ZŠ Studenec

Vydání: Číslo 1/2010

Předvánoční dárek

Jakmile se dny začnou krátit, napadne první trocha sněhu a v obchodech se začne objevovat vánoční výzdoba, nastane pro většinu dětí nekonečně se vlekoucí doba. Štědrý den je ještě tak daleko a čas téměř neutíká. Je proto pochopitelné, že každý program, který čekání zkrátí, přijde vhod.

Takovým zpestřením se stala pro studenecké třeťáky, čtvrťáky a páťáky návštěva divadla v Mladé Boleslavi. Děti tam 30. listopadu zhlédly pohádku O Dobru a Zlu. Hra s klasickým námětem v netradičním pojetí mladých herců. Všichni drželi pěsti něžné víle Všudybylce, litovali vítr zakletý do kamene a báli se zlé čarodějnice. Srdce všech si ale získali trochu popletení skřítci Stromohlt a Kostitřas. Jako v každé správné pohádce všechno dobře dopadlo a potlesk byl bouřlivý. Protože čas vánoční je dobou nečekaných překvapení, herci opravdu „nečekaně“ pozvali odvážné návštěvníky k sobě na jeviště, kde si s nimi mohli zazpívat ústřední písničku celé hry.

Svátečně naladění, spokojení a unavení se všichni vrátili do svých domovů, aby byli zase o krůček blíž magickému času Vánoc.

PaedDr. Miloslava Jindrová, učitelka 3.třídy ZŠ

Reportéři školního časopisu Pepíno… co jsme vlastně dělali?

Prošli jsme všechny třídy na druhém stupni a fotili vánoční stromečky, abychom vyhlásili soutěž o ten nejpěknější. Kdo vyhrál, zatím nevíme, hlasovat mohou všichni.

Pro zpestření jsme se vypravili do 1. třídy a ptali se našich nejmenších, co by rádi našli pod stromečkem. Děti byly veselé a těch přání! Bagr, lego, panenky, auto na ovládání…

Také jsme se zastavili u páťáků, kteří zrovna měli besídku v plném proudu, rozbalovali dárky a měli bohatou ochutnávku cukroví.

Vánoční dílny

Jako první jsme navštívili dílnu v kuchyňce a dá se říci, že jsme šli po čuchu.

Výroba, pečení a zdobení perníčků, to byla práce velmi příjemná. Jak už bylo řečeno, krásně to tu vonělo, bylo tu teplíčko a z okna pěkný výhled na zasněžené Krkonoše.

Všichni si zde počínali jako opravdoví cukráři.

Pokračovali jsme do další dílny, kde vyráběli slaměné ozdoby, které na stromečku vypadají velmi pěkně a staročesky. Výroba začínala od jednoduchých řetězů až po složitější ozdoby, třeba ve tvaru zvonku. Každý vyráběl, co zvládl, a dopadlo to dobře (viz foto).

Ve třídě, kde malovali na sklo, jsme se zeptali Míši H. z 8. třídy:

Proč zrovna tato dílna?

Nikdy jsem to nezkoušela, byla jsem zvědavá, jak se to dělá a jestli to zvládnu.

A jak se to tedy dělá a co na to potřebuješ?

Potřebuji nařezané sklo, barvy, papír, tužku, fantazii. Na papír si tužkou namaluji obrázek, na který přiložím sklo a vybarvuji ho podle obrysů celý.

K čemu to poslouží?

Dá se použít jako dárek, je to vlastně obrázek, např. na zeď.

Vybrala by sis tuto dílnu znovu?

Ne, protože ráda zkouším nové věci a toto jsem právě vyzkoušela.

Děkujeme za rozhovor.

Ve třídě, kde vyráběli svícny, to také krásně vonělo, ale pro změnu jehličím.

Byl tu trochu nepořádek, protože potřebovali více materiálu, ale výsledek byl překvapivý. Foto pořízené v této dílně vše potvrdí. Všichni se snažili.

Pohoda na první pohled vládla „pod střechou“, kde probíhala automatická kresba, a my jsme se opět zeptali, tentokrát Sandry K. ze 6. třídy.

Můžeš nám stručně vysvětlit, o co jde?

Sedíme v kroužku, vidíme na sebe, malujeme, co nás napadá, a popíjíme čaj. Obrázky nějakým způsobem vypovídají o tom, jak se cítíme, na co myslíme, jak některé věci kolem vnímáme. Paní učitelka nám k tomu povídá a vysvětluje nám, proč jsme to namalovali a zatím má pravdu.

Stydíš se někdy za své pocity?

Spíš ne a tady je příjemná atmosféra, takže vůbec.

Jak bys to hodnotila, vybrala sis dobře?

Je to tu úplně vánoční, voní tu svíčka a čaj, je to tu plné barev, dobře jsem si vybrala.

Děkujeme za rozhovor.

V horním patře budovy ještě zůstaneme a podíváme se, jak vypadají, dobře naladěné anglické Vánoce“. Markéta J. z 8. třídy nám to popsala takto:

„Vybrala jsem si tuto dílnu, protože mě zajímá, jak se Vánoce slaví za hranicemi našeho státu. Paní učitelky ovládají angličtinu a hru na klavír, tak si zpíváme anglické písničky, hrajeme hry, povídáme si o tradicích, je tu legrace a sešla se dobrá parta. Jsem moc spokojená.“

Děkujeme.

Teď už netrpělivě čekáme na naše „výletníky“, kteří chtěli poznat zimu „z koňského hřbetu“.

Péťa ze 7. A nám to vyprávěl.

„Asi Vás překvapí, že jsme začínali na PC. Hledali jsme totiž něco o koních, o druzích sedel, o historii a o tom, co koně mají rádi. Z domova jsme už byli nachystaní a nesli jsme jim třeba jablíčka. Procházka ke koním byla velmi romantická, protože napadl dlouho očekávaný sníh.

Pan učitel, který se o koně stará a jezdí na nich, vyprávěl samé zajímavé věci. Nejdůležitější pro nás bylo zapamatovat si, že u koní musí být klid a kázeň, aby se nesplašili.

Snad nám to i šlo. Ze sedla je opravdu svět trochu jiný, člověk si připadá tak „majestátně“. Kdo si troufal, ovládal koně sám, to byl zážitek.

Myslím, že kdo má rád přírodu a zvířata, si to užil, já za sebe děkuji.“

My také děkujeme Vám všem, kteří jste se o své zážitky s námi podělili, děkujeme našim učitelům, že pro nás vánoční dílny připravili, a těšíme se příště zase… možná na nějaké jiné dílny.

Pro školní časopis Pepíno „parta reportérů-začátečníků“ a Mgr. Romana Macháčová

Vánoční koncert

Vánoční doba se rychle blížila a dalším krůčkem ke slavnostní vánoční náladě byl každoroční vánoční koncert žáků ZŠ Studenec. Svým hudebním umem se rodičům, prarodičům i ostatním návštěvníkům pochlubilo na 50 žáků z 1. až 9. třídy.

Odpolednímu koncertu, který je určen pro rodiče a veřejnost, předcházely dva dopolední koncerty pro žáky 1. a 2. stupně. Oba byly úspěšné, i když ne všichni žáci dokáží ocenit, že ti druzí umí i něco navíc. Někdy je to totiž i o dost velké odvaze vystoupit před svými spolužáky z celé školy. Všem účinkujícím patří velký dík.

Součástí odpoledního koncertu bylo i vystoupení hudebního kvarteta pod vedením p. Horáčka ze ZUŠ Jilemnice. Toto vystoupení pohladilo po duši a završilo příjemnou vánoční atmosféru celého koncertu.

PaedDr. Dana Synková, ZŠ Studenec

Zeměpisná soutěž „Vítej v Americe“

Koncem listopadu jsme v „sedmičkách“ dobrali Ameriku. A protože při různých opakováních a soutěžích v hodinách žáci uměli odpovědět na spoustu otázek a věděli o kontinentu za velkou louží snad vše, chtěli poměřit své síly nejen se spolužáky ve třídě, ale i s ostatními dobrovolníky ze školy.

Celou soutěží žáky provázel Kryštof Kolumbus, který Ameriku jen náhodou objevil při plavbě do Indie. Úkolem soutěžících bylo doplnit Kolumbovo vyprávění o Americe. Každému soutěžícímu pomohla při doplňování mapa s obrázky slavných míst jako je New York, Hollywood, karneval v Riu de Janeiru nebo Peru, o kterých Kolumbus vypráví.

Soutěžit přišlo 19 žáků. Sladkou odměnu za první tři místa si vybrali:

1. místoDubská Míša7. B
2. místoTryznová Simča7. B
3. místoKadavá Denča7. A
Mašková Verča7. A
Mgr. Veronika Adolfová, učitelka ZŠ

Do Evropy za poznáním

Devět žáků studenecké a dvacet žáků jilemnické základní školy se zapojilo do výměnného programu s holandskou školou v Borgeru. Vznikla tím spolupráce nejen zahraničních škol, ale i škol sousedních.

Třetího lednového pondělí postávaly hloučky nervózních českých žáků na jilemnickém parkovišti. Se strachem a obavami očekávali příjezd holandských dětí, které se rozhodly strávit týden v českých rodinách.

A dočkali se – děti, rodiče i učitelé. Z autobusu se hrnula řada podobně znepokojených Holanďanů. Všichni rychle našli kartičku se svým jménem v rukou budoucího hostitele. Žádné zdlouhavé představování: dvojice si potřásly rukama, vyměnily plaché úsměvy, naložily kufry a ujížděly do tepla domovů.

Onoho večera došlo nejen na lámání jazykových bariér, přizpůsobování se novému prostředí, ochutnání neznámé kuchyně, ale i na slzy stesku po domově.

V úterý všichni společně navštívili harrachovské sklárny, ve středu se prošli zasněženou Prahou a ve čtvrtek brázdili svah na lyžích v Černém Dole. Páteční dopoledne patřilo florbalu. Česko-holandské týmy změřily své síly. Na vítěze se neptejte, zvítězil každý, kdo se chopil hokejky. Odpolední program už byl ponechán na fantazii a možnostech hostitelů. Vím však jistě, že nikdo z hostů nebyl zklamán.

V páteční podvečer jsme usedli ke společné večeři, poděkovali si za oboustrannou trpělivost a Holanďané se začali přesouvat na palubu autobusu. I tohoto večera se objevily u některých slzy. Jiní mávli pohodově rukou. Nashle v květnu v Holandsku…

Celý výměnný pobyt přinášel samozřejmě nové situace, nové nabídky a výzvy a bylo v podstatě na každém, co zvolí, jak se s problémem vyrovná a jaký význam pro něho bude mít.

Velké poděkování patří všem dětem i rodičům, kteří celý týden obětavě vytvářeli spolehlivé zázemí svým hostům.

Mgr. Jitka Pěničková

Lyžařský výcvik sedmých tříd

Výcvik se tradičně konal první lednový týden v Janských Lázních. Zúčastnilo se ho 32 žáků a tři vyučující.

Novinkou byla výuka na snowboardu, kterou zajišťovala paní učitelka Pěničková, která měla kromě snowboardistů na starosti i úplné začátečníky. Ostatní lyžaři pod dohledem paní učitelky Brožové a pana učitele Baudyše brázdili všechny možné cesty, které jim Ski areál Černá Hora mohl nabídnout.

Nikdo se nezranil, všichni se naučili alespoň základům lyžování, a tak nám kurs splnil vše, co bylo jeho náplní. Nadšení všech účastníků by tak mělo být tou nejlepší pozvánkou na příští rok a další lyžařský výcvik

Učitelé a instruktoři v jedné osobě: A. Brožová, J. Pěničková, P. Baudyš

Místo pobytu: ubytovna DUNCAN.

Lyžařské podmínky: většinou dobré, na technickém sněhu se dá lyžovat, jen pády více bolí.

Stravování: až na ranní „švédské stoly“ to až taková paráda nebyla.

Úrazy: naštěstí žádné, když něco pobolívalo, pí uč. Brožová nám to rozmasírovala, což bylo příjemné, a připadali jsme si jako „ v lázních“… no vždyť vlastně jsme tam i byli…

První den byl ve znamení prohlídky svahu, po kterém jsme šlapali pěšky a tiše záviděli těm, kteří se vozí na vleku. Je ale pravda, že tímto způsobem kopec poznáte i z té spodní strany, takže vlastně je to výhoda. Tuto sjezdovku si skupina začátečníků a snowboardistů užívala celý týden, protože pro výuku byla nejvhodnější a také nejblíže k ubytovně.

Ostatní „machři“ lyžovali na Černé hoře a to byl pro mnohé z nás zážitek.

Zážitků máme pochopitelně každý z nás mnoho, ale to by bylo na dlouhé vypravování… a také nemusíte všechno vědět… tak dobrá, o některé se podělíme.

Povečeřet pizzu je určitě také nevšední, ale když vedle vás sedí muž, který je vám povědomý, a myslíte si, že ho znáte z televize, tak vám to nedá a sledujete ho. Tím si ale způsobíte, že on vás také, a to je trapné, takže jsme se zeptali: „Nehrál jste náhodou v seriálu Horákovi?“

Naštěstí nás naše znalosti seriálů nezklamaly a televizní hrdina neměl jinou možnost než se s námi vyfotit.

Jiná skupina, která tou dobou hrála na schovávanou, měla plné ruce práce s tím, že nemohla najít našeho „drobečka Bachťu“. Pěkně je potrápil a nakonec se vynořil ze skříně, což by nikdo nečekal…

Nesmíme zapomenout, že výcvik byl pro nás podařený také tím, že naši tělocvikáři se zde proměnili v bezva kamarády.

Ti, kteří odjížděli na kurz nepoznamenáni sjezdovým lyžováním a stáli na lyžích, ještě vypůjčených, opravdu poprvé, se za pět dní zdokonalili a sjezdovku sjeli i bez pádu. Měli z toho velikou radost a už se dalších výletů do hor bát nemusí.

Závěrečná diskotéka dopadla také dobře, hodnotíme to podle toho, že jsme moc věcí nerozbili. Tak jsme toho prozradili dost, ostatní máme na památku na tzv. 100% akci.

A ještě něco… šesťáci, kdyby se vám příští rok nechtělo, tak my to za Vás vezmeme!

Děkujeme, Vaši sedmáci

Co k tomu dodat, co na to říct…

Již několik let jezdím na výcviky, ale bohužel kvalita dětí je rok od roku horší, spíše mizivá. To, že nesjedou kopec a vybourají se, s tím se počítá, ale aby se nezvedli ze země, to je děsivé a k zamyšlení. Žádná síla v rukou, nohou, obratnost, mrštnost a ctižádost u nich není. A proč, to je otázka hlavně pro jejich rodiče, kteří je nesmyslnými omluvenkami v tom podporují. To dítě ani kolikrát neví, proč ji má napsanou, neví, co mu je. Nakonec je vidět, že to jenom v těch dětech není, protože ten týden urputného boje „sám se sebou“ přinesl vytoužené ovoce. Všichni sjeli sjezdovku, jak za chatou, tak i Černou horu v různých kombinacích a téměř bez pádu. A jen proto, že člověk na ně musí být trochu přísnější a nepolevit. Všichni z toho svého výkonu měli radost, i my, i když „nervy to byly velký“. Je teď na Vás rodičích, zda s nimi vyrazíte na sjezdovky či běžky, trochu je v tom podpořili a oni se vám mohli pochlubit, jak jim to frčí. Nepodporujte v nich lenochy a pecivály a jeďte s nimi nebo je zavezte na sjezdovku, vždyť jsme u brány Krkonoš a máme hory na dosah! Teď už to je jen a jen na vás. I psychická podpora je důležitá, takže když nelyžujete, jeďte alespoň s nimi, třeba za ně vystůjte frontu. Budou vám za to vděčni. Protože na otázku, kdo byl lyžovat, se ozve moc málo hlasů, a to je na zamyšlenou. Na závěr ale musím všechny pochválit, že si nechali vše vysvětlit a poradit a dostali se z kopce „sjezdovým lyžováním“ dolů… Vždyť pokořit Černou horu není sjet kopec u školy:-) Lyžujte nadále…

Mgr. Alexandra Brožová, vyučující TV

Návštěva z pekla

Opět nastal prosinec a s ním spojená tradice příchodu čertů, ale i Mikuláše s andělem za dětmi naší školy. A jelikož jsme letos nejstarší, tato milá povinnost na chvíli se „překabátit“ připadla na nás.

Již ve čtvrtek odpoledne proběhla generální zkouška, která zúročila předchozí domácí přípravy, aby vše druhý den klapalo.

Je pátek, druhá vyučovací hodina. Mnozí z mých spolužáků se proměnili k nepoznání. Po třídě najednou běhá šestnáct ošklivých čertů, opatrně našlapuje lehounkým krokem bělounký anděl a vysoký Mikuláš si pečlivě připevňuje dlouhý plnovous.

Končí velká přestávka. Hurá za dětmi. Začínáme první a druhou třídou. K těm nejmenším vstupuje Mikuláš s andílkem a jen ty „nejhodnější“ čertice. Ostatní třídy už nešetříme a v plné parádě straší všichni pekelníci. Za písničku, popřípadě slib, že se polepší, všechny žáčky odměňujeme sladkostí a pomerančem.

I když mnozí z nás byli unavení pod tíhou a teplem kožichů, užili jsme si příjemné společné chvilky konečně tak trochu jinak. A příští rok nás vystřídají mladší…

Jan Šulc (9. třída)

Vánoční kouzlo poezie v ZŠ Studenec

Školní kolo v recitaci proběhlo 22. 12. 2009 a byla zde opravdová vánoční atmosféra.

Třída 7.B pro tyto účely zapůjčila vánoční stromeček a celým programem nás provázeli „Santa a Santová“ ve slušivých červených oblečcích s čepicí, společně s pí uč. Macháčovou.

V porotě letos zasedly paní učitelky: Jitka Pěničková, Eliška Plecháčová a Monika Mečířová. Ještě jednou všem děkujeme… i za návštěvu.

Jako vždy zahajovali naši nejmenší prvňáčci, kteří se předvedli mimo soutěž. Překvapili pěknými básničkami i přednesem a patří jim velká pochvala. Poděkování za jejich vzornou přípravu patří i jejich paní učitelce Ivě Kučerové.

Letošního ročníku se zúčastnilo celkem 50 recitátorů. Každý se jistě připravoval, jak nejlépe dovedl, nikdo si zde ostudu neudělal. Některé výkony byly pochopitelně slabší než jiné, ale to k soutěži patří.

Velmi vyrovnanou kategorií, co se týče pěkných přednesů, byla letos kategorie 2. a 3. třída. Zde to měla porota opravdu těžké, ale pokud to půjde, budeme se snažit do okresního kola poslat co nejvíce šikovných dětí.

V ostatních kategoriích jsme měli možnost slyšet i prózu nebo básničky recitované ve dvojici.

Pro některé soutěžící byl mikrofon v ruce spíše rekvizitou na obtíž (Svůj zážitek potom hodnotili např. takto: „Já myslela, že se mnou někdo mluví… někdo cizí…“), ale jiní to zvládali jako profesionálové.

Pochválit letos musíme i „diváky“, kteří svým slušným chováním vytvořili velmi příjemnou atmosféru a potleskem i tu soutěžní.

Doprovodný program připravily převážně žákyně ze 7.A, jejichž tanečky a zpěv byly jistě odpočinkem od básniček, a porota tak získala čas k poradě mezi sebou o tom, kdo a jak se líbil.

Děkujeme také Markétce Urbanové, která nám věnovala (bez přípravy a not) krásnou skladbu na klavír, a ještě teď tleskáme sourozencům Pekárkovým (Patrik – housle, Dominik – klavír a malá Lucinka – zpěv) za krásné rodinné vystoupení.

Poděkování patří také našim všestranným a obětavým „moderátorkám“ Anetě Pekárkové a Vlaďce Holečkové (moderování, recitování, tanec a zpěv… a kdo ví, co ještě umí…). Za fotografování soutěžících děkujeme Míše Kuříkové-Chrtkové a za pěkně napsané diplomy paní Věrce Bekrové.

Vítěz v každé kategorii obdržel hodnotnou knížku a za to děkujeme vedení školy.

Všichni zúčastnění získávají body do celoroční soutěže O nejaktivnějšího žáka.

Dopoledne s básničkami 2009 hodnotíme jako podařené, pěkně jsme si to užili a vánočně jsme se zde naladili… nevěříte? Příště můžete být u toho s námi…

Jak to tedy vše dopadlo?

1. třída, mimo soutěž:
Klárka Kuříková, Nelinka Šimková, Ivanka Hrnčířová, Adélka Nosková
Všechny malé slečny zaslouží pochvalu a body do aktivity.
2. a 3. třída:
1. Magda Hrnčířová
2. Eliška Hamáčková
3. Patrik Pekárek
4. a 5. třída:
1. Štěpánka Dubská
2. Sára Tomášová
3. Markéta Urbanová
6. a 7. třída:
1. Nikola Nedomlelová
2. Aneta Pekárková
3. Vendula Mašková
8. a 9. třída:
1. Lucie Pacholíková a Simona Hamáčková
2. Míša Hamplová a Štěpánka Hamplová
3. Monika Lulková a Nikola Horáčková

Exkurze deváťáků pokračují v…

V úterý 1. prosince jsme v ranních hodinách s paní učitelkou Brožovou nastoupili do autobusu a vyrazili směr Vrchlabí, kde jsme měli navštívit dětský domov a firmu Hytos.

Každý z nás si vezl s sebou určitou představu o dětských domovech, většinou v těch nejčernějších barvách, proto mnozí byli velmi překvapeni příjemnou, naprosto opačnou realitou. Uvnitř budovy na nás čekala paní ředitelka, která nám nejen ukázala tři samostatné, plně vybavené byty, v nichž děti bydlí po osmi, ale též nám vše, co se týká provozu domova, vysvětlila. Někteří dokonce i tak trochu záviděli mnohdy lepší vybavení tamních pokojíků plných plyšáků, než mají sami ve svých domovech.

Dobře naladěni jsme pokračovali v naší exkurzi do zcela jiného světa soustruhů, nekonečně plynoucí výrobní linky a „vůně“ obráběného kovu. Výroba hydraulických polotovarů nadchla hlavně ty, kteří si tento „svět“ vybrali jako svou budoucí profesi. A my, ti ostatní, jsme si nějaké ty poznatky také odnesli.

Než jsme nabrali zpáteční směr, volný čas do odjezdu autobusu nám vyplnila výborná pizza z „ítéčka“. A hurá zpět do svých domovů, za svými rodiči!

žáci 9. třídy

„Komu se nelení…“ ve studenecké škole

Krkonošské muzeum ve Vrchlabí uspořádalo od 14. 10. do 6. 12. 2009 již desátý ročník výstavy s názvem „Komu se nelení…“. Zúčastnit se mohli všichni, kteří se neprofesionálně zabývají jakoukoli tvorbou – kresbou, malbou, užitým uměním a dalšími výtvarnými obory, řemeslem či ručními pracemi.

Díky šikovným děvčatům ze 7. a 8. třídy, která ve výtvarném kroužku zhotovila vánoční ozdoby z pedigu, se mohla naše škola pochlubit jejich prací i na mimoškolní půdě právě ve Vrchlabí.

Všichni vystavovatelé byli pozváni dne 14. října na vernisáž, spojenou s koncertem a samozřejmě i nezbytným drobným pohoštěním.

Děvčata měla nejen možnost prezentovat vlastní práci na veřejnosti, ale také porovnat svoje „výtvarné snažení“ s jinými účastníky. Konkurence byla opravdu veliká, protože letošní jubilejní ročník měl i rekordní počet zúčastněných.

Za reprezentaci bych chtěla poděkovat těmto majitelkám „šikovných rukou“: Jitce Bajerové, Simoně Hamáčkové, Míše Hamplové, Štěpánce Hamplové, Magdě Horáčkové, Báře Hruškové, Terezce Stehlíkové a Simoně Tryznové.

PaedDr. Miloslava Jindrová, vedoucí výtvarného kroužku

Výtvarná soutěž Kdo si hraje, nezlobí

V týdnu od 18. 1. do 22. 1. 2010 proběhlo na 1. stupni ZŠ Studenec školní kolo výtvarné soutěže na téma „Kdo si hraje, nezlobí“.

Porota, kterou tvořili zástupci všech dětí, se sešla k hodnocení v pondělí 25. ledna. Za jednotlivé třídy do ní byli vybráni:

1. tř.:Nela Šimková, Vítek Štefan
2. tř.:Tereza Chrástová, Dominik Urban
3. tř.:Tereza Dubská, Tomáš Exner
4. tř.:Simona Bartoňová, Radek Litera
5. tř.:Kateřina Gulíková, Aleš Kalenský

Jejich rukama prošlo celkem 107 výtvarných prací a do dalšího výběru pak postoupilo 25 nejlepších. Do finále se potom dostaly tři výkresy z každé třídy. Vítězné obrázky nás budou reprezentovat v soutěži Krkonoše očima dětí, která se každoročně koná ve Vrchlabí. Všechny ostatní práce ozdobí během února a března prostory chodby 1. stupně.

Děkuji všem soutěžícím za účast i dobré nápady, učitelům za podporu a samozřejmě blahopřeji vítězům. Pro ně jsou připraveny drobné odměny.

Výsledková listina:
1. třída:2. třída:
1. Matyáš Hrubý1. Magda Bergerová
2. Tereza Urbanová2. Eliška Hamáčková
3. Nikola Marková3. Jiří Ježek
3. třída:4. třída:
1. Tereza Dubská1. Sabina Maternová
2. Renata Trejbalová2. Marek Prošvic
3. Patrik Pekárek3. Sára Tomášová
5. třída:
1. Dominika Kalenská
2. Kateřina Gulíková
3. Denisa Tauchmanová
PaedDr. Miloslava Jindrová, učitelka 5. třídy