Zprávy Základní školy Studenec

Vydání: Číslo 4/2010

Často se říkává, že čas letí různým povoláním různou rychlostí, pochopitelně pouze relativně. Většinou se jedná o povolání, která odměřují čas na pravidelné úseky, ve škole to jsou školní roky a ten další 2009/2010 je opět za námi. Žáci školy jsou o rok dospělejší a my dospělí o rok zkušenější a při pohledu do školních lavic, kde někteří z nás vidí již děti a ve výjimečných případech i vnuky svých žáků, si chtě nechtě musíme říci, že o rok starší.

Uplynulý školní rok přinesl vedle běžných činnosti a povinností spoustu nového. Hned na začátku školního roku se škola zapojila do mezinárodní spolupráce s žáky z jiných zemí. Sportovní výprava studenecké školy navštívila obec Zuberec na Slovensku a reprezentovala Studenec i Českou republiku se ctí. Společně s jilemnickou školou jsme se zapojili do projektu vzájemné výměny žáků s dětmi z Nizozemí. A do třetice nás navštívili v rámci projektu „Žili jsme kdysi v jednom státě“ děti z Podkarpatské Rusi. Vedle vzájemného poznání dětí je cílem těchto projektů poznat i prostředí, ve kterém žijí jejich vrstevníci v jiných zemích.

Velká pozornost byla dále věnována další úpravě areálu v okolí školy a tím i zapojení školy do soutěže měst a obcí o Zelenou stuhu. V průběhu roku byla rozšířena naučná stezka o další stanoviště a byly upraveny další prostory v okolí školy (oprava dětského hřiště, přístřešek na dřevo pro krboviště, nové travnaté plochy).

Občané naší obce však největší změny mohli pozorovat při výstavbě mateřské školy, která v době vydání tohoto čísla Studeneckého zpravodaje již bude otevřena. Souběžně s její výstavbou byla ještě na konci školního roku zahájena výměna topného systému školy, která po padesátiletém využívání hnědého uhlí přejde na vytápění pomocí tepelných čerpadel. Po dokončení těchto prací čeká okolí školy poslední etapa úprav celého areálu po prováděných stavebních pracích tak, aby mohl sloužit nejen škole, ale i veřejnosti. Převažující část úprav bude prováděna na jaře 2011.

Nemalá pozornost je věnována i dalšímu vybavení školy, postupně dochází k modernizaci jednotlivých tříd, k doplnění výuky moderními pomůckami a kompletnímu datovému propojení veškerých prostorů školy. To vše souvisí s hlavním posláním školy, a to vzděláváním žáků. Podnětné a příjemné prostředí je rozhodně i výrazným výchovným prostředkem. A s novým školním rokem se žáci již nesetkají s posledním nevyhovujícím prostorem školy, kterým byly školní šatny. Žáci druhého stupně se přestěhují do moderních šaten, které vznikly místo uhelny a části kotelny.

Hlavním výstupem školy by měla být úspěšnost žáků v přijímacím řízení a skutečnost, že všichni žáci byli přijati na zvolené typy škol, by měla být tím nejlepším hodnocením. V současné době však ještě vycházejí populačně slabší ročníky, a tak toto hodnocení nabude na významu až v dalších školních letech. Úroda samých jedniček a prospěchu s vyznamenáním sice také nemusí objektivně vypovídat o kvalitě výuky, ale určitě učiní radost nejen žákům samotným, ale i rodičům.

Nabyté vědomosti si mohou žáci ověřit v různých soutěžích a olympiádách. K největším úspěchům školy patří opět výsledky v olympiádě z anglického jazyka, kde jsme opět získali medaile v okresním kole a Mojmír Křížek si vybojoval i postup do krajského kola, kde obsadil v silné konkurenci 6. místo. K dalším významným úspěchům školy patřily výsledky Markéty Urbanové v poměrně odlišných předmětech, a to matematické olympiádě (vítězství v krajském kole matematické soutěže Klokánek) a v soutěži v recitaci, v níž si úspěšně vedl i Patrik Pekárek.

Ve sportovních soutěžích rozhodně patří k největším úspěchům titul mistra republiky školních družstev v orientačním běhu, který získali žáci školy na celostátním finále v pražské oboře Hvězda a vybojovali si postup do italského Udine na jaře příštího roku.

Školní rok letos výjimečně neskončil posledním červnovým dnem, ale škola se zapojila do prezentace obce v rámci evropského pokračování Zelené stuhy. Odměnou za toto úsilí (příprava bulletinu a vlastní prezentace obce včetně zajištění moderátorů, účast dětí a dalších pracovníků školy) bylo vyzdvižení školy v celkovém hodnocení této komise.

Každoročně se také škola loučí s nejstaršími žáky, kteří odcházejí na zvolené střední školy, a tradičně věnujeme devítce i několik řádků ve Studeneckém zpravodaji. Podobně jako o každém člověku, tak o každé devítce platí neměnná skutečnost, že každá devítka je prostě jiná. Té letošní nechybělo především sebevědomí jednotlivých žáků, a pokud by se mělo hodnotit školní známkou, rozhodně by dopadlo na výbornou. Až další působení mimo naši školu ukáže, zda ono sebevědomí bylo na místě a bylo podloženo patřičnými znalostmi a dovednostmi. Ruku v ruce je třeba ocenit i kritický přístup některých žáků k věcem se školou spojených, což úzce s oním sebevědomím souvisí. Pokud je tento kritický názor podán slušnou formou, je třeba ho ocenit, vyslechnout a poučit se z něj, jinak vše ustrne v setrvačnosti a šedé neměnnosti. Za to i za vzornou reprezentaci školy ve vědomostních a sportovních soutěžích patří této devítce naše poděkování a s ním i upřímné přání, aby je jejich sebevědomí neopustilo.

PaedDr. Petr Junek

Soutěž O nejaktivnějšího žáka a O nejlepšího sportovce školy

Jako již tradičně, ukončili jsme školní rok 2009/2010 sportovním dnem. Disciplíny připravili žáci 9. třídy spolu s učitelkou Zdenou Plesníkovou. Každý žák naší školy musel projít všech 10 stanovišť. Na každém stanovišti byl připraven jiný úkol, jako třeba skákání v pytli, slalom na koloběžce, přetahování se lanem, střelba ze vzduchovky, malování poslepu. Děti sportovaly s nadšením, sluníčko nám pěkně hřálo a na každého, kdo úspěšně splnil všechny disciplíny, čekalo překvapení v podobě nanuku. Také přijel pan Novák s barvami na obličej a vyzdobil naše prvňáky. A tak mezi námi pobíhali tygři, kočky, čarodějnice, želví ninjové a jiné bytosti.

Sportovní den byl zakončen slavnostním vyhlášením celoročních soutěží O nejaktivnějšího žáka školy a O nejlepšího sportovce školy. Na prvních deseti místech se v kategoriích I. a II. stupeň umístili tito žáci:

Aktivita I. stupeň:Sportovec I. stupeň:
1. Urbanová Markéta (5.A)330 b1. Urbanová Markéta (5.A)319 b
2. Kalenská Dominika (5.A)159 b2. Jezdinská Natálie (5.A)315 b
3. Pekárek Patrik ( 3.A)154 b3. Kalenský Aleš (5.A)287 b
4. Tomášová Sára (4.A)152 b4. Korotvička Václav (5.A)247 b
5. Chrástová Tereza (2.A)142 b5. Jezdinský Petr (2.A)193 b
6. Dubská Terezie (3.A)132 b6. Chrástová Tereza (2.A)166 b
7. Dubská Štěpánka (5.A)120 b7. Exner Tomáš (3.A)157 b
8. Kuříková Klára (1.A)107 b8. Kalenská Dominika (5.A)154 b
9.–10. Šimková Nela (1.A)105 b9. Kadlec Jan (5.A)150 b
9.–10. Hrnčířová Magda (3.A)105 b10. Pekárek Patrik (3.A)145 b
Aktivita II. stupeňSportovec II. stupeň
1. Jiřičková Markéta (8.A)531 b1. Šemberová Kristýna (7.A)378 b
2. Křížek Mojmír (8.B)452 b2. Šimáčková Jana (8.B)377 b
3. Hamáčková Simona (8.A)420 b3. Kučera Štěpán (9.A)372 b
4. Bajerová Jitka (8.A)391 b4. Klíma Zdeněk (8.B)361 b
5. Tryznová Simona (7.B)342 b5. Kučera Tomáš (9.A)355 b
6. Kučera Štěpán (9.A)263 b6. Tauchmanová Karolína (8.B)352 b
7. Šimáčková Jana (8.B)255 b7. Pacholíková Lucie (8.B)340 b
8. Šimon Pichl (6.B)235 b8. Kuřík Martin (7.B)217 b
9. Vydrová Lenka (8.B)230 b9. Čejka Michal (8.A)203 b
10. Dubská Michaela (7.B)229 b10. Hájek Sebastian (8.A)194 b

Nejvýraznější úspěchy ve školním roce 2010/2011

Vědomostní soutěže
Okresní soutěže:
Mojmír Křížek1. místoolympiáda anglický jazyk
Simona Tryznová2. místoolympiáda anglický jazyk
Markéta Urbanová2. místomatematická olympiáda
Patrik Pekárek1. místorecitační soutěž
starší žáci2. místodopravní soutěž
Krajské soutěže:
Markéta Urbanová2 .místoMatematický klokan
Mojmír Křížek6. místoolympiáda anglický jazyk
Sport
Přeborníci okresu:
Markéta Urbanováorientační běh
mladší žáciorientační běh
mladší žákyněPohár Rozhlasu (vesnické školy)
starší žáciPohár Rozhlasu (vesnické školy)
Kristýna Šemberováhod míčkem
Jana Šimáčkoválehkoatletický trojboj
Přeborníci Libereckého kraje:
Petr Jezdinskýlehká atletika (Kinderiáda)
Markéta Urbanováorientační běh
Karolína Tauchmanováorientační běh
Tomáš Kučeraorientační běh
mladší žáciorientační běh
starší žáciorientační běh
Přeborníci České republiky:
starší žáciorientační běh
Medailová umístění v krajských soutěžích:
Renata Trejbaloválehká atletika (Kinderiáda)
Lenka Vydroválehká atletika
Jana Šimáčkoválehká atletika
Kristýna Šemberoválehká atletika
Sebastián Hájeklehká atletika
Zdeněk Klímalehká atletika
Natálie Jezdinskáorientační běh
Dominika Kalenskáorientační běh
Lucie Pacholíkováorientační běh
Michaela Dubskáorientační běh
Medailová umístění v republikových soutěžích:
Lucie Pacholíkováorientační běh

A slovo na závěr?

Jako každoročně, tak i letos utekl školní rok ještě rychleji než voda. Na začátku školního roku vítali deváťáci nové prvňáčky kytičkou a krátkým programem a na konci školního roku se již zkušení prvňáčci loučili se svými nejstaršími spolužáky stejně zdařile. Závěrečného slavnostního rozloučení s 19 žáky 9. ročníku za přítomnosti pedagogického sboru se zúčastnili i starosta Jiří Ulvr a místostarosta Josef Boura.

Od našich žáků jsme se dozvěděli něco o jejich životních plánech vtipnou formou fiktivního srazu po 5 letech. Je dobře, že mají spoustu odvahy a sebevědomí a my jim přejeme, aby se jim jejich přání alespoň z větší části dokázala vyplnit. A buzola od pana ředitele ať jim pomáhá najít ten nejlepší životní azimut.

Takže v těch dalších krůčcích přejeme HODNĚ ŠTĚSTÍ.

PaedDr. Dana Synková

Pasování na čtenáře

V úterý 22. června 2010 měli prvňáci slavností náladu. Čekala je velká událost, která byla tolik významná, že si pozvali jako diváky svoje maminky, tatínky, babičky, dědečky… a přišlo jich opravdu hodně. Za to všem veliké díky.

Prvňáci jsou šikulkové a měli co divákům ukázat. Všichni se těšili, vyhlíželi, zda přišli jejich blízcí a někteří měli trému (to víte, veřejné vystoupení, to je velká zodpovědnost). Než jsme vyrazili ze třídy, vše jsme si znovu upřesnili a bezvadnej Vítek prohlásil, že je to paráda, protože všichni prvňáci budou „slavní“. A tak jsme s úsměvem vyrazili slávě vstříc.

Venku svítilo sluníčko, diváci nás podporovali úsměvem i potleskem a nám bylo hezky. Mohli jsme začít, program byl plný ukázek toho, jak jsou naši prvňáčci šikovní a co všechno se stačili naučit.

Jako první bylo naplánované čtení. Čtení, to je totiž velká věc a prvňáci to dobře vědí. Když přišli v září do školy, někteří znali pár písmenek, dokázali se podepsat…, ale teď už znají písmenka úplně všechna. A z písmenek skládají celá slova, věty, příběhy… A tak své umění hrdě předvedli, všichni krásně přečetli jednu větu a začali tak pohádku, která na prvních stránkách knížky začíná… „A jak to bude dál?“ „To vám přečtem doma!“ zvolali radostně prvňáčci a běželi si schovat knížky do té nejlepší úschovny, do rukou maminek. A pak přišla chvíle, na kterou se děti obzvlášť těšily. Všichni prvňáčci totiž právě splnili podmínky a stali se tak „opravdovými čtenáři“. A to děti dobře věděly, a tak už si jen vychutnávaly ty „chvíle slávy“. Každý dostal průkazku do školní knihovny a nechal si uvázat tradiční „čtenářský“ šátek na hlavu. Odměnou navíc byla i samotná knížka, ze které prvňáci četli. Ale velkou hodnotu měl i potlesk, uznání, pochvala a především samotná radost, jak se nám to povedlo. Teď nás ještě čeká společná návštěva knihovny, kam se všichni těšíme… ale to až zítra, teď pokračujeme v programu…

Prvňáčci jsou totiž šikovní i v jiných věcech. Hned to všem ukázali, jsou bezva zpěváci a tanečníci. V doprovodu paní učitelky Lánské tančili a zpívali s takovým nadšením, že dokázali vykouzlit úsměv na tvářích všech diváků. A to je velké umění. Tím to ovšem stále nekončilo. Na začátku školního roku prvňáky vítali ti nejstarší – žáci devátého ročníku. A protože deváťáci za pár dní školu opustí, připravili si pro ně prvňáci pod vedením své paní učitelky Kučerové krásné vystoupení plné vtipných a veselých básniček, které teď s nadšením a roztomilostí sobě vlastní předvedli spokojeným divákům. Na závěr ještě zazněla společná melodie na flétničky. Pásmo se líbilo určitě všem.

Jsem moc ráda za takové akce a děkuji všem, kteří právě tuto podpořili. Ať již to byla pomoc finanční, nebo velká práce s přípravou pásma. Velký dík patří také rodičům, protože bez nich by děti nebyly tak nadšené a hrdé, díky, že jste přišli své děti podpořit. Největší dík a pochvala patří samozřejmě především samotným bezvadným aktérům, našim prvňákům. Jsem moc ráda, že naše škola byla v úterní odpoledne místem příjemného setkání. Místem, kde se potkaly úspěch, pochvala, uznání, nadšení, úsměv, spokojenost… i tak může vypadat setkání ve škole, díky.

Z. Weissová

Třeťácké odpoledne s rodiči

Celý rok se děti ve škole učí, poznávají nové kamarády, dozvídají se hodně potřebného i méně potřebného, potom doma vyprávějí. Letos jsme se rozhodli zprostředkovat vzájemné poznání i rodičům a od nápadu nebylo daleko k realizaci „Odpoledne s rodiči“.

Děti nachystaly dvě divadelní představení, soutěže pro rodinné týmy a spoustu občerstvení. Pohotový pan školník pak připravil vše pro opékání na místním krbovišti. Akce mohla tedy ve čtvrtek 3. června vypuknout. Protože máme v naší třídě pohodové rodiče a nejsou to žádní peciválové, účast byla přímo rekordní. Napočítali jsme celkem 67 lidí od mrňavých sourozenců až po duší i tělem mladé babičky.

Po divadelní produkci následovaly soutěže rodinných týmů na devíti stanovištích. Komu docházely síly, mohl během klání navštívit naši občerstvovací stanici, aby mohl zdárně splnit všechny úkoly.

Vzhledem k tomu, že všem zúčastněným nechyběl sportovní duch, změřili svoje síly ještě při fotbalovém utkání rodiče versus děti, vyzkoušeli stolní tenis i kvality dětského hřiště. Celé odpoledne bylo zakončeno opékáním špekáčků.

Jsme moc rádi, že jsme se mohli setkat jinde než na tradiční schůzce rodičů ve škole a děkujeme všem, kteří naše pozvání nejen přijali, ale navíc se i aktivně podíleli.

PaedDr. Miloslava Jindrová, třídní učitelka 3. tř.

Dílny 2010

Každoročně koncem června se v naší škole pořádá celoškolní výtvarná výstava. Letos jsme se snažili připravit i jiná zpestření tohoto týdne.

První novinkou byla „Prvňácká dílna“, tedy účast nejmladších dětí – budoucích výtvarníků. Od pololetí měli každé první pondělí v měsíci „přípravku“, kde zkoušeli práci s novými materiály a experimentovali s různými technikami. Jejich práce jsou součástí výstavy a moc se těšíme, že některé z nich uvidíme ve výtvarném kroužku v příštím roce.

Další změnou byla „Papírová dílna“ pro děti z výtvarných kroužků pod vedením paní Petry Valentové z Vrchlabí. Zde vznikala krásná papírová přání a účastníci si mohli vyzkoušet velké množství netradičních materiálů.

Příjemnou tečkou nakonec byla „Floristická dílna“, která se uskutečnila díky vstřícnému přístupu vedení školy a byla určena zájemcům z řad pedagogů ZŠ a MŠ Studenec. Vedla ji paní Kateřina Fišerová, mistr florista, která je absolventkou floristické školy v Hradci Králové. Pod její dohledem a s její radou i pomocí si zúčastnění vyzkoušeli různé techniky aranžování.

Letošní výstava má letos netradičně své pokračování i v červenci, kdy ji zhlédne delegace komisařů z Evropské unie, která v této době navštíví Studenec.

PaedDr. Miloslava Jindrová, vyučující ZŠ

Zelená stuha ve škole

Přípravy na návštěvu komise probíhaly na různých místech již dávno před samotným příjezdem komisařů. A škola si tuto vzácnou příležitost samozřejmě nemohla nechat ujít. Vznikl tady „projekt Zelená stuha“, který si kladl nejeden cíl. Prvořadým záměrem bylo seznámení všech žáků s báječným výsledkem obce, tedy postoupením do mezinárodní soutěže. Snažili jsme se, aby povědomí o úspěchu Studence vyvolalo v dětech pocit nadšení a snad i hrdosti na místo, ve kterém žijeme.

Dalším cílem bylo seznámení se všemi soutěžícími zeměmi. Celkem je jich v soutěži dvanáct. A toto číslo nám samo nabídlo jak na projektu pracovat, protože ve škole je právě dvanáct tříd. Tak se tedy stalo, že se každá třída v rámci projektu více věnovala jedné zemi. Žáci se tak netradiční formou dozvěděli mnoho zajímavostí o dané zemi, způsobu života… a na základě získaných informací tuto zemi „výtvarně zpracovali“. Vzniklo tak dvanáct originálních prezentací dvanácti zemí. Tyto byly poté instalovány do krásných půdních prostor a občané je mohli zhlédnout v rámci výtvarné výstavy „Dílna 2010“. Ohlasy byly moc hezké, to nás moc těšilo, ale pomyslný vrchol akce byl stále před námi. Desátého července nás čekala návštěva samotných komisařů, moc jsme si přáli, aby i je prezentace zaujala a našli tady každý „kousek svého“ – tedy prezentaci své země. Jako třešnička na dortu byly pochopitelně děti. U prezentace jednotlivých zemí stála vždy jedna „postava“ typická pro danou zemi. Troufám si říct, že se nám to moc povedlo. Komisaři byli velice příjemní a milí lidé s úsměvem na tváři, ale snad každému z nich se úsměv rozšířil mnohem více, když spatřil „svou zemi“, ve které ho vítala zajímavá postava.

Můj osobní dojem lze popsat z tohoto dne velice snadno i jedním slovem – „nadšení.“ A za to veliký dík. Díky všem, kteří na projektu se třídou pracovali, konkrétně:

TřídaVedoucí projektuDílčí projekt
1.Mgr. Z. WeissováCzech Republic
2.Mgr. I. ExnerováCroatia
3.PaedDr. M. JindrováUnited Kingdom
4.Mgr. P. DrahoňovskáItaly
5.Mgr. I. ŠenoldováAustria
6.AMgr. P. PohořaláHungary
6.BMgr. J. PěničkováIreland
7.AMgr. R. MacháčováFrance
7.BMgr. P. FaistaverováBelgium
8.AMgr. V. AdolfováGermany
8.BMgr. A. BrožováNetherlands
9.Mgr. Z. PlesníkováSlovenia
ŠDMgr. Z. Weissovávlajky všech zemí

Další díky za pomoc při instalaci jednotlivých výtvorů, díky za režii při prezentaci s dětmi, díky všem žákům, kteří pracovali a hlavně těm, kteří se 10. 7. proměnili v postavy daných zemí…. A díky také všem, kteří projevili zájem a přispěli svým kouskem ochoty, uznání a nadšení… díky všem, kteří si (stejně jako já) v tyto dny znovu tak moc uvědomovali, že jsou šťastní, že mohou žít právě tady.

Z. Weissová, vedoucí projektu „Zelená stuha“ ve škole

Sudoku

Školní kolo téhle hry s čísly se na naší škole pořádalo ve středu 26. 5. 2010. Zasoutěžit si přišlo 23 žáků z druhého stupně.

Nejúspěšnějšími řešiteli byli:

Kategorie 6. a 7. třída:
1. místoKristýna Korotvičková
2. místoVeronika Mašková
3. místoDenisa Kadavá
Kategorie 8. a 9. třída:
1. místoJitka Bajerová
2. místoŠtěpán Kučera
3. místoMonika Lulková

Nejaktivnějším „sudokářem“ byla Veronika Mašková, která správně vyřešila sudoku v obou kategoriích.

Poznávání rostlin

Ve středu 9. 6. 2010 byla pro dobrovolníky od čtvrté do deváté třídy připravena soutěž v poznávání rostlin našich luk, polí, příkopů a lesů. Žáci měli možnost připravit se na poznávačku podle seznamu, který byl vylepen na chodbě, aby byl přístupný všem zájemcům. Poznávat rostlinky přišlo celkem 21 žáků z devíti tříd! Ti nejmenší poznávali z 10 rostlin, šesťáci a sedmáci z 15 rostlin a ti nejstarší z 20 rostlin. Byly to rostliny, které každý den potkáváme na cestě do školy a ze školy, a ovocné stromy, které mají skoro všichni doma na zahradě. Absolutně nejlepším znalcem rostlinek byl Lukáš Kuřík, který poznal 18 rostlin z 20.

Umístění v jednotlivých kategoriích:

4. a 5. třída:
1. místoLukáš Kuřík
2. místoSára Tomášová
3. místoBětka Bušáková
6. a 7. třída:
1. místoŠimon Pichl
2. místoKristýna Korotvičková
3. místoLucka Nosková
8. a 9. třída:
1. místoMagda Horáčková
2. místoKristýna Šabatová
3. místoMonika Lulková

Soutěž o titul Mistr znalostí o České republice

Ve středu 16. 6. 2010 se sešli dobrovolníci z druhého stupně, aby poměřili své znalosti o naší zemi. V testu byly otázky týkající se polohy, vodstva, průmyslové výroby naší republiky, také úkol zaměřený na znalost Krkonoš a ještě poznávání architektonických slohů známých staveb v ČR, které dalo žákům zabrat. Perličkou byla otázka – jaký je náš nejhlubší rybník, kterou ani jeden ze soutěžících nedokázal zodpovědět, ani při výběru ze třech možností. Účastníků soutěže bylo celkem 11. To je hodně málo, když na druhém stupni je 119 žáků!

Během roku mají žáci spoustu možností zasoutěžit si a získat pro sebe cenné body do aktivity. Ti nejaktivnější pak mají body proměněné za poukazy k nákupu zboží v papírnictví či knihkupectví.

Bohužel jsou žáci čím dál míň ochotni ve svém volném čase udělat pro sebe něco navíc.

Nejlépe znají Českou republiku tito žáci:

1. místoSimona Hamáčková z 8.A
2. místoJitka Bajerová z 8.A
3. místoMagda Horáčková z 8.A

Vítězům gratuluji a všem děkuji za účast na soutěži a přeji mnoho dalších úspěchů.

zapsala a soutěže připravila Mgr. Veronika Adolfová, učitelka 2. stupně

Soutěž ve znalosti českých dějin

Další soutěží, které se mohli zúčastnit žáci 2. stupně naší školy, byla soutěž ve znalosti českých dějin. Soutěž byla zaměřena nejen na historii panovníků z rodu Přemyslovců, Lucemburků, Habsburků, ale i dějiny Čech v období 20. století. Žáci se s většinou úkolů dokázali „poprat“, ale seřadit všechny naše prezidenty, to zvládli jen umístění na prvních dvou místech.

Školního kola se zúčastnilo pouze 15 žáků z celého 2. stupně. Nejvíce byly zastoupeny 8.A a 9. třída, ze kterých také vzešli i vítězové.

1.místoSimona Hamáčková z 8.A
2.místoMagda Horáčková z 8.A
3.místoKristýna Ulvrová a Tomáš Kučera
Mgr. Michaela Kuříková, učitelka 2. stupně

Projekt Finanční gramotnost = finanční svoboda

Finance jsou důležitou součástí každodenního života. Na začátku nového tisíciletí jsme svědky nebývale rychlého rozvoje finančních služeb a paralelně s tím zažíváme i poměrně významnou změnu chování české populace. Tradičně konzervativní postoj k úsporám a zadlužování se postupně mění, rostou tendence k rychlé spotřebě i ochota občanů k zadlužování. Tyto tendence nejsou však zcela bez rizik a vyvolávají naléhavou potřebu alespoň základní orientace občanů ve světě financí.

Proto jsme v pátek 28. 5. pro žáky 9. ročníku připravili projekt Finanční svoboda, který měl za cíl osvojit si základní znalosti a dovednosti finanční gramotnosti. V 8.00 do školy dorazili 2 lektoři, p. J. Jandová a p. J. Tabara, kteří žáky seznámili s produktem Finanční svoboda, což je něco mezi hrou a výukovým kurzem zároveň. Je to simulace reálného života běžné české rodiny. Žáci se u ní dobře bavili, ale zároveň získali spoustu teoretických znalostí na praktických příkladech. Nenásilnou formou se učili hospodařit se svými penězi. Zjistili, co se stane s jejich penězi za 5, 10, 15 až 30 let. Uvědomili si, jakou roli v životě hraje pojištění, naučili se rozlišovat dobré a špatné investiční příležitosti, ale především se učili strategicky, s nadhledem přemýšlet o svých osobních financích. Hra je založena na reálných datech. Zkušenosti, které získali ve hře, mohou jednoduše promítnout do praxe.

Mgr. Petra Faistaverová

Hodnocení samotných žáků:

Bylo to zajímavé pojetí pátečního dopoledne. Akorát mnohem zábavnější a zajímavější. Mé znalosti o financích a všem, co se toho týká, se zlepšily.

Dominik Paulů

28. 5. se celá naše třída přestěhovala do 8.B. Po příjezdu dvou finančních poradců jsme začali hrát hru, která se jmenovala „Finanční svoboda“. Hra spočívala v tom, že každé dvojici byla přidělena rodina, která měla finanční problémy. Cílem hry bylo splnit tři úkoly a uložit na konto co nejvíc peněz. Tento den byl pro mě velice poučný a hra byla suprová.

Vojta Nedomlel

V pátek 28. 5. 2010 k nám do školy přijeli pan a paní z finančního úřadu. Nejprve se nám představili a řekli nám, co budeme dělat, a po chvíli nás rozsadili do 2 skupin a rozdali nám hry Finanční svoboda. Hra byla o tom, jak se máme chovat s penězi – hráli jsme celé dopoledne a bylo to fajn. Pro mě to bylo docela poučné, jak zacházet s penězi a kam je ukládat a investovat.

Jan Prokop

Sama za sebe musím říct, že jsem se hodně divila, když jsem viděla zájem ostatních. Čekala jsem menší ignorování našich dnešních „učitelů“. Jinak mi hra přišla velmi zajímavá. Zkusit si nanečisto naši finanční budoucnost? Proč ne, může se to hodit. Líbilo se mi, jak se nám snažili vše vysvětlit a poradili, jaký tah by se nám mohl nebo nemusel vyplatit. Takže tento „tah“ (projektový den) se mi nezdál vůbec špatný.

Nela Suchánková

Mně osobně se celý pátek líbil hodně. Skoro celou třídu to bavilo a myslím si, že se nad hrou všichni zamýšleli. I když tolik akcií? Dle mého názoru přehnané. Každopádně nám to určitě přineslo „něco málo“ do života. Třeba, že bychom měli pojistit sebe i domov…

Verča Zvěřinová

Projektový den s Červeným křížem v ZŠ Studenec

První pomoc… víme všichni, co to vlastně znamená?

Dokázali bychom se správně zachovat v situaci, kdy půjde někomu o život?

Žáci ze 6.–8. ročníku naší školy si měli možnost 8. června 2010 vše vyzkoušet přímo v terénu a „naživo“. Pracovalo se maximálně v 6členných skupinkách, dle přesného časového harmonogramu.

Profesionální pracovníci ČČK Liberec předávali praktické rady celkem na sedmi stanovištích. Figuranty (zraněné) zde „zahráli“ žáci 9. ročníku, kteří byli věrohodně nalíčeni a dostali předem instrukce, jak se chovat, aby situace připomínala skutečnost. Každý zde měl možnost získat cenné rady.

A žáci prvního stupně naší ZŠ? Ti vše sledovali sice jen jako diváci, ale určitě i pro ně to byl zajímavý zážitek.

Pod vedením odborníků jsme si vyzkoušeli stanoviště s těmito situacemi:

  • bezvědomí (otřes mozku, stabilizovaná poloha)
  • resuscitace
  • zlomenina bérce
  • pokousání
  • popáleniny
  • poranění břicha
  • pneumotorax (poranění hrudníku)

Žáci se též zúčastnili přednášky pod vedením MUDr. Karáska, na téma úrazy v letních měsících a jejich prevence. Dále zhlédli na interaktivní tabuli film o záchraně tonoucího a poskytování první pomoci. Prakticky si vyzkoušeli obvazové techniky (kotník, koleno, zápěstí, loket). V terénu potom přenos raněného. V mimořádných situacích přijde vhod například znalost dopravních značek, orientace v terénu, překonávání překážek, hašení vodou na cíl, střelba i poznávání rostlin. Tyto činnosti byly pro žáky připraveny na Strážníku, většinou pod vedením učitelů ZŠ.

Celou akci považujeme za velice povedenou, vše proběhlo za pěkného počasí a bez komplikací. I hodnocení našimi žáky je také veskrze kladné. Vedení školy proto nelituje ani vynaložených finančních prostředků na zajištění programu po odborné stránce. Den plný praktických činností, hodících se do běžného života, pro žáky připravila Mgr. Jitka Pěničková. Děkujeme také za pomoc ostatním vyučujícím a za podporu vedení školy.

zapsala Mgr. Romana Macháčová, učitelka ZŠ

Společně proti drogám

O závislostech jsme toho na půdě školy, ale i v různých médiích slyšeli již mnoho… Zúčastnili jsme se již nejednoho interaktivního programu a naše povědomí v této oblasti je myslím poměrně rozsáhlé. Často však pod pojmem „závislost“ vidíme především (a někteří stále bohužel jedině) ony pověstné „drogy“. Ale „drogou“ může být pro člověka vlastně cokoli… každý z nás je na něčem či někom více či méně závislý. Co je to vlastně závislost, jak se projevuje a jak se k ní „postavit“, to bylo jen něco málo z toho, co nás v následujících dvou dnech čekalo.

Ze zkušeností víme, že informace nám přijdou mnohem „zajímavější“ a „přijatelnější“, nedostávají-li se k nám ve školních lavicích. A tak jsme vyrazili do terénu, tedy konkrétně do Drhlen. A aby bylo pojetí ještě zajímavější a pro osmáky „lákavější“, nejeli pouze naši žáci osmých tříd, ale také osmáci z Libštátu a Horní Branné. A tak se nás cestou ve vlaku sešlo opravdu hodně. (Mimochodem cesta vlakem byla pro někoho opravdu velice napínavá, bylo totiž „vedro“ a vlak byl doslova „nacpaný“.) Ale náročnou cestu se všemi přestupy a přesuny jsme zvládli a mohli začít „pracovat“.

Program byl pestrý a časově velice „našlapaný“. Nejdříve jsme se rozdělili do tří pracovních skupin (a to náhodně losem, aby se nám žáci škol hezky promíchali). Všechny tři skupiny pak čekala ve stínu jídelny přednáška a diskuse na téma závislosti z pohledu Policie ČR. Nutno přiznat, že když došlo na popis konkrétních případů, mnohým z nás pěkně „zatrnulo“. Po rozloučení s panem Kmínkem nás čekal hlavní program prvního dne. Pracovali jsme ve třech skupinách ve třech interaktivních programech – téma 1. „závislosti a drogy“, 2. „kouření“, 3. „alkohol“. Každý blok běžel daný časový úsek a skupina se poté posunula na další stanoviště. A tak každý žák během několika hodin prošel všechny tři programy. Informací bylo opravdu hodně a teplota vzduchu stále příjemně vysoká… a tak jsme si jako odměnu dopřáli pobyt u vody, na vodě i ve vodě.

Po noci plné dojmů nás čekal další program. Při „hře“ jsme ideálně spojili pohyb (jakou součást zdravého životního stylu) a taky trochu rozum a paměť (jako nezbytnou součást naší osobnosti). Musím říct, že výsledek klání byl pro mě osobně velice krásný, neboť na prvních třech místech se umístili závodníci ze studenecké školy. V testu jsme si vyzkoušeli, co všechno jsme si za ty dva dny zapamatovali, prodiskutovali vše potřebné, zhodnotili akci a pomalu se balili na cestu domů.

Je mi jasné, že mnohé informace a vědomosti jsou už v tuto chvíli pro některé účastníky minulostí. Pevně však věřím, že celkový dojem z akce jen tak nezmizí… ten můj je jasný. Snad jsme si uvědomili, že život toho nabízí opravdu hodně… a je jen na nás, co si z té pestré nabídky vybereme. Tak ať jsou vaše volby správné a příjemné nejen pro vás samotné, ale i pro vaše okolí.

Z. Weissová, metodik prevence

Bajaja ve skalách

„Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu…“ S touto písní na rtech jsme se vraceli 15. června 2010 ze školního výletu, což bylo téměř neuvěřitelné v tomto deštivém období. Ale začněme pěkně od začátku.

S vylézajícím sluníčkem jsme ráno nastoupili u sokolovny do autobusu a vydali se do Českého ráje. Hrubou Skálu, začátek naší trasy, jsme viděli již ze silnice s pozadím dominantního hradu Trosky. Na Hrubé Skále jsme si připomněli pohádku Bajaja, kterou jsme viděli ve škole, vylezli na rozhlednu a u kiosku nezapomněli nakoupit důležité suvenýry pro sebe i své blízké.

Červená turistická značka nás vedla dál „Myší dírou“, okolo skalnatého lože, kde ve známé české pohádce odpočíval Bajaja. Protože jsme chtěli vidět rytiny ve skalách, odbočili jsme na Kopicův statek. Oběd jsme měli na Valdštejně. Vytáhli jsme připravené dobroty z baťůžků a přitom se těšili na prohlídku skalního hradu s panem kastelánem. V podzemí nás zaujaly papírové modely okolních hradů a v kapli vzácné sochy. V hladomorně se někteří i trochu báli.

Cesta ve skalách byla pro mnohé dost náročná, nahoru, dolů, po schodech i přes kořeny. Často jsme se osvěžovali v místních pramenech a po dlouhé pouti všichni dorazili zpět k autobusu, který nás čekal v Sedmihorkách, s více než 10 kilometry v nohách.

Příjemně unavení, ale s dobrým pocitem jsme se usadili na svá místa a nechali se odvézt zpátky domů.

turisté z 1. a 2. třídy

Červnové putování třeťáků

Každý rok se děti těší na konec školního roku, který je sice spojen se zvýšeným počtem písemek, ale také s věcmi mnohem příjemnějšími. Mezi ty pak patří opuštění školních lavic za účelem poznávání blízkého i vzdáleného okolí.

Vzhledem k letošnímu nestálému počasí jsme byli nuceni odložit výlety a exkurze na začátek června, kdy se příroda konečně umoudřila a nehrozilo, že budeme mokří od hlavy k patě.

Třeťáky tedy čekalo období doslova nabité povinnostmi i zábavou. První červen jsme strávili výšlapem na Žalý. Přírodovědná exkurze začala mlhavým ránem, které připomínalo spíše dny podzimní. Během cesty se však počasí zázračně proměnilo a na vrcholu rozhledny jsme byli odměněni krásným výhledem do okolí. V nově otevřené restauraci byl připraven teplý čaj na zahřátí. Ten, kdo potřeboval tepla ještě trochu víc, mohl využít přepychu roztopené pece. Protože zde mají i piáno, Dominik a Patrik Pekárkovi nám pobyt zpříjemnili hudební produkcí.

Náplní exkurze bylo poznávání přírody, rostlin a živočichů a orientace v přírodě. Neplánovaným překvapením bylo setkání s ochočenou srnkou Lízinkou, která má domovská práva na chatě Karolínka.

Závěr měsíce pak patřil výletu na Kněžickou chalupu, abychom prošli místa, která jsme z vrcholu Žalého viděli. Počasí nám tentokrát přálo, a tak bundy a pláštěnky zůstaly hluboko v batohu. Z Vrchlabí nás čekala cesta do kopce se svačinovou zastávkou u místní kapličky. Někteří měli i po šlapání vzhůru dost energie na stavění domečků v lese. Na Kněžicích se odvážlivci svezli na koních a ostatní využili kolotoče, houpaček a pískoviště. Zpáteční cesta z kopce trvala jen chviličku a zbyla nám i chvilka na krmení kačen v zámecké zahradě. Protože máme ve třídě i kluky „koumáky a výzkumníky“, jeden z nich okusil teplotu vody v místním jezírku na vlastní kůži. Naštěstí vše nesl hrdinně a s úsměvem. Zvlášť pak když ho spolužačka zachránila zapůjčením náhradních tepláků. Nakonec tedy všechno dobře dopadlo jako v pohádce, jen s tím rozdílem, že nám tentokrát prince zachránila princezna.

Miloslava Jindrová

Školní cyklistický výlet šesťáků na Pecku

22. 6. 2010 jsme vyjeli v 8.00 od studenecké školy. Cesta na Pecku nás stála mnoho úsilí. Nejvíce nás trápily neustálé kopce – nahoru a nahoru. Někteří to hned vzdali, ale někteří bojovali až do posledních sil, a to hlavně v nejtěžším kopci ke hradu. Pro první skupinu byla vyhlášena soutěž, kdo dojede ke hradu bez zastávky, ten dostane cyklo láhev. Našlo se šest zdatných sportovců, kterým se to podařilo.

Na hradě nás nejvíce zaujala kadibudka se srdcem na dveřích a hladomorna i s vězněm, který se nesměl krmit. Ze starobylých hradeb byly hezké výhledy na krajinu kolem hradu Pecka. Celá třetí skupina jela rovnou na koupaliště a nekonečnému kopci se vyhnula. Všichni jsme se sešli u bazénu, dlouho jsme neváhali a naskákali do vody. Někomu se moc nechtělo, protože voda byla studená, ale odvážlivců se našlo hodně. Později jsme přišli na to, že v areálu je i trampolína (nafukovací bublina) a bez výjimky jsme si všichni zaskákali.

Byl to moc pěkný a docela namáhavý výlet. Myslíme, že to stálo za to.

Žáci 6.A a 6.B, Mgr. Petra Pohořalá a Mgr. Jitka Pěničková, tř. učitelka 6. tř.

Není to jen fór – sedmé A povedl se výlet do Jizerských hor…

24. 6.–25. 6. 2010

Do Jizerek je to cesty kus, přijel si pro nás malý zelený bus.

Počkal, až si vyložíme v Černé Říčce stany, a pokračoval s námi směr Kořenov.

Odtud vedla cesta roubená chaloupkama, výhledy do kraje byly krásné, jeden žasne, kam až oko dohlédne – jezero Souš, Ještěd, měli jsme mapu – bylo to přehledné.

Rozhledna Štěpánka není moc vysoká a přerůstá jí les, ale nahoře na mapě našli jsme směr, kterým se rozprostírá náš Studenec.

Cesta zpět vedla zkratkou delší a méně schůdnou, ale ne nudnou…

Péťa poznával kostely a zajímaly ho bunkry – válečné betonové, zachovalé jako nové, na průzkum dovnitř lezl s kámoškama a nebál se ani omylem… svítili si mobilem.

Poznávat kytky nás paní učitelka v přírodopisu učila a Bára nás tím taky mučila… Bylo to na mašli – sivý bělomech jsme nenašli.

Postavit si stan se řekne lehce, ale občas se kolíkům do země nechce.

My jsme k tomu stihli ještě fotbálek, v potoce chladit si Energy Drink – upravit se – vypadat jako zpěvačka Pink a velký King, ze vzduchovky střílet, na střeše u kytary kvílet, špekáček do černa upéci, před vatrou ohně utéci, dát si saunu a ochladit se ve skruži, to všechno je pravda – nikdo „nemlží“.

Noční bojovka ve smíšené dvojici se lehce zvládla, stejně se nejvíc bála Bára, když opuštěná v lese na nás čekala a otázky nám dávala. Hvězdy a měsíc kulatý, toť romantika, to vím já i ty, spát se nikomu nechtělo, a tak ještě o půlnoci bylo v sauně veselo. I když jsme nesnídali petržel, každý vycházku k jezeru vydržel, a protože jsme měli čerstvé housky, na balvanech u potoka předvedli jsme pěkné kousky – něco jako v hokeji Rolinek, Kikyna se vrátila bez svých hodinek. Podnikla výpravu s Denčou a Kájou, možná se potkaly se včelkou Májou a hodinky čekaly v borůvčí… tik tak tik… na ruce Šemberky jsou nejvíce šik.

To musel vymyslet nějaký „Pražák“, že k obědu byl dobrý buřtguláš a oblíbený smažák.

Chýlili se ke konci výletní dnové, zakončily to diplomy a dorty polárkové.

Všechno se povedlo, kdekdo se diví, že jako parta nemáme chyby.

Nepotřebovali jsme ani PC, ani telku a krásně jsme unavili naší pančelku – stále nás nabádala, jak se lidsky chovat, a hlavně není zvyklá ponocovat… je ale ráda, že hluboko do noci nepotřebovala použít zásady první pomoci, ani hlas nezvýšila, jen když písně pěla.

Na památku na náš dvoudenní tábor, vztyčili jsme obří fábor, který vlaje krajem…

Jizerky se pro nás staly rájem…

Končíme a přepínáme…

žáci 7.A

Vlastivědné cyklotoulání 7.B

Na letošní rok si žáci naplánovali školní výlet na kolech, a protože Studenec leží na hranici Geoparku Český ráj (od 5. října 2005 člen evropské sítě geoparků), nic nám nebránilo v jeho hlubším prozkoumání.

Počasí jsme si naplánovali víc než dobré, a tak jsme se po krátké instruktáži, jak se chovat v silničním provozu, mohli vydat přes Smítecko, Žďár a Karlov do Staré Paky, odkud jsme si po polní cestě (po zelené) namířili na Kumburk. Zde byla naše první plánovaná zastávka, prohlédli jsme si zbytky bývalého hradu postaveného na počátku 14. století, který byl r. 1658 z císařova rozkazu zbořen a zničen. Další zastávkou v našem cyklotoulání byla rozhledna Tábor. Cesta vedoucí přes Klepandu na Ploužnici byla velmi oddychová, zlom pro mnohé nastal při dvoukilometrovém stoupání na Tábor, kdy většina sesedla z kola, někteří pro únavu, jiní se zřejmě kochali okolní krajinou. Konečně jsem všichni nějak dosáhli vrcholu kopce, z něhož jsme si chtěli zpříjemnit pohled z rozhledny, ale pro majitele byla jakási soukromá akce lukrativnější.

Po menší pauze jsme pokračovali po cyklostezce, mimochodem jedné z nejhorších, po které jsem kdy jela, na Košov. Po tomto náročnějším sjezdu přišlo na řadu lepení děr. Zde se jako velmi zručný servisman ukázal p. uč. Baudyš a za chvíli už jsme opět pokračovali, tentokrát do lyžařského areálu v Popelkách. Kdo měl chuť a odvahu, tak vystoupal na nájezdovou věž skokanského můstku K–70. Už při zdolávání prvních schodů jsme si uvědomili, jakou dřinu absolvují skokani během tréninku či závodu, když musejí stoupat v kombinézách a s lyžemi na ramenou. Dalším adrenalinovým zážitkem pro nás bylo zdolání schodů samotné věže. Pohled dolů pro slabší jedince nebyl až tak příjemný, přesto jsme překonali počáteční strach a po vzoru p. učitele vystoupali až na vrchol, kde je z ochozu ve výšce 30 m vidět celé okolí.

Po tomto nevšedním zážitku jsme sjeli do Lomnice nad Popelkou, kde jsme si dali rozchod na oběd. Ve 14.00 vyrážíme do Nové Vsi nad Popelkou, kde u fotbalového hřiště mají koupaliště. Bohužel pro nás, bylo vypuštěné, a tak se vydáváme po cyklostezce přes Kněžsko do Bělé u Staré Paky a odsud přes Tampli do Roztok, kde nás čeká poslední náročné stoupání zpět na Karlov, odkud se po stejné cestě vracíme do Studence. Výlet jsme zakončili v 16.00 společným fotem U Lípy.

Najeli jsme 50 km (děti z Čisté 60 km), jsme unaveni, ale moc spokojeni. Snad i příští výlet se podaří jako tento. A pokud se Vám náš výlet líbil, vezměte kolo a zkuste si naši trasu projet. Poznáte, anebo si připomenete spoustu krásných míst, která skrývá naše okolí.

Mgr. Petra Faistaverová, tř, uč. 7.B

Školní výlet 8.A

22.–24. 6. 2010 vyrazila 8.A na školní výlet. Všichni ze třídy se shodli na cíli výletu – Jinolicích. Proto jsem zajistila ubytování v chatičkách a po hlasování ve třídě i polopenzi. Na výlet jsme jeli vlakem z Martinic, cesta nám utekla rychle, protože bylo krásné počasí, tak se všichni těšili na koupání.

Bydleli jsme v chatičkách po pěti – dvě byly dámské, jedna pánská a jedna učitelská. Chatičky se nám líbily a polopenze, až na středeční hnusné rohlíky k snídani, byla také jedlá. Přes oběd se každý posilnil buď z vlastních zásob nebo langoši, hranolkami a jinými smaženými dobrotami z místních stánků.

Každé odpoledne soutěžili účastníci výletu ve tříčlenných družstvech v různých soutěžích – sportovních i vědomostních. Vítězné družstvo si mohlo po večeři vybrat v kiosku nanuk, aby měli soutěžící větší motivaci.

Ve středu jsme po snídani vyrazili do blízkých Prachovských skal, abychom se z místních vyhlídek mohli rozhlédnout po krásách Českého ráje. Turistický výlet všechny příjemně unavil, ale po obědě nabrali všichni nové síly a těšili se na koupání a další odpolední soutěžení a hraní.

Ve čtvrtek jsme uklidili chatičky, batohy a spacáky nám správce nechal v garáži, abychom je nemuseli mít u sebe. Šli jsme na pláž, kde jsme si hraním fotbalu, házením s frisbee a ochutnáváním všemožných příchutí ledové tříště krátili čekání na odchod na vlakovou zastávku. Cesta k vlaku nám trvala asi 20 minut a ani nás nepřekvapilo, když „Čekej Dlouho“ měly opět zpoždění. Naštěstí nám žádný další přípoj neujel, takže jsme do Martinic dojeli téměř na čas a natěšení rodiče si rozebrali své výletníky.

Všichni se vrátili v pořádku a nadšeni a poděkování několika žáků bylo důkazem, že se výlet líbil.

Děkuji pedagogickému dozoru Michaele Kuříkové-Chrtkové a nepedagogickému dozoru Zuzaně Adolfové a Vítu Kuříkovi za pomoc v průběhu školního výletu.

třídní 8.A – Mgr. Veronika Adolfová

Cestování 8.B

Máchovo jezero

Ke konci školního roku neodmyslitelně patří výlety. My, žáci 8.B, si ten svůj naplánovali na Máchovo jezero, kde kromě plavání, kdy jsme se koupali všichni, nikdo nenechal plavky doma, nám paní učitelka vyjednala náš dlouho vysněný paintball. Ale z paintballu pár lidí vycouvalo. Tvrdili, že se jim nechce, ale podle nás se spíš báli velice tvrdých kuliček. Do hry jsme se hned doslova „zažrali“ a nechtělo se nám končit. Ale peněženky slábly, tak nic jiného nezbývalo a hru na vojáky ukončit. Byli jsme náramně spokojeni, neboť takový akční výlet není vůbec k zahození. Proložili jsme to i túrami Staré Splavy – Doksy, šlapadly s různými atrakcemi, sportovními hrami. Všichni si výlet užili a určitě k tomu přispělo i krásné počasí.

Něco pro sebe – cyklovýlet 8.B

Jako každý den, i dnes, vstávám v 5.45 h. Jenomže dnešní den není jako všechny ostatní, dnes totiž jedem se třídou na kola. Sraz máme na zadním parkovišti v 7.45 h. Jako doprovod s námi jede třídní paní učitelka Brožová, jež nás vždy mile překvapí nějakou sportovní akcí, abychom zbytečně nezlenivěli, a k sobě si jako druhý doprovod vzala paní učitelku Plesníkovou.

Naše cesty směřují na Horka u Staré Paky přes méně frekventovanou silnici na Levínskou Olešnici. Mezi všemi panuje zatím pohodová nálada, protože to nejhorší nás teprve čeká. Směřujeme k přehradě v Bílé Třemešné. Je tu nádherně. Kupodivu nám svítí sluníčko, a to hlásili, že bude pršet. Proto tu máme jedno malé ponaučení – nikdy nevěřit meteorologům! Další zastávka je na posilněnou v cukrárně. Každý si dává ledovou tříšť s příchutí maliny. A zase vyjíždíme! Jedeme na rozhlednu Zvičina (671 m n. m.). Je to krpál! Ti zdatnější z nás, i paní učitelky, první kopec vyšlapali. Jenomže když už se zdálo, že prudké stoupání končí, za horizontem nás překvapí další, a tak to šlo pořád dokola. Naštěstí ti zdatní to vyjeli na první zátah s paní učitelkou Brožovou, ostatní s malými přestávkami také dosáhli vrcholu. Tak a první hrozná část je za námi. Nahoře nás uvítal úžasný výhled.

Konečně zahajujeme poslední etapu našeho výletu – směr Pecka další zastávka. Cestou tam míjíme hrad Pecku. Zastavujeme se kratince na náměstí a záhy již sjíždíme ke koupališti. Za koupákem to už bylo horší. Ten kopec! Oh, my God! Nejhorší noční můra na světě! Někteří jedinci ho vyjeli tak rychle, že by jim samotná F1 nestačila. Na vrcholu se začala naše roztrhaná skupina naposled formovat. Sjížděli jsme pomalu na Horka a pak do Studence. Ani jednou jsem neslyšela žádné velké stížnosti, i když nohy trochu bolely, ale to k tomu patří. Když jsem přijela domů, první věc, kterou jsem udělala, byl skok z posledních sil na postel. Za celý den jsme ujeli 75 km za 6 hodin. Slušný výkon, nebo ne? Díky naší třídní si alespoň protáhneme svá těla a poznáme okolí nejen z auta. Vždyť je to paráda, doporučujeme všem. Už se těšíme, až Brožka zase něco naplánuje.

Roubenka

A do třetice všeho dobrého, jak se říká, jsme vyrazili předposlední den na túru po Studenci s cílem opékání vuřtů či něčeho jiného u Roubenky. Počasí opět velice přálo, tak jsme dorazili na místo činu uřícení a vyhladovělí. Opekli jsme si vuřty a poté jsme pokračovali okruhem po Studenci do školy. Bylo to velmi příjemné, i když dosti sluncem prohřáté dopoledne. My jsme byli však velice rádi, že jsme takto ukončili naše výletování v 8.B – Mácháč, cyklovýlet, Roubenka a už se zase těšíme na další dobrodružné výlety, co společně s naší třídní paní učitelkou Brožovou naplánujeme.

Pavlína Budínová, žákyně 8.B

Exkurze v Nové Pace

O hodinách chemie jsme si často povídali o výrobě piva, nikdo z nás to však nikdy neviděl na vlastní oči. Ale 17. června se to změnilo. Ráno jsme se sjeli ke škole a mohli se vydat na cestu. V pivovaru jsme se dozvěděli, jakými změnami pivo projde, než se dostane do lahví, v jejichž podobě ho známe my. Po velice naučném výkladu jsme se vydali na zasloužený oběd a pak na cestu zpět. Den jsme si moc užili a děkujeme našemu doprovodu za to, že se s námi vydali na cestu.

9. třída