Zprávy Základní školy a Mateřské školy

Vydání: Číslo 3/2011

I v roce 2011 pokračuje studenecká škola v úpravách areálu a modernizaci vybavení. Náročný provoz školní kuchyně byl doplněn další vzduchotechnikou nad nově instalovaná zařízení. Ve venkovním areálu přibyla vzduchová trampolína, která byla slavnostně otevřena 30. dubna 2011. Toto zařízení je volně přístupné veřejnosti a všichni doufáme, že bude sloužit bez vědomého poškození řadu dalších let. V zahradě mateřské školy roste zahradní domek pro uložení dětských „samohybů“ a hraček z pískoviště, která byla zabezpečena ochrannou plachtou.

V rámci projektu EU Peníze do škol byla škole schválena dotace ve výši více než 1,3 milionu korun, která bude čerpána na vybavení školy v následujících dvou letech.

Květen proběhl ve znamení výjezdů studeneckých žáků do zahraničí. O projektu Holandsko a Mistrovství světa škol v orientačním běhu se dočtou čtenáři Studeneckého zpravodaje na dalších stránkách. Třetím výjezdem studeneckých žáků byla druhá etapa projektu „Žili jsme kdysi v jednom státě“. Děti z ukrajinského Ždenijeva navštívili studeneckou školu v říjnu 2009 a žáci studenecké školy se vydali do Zakarpatí (bývalá Podkarpatská Rus) na konci května roku 2011.

Cesta začala v časných ranních hodinách a v rámci odpočinku „expedice“ navštívila slovenský hrad Strečno nad řekou Váhem a vyslechla poutavý výklad mladého průvodce. Po dalších kilometrech nás čekala zastávka na ukrajinských hranicích a řádné prověření všech potřebných dokumentů. Do Ždenijeva jsme dorazili v podvečer a již jsme byli očekáváni ředitelem školy Ivanem Vasilijevičem Dalekorejem a majitelem hotelového komplexu Smrkový dvůr Jaroslavem Ryashkem. Byli jsme přivítáni lahodným čajem ve speciálních hrníčcích, palačinkami, šašlikem, plněnými patizony a zeleninovými saláty a ubytovali jsme se v příjemném prostředí dřevěného srubu.

Druhý den nás čekal dlouhý výlet na Siniverská jezera. Cesta ve vedru byla úmorná a znepříjemňovala ji špatná kvalita silnic. Občas jsme museli i zastavit, ne však kvůli dírám na vozovce, ale kvůli volně se pasoucím kravám, které si nás zvědavě prohlížely. Po více než hodinové jízdě jsme vystoupali „po svých“ k jezerům a děvčata nejvíce zaujala bohatá nabídka různých náramků a náhrdelníků. Poté jsme se prošli kolem jezera, zvěčnili se na několika místech a nakrmili rybky v jezeře. Na odpočívadle pod jezerem naopak nakrmili naši průvodci nás a pochutnali jsme si na místních druzích chlebů. Publikum nám opět vytvořily místní kravky, se kterými se někteří členové výpravy skamarádili. Po vydatném obědě jsme se přesunuli do míst, která jsou asi pro Čechy nejznámější, a to do vesnice Koločava, kterou proslavil Ivan Olbracht románem Nikol Šuhaj loupežník. Přestože má tato obec nyní více než pět tisíc obyvatel, jsou zde pouze prašné cesty a většina mužů odchází stále do světa za prací. Na konci obce stojí pomník, kde se rodiče a manželky loučí s muži, kteří odcházejí do světa. Nás však čekala prohlídka místního muzea v přírodě a židovský průvodce nás směsí češtiny a rusínštiny seznámil s místní historií, zvyky, architekturou a dalšími plány výstavby muzea.

Třetí den nás čekala vysokohorská túra na horu Pikuj. Ráno pro nás přijel terénní autobus a záhy jsme poznali proč. Cestu v obci Ščerbovec by totiž žádné jiné vozidlo nepřekonalo. Pohled na vrchol sice některé přiváděl k mdlobám, ale náš průvodce fyzkulturnik Sergej vyrazil rozvážným krokem „v goru“. Naštěstí nás rozveselily pohyblivé ještěrky, které nebyly zdaleka tak plaché jako v našich krajích. Po dvouhodinovém výstupu (převýšení 900 m) jsme se ocitli na vrcholu hory a s chutí snědli chléb se salámem a okurkou, který schovával Sergej celý výstup ve svém velkém tlumoku. Pylon na vrcholu postavili obyvatelé vesničky Hustyj k 85. narozeninám T. G. Masaryka v roce 1935. „Z gory“ jsme však spěchali velice rychle, neboť se během několika minut přiblížila silná bouřka, která nás zastihla v polovině sestupu. Pro většinu výpravy to asi byl nejsilnější adrenalinový zážitek. Pro uklidnění jsme navštívili malinký obchůdek v Ščerbovci a v pozdním odpoledni navštívili jednotliví účastníci výpravy rodiny svých ukrajinských kamarádů.

Čtvrtý den nás čekala prohlídka Mukačeva, nejprve nás angličtinářka Marie Vasiljevna zavedla na místní hrad a poté na obrovskou tržnici, kde mnozí utratili většinu svých hrochů (hroši – peníze) v podobě hřiven. Na řadě účastníků se již projevila únava způsobená i velkým vedrem, a tak většina volila odpolední odpočinek.

Pátý den jsme věnovali prohlídce školy, navštívili jsme jednotlivé třídy a prohlédli si celou budovu a zasedli na malou pedagogickou radu v ředitelně školy. Seznámili jsme se se spoustou odlišností a většina se divila dvanáctistupňové klasifikační stupnici. V klasifikačních arších jsme marně hledali dvanáctku jako nejlepší známku, ta se zde dává jen výjimečně (nakonec jsme ji ale stejně našli). Odpoledne pro nás připravili ukrajinští hostitelé posezení v přírodě s přípravou místních jídel. Zaujala nás především příprava karpatských brambor (opečené na ohni, očištěné v režném pytli a přelité smaženou cibulkou v rozpáleném špeku), kyzliky nás už nepřekvapily (jsou to naše bramboráky). K tomu všemu byly šašliky a spousta zeleniny. Prostě jsme si pochutnali.

Šestý den jsme vyrazili na cestu zpět, ale podcenili jsme slovenské celníky. Více než tři hodiny jsme strávili na hranicích a museli celníkům ukázat obsahy jednotlivých zavazadel. Téměř v pravé poledne jsme opouštěli Ukrajinu a vrátili se do Evropské unie. Obdivovali jsme majestátní Spišský hrad a především nádherná panoramata Vysokých i Nízkých Tater. Cesta po nových dálnicích pod Tatrami rychle uběhla a již nás čekala otevřená náruč aquaparku Tatralandie. Tři hodiny byly dostatečné pro smytí únavy z cest a nás čekalo posledních pár kilometrů do Zuberce. Zde nás již očekávala ředitelka školy Marta Šimičáková. Povečeřeli jsme, ubytovali se a vydali se na večerní procházku po naší družební obci. Druhý den ráno jsme si prohlédli modernizovanou školu, navštívili třídy a učebny, poté se ještě zastavili na obecním úřadě a už nás čekala jenom zpáteční cesta.

Doufáme, že cesta splnila svůj účel, žáci se seznámili se životem na Ukrajině, přivezli si nová přátelství a velké množství zážitků a vzpomínek. Snad se s nimi podělí i s dalšími.

My dospělí bychom si chtěli z Ukrajiny odvézt takovou zvláštní pohodu často vyjadřovanou slovy ředitele ždenijevské školy: „Nepereživajte, nesetresujtes.“

PaedDr. Petr Junek

Hliníkový poklad

Co děláte doma s plíšky? Vyhazujeme je do koše! Vyhodili byste drahokam do koše? Nevyhodili, ani za nic…! Odpovídají děti na moji otázku. Každý hliníkový plíšek je vlastně drahokam. Že je to nesmysl? Ale kdepak. Až nasbíráme plnou truhlu hliníkových drahokamů, bude to dárek pro naši Zemi, z níž jsme surovinu pro výrobu hliníku vyrvali. Nyní přichází chvíle, kdy můžeme pro Zemi něco udělat. Tak jsme se do toho s chutí pustili. Nejdříve jsme si vyrobili truhlu na poklad. Hotovou truhlu jsme umístili do přízemí naší školky, kam jsme přiložili dopis s prosbou o pomoc s naplněním i ostatní děti ze školky. Věděli jsme co sbírat a jak sbírat. Potom jsme se každý den radovali, jak hliníkový poklad přibývá. Konečně je truhla plná! A teď hurá do sběrných surovin. Za poklad jsme dostali peníze a za ty jsme nakoupili ve zdejším květinářství kytičky pro naši zahrádku.

A tak jsme Zemi vrátili část jejího pokladu a ona nám za to vyčaruje krásu pro naše oči!

Děkujeme všem, kteří nám s nasbíráním pokladu pomohli.

uč. E. Hájková a děti MŠ Studenec

Cesta na zámek

Pomalu jaro přechází v léto a nastává čas školních výletů. Není tomu jinak ani u nás ve školce.

Ve středu 25. května jsme vyjeli krásným velkým autobusem se slunečnicemi a za hojného mávání rodičů na výlet na zámek Loučeň. Byl krásný slunečný den. Na zámku nás mile přivítal pan komorník a komorná. Provedli nás zámkem, poseděli jsme si v jídelně a hudebním salonku, prohlédli si vycpaná zvířata, krásné obrazy a dozvěděli se něco o životě prince Alexandra a princezny Marie.

Potom jsme šli do upravené zahrady se spoustou venkovních labyrintů, šikovně jsme zvládli tisové, buxusové, provazové, palisádové i dlážděné bludiště nebo labyrint světelný, travnatý, kamenný a starší děti proběhly i poslední pískovcový. Užili jsme si pohybu a občerstvovali se zásobami od maminek, přivoněli jsme si ke květům azalek.

Dopoledne rychle uteklo. Po rozloučení se zámkem jsme se vydali k našemu autobusu. Cesta domů s hodným panem řidičem pěkně ubíhala a už jsme zase byli v naší školce.

Chceme poděkovat OÚ za sponzorování jízdy autobusem a pozvat všechny na zámek Loučeň, kde je opravdu krásně.

učitelky MŠ Studenec

Zprávičky z MŠ Zálesní Lhota

Jak přichází jaro?

U nás v MŠ přišlo s pohádkou „Jak šlo vejce na vandr“.

Společně s vajíčkem jsme putovali, rozhlíželi se kolem sebe a pozorovali, jak se vše mění. Také jsme se společně připravili na Velikonoce. Při „jarním tvoření“ jsme vyzkoušeli drátkování, tupování, malbu na keramiku i vystřihovánky papíru. Společně s paní Kotykovou z Ekofarmy v Roztokách si každý vyrobil krásné velikonoční dekorace.

Při našem „vandrování“ jsme také pozorovali práci lidí. V martinické ZŠ si pro nás připravili pásmo „řemesla“, a tak si někteří mohli „jako“ vyzkoušet práci zedníka, číšníka či kominíka.

S vajíčkem jsme cestovali nejen po Čechách. Poznávali jsme i cizí země a světadíly. Navštívili jsme domorodce v Africe, kovboje v Americe, Nastěnku a Ivánka v Rusku i zápasníky sumo a tanečnice v Japonsku. Nakonec nás vajíčko dovedlo opět domů. Zjistili jsme, že „všude dobře, ale doma nejlépe“.

Vrátili jsme se právě včas. Už nás čekal „Honza a čarodějnice“ – pohádka, která nás koncem dubna provedla obdobím čarodějnických rejů a kouzel.

Pohádka „O pilném pejskovi“ nám připomněla, že všechny maminky budou mít svátek, a tak jsme si pro ně a pro babičky připravili pásmo básní, písniček a tanečků v dramatizaci pohádky „Jak šlo vejce na vandr“.

Myslím, že jsme si jaro krásně „užili“.

A co nám přinese léto?

To zase příště.

za učitelky MŠ v Zálesní Lhotě M. Felcmanová

Projekt „Z pohádky do pohádky“

Zápis do prvního ročníku již proběhl. Aby se budoucí školáci nového prostředí nebáli, zorganizovali pro ně žáci sedmého ročníku program s názvem „Z pohádky do pohádky“. Akce proběhla 15. 2. 2011 a měla za cíl seznámit předškoláky s budovou školy. Sedmáci se převlékli do masek pohádkových postav a připravili si šest stanovišť, na kterých děti plnily záludné úkoly.

Čarodějnice s Karkulkou daly dětem na startu kartičky, do kterých jim pohádkové postavy na jednotlivých stanovištích potvrdily razítkem splnění úkolů. První zastávka byla v jídelně. V této místnosti kuchtík se svým pomocníkem učili děti, jak to u oběda chodí. Další prostory, které děti poznávaly, byly družina, kde jim pomáhali Pat a Mat, výtvarný ateliér, kde na ně čekal rytíř a Bořek stavitel, poté se předškoláčci dostali do třídy s interaktivní tabulí, kde je s touto pomůckou seznámil Zorro s rytířem. Ve vestibulu na děti číhal čaroděj s bojovníkem. Poslední část školy byla šatna, kde se o ně postarali Sněhurka s trpaslíkem. Když děti doběhly do cíle s kartičkou splněných úkolů, byly jim předány drobné ceny.

Všichni poctivě zvládli dané úkoly, a proto mohli být odměněni diplomy. Dětem přejeme, aby ten důležitý krok, který je čeká, byl pro ně co nejhezčí.

Ing. Petra Šedivá Mgr. Jitka Pěničková

Na chvíli školákem…

Ve středu 16. března 2011 se krátce před 13. hodinou začaly plnit školní lavice tříd 1. A i 1. B. Letošní prvňáčci nebyli „po škole“, to jen propůjčili svá místa prvňáčkům budoucím…

A nás tak čekalo jedno báječné společné odpoledne plné očekávání, poznávání školních pravidel a pochopitelně také výtvarného snažení. Naši budoucí prvňáčci se ve školních lavicích cítili dobře. Měli jsme velikou radost. Potěšilo nás, jak moc toho o škole vědí. A především nás zahřála u srdce skutečnost, že jsou všichni plni představ, jak se s „tím vším“ vypořádají a jak to všechno parádně zvládnou. Tentokrát se jim to všechno povedlo báječně. Všichni pyšně seděli ve svých lavicích, dávali pozor, hlásili se, poznali školní zvonek… a stihli vytvořit krásnou postavičku ze svého písmenka.

Je moc fajn, že všichni umí svůj podpis a dokáží pojmenovat první písmenko. Chvíli jsme si s písmenky hráli, hledali je a „představovali“ ostatním. A pak už každý pracoval jen s tím svým. Nejdřív jsme ho všichni krásně napsali, aby bylo veliké přes celý papír. Povídali jsme si také o divadle a domluvili se, že z těch našich písmenek uděláme takové „loutky“. A tak postupně z písmenek vznikala tělíčka. K tělíčkům jsme si vybrali hlavu, ruce a nohy (ty už jsme měli připravené, ale nestačilo si jen vybrat). Každou část jsme museli pečlivě vybarvit, vystřihnout a na závěr naší práce také přilepit na to správné místo. Tak nám vznikly krásné postavičky, naše písmenka „ožila“…

Měli jsme všichni velikou radost, práce se podařila a je třeba za ni také náležitě pochválit. Na šikovné předškoláky čekala drobná odměna i sladkost a na ty nejlepší také první jednička. Především ale doufáme, že si všichni „odnesli“ příjemný pocit z dobře odvedené práce a radostný pocit, že ve škole bylo opravdu hezky… Milí předškoláci, tak ať vás ve škole čekají jen samé hezké zážitky…

Z. Weissová, I. Šenoldová

Třeťáci hledají poklad na studenecké Stráni

Úkol to není lehký! Podle pověsti se tady ve Studenci ukrývá poklad. Jak pověst praví, střeží ho Černý pán, který má asi co do činění se samotným peklem. I přesto třeťáci sebrali odvahu a poklad hledají. Černý pán jim dává postupně úkoly. Za každý správně splněný úkol dostanou heslo, které je dovede až k pokladu!

Třeťáci šli na to po svém… jeden z žáků přinesl detektor kovu a poklad hledají pomocí moderních metod. Zda se jim ho podaří najít, ať už jakýmkoliv způsobem, na to si budeme muset počkat…

Čtvrťácké putování

S přibývajícím počtem slunečných dní nás to táhne víc ven, na školní hřiště, do přírody, zkrátka někam daleko od školních lavic.

Tuto možnost jsme využili hned před velikonočními prázdninami. Dostali jsme pozvání z Jilemnice k účasti na tradičním Dni Země. Spolu s třeťáky a paní učitelkou Šenoldovou jsme strávili příjemné dopoledne v zámeckém parku. Čekala nás trasa s několika zastávkami, kde jsme se mohli dozvědět spoustu zajímavostí v souvislosti s tříděním odpadů, ochranou životního prostředí a poznáváním rostlin i živočichů. Zaslouženou pozornost získal historický tkalcovský stav v síni řemesel. Na jednom ze stanovišť nám člen vrchlabské ornitologické společnosti vysvětlil, jak probíhá odchyt a kroužkování ptáků. Na závěr nás členové skautského oddílu naučili několik netradičních her. Pokud bude tato příležitost i příští rok, určitě ji rádi znovu využijeme.

Začátkem května jsme se vypravili na vlastivědnou exkurzi do Prahy. Po příjemné cestě vlakem bylo naší první zastávkou Národní muzeum. Je zde instalována výstava Staré pověsti české. Vzhledem k tomu, že bude muzeum na několik let uzavřeno, byla to jedna z posledních možností k návštěvě. Součástí cesty byla samozřejmě i procházka Prahou s tradičními zastávkami na Václavském náměstí, u Národního divadla, podél Vltavy s výhledem na Pražský hrad. Cílem bylo Staroměstské náměstí se svými historickými památkami. Poznatky z pražského putování budeme moci využít ve výuce nejen v letošním, ale i v příštím školním roce.

Vzhledem k tomu, že druhá polovina května byla na slunečné dny celkem příznivá, využili jsme toho a naplánovali před závěrečným finišem školní výlet. Protože bychom měli poznat co nejvíc i oblast, ve které žijeme, rozhodli jsme se pro pokračování naší loňské trasy. Z Horních Míseček na Zlaté návrší kyvadlovkou, pak už po svých kolem Labského dolu až na polské hranice. Tady jsme navázali na naši loňskou cestu a pokračovali přes Vysoké Kolo, Mužské a Dívčí kameny na Petrovku. Celou dobu nás provázelo teplé počasí, takže jsme na závěr využili časové rezervy k osvěžení unavených nohou v Labi. Ze Špindlerova Mlýna jsme se autobusem vrátili zpátky do Studence. Druhý den se nám moc stávat nechtělo, protože přece jenom 15 km v nohách je pořádně cítit.

Užili jsme si výletů, načerpali energii pro poslední měsíc ve škole a už se všichni těšíme na zasloužené prázdniny.

čtvrťáci a třídní učitelka M. Jindrová

Literární exkurze Praha

12. dubna se vydali šesťáci vlakem do Prahy. Přes počáteční nechuť se všichni dopravili do Martinic na nádraží a vydali jsme se směrem ku Praze. Ráno bývá vlak docela plný, takže nás mile překvapilo, že jsme si všichni sedli dohromady a že vlak je velmi dobře vybaven. Naše radost netrvala dlouho, jen do příchodu průvodčí, která nám sdělila, že většina dětí sedí ve voze 1. třídy, na což nemají jízdenku. Tak za velkých protestů došlo ke stěhování a poté už cesta s jedním přestupem proběhla v klidu. Na Hlavní nádraží jsme dorazili v 10 hodin a čekala nás procházka po Praze (Václavské náměstí, Staroměstské náměstí, kostel sv. Jakuba a jeho legenda o uříznuté ruce, Prašná brána a zpět). Poté následoval rozchod a s tím možnost občerstvit se v dětmi oblíbených podnicích (McDonald, KFC).

Od sochy sv. Václava jsme se hromadně odebrali do Národního muzea, kde nás čekala výstava Staré pověsti české. Všichni dostali pracovní list, ve kterém se nacházelo hodně zapeklitých otázek. Celá třída si výstavu se zájmem prohlédla, vyzkoušeli si být na chvíli Bivojem, zjistili, z jak vysoké skály musel skákat Šemík, každý dostal jméno z doby vzniku pověstí a dozvěděli se spoustu dalších jmen a historických zajímavostí. Poté jsme se vydali ještě o poschodí výše, kde byli všichni uneseni velikostí mamuta, kostrou plejtváka a dalšími vycpanými zvířaty. Každý si zkusil složit kostru dinosaura a prohlédli jsme si i fotografie zvířat africké savany. Národní muzeum se bude v červenci zavírat, takže jsme využili poslední příležitost ho navštívit, než začne rekonstrukce.

Zpáteční cesta proběhla velmi rychle a po výstupu z vlaku jsem měla otázky typu: „Pojedeme zítra nebo v nejbližší době znova někam vlakem?“ Z toho usuzuji, že výlet splnil svůj cíl a všichni si ho užili… Do Prahy nás provázela pí Klára Štefanová, které děkujeme za zajímavé povídání o historických částech Prahy.

Dana Chrástová, třídní učitelka 6. třídy

Dojmy dětí:

V Praze jsem vystoupili, vyndali mapu a začali hledat cestu k Staroměstskému náměstí, koukli jsme se na orloj a pak na Prašnou bránu. Když jsme se naobědvali, šli jsme do Národního muzea. Výlet se mi líbil.

Eliška Ulvrová

Tak začalo to tím, že jsme se sešli v 7 ráno na nádraží. Ve vlaku jsme si sedli po šesti a koukali na film. V Praze jsme šli do muzea a měli tam různé staré postavičky, ale o patro výš to bylo mnohem zajímavější. Když jsme jeli nazpátek, tak jsme byli všichni unavení.

Ilona Vavreková

Výlet do Národního muzea se mi velice líbil, ale nejlepší bylo, jak jsme vlezli do vlaku, sedli si a říkali jsme si, že je to nějak moc nóbl. Ale potom přišla výpravčí a řekla nám, že je to první třída, tak jsme se museli sbalit. V muzeu se mi líbila výstava nahoře, nejvíc mě zaujal velký mamut.

Dáda Tauchmanová

Vlakem to bylo super, ale v muzeu to bylo ještě lepší. Konečně se mně v muzeu líbilo, protože to všechno bylo ozvučené a moc hezky udělané.

Katka Gulíková

Myslela jsem, že cesta vlakem bude nuda, ale bylo to přesně naopak. Cestu jsme si velmi užili.

Markéta Urbanová

Sportovní den Horní Mísečky

Již několik let si pečlivě vybíráme slunečný den na to, abychom našim žákům ukázali nádhernou horskou „kulisu“ Krkonoš a zároveň jim dopřáli trochu pohybu na čerstvém vzduchu. Když k tomu přičteme fakt, že jsou touto dobou i levnější vleky a je stále dost sněhu, dalo by se říci, že to nemá chybu.

A tak jsme se 23. března opět rozdělili na sjezdaře a snowboardisty, běžkaře a pěší turisty (tu poslední skupinu by měli tvořit žáci po nemoci nebo ti, kteří z nějakého důvodu nemohou na lyže, což někteří nechápou a potom z lenosti na sportovní den ani nedorazí).

Skupinu, která si užívala sjezdových tratí, tvořilo zhruba padesát žáků, běžkařů vyběhlo na tratě asi třicet tři a chodců směrem na „Vrbatku“ šlo okolo dvaceti. Náš učitelský tým je stále ve sportovní formě, proto si deset vyučujících rozdělilo družstva celkem bez problémů. Při každoročních statistikách úrazů ze sjezdového lyžování člověka až mrazí, proto si vážíme toho, že se dětem nic nestalo.

Na běžky se současné generaci moc nechce, jsou rok od roku lenivější, ale letošní skupinu tvořili převážně nadšenci, kteří stihli i pořídit snímky panoramat a ještě naplno soutěžili. V závodě smíšených štafet, kterých se účastnily i paní učitelky, se bojovalo ze všech sil a nechyběly ani humorné situace. Hromadný start chlapců s předjezdcem Honzou Bourou dával tušit, že se bude o nějakou tu sladkost a diplom bojovat. Vítězem se stal s přehledem Zdenda Klíma z 9. B. Ani dívky se nenechaly přemlouvat a s předjezdkyní Eliškou Plecháčovou objely kolečko v tempu. Zvítězila Markétka Urbanová ze 6. tř. Kromě závodění jsme stihli i projížďku po tratích a opalování na jarním sluníčku.

Žáci, kteří šli pěšky na Vrbatovu boudu, měli jako každý rok za cíl – dojít tam. Ne vždy se to povedlo, ale letos to zvládli všichni a moc si to pochvalovali. Tentokrát měli také jedinečnou šanci vidět na vlastní oči, jak se během dvaceti minut v horách dokáže změnit počasí (vyšli totiž za mlhy a deště a o chvíli později si svlékali bundy a hřáli se na sluníčku).

Všichni jsme se sešli v pravé poledne, abychom si udělali snímek na památku, protože jak známo, deváťáci nás na konci roku opustí a letošní páťáci se už jistě těší, až příští rok pojedou s námi. Tento den žáci i vyučující považují za velice vydařený po stránce sportovní i z hlediska ukázněnosti dětí.

Rodiče našich žáků bych touto cestou chtěla poprosit o to, aby své děti v podobných akcích podporovali a snažili se jim vysvětlit, že takových možností je potřeba využít třeba i proto, že nejsou věcí samozřejmou. Je to veliká zodpovědnost, ohlídat tolik lyžařů, zvláště, když jejich lyžařské schopnosti jsou velmi různé.

Zatím máme tu odvahu, také štěstí nám přálo, tak to nejen zaťukáme, ale budeme se těšit, že to pochopíte a zapojíte se příště všichni s radostí.

S lyžařským pozdravem…

SKOL

Mgr. Romana Macháčová, učitelka ZŠ

Projekt Vzduchoplavec Kráčmera

…stále pokračuje. Dlouho jsme o jeho průběhu neinformovali, a to z toho důvodu, že jsme se setkávali jen v rámci zúčastněných, sbírali jsme různé informace, vypravili jsme se do státního archivu a do Vrchlabí k panu Janu Hákovi, specialistovi na rodokmeny.

Pozval nás k sobě a ukázal nám své „poklady“ v podobě záznamů z matrik.

Zámrsk u Vysokého Mýta je místo, kde pan Hák strávil hodně času a shromažďoval materiály o jménech, kterých má několik tisíc. Tento osmdesátiletý, velice vitální pán je pro nás cenným pamětníkem a bylo by jistě zajímavé jednou číst jeho sepsané paměti.

Po půlroční odmlce jsme se dočkali slíbených workshopů s odbornou asistencí pana Petra Mikšíčka a paní Lucie Macků. Workshopy se týkaly tvorby scénáře a herecko-režijní práce. Podařilo se nám vytvořit zajímavý scénář k filmu, který máme za úkol sami natočit, a také se ukázalo, že děti vybrané do tohoto projektu mají výborné schopnosti, co se týče reprodukce textu, nestydí se hrát a rychle se učí. Více na http://www.kracmera.cz/clanek/181-lost-ve-studenci-zdejsi-zrychlene-udalosti-vedly-k-vytvoreni-spickoveho-scenare-a-hereckeho-ansablu-/ …kde nás pan Mikšíček pěkně vychválil, což je příjemné.

Scénář k vlastnímu filmu je tedy hotov a další scénář si vytvořila Česká televize, která k nám přijede natáčet ve dnech 21. 6.–23. 6. 2011. Jako herci do tohoto filmu byli vybráni Martin Kuřík, Eliška Plecháčová a Veronika Mašková. Film nese název „Nad Jilemnickem“ a nebuďte překvapeni, že o Studenci tam toho moc nebude. Snad to napravíme v našem filmu. Co se týče workshopů, tak nás ještě čeká střihačský a mediální. V září potom proběhne výstava a Den s Kráčmerou, kde náš projekt všem žákům představíme, připravíme pro ně program, vše vyhodnotíme a zakončíme.

Podařilo se nám také díky Janu Horáčkovi nahrát Kráčmerovskou hymnu. Text je dílem žákyň z projektu, hudba je vypůjčená z písní Motýl a Saxana (to proto, že Motýl pochází z dílny pana Šlitra, rodáka ze Zálesní Lhoty a Saxana proto, že píseň vznikla o čarodějnicích). Píseň nazpívala Simona Tryznová s Anetou Pekárkovou (Aneta doprovod klávesy, Vlaďka Holečková kytara a Terka Stehlíková bonga), též najdete na zmíněných webových stránkách.

Zároveň v průběhu roku probíhala školení pro sborovnu (čtenářská gramotnost), kterou vedl pan Z. Dlabola z institutu JOB. Učitelský sbor měl tedy možnost si vyzkoušet spoustu výukových metod sám na sobě (některé už i na žácích) a měli jsme také možnost zamyslet se nad svou prací z různých úhlů pohledu, dovědět se, jak to chodí jinde, a zjistili jsme, že to byla pro nás příjemná a užitečná setkání, která nám byla umožněna právě v rámci projektu Vzduchoplavec Kráčmera. Děkujeme.

Mgr. Romana Macháčová, garant projektu Vzduchoplavec Kráčmera

Výměnný pobyt v Nizozemí

Někteří žáci 8. a 9. ročníku se zapojili do projektu výměnného pobytu v Nizozemí. Tentokrát je čekal pobyt v Holandsku. V pondělí 9. 5. jsme se celí rozespalí sešli v Jilemnici u sokolovny a vydali se na dlouhou cestu do holandského Borgeru. Tam už nás nedočkavě vyhlíželi holandští kamarádi. Přivítání proběhlo hladce, protože všichni už se znali z pobytu v Čechách.

V úterý ráno jsme se plni prvních dojmů sešli v místní škole, kde byl připraven program na celé dopoledne. Poté jsme se vydali autobusem navštívit město Groningen. Děti nadchla hodinová projížďka lodí po kanálech, některé zas více možnost nakupování v místních obchodech se suvenýry.

Středeční ráno prozářené sluníčkem jsme šli do nedalekého lesa, kde se konal sportovní den. Skupinky dětí plnily různé úkoly jako šplh na laně, skákání v pytlích, hod koulí, ručkování po provaze, ale i úkoly, ve kterých bylo zapotřebí domluvit se a vymyslet správnou taktiku.

Následující den jsme se vypravili trajektem na ostrov Schiermonnikoog, který je chráněnou přírodní rezervací. Tam jsme si vypůjčili kola a vyšlápli na okružní jízdu po ostrově. Přijeli jsme na pláž, kde se někteří otužilci dokonce koupali, jiní sbírali mušle a užívali sluníčka. Navštívili jsme také vojenský bunkr z 2. světové války.

Poslední den patřil prohlídce muzea. O odpolední program se postaraly hostitelské rodiny. V podvečer jsme se sešli opět ve škole, kde bylo na rozloučenou připraveno společné grilování. Při loučení ukápla nejedna slza. Plni dojmů a zážitků jsme se vydali zpátky domů.

Celý pobyt proběhl v poklidu, bez jakýchkoliv problémů. Děti získaly velmi cenné zkušenosti s praktickým použitím cizího jazyka, ale i se životem v jiné zemi s jinými zvyky a kulturou. Velký dík patří všem, kteří tuto akci podporují a umožňují dětem nahlédnout za hranice školního světa.

Mgr. Petra Pohořalá, učitelka ZŠ

Matematické soutěže

Jako každý rok i letos jsme se zapojili do soutěží se zaměřením na matematiku. Přestože rok od roku klesá zájem žáků, tento rok se nám podařilo dosáhnout velmi dobrých výsledků. Tímto děkuji za vzornou reprezentaci školy zejména Markétě Urbanové a Dominice Kalenské.

Matematický klokan

Matematický klokan je celosvětová soutěž, do které se pravidelně zapojuje celá škola, kromě prvňáčků, ti si musejí počkat na příští rok. Žáci zde řeší čtyřiadvacet úloh rozličné obtížnosti a odpovědi vybírají z nabízených pěti možností. Podle věku jsou rozděleni do kategorií: Cvrček 2., 3. třída; Klokánek 4., 5. třída; Benjamín 6., 7. třída; Kadet 8., 9. třída. Maximální počet získaných bodů pro kategorii Cvrček je 60, v ostatních kategoriích mohou soutěžící dosáhnout až 120 bodů. Více info: www.matematickyklokan.net. Úlohy jsou poměrně hodně náročné, však posuďte sami:

Michal střílel na terč. Zasáhl pouze oblasti za 5, 8 a 10 bodů. Oblasti za 8 a 10 bodů Michal zasáhl stejně často. Celkově nastřílel 99 bodů, přitom 25 % jeho střel terč minulo. Kolikrát Michal na terč vystřelil?

(A) 10krát (B) 12krát (C) 16krát (D) 20krát (E) 24krát

Cvrček
1.Vít Štefan2. třída60 bodů
Tereza Chrástová3.60
2.Jakub Ježek2.56
Tereza Urbanová2.56
Klokánek
1.Lukáš Kuřík5.74
2.Aleš Mühlbach4.72
3.Valerie Jiroutová4.69
Benjamín
1.Markéta Urbanová6.88
2.Denisa Jirásková7. A83
3.David Kulhánek7. A79
Kadet
1.Lukáš Menda8. A66
2.Jan Exner8. A65
3.Pavlína Budínová9. B63

Pythagoriáda

Tato soutěž je určena pro žáky 6.–8. ročníku. Soutěžící musí vyřešit 15 úloh v průběhu 60 minut čistého času. Za každou správně vyřešenou úlohu získá soutěžící 1 bod. Úspěšným řešitelem školního kola je každý soutěžící, který získá 9 a více bodů, v případě rovnosti rozhoduje lepší čas. Ten pak reprezentuje školu v okresním, případně krajském kole.

Školní kolo:
6. ročník
1.Markéta Urbanová6.13 bodů
2.Dominika Kalenská6.8
3.Markéta Hamáčková6.4
7. ročník
1.Šimon Pichl7. B9
2.Dominik Souček7. B6
3.Miloš Šrajer7. B6
8. ročník
1.Martin Kuřík8. B7
2.Jan Exner8. A7
3.Veronika Mašková8. A7

Školního kola se celkem zúčastnilo 22 soutěžících. Do okresního kola postoupili 4 žáci, bohužel Šimon Pichl nemohl naši školu pro nemoc reprezentovat.

Okresní kolo:
6. ročník
1.Markéta Urbanová6.11 bodů
4.Dominika Kalenská6.7
8. ročník
23. Martin Kuřík8. B7.

Na okresním kole soutěžilo celkem 69 dětí a naši zástupci nás opravdu dobře reprezentovali, dokonce Markéta Urbanová postoupila z 1. místa do krajského kola, kde 27. 4. 2011 vybojovala krásné 2. místo s počtem 10 bodů.

Matematická olympiáda

Matematická olympiáda je celoroční soutěž určená pro žáky 5.–9. ročníku. Školní kolo tvoří šest úloh, které soutěžící řeší v průběhu 1. pololetí doma. Úspěšní řešitelé opět postupují do okresního kola, v případě 9. třídy navíc do krajského kola. Úlohy jsou poměrně náročné, a tudíž se do této soutěže zapojuje nejméně žáků. V okresním kole nás výborně reprezentovala děvčata 6. třídy, a to Markéta Urbanová (2. místo), Dominika Kalenská (3. místo), Markéta Hamáčková (11. místo), a z 9. třídy Jitka Bajerová (6. místo).

Finanční gramotnost

V tomto školním roce jsme poprvé do vyučování zařadili nový předmět Finanční a ekonomická gramotnost pro žáky 9. ročníku. Naší snahou je, aby žáci po absolvování předmětu chápali, jak funguje ekonomika, odkud se berou peníze a naučili se s nimi hospodařit i s využitím moderních finančních produktů, aby v budoucnu dokázali finančně zabezpečit sebe a svou rodinu v dané společnosti a aktivně vystupovali na trhu finančních produktů a služeb. Proto jsme se také přihlásili do 2. ročníku celostátní soutěže s názvem Soutěž Finanční gramotnost. Do této soutěže se zapojilo více než 40 000 žáků z více než 700 škol z celé republiky. Nejprve soutěžící 6.–9. třídy absolvovali doma na počítači školní kolo, z něhož nejlepší tři vytvořili reprezentaci ZŠ: Jitka Bajerová (9. A), Daniel Hák a Jan Pacholík (oba 9. B). Tento tým se probojoval okresním kolem a postoupil do krajského kola, kde nám k postupu do kola republikového chybělo trošku štěstíčka. Přesto zaslouží velkou pochvalu za přístup k celé soutěži.

okresnázev školyměstobodyčas
1. LiberecDoctrina – Základní škola, s. r. o.Liberec 413467
2. Česká LípaZákladní škola U LesaNový Bor13773
3. SemilyZákladní škola a Mateřská školaStudenec12489
4. Jablonec n. NisouZákladní školaTanvald11493

Tímto děkuji všem soutěžícím za zájem a do příštího školního roku hodně štěstí v dalších vědomostních soutěžích.

Mgr. Petra Faistaverová, vyučující matematiky

Dopravní soutěž

V úterý 17. května jsme se vypravili na dopravní soutěž do Koštálova. Jeli jsme sběrným autobusem ještě se školami z Roztok a Branné. Družstvo mladších bylo ve složení M. Urbanová, D. Kalenská, L. Kuřík a M. Vydra a starších žáků ve složení V. Mašková, D. Jirásková, V. Drbohlav a P. Němeček. Když jsme přijeli na místo, šli jsme si prohlédnout, co nás čeká a nemine. Jako první na řadu přišla jízda zručnosti, která je ze všech čtyř disciplín nejtěžší. I když jsme to několik odpolední ve škole s paní učitelkou Brožovou dosti trénovali, tréma byla velká, což se později odrazilo na počtu trestných bodů. Půjčili nám kola a bez vyzkoušení jsme vyrazili na trať s překážkami. Bylo to hodně těžké, ale zvládli jsme to docela dobře. Pokračovali jsme jízdou na dopravním hřišti, kde jsme museli projet podle daných čísel jednotlivá stanoviště. Poté následovala krátká přestávka na svačinu. Po ní jsme psali dopraví testy a poslední stanoviště byla zdravověda. Tam jsme si vyzkoušeli obvázat zlomeninu, vyřešit dopravní nehodu s mnoha zraněními. Bylo to trochu těžší, ale zvládli jsme to bez ztráty trestných bodů. Čekání na výsledky jsme si zkrátili fotbalem. Pak už bylo vyhlášení a s milým překvapením jsme my mladší skončili na 3. místě, ve starších byli naši na 8. místě. Nejdříve se nám do toho nechtělo, dalo to dosti nacvičování ve volném čase, ale nelitujeme toho a za rok bychom se chtěli opět zúčastnit. Velký dík patří paní učitelce Brožové za její trpělivost s námi při nacvičování.

M. Urbanová, D. Kalenská, žákyně 6. roč.

Zdravověda

V úterý 17. května se do Jablonce nad Jizerou statečně vypravila skupina dívek z 8. A ve složení V. Holečková, D. Kadavá, V. Mašková, E. Zvelebilová a A. Pekárková a smíšená skupina žáků z 9. B ve složení J. Šimáčková, L. Pacholíková, L. Vydrová, J. Kuřík a D. Hák. Do víru velkoměsta jsme se vypravili minibusem od pana Junka a za chvíli jsme byli na místě. Jako tradičně bylo ošklivo a moc nechybělo, aby začalo pršet. Poté, co jsme se nahlásili, odebrali předepsaný počet housek na posilnění a uzmuli lavičku, jsme se mohli konečně posadit a čekat, až to celé vypukne. Po delší chvíli se konečně začalo. Po nástupu se družstva starších žáků rozprchla na stanoviště: poznávání květin, obvazové techniky, otevřená zlomenina a další zapeklité úkoly. Po splnění všech osmi úkolů jsme se opět vrátili k našemu stolu. Popovídali jsme si o tom, co se nám líbilo, nebo naopak o tom, co nás popudilo, a tím jsme zabili čas, kdy rozhodčí sčítali body. Poté jsme se znovu seřadili do zástupu a převzali ceny. Družstvo 9. B bylo na osmém místě a 8. A se umístila o příčku za nimi. Během dne se krásně vyjasnilo, takže cesta zpátky už byla pěkně veselá. Myslíme, že tato soutěž je velice prospěšná, všichni jsme si ji užili a těšíme se již na příští rok.

Nejkrásnější hádanka…

Tak se jmenovala pohádka, kterou s nadšením zahrála 9. B v předvelikonočních dnech 13. 4. – 15. 4. 2011.

V letošním školním roce není o pohádky nouze.

To ocenili především naši nejmenší z MŠ Studenec, ale i z Martinic, Zálesní Lhoty a Čisté, kteří společně s žáky naší školy tvořili velice ukázněné, a tudíž příjemné publikum.

Třída 9. B tř. uč. A. Brožové čítá pouze 14 žáků, což je ve výuce velice praktické, se třídou se pěkně pracuje a je zde přátelská atmosféra. Při nácviku divadelního představení se tato skutečnost obzvlášť hodí. Navíc se zde sešli žáci s ochotou pracovat a své fantazie přetvářet v realitu. Nelze opomenout ani fakt, že většina z nich má i výtvarné schopnosti a někteří chlapci jsou manuálně zruční.

Důležitým momentem v přístupu k práci byl nepochybně i fakt, že tento kolektiv táhne za jeden provaz a měl v úmyslu tzv. trumfnout třídu 9. A, která hrála pohádku dříve. Není na tom rozhodně nic špatného, protože touha být lepší a něco pro to udělat není u současné mládeže zase takovou samozřejmostí.

Žáci se na výběru pohádky shodli od první chvíle, byli jí téměř fascinováni, někteří citovali postavy, ještě než jsme rozdělili role. Hlavní role padly jako šité na tělo, nikdo neměl v úmyslu roli odmítnout. Nikomu vůbec nevadilo, že postav v pohádce je výrazně víc než žáků ve třídě. Menší role byly zrovna tak rychle a s ochotou rozebrány jako ty hlavní.

S obrovským nasazením se třída pustila do výroby kulis, kde se po zkušenostech z předchozích představení pouštěla více do práce s plátnem než s kartonem. Kulisy byly hotovy překvapivě rychle a kvalitně, takže např. kočár s koňmi nebo strom na štaflích vydržely všech osm představení a jsou k používání stále. Některé kostýmy, jako např. uniformy, jsme vymýšleli a šili sami, některé, jako šaty princezen, jsme si vypůjčili a klobouky pro dvorní dámy jsme zakoupili na doporučení Standy. Scénář jsme museli poupravit, takže se následně změnily i dialogy, protože filmová verze, která nám byla předlohou, je dost komplikovaná. Zvláště některé dívky ale bojovaly za zachování každé věty, neboť si pohádku oblíbily a vše se jim zdálo škoda vypustit… Nakonec jsme se ale domluvili, že vtipné scény rozhodně zachováme a splníme tak hlavní úkol… A to je pobavit diváky.

Herecké výkony zde byly jako u předešlých tříd velice obdivuhodné, protože žáci se ve své postavě tzv. najdou a potom už téměř nehrají, jsou sami sebou (myšleno pochopitelně v tom daném okamžiku na jevišti). Sami nad sebou žasnou, kolik textu se zvládnou naučit, dokáží mluvit zřetelně a ještě se i pohybují před zraky diváků. K tomu všemu si musí sami měnit scény a hlídat si, kdy na jevišti jsou a kdy ne. Do toho všeho tato třída měla náročné převleky např. z dvorní dámy na loupežníka a opačně. Jde tedy v souhrnu o velice náročné představení, které trvalo 50 minut a nikdo opravdu neodpočíval, protože ani opona nebyla na „knoflík“.

Celý tento projekt v deváté třídě žákům nabízí neopakovatelné zážitky z různých oblastí zájmů (zpěv, tanec, výtvarka, pracovky, práce s textem, mimika herců…) a poskytuje jim možnost lépe poznat sami sebe, své spolužáky i učitele, ve většině případů divadlo i stmelí kolektiv ve třídě a do budoucna je to památka, která jistě obohatí sraz třídy po x letech. Za tímto účelem jsme pořídili foto, za které děkujeme Z. Weissové, a nechali natočit DVD panem F. Erbenem, kterému také děkujeme.

Práce s touto třídou byla velice inspirativní, kreativní…, ale česky prostě báječná po všech stránkách, a proto pokud bude v červnu čas a zájem, přineseme z půdy kulisy a můžeme klidně hrát… Jak říkal pan Werich v pohádce „Sůl nad zlato“: „Když se jde na věc s nadšením a šturmem, tak se dílo podaří…“

Děkuji.

Romana Macháčová, vyučující ČJ v 9. tř.

„Turnovský štěk“

To je název soutěže školních divadelních vystoupení žáků základních škol.

Podmínkou účasti v soutěži je opravdu pouze „soubor“ složený z žáků ZŠ, ale účastní se i dramatické kroužky a umělecky zaměřené školy. Naše 8. A si letos hrála pouze na diváky. Jeli jsme totiž okouknout a zjistit, zda bychom se příští rok mohli přihlásit do soutěže.

Zjistili jsme, že představení jsou max. 25 minut dlouhá, hraje se téměř bez kulis a pracných kostýmů, může se zde zpívat, tančit, hrát na nástroj, ale vše bez reprodukce, prostě „naživo“.

Zúčastnili jsme se divácké soutěže, ve které zvítězil náš favorit, dramatický kroužek z Turnova s představením „Staré pověsti české“.

Byla to pro nás zajisté skvělá zkušenost a příští rok možná zkusíme štěstí jako herci… kdo ví…

Mgr. Romana Macháčová a žáci 8. A