List z historie podniků firmy Fejfar & Mládek

Vydání: Číslo 5/2011

Článek je přetištěn v původním znění z časopisu Starobylé české horské město Jilemnice z prosince 1936.

Dějiny průmyslových podniků jsou dějinami práce a snažení.

Počátky studenecké tkalcovny, založené v roce 1910, byly skrovné. Jak je viděti z prvního obrázku, byl to tehdá malý objekt, trpaslík oproti dnešní velikosti. Kotelna a strojovna měla v průčelí 2 okna, dále bylo 5 oken u výpravny, resp. u tkalcovského sálu, která sloužila zároveň za skladiště hotového zboží. Mechanických stavů postaveno původně 58, dělnictva bylo z počátku asi 40–50. Stavbu továrny podnikli tehdá Jan Fejfar, František Fejfar a Jan Mládek, úředníci vídeňské firmy A. Stern a syn ve Staré Pace. K tomu cíli zakoupili od obce studenecké pastviny u Rovnáčova, které obci nepřinášely valného užitku, a dali se s chutí do práce. Do mladého podniku vložili všechny své úspory a nebáli se žádných počátečních obtíží, které se také hojně v brzku dostavily. Společníci jsou zkušenými na slovo vzatými odborníky ve firmě osobně činnými, kterážto okolnost vysvětluje, že firma i v dobách obtížných své posice skvěle uhájila. Veřejný společník firmy Jan Fejfar jmenován byl v roce 1923 obchodním radou, v roce 1927 pak bursovním radou. Zmíněný jest stále pln činorodých nápadů, stále připraven stávající věci zlepšovati a nové začínati. Již záhy po převratu založil První Českou přádelnu a tkalcovnu lnu, akc. spol. v Jilemnici, a stal se jejím předsedou.

Společník firmy Jan Mládek v červnu r. 1931 zemřel a na místo jeho do společnosti vstoupili jeho 2 synové Josef a Jan Mládek.

Od roku 1910 do roku 1926 podnik velice vzrostl, jak je viděti z druhého obrázku. Během desítiletí, od roku 1926 do roku letošního, byl podnik dále rozšířen. Nyní bylo přikročeno ještě k výstavbě nové kotelny a strojovny, moderní barevny a bělidla. Tkalcovna jest vybavena stavy nejmodernější soustavy na výrobu zboží lněného, bavlněného, hedvábného a vlněného. Tkalcovna obsahuje též pomocné závody jako barevnu, šlichtovnu, mandlovnu, které jsou vybaveny rovněž příslušnými stroji. V podniku studeneckém nalézá obživu kolem 700 zaměstnanců. V závodě pracuje se po delší čas ve dvou směnách a tkalcovna má zajištěné trvalé zaměstnání do konce dubna 1937. Aby zaměstnanci uvedených podniků neztratili zaměstnání v tom případě, kdyby se snad stalo a byl firmě znemožněn vývoz, přistoupila firma ke zřízení vlastní prodejní organisace v Praze a zřídila též prodejny i v jiných městech ČSR. S heslem „od výrobce přímo k spotřebiteli“ prodává v těchto prodejnách hodnotné výrobky a propaguje hlavně výrobky lněné, které byly v poslední době zatlačeny do pozadí výrobky bavlněnými, ač neprávem. Jak velkou přednost má výrobek lněný před výrobkem bavlněným, bylo již řečeno na jiných místech. Přednosti lněných výrobků jsou však dnes širší veřejnosti dostatečně známy.

Jak jest všeobecně známo, zpracuje strojní tkalcovna lnu ve Studenci do roka veliké množství lněných přízí. Její pravidelné a nepřerušené zásobování potřebnou surovinou bylo mnohdy z různých příčin povážlivě stíženo. Podstatné zvýšení nenastalo ani zřízením České přádelny a tkalcovny lnu, akc. spol. v Jilemnici a byl závod studenecký i potom nucen odebírati často veliká množství lněných přízí z daleké Belgie. Tento zjev byl ovšem z hlediska našeho národního hospodářství trvale neudržitelný, neboť unikalo tak zaměstnání zdejšímu přádelnickému dělnictvu, které mělo práce málo a které musel pak stát živiti sám. Na tyto neblahé poměry stěžovala si firma u vlády, která však vzdor dvěma anketám za tím účelem pořádaným neukázala se dosti silnou k sjednání patřičné nápravy. Za těchto okolností nezbývalo jiné východisko, než na nikdy neselhávající svépomoc. Zmíněná svépomoc spočívala v tom, že se p. Janu Fejfarovi podařilo v roce 1925 vybudovati nejužší obchodní spojení s přádelnou na len firmy Anton Hönig & Söhne v Kalné Vodě u Trutnova, k vzájemnému prospěchu obou podniků. Firma studenecká se zavázala starati se o dostatečný odbyt přádla ve dvou směnách pracovních vyrobeného, kdežto firma Hönigova byla povinna v prvé řadě obsluhovati tkalcovnu ve Studenci. Řečené obchodní spojení ukázalo se býti pro obě zúčastněné firmy nejen velmi prospěšné, nýbrž v pravém slova smyslu nepostradatelné. Když pak začátkem roku 1925 rozhodl se dosavadní majitel přádelny kalnovodské z důvodů rodinných podnik prodati, nezbylo firmě studenecké nic jiného, než tuto přádelnu na len za každou cenu zakoupiti, což se potom také stalo. Koupí přádelny Hönigovy v Kalné Vodě se stala mechanická tkalcovna ve Studenci, pokud se týče opatřování lněných přízí, soběstačnou, od jiných nákupních pramenů neodvislou a zvýšila nabytím tohoto podniku dostatečně svoji konkurenční schopnost, což má zejména pro vývozní styky dalekosáhlý význam. Přádelna na len firmy Antonín Hönig a synové v Kalné Vodě jest jedním z nejstarších tohoto oboru, jsouc založena již v roce 1867. Závod jest výhodně položen nedaleko kalnovodského nádraží, na odbočné železniční trati Trutnov–Jánské Lázně, těsně při silnici z Trutnova do zmíněných lázní vedoucí. Podnik má dostatek zapracovaného dělnictva, které obývá v místě nebo v nejbližších obcích. Při nynější dvousměnové práci zaměstnává továrna kalnovodská na 400 dělníků. V blízkosti přádelny je vybudována vlastní dělnická kolonie o 70 bytech. Nesporným dobrodiním zmíněného podniku jest řeka Úpa, která mu dodává značnou vodní sílu. K doplnění slouží parní pohon o výkonnosti 300 HP. Přádelna čítá asi 5000 vřeten na len, jež jsou z největšího dílu nepřetržitě na dvě střídy v činnosti. Předmětem výroby jsou jednak příze koudelné od čísla 12 až do 30, jednak příze lněné od čísla 25 až 60. Potřebnou surovinu ke zpracování opatřuje si přádelna v prvé řadě u zdejších tírníků a obchodníků, podporujíc tak domácí pěstění lnu. Pouze v případě nedostatku suroviny vypomáhá si nákupem lenu cizozemského. Nynější majitelé přádelnu zmodernisovali, pokud se týče strojního zařízení výrobního, a nelitovali velmi značných nákladů v zájmu zlepšení produkce. V postupném vybudování hodlají i nadále pokračovati.

Také pro dělnictvo má býti v dohledné době, jak tomu poměry dovolí, vykonáno vše, co by zlepšilo jeho životní úroveň. Lze se tudíž nadíti, že přádelna v Kalné Vodě zhostí se dobře úkolů, které jsou na ni kladeny, a že její další vývin není ještě ukončen.

V roce 1929 zakoupila firma Fejfar & Mládek bývalou továrnu na kávové náhražky v Horkách u Staré Paky. V této továrně zřídila mechanickou tkalcovnu. Tato továrna byla však v srpnu r. 1930 komunistickými živly zapálena a firma utrpěla následkem podpojištění nedozírné ztráty. Až do letošního roku tato továrna nalézala se v ssutinách. Teprve letos mohlo se přikročiti k znovuzřízení této továrny. Továrních místností bylo použito pro konfekci státních dodávek a pro konfekci prádla, kterým zásobuje firma prodejny. Zahájením této výroby nalezlo obživu veliké množství lidí. Dnešního dne zaměstnává továrna v Horkách přes 250 zaměstnanců, mimo domácích dělníků.

Dále vlastní firma ve Studenci kruhovou cihelnu, kterou založil v roce 1909 Václav Jirka. Tento zakladatel netěšil se však dlouho z nabytého vlastnictví a jeho podnik byl v roce 1913 prodán veřejnou dražbou. Dalším držitelem se stal pak Karel Tauchman, býv. rychtář studenecký. Mimoto měli na kruhové cihelně účast pp. Frant. Karásek, pekař, Josef Štefan, rolník, Frant. Vitvar, hostinský, a studenecká tkalcovna. V roce 1920 prodal Karel Tauchman kruhovou cihelnu dosavadní své tiché společnici fmě Fejfar & Mládek. V tu dobu byla cihelna ve velmi špatném stavu, jelikož se v ní za válečných let pracovalo jen omezeně. Také strojní zařízení, jsouc zastaralé, naprosto nevyhovovalo. Proto noví majitelé podnik zmodernisovali, zejména postavili nové zásobníky, starý cihlářský lis nahradili strojem moderní konstrukce o zvýšené výkonnosti, dále přeměnili dřívější parní složení (lokomobilu) za pohon elektrický, postavivše transformační stanici a silný elektrický motor. Rovněž i osvětlení celého závodu přivedeno z poříčské elektrárny. Těmito nákladnými investicemi postaven podnik na nové pevné základy, stal se schopným podstatně zvýšené výroby a pro tuhý boj konkurenční dobře odolným. Před zmíněnou reorganisací byla kruhová cihelna ve Studenci podnikem širší veřejnosti málo známým závodem pouze místního významu a odbyt podle toho také vypadal. Dnes uvažuje se o další modernisaci.

Ing. Jiří Ulvr