Pojďte si (za)hrát

Vydání: Číslo 3/2014

Vzpomínáte na dobu, kdy jste jako malí přiklopýtali ze školy domů, se spěchem vrazili aktovku do rohu a maminka vám při troše štěstí doslova nacpala svačinu, na kterou jste samozřejmě neměli ani chvilku času? Hltali jste ji s myšlenkou, jakou další vylomeninu vymyslíte s ostatními raubíři ze vsi dnes. Nakonec hodiny a hodiny strávené rýpáním se v potoce skončily s velkým úspěchem zabláceným zadkem. Když se opravdu zadařilo, následovala cesta na pranýř, kterou lemovala dlouhá mokrá čára z potoka přímo do jámy lvové – domů. Co následovalo? To každý víme.

Někdy to byly krušné chvíle, ale i přes ten zmalovaný zadek, tucet zlámaných vařeček a nespočet týdenních domácích vězení byste takové momenty stejně vrátili v čase? Kam se poděla ta dětská sladká nevědomost, radost, fantazie a naše hravost?

„Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“

Albert Einstein

A co takhle stroj času? Albert Einstein se zabýval teorií relativity, která dokazovala, že cestovat do budoucnosti i do minulosti v jistém slova smyslu opravdu lze. Teorie relativity však tvrdí, že cesta je bohužel jednosměrná. Smůla, zřejmě toto je důvod, proč toho ještě nikdo z nás nevyužil. Nebo snad ano?

Nevěšte hlavu – možná tomu nebudete věřit, ale toto je jeden z nejpřekvapivějších vynálezů Japonska. Má podobu držáku v městské hromadné dopravě, který vám podrží hlavu, když se vracíte domů společensky unaveni, či zažíváte velkou nudu. Z tohoto důvodu bychom neměli pochybovat o tom, že na stroji času se v tomto technologicky vyspělém státu jistě už pracuje. :)

Nikdo z nás tu ale nebude věčně, proto bychom na tyto šikovné človíčky menšího vzrůstu raději neměli spoléhat. Tak, co teď?

Přemýšlíte o tom, že by se vám líbilo vrátit se do dětských let, brodit se potokem, šplhat po stráních a odhalovat tajemství opět se svými kamarády, byť třeba o třicet let staršími, než tomu bylo tehdy? Nebo brát děti na zábavné procházky, během kterých budete muset všichni plnit úkoly a nakonec zaslouženě objevíte onen „zakopaný“ poklad a k tomu poznáte taková místa, která byste pravděpodobně nenavštívili? S radostí byste věnovali volný čas poznávání nových věcí, luštění hádanek, fantazírování a hraní? Vězte, že po takto strávených dnech si budete povídat a chytat se smíchy za břicho ještě dlouho poté.

O čem že vlastně ten poslední odstavec byl? Většina z vás jistě ví, kam tím směřuji. Pro ty, kteří netuší a jsou v tomto směru ještě neználci, jde o geocaching. Geocaching je hra, která se dá nazvat honbou za poklady, ukrývá geocachingové schránky po celém světě. Získat je někdy není úplně jednoduché. Z tohoto důvodu je hra určena pro ty, kteří nemají rádi nudu a nepostrádají alespoň špetku hravosti a fantazie. Geocaching si oblíbilo už přes 6 milionů živáčků. Jestli i vy budete chtít být mezi nimi hned teď, a jak se říká, stát se kačerem, stačí se zaregistrovat na webových stránkách www.geocaching.com.

Jestliže byste se o této hře nejprve rádi dočetli něco více a zajímalo by vás povídání o geocachingu přímo v naší malebné vesničce Studenec, těšte se na pokračování v dalších číslech Studeneckého zpravodaje, kde si povíme podrobněji, co je geocaching a co více? Dozvíte se, co se o nás povídá a jak Studenec hodnotí ti, kteří nejsou zdejší.

Bc. Veronika Bachtíková