Základní škola a Mateřská škola Studenec

Vydání: Číslo 5/2014

Nový školní rok 2014/2015 už opět upaluje svým neúprosným školním tempem a jednu pětinu své existence už má vlastně za sebou. Obdobně jako v předchozích letech došlo k nárůstu počtu žáků a k 30. září 2014 bylo v rámci základního vzdělávání zapsáno 303 žáků a v rámci předškolního vzdělávání 112 žáků. Není to však historicky nejvyšší počet žáků, neboť ve školním roce 1885/86 bylo ve studenecké obecní škole zapsáno 433 žáků. Všichni žáci však do školy z různých důvodů nedocházeli a ve školní kronice té doby se dočteme, že v žádný školní den nebylo přítomno více než 350 dětí. I tak je tento počet na tehdejší školní budovu a složení pedagogického sboru úctyhodný.

Počet žáků vykázaný k 30. září daného roku je závazným ukazatelem nejen pro tvorbu rozpočty školy ze strany MŠMT a Libereckého kraje, ale také ke stanovení koeficientu obce v rámci rozpočtového určení daní (daň z přidané hodnoty, daň z příjmu). Problémem z tohoto hlediska je jistě případné přijetí dalších žáků v průběhu školního roku, kdy veškeré finanční prostředky zůstávají v původní škole a v původní obci žáka.

V průběhu října navštívila školu také tříčlenná kontrolní komise České školní inspekce a během jednoho týdne kontrolovala podmínky, průběh a výsledky vzdělávání ve škole a ve školní družině, podporu výchovy ke zdraví zaměřenou na rozvoj zdravých stravovacích návyků, pohybových dovedností a tělesné zdatnosti žáků, prevenci rizikového chování žáků, kvalifikovanost a odbornost pedagogických pracovníků, dodržování právních předpisů a využívání přidělených finančních prostředků ze státního rozpočtu.

Kontrolní tým pod vedením Mgr. Blanky Hornové neshledal žádné porušení výše uvedených povinností školy, velice kladně zhodnotil materiálně technické vybavení studenecké školy včetně jejího okolí, výsledky studeneckých žáků ve vědomostních a sportovních soutěžích a stoprocentní kvalifikovanost pedagogického sboru, což je v současnosti spíše výjimkou. Součástí kontroly byly pochopitelně hospitace u jednotlivých vyučujících a pochvalu si určitě zaslouží za předvedenou hodinu Mgr. Ivana Kučerová, Mgr. Petra Pohořalá a Ing. Petra Šedivá.

I v letošním roce se studenecká škola zapojila do čerpání finančních prostředků z Evropského sociálního fondu, tentokrát jako partner společnosti ATTEST, s.r.o., v projektu Vzdělávání dotykem. V rámci tohoto projektu absolvuje 15 zapojených pedagogů ucelený systém kursů k moderním formám vzdělávání formou využití tabletů a škola bude těmito tablety vybavena.

PaedDr. Petr Junek

Vítání prvňáčků 2014

1. září jsme se opět nadšeně sešli, abychom zahájili školní rok, přivítali prvňáčky, nové žáky a vyučující. Do prvních tříd letos nastoupilo 44 dětí, na které se těší zkušené pedagožky Iva Kučerová a Bohunka Janoušková. Do učitelského sboru přicházejí po mateřské dovolené paní učitelky Monika Mečířová a Markéta Šimková. Všechny „nováčky“ vítali naši novopečení deváťáci, tentokrát v roli plavčíků, s třídní učitelkou A. Brožovou.

Role moderátorky se statečně ujala Bětka Bušáková a se seznamem prvňáčků jí pomohla Simona Bartoňová. Prvňáčky zdobila tradičně šerpa a se záchranným kruhem v ruce se po skluzavce spouštěli z pódia mezi ostatní žáky. Zde ještě obdrželi pamětní list a rodičům byla na přivítanou předána kytička. Počasí nebylo dokonalé, stejně jako ozvučení celé akce, ale na fotografiích, které pořídila K. Štefanová, a doufáme, že i na „domácích“ snímcích převládají úsměvy… to nás těší. Šťastné vykročení do nového školního roku dětem i pracovníkům školy také popřál pan ředitel Petr Junek a též pan starosta obce Jiří Ulvr. Děkujeme.

za 9. třídu Bětka Bušáková, žákyně 9. tř.

„Ahoj děti, školáci, učitelé, rodiče a všichni, kteří jste dnes přišli přivítat naše nové prvňáčky.
Letos jich máme strašně moc a to je dobře,
bude nás zase víc
a nebudeme se bát… natož vlka.
Asi se divíte, že po mé pravici stojí deváťáci… ustrojení jako plavčíci.
Není to náhoda, ten nápad vznikl ze zkušeností let minulých.
Sami totiž v učení dost plaveme, chvílemi se až topíme a o pomoc často prosíme.
Výraz zoufalství nad učením v naší tváři,
by mohli vyřešit snad nějací záchranáři.
Proto jsme se rozhodli,
vzdát se svého pohodlí
a sami vás budeme učit plavat
a zaručené rady do života dávat,
jak se třeba v matematice neutopit
a jak hlouposti bez velkých následků tropit.
Budeme takoví vaši školní plavčíci s úsměvem na líci,
i když denně nebudeme nosit tuhle čepici.
Darujeme vám záchranný kruh, kdyby se vám stalo, že zrovna nebudeme nablízku
a vy budete ohrožený druh, tedy druh dětí,
které bezhlavě všude letí,
někdy i do vody… všechno je dílem náhody.
Chystáme se vás pokřtít vodou školní, z kohoutku jsme jí natočili
a sami do bazénku vlili,
abyste na klouzání mezi ostatní žáky připravení byli.
Ještě vám chceme radu dát.
Ospalí, nemocní, protivní se snažte ve škole „nekoupat“,
mohl by se od vás i učitel nakazit
a příjemnou atmosféru ve škole všem pokazit.
Ať vás škola baví, ať se máte rádi, uvidíte brzy sami,
že to bude jako s námi,
proplavete školu nakonec,
než by řekl švec…“

Do 1. A nastoupili:Do 1. B nastoupili:
Ašverová TerezaČistá u HorekBrožová PetraStudenec
Dědeček JakubNová PakaBudín JosefZálesní Lhota
Feixová RosálieČistá u HorekBudín MatějZálesní Lhota
Hájek PatrikNedařížČesáková KarolínaZálesní Lhota
Horáček ŠimonStudenecDražková KristýnaDolní Branná
Ježek MiroslavHorka u Staré PakyHamáčková ŠárkaStudenec
Jílek OndřejBorovničkaHofman TimZálesní Lhota
Jiřík LukášStudenecHylmar DavidStudenec
Kolářová AnjaStudenecChrástová BarboraStudenec
Lánský JanRoztoky u JilemniceJirout OndřejStudenec
Maček AdamStudenecKuřík JakubStudenec
Marek TadeášStudenecKuřík MatoušStudenec
Militký DominikŽďárNavrátilová EliškaZálesní Lhota
Nýdecká LindaBukovinaOttová PetraZálesní Lhota
Ott MartinBukovinaPavlová KarolínaStudenec
Pochop PetrJilemniceSkrbková NelaZálesní Lhota
Šulcová AnnaStudenecŠedivý JosefStudenec
Tůmová NatáliaČistá u HorekTauchman MatějStudenec
Vrbata ŠimonStudenecTrejbal VojtěchStudenec
Zvěřina DavidStudenecTušiaková AndělaStudenec
Vanclová JanaStudenec
Vaníček JakubStudenec
Vydra JakubZálesní Lhota
Zahradník DavidStudenec

Podzim zbarvuje družinu…

Změna ročního období zavítala i do školní družiny. Barevný podzim nás vtáhl do svých kouzel barev, rozvinul naši fantazii a vložil nám spoustu energie do podzimního tvoření.

Nejvíce si podzim samozřejmě užíváme venku v pohybu – na hřišti s míčem, v naučné stezce, v lese či v přírodě. K podzimu patří i trochu toho pochmurného počasí. A to  nám dává prostor k trávení času v prostorách školní družiny, vyrábění, kreslení a dalším činnostem. Šikovné dětské ručičky tvoří různé podzimní dekorace a kresby. Nejprve jsme vyráběli girlandy z listů, prvňáčci ztvárnili podzimní stromy plné barev, neopomenuli jsme ani podzimní sklizeň… Jablka a hrušky trochu navrtali červíci, ale hroznové víno, švestky a další plody jsou ideální k uskladnění. Aby pan školník neměl moc práce s hrabáním listí, tak jsme mu pomohli a spoustu barevných listů v okolí školy jsme sesbírali a navlékli na nit. Víte, co z toho vzniklo? Housenky, které nám lezou po celé škole… a taky věnce, které zdobí chodbu. Jelikož nás je hodně, tak máme i hodně výrobků, kterými zdobíme nejen prostory družiny, ale i celé školy.

Podzim je na začátku a zásobník námětů je stále plný. Budeme se činit dál, a co je naplánováno? No samozřejmě draci, Halloween a strašidla a asi budeme i vařit podle Ládi Hrušky. Takže nás čeká spousta práce, radosti a jistě i trochu vzdoru!

Hezký podzim přeje ŠD.

za kolektiv vychovatelek Mgr. Alexandra Brožová

Výlet do světa rytířů, kejklířů, princů a princezen

Ve studenecké MŠ mohly děti z prvních tříd ZŠ dne 7. 10. 2014 zhlédnout výukový a zároveň zábavnou formou provedený pořad o dobách dávno minulých. Mnozí žáci si odnesli celou řadu ponaučení, dozvěděli se o práci mýtného či kejklířů, velmi je pobavilo nemotorné a legrační chování loupežníka.

Pardubická agentura Pernštejni, zabývající se tvorbou výukových pořadů, svým programem nezklamala – vystoupení, které mělo spád, vtip i poučení, se setkalo s velmi kladným ohlasem ze strany žáků a pedagogů.

Učíme se za pochodu – Janova Hora, Rovinka

Děti ze třetích tříd si odbyly dva týdny ve školních lavicích. Proto už nastal ten správný čas na zasloužený oddech. V úterý 16. září jsme se v rámci projektu Učíme se za pochodu společně vydali na Janovu Horu a Rovinka. Vzhledem ke krásnému počasí jsme se nejen pěkně prošli, ale společně jsme stavěli domečky v lese, hledali houby a pozorovali huculské koně. Na závěr si všichni pohráli v ohradě s malými kůzlátky a vyzkoušeli prolézačky, houpačky a jiné místní atrakce. Čas utíkal příliš rychle a my jsme na závěr museli absolvovat zrychlený přesun na autobus. Pěšky do Studence se totiž nikomu z nás nechtělo.

Všichni absolvovali první společnou horskou túru úspěšně a doufáme, že na konci školního roku se nám podaří zdolat další část Krkonoš.

PaedDr. Miloslava Jindrová a Mgr. Markéta Šimková, třídní učitelky

Dopravní hřiště Košťálov

Stejně jako každoročně, tak i letos se na podzim naši čtvrťáci postupně ve 3 dnech zúčastnili dopravního hřiště v Košťálově.

Se čtvrťáky ze 4. C jsme jeli 1. října. Ráno jsme vyjeli linkovým autobusem, projeli jsme dešťovými mraky a vystoupili v Košťálově, kde nás čekalo počasí sice chladné, ale naštěstí bez deště. Děti se dvě vyučovací hodiny pilně seznamovaly s pravidly silničního provozu a s dopravními značkami pro ně potřebnými, a poté si mohly prověřit teoretické poznatky v praxi na dopravním hřišti. Všichni byli šikovní, jízdy se obešly „bez bourání a nehod“. To je příslibem, že v dubnu 2015 projdou zdárně závěrečnou zkouškou. Ale nezakřikněme to a raději… hodně štěstí, čtvrťáci!

Mgr. Alice Hůlková, vyučující 4. C

Podzimní putování po Krkonoších

Na sklonku září, při krásném slunečném počasí, se páté třídy společně vydaly pod taktovkou paní učitelky Venclové a Líkařové do Krkonoš. Projekt „Učíme se za pochodu“ páťáky zavedl na krásná místa, která na všechny dýchla svou zajímavou historií i přírodní krásou. Hlavní cíl výletu byly Sněžné jámy. Pěší výlet započal na Zlatém návrší, odtud následoval výstup k mohyle Hanče a Vrbaty, kde se nám Krkonoše ukázaly v celé své kráse. Následně se cesta klikatila kolem vojenských bunkrů až k Labské boudě. Po krátké pauze všechny čekal výšlap na samotné Sněžné jámy. Po chvilce pauzy spojené s nezbytným fotografováním čekala na naše turisty kamenná cesta na chatu Martinovku a dále do Špindlerova Mlýna. Nádherná krajina, historie i zdolání „velké“ túry zanechala ve všech zúčastněných krásné vzpomínky. Příští rok se budoucí šesťáci těší na další výlet z projektu „Učíme se za pochodu“. Do té doby ale všechny čeká ještě spousta práce. Držte nám palce!

Přihodilo se: „Hodně tam foukalo a mně tam zrovna vypadnul zub“. Josef Janhuba, V. A

Buďme tým

Ve dnech 4. 9.–5. 9. se žáci dvou šestých tříd (6. A a 6. B) zúčastnili adaptačního pobytu v ZŠ Studenec. Cílem tohoto projektu bylo seznámit se s novými žáky, kteří do studenecké školy od 1. září nastoupili, a dále stmelit třídní kolektiv, aby působil jako tým.

Po přivítání žáků v ZŠ Studenec většina aktivit probíhala venku, neboť bylo slunečné počasí. Program pro děti vymyslely třídní učitelky obou šestých tříd, které také žákům vysvětlovaly pravidla her a všechny aktivity řídily.

Nejprve měli žáci připraveny tzv. zahřívací hry (Kompot, hledání pohádkových postav atd.), u nichž se blíže seznámili a museli více komunikovat mezi sebou. Mezi tyto hry byly vloženy pohybové aktivity (honěná, přehazování míčku do soupeřova pole atd.). Dále následovaly hry, jejichž cílem bylo vyzkoušet soudržnost a disciplínu žáků (zkouška přátelství, „Elektrika“).

Po hraní následovalo opékání špekáčků (tedy společná večeře), kde se ukázala šikovnost i ochota žáků, kteří se nabídli připravit ohniště a starat se o oheň. Pak se sportovalo… Většina chlapců hrála fotbal a smíšená družstva dívek a chlapců trénovala volejbal a přehazovanou.

Po přesunu do školy byli žáci rozděleni náhodně do čtyř skupin a měli za úkol postavit jako tým co nejvyšší věž ze čtvrtek. Tato činnost patřila ke stěžejním hrám, neboť zde bylo dobře poznat, kdo z týmu má organizační schopnosti, kdo spolupracuje a kdo se jen pasivně účastní.

Pak následoval volný program před spaním a večerka, jejíž přesný čas lze stěží upřesnit, neboť v noci naši „unavení“ žáci dostali novou dávku energie…

Po brzkém ranním vstávání všechny čekala společná snídaně v jídelně. Protože ve škole začínalo páteční vyučování pro ostatní třídy, odebrala se 34členná skupina i s vedoucími opět do přírody, tentokrát za hasičárnu. Počasí se i druhý den opravdu vydařilo. Žáci byli rozděleni do dvou skupin, podle nočních zásluh, kdy jedna skupina běžela za odměnu na Strážník a druhá si vyšla na procházku kolem Bosny, kde si zahrála „Nálety“ a hru „Stronzo“. Když se obě skupiny opět sešly za hasičárnou, čekala je hra, která spočívala v tom, že si žáci ve skupinách zhruba po osmi lidech přidělovali navzájem karty s dobrými vlastnostmi. Poté následovala další důležitá (tentokrát tvůrčí) činnost – kresba vlastního erbu, který pak měl každý ostatním představit. Předposlední venkovní hrou bylo ústní předávání zprávy v pětičlenných týmech.

Pobyt venku byl ukončen svačinou a hrou nazvanou „Molekuly“, kde se žáci „shlukovali“ do jednotlivých skupinek, jejichž počet byl vedoucími vždy určen. Ve třídě byl celý program ukončen hrou „Pavučina“, kdy si žáci předávali klubíčko vlny. Každý měl sdělit ostatním, čím ho tento adaptační pobyt obohatil. Na této hře se podařilo názorně žákům i vedoucím ukázat, že patří do jednoho týmu, v němž by všichni měli „táhnout za jeden provaz“. Každý v týmu je nepostradatelný a na každém jedinci záleží, jak se bude na utváření zdravého třídního kolektivu podílet. Na konci pobytu každý žák vyplnil anonymně anketní lístek, kde mohl vyjádřit své kladné i záporné názory na tento projekt.

Na závěr si žáci zaslouží pochvalu za plné nasazení v jednotlivých aktivitách, za soudržnost a kamarádské navázání vztahů s novými spolužáky. Jedná se o kolektiv, který potřebuje pevná pravidla a organizovaný program, pak vše funguje ke spokojenosti všech, žáci v tomto ročníku jsou velmi aktivní (někdy až příliš), svou energii potřebují vložit do těch správných činností. Jejich největší motivací je právě pochvala a skvělý pocit z dobře odvedené práce či z vlastního úspěchu.

Mgr. Monika Mečířová, Ing. Petra Šedivá, třídní učitelky 6. ročníku

Učíme se za pochodu – Harrachov

V rámci výše jmenovaného projektu, který je zaměřen na poznávání regionu, letos navštívilo 59 žáků 6. a 7. ročníku Harrachov a okolí.

Každého asi napadne, že to chtělo hlavně odvahu… a je to pravda. V těchto třídách máme totiž velmi „živé“ děti, proto jsme neváhali posílit pedagogický doprovod. Prohlídka provozu výroby skla se všem moc líbila, zvládli jsme ji na dvě party, a jelikož se bylo na co dívat, nezbýval čas na lumpárny. Překvapivě se děti hodně dotazovaly a fotily, natáčet se zde nesmí. Sklárna Novosad a syn je nejstarší fungující sklárna v Čechách a pravděpodobně i na světě. Dochovala se zde tradiční ruční výroba sklářskými píšťalami a foukání do dřevěných forem, tedy techniky, které nebyly dodnes překonány. Současnou produkci sklárny tvoří především luxusní nápojové soubory, dekorativní a užitkové sklo a křišťálové lustry. Sklárna je schopna vyrobit sklo více jak třiceti barev a její měsíční produkce je přibližně 40 tisíc sklenic. Všechny výrobky se rozhodně nepovedou, ale dají se ještě za symbolickou cenu zpeněžit a kupující je spokojen, stejně jako my, protože chybičku téměř nepoznáte. Děti pochopitelně této nabídky využily a odnášely si hlavně skleničky a těžítka. V muzeu skla, kde byla v roce 2001 rozbita velice drahá váza neukázněným žáčkem, jsme byli všichni „ve střehu“. Váza je v současné době ve skleněné vitríně a fotografie té nešťastné události všem připomíná, že opatrnosti a dozoru při akcích s dětmi není nikdy dost. Velice pěkně nachystaná je také expozice SKI muzea, věnovaná především skokanům na lyžích.

Naše další kroky vedly k řece Mumlavě. Mumlavské vodopády jsou nejbohatšími na vodu řítící se s hukotem po celé šířce koryta do hloubky přibližně 10 metrů. Zabírají celé řečiště a tvoří v žulové skále obří kotle, tzv. Čertova oka. Jedná se o prohlubně, které byly v žulovém podkladu vyhloubeny pohybem vody s kamínky.

Nedaleko vodopádů se nachází Mumlavská bouda – původně harrachovská hájovna, dnes výletní restaurace. Vodopády jsou dobře přístupné pěšky i na kole po asfaltové cestě, kde je zákaz vjezdu motorových vozidel. Od Mumlavských vodopádů můžete pokračovat dále na Voseckou boudu. Tam jsme ovšem nedošli, protože náš čas se pomalu krátil, pokračovali jsme proto ke skokanským můstkům, kde se děti vyfotily a stihly napsat krátký rekapitulační testík, abychom se ujistili, že jsme v Harrachově nebyli zbytečně. Krásné počasí a bezproblémový průběh celé akce zajistily paní učitelky R. Macháčová, P. Šedivá, M. Mečířová, P. Pohořalá a V. Viková.

Mgr. Romana Macháčová

Osmáci a deváťáci na Riegrově stezce

V rámci projektu Učíme se za pochodu se žáci 8. a 9. ročníku vydali na exkurzi do severní části Českého ráje Spálova. Autobusem jsme dojeli do Semil, kde jsme vystoupili v proslulé části Kolonka, kdysi honosné čtvrti s byty pro nejvýše postavené pracovníky místní továrny, dnes místu, kde přebývají problémoví nájemníci. Po prvotním šoku přecházíme přes lávku nad řekou Jizerou do Bítouchova, odkud se vydáváme po žlutě značené turistické stezce na rozcestí Morava. Úzká pěšinka se klikatí po strmé stráni a místy odkrývá jedinečné výhledy do jizerského údolí. Méně známá Kamenického stezka byla poprvé otevřena v roce 1941. Na Moravě jsme posvačili, nabrali nové síly, a pokračovali po modře značené turistické stezce okolo známé vyhlídky na Myší skále do Spálova. V místní části obce Spálov – v osadě Podspálov jsme navštívili hydroelektrárnu, která byla vybudovaná v letech 1921 až 1926. Náhon k elektrárně je veden od jezu v blízkosti galerie raženou štolou dlouhou 1323 metrů a dále zděným kanálem dlouhým 437 metrů. Po prohlídce elektrárny jsme ještě poobědvali v místní restauraci a pak se vydali zpět do Semil. Konečně jsme si prošli vyhlášenou Riegrovu stezku, jejíž dominantou jsou kovové visuté galerie v délce 77 metrů vetknuté do skalního masivu ve výšce 5,5 metrů nad tokem řeky Jizery. Unavení, ale v pořádku jsme dorazili do Semil a autobusem se vrátili do školy.

Mgr. Petra Faistaverová

Planeta Země Indonésie

Stejně jako v předešlých letech jsme se i letos zúčastnili tohoto velmi povedeného, populárně naučného projektu, určeného pro žáky 5.–9. tříd. Probíhá ojedinělou formou – nejmodernější multimediální projekcí poutavých fotografií a videosekvencí a naživo komentovaným výkladem. Průvodcem je cestovatel a dobrodruh Adam Lelek, který divákům ze svých expedicí přibližuje křehkost života, krásu i problémy naší planety a život obyvatel nejrůznějších zemí. A to, co jsme viděli letos, vám převypráví Tereza Urbanová (6. B):

Dne 22. 9. 2014 jsme se my a 5. třída vydali na prezentaci do kulturního domu v Jilemnici. Prezentace byla o cestě pana Adama Lelka do vzdálené Indonésie. Let trval okolo 20 hodin. První jeho cíl byl ostrov (myslím, že se jmenuje Borneo). Lidé tam jsou závislí na vodě. Na vodě mají domy, ve vodě se myjí, vodu převářejí na pitnou a dokonce ji mají jako odpadkový koš. Trhy mají od 5.00 ráno do 7.00 také na vodě (na lodičkách). Další jeho cesta byla do národního parku na „luxusní“ lodičce, s kapitánem a kuchařkou. Při spaní musel mít síťku proti komárům, kteří přenášejí nemoc malárii. Podařilo se mu spatřit kahaua nosatého, který má velký nos, díky kterému může plavat ve vodě. Aby mohl plavat ještě lépe, má blány mezi prsty. Břicho má nafouklé, protože může pozřít i jedovaté rostliny, díky kterým se v jeho břiše vytváří plyny. Poté byl v záchranné stanici, kde stanul tváří v tvář orangutanovi.

Po tomto zážitku se vydal do oblasti Tana Toraja, kde se nachází kmen Torádžů. Torádžové se domnívají, že celý život se točí kolem smrti. Svatby, křtiny apod. se tam vůbec neslaví. Jak se někdo narodí, už aby šetřil na pohřeb. Pohřeb je velkolepá věc. Když někdo umře, nechají si ho doma a chovají se, jako kdyby neumřel, než našetří na pohřeb. Pohřeb trvá i 5 dní a zabije se i 100 volů. Poté se vydal k jinému kmeni, ve kterém je povinná víra. Je zde nejvíce muslimů. Modlitební místo a oběti jsou tu na každém kroku. A to doslova. Adamovi jeden jeho kamarád předpověděl, že bude v nebezpečí a že amulet, který mu dal, nesmí sundat z krku. Vydal se tedy dál za kmenem, ve kterém se muži živí vynášením síry ze sopky. Jeden muž unese okolo 60–120 kg síry. Od jednoho muže se dozvěděl, že daleko v pralese je kmen, který je jako z doby kamenné. Rozhodl se okamžitě: musím ten kmen najít. Po dlouhé cestě je opravdu spatřil: „To je náčelník lidojedů!“ Náčelník se mu svěřil, že jedí převážně vlastnoručně udělanou mouku, ale když zabijí člověka z jiného kmene, tak že si ho také dají. Nejlepší je prý maso dlaní a chodidel. Mozek je prý dobrý na chytrost. Při výpravě do pralesa s lidojedy uklouzl Adam na kládě a bolel ho hrudník. Výprava skončila. Adam musel putovat 4 dny do nemocnice, aby zjistili, jestli nemá např. propíchlé plíce. Nakonec neměl. Ještě si stihl vyfotografovat varana komodského a už odlétal domů. Celou prezentací nás provázel jeden pán s paní. Už skončila i přednáška a hurá do školy.

„Srdíčka“ ve Studenci

6. 10. 2014 nás po domluvě s paní ředitelkou Nálevkovou navštívili žáci Základní školy speciální v Jilemnici pod názvem „Srdíčko“.

S připraveným pásmem písniček s motivem svatby vystoupili před našimi žáky osmého a devátého ročníku. Program zvládli na jedničku, vše měli pečlivě nacvičené. Děvčata ve svatebních šatech společně s chlapci s motýlky a v cylindru vháněli až slzy do očí. Svůj program velice prožívali, někteří i zpívali (třeba Martin moc pěkně) a bylo vidět, že je to nejen baví, ale i naplňuje. Paní vychovatelky jim po celou dobu byly velkou oporou a vlastně i součástí programu. Potlesk za povedené představení si opravdu vychutnali a potěšila je i malá pozornost v podobě sladkostí, voňavé svíčky a velmi „in“ náramku z gumiček zhotoveného našimi žákyněmi. Velký obdiv patří také výchovnému a pedagogickému doprovodu, který o děti pečuje s láskou a porozuměním. Nemalý podíl mají jistě i na tom, že děti perfektně zvládají pravidla slušného chování, což občas dělá velké problémy i zcela zdravým jedincům. Jako vyjádření našeho obdivu k jejich práci jsme jim předali to, co ženu nikdy neurazí, ale vždy potěší… květinu.

Naši žáci měli možnost vidět na vlastní oči, jak vypadá práce s postiženými spoluobčany. Rozhodně si uvědomují, že věci, které v běžném životě považujeme za samozřejmé, jako například zdraví, nejsou všem dopřány. Někteří se ani netajili tím, že to pro ně byl velmi emotivní zážitek a skoro se zastyděli nad tím, že vůbec nevěděli, jak se mají chovat. Nakonec vše zvládli také díky tomu, že děti ze speciální školy svá „srdíčka“ nosí na dlani. Díky tomuto setkání také pochopili, že není ostuda projevit své city a že o pocitech si mohou popovídat nejen mezi sebou, ale i v hodinách občanské výchovy.

Za tuto návštěvu děkujeme a zveme tímto všechna „Srdíčka“ na naši pohádku 2015, se kterou vystoupí žáci devátého ročníku.

Mgr. Romana Macháčová