Sportovní klub Studenec

Vydání: Číslo 2/2015

Fotbal

Studenečtí fotbalisté se na sezónu připravovali v tělocvičně a na umělce a jarní mistrovskou sezónu dospělí zahájili naostro bez sehrání přípravného zápasu. Všechny překvapilo béčko, které na umělce v Lomnici porazilo adepta na postup z Vysokého v poměru 3:2, v dalším zápase však coby domácí opět na lomnické umělce podlehlo béčku Přepeř 1:2. Do třetice svůj zápas na umělce odehrálo i áčko a po slibném úvodu prohrálo s Novou Vsí 1:3. Doufejme, že rozmarné dubnové počasí umožní start i nad domácím hřišti.

Příliš velký pohyb nenastal ani v hráčském kádru, v žákovských týmech pokračuje spolupráce s Martinicemi a Baumitem Jablonec nad Nisou, mezi dospělými byli na půlroční hostování uvolnění Václav Korotvička do Zálesní Lhoty, Michal Nosek do Dolní Kalné (oba pod podmínkou, že odehrají zápasy za dorost v rámci sdruženého startu) a Miro Svintek do Podhůří. V béčku chtějí svou hráčskou kariéru restartovat Pavel Černý a Tomáš Štěpánek.

Studenečtí fotbalisté a fanoušci se vydali i na zápas Česko–Lotyšsko, i když nebyli spokojeni s výsledkem, přivezli si alespoň fotky s Pavlem Kadeřábkem a Pavlem Vrbou.

Koncepce fotbalové mládeže SK Studenec

V letošní sezóně 2014–2015, která je právě ve své polovině, jsme opět tradičními účastníky okresních soutěží mládeže OFS Semily. V poslední době v kategoriích mládeže mužstev spíše ubývá, buď vlivem malého počtu dětí, nebo přihlášením do krajských soutěží a s tím spojeném náročném cestováním po Libereckém kraji. Výbornou zprávou pro nás v klubu, Základní a mateřskou školu Studenec a v neposlední řadě i samotnou obec Studenec-Zálesní Lhota je taková, že současná členská základna mládeže snad bude schopna „přežít“ i v budoucnu… Ve svých dalších řádcích, které budu psát, nehledejte výsledky, statistiky, nejlepší střelce apod… Snad jste si již zvykli, že v našem oddílu jde spíš o koncepční práci rozvoje hráče a námi nastavenou filosofii, byť se to může zdát mnohým z Vás na této výkonnostní úrovni směšné…

Ti nejmenší borci a borkyně

V médiích jste určitě, byť někdo okrajově, slyšeli o akci naší zastřešující organizace FAČR, o tzv. „Září – měsíc náborů“ a související „Můj první gól“. Podařilo se nám ve spolupráci s krajským a okresním fotbalovým svazem přivést tento podle nás vynikající nápad i do Studence. V neděli 14. 9. 2014 jsme pro malé sportovce připravili jedenáct stanovišť, kde si mohli Vaše děti vyzkoušet nejen fotbalové, ale i dovednostní a pohybové aktivity. Mnozí se v partě sportovců ocitli poprvé, ale věřím, že se jim to i přes nepřízeň počasí líbilo. Měli jsme i obrovskou radost (někdy i škodolibou :-)), že se spoustu rodičů muselo začít hýbat také (hahaha). Akci přihlížel i předseda komise mládeže KFS Liberec Jiří Štoll a jeho hodnocení náboru bylo pro nás velmi lichotivé. Ukázalo nám, že máme i dostatek dobrovolníků z řad rodičů a bývalých hráčů, kteří jsou ochotni investovat zdarma svůj volný čas ve prospěch dětí, které nezajímají (doufám…) jen nutné výstřelky dnešní doby v podobě televize, videoher a různých aplikací. O těchto nadšencích později…

Mladší přípravka

Přiznám se, že já jako pisatel tohoto článku jsem viděl za celý podzim pouze dvě její utkání. Nemohu tedy hodnotit, kam se kluci a holky posunuli, co nového se naučili. Jedno vím ale jistě. Pakliže se podívám po okolních obcích a mám možnost mluvit i s trenéry větších klubů, mít v této kategorii tolik dětí, co my, je jejich snem. V tomto se nám připravený nábor opravdu osvědčil. Doufáme, že jsou i za proběhlou krátkou dobu spokojení i rodiče osmnácti nových borců a rádi doma vyslechnou své dítě, jaké mělo na tréninku zážitky. Kluci a holky se sportem jako takovým začínají. Neví teď ještě, zda je fotbal jejich vášní, zda jim více vyhovuje kolektivní sport než individuální. Důležité v této věkové kategorii je rozvíjet jejich pohybovou vybavenost, koordinaci a nejdůležitějším parametrem je HRA! Proto je naše práce „trenérů kamarádů“ důležitá a jejím posláním je přitáhnout děti ke sportu a nejlépe k fotbalu. Tihle malí pimpulíni jsou totiž základním kamenem, podstavou a stěžejním pilířem toho, aby byla zachována tradice fotbalu ve Studenci. Vždyť tradice mládežnických týmů je u nás v klubu obrovská. Naše „áčko“ je z 90 % složeno z místních odchovanců. A měli bychom být hrdí na to, že nás ještě nevysála touha po chvilkovém úspěchu s pomocí peněz, jako některé pseudokluby, které nemají žádnou mládež, natož pak i třeba hřiště…

Starší přípravka

Starší přípravka mi dělá radost. Kluci i díky trenérům začínají vnímat fotbal jako kolektivní hru. Jak jsem již předeslal, nechci v tomto článku zmiňovat žádné výsledky, statistiky. Starší přípravka je „produktem“ naší koncepce. Mám radost, když vidím brankáře konstruktivně rozehrát, mám radost, když nevykopává dlouhé balony, které jsou pro kluky těžké a složité na zpracování. Počítal jsem v zápase s jedním soupeřem, kolikrát byl dlouhý výkop brankáře pro jeho tým užitečný. Můžete se přijít podívat na zápas a počítat se mnou… Z deseti výkopů podrželi balón ve svůj prospěch pouze jednou!!! Mám radost, když třeba obránci pod tlakem balón neurvou, neodkopnou, neodpálí. Prostě se snaží i s rizikem přejít 1 na 1. Vždyť co se může nejhoršího stát? Dostanou jenom gól… Těch ještě v jejich fotbalovém životě bude… Mám radost, když kombinují a snaží se dostat až před branku a „uklízet“ do prázdné. Jsou v období „zlatého věku učení“. Teď musí zkoušet kličky, teď musí fintovat, klamat tělem atd. Ano, pramení z toho chyby, které může soupeř trestat. Ale my nechceme vyměnit získané body za individuální rozvoj hráče. Odkopnout, urvat, přerušit mohou pod trenérem v mužské kategorii, to se naučí rychle. Ale zautomatizovanou a dobře provedenou kličku jen stěží…

Mladší žáci

Mladší žáci jsou teď mnou a Dušanem Jandurou vedeným týmem. Tým je převážně složený z úspěšného ročníku 2003 a 2002. Někdy mám pocit, že každý ročník lze srovnávat stejně jako víno. Zkuste si, rodiče, vzpomenout, za jakých okolností jste tento ročník „vyráběli“, případně doporučte ostatním (hahaha). Než jsme vůbec mladší žáky přihlašovali do soutěže, museli jsme vyhodnotit příjemné problémy. Hned tři odchovanci (Maty Hrubý, Dan a Tom Jandurovi) hrají na střídavý start Ligu mladších žáků U12 za klub FK Baumit Jablonec. Já vídám skoro všechny jejich zápasy, kde kluci dobře do týmu zapadají a jsou více než konkurenceschopní. Výbornou alternativou bylo spojení s mladšími žáky Sokola Martinice (jejich hráč Evžen Malý rovněž v Jablonci). Lehké oťukávání kamarádství proběhlo při přátelských utkáních o letních prázdninách. Na hráčích byla vidět rivalita z předešlých let, ale postupně si udělali super partu. Na trénink máme výbornou docházku a je potěšující, že svou případnou absenci si někteří kluci řeší už sami s námi trenéry. Tohle je další část naší koncepce. Samostatnost, spolupráce, schopnost připravit si sám výstroj na zápas i trénink. Samozřejmostí jsou základní hygienické návyky – jdu z práce (zápasu) – sprchuji se.

Starší žáci

Ročníků narozených pro mužstvo starších žáků máme bohužel málo. Původním záměrem bylo stejné spojení se Sokolem Martinice jako mladší žáci, nicméně kluci se „rozprchli“ do více klubů (Vrchlabí, Dolní Kalná, Martinice). Důvodem našich plánů bylo doplnit našeho spolupracujícího rivala pod kopcem tak, aby hráli pouze kluci, kteří jsou věkem v této kategorii. Bohužel stejně musí tým doplňovat i mladší žáci…

Dorost

Dorost je opět dobrý ročník, zase jako již zmiňované víno (hahaha). Již v loňské sezóně doplňovali hráči náš A i B-tým. Stalo se to takovou rutinou, že si někteří fanoušci vůbec neuvědomovali, že kluci chodí na základní školu (!) a hrají proti narostlým čtyřicátníkům! Někdy kolem jejich startů i několikrát za víkend probíhaly silné diskuse mezi námi trenéry a vedením klubu. I tak ale klukům musíme nakonec velmi poděkovat, protože bez jejich pomoci by se tu v současnosti i kvůli velké marodce dospělých týmů nehrál každou neděli fotbal. Kluci to ale můžou mít daleko těžší. Čeká je jedno z nejkritičtějších životních období. Přechod na jinou školu, jiní kamarádi, internáty, první lásky, cigárka a mnohdy i přehodnocení vlastních priorit. V tomto období je největší „úmrtnost“ i na vrcholové úrovni (určitě si vybavíte i některé ligové a reprezentační fotbalisty) Přejme tedy klukům, ať tímto telecím obdobím prolétnou rychlostí blesku a ať je jejich kolektiv silný jako teď.

Trenéři

Až budete číst tyto řádky, budeme mít v klubu šest nově licencovaných trenérů. Pakliže to myslíme s rozvojem mládeže v SK Studenec vážně, musí trenéři (ač zdarma a ve svém volném čase) vzít veškeré dostupné materiály, nové metodiky, poznatky a nové zkušenosti za své. Systém školení trenérů je jiný než před deseti lety a jak praví přísloví „Kdo stál – zůstal opodál“… Musím Vám říci, že parta trenérů je teď v klubu vynikající. Líbí se mi diskuze o hráčích, o tom, co se v zápasech povedlo a nepovedlo, jakým cvičením nebo hrou odstraňovat nedostatky apod. Líbí se mi, že kolegové začínají být do trénování blázni a až projdou školením a nakazí se od dalších „spolužáků“, budou ještě větší blázni (vlastní zkušenost)! Líbí se mi, že se nesnažíme řídit děti jako loutky (tady si stoupni…), ale chceme, aby na věci přicházely samy. Děti chtějí ten bonbón ochutnat a ne si ho prohlédnout a zahodit… Chceme děti rozvíjet nejen jako fotbalisty, ale taky jako osobnosti. Doufáme, že nám s tím budou rodiče aktivně pomáhat, klukům slušně fandit, nenadávat na rozhodčího a neřídit svého borce z tribuny (od toho jsme jejich trenéři, jestli nám chcete cokoliv říci, tak samozřejmě můžete).

Přeji všem našim společným borcům, ať je sport s námi baví…

Těšíme se s Vámi rodiči na další a další sezóny!

za tým trenérů SK Studenec Martin Hrubý

Mistrovství České republiky v lyžařském orientačním běhu

Celé dva roky čekali orientační běžci na další mistrovské závody. Předešlé zimy neumožnily uspořádání těchto pořadatelsky náročných závodů. V letošním roce se dočkali už dvakrát, po závodech ve Vysokém nad Jizerou o prvním únorovém víkendu připravil Sportovní klub Studenec ve spolupráci se Základní školou a Mateřskou školou Studenec, Sokolem Studenec a pod záštitou Obce Studenec Mistrovství České republiky ve sprintu a ve štafetách. Na svazích Strážníka bylo připraveno více než 30 km lyžařských stop a společně s nádherným sobotním počasím byly vytvořeny ideální podmínky pro samotné závody. Je potěšením, že se zde neztratili závodníci z našeho regionu a získali řadu medailí včetně mistrovských titulů. Za zmínku stojí především výkony naší reprezentantky Heleny Randákové, která k titulu z minulého týdne přidala další dva, tedy ve sprintu a jako členka vrchlabské štafety.

Závodníci SK Studenec vybojovali čtyři medaile, zlatou Tereza Chrástová mezi staršími žáky, stříbrnou Veronika Gallová mezi dorostenkami a dvě bronzové štafety starších žáků a dorostenek.

Výsledky sprint:
D14:1. Tereza ChrástováSK Studenec
2. Zuzana ŠtréglováSpartak Vrchlabí
D17:1. Martina WaňkováSpartak Vrchlabí
2. Veronika GallováSK Studenec
D20:1. Hana HorvátováSK Severka Šumperk
Hlavní kategorie:
D21:1. Helena RandákováSpartak Vrchlabí
2. Eva BöhmováSlavia Liberec Orienteering
3. Petra HančováSpartak Vrchlabí
D35:1. Lenka HasmanováKOS Slavia Plzeň
2. Andrea ŠtréglováSpartak Vrchlabí
D45:1. Renata NeumannováVSS Přírodověda Praha
D55:1. Jiřina KuncováTaran Jablonec
2. Vlasta ZlesákováOK Jilemnice
D65:1. Hana HaňkovskáSK Stopa Praha
H14:1. Lukáš RichtrKOS Slavia Plzeň
H17:1. Vojtěch BartošMLOK Mariánské Lázně
H20:1. Václav ŠnupárekOB Kotlářka Praha
H21:1. Jakub ŠkodaSlavia Liberec Orienteering
2. Jiří BouchalKOS Slavia Plzeň
3. Radek LacigaSlovan Zdravotník Praha
H35:1. Michal HoráčekSlavia Liberec Orienteering
H45:1. Jan HasmanKos Slavia Plzeň
3. Miroslav KubátSpartak Vrchlabí
H55:1. Martin ŠkorpilSlovan Zdravotník Praha
H65:1. Vladimír MikanSportcentrum Jičín
H75:1. Jaroslav HavlíkSportcentrum Jičín
3. Bohumil ZemánekSpartak Vrchlabí
Štafety:
D14:1. Spartak Vrchlabí (A. Randáková, B. Randáková, Štréglová)
D18:1. TŽ Třinec (Szareczová, Tesařová, Argalášová)
2. Spartak Vrchlabí (Waňková, Stará, Matoušová)
3. SK Studenec (Gallová, Chrástová, Zahradníková)
D21:1. Spartak Vrchlabí (Hančová, Kubátová, Randáková)
D105:1. Spartak Vrchlabí (Štréglová, Hančová, Čivrná)
H14:1. Kotlářka Praha (Klaška, Šubrt, Lustig)
2. Spartak Vrchlabí (Štrégl, Procinger, Waněk)
3. SK Studenec (Štefan, Kovář, Link)
H18:1. KOS Slavia Plzeň (Richtr, Hasman, Hašek)
H21:1. Slovan Zdravotník Praha (Pospíšil, Horyna, Laciga)
H105:1. Tesla Brno (Hlaváč, Šťastný, Rygl)
H140:1. Spartak Vrchlabí (Kubát, Starý, Štrégl)
H180:1. Slavia Liberec Orienteering (Přinda, Ježek, Škoda)

V neděli proběhl závod Českého poháru již bez reprezentantů, kteří odjeli na Mistrovství světa dorostu a juniorů do Norska. Polovina reprezentantů byla z oddílů našeho regionu, Petra Hančová, Martina Waňková a Ondrej Starý z Vrchlabí a Veronika Gallová ze Studence. Veronice se na Mistrovství světa v Norsku mimořádně povedl závod na krátké trati a vybojovala v nabité konkurenci vynikající 10. místo.

Prvními závody byla zahájena i jarní část sezóny orientačního běhu. V rámci tréninku se studenečtí závodníci zúčastnili Jarních skal v okolí Kosti, Jarního poháru v Bělči nad Orlicí a poslední březnový závod přišel již o posledním březnovém víkendu v Osečku u Poděbrad. Zde se nejlépe vedlo slečnám Markétě Štefanové a Majdě Chrástové v D10C, kde obsadily první dvě místa.

Na závěr přípravy proběhlo soustředění orientačních běžců, které proběhlo v bývalém vojenském prostoru, kde jsme si dokonale užili jam po vojenských zákopech a čelně se několikrát potkali s divočáky, naštěstí se báli víc než my. Pár slov o soustředění napsala Majda Hrnčířová:

O velikonočních prázdninách, tedy od 2. do 5. dubna, jsme se se studeneckými orienťáky vypravili na jarní mapové soustředění do Horek nad Jizerou. Ubytováni jsme byli na místním internátě, kde jsme taky měli zajištěnou stravu. Měli jsme 2 až 3 tréninky denně, ráno, odpoledne a někdy i noční trénink s čelovkama. Na soustředění se vypravili jak zkušení orienťáci, tak i úplní začátečníci, myslím, že všichni si to užili přesně tak, jak si představovali. Protože je jaro, tak jsme se trochu obávali divočáků a naše obavy byly tak trochu na místě, protože v lese se to jimi hemžilo, ale my orienťáci jsme stateční a umíme zachovat chladnou hlavu, a tak se nám ani divočákům nic nestalo. Aby se stmelil kolektiv a vztahy mezi mladšími a staršími členy klubu, běželi jsme takový oddílový závod štafet. Vždy jeden malý, větší a zkušený závodník. Spolupráce byla skvělá, a tak všechny štafety dokončily svůj závod se skvělými časy. Domů se nám moc nechtělo, nejradši bych na soustředění byla až doteď, z toho plyne, že jsme si to opravdu užili a na zážitky, které jsme prožili, jen tak nezapomeneme.