Včelařství ve Studenci

Vydání: Číslo 2/2015

Albert Einstein: Pokud by na Zemi nebyly včely, zbývají lidem jen čtyři roky života.

J. A. Komenský: Z včelařství naučil jsem se přírodu více znáti a více milovati, než z mnoha knih učených.

Ch. Ehrenfels: Včelařství je poezie zemědělství.

V těchto několika citátech je řečeno o včelařství mnohé. Včely jsou pro přírodu a zemědělství nepostradatelné hlavně kvůli opylování rostlin. Člověku také poskytují med, vosk a další produkty, využívané v lékařství (mateří kašičku, propolis, jed a pyl). Pozorování života a práce včel přivádí jejich chovatele k obdivu a úctě k dokonalosti přírody.

Historie včelařství ve Studenci

Na sklonku 19. století vznikaly první včelařské spolky, kde se včelaři sdružovali a vyměňovali si zkušenosti. Více se rozšířily za 1. republiky, kdy zřejmě vznikl zdejší včelařský spolek v Čisté u Horek, sdružující včelaře z Čisté, ze Studence, Zálesní Lhoty, Bukoviny, Horek. Písemné záznamy máme od r. 1945, ale je z nich patrné, že navazují na předchozí činnost. Spolky měly jednotnou organizační strukturu, která se zachovala dodnes: jednou ročně se včelaři scházejí na výroční schůzi, kde je zvolen předseda, jednatel, hospodář a důvěrníci pro jednotlivé vesnice. Další schůze se svolávají podle potřeby, v poválečných letech se schůzovalo v nádražní restauraci Horka u St. Paky, a to poměrně často, zpravidla jednou měsíčně. Včelaři se navzájem titulují „přítel“ a zachovává se duch vzájemné pomoci a přátelskosti.

Počty včelařů, včelstev a výnosy medu a vosku jsou v průběhu let značně proměnlivé. V roce 1946 sdružoval spolek 46 včelařů, 380 včelstev. Medu toho roku nebylo – první poválečné roky byly pro včely nepříznivé. V r. 1947 byla tuhá zima, na jaře se probudilo k životu pouze 184 včelstev. Rok 1948 vypadal nadějně, ale v období snůšky nastalo několikatýdenní chladné a deštivé počasí, statistickému úřadu bylo toho roku vykázáno pouhých 1,25 kg medu a 0,18 kg vosku ze včelstva. Včelaři tehdy povinně dodávali med Svazu pro drůbež, vejce a med. Dostávali cukr za výhodnou cenu v pytlích přímo z cukrovaru. (V roce 1946 to bylo 30,50 q pro 380 včelstev, 8 kg pro včelstvo.)

Rok 1951 byl na med bohatší – 5 kg medu ze včelstva, povinná dodávka státu činila 1,70 kg. Včelstev bylo toho roku zazimováno 342. V r. 1952 se objevuje zmínka o povinném podzimním léčení „od zhoubné nemoci roztoče“ léčivým prostředkem B. E. F., případně dusičnanem amonným.

V r. 1957 se ze spolku stala Základní organizace Československého svazu včelařů. Počet členů klesl na 28, bylo zazimováno 182 včelstev. V zápise z výroční členské schůze v r.1958 se dočteme: „… rolníci vstoupili do družstev, aby hospodařili kolektivně, a tak zvýšili na svých polích úrodu. Na půdě scelené v hony se bude pěstovati len, obilniny, ale pro naše včelky nenajdete už ani plevel, který se hubí. Naši chovatelé všestranně užitečných včel nachylují své hlavy, stav včelstev snižují, protože pastvy pro včely rychle ubývá. Bude velmi nutné a naléhavé, abychom se přizpůsobili a chov včel udrželi na výši v novém národním hospodářství. V zájmu lidské společnosti se bude musit chov včel chrániti a napomáhati všestranně rozkvětu. Potřebovali bychom mladé nadšence, kteří by lépe organizovali a vedli včelařství ku prospěchu celého národa.“

V r. 1961 nastaly organizační změny, ZO Čistá byla zrušena a nově byla založena ZO Studenec, která sdružila včelaře ze sedmi vesnic: ze Studence (8 včelařů, 70 včelstev), z Čisté (17 včelařů, 82 včelstev), ze Zálesní Lhoty (14 včelařů, 66 včelstev), z Levínské Olešnice (5 včelařů, 28 včelstev), z Bukoviny (2 včelaři, 13 včelstev), ze Žďáru u St. Paky (2 včelaři, 13 včelstev) a z Martinic (8 včelařů, 55 včelstev) – celkem tedy 58 včelařů, kteří zazimovali 331 včelstev, na jednoho včelaře připadalo průměrně 5 až 7 včelstev.

V šedesátých a sedmdesátých letech byl předsedou ZO přítel Josef Nosek, jednatelem přítel Miroslav Mühle. Schůzovalo se ve studenecké sokolovně nebo v požární zbrojnici. Počty včelařů se pohybovaly od 43 do 55. Podařilo se získat i dosud neorganizované včelaře, což mělo význam pro jednotný postup proti včelím chorobám. Včelaři se starali o 215 až 300 včelstev.

Byly předepsané povinné státní dodávky medu, ale včely si mednou snůšku příliš organizovat nenechaly. Někdy plnily plán i na 130 %, jindy vůbec. Např. v r. 1976 dodalo 210 včelstev 1238 kg medu, v r. 1978 bylo předepsáno 896 kg medu, dodáno nebylo nic. Stát už neposkytoval včelařům cukr, ale finanční příspěvek.

Včelaři pořádali přednášky, brigády v zemědělství a na zvelebení obce, občas výlety a zájezdy. Společně objednávali zásilky nových včelích matek. V případě potřeby se provádělo léčení, používal se přípravek BEF a Fumagilin (proti nosematóze).

V r. 1976 byl založen včelařský kroužek pod vedením přítele Vágenknechta, navštěvovalo ho 8 chlapců, kteří se učili základům včelařství a pečovali o dva úly.

V osmdesátých letech se začala plošně rozšiřovat varroáza. Včelaři odebírali v zimě z úlů vzorky měli (měl je směs rozkousaného vosku a biologických zbytků, padající ze včelstva) a posílali je na laboratorní rozbor. Ještě v r. 1983 bylo vyšetření měli na varroázu negativní.

Rok 1985 byl pro včely nepříznivý. Z 341 zazimovaných včelstev dočkalo jara jen 183. Pak začaly počty včelstev opět narůstat až k rekordnímu počtu 384 včelstev v r. 1989. Tehdy měla ZO Studenec 48 včelařů v sedmi obcích, 21 včelařů ze Studence, 9 ze Zálesní Lhoty.

V r. 1988 byl pořízen přístroj na ošetřování včelstev, kterým se aplikuje léčivo do úlů formou aerosolu. Provádělo se preventivní podzimní ošetřování přípravkem Taktik. Přes všechna opatření se v devadesátých letech varroáza plošně rozšířila, i léčená včelstva měla zhruba v polovině případů pozitivní nález.

V r. 1996 ukončil předseda Josef Nosek po 35 letech svoji funkci, novým předsedou se stal přítel Vlastimil Nosek. V r. 1999 předal přítel M. Mühle svoji jednatelskou funkci příteli Ing. Josefu Noskovi.

Současnost včelařství ve Studenci

V současné době ZO ČSV Studenec sdružuje včelaře z devíti obcí, viz tab.:

Obecpočet včelařůpočet včelstev
Studenec1481
Zálesní Lhota554
Nedaříž15
Čistá u Horek627
Bukovina419
Levínská Olešnice635
Horka u St. Paky213
Martinice15
Žďár215
Celkem41254

Předsedou je stále př. Vlastimil Nosek, jednatelem př. Ing. Josef Nosek.

Věkově jsou včelaři mezi 24 a 85 lety, věkový průměr ve Studenci je 52 let. Včelařením se zabývají většinou muži, z 41 včelařů jsou 4 ženy. Je potěšující, že v posledních letech začíná více včelařit i mladá generace, někteří navazují na rodinnou tradici, jiní ji teprve zakládají s pomocí včelařských sousedů a přátel. Nejčastěji chovají včelaři tři až osm včelstev, největším včelařem je nyní př. A. Pacholík, který chová v Zálesní Lhotě 28 včelstev a ještě se stará o dvě včelstva v areálu naučné stezky u školy.

Často diskutovanou otázkou je mezi včelaři volba úlu, který by včelám nejvíce vyhovoval. Ve zdejším kraji se používají většinou zateplené nástavkové úly s rámkovou mírou 24 × 39 cm, u kterých je možné prostor úlu v době největšího rozvoje včelstva rozšířit nástavkem. Někde ještě dosluhují starší typy úlů, tzv. budečáky. Někteří včelaři si vyrábějí úly sami, jiní využijí bohaté nabídky trhu, případně experimentují s moderními typy úlů, s méně obvyklými rámkovými mírami, s novými způsoby ošetřování včel. Včely jsou poměrně přizpůsobivé. Většina včelařů má úly volně postavené pod širým nebem (včelnice), někteří mají úly v dřevěných přístřešcích (včelíny).

Nejvíce řešeným problémem je boj s varroázou, což je novodobá choroba včel. Vznikne napadením včelstva kleštíkem včelím, lidově nazývaným roztoč. Tento parazit, viditelný pouhým okem (velikost kolem 1 mm), vysává včelí larvy i dospělé včely a způsobuje jejich degeneraci a zeslábnutí. Onemocnění se přeneslo z včely východní na naši včelu medonosnou pravděpodobně již počátkem 20. století po otevření Transsibiřské magistrály. Včela medonosná nemá proti roztoči geneticky dané žádné způsoby obrany a bez pomoci člověka by včelstva roztočům podlehla. Proto je léčení nezbytné. Provádí se každoročně na podzim ve třech etapách, dvakrát fumigace a jednou ošetření aerosolem, jako léčivá látka se používá Varidol. Počátkem ledna včelaři vybírají z úlů měl a posílají ji na rozbor. Pokud se ukáže, že v úle přetrvávají roztoči, je nutno provést ještě jarní léčení, kdy je potřeba rozebrat včelí dílo a natřít zavíčkovaný plod léčivou látkou.

Důsledným léčením je možné držet roztoče na uzdě a uchovat včelstva v poměrně dobrém zdravotním stavu, což se projeví i na množství medu, vytékajícím při medobraní z medometu. Podívejme se na údaje ze statistických výkazů, které uváděli včelaři v posledních letech:

Obdobípočet včelařůpočet včelstevvýnos meduvýnos vosku
k 1. 5.k 15. 9.prům.celk.prům.celk.
200640?24415,2537200,533130
20093723824411,5928300,45110
20113524525319,5949570,3485,4
20123324221413,9429840,4596,5
20133321221814,0530630,53116,5
2014382182589,8625450,48123

Poslední desetiletí bylo pro včely a včelaře příznivé, kromě loňského roku, kdy bylo sice brzké a teplé jaro, ale v období největšího rozkvětu ovocných stromů a řepky bylo chladno a deštivo a včely nemohly zužitkovat pastvu.

Doufejme, že letošní rok bude opět vydařený. A ještě pár slov pro ty, kteří se v letošním květnu a červnu potkají s včelím rojem: upozorněte nejbližšího včelaře a zachovejte klid, není mírnějších včel než těch, které se vyrojily. Mají v medných váčcích zásobu medu na cestu, tudíž jsou klidnější, a nepotřebují bránit úl. Obklopily matku a vyčkávají, až včely pátračky najdou nové obydlí. Samy od sebe nikoho nenapadnou. (Obvykle se dočkají odchycení včelařem a zabydlí se v rojáčku.)

Shrneme-li výše uvedené údaje, můžeme říci, že včelařství ve zdejším kraji si zachovává dobrou úroveň – na rozdíl od jiných oblastí Čech, kde po r. 1989 značně ubylo včelařů a včelstev a zavčelení krajiny je nedostatečné. Ale zdejší krásná příroda s rozkvetlými jarními loukami by uživila ještě mnohé včelky…

Závěrem několik lidových moudrostí:

Denně jedna lžíce medu dělá z dědy neposedu!

Kdo má raděj med než včelky, nebude z něj včelař velký!

Včelín tobě bratře hlásá: ve svorné práci naše spása!

H. Soukupová