Zprávy ZŠ a MŠ Studenec

Vydání: Číslo 5/2015

Prázdniny utekly jako voda, i když té vody o letošních prázdninách bylo minimum. Do studeneckých školních lavic opět nastoupilo víc žáků než v předchozím školním roce, a tak Obec Studenec jako zřizovatel školy a vedení školy muselo absolvovat téměř každoroční administrativní „kolečko“ žádosti o navýšení kapacity školy na 350 žáků a školní družiny na 90 žáků. Nárůst počtu dětí ze Studence i okolních obcí je na jedné straně určitým příznivým vysvědčením pro školu, na druhé straně ale tento počet již přináší zvyšující se nároky na organizaci výuky a celého provozu školy (rozvrh, využití učeben při dělené výuce, využití sokolovny, školní stravování, školní družina). Společně s Mateřskou školou v Zálesní Lhotě tak studenecká škola již přesáhla hranici 500 dospělých a dětí (454 dětí a žáků, 56 zaměstnanců včetně MD a osm externích spolupracovníků).

Na rozdíl od ostatních škol neosiří studenecká škola ani o letních prázdninách, nabízí prázdninový provoz mateřských škol, který využívají rodiče i z okolních obcí, kde jsou mateřské školy celé prázdniny uzavřeny. Poskytuje závodní stravování řadě místních firem a stravování veřejnosti. V neposlední řadě v průběhu prázdnin dochází k pravidelné údržbě, další modernizaci, potřebným stavebním úpravám a neustává ani nezbytná a stále se rozšiřující administrativní agenda.

V závěru prázdnin proběhlo výběrové řízení na dodavatele jazykového pobytového zájezdu v rámci Výzvy 56 z Evropských strukturálních fondů. Vybraný dodavatel CK HAP TOUR Liberec nabídl velice atraktivní zájezd do hrabství Devon v jihozápadní Anglii s nadstandardními podmínkami (přenocování při cestě tam i zpět, návštěva turisticky i historicky významných míst, výuka v prestižní jazykové škole). Nelehkým úkolem poté bylo vybrat ze zájemců účastníky pobytu. Byla stanovená taková výběrová kritéria (motivační plakát, poslechový test, test z reálií míst pobytu a přístup žáka k výuce anglického jazyka), aby případnou účast měli všichni uchazeči ve svých vlastních rukou. V době vydání Studeneckého zpravodaje tak po Anglii putuje 50 žáků studenecké školy.

Studenecká škola byla úspěšná i v následné Výzvě 57 a získala 303 832 Kč na zlepšení polytechnické výchovy (nové vybavení školních dílen) a tzv. blendeed learning (stínovaná výuka), který bude spočívat v on-line výuce anglického jazyka (přístupové licence pro žáky školy, sluchátka s mikrofony).

O studeneckém posvícení proběhl v amfiteátru další koncert a hosty byly významné osobnosti české hudební scény, které vždy dbaly na hudební kvality a občas stály mimo ty nejoblíbenější hudební proudy. Kdo přišel, nelitoval, neboť jak Michal Prokop (Luboš Andršt, Jan Hrubý), tak Ivan Hlas (Norbi Kovács, Olin Nejezchleba) patří k tomu nejlepšímu ve svém hudebním „oboru“, pozadu nezůstala ale ani místní kapela Člověče, nezlob se. Finanční výsledek koncertu je psán červenými čísly, a tak pořadatele i další veřejnost (spolky a další subjekty v obci) čeká otevřená diskuse o dalších možnostech a formách pořádání obdobných akcí. Důležité však je, že panuje většinová shoda v tom, že ve vzniklé tradici by se mělo pokračovat.

Zahájení školního roku 2015/2016

První školní den pro třicet devět nových prvňáčků se vydařil. Novými třídními učitelkami našich nejmenších se staly Mgr. Pavlína Ottová a Mgr. Zuzana Líkařová. Letošní devítka si pod taktovkou Mgr. Romany Machačové připravila uvítací program ve znamení šmoulích hrdinů. Jistě to začalo tím, že si třída objednala společná trika v modré, tedy „šmoulí“ barvě a jména hrdinů tohoto seriálu také připomínají realitu všedních školních dnů. Najdeme tu totiž neposedy, lenochy, kutily, snílky, šprýmaře a spoustu dalších, kteří dostojí svým přezdívkám. Prvňáčci si kromě zážitku z přivítání ještě odnesli přívěsek ve tvaru srdíčka, pamětní list, bílou gerberu, originální šmoulí šerpu a v uších jim jistě zněla chytlavá melodie z písničky „Brannej den“. Kromě nejmenších jsme pochopitelně přivítali i dvě nové paní učitelky a nové žáky do šestého ročníku. Pozdravit školáky přišel již tradičně i starosta obce Jiří Ulvr a úvodního slova se ujal ředitel školy Petr Junek. Vypadá to, že naše škola je naplněná dětmi doslova až na půdu, což nevadí, máme ji totiž pěknou a je tam útulno i teplo. Studenecká ZŠ a MŠ má ve svých útrobách velice živo a doufáme, že bude převážně i veselo. Ať už jste tedy vykročili levou či pravou nohou, věřte, že to byla ta správná volba a tento školní rok bude pro všechny podařený.

Uvítací text pro prvňáčky

Milé děti, nazdárek, jmenuji se Zvídálek. A tohle není žádný moula, to je můj bratr… pro tuto chvíli… Taťka Šmoula. Je to jen legrace, a protože modrá je dobrá a šmoulí partu jistě znáte, tak nás tady pohromadě všechny máte. Dnes je první šmoulí školní den, tak doufáme, že každý je už na povinnou docházku řádně připraven. Trochu Vás naší školou provedeme, co všechno tady máme taky, to budete valit zraky. Nejhodnější šmoula na světě je náš pan školník, ten Vás ráno uvítá, než si v šatně odložíte boty. V šatně je to jako v kleci, ale nebojte se přeci, občas tam zavřeme Gargamela, když by se mu nějaká lumpárna dělat chtěla. Až si tedy odložíte, do třídy své radostně poběžíte. Tam na Vás čekají veselé čítanky, zajímavé knížky, chytré tabule a barevné lavice, hlavně spolužáci… na ty se těšíte nejvíce. Mezi nimi budou jistě Koumáci a Kutilové, Snílkové a Slídilové, Malíři a Šprýmaři, co legraci nezmaří, Neposedové, Lenoši, Fešáci a Poety, co uměj říkat dlouhé tyhlety… no básničky a taky Bolístkové, co se ani neobujou, natož do cvičky. I Vejtahové se najdou a Mlsouni a pro ty máme v jídelně nový nábytek, to se bude panečku obědvat, né jako „dobytek“. Odtud je jen krůček k bufítku, kde šmejdí mlsný kocour Azrael, nejraděj má karamel a maršmelou myšky, někdy baští i celozrnné tyčky. Ve škole potkáte i Siláky, kteří čímkoli hází ode dveří a na důkaz síly zlomí křídu, což pobaví paní učitelku i celou třídu. Velké výhody má parta šmoulí, někdy někdo schytá i pár boulí, ale statečně si pomáháme, a když se něco povede, s radostí si zazpíváme. Každý jsme jiný, a přesto se rádi máme, když potom hlavy dohromady dáme, tak se dílo podaří, odměnou je úsměv ve tváři.

Náš Taťka Šmoula je už rozumný starší pán, život by za nás položil, tím je dlouho znám. A Šmoulinka nás zase ráda opečuje (třeba z kapes vyndá ostré kudly nebo někomu otře nudli) a prakticky nás nasměruje tak, aby se každého, kdo byl malý moula, vyklubal šikovný a veselý ŠMOULA.

Přejeme Vám, milí prvňáčci, ať Vás škola pořád baví jako nás, hodně štěstí, zlomte vaz.

Třída I. A

Třídní učitelka Mgr. Zuzana Líkařová.

První řada zleva: Šárka Štormová, Aneta Metelková, Tomáš Urban, Václav Pochop, Marek Jílek, Radim Klouza, Miroslav Greguš, Dominik Šedivý, Dominik Kudr.

Druhá řada zleva: Jan Baudyš, Lucie Šimková, Hana Medunová, Adéla Marková, František Bartoň, Jakub Šafarčík, Šimon Novotný, Filip Junek, Denis Doubek, Anička Militká, Hana Jindřišková.

Třída I. B

Třídní učitelka Mgr. Pavlína Ottová.

Ležící zleva: Jakub Havel, Jakub Trejbal.

První řada zleva: Karolína Mačková, Štěpán Fuchs, Tadeáš Zachariáš Hyršal, Klára Kubátová, Alena Brejšová, Kateřina Hodulová, Andrea Podskalská.

Druhá řada zleva: Oldřich Tomáš, Jakub Lejdar, Michal Kubík, Vlastimil Novotný, Stela Horáková, Matyáš Grof, Eliška Poláková, Oliver Korotvička, Vojtěch Kodym, Erik Přiklopil.


Žáci čtvrtých tříd se během posledního zářijového týdne vydali prozkoumat období pravěku na vlastní kůži. Tlupy vyrobily vlastní zbraně, zdárně ulovily mamuta, rozdělaly oheň, objevily Věstonickou venuši, vyrobily keramické mísy, zasadily obilí, upekly placky – „mňam“… to vše a mnoho dalšího v „prařeči“ pod vedením paní učitelky Z. Šutové a A. Hůlkové.

IQLANDIA a ZOO Liberec

Dne 3. 6. 2015 se obě 6. třídy vydaly na školní výlet do Liberce. Nejdříve jsme se museli dostavit do Staré Paky, odkud jsme jeli vlakem do Liberce.

V Liberci jsme navštívili IQLANDII. Tam nám představili čtyři patra a přízemí. Rozdělili jsme se do skupinek a prošli jsme celá čtyři patra. Moc se nám líbil vodopád, kde jsme si na interaktivní tabuli nakreslili obrázek, který pak vodopád promítl. Pěkné bylo i patro zaměřené na lidské smysly. V 10 hodin proběhla Science show (plná pokusů a výbuchů), která byla moc zajímavá. Okolo 12 hodin jsme si dali oběd a pak jsme jeli tramvají do ZOO, kde jsme měli rozchod. Viděli jsme tu lvy, zebry, žirafy, lachtany a bílého tygra, kterého mají jenom v Liberci. Ve dvě hodiny proběhlo krmení a cvičení slonů. Potom jsme si mohli něco koupit. Měli tu novinku: zmrzlinu v podobě malých kuliček.

Okolo třetí hodiny jsme se vraceli tramvají na nádraží. Poté jsme nastoupili do vlaku a odcestovali jsme zpět do Staré Paky, kde na nás už čekali rodiče. Výlet jsme si všichni moc užili.

Nela Šimková a Natálie Kadavá, žákyně 6. tř.

Výlet 7. třída… nocování na Luční boudě 2015

Sedmáci jsou zdatní sportovci, hasiči i skautíci, proto výlet s těžším batohem v horském terénu pro ně nebyl až tak náročný. Počasí si člověk neobjedná, ale vyšlo vlastně jak nejlépe mohlo. Nebyl žádný pařák a ani jsme nepromokli, do okolí bylo také vidět. Ze Špindlu jsme šli údolím Bílého Labe na Luční boudu, s malými zastávkami na focení jen tři hodiny, což je vlastně svižné. Zde jsme se ubytovali v turistické noclehárně, dívky i chlapci pěkně zvlášť, žádné míchání… Když se konečně z mraku vynořila Sněžka, nezaváhali jsme a rychle se sbalili na cestu. Od Luční to je 4 kilometry a od úpatí kluci v rekordu vyběhli za 10 minut na vrchol. Pořídili jsme pár bláznivých snímků, zanechali vlajku se jmény v podobě utěrky a dolů jsme seběhli po cestě, kterou sem přivezli pana prezidenta Zemana. Než se setmělo, stihli jsme povečeřet, otestovat horolezeckou stěnu a stolní fotbálek ve společenské místnosti a hlavně oslavit 13. narozeniny Domči Urbana. Pohár, přípitek, spousta polibků a to ještě nebylo všechno. S čelovkami jsme po dvojicích počítali všechna okna Luční boudy, vlastně se nikdo netrefil, ale bylo to zábavné, stejně jako koupel pro oslavence v místním jezírku… skautíci jsou otužilí borci.

Hromadné pokoje, třebaže s dozorem, nedávají moc šancí na odpočinek, ale od půlnoci se celkem dařilo. Ráno byl hlášen výpadek proudu, ale snídaně formou bufetu byla nachystaná, osvětlená a chutná. Za ne moc pěkného počasí jsme pokračovali Obřím dolem do Pece pod Sněžkou. Překvapivě se vylepšovalo počasí až do jasné oblohy, a tak jsme se cestou stále svlékali. U chaty v Obřím dole stojí „obří židle“, na kterou se leze po žebříku. Zpět taktéž nebo můžete skočit asi ze tří metrů jako naši odvážní chlapci. Tůně o kousek dál už svojí průzračnou vodou lákaly všechny do plavek… jen se zapomnělo, že je to horská tůň a voda v ní je jako led. Otužování je pro zdraví důležité, takže koupel zvládli nejen kluci, ale i pár dívek. Okoukli jsme také, jak vypadá nová kabinková lanovka na Sněžku, a pokračovali k bobové dráze. Bobovka čekala jen na nás… nikdo jiný tu ani nebyl. Jízdy ve dvojici střídaly jízdy po jednom a pokladník se nad tržbou šťastně usmíval… Pěkné posezení v areálu nám umožnilo dopsat pracovní listy, a než pro nás přijel autobus, stihli jsme několik matematických úloh se zadáním… kdo komu co dluží… Nikdo už nic a to je správné, protože pořádek dělá přátele. Pí uč. Macháčová a Brožová s námi byly spokojené, výlet považujeme za povedený… a nic vyššího než Sněžka tu po okolí opravdu nemáme?

sedmáci + -ma-

Malá Skála 2015 aneb školní výlet 8. třídy

26. května jsme naplněni očekáváním nasedli do vlaku mířícího na Malou Skálu. Cesta vlakem uběhla bez větších zdržení, a tak jsme již v 10.00 byli na místě. Ubytovali jsme se a po obědě vyrazili na pěší túru kolem Malé Skály. Naše trasa vedla přes Drábovnu na hrady Frýdštejn a Vranov. Zbytek dne jsme „zabili“ hraním fotbalu a karetních her. I přesto, že voda v Jizeře byla studená, se někteří z nás odvážili udělat pár temp nad jezem, dlouho jsme tam ovšem nevydrželi. Večer jsme s několika dalšími spolužáky a paní učitelkou Šedivou oběhli menší kolečko po Malé Skále a zamířili do postelí.

Ráno jsme byli celí nedočkaví, protože po snídani jsme měli jít podél řeky asi 2 km k místu, kde na nás čekaly lodičky, zlatý hřeb výletu a důvod našeho pobytu. Byly to modré kánoe pro dva. Po počátečním nadšení ale někteří zjistili, že není úplně lehké donutit loď plout směrem, kterým chcete. Většina začátečníků však v lodi měla stejně jako já někoho zkušenějšího, a proto jsme se bez úhony dostali nad jez v Malé Skále. První větší zábavu na naší plavbě znamenal onen jez. Naše kánoe měla tu čest projet ho jako první. Zvládli jsme to! Naneštěstí další dvě lodě jedoucí po nás najely na jez mírně bokem a překlopily se. Holky byly celé mokré, a tak jsme jim alespoň pomohli vytáhnout lodě na břeh. Ještě se na jezu překlopily další dvě lodě. Namočilo se nás tedy asi 8 a to bylo teprve poledne. Po obědě jsme znovu nasedli do loděk a vypluli do Dolánek. Řeka byla klidná, ale místy mělká a občas se stalo, že loď uvázla na kamenu. Dopluli jsme téměř k cíli zatím bez komplikací. Vystupování se nakonec ukázalo jako největší problém. Při vystupování se totiž stávalo, že na kamenném srázu byla jedna noha a v lodi druhá, loď podjela a člověk spadl do vody. Na to doplatilo asi 5 lidí. Zpátky jsme jeli na koloběžkách. Bylo to mnohem rychlejší než na lodích, ale není to taková zábava. Večer jsme zašli na pizzu a pak hráli karty.

Ráno jsme sbalili a bylo rozhodnuto o tom, že se podíváme na další zajímavost Maloskalska: Kalich a do skalního bludiště. Byly tam opravdu kouzelné výhledy na Malou Skálu a okolí. Vrátili jsme se do kempu, naobědvali a v jednu odešli na vlak. Tyhle tři dny byly super a já doufám, že příští rok budeme mít stejně pěkný školní výlet. SUPER.

Aleš Mühlbach, žák 8. třídy

Adaptační pobyt 6. ročníku

Dne 3. 9. 2015 jsme vyrazili na adaptační pobyt ze Studence do hotelu Orion na Benecku. Účelem pobytu bylo seznámení s novými spolužáky. Odjezd měl být v 7.17 h, ale autobus přijel o něco později až v 7.38 h. Když jsme přijeli do Jilemnice, šli jsme pěšky do Hrabačova a odtud jsme jeli autobusem na Benecko. Šli jsme k hotelu Orion***, v němž jsme se ubytovali. Po ubytování nastal čas návštěv a předpoledního klidu. Po krátké aklimatizaci jsme se vydali po Lufťákově stezce na Žalý. Tam byla různá stanoviště s hrami. Po dlouhé túře jsme zastavili na jednom stanovišti a pochutnali si na obědě. Po obědě jsme hráli různé hry, jako je pavučina, ostrov, kláda a další. Poté jsme šli kolem restaurace Skalka, kde jsme si koupili jídlo a pití. Došli jsme k hotelu Žalý, kde jsme výstup na Žalý vzdali. Paní učitelka se nás zeptala, zda si přejeme jít: 1) rovnou k hotelu, anebo za 2) rovnou k hotelu. Nakonec jsme se shodli na 2. variantě a šli jsme rovnou k hotelu. Ta cesta

byla krátká. Byli jsme tam asi za 30 minut, ale málem nás přejela sanitka, která hodně spěchala. Když jsme došli k hotelu, tak jsme na louce hráli zvětšenou verzi kámen, nůžky, papír, teď. U této hry výherce honí poražené (ve většině případů honili poražení výherce). Dále jsme hráli kreslení na záda. Večer jsme si snědli večeři a hráli různé hry, jako jsou šachy, prší, párty alias a bang! Ve 22 h. měla být večerka. Ale před večerkou nám vyučující oznámili, že máme být za 10 minut před hotelem s baterkou. Připravili si pro nás překvapení. Šli jsme do lesa a hráli jsme na schovku a na sardinky. Tuto hru nám poradila paní učitelka Mgr. Machačová, která za námi přišla na návštěvu. Ukončili jsme tak první den našeho pobytu. Následující den se podávala v 8.30 h. snídaně. Po snídani jsme psali zážitky z prvního stupně a očekávání druhého stupně. Poté jsme hráli hry stejné jako u večeře. Po zábavě následovalo balení věcí a odchod na autobus. Autobusová zastávka byla vzdálena. Měli jsme tedy pěknou procházku. Do Jilemnice jsme jeli autobusem. Naši cestu jsme zakončili ve Studenci. Děkujeme paním učitelkám za příjemné dva dny.

Tom Podzimek, žák 6. třídy

Učíme se za pochodu 8. + 9. ročník

Co měla osmička a devítka společného v tomto projektu?

Rozhodně plánovanou trasu po horách, krásné, dopředu objednané počasí, chuť něco nového poznat a také autobus, který nás dovezl do Pece pod Sněžkou. Zde se naše cesty rozcházejí, abychom se ale za šest hodin opět sešli a společně se vrátili do Studence.

Osmou třídu doprovázela tř. uč. R. Macháčová s pí uč. A. Brožovou st.

Cílem našeho zhruba 16 km dlouhého okruhu s převýšením cca 300 m bylo poznávání horských bud, které ani stářím neztratily na svém významu. Výhledy do dalekého okolí byly tou třešinkou na dortu, protože jak známo v horách se počasí mění velmi rychle a přes mlhu se kouká obtížně. Naše trasa vedla z Pece na rozhlednu Hnědý vrch, která byla postavená v roce 2009 a je z ní nádherný výhled zejména na Sněžku. Odtud jsme se vrátili k Lyžařské boudě, kde vybudovali nápadité odpočívadlo spojené s koupelí nohou v ledovém potoce. Pochopitelně to děti vyzkoušely. Bylo opravdu letní počasí, takže před stoupáním k chatě Na Rozcestí se to hodilo. Zde jsme si někteří pochutnali na borůvkovém koláči a pokračovali jsme na Výrovku. Překvapilo nás, že v těchto místech byl položen hladký asfalt, což některé z nás přimělo zout si boty. V červnu jsme navštívili Luční boudu, a tak jsme se nadchli, když jsme zjistili, že je hned za kopcem… schovaná. Po té krásné asfaltce se kolem nás prohnalo překvapivě Mitsubishi auto Junek. Zamávali jsme a pokračovali z kopce dolů na Richterovy boudy a dále kolem Jeleního potoka do Pece pod Sněžkou. Zůstali dva borci, kteří v rámci své pevné vůle ušli 5 km bosky. Snad jen nutno připodotknout, že ta úžasná silnice byla dlouhá asi 500 metrů, dále se šlo po kamenech nebo staré cestě s drobnými kamínky a lesem. Měli jsme ještě původně v plánu navštívit důl Kovárna, ale prohlídky byly ukončeny v srpnu a domluva na náš termín nebyla možná. Je to škoda, ale ušetřili jsme… Cesta zpět byla ve znamení rozvážení pasažérů k jejich obydlí, což se neukázalo jako dobrý nápad, nejen vzhledem k rekonstrukci silnice v této oblasti, ale ani zájem dětí pohlídat si místo výstupu a stihnout ještě pozdravit na rozloučenou nebyl očekávaný. To je dobré vědět pro příště… odjezd i návrat nejkratší možnou cestou od školy a ke škole. Děti se ale jinak chovaly ukázněně a v pracovních listech, které o den později vyplnily, je patrné, že nějaká stopa na nich zanechána byla, to jsme opravdu rády.

–ma– a 8. třída

Devítka pod vedením pí uč. třídní P. Faistaverové a pí uč. P. Šedivé měla v plánu vrchol nejvyšší, tedy Sněžku. Trasa Obřím dolem je velice romantická, tedy jen na konec údolí. Potom před Vás někdo postaví kopec a legrace končí. Nutno ale říci, že jsme šplhali statečně a trochu jsme u toho záviděli těm, kteří šli opačným směrem.

Na Sněžku jsme vyšli zhruba za tři hodiny a výhledy byly nádherné. Aleš měl dalekohled, takže viděl možná i na osmáky, jak visí na rozhledně Hnědý vrch.

Paní učitelka je známá šprýmařka, takže nám dovolila dolů jet lanovkou. Překvapilo nás to, tak jsme se hrnuli k pokladně a bohužel zase zpět. Ceny jízdného rozhodně nejsou se slevou, natož zadarmo… Dolů je to naštěstí z kopce, takže trasa přes „Růžohorky“ utíkala rychle, jen ty divné „schody“, které nevycházejí na krok, byly únavné. Kdo byl rychlý, stihl si dát v Peci zmrzlinu nebo pizzu a celí šťastní, že jsme v plném počtu, jsme „odpadli“ do autobusu. Ještě štěstí, že nic vyššího v okolí nemáme a ZŠ má jen devět tříd… I tak děkujeme.

Jičín – město pohádky

„Celý život se odvíjí od dětství. A pokud máte krásné, hezké dětství, tak nic nebrání tomu, abyste měli krásný a hezký život.“

Jiří Lábus, patron hlavního města pohádky

Vážení lidé, děti i kmeti,

Zveme Vás na slavnost do pohádkového města, na cesty i necesty lesa Řáholce, do krajiny, kde je Český ráj…

A kdeže je potom české peklo?

Kolem dokola, když se na sebe budeme mračit a zapomeneme na rozšafnost Honzů, krásu princezen, statečnost Bajajů, vytrvalost hledačů živé vody, když zapomeneme na přátelství se zvířaty, stromy a bylinami jen proto, že nemluví lidskou řečí.

Aby ráj i peklo byly, kde mají být, pořádáme slavnost Jičín – město pohádky.Při festivalu 2015 byla připomenuta tato výročí:

  • Jiří Žáček (6. 11. 1945), spisovatel, básník, překladatel
  • Adolf Born (12. 6. 1930), malíř, ilustrátor, animátor, karikaturista
  • Jan Drda (4. 4. 1915–28. 11. 1970), spisovatel, dramatik
  • Festival JMP (25 let), Večerníček (50 let), Mateřídouška (70 let)

Při této příležitosti byla vyhlášena v loňském školním roce také soutěž o nej pohádku pro žáky základních škol (jednotlivci i skupiny). Naše zástupkyně Veronika Bergerová ze současného sedmého ročníku a Tereza Chrástová, která pracovala ve skupině s Eliškou Hamáčkovou, Janou Kejmarovou a Kateřinou Ježkovou z osmého ročníku, získaly čestná uznání s připomínkou, aby rozhodně psaly dál. Jejich práce se porotě líbily, to nás potěšilo, protože je vybírali jejich spolužáci. Děvčatům gratulujeme a děkujeme za reprezentaci naší školy.

Mgr. Romana Macháčová