Zprávy ZŠ a MŠ Studenec

Vydání: Číslo 6/2015

Kalendářní rok 2015 se blíží ke svému závěru a školní rok 2015/2016 má před sebou vlastně jenom závěrečný finiš prvního pololetí. Nový školní rok se rozběhl do svého života a oproti svým starším sourozencům je o trochu neklidnější a nezbednější než jeho starší sourozenci. Je to určitě způsobeno i tím, že do pubertálního věku dorostly silné chlapecké třídy a dávají o sobě vědět. Neklid je i ve vnějším prostředí a k řadě řešených problémů a připravovaných legislativních změn se vynořila až příliš vyhrocená diskuse. Nejvíce pozornosti je věnováno povinnému předškolnímu vzdělávání v posledním roce mateřské školy, jednotným přijímacím zkouškám na střední školy a tzv. inkluzi (dítě se speciálními vzdělávacími potřebami se učí ve třídě se svými vrstevníky a za využíti podpůrných opatření se podílí na všech aktivitách třídy). Tradičním námětem je po léta omílaná a stále nedokončená reforma financování regionálního školství, do kterého vnesla nová ministryně školství Kateřina Valachová „nový svěží vítr“, který ale fouká pravděpodobně špatným směrem. Chce financovat školy podle počtu učitelů, na což vtipně reagoval Václav Klaus ml. tím, že si založí vlastní školu s kvalitními učiteli, ale bez žáků. V neposlední řadě se rozvířila diskuse o kázni žáků a výkladu pojmu poslušnost. Bohužel rady většinou dávají odborníci, kteří z učitelství zběhli nebo sami nikdy neučili. Pokud by byli postaveni před třicetihlavou třídu pubertálních žáků, pak by jejich rady rychle vyletěly oknem a oni sami rychle opustili školní třídu. Je to způsobeno i tím, že naše společnost většinou z různých důvodů si pěstuje kult dítěte, který je často jenom zástěrkou toho, že jako rodič nemám dostatek času se jeho výchově věnovat, a tak mu aspoň zametu cestičku. Už teď se to některým rodičům vrací v tom, že je jejich více než dvacetiletí děti žalují, že jim dál nezajišťují jejich vysoký životní standard (oni se přece pro práci nenarodili).

První část tohoto školního roku byla hektická i tím, že se uzavírá jeden z operačního programů Evropských strukturálních fondů, a jak už to bývá, je třeba vyčerpat finanční prostředky na poslední chvíli. A někdy je to skutečně vyčerpávající. Studenecká škola získala v letošním roce finanční prostředky z těchto zdrojů za více než dva miliony korun a oproti ostatním si škola administruje jednotlivé dotační tituly samostatně a může tak všechny prostředky využít ve prospěch školy, žáků a zaměstnanců (běžná cena administrace projektu externí firmou začíná od 10 % hodnoty projektu).

V rámci Výzvy 56 MŠMT získala škola finanční prostředky na studijně poznávací zájezd do Anglie. Místa, která byla vybrána, se nacházela v hrabství Devon a Cornwall. Zájezd se uskutečnil ve dnech 9.–18. 10. 2015 a po náročném hodnocení kritérií bylo vybráno 40 žáků a následně dalších 10 po dohodě s cestovní kanceláří. Tento zájezd se týkal žáků sedmého až devátého ročníku. Celý pobyt žáků zajišťoval tým ve složení Ing. Petra Šedivá, Mgr. Petra Pohořalá a Mgr. Zuzana Venclová a za cestovní kancelář Mgr. Erika Pfeiferová.

Místa, která žáci navštívili:

Brusel – Grote Markt s gotickou radnicí a cechovními domy, katedrála St. Michel, fontána se symbolem města Manneken-Pis, Portsmouth – historická loděnice s trupem vlajkové lodi Jindřicha VIII. Mary Rose a vlajková loď Victory, na jejíž palubě zemřel u Trafalgaru admirál Nelson, Národní park Dartmoor – Becky Falls, viktoriánská vesnice Morwellham, Plymouth, Cornwall – Tintagel, Eden Project, Stonehenge a Waterloo.

Tři dny studenti navštěvovali školu Riviera English School v Torquay. Ubytování měli zajištěné v rodinách. Fotografie z toho zájezdu najdete na webových stránkách školy: https://picasaweb.google.com/zsstudenec

A ještě pohled na studijní pobyt v Anglii očima žáků:

Náš devítidenní výlet do anglického hrabství Devon začal 9. 10. 2015 ve večerních hodinách nastoupením do autobusu. Po asi třinácti hodinách jízdy proběhla první turistická zastávka v Bruselu – hlavním městě Belgie. Tam jsme navštívili chrám sv. Michaela, poté jsme šli na náměstí Grote Markt. Nedaleko náměstí jsme si v malebných uličkách koupili vafle a potkali jsme čůrajícího panáčka, který se za celý den ani jednou nenapil. Po návštěvě Bruselu jsme se přesunuli do Francie na přespání do hotelu F1, kam jsme dorazili asi v sedm hodin.

Ráno jsme museli brzy vstávat, abychom stihli vlak. Po 30 min. jízdy pod mořem jsme se dostali Eurotunelem do Anglie a přeřídili jsme čas na hodinkách o jednu hodinu vzad. Čekal nás ještě kus cesty do přístavu Portsmouth, kde jsme viděli spoustu vojenských lodí a pokusili jsme se nakrmit racka. Navštívili jsme muzeum kapitána Nelsona a byli jsme se projet na vyhlídkové lodi. Navečer jsme se přesunuli do Torquay, kde si nás vyzvedli rodiče z anglických rodin, u kterých jsme celý týden bydleli. Moc se mi líbilo, že jsme spali v anglických rodinách a lépe se tak naučili komunikovat anglicky.

V pondělí ráno jsme se vydali do školy, kam jsme chodili v pondělí, v úterý a ve středu. Odpoledne jsme jeli do Národního parku Dartmoor, kde jsme viděli vodopády Becky Falls a byla pro nás připravena show se zvířaty. V úterý odpoledne jsme se vydali do staré viktoriánské vesnice (živého muzea) Morwellham ze 17. století. Zde jsme měli možnost zkusit si např. plést provaz. Středa byla posledním školním dnem, tedy na tomto zájezdu, kdy jsme každý obdrželi certifikát o návštěvě školy. Poté jsme navštívili Plymouth. Prošli si středověké město se spoustou krásných domů a staveb. Šli jsme se podívat po pobřeží k bíločervenému majáku a užívali si slunný den na anglickém trávníku.

Ve čtvrtek jsme už nešli do školy, ale následoval přejezd do Cornwallu, kde jsme navštívili Tintagel castle, údajné rodiště krále Artuše. Chodili jsme po útesech a pod nimi. Bylo tam krásné moře, pěkná pláž a úžasné útesy. Po cestě jsme potkali kamzíka, který ležel pod skálou. Z hradu zbylo jenom pár rozpadlých zdí. Poté jsme ještě navštívili obří botanické zahrady – Eden project. Byl tam tropický skleník a mnohým se tam zamlžily brýle, bylo tam velice vlhko a teplo. Čekal nás poslední večer v rodinách. Další den ráno jsme se sbalili a dopravili jsme se na parkoviště, kde se většina lidí rozloučila s rodinami.

A vydali jsme se na zpáteční cestu, která byla moc a moc suprová, v autobusu byla sranda a veselo. Po cestě jsme se ještě stavovali u Stonehenge – kamenný kruh – o jehož účelech není moc známo. Večer jsme opět přejeli Eurotunelem do Francie a přespali v hotelu F1. Při zpáteční cestě nás čekala ještě poslední zastávka u památníku bitvy u Waterloo. Toto muzeum bylo velmi interaktivní a viděli jsme zde 3D projekci bitvy. Pak už jen dlouhá cesta zpět domů, kde si nás v neděli v 2.30 ráno vyzvedli naši rodiče, kteří nás odvezli do vlastních postelí.

„V Anglii jsme toho navštívili spoustu, někdy to bylo i vyčerpávající, ale nejvíc se mi asi líbily procházky u moře. Byla jsem moc ráda, že jsme měli čas i na nakupování, protože si myslím, že to k takovému zájezdu určitě patří, odvézt si něco na památku. Když jsme se měli s náhradními rodinami loučit, vůbec se mi nechtělo. Nejradši bych v Anglii zůstala až doteď.“ Výlet se nám moc líbil a každému bychom to doporučili. Chceme moc poděkovat paní učitelce Pétě Šedivé a jejímu doprovodu.

Děkujeme moc!

S radostí žáci ZŠ a MŠ Studenec (Magda Hrnčířová, Bára Šmídová, Adéla Nosková, Dominik Urban, Aleš Mühlbach)

A co naši prvňáčci

I když vstoupili do šmoulího lesa plného školních dobrodružství a nástrah teprve před necelými třemi měsíci, jsou velmi pilnými šmoulaty.

Díky krásnému podzimnímu počasí mohli podniknout spoustu vycházek a seznámit se s místy v okolí školy. V říjnu mezi sebou poměřili síly ve fotbalovém utkání a dokázali, že mají i sportovního ducha.

Svědomitě však pracují i v lavicích. Po náročné písankové rozcvičce už zvládají napsat první písmenka. Z Živé abecedy se po občas nejistých krůčcích dostali do Slabikáře a zvládají přelouskat první slova a jednoduché věty. A v počítání? V tom je už nepřelstí ani vypočítavý Gargamel s Azraelem.

průvodkyně šmoulím lesem Mgr. Zuzana Líkařová a Mgr. Pavlína Ottová

MŠ Studenec… co se děje u nás ve školce?

V měsíci září jsme se po letních prázdninách přivítali v krásně nově vymalované mateřské škole.

Naše schodiště připomíná mořskou hlubinu, šatny i třídy září veselými barvami. Všichni si moc přejeme, aby se všem dětem v naší školce líbilo a bez slziček se do ní rády vracely.

Nejmladší oddělení dětí nazvané Sluníčka vedou paní učitelky Eva Hájková a Miroslava Vanclová. Děti se zde učí spoustu hezkých básniček, písniček, malují, cvičí, ale nejvíce je potřeba přijít na to, jak vyzrát nad všemi záludnostmi s oblékáním, jídlem, hygienou, uklízením hraček a komunikací s ostatními kamarády, a to bez pomoci maminek. Za trpělivé pomoci učitelek jistě vše zvládnou s úsměvem sluníček.

Starší děti již postoupily do třídy Motýlků, která připomíná oblohu a louku. Pod laskavým dohledem paní učitelky Kateřiny Junkové a Anety Pulpánové si děti osvojí mnoho nových a potřebných dovedností, důležitých pro jejich další správný rozvoj. Tato skupinka dětí velice ráda kreslí, maluje, stříhá, lepí, modeluje, a proto jsou jejich nástěnky vždy plné nádherných dětských prací.

A největší děti, to už musí být pilné Včeličky, neboť je čeká příprava do školy. Průvodkyněmi a pomocnicemi předškoláků jsou v letošním školním roce paní učitelky Marie Bergerová a Marie Horáčková. Snažíme se, aby se děti naučily vše, co je pro vstup do základní školy potřeba. Děti jsou velice živé a temperamentní, rády jsou venku na čerstvém vzduchu při procházkách v okolí Studence. Na fotografii vidíte obrázek z nejvyššího bodu Studence – vrch Strážník 630 metrů nad mořem při jedné z procházek na konci měsíce října.

Všechna tři oddělení MŠ se ve čtvrtek 1. října v rámci projektu „Zábavou ke vzdělání“ zúčastnila představení O namyšlené a nevychované princezně, které přijelo zahrát potulné divadélko Bublifuk. Veselý divadelní příběh s písničkami o namyšlené a nevychované princezně, kterou k rozumu přivede kouzelná babička a dětské publikum. Děti se v průběhu představení aktivně zapojovaly do děje tím, že vybíraly způsob, jak princeznu napravit. Nakonec vše dobře dopadlo, děti se zasmály, zazpívaly si i písničku o důležitých a kouzelných slůvkách „prosím“ a „děkuji“.

Celý měsíc listopad a začátek prosince jsme se pilně připravovali na příchod nejkrásnějších dnů v roce a to jsou pro všechny děti určitě Vánoce. Chystali jsme se na vystoupení při „Pohoštění obecní polévkou“, kde jsme zarecitovali a zazpívali řadu nových, krásných písniček a básniček. Do stánku jsme s dětmi vyrobili spoustu pěkných malých dárečků. S trochou nejistoty očekáváme letošní příchod Mikuláše, andělů a čertů… jestlipak byly všechny děti hodné a zaslouží si malou odměnu?

Při tradiční vánoční besídce potěšíme svým vystoupením jistě všechny maminky, tatínky, babičky i dědečky!

Do nového roku 2016 si přejme vše dobré, zdraví, štěstí a rozzářená očka našich dětí!

kolektiv učitelek Mateřské školy Studenec

Zprávičky z MŠ Zálesní Lhota

Školní rok je opět v plném proudu a před námi jsou pomalu vánoční svátky. Jako každý rok, tak i letos v září jsme přivítali do naší MŠ nové děti. Z počátku se to neobešlo při loučení bez breku, ale v listopadu už děti chodí s úsměvem a pomalu si zvykají na nový režim a odloučení od maminek.

Hned první akcí byla pohádka „O nevychované princezně“, na kterou jsme odjeli do MŠ Studenec. Potkali jsme zde současné prvňáčky, kteří navštěvovali naši školku, a dokonce ty starší děti se šly podívat, jak to v takové první třídě vypadá.

Další milou pozvánkou bylo vystoupení pro maminky a miminka na obecním úřadě. Oprášili jsme s dětmi několik básniček a písniček. Odměnou byl veliký potlesk a sladká dobrůtka pro každého. Tímto mockrát děkujeme.

Školní družina a její činnost

I v letošním školním roce je kapacita školní družiny zcela naplněna, dalo by se říci: „Dětí jako smetí“ :-) Jsme rádi, že se dětem u nás líbí a můžeme se aktivně podílet na plnohodnotném trávení jejich volného času. Průběh ŠD je rozdělen do různých činností (výtvarná, sportovní, odpočinková, pracovně-technická, příprava na vyučování atd.) a děti se v rámci těchto činností rozvíjí a vzdělávají. Některé činnosti jsou pro všechny děti povinné a naopak jiné jsou na jejich rozhodnutí. Ve ŠD tráví svůj volný čas děti různých věkových skupin, takže se učí vzájemně si pomáhat, naslouchat a spolupracovat. Proto se snažíme zlepšovat mezi dětmi mezilidské vztahy, komunikaci a uvědomění si vlastní zodpovědnosti.

Krásný podzim nám umožnil trávit hodně času venku, protože tam se dětem nejvíce líbí. Nejprve jsme s prvňáčky poznávali okolí školy a školu samotnou. Starší kamarádi jim ukazovali, co se kde nachází a různě jim pomáhali. Využívali jsme přírodní areál školy a přilehlé okolí. Děti si užívaly dětského hřiště, trampolíny, naučné stezky, fotbalového a volejbalového hřiště, lesíku za hasičárnou atd. Každý si našel činnost, která ho bavila. Společně jsme vyzkoušeli nejrůznější míčové hry, soutěže a aktivity.

I když jsme hodně času trávili venku, tak jsme nezapomněli na naše šikovné ručičky a vyráběli jsme např. draky, vinnou révu, housenky z listí, ježka, dýňové lucerny a nyní nutné potřeby do deště – deštník a holínky.

Nyní se těšíme a připravujeme na adventní čas, který s sebou přináší spoustu nápadů a příležitostí ke tvoření.

Děti a kolektiv učitelů ŠD přeje všem krásné a pohodové Vánoce.

Výroba skleněných figurek před očima dětí

20. října k nám zavítala paní Štroholmová Zdena, která vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, obor Tvorba a výroba skleněných figurek. Je to nejmladší sklářský obor, s kterým přišel Jaroslav Brychta.

V úvodní části seznámila žáky krátkým filmem a názorným videem s výrobou skla, se základní surovinou – křemičitým pískem a jeho přísadami (soda, potaš – uhličitan draselný, vápenec, borax), sklářskou pánví, kmenem i vysokou teplotou 1450 °C .

Po teoretické části následovala praktická ukázka nad kahanem. Žáci se zaujetím sledovali zručné ruce sklářky, které otáčely skleněné tyčinky a tvarovaly různá tělíčka zvířátek. Po zhotovení se ukládaly do skleněné vaty k pomalému chladnutí.

Každý žák dostal na památku skleněné zvířátko.

Je úžasné, když žáci můžou sledovat celý tvořivý proces „naživo“ – na vlastní oči.

Za všechny přihlížející děkuje Iva Exnerová

P. S.: Výrobou skleněných figurek se celý život zabývá v naší vesnici pan Stránský, který má svoji dílnu ve svém domě. Děti z výtvarných kroužků už ho mohly několikrát sledovat při práci. Tímto ho zdravíme.

Planetárium a hvězdárna Hradec Králové

Ve středu 11. 11. 2015 jsme se celá třída sešli na zastávce ve Studenci u sokolovny. Poté jsme odjeli do Hradce Králové. Když jsme tam dorazili, šli jsme se do hvězdárny nasvačit a prohlédnout si planety. Poté jsme se šli podívat na vesmírný dalekohled. Pán, který nám o dalekohledu něco řekl, nám dovolil se podívat, jak to vypadá v dalekohledu. Když se celá třída podívala, šli jsme do planetária, kde jsme viděli umělou planetu Zemi a její jádro. Byla tam i sedačka, na které jsme si mohli vyzkoušet, jaké to je v raketě. Poté jsme šli na vesmírný film. Tam se nesmělo svítit, aby si naše oči zvykly na tmu. Ve filmu byla Mléčná dráha, o které nám řekli, že je černý pruh, také že uprostřed mléčné dráhy je prach. Dále tam byla různá souhvězdí, např. Pegas, Ryby, Labuť, Orel. Ještě tam byly planety. Mohli jsme si vybrat, na kterou planetu se chceme podívat, hlasovalo se. Byli jsme na planetách Venuše a Země. Poté jsme viděli srovnání planet (jejich velikosti) a Slunce. Po vesmírném filmu jsme navštívili výstavu, kde byly malé modely planet. Když jsme si všechno prohlédli, vrátili jsme se zpět do hvězdárny, kde jsme se rozdělili na dvě skupinky. Vysvětlili jsme si, proč vidíme Měsíc pokaždé jinak. Ukázali nám to na malém modelu. Na závěr jsme si mohli koupit nějaké věci s planetami. Celý výlet jsme zakončili návštěvou McDonaldu nebo KFC. Hvězdárna a planetárium se mi moc líbily a chtěla bych se tam ještě někdy podívat.

Votočková, žákyně 5. A

Projekt Učíme se za pochodu

4. třídy Benecko – Žalý

Od zahájení nového školního roku uplynuly již tři týdny, počasí bylo na jedničku s hvězdičkou, zkrátka ideální čas pro splnění další části školního projektu zaměřeného na poznávání Krkonoš.

V pátek 18. září se proto děti ze 4. A a 4. B vydaly autobusem na Benecko. Odtud pak kolem hotelu Žalý až na vrchol stejnojmenného kopce. Absolvovaly i výstup na rozhlednu. Viditelnost byla nádherná, takže měly okolní kopce jako na dlani. Po nezbytném občerstvení a nákupu drobností na památku se obě třídy vrátily v pořádku na domovskou základnu do Studence.

PaedDr. Miloslava Jindrová, Mgr. Markéta Šimková, třídní učitelky 4. ročníku

5. třídy Zlaté návrší – Mísečky

Ve středu 16. 9. 2015 za slunečného počasí vyrazily společně třídy 5. A a 5. B do Krkonoš. Autobus nás zavezl na Zlaté návrší, kde nás čekala pouze hustá mlha. Mohyla Hanče a Vrbaty nebyla vidět. Po tyčích jsme se vydali správným směrem. Následovala dohledávka Harrachových kamenů a Růženčiny zahrádky. Od tyče k tyči jsme došli na Dvoračky, kde jsme posvačili. V Kotelních jámách začalo konečně z mraků prosvítat sluníčko. Za slunečného počasí jsme dorazili na Horní Mísečky a podívali se konečně na sluncem zalitý Kotel.

Mgr. Zuzana Venclová, Mgr. Pavla Bouchnerová, třídy 5. A a 5. B

Učíme se za pochodu – Hruboskalsko

Ve čtvrtek 1. 10 2015 se žáci z obou 7. tříd vydali na výlet v rámci projektu „Učíme se za pochodu“ na Hruboskalsko. Autobusem jsme dojeli až na zámek Hrubá Skála. Odtud jsme vyrazili pěšky trasou mezi skalami přes arboretum na hrad Valdštejn. Cestou jsme míjeli Adamovo lože a spoustu vyhlídek na krásnou krajinu (U Lvíčka, Mariánská vyhlídka atd.).

Když jsme došli na Valdštejn, vybalili jsme svačinu. Došlo i na zakoupení dobrot a suvenýrů. Když jsme se najedli, vyrazili jsme směrem do Sedmihorek, kde na nás čekal autobus. Terén byl těžký, pokořili jsme i několik schodů a celkem jsme ušli kolem 10 kilometrů. Vyšlo nám pěkné počasí a výlet se nám opravdu vydařil.

Ivana Hrnčířová, žákyně 7. třídy

Cantervillské strašidlo

Dne 17. 9. 2015 naše obě 7. třídy vyrazily do Mladé Boleslavi na divadelní představení, které se jmenovalo Cantervillské strašidlo. Po hodině cesty jsme dorazili k budově divadla.

Představení bylo o čtyřčlenné rodině, která se přestěhovala do starého hradu, kde vládl sir Simon de Canterville. Sir v minulosti propíchl svou ženu. V jídelní místnosti na podlaze zůstala stále její krev. Když v noci začne strašit duch Simon, nikdo se ho nebojí. Virginii je strašidla líto a zjistí, že sir potřebuje pomoct. Když se mu Virginie snaží udělat radost, přijede William, do kterého je Virginie zamilovaná. Nakonec se vše vyřeší, sir Simon je po 300 letech strašení zbaven kletby a William konečně vyzná Virginii lásku!

Když skončilo divadlo, už na nás čekal autobus. Následovala zastávka v McDonaldu, kde jsme měli oběd. Myslím si, že se divadelní představení všem moc líbilo a že si všichni výlet hezky užili.

Nela Šimková, žákyně 7. třídy

Planeta Země 3000: východní Afrika – kolébka lidstva

Planeta Země 3000 je unikátní populárně naučný, multipředmětově zaměřený vzdělávací projekt s přírodovědně-historicko-zeměpisným přesahem určený pro žáky 4.–9. tříd základních škol, studenty gymnázií a středních škol v celé České republice. Probíhá ojedinělou formou – nejmodernější multimediální projekcí poutavých fotografií i videosekvencí, doprovodných autentických zvuků, hudby a naživo komentovaným výkladem učitelky a reportéra.

Pro letošní rok si zakladatel projektu Planeta Země 3000, fotograf a dobrodruh Adam Lelek vybral destinaci východní Afriky. A co si z jeho zajímavé cesty pamatují naši žáci, posuďte sami:

S celým druhým stupněm jsme se dne 10. 11. 2015 vydali na zajímavé promítání o cestě Adama Lelka do východní Afriky. Prezentací nás prováděli Aleš a Kateřina. Cestu započal ve městě Addis Abeba. Zaujalo ho tam náměstí, kde zrovna pár běžců trénovalo na „stadionu“. Pak pokračoval na území Danakilské prolákliny. Už zde viděl šťastné africké děti, se kterými se setkal v Africe ještě mnohokrát, a donutilo ho to uvažovat o štěstí. Vyzkoušel si opracovávat sůl a poté se vydal k lávovému jezeru Erta Ale. Další den se vydal po stopách afrických zvířat, např. lvů, žiraf, zeber… a nakonec i na území, kde žijí sloni afričtí – území Kilimandžára.

Že uživit se v Africe není lehké, se Adam přesvědčil na vlastní kůži. Musel otrhávat čajovník, za celé dopoledne nasbíral 4 kg a vydělal 7 Kč. Další cesta ho zavedla do chudinské čtvrti města Nairobi. To byla smutnější část jeho cesty, protože už malé děti jsou nuceny krást, aby se dožily aspoň dospělosti. Do školy chodí děti různého věku. V jedné třídě je jich okolo 50.

Poslední navštívil kmen Mursiů. Pro tento kmen je typické, že ženy nosí hliněný talířek v ústech. Když dívka oslaví 10.–15. narozeniny, vyrazí jí matka 3 dolní zuby, poté jí rozřízne ret a dává tam větší a větší špalíček, později talířek. Další typická věc je ta, že pijí (jako energy drink) kravskou krev. Návštěvou tohoto kmene Adam ukončil putování Afrikou.

Promítání se mi líbilo a už se těším na další – Filipíny.

Tereza Urbanová, 7. B

Dne 10. 11. 2015 celý druhý stupeň odjel do Jilemnice na přednášku „Planeta Země 3000“, letos na téma východní Afrika – kolébka lidstva. Na začátek se vydali na sever Etiopie do Danikilské prolákliny. Adam si vyzkoušel vyrobit – těžit kvádr ze soli, vydal se k solnému jezeru v sopce Dallol. Dále nám ukázali, jak pravděpodobně vznikla planeta Země. Na úplném začátku byla Země obarvena do ruda rozžhaveným magmatem. Poté se začaly tvořit srážky, které sice mizely, ale když se pořád opakovaly, začaly se tvořit oceány. Dále byly ukázky ze životy na savaně. Zebry, antilopy, gazely, lvi… Zde si vyzkoušel, jaké to je celé dopoledne trhat čajové lístky. Kdo by tušil, že v poušti bude potřebovat teplé oblečení – mikiny, bundy… Ranní teploty totiž byly pod 10 °C, poté vystoupaly až přes 30 °C. Poslední, co si pamatuji, je kmen Mursi. Všichni Adama varovali, aby tam nechodil, protože je to bojovný kmen a každého, kdo se jim nelíbí, neboli nezdá, tak ho zabijí, ale ani přesto Adam neváhal. Jejich muži věří, že budou silnější po kravské krvi. A ženy nosí talířky v puse. Říkáte si, jak se jim tam mohou vejít. Dívky, když mezi 10.–15. rokem dospějí, tak jim matky vyrazí 3 přední zuby a rozříznou ústa. Nejprve tam dívka nosí dřevěný „špalíček“ a poté to postupně zvětšují. A čím větší ten talířek ženy mají, tím přitažlivější jsou pro muže. Když ženě zemře manžel, tak si musí ustřihnout (uříznout) ret, aby se do ní už jiný muž nezamiloval.

Sama za sebe musím říci, že přednáška se mi líbila, protože to jsou zase úplně nové věci.

Eliška Drbohlavová, 8. třída

Logická olympiáda

Logická olympiáda je soutěž pořádaná Mensou České republiky. Je založena na logických úlohách, jejichž řešení vyžaduje samostatný a kreativní přístup. Nerozhodují zde naučené znalosti, ale schopnost samostatného a pohotového uvažování a rozhodování. Logická olympiáda je svým pojetím unikátní soutěží, právě proto, že je upřednostňováno samostatné logické uvažování.

I v letošním roce se řada dětí s chutí pustila do řešení úloh nominačního kola, z něhož se 50 nejlepších řešitelů kvalifikovalo do krajského kola. Z kategorie A, žáci prvního stupně (2.–5. třída), do Liberce postoupili Ondřej Jirout (2. A) (kvůli nemoci se však nezúčastnil) a Daniel Mečíř (5. B). Ten si naprosto bravurně poradil s náročnými testy, obsadil krásné 2. místo, čímž se kvalifikoval do celostátního finále, které se uskuteční 30. listopadu 2015 v Míčovně Pražského hradu.

Velmi dobře si vedli i jejich starší spolužáci z kategorie B, žáci druhého stupně základních škol (6.–9. třída) a odpovídající ročníky víceletých gymnázií. Tomáš Podzimek (6. B) obsadil 8. místo a Magda Hrnčířová (9. třída) obsadila 10.–13. místo. Výborná umístění, když uvážíme, že dané kategorii se účastnilo 47 soutěžících.

Nesmím ani zapomenout na nejmenší, neboť v letošním roce byla nově soutěž připravena i pro žáky 1. třídy, avšak nepostupová. V rámci Libereckého kraje si z naší školy nejlépe vedl Miroslav Greguš (1. A), který obsadil 26. místo z celkem 55 řešitelů.

Všem moc gratulujeme, přejeme hodně štěstí v dalších soutěžích a Danielovi držíme palce ve finálovém kole.

Mgr. Petra Faistaverová

A jak vypadala soutěž očima Daniela?

Přijeli jsme do Liberce k budově obchodní akademie, kde byla od 8 do 8.30 prezentace. Nejdříve nám na plátně promítali, co je „Mensa“, a řekli nám organizační pokyny. První test byl písemný a měli jsme na něj 30 minut. Dostali jsme 3 stránky s 20 otázkami. Test byl schválně vypracovaný tak, aby to nešlo všechno stihnout. Každá otázka měla určitý počet bodů. Test byl hodně těžký, ale ten další byl pro mě ještě těžší. Na plátně se promítaly otázky a každý dostal papír, kde měl zakroužkovat jednu z možností (a, b, c, d, e, f). Horší na tom bylo, že každá otázka měla určitý časový limit (od 50 do 150 s).

Po testech proběhlo vyhlášení, prvních osm dostalo logickou stolní hru. Moc se mi tam líbilo a strašně moc se těším do Prahy na finále.

Daniel Mečíř, žák 5. B

Přírodovědný víceboj

Dne 14. 10. 2015 jsme se naše skupina (Lenka Labiková, Valča Jiroutová, Adam Kalenský a Kuba Šulc) s paní učitelkou Brožovou vydali na přírodovědný víceboj v Hořicích. Vyjížděli jsme v 6.20 ze Studence autobusem směr Hořice. Den byl pošmourný a již od brzkého rána pršelo. Jakmile jsme dorazili na místo – jako první, tak jsme byli šťastní, že můžeme reprezentovat naši školu a že jsme dorazili v pořádku. V 8.00 bylo slavnostní zahájení v místní sokolovně, která nebyla zas tak hezká jako ta naše ve Studenci. Sešlo se nás tam celkem 10 skupin – každá z jedné školy. Přivítali nás velmi milí pořadatelé akce. Byly nám sděleny pravidla a instrukce víceboje, a šli jsme na věc. Než jsme se ve všem zorientovali, byli jsme lehce zmatení, ale díky naší skvělé připravenosti jsme se ve chvilce zorientovali. Soutěž měla čtyři stanoviště, každé se věnovalo určitému tématu daného oboru (matematika, fyzika, chemie a biologie). Na každém stanovišti byli dohlížející a plnili jsme různé úkoly pro bystré hlavy. Víceboj se konal ve škole a po chodbách jsme viděli spoustu exemplářů, které byly naložené ve formaldehydu. Po splnění daných úkolů jsme se přesunuli do sokolovny na slavnostní vyhlášení. Byli jsme velmi mile překvapeni, že jsme se umístili na bramborovém čtvrtém místě. Každé družstvo dostalo balíček sladkostí, bez ohledu na umístění. 1.–3. místo dostalo dort. Poté jsme udělali společné foto naší skupiny a vydali se na autobus a cestu zpět domů. Soutěž byla velmi zajímavá a jsem pro, aby se škola zúčastňovala více takových akcí.

Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!