T. J. Sokol Studenec

Vydání: Číslo 1/2016

Výstup na horu Strážník

30. prosince 2015, 8. ročník

Výstup na „horu“ Strážník se stává pro mnoho občanů Studence i Zálesní Lhoty tradičním zakončením roku.

Letošní trasa byla vedena po známých cestách, ale popis byl pro většinu účastníků překvapující: od sokolovny se šlo po Tauchmanově (Poltikově) cestě ke skoku, dále údolím pod Jechovou skalkou na Pekáč, odkud se už stoupalo Sluneční cestou na Náměstí – tam byl krátký odpočinek. Pokračovalo se Havlovou cestou na Houpačky a poslední stoupání čekalo na Cestě protestů, která nás dovedla na vrchol – 630 m n. m. Názvy těchto cest nejsou v žádných mapách, ale jsou místním pojmenováním, které vznikalo při hledání lyžařských tratí v sedmdesátých letech minulého století!

Na vrcholu se sešly skoro tři stovky účastníků a ti se s chutí občerstvili teplým čajem a vánočním cukrovím. Starosta Sokola krátce připomenul historii budování sokolovny a potom jsme si popřáli vše dobré do nového roku. Závěr a vyvrcholení celého setkání bylo vytvoření příjemné nálady, kterému vedle občerstvení pomohl i hudební doprovod manželů Josefa a Heleny Hákových. Všichni jsme si s chutí zazpívali a za hluboké tmy se rozešli do studeneckého nebo lhoteckého údolí v nadějném očekávání roku 2016.

Jaroslav Hák

Sokolovna

Sokolovna ve Studenci doznala v roce 2015 výrazných změn, a proto si připomeňme její historii.

Tělocvičná jednota Sokol Studenec byla založena před 119 lety v roce 1897. Nejprve se cvičilo na venkovních cvičištích. Po dokončení restaurace U Višňáků se její sál stal na celé meziválečné období místem pro sokolská cvičení. Majitel Josef Višňák zapůjčoval sál zcela bezplatně!

O oblibě tohoto sálu svědčí zápis jednatele Josefa Sedláčka z roku 1937:

„Važme si, bratři a sestry, važme si této příjemné tělocvičny a ctěme jeho majitele. Zde prožíváte nezapomenutelné chvíle radosti, a ať vás osud zavane kamkoliv, na tělocvičnu Sokola u Višňáků, na tu nezapomeňte.“

Postupně však sokolové toužili po vlastní sokolovně, a proto se rozhodli zakoupit pozemek na stavbu sokolovny a cvičiště. To se podařilo v r.1936, zaplatili 30 tisíc Kč – zde pomohla finanční půjčka od kampeličky a navíc i soukromé dary. Na pomoc umoření dluhů se na pozemku pěstovalo obilí a sklízelo seno, pozemek byl i na šest let pronajat.

Se stavbou sokolovny se začalo r. 1938, práce byly přerušeny v důsledku válečných událostí r. 1940. Pokračování stavebních prací započalo hned po skončení válečných útrap na podzim 1945 a v příštím roce 1946 byla sokolovna (dnešní malý sál) uvedena do provozu.

V padesátých letech přichází období dalšího budování:

1953 – rozšíření o bytovou jednotku a výčep

1954 – zastřešení sedlovou střechou

1956–58 – malá ubytovna pro 20 lůžek

Potom si naši předchůdci dopřáli deset let přestávku a v r. 1967 zahájili největší stavební akci – výstavbu velkého sálu. Do práce se pustili s takovým elánem, že na podzim 68 byla sokolovna slavnostně otevřena.

Odpočinek po této náročné akci však nebyl dlouhý – o tři roky později r. 1971 se upravují půdní prostory nad malým sálem a je otevřena turistická ubytovnu pro 60 návštěvníků.

Sokolovna dnešní podobu získala v letech 1985–86, kdy bylo vybudováno sociální zařízení, kotelna, kuchyň.

Zde se sluší připomenout některá jména a poděkovat za obrovskou práci nadšencům, kteří měli rozhodující podíl na budování v těchto letech: Josef a Lojza Vondrákovi, Čechovi – František, Jarka a Mirek, Míla Matoušek, Josef Boura, Ivan Staněk a určitě i prof. Vitvar a Václav Šulc. Není možno jmenovat všechny ostatní členy, kteří dle svých možností přispěli ke společnému dílu – ti nechť prominou! Důležitá byla spolupráce s místní textilní továrnou Lenka, později Texlen. Významná byla i pomoc tehdejšího místního obecního úřadu.

V nedávném období se měnil topný systém a začíná se topit olejem, následuje výměna oken, r. 2014 byla parketová podlaha vyměněna za palubovou.

Významný krok se podařil v roce 2015 – bylo zahájeno a dokončeno zateplení celé sokolovny – pláště budovy a především zateplení stropu (o tomto byla informace v minulém Zpravodaji).

Naší sokolovně přejme, aby si návštěvníci vážili těchto prostor a chovali se tu jako doma (udržovali pořádek a čistotu, nosili vhodnou obuv, byli šetrní k zařízení) a tím se stala příjemným místem setkávání nejen členů T. J. Sokol, ale i ostatních občanů naší obce. Doufejme, že někdy v budoucnu bude její význam ceněn podobně, jako byl ctěn a vážen prvý tělocvičný sál ve Studenci v restauraci U Višňáků.

Jaroslav Hák