Mistři republiky aneb jak si dva studenečtí orlové jeli zahrát do Orlové

Vydání: Číslo 3/2016

Jak už jsem psala v minulém čísle, vítězství v krajském kole nám zajistilo postup do celostátního kola soutěže v komorní hře s převahou dechových nástrojů – s klarinetovým a saxofonovým kvartetem. V pátek 6. května jsme se tedy vydali do Orlové, což je kousek za Ostravou. Cesta byla náročná, a tak jsme byli rádi, když jsme asi v 7 večer dorazili do ZUŠ J. R. Míši v Orlové, abychom se odprezentovali. Poté jsme vyrazili na vydatnou večeři do místní restaurace a potom jsme se přesunuli do Ostravy na koleje, kde jsme přespávali. Ráno jsme se vzbudili, když zdejší vojáci při nástupu zakřičeli své „Zdar!“ V přízemí už na nás čekala snídaně. Po ní jsme se sbalili a vyjeli do Orlové. Cesta nám trvala poněkud déle, ale naštěstí jsme stihli dojet včas. Rozbalili jsme si nejprve klarinety, trochu jsme se rozehráli a už jsme šli čekat před koncertní sál, ve kterém soutěž probíhala. Nervozita byla veliká. I přes ni jsme však podali celkem dobrý výkon. Pak jsme si sbalili klarinety, vybalili saxofony a šli jsme znovu čekat před sál. Nervozita z nás ale opadla už při prvním vystoupení, a tak jsme byli o poznání uvolněnější, což se projevilo i na našem hraní. Po dohrání poslední skladby jsme si uložili saxofony a netrpělivě čekali na vyhlášení výsledků. Vyhlašovalo se od konce. Klarinetový kvartet se umístil na 3. místě. Pak vyhlašovali druhá místa. A když už začali vyhlašovat první místa, podívali jsme se udiveně na pana učitele a říkali jsme si, jestli náš saxofonový kvartet náhodou nezapomněli vyhlásit. Ale nezapomněli! Byli jsme první! Měli jsme z toho obrovskou radost. Byl to úžasný pocit – zvítězit v konkurenci našich nejlepších vrstevníků z celé ČR. Cestou domů jsme si ho užívali. Na soutěži se mi také velmi líbilo, jak byli všichni milí… soupeři, jejich učitelé, rodiče atd. Byla tam krásná atmosféra podpořená skvělými výkony všech souborů. Chtěla bych poděkovat našemu panu učiteli Horáčkovi – bez něho by to opravdu nešlo. Také bych chtěla poděkovat mým spoluhráčům – nejenom za předvedený výkon. A také paní ředitelce a paní starostce, které nám dělaly řidiče.

Markéta Urbanová