Základní škola a Mateřská škola Studenec

Vydání: Číslo 4/2016

Ohlédnutí za školním rokem 2015/2016

I když se prázdniny blíží ke svému konci a nový školní rok netrpělivě přešlapuje za dveřmi, patří vždy toto číslo Studeneckého zpravodaje ohlédnutí za rokem uplynulým. Loučení se školním rokem 2015/2016 proběhlo nejprve v amfiteátru předáním cen nejlepším sportovcům a nejaktivnějším žákům a v poslední den školního roku se žáci prvního ročníku a celý pedagogický sbor rozloučili s deváťáky.

Ti letošní „deváťáci“ opět patřili k povedeným třídám, se kterými se škola loučí se slzou v oku. Většina žáků byla velmi dobrými studenty a řada z nich již disponovala vyhraněným názorem na některé „společenské“ jevy, o kterých i rádi diskutovali. A s tím logicky i souvisí jejich další přínos pro studeneckou školu, zapojili se do různých vědomostních, kulturních i sportovních soutěží a úspěšně reprezentovali školu i obec v okresních, krajských i celostátních soutěžích. K těm nejúspěšnějším patřili především Terka Dubská, Majda Hrnčířová, Renča Trejbalová, Tomáš Exner, Dominik a Patrik Pekárkovi, Honza Šimůnek a Ondra Tušiak. Zvláštní ocenění z rukou starosty obce Mgr. Jiřího Ulvra obdržel za reprezentaci školy a obce Aleš Mühlbach. A hlavně nebylo s nimi smutno, nýbrž někdy i veselo. Byli sice také pohlceni svými „fejsbuky, tvitry a instagramy“, kde nám poskytovali k nahlédnutí svoje „selfíčka“, někdy i vyzývavé fotky a byli určitě rádi za každé „olajkování“. Byli ale také schopni vymyslet nějakou tu žákovskou kulišárnu, která ke každé generaci patří. Na cestu do života potom dostali od starosty obce klíčenku, aby si k ní mohli připevnit ten správný klíč k životu, a od ředitele školy čtyřlístek, nejen jako symbol štěstí, ale i jako sepětí čtyř základních živlů (voda, oheň, země, vzduch) a životních dějů (víra, naděje, láska, štěstí). Při této příležitosti nelze zapomenout ani na třídní učitelku (a její téměř „mateřskou“ péči) Mgr. Petru Faistavrovou, která své „ovečky“ dovedla zdárně až k ukončení povinné školní docházky. Všichni „dospěláci“ si poté popřáli pohodové prázdniny a správné vykročení do svých dalších studijních povinností. A to jim určitě přejí i všichni čtenáři tohoto čísla Studeneckého zpravodaje.

Na první pohled by se mohlo zdát, že uplynulý školní rok 2015/1016 proběhl kolem nás bez výraznějších vnějších projevů a že zmizel stejně tak rychle, jako se objevil. První zdání však určitě často klame a nejinak je to i v tomto případě. Škola v tomto školním roce byla úspěšná v čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních fondů v posledním roce Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. V rámci Výzev 51, 56 a 57 došlo k další modernizaci vybavení školy, ke zvýšení vzdělávacího potenciálu některých vyučujících zásluhou dalšího vzdělávání, k zavedení nových výukových metod především ve výuce jazyků a hlavně 50 žáků studenecké školy absolvovalo velice kvalitní jazykový zájezd do jihozápadní Anglie. Další dotační tituly umožnily navýšení mzdových prostředků, personální posílení školní družiny a financování školních obědů sociálně slabým rodinám v hmotné nouzi. Finančním přínosem pro školu je i ta skutečnost, že si škola administruje veškeré dotační tituly vlastními silami a nemusí obdobně jako jiné školy hradit nemalé částky za jejich administraci. Obdobně jako ve státním rozpočtu, tak i v rozpočtu školy přispělo čerpání „evropských peněz“ k aktivnímu hospodářskému výsledku.

S ukončením tohoto Operačního programu byl zároveň spuštěn nový Operační program Věda, výzkum a vzdělávání pro období 2014 až 2020, v jehož rámci byla vyhlášena Výzva Podpora projektů formou zjednodušeného vykazování prostřednictvím tzv. šablon. Tyto šablony musí být v souladu jednak s potřebami školy, které byly stanoveny na základě odevzdaných dotazníků škol přímo MŠMT, jednak s regionálním strategickým záměrem, který zpracovává v rámci Místního akčního plánu (MAP) Místní akční skupina „Přiďte pobejt!“. Největší pozornost bude věnována péči žákům ohrožených školním neúspěchem, logopedii, čtenářské a matematické gramotnosti, spolupráci škol a pedagogů a především inkluzi (rovné příležitosti všech dětí včetně dětí s různými formami znevýhodnění).

S rostoucím počtem žáků se vedení školy potýká i s prostorovými problémy, a proto se souhlasem zřizovatele Obce Studenec byly zahájeny kroky k rozšíření školy. Vzhledem k pozemkovým poměrům v okolí školy příliš mnoho variant neexistuje a i vlastně jediná směrem ke Stráni naráží na řadu administrativních překážek. I když by se některé z nich daly při určitém výkladu zákona vyřešit, chybí to podstatné, vstřícnost ze strany příslušných úřadů. Pro školní rok 2016/2017 budou ještě prostory školy při maximální a organizačně náročné efektivitě jejich využití postačovat, ale v dalším školním roce by již muselo dojít ke spojování některých tříd, což může v určitém případě ohrozit i kvalitu výuky.

V průběhu školního roku také byli v rámci Dne učitelů oceněni pracovníci ZŠ a MŠ Studenec, v kategorii Celoživotní přínos to byly kuchařky školní jídelny při mateřských školách Hana Kordová a Bohuslava Vanclová a v kategorii Pedagogická osobnost při příležitostí životních jubileí Jaroslava Vokřínková a Petr Junek.

Závěrečná pedagogická rada opět udělila spoustu vyznamenání a pochval, ale také dvoje opravné zkoušky a jeden neprospěch, naopak s čistým štítem vyšli letos žáci v kolonce chování (i když řada z nich si odnesla alespoň kaňku v podobě napomenutí či důtky třídního učitele či ředitele školy).

Zatímco žáci a pedagogové školy odpočívají, vedení školy zajišťuje přípravu dalšího školního roku a provoz školy o prázdninách. Studenecká škola patří k málo školám v okolí, která zajišťuje chod mateřské školy a školní jídelny i v převažující části hlavních prázdnin. Za to patří poděkování všem pracovníkům školy, kteří se na této službě veřejnosti podílejí. I o letošních prázdninách dochází k řadě úprav ve škole, malířskými pracemi projdou školní kuchyň včetně skladů, žákovské šatny, které budou doplněny o další šatní skříňky, a některé třídy. Generální rekonstrukci čeká šatna u tenisových kurtů (jsou ve správě školy), která již dlouhá léta nevyhovuje ani těm základním sociálním požadavkům na sportoviště. Velká pozornost je věnována i úpravě okolí školy a péči o jednotlivé plochy včetně naučné stezky, jež byla rozšířena o další herní prvky. Výraznější opravou prošlo i dětské hřiště, které slouží veřejnosti již desátým rokem. Veškerý areál školy je udržován tak, aby sloužil i veřejnosti včetně amfiteátru, jehož využití se dále rozšiřuje (mimo jiné i svatební hostina s řadou významných osobností). O jednotlivých akcích jsou vedeny diskuse na různých úrovních, potěšující je ta skutečnost, že Nejvyšší právní soud „smetl“ žalobu na hluk při těchto akcích, neboť neoddělitelně patří k současné době (přitom tato causa se týkala festivalu, tedy mnohem rozsáhlejší akce, než jsou koncerty v amfiteátru či poutní diskotéka u fotbalového hřiště).

A na závěr ještě jedna zmínka, nejen vedení školy, ale i ostatní pedagogové se snaží přivést do školy osobnosti z různých oblastí společnosti. V letošním roce to byla projektová manažérka Karin Wateler z nizozemského Mijdrechtu, začínající spisovatelka a žákyně 9. ročníku Gábina Jakoubková, disidentka Hana Jüptnerová a lhotecký rodák Siegfried Schorm, českoslovenští reprezentanti Eva Bartoňová, Daniela Marková a Jan Kreisinger, učitelka Julie Early ze státu Montana (USA) a Jakub Kohák. Právě na jeho příkladu lze ukázat i ten nejdůležitější přínos jednotlivých osobností, možnost ovlivnit své posluchače. Odpověď Jakuba Koháka na čas strávený s mobilem či počítačem možná některého žáka přivedl k zamyšlení, je to čas, kdy ztrácíme život a stáváme se jejich otroky.

Závěr školního roku v ZŠ a MŠ Studenec

Sportovní den mateřských škol

Jako na konci každého školního roku měli žáci devátého ročníku napilno. Pořádali pro své spolužáky či děti z mateřských škol různé sportovní akce. Jednou z nich bylo sportovní dopoledne pro děti z obou mateřských škol, kdy všichni mohli aktivně strávit čas na čerstvém vzduchu plněním různých úkolů. Děti si na deseti stanovištích zkusily například slalom na koloběžce, trefovat se do branky, prolézat tunelem nebo skákat v pytli. Nadšeně sbíraly razítka a některá stanoviště stihly dokonce několikrát. Za vyplněnou průkazku plnou razítek dostaly děti sladkou odměnu.

Sportovní den, soutěž O nejaktivnějšího žáka a O nejlepšího sportovce školy

Na předposlední den školního roku připravili žáci 9. třídy spolu s paní učitelkou třídní Petrou Faistaverovou sportovní den pro všechny žáky školy. Každý žák musel projít 10 stanovišť. Na každém stanovišti byl připraven jiný úkol. Děti sportovaly s nadšením a na každého, kdo úspěšně splnil všechny disciplíny, čekala odměna v podobě nanuku. Sportovní den byl zakončen slavnostním vyhlášením soutěží O nejaktivnějšího žáka školy a O nejlepšího sportovce školy a výsledků Poháru ředitele školy. V letošním roce našimi hosty, kteří předali ceny žákům, byli úspěšní sportovci SK Studenec Daniela Marková a Jan Kreisinger. Daniela Marková, která již ukončila svoji závodní kariéru a nyní se věnuje trenérské činnosti, je držitelkou několika medailí z Mistrovství ČR v alpském lyžování a několikanásobnou účastnicí Mistrovství světa. Jan Kreisinger je českým reprezentantem v lehké atletice, držitelem stříbrné medaile z Mistrovství světa v běhu do vrchu a účastníkem letních olympijských her v r. 2012. Mezi jeho osobní rekordy patří zaběhnutí maratónu v čase 2:16:26. Od roku 2016 je členem SK Studenec.

Ocenění Nejlepší sportovec školy získali z dívek Markéta Štefanová za I. stupeň a Linda Zahradníková za II. stupeň a z chlapců Jan Štefan I. stupeň a Josef Efenberk II. stupeň.

Soutěž O nejaktivnějšího žáka vyhrál na I. stupni Daniel Mečíř a na II. stupni Tomáš Podzimek.

Soutěž O pohár ředitele školy, kterého se v letošním roce účastnil pouze druhý stupeň, vyhrála Magdaléna Bergerová.

Další ocenění:
Nejlepší sportovec I. stupeňNejaktivnější žák I. stupeň
bodůbodů
1. Štefanová Markéta5. B6931. Mečíř Daniel5. B612
2. Štefan Jan5. B5152. Chrástová Magdaléna5. B360
3. Chrástová Magdaléna5. B4093. Štefanová Markéta5. B244
4. Šulcová Bára5. A3594. Pekárková Lucie5. B205
5. Berger Ondřej5. B2925. Link Radim5. B192
6. Votočková Pavlína5. A2476. Štefan Jan5. B188
7. Bartoňová Iveta5. A2227. Chrástová Barbora2. B140
8. Votočková Tereza5. A2228. Mečíř Samuel3. B135
9. Chrástová Barbora2. B2189. Pfeifer Erik4. B114
10. Pekárková Lucie5. B19510. Vanclová Jana2. B111
10. Kolářová Jolana3. A111
Nejlepší sportovec II. stupeňNejaktivnější žák II. stupeň
bodůbodů
1. Zahradníková Linda7. B5571. Podzimek Tomáš6. B939
2. Šimůnková Veronika8. A5542. Chrástová Tereza8.860
3. Efenberk Josef7. A5393. Mühlbach Aleš9.699
4. Štefan Vít7. B5294. Kuříková Klára7. B553
5. Exner Tomáš9. A5255. Urbanová Tereza7. B497
6. Chrástová Tereza8. A4876. Hrnčířová Magda9.417
7. Kejmarová Jana8. A4637. Kuřík František8.402
8. Hrnčířová Magda9. A4598. Urban Dominik8.292
9. Dubská Terezie9. A4379. Urbancová Klaudie6. B273
10. Reiner Vojtěch7. B43410. Hamáčková Eliška8.257

Sběrové soutěže v ZŠ Studenec

V naší základní škole ve Studenci sbírají žáci sušené byliny, pomerančovou a citrónovou kůru, starý papír, použité baterie a nepotřebná elektrozařízení. Sušené byliny jsou žákům propláceny v plné výši, ostatní sběr probíhá formou soutěží a žáci získávají odměnu formou poukázky do jilemnických obchodů či nějakou jinou věcnou cenu. Nejlepšími sběrači ze 329 žáků ZŠ ve školním roce 2015/2016 jsou:

Starý papír
1. Sladovník Vlasta4. A2556 kg
2. Podzimek Lukáš3. B1523 kg
3. Kalenský Adam8.1062 kg
4. Štefanová Markéta5.B889 kg
5. Efenberk Josef7. A821 kg
6. Buďárek Šimon3. A688 kg
7. Hodulová Kateřina1.B533 kg
8. Hodula Vojtěch4. B525 kg
9. Drbohlavová Eliška8.522 kg
10. Kejmarovy Jana a Lenka8.503 kg
Pomerančová kůra
1. Kalenský Adam8.22 050 g
2. Exnerová Pavla5. A12 450 g
3. Link Radim5. B10 000 g
4. Šedivý Josef2. B8350 g
5. Horáček Dominik3. A7450 g
6. Brejšová Alena1. B6950 g
7. Brejšová Ivana4. A6800 g
8. Kubátová Klára1. B6250 g
9. Vydra Jakub2. B6000 g
10. Horáček Šimon2. A5950 g
Citrónová kůra
1. Sedláková Adéla4. A2000 g
2. Kuřík Matouš5. B1850 g
3. Kuřík Jakub2. B1500 g
4. Pavlová Karolína2. B1500 g
5. Vondra Lukáš7. B1450 g
6. Kubátová Klára1. B1330 g
7. Kalenský Adam8.1100 g
8. Pfeifer Erik4. B650 g
9. Kuřík Jakub3. B600 g
10. Štefan Vít7. B550 g
Baterie
1. Vaníček Jakub2. B
1. Kalenský Adam8. A
3. Vaníček Ondřej5. B
4. Ježek Miroslav2. A
5. Vanclová Jana2. B
6. Janhuba Josef6. A
7. Link Radim5. B
8. Urbancová Klaudie6. B
9. Lánský Jan2. A
10. Pavlová Karolína2. B
Elektrozařízení
1. Kalenský Adam8. A
2. Holečková Pavlína6. B
3. Podzimek Tomáš6. B
4. Urbancová Klaudie6. B
5. Link Radim5. B
6. Pavlová Karolína2. B
7. Klazarová Nikola3. B
8. Sladovník Vlastimil4. C
9. Falta Tomáš9. A
10. Chrástová Magdaléna5. B

Rozloučení se školkou aneb hurá do školy!

Poslední červnový týden si předškoláci v mateřské škole užívají zvláštním způsobem a ani letošní rok nebyl výjimkou. Čeká je totiž přespávání ve školce, hledání pokladu a vyvrcholením je pasování na školáky za účasti všech rodičů.

Spali jsme ve školce

Ze čtvrtka na pátek jsme se „odstěhovali“ do školky. Odpoledne začalo pátráním po ztracených dětech. Představte si, že polovinu dětí si vypůjčil drak Šmak, protože chtěl uvařit dobrou večeři… a ta druhá polovina dětí po kuchařích a drakovi pátrala. Obě party dětí se šťastně setkaly a ještě našly sladký poklad. Odměnou jim bylo opékání buřtíků u školy a trocha těch lumpáren při podvečerních hrách. Buřtíky dostali předškoláci darem od pana Miroslava Noska přímo z jeho řeznictví – moc děkujeme, byly mňam!

Večer se děti nebály projít setmělou chodbou školy a podepsat se na tajemnou listinu. A pak už hurá na kutě! Krásně se nám to spalo! Nebyla ani jedna slzička, všichni byli velmi stateční a hodní! Za odměnu dostali ráno voňavý polštářek jako dárek od pana Petra Podzimka z jeho firmy AROMIS – také děkujeme!

Odpoledne s rodiči a pasování na školáky

V úterý 28. 6. při odpoledním setkání s rodiči předvedly děti, co se ve školce naučily: společně zatancovaly, zazpívaly, recitovaly veselé básničky, krásně zapískaly na flétničky. Odměnou jim byl veliký potlesk od rodičů, babiček, dědů i sourozenců. Jako dárek a památku na mateřskou školku jim paní učitelky předaly bílá trička s obrázkem, který si pak společně s rodiči vybarvili. Práce jim šla krásně od ruky. A to bylo rozloučení letošních předškoláků se školkou a po prázdninách hurá do školy! Ať se vám, milé děti, v základní škole daří a rády vzpomínáte na roky strávené v mateřské školce!!!

kolektiv učitelek MŠ Studenec

Olympiáda mateřských škol

Pátek 10. června 2016 byl pro předškoláky z MŠ Studenec zvláštním dnem. Už v půl osmé ráno se všechny děti za učitelského doprovodu vydaly zvláštním autobusem směr Nová Paka. Zde se v tento slunečný den konala Olympiáda mateřských škol Novopacka. Byl to již třináctý ročník, atletické závody pořádal dobrovolný svazek obcí Novopacko a město Nová Paka. Mateřská škola Studenec se účastnila počtvrté. V loňském roce obsadily studenecké děti 2. místo. Letošního ročníku se zúčastnilo 12 mateřských škol z okolí Nové Paky. Soutěžit ovšem smělo pouze 16 dětí z jedné školky, 8 chlapců a 8 dívek. Ostatní děti si užily olympiádu jako doprovod, diváci a fandové. Závodilo se v běhu na 40 metrů, skoku dalekém, hodu kriketovým míčkem a běhu na 300 metrů. V každé disciplíně bodovalo pouze prvních deset dětí (vítěz 11 bodů, 2. místo 9 bodů, třetí bodů osm, čtvrtý sedm atd.). Pro většinu dětí to byly první opravdové atletické závody, zaklekaly do startovních bloků, slyšely startovní výstřel, musely dodržet svoji dráhu a při skoku dalekém pochopit, kde se musí odrazit, aby nebyl přešlap. V takových podmínkách a mezi tolika závodníky se Studenečáci v modrých školních dresech neztratili, v několika disciplínách patřili mezi nejlepší! Zvlášť Gábinka Hájková se prezentovala velmi pěknými výkony a přivezla si domů 3 medaile.

Běh na 40 metrů dívky: 1. místo Hájková Gabriela výkon 7,70 sekundy, 6. místo Buďárková Laura 8,80 s, 8. místo Lánská Adéla 8,50 s (Adélka běžela finále B, kde obsadila druhé místo a svým časem předčila i některé závodnice z finále A). Běhu se účastnilo 29 dívek.

Běh na 40 metrů chlapci: 4. místo Hampl Jiří 7,60 s, 9. místo Šulc Jakub 8,20 s (3. místo finále B), 17. místo Bulušek Jaromír 8,60 s. Závodilo celkem 35 chlapců.

Skok do dálky dívky: 1. místo Hájková Gabriela výkon 264 centimetrů (toto byl nejdelší skok dne, neboť i vítěz mezi chlapci neskočil tak daleko jako naše Gábi), 3. místo Háková Barbora 235 cm, 12. místo Trejbalová Barbora 202 cm. Do písku skákalo celkem 26 dívenek.

Skok do dálky chlapci: 3. místo Šulc Jakub 237 cm, 18. místo Bulušek Jaromír 201 cm, 23. místo Hampl Jiří 187 cm. Chlapců skákalo 33.

Běh na 300 metrů dívky: 3. místo Hájková Gabriela výsledný čas 1 minuta 10 sekund, 11. místo Buďárková Laura 1:20 min, 13. místo Kovářová Regina 1:22 min. Na 300 metrů se vydalo celkem 20 závodnic.

Běh na 300 metrů chlapci: 5. místo Hampl Jiří 1:09,0 , 6. místo Šulc Jakub 1:09,2, 18. místo Tauchman Jakub 1:24,1. Tohoto běhu se účastnilo 31 malých závodníků.

Hod kriketovým míčkem dívky: 7. místo Kovářová Regina výkonem 8 metrů a 46 centimetrů, 11. místo Buďárková Laura 7,75 m, 16. místo Jodasová Eliška 6,57 m. Kriketovým míčkem házelo celkem 25 dívek.

Hod kriketovým míčkem chlapci: 14. místo Bulušek Jaromír 11 metrů a 34 centimetrů, 17. místo Tušiak Václav 10,33 m, 24. místo Štefan Josef 8,36 m. Chlapců házelo 34.

Běh na 300 metrů pro příchozí dívky (závodníci mimo olympijské bodování): 1. místo Lánská Dagmar, 2. místo Jodasová Eliška, 3. místo Mencová Vanessa. Tohoto běhu se zúčastnilo celkem 33 děvčátek. V tomto závodě se neměřil čas a v pořadí se zapisovaly pouze první tři závodnice. My ale víme, že i další předškolačky ze Studence si tento běh vyzkoušely a bojovaly jako lvice, a to: Justýna Horáčková, Nella Albrechtová, Anita Galbavá, Danielka Ottová, Markéta Kuříková a Natálie Horáčková. Běh na 300 metrů pro příchozí chlapce: Závodu se účastnilo 29 chlapců od předškoláků po tříleté caparty. Studenecké barvy hájili Michal Kuřík, Vít Planík, Jiří Machálek a Roman Sklenička.

Pořadí družstev: Chlapci z MŠ Studenec získali společně 26 bodů a to stačilo na třetí místo v soutěži kluků, na prvním místě byli chlapci z Nové Paky, druzí z Jilemnice. Děvčata ve svých soutěžích nasbírala 50 bodů a tím se zapsala na druhé místo v pořadí dívek, předčila je pouze novopacká MŠ, na místě třetím byly dívenky z Jilemnice. V konečném účtování se MŠ Studenec umístila na překrásném druhém místě a přivezla si do školky nádherný pohár, diplom a spoustu krásných sportovních cen. Všechna tato ocenění patří nejen družstvu, které studeneckou školku reprezentovalo, nýbrž celé třídě, všem kamarádům, kteří také celý měsíc s radostí sportovali a trénovali. Všichni si za svoji snahu, odvahu a píli zaslouží odměnu, voňavou velikou čokoládovou medaili. Máme radost, že se sportovní práce s dětmi vyplatila a dokázali jsme, že i když nemáme veliký atletický stadion, umíme zabojovat a být úspěšní! Doufáme, že se nám podařilo u dětí probudit lásku ke sportu, kterou si ponesou celý život.

Závěrečné pořadí na stupních vítězů vypadalo takto:

1. MŠ Školní Nová Paka139 bodů
2. MŠ Studenec76 bodů
3. MŠ Zámecká Jilemnice68 bodů

Zprávičky z MŠ Zálesní Lhota

Na začátku června jsme ve školce přivítali paní se dvěma pejsky, která děti seznámila s tím, jak se k pejskům máme chovat, co všechno pejsek umí, a ukázala nám, jak probíhá výcvik a na co si dát pozor při setkání se psem.

Potřetí proběhlo spaní v MŠ, několik statečných dětí přespalo přes noc ve školce, kde nás čekalo překvapení v podobě strašidýlka, opékání buřtů a hlavně plno zážitků.

Malá část dětí ještě odjela spát další týden do Studence, kde pro ně byl připraven také pestrý program.

Závěr roku patří loučení s předškoláky. Vydali jsme se po stopách Jeskyňky, která nám zanechala dopis, a podle instrukcí jsme se vydali na cestu, kde předškoláci plnili úkoly. V lese pak děti objevily spící Jeskyňku, které zazpívaly a pomohly jí najít batoh s pokladem.

Přejeme všem dětem a rodičům krásné léto a hodně sluníčka.

učitelky MŠ

Akce našich prvňáčků

Výlet prvňáčků za skřítkem Roubenkáčkem

I my, prvňáčci, jsme se zapojili do celoškolního projektu Učíme se za pochodu, během kterého každý rok objevíme kousek našeho krásného regionu. Tentokrát nás zavedl skřítek Roubenkáček k Roubence. Protože ani paní učitelky nevěděly, kudy za skřítkem, museli jsme nejdříve poskládat kousky mapy, které nám ve třídách nechal přes noc sám skřítek. Po přelouskání mapy jsme zjistili, že naše putování nás zavede k léčivému pramenu, kde bydlí právě skřítek Roubenkáček, a pokud budeme bedlivě pozorovat přírodu, zavede nás k ukrytému pokladu. A taky ano, za necelé dvě hodiny jsme byli na místě. Po svačince vyhlásily paní učitelky soutěž o nejhezčí lesní domeček pro další skřítky, aby tu Roubenkáčkovi nebylo smutno. Moc se nám povedly. Po krátkém hledání jsme nalezli i ten poklad, o kterém jsme se dočetli v mapě. Mňam… byl to sladký poklad, který Roubenkáček ukryl nad pramenem do houští. Cestou zpátky do školy jsme opět poznávali rostliny a drobné živočichy. Výlet se vyvedl i počasí nám přálo a už teď se těšíme na další dobrodružství v okolí naší školy.

Tajný výlet prvních tříd

V úterý 21. 6. 2016 jsme vyrazili na náš školní výlet. Zpočátku jsme šli cestou, kterou jsme důvěrně znali. Dostali jsme se až k rozcestníku na Strážníku a pak už nás cesta vedla do lesa směrem na Zálesní Lhotu. V Zálesní Lhotě na nás čekala paní Tauchmanová, která nám zařídila exkurzi lhoteckého kravína. Přišli jsme právě včas. Kravičky jsme zastihli v dojicích boxech a paní ošetřovatelky nám ukázaly, jak se taková kravička dojí. Navštívili jsme také kravičky, které právě snídaly. Ale nejlepší to bylo u malých telátek. Některá byla vylekaná jako my, ale některá se před námi předváděla (také jako někteří z nás)… Po návštěvě kravína jsme dorazili k paní Tauchmanové, kde jsme se dověděli o chovu koní, a dokonce se každý, kdo si troufl, mohl svézt. Vyzkoušeli jsme to úplně všichni! Pak už nás čekala cesta zpět. Ta nám dala trochu zabrat, ale věděli jsme, že dobrodružství ještě nekončí. Po návratu si nás rodiče vyzvedli, ale o půl sedmé už jsme zase byli ve škole, tedy před školou, a užívali jsme si krásného počasí všichni společně (rodiče, paní učitelky a my). Hráli jsme fotbal, přehazovanou, opékali jsme vuřty a povídali jsme si. Okolo půl deváté nastal čas se s maminkami, tatínky, babičkami a dědečky rozloučit a zahájit noční školní dobrodružství! Po tom, co jsme si rozložili spaní, jsme vyrazili na bludičkovou stezku odvahy školou. Kdo nebyl dostatečně odvážný, si to mohl projít společně s kamarádem. To byste nevěřili, jak je škola v noci zajímavá! Pak už ale přišla doba spaní a i my jsme byli rádi, že si naše unavené nožky mohou odpočinout! Spali jsme jako zabití. Ranní balení spacáků a třídění ponožek byla další bojovka, po které následovala super sladká snídaně od maminek, za kterou jim moc děkujeme! Tak zase za rok!?

třídní učitelky I. A Mgr. Zuzana Líkařová a I. B Mgr. Pavlína Ottová

Výtvarná DÍLNA 2016

Konec školního roku nám přinesl další bilanci tvořivého vyrábění. Uspořádali jsme v prostorech hlavní chodby již tradiční výstavu všech výrobků z výtvarných kroužků pod názvem DÍLNA 2016. Letošní činnost jsme zaměřili především na keramiku, která je u dětí velice oblíbená, stále nevšední. Je sice finančně náročná (jeden výpal v keramické peci stojí přes 1000 Kč), přesto nám to vedení školy umožňuje, podporuje nás a za to jim patří velký dík. Keramiku jsme spojili s drátkováním. Návštěvníci si mohli v hojném počtu prohlédnout i jiné výtvarné techniky: malbu na sklo, malbu na textil, papírové i textilní koláže. Zpříjemněním bylo lehké občerstvení, které tentokrát připravili s velkým nadšením sami žáci z kroužků. A též s radostí a ochotou prodávali své výrobky chválícím rodičům a všem, kteří nás přišli podpořit. Moc děkujeme. Je to pro nás velice příjemné zhodnocení celého tvořivého školní roku s šikovnými dětmi se zájmem o výtvarno.

s radostí Mgr. Iva Exnerová a PaedDr. Míla Jindrová

Závěrečný koncert hudebníků ZŠ

Letní koncert hudebně vzdělávaných žáků při ZŠ Studenec jsme poprvé umístili 13. června 2016 do venkovního amfiteátru. Vzhledem k tomu, že našich malých muzikantů je stále víc a žádná z našich tříd už prostorově nestačí, zdálo se to jako dobrá volba. Naši účinkující absolvovali dopolední generálku, která byla zároveň jejich prvním vystoupením v tomto prostoru, a též se měli představit svým spolužákům. Dopolední počasí nám ale ukázalo svoji odvrácenou tvář, a tak se spolužáci museli spokojit s poslechem na dálku z oken naší školy. Účinkující se krásně pletli jeden druhému přímo na pódiu, protože na déšť se nikomu pochopitelně nechtělo. Vypadalo to dost chaoticky a neutěšeně, nástroje vlhly a mikrofony odhalily některé falešné tóny. Brali jsme to ale sportovně, protože nikdo není dokonalý a jinak než tréninkem se to stejně zvládnout nedá. Pan ředitel nás podpořil, když za pomoci zdatných „orienťáků“ postavil obří stan v diváckém prostoru. To, že nakonec sloužil jako slunečník, bylo velmi příjemné a celý koncert byl rázem veselejší a jistě i melodičtější. Vystoupilo zde více než osmdesát muzikantů ve 34 vystoupeních. Koncert trval dvě hodiny a pozitivní bylo i to, že poslední vystupující měli ještě mnoho diváků. Okolo amfiteátru se to hemžilo na všechny strany, a přesto účinkující nebyli nijak zvlášť rušeni. Poděkování za odvedenou práci patří jistě paní učitelce Chrástové, Faltové, Horáčkové, Dyntarové a Hůlkové, dále bych ráda poděkovala panu Kloučkovi za ozvučení a také všem účinkujícím, kteří se na koncert pilně připravovali. Tento koncert, kterým Vás ráda provázela pí uč. Macháčová, se dá považovat za celkem povedený, i když je rozhodně ještě co vylepšovat.

Mgr. Romana Macháčová

„Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce.“ – Jiří Mahen

Školní výlet II. A na Kumburk

Dne 14. 6. 2016 jela naše třída 2. A na výlet. Nastoupili jsme na vlak v Martinicích a jeli do Nové Paky, odkud jsme polní cestou šli až na Kumburk. Na hradě jsme ve sklepení našli poklad. Vystoupali jsme také na vyhlídkovou plošinu, odkud byla vidět rozhledna Tábor. Vraceli jsme se do Staré Paky a jeli zpět vlakem do Martinic, kde na náš už čekali rodiče.

Výlet byl pěkný, nejvíc byly pěkné výhledy z nejvyššího místa Kumburku.

Daniel Mejsnar, 2. A

14. 6. 2016 jela celá třída na hrad Kumburk. Z Martinic jsme jeli vlakem do Nové Paky a odsud jsme šli pěší túrou na hrad. Z Kumburku jsme se vraceli do Staré Paky na vlak, který jel do Martinic. Tam si nás vyzvedli rodiče. Výlet se vydařil a všem se moc líbil.

Saša Martinak, 2. A

Celá třída 2. A vyrazila dne 14. 6. 2016 na hrad Kumburk. Jeli jsme vlakem z Martinic do Nové Paky. Z Paky jsme šli po stezce červených značek. Cestou jsme našli několik čtyřlístků, viděli jsme hodně zajímavých stromů: duby, buky, památný strom Cyrila Boudy, našli jsme i houby babky. Cestou lesem jsme viděli na stromech obrázky s pohádkovými postavami Rumcajse, Manky a Cipíska. Na Kumburku jsme našli poklady: sušená jablka, hrušky, švestky, bločky na psaní, jablíčka a bonbonky. Celý výlet byl dlouhý asi 12 km. Byl to dobrý zážitek. Výlet se povedl.

Dominik Militký, 2. A

Výlet 2. B na Kumburk

Za hezkého slunečného počasí si hodní žáci 2. B vyrazili 7. června 2016 z Nové Paky na Kumburk. Cestou plnili různé úkoly a v cíli na hradě si našli poklad. V lese postavili domečky, zahráli si na schovávanou, zazávodili si. Ve Staré Pace na druháky čekaly nanuky a jiné dobroty. A hurá vlakem domů. Ve vlaku jsme byli namačkáni jako sardinky, ale vrátili jsme se unavení a spokojení.

Výlet Praha 5. A

Náš výlet začal tím, že jsme se 23. 6. 2016 sešli na nádraží ve Staré Pace. Vlakem jsme jeli do Chlumce nad Cidlinou. Další vlak nás odvezl do Prahy. Z hlavního nádraží jsme šli na Václavské náměstí, kde se celá třída vyfotila pod koněm. Potom jsme se vydali k Pražskému poledníku, který je na Staroměstském náměstí. Dostali jsme krátký rozchod. V jedenáct hodin jsme koukali na „panáčky“, jak vychází z orloje. Přes Karlův most jsme přešli na druhou stranu Vltavy a tam jsme se nasvačili. Mohli jsme si namočit nohy ve Vltavě. Nečekaně nám paní učitelka nabídla plavbu lodí po Vltavě s tím, že uvidíme krásně velkou část Prahy. Bylo vidět Národní divadlo, Petřínská rozhledna, Pražský hrad a mnoho dalšího. Projížděli jsme i pod čtyřmi mosty. Když jsme vystoupili z lodi, vydali jsme se na Petřín. Cestou jsme potkali čaroděje a ten nám mával hůlkou nad hlavami. Taky tam byly nádherné zahrady a malé bludiště. U Petřína jsme měli rozchod, kde si každý koupil nějaký suvenýr, nanuk a pití. Po rozchodu jsme šli do zrcadlového bludiště. Prošli jsme ho několikrát a výborně jsme se bavili v místnosti s proměnlivými zrcadly. Z Petřína jsme si šli ještě smočit nohy a pak na vlak do Staré Paky. Ve vlaku byly kabinky a v nich bylo málo místa. Když se místo uvolnilo, sedli jsme si společně. V Chlumci jsme zase přestoupili a celou cestu jsme se smáli. Když jsme dojeli do Staré Paky, rozloučili jsme se a jeli domů. Moc jsme si výlet užili.

napsala Pavlína a Tereza Votočkovy

Školní výlet VI. B

Dne 2. a 3. června se 6. B vydala na školní výlet do Krkonoš. Ráno nás rodiče dopravili před sklárnu v Harrachově, kde započal náš výlet. Ve sklárně nám ukázali, jak se vyrábí sklo. Mohli jsme si koupit skleničky druhé jakosti, které stály jenom zlomek původní ceny. Součástí sklárny je pivovar. Skláři mohou za směnu vypít piva, kolik chtějí, ale asi to je trochu omezené, protože opilý sklář… Potom jsme „vyšplhali“ pod skokanské můstky a někdo se pokusil vylézt nahoru, ale jenom pokusil. Následně jsme se vydali k muzeu Šindelka, kde nám paní průvodkyně ukázala těžbu dřeva a taky model, který ukazoval dopravu klád po řece. Zajímavé bylo, že dřevorubcům platili za dřevo, co se dopravilo do cílové stanice. Takže co se z řeky ukradlo, to se ukradlo.

Z Šindelky jsme šli do šachty, kde jsme se dozvěděli, že bylo vykopáno 21,5 km chodeb. Těžba skončila, protože vyšlo levněji dovážet fluorit z Číny. Následně jsme šli k Mumlavskému vodopádu, kde jsme smočili nohy a někteří i něco víc. Potom jsme šli na Voseckou boudu, kde jsme se navečeřeli a přespali. Druhý den ráno byla snídaně. Zdánlivě jednoduché složení povlečení se ukázalo jako skoro nemožné. Naše cesta vedla k prameni Labe. Od pramene Labe jsme šli na Labskou boudu a k Labskému vodopádu. Poté byla trasa víceméně jednoduchá – dojít do Špindlu. Při cestě jsme viděli i traktor, co měl lanovku na dřevo. Nakonec všechno dobře dopadlo a my jsme dojeli domů. Byl to úžasný výlet a hlavně bych chtěl poděkovat paní učitelce Šutové a paní učitelce Pohořalé za to, že to s námi ty dva dny vydržely.

Tomáš Podzimek, žák 6. B

Prkenný Důl – výlety 7. tříd

Na konci května se vydaly obě sedmé třídy na výlet do Prkenného Dolu. Každá jela sice v jiném termínu, ale místo i program obou skupin byly stejné. Vyjíždělo se ráno v 7 hodin z Martinic v Krkonoších. Cestování vlakem vítají žáci většinou s nadšením, protože pro ně představuje určitou „atrakci“, kde je možné se nejen hezky pobavit, ale i posvačit či vystřídat místo vedle různých spolužáků. V Trutnově jsme přestoupili na autobus, který nás dovezl do Žacléře. A tam se nám podařilo zvolit poslední způsob dopravy, který jsme ještě nevyužili – pěšky s baťohem na zádech až do Prkenného Dolu, kde jsme se ubytovali v hezky zařízených chatách. Protože nám počasí opravdu přálo, dívky i chlapci trávili většinu času na hřištích, kde hráli fotbal, tenis či nohejbal.

Odpoledne jsme vyrazili na Stachelberg, což je dělostřelecká tvrz, která byla v letech 1937 a 1938 budována jako obrana proti fašistickému Německu. Nebyla však dostavěna a dnes slouží jako vojenské muzeum. Žáci si prohlédli okolní bunkry a vylezli na rozhlednu Eliška. Kdo se bojí výšek, pojal to jako zkoušku odvahy. Odtud byl velmi pěkný výhled do okolí. Po příchodu k chatám se opět sportovalo nebo „pohodovalo“ na pokojích. Odměnou za celodenní sportovní nasazení byla návštěva wellness, kde si všichni mohli užít vířivku a saunu. Po večerním programu, který už „velkým sedmákům“ nemusí nikdo příliš „organizovat“, následovala večerka. Vše proběhlo v pohodě.

Po společné snídani v restauraci a po míčových hrách jsme se druhý den vraceli stejnou trasou domů. Výlet se opravdu oběma třídám vydařil. Žáci fungovali jako bezva parta, svěřovali se, že si výlet skvěle užili a že by sem zase za rok chtěli jet – ale na víc dní… :-) My jsme si s paní učitelkou P. Šedivou výlety také skvěle užily a určitě na ně budeme rády vzpomínat…

Mgr. Monika Mečířová a Ing. Petra Šedivá, třídní učitelky 7. tř.

Sázava 2016

Ve dnech 31. 5.–2. 6. 2016 se devátá třída v doprovodu paní učitelky Faistaverové a pana učitele Baudyše zúčastnila výletu sjíždění Sázavy.

Sraz byl u sokolovny, kde měli sraz i osmáci, se kterými jsme jeli autobusem. Po necelých 3 hodinách jízdy jsme vypustili osmáky z autobusu a sami jsme poté jeli asi 30 kilometrů dál do města Sázavy, kde na nás čekali dva suproví instruktoři Tereza a Vašek. Hned na začátku se skamarádili s našimi učiteli a po nás vyžadovali tykání a oslovování „Terka a Venca“, což se nám hodilo, neboť byli mladší 30 let, a vykat jim nám přišlo trochu divné. Po krátkém proškolení jsme se rozdělili do dvojic (kluk, holka) kvůli tomu, aby měl zadák větší váhu a sílu kormidlovat loď. Na místě jsme si uložili tašky, odkud se nám potom převezly do campu „U Bořka“, kam jsme měli za úkol prvního dne dorazit. Po prvních asi 2 hodinách jsme dorazili k hospodě, kde jsme se občerstvili teplým jídlem a příjemně chladivým nápojem. Hned jak jsme opustili hospodu, se spustil silný a prudký déšť, ale my jsme měli štěstí, protože jsme se ještě nevypravili na cestu, a tak jsme čekali. Čekali jsme do dobrých 16.00, než déšť ustal. Poté jsme se vydali zase na cestu k již zmíněnému campu. Jezy, které jsme, dle mého názoru, úspěšně sjeli, nebyly pro nás nijak velkou překážkou. Někteří spolužáci se sice „cvakli“, ale to k tomu prostě patří. Když jsme dorazili do campu, srovnali jsme si lodě, aby z nich vykapala voda, poté jsme si rozdělili tašky a šli jsme postavit stany, abychom měli kde spát. Večerku jsme měli ve 23.00, kterou všichni k mému údivu splnili.

Druhý den ráno jsme vstávali kolem půl osmé, abychom se stihli nasnídat, sbalit stany a opustit camp. Naše cesta byla druhého dne dlouhá kolem 20 kilometrů. Vyrazili jsme směrem na Týnec nad Sázavou, kde jsme strávili druhou a také poslední noc. Tato cesta nás prověřila coby vodáky celkem dost, neboť na nás cestou čekalo přes 7 jezů a několika místy byla i řeka dravější, což i to bylo takovou menší zkouškou. Někteří se sice namočili, ale to bylo u jednoho z nejtěžších jezů, které nás tento den čekaly. Hned za ním byla řeka dost dravá, a tak se stalo, že se někteří zastavili o větve stromů, které zasahovaly do průtoku řeky. Na tomto úseku se nám zranila Míša, která se snažila pomoci Tomáši Exnerovi a Pavlu Šírovi, kteří se zasekli na břehu, až jim odplaval barel. Barel měl každý na osobní zavazadla, třeba jako věci na převlečení, svačinu, apod. Na místě, kam jsme dorazili na oběd, jsme se také vyfotili. Měli jsme během toho za úkol udělat nějakou pózu, ale jediný člověk, který se k tomu odhodlal, byla Renda Trejbalová. Hned po focení jsme se vydali dál. Cestou nás sice potkalo pár přepršek, ale to neměnilo nic na tom, abychom spojili naše lodě a aby někteří odvážlivci dokonce přebíhali po přídi lodí. Dokonce i malý Honzík Baudyš to zkusil – sice spadl do vody, ale snaha se cení. :-) Mnozí z nás se toho ani neodvážili, a tak si myslím, že je statečný. Dál po proudu jsme se zastavili na další fotku. Spojili jsme naše lodě do hvězdy a Venca plul napřed, aby vylezl na most a vyfotil nás. O kousek dál jsme zastavili a šli jsme se kouknout na zříceninu jménem „Zbořený Kostelec“. Chvilku jsme se museli brodit vysokými kosinusy (kopřivami), abychom se dostali na cestu, po které jsme potom vylezli na již zmíněnou zříceninu. Někteří spolužáci tam ani nedošli, neboť při vystupování z lodi se zabořili do bahna, protože měli crocsy. Což není vhodná obuv do lodi, i když je měla skoro celá třída. Po necelém kilometru u řeky stála budova Jawa, u které jsme hráli hru Bomba, ale to jen ti, kteří chtěli. Hra Bomba je o tom, že házíme houbou a ten, komu spadne do lodi, má 3 vteřiny na to loď opustit. První, kdo skončil ve vodě, byl pan učitel se synem. A poté další a další. Ti, kteří se nedali, byli potopeni následovně tím, že byla jejich loď převrácena. Byl tam s námi i Venca, který nám hlídal barely. Jedna z lodí se nám nepodařila vyprázdnit, a tak na ní Tomáš Exner, sice stěží, ale doplul do campu v Týnci nad Sázavou, kde jsme strávili poslední noc našeho výletu a závěrečný táborák.

Rozebrali jsme si bagáž a šli si postavit stany a usušit zmáčené věci. Poté se rozhodlo, že se půjde v 17.30 na nákup (co kdo potřeboval) a pak na večeři do místní pizzerie. Když jsme dojedli a vrátili se do campu, šli si kluci zakopat a některé holky šly krmit kačery, kteří tam pluli v celkem hojném počtu. O chvíli později jsme se dohodli, že si uděláme závěrečný táborák, a tak jeli kluci na druhý břeh pro dříví. A jelikož za tu dobu holky nevěděly, co mají dělat, rozhodly se, že prozkoumají camp. Samozřejmě narazily na pískoviště. A jako správné deváťačky postavily hrad z písku. :-) Pak se opět vrátily ke krmení kačerů. Kluci se mezi tím vrátili a připravili pěkný ohýnek. I když nebylo co opékat, nezabránilo nám to v tom, abychom se u něj hřáli a hráli hru „Co bys dělal, kdyby…“. Takhle šly různé otázky a odpovědi dokola a zase zpátky. Poté, co David Bajer přiložil do ohně další kus suchého dřeva, řekl mu pan učitel nějakou větu, na kterou David obratně odpověděl, že mu pan učitel může tykat. Načež všichni propadli výbuchu smíchu, který následoval. Potom se rozhodlo, že si zahrajeme a zazpíváme, jak to u táboráku bývá. Přemluvili jsme Honzu Šimůnka, který nám dopřál radost poslechnout si ho, jak hraje libozvučné „Slavíky z Madridu“. Poté se kytary ujal Venca a hrál nám známé písničky, jako je např. Severní vítr. A když už byla půlnoc, paní učitelka nás rozpustila do stanů, abychom si řádně odpočinuli na další den. I když jsme šli spát asi o půl hodiny později, než nám bylo řečeno, dalšího dne to náš výkon nijak nepoznamenalo.

Třetí den nás čekalo posledních 16 kilometrů plavby. Jeli jsme krásným údolím. Tam jsme taky potkali zahraniční školu na vodáckém dobrodružství, ale podle toho, co jsme slyšeli říkat jejich instruktory, jim to moc nešlo. Ale tím jsme se nenechali rozladit a plavili jsme se dál, dokud jsme nedorazili na místo, kde jsme si dali poslední oběd tohoto výletu. Po obědě jsme vyrazili na poslední kousek cesty. Po většinu této cesty jsme jeli peřejemi, takže nebylo lehké se vyhnout kamenům, na které stejně někdo dřív nebo později narazil. Poslední úsek jsme už nikam nespěchali, a tak jsme se nechali unášet líným tokem řeky, který následoval po peřejích. Než jsme se nadáli, dorazili jsme na místo, kde na nás čekali osmáci a jejich učitelky. Následovalo velké loučení s našimi instruktory, společné focení a nakládání zavazadel do autobusu, který nás odvezl zpět do Studence, kde náš výlet oficiálně skončil.

Nikdo nečekal, že tento výlet skončí tak rychle. A věřím, že by nám vůbec nevadilo zůstat tam o něco déle. Tento výlet jsem si opravdu užila a věřím, že ostatní také.

Tereza Dubská, žákyně 9. třídy

Jakub Kohák ve Studenci

„Dobrý den, pane Kohák,“ zazněla první slova písničky od žáků studenecké školy na uvítání známého režiséra, herce a moderátora Jakuba Koháka, který naši školu navštívil 27. června 2016 v dopoledních hodinách.

Jakub Kohák režíroval reklamy pro Vodafone, T-Mobile, Kofolu, Pepsi nebo pro Nadaci Terezy Maxové atd. Jako herce jsme ho mohli vidět ve filmech U mě dobrý, Hlídač č. 47, Vejška, Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka a v mnoha dalších. Účinkuje v ranní show rádia Evropa 2 a v posledních měsících jeho popularita ještě vzrostla díky zábavnému hudebnímu pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kde výkony soutěžících vtipně komentuje v roli porotce.

Když se žáci dozvěděli, že se paní učitelce Petře Šedivé podařilo sjednat tuto vzácnou návštěvu, všichni byli nadšeni a každý se zvědavostí očekával, kdo vlastně „ten Kohák z televize“ doopravdy je. V ranních hodinách se v ZŠ Studenec objevil ohromně vysoký, zarostlý a výborně naladěný pán, který si od začátku získal sympatie všech dětí i vyučujících. Nejprve zavítal do nejnižších tříd, kde mu děti předvedly různé scénky, které si J. Kohák se zaujetím natáčel na mobilní telefon, a také mu předaly obrázky, které pro něj namalovaly. Hlavní program byl připravený v amfiteátru za školou, kde se měla konat beseda. Deváťáci Magda Hrnčířová a Dominik Pekárek se ujali moderování a začali klást panu Kohákovi otázky, které předem napsali na lístky žáci z ostatních tříd. Otázky se týkaly režírování, vztahu ke sportu a k hudbě, humorných historek z natáčení atd. Jakub Kohák byl tak vtipný a pohotový, že se všem díky smíchu prodloužil život jistě o několik desítek hodin… A každý zapomněl na červnový deštík, který si s námi od rána pohrával. Kohákovy odpovědi snad ani není možné na papíře interpretovat, protože jeho podání je tak jedinečné, že od jiného to nevyzní tak vtipně. K tomu samozřejmě občas dodal několik poznámek, kterými pochvaloval přednosti ženského pohlaví, ale jelikož jsme se nacházeli na území základní školy, snažil se být hóóódně decentní… :-) Přestávku mezi povídáním vyplňovali studenečtí žáci hudebními čísly – jedna z písniček pocházela od skupiny Wohnout, se kterou je Jakub Kohák spojován.

Od amfiteátru se žáci přesunuli na fotbalové hřiště, kam doběhl i J. Kohák v doprovodu orientačních běžců z řad studeneckých žáků a žákyň, kteří mu pomáhali zvládnout trasu na určené místo. Samozřejmě si musel obléci i dres, aby mezi naše úspěšné závodníky orientačního běhu zapadl. Na hřišti u sokolovny pak předvedl své fotbalové dovednosti, neboť tomuto sportu se věnoval nejen na televizních obrazovkách (Okresní přebor), ale také v soukromém životě. Zastřílel si na bránu a také se předvedl jako pravý gólman. Celé dopoledne u něj čekaly skupinky dětí, které toužily po jeho podpisu. Přestože brzy po obědě čekaly J. Koháka další pracovní povinnosti v podobě moderování, zvládl se ještě vyfotografovat se všemi třídami.

Celé dopoledne bylo úžasné. Žáci i učitelé působili nadšeně a snad se ve Studenci líbilo i panu Kohákovi, který se přiznal, že to bylo jeho první setkání s žáky základní školy a že takovéto setkání on nepojímá jako práci, ale jako dovolenou, protože ho to baví… Velké poděkování patří P. Šedivé za zajištění této návštěvy, vedení školy i všem vyučujícím a žákům, kteří pomohli připravit bohatý program.

Školní rok nemohl být zakončen lépe… Vedle povinností a trápení, s kterými se v životě každý někdy potýká, je potřeba, abychom se nezapomínali smát…

Mgr. Monika Mečířová, učitelka ZŠ

Zápisem do školní kroniky se s námi Jakub Kohák rozloučil.

Nádherná návštěva, krásné přivítání, milé děti, famózní dopoledne!

Jestli někdy opustím Prahu, tak jedině kvůli Studenci.

Díky za vás,

navždy

Jakub Kohák