Rok 1913

Vydání: Číslo 1/2017

Výlety do studenecké minulosti 10.

Cihelna. V tomto roce prodal Václav Jirko ve veřejné dražbě místní cihelnu. Koupil ji Karel Tauchman, bývalý studenecký rychtář. Dalšími účastníky na kruhové cihelně byli: Frant. Karásek, pekař, Josef Štefan, rolník, Vitvar František, hostinský, a firma Fejfar a Mládek.

Sokol. cvičení. 29. června pořádala těl. jednota Sokol místní veřejné cvičení, které se mělo původně konati na školní zahradě, kde již také bylo pro slavnost vše připraveno. Ale již vpředvečer slavnosti začalo pršet a déšť neustal ani dne následujícího. Cvičení konáno bylo proto v hostinci u Višňáků za poměrně malé účasti obecenstva.

Obecní volby. 28. a 29. července konány byly obecní volby, jelikož volby v r. 1911 provedené prohlášeny byly za neplatné. Konány byly v I. třídě obecné školy a ve volební komisi zasedali: Josef Erban, Karel Tauchman, Antonín Řehoř a Josef Sedláček. Volební agitace byla veliká a směřovala na jedné straně hlavně k tomu, aby do obecního zastupitelstva nebyl zvolen bývalý starosta Exner. A tak se také skutečně stalo. Exner zvolen vůbec nebyl a z předcházejícího obecního zastupitelstva dostali se do nového pouze čtyři členové. Ostatních 14 zvoleno z lidí většinou mladých. Poněvadž však i proti těmto volbám byly nadřízeným úřadům podány námitky (bývalým starostou Exnerem), zasedalo ještě dále staré obecní zastupitelstvo.

Nový taneční sál. 14. září – o zdejším posvícení – konala se v hostinci U Johnů (čp. 176) opět taneční zábava. Hostinec ten byl tohoto roku úplně přestavěn a vybudován u něj prostorný taneční sál.

Požár. 6. října v 5 hodin ráno vypukl ve stodole rolníka Karla Jecha, čp. 291, oheň, který brzy zachvátil i chlév a obytné stavení. Poněvadž stodola byla plná nevymláceného obilí, trval oheň velmi dlouho. Stodola shořela úplně, na chlévě a obytném stavení jen kryt. Majitel utrpěl velkou škodu, neboť kromě veškerého obilí shořely mu i zásoby krmiva a všecky stroje hospodářské.

Nové divadlo. 30. listopadu sehrál divadelní odbor jednoty Svatojosefské na novém jevišti v hostinci U Johnů divadelní hru „Bez požehnání“. Jeviště toto – starší – zakoupil spolek od Řemeslnické besedy v Pardubicích, stálo i s potřebnou úpravou 600 K. Návštěva toho dne byla velmi slušná a na vstupném vybráno bylo 80 K.

Četnická stanice. Dne 1. prosince t. r. přemístěna byla ze Studence do Roztok četnická stanice. Tato stanice byla jednomužová a zřízena byla ve Studenci od 1. března 1889. Prvně byla umístěna v domě Jana Pauera, čp. 286. Od 1. září 1889 až do 30. listopadu 1906 byla v obecním domku čp. 298 , od 1. prosince 1906 do 31. května 1911 v domě J. Exnera čp. 279 (hotel) a od 1. června do 30. listopadu 1913 ve „Vinopalně“ čp. 178. Byla tedy četnická stanice ve zdejší obci celkem 24 roky 9 měsíců a vystřídalo se na ní 6 četnických strážmistrů: J. Kameník, Karel Kubín, Josef Švarc, Dominik Šťastný, Václav Husák a František Müller.

Rok 1914

Neštěstí. 5. dubna – na Květnou neděli – před půl osmou ranní trousili se lidé po státní silnici po skupinách směrem od Špice ke kostelu na ranní bohoslužby. Jednu takovou skupinu tvořily babičky: Jeníková, Štefanová, matka kováře, a Pršalová, matka profesora Pršaly. Když byly asi 100 m před domem J. Pauera, čp. 286, dojíždělo je auto Waltera z Vrchlabí. Poněvadž všechen prach autem zvířený byl větrem hnán v tu stranu, kde právě výše jmenované ženy kráčely, chtěly tyto přeběhnouti v posledním okamžiku na druhou stranu silnice, aby nebyly zaprášeny. Ale tyto kroky staly se pro dvě z nich osudnými – vběhly přímo pod přijíždějící auto. Zabrzdění šoféra a prudké jeho trhnutí volantem nebylo již nic platné. Obě ženy byly usmrceny. Pršalová ležela na zemi s rozbitou lebkou a Štefanová byla kolem auta zachycena za sukně a na kolo auta natočena tak, že byla přímo rozlámána. Jen Jeníkové podařilo se včas uskočiti a zachrániti si život. Vilemíně Štefanové z čp. 201 bylo 69 let a Františce Pršalové z čp. 67 bylo 82 let.

Udání. 11. dubna konal se ve vsi církevní průvod s nejsvětější svátostí oltářní v rukou místního faráře Řiba. Před trafikou u Sedláčků stáli Ludvík Zindulka, Václav Palas, dělníci u p. Vintra, Václav Masopust, Bedřich Hamáček, tkalc. dělníci a Šlechtislav Žalský. Všichni tito muži vystoupili na počátku letošního roku (1914) z církve římsko-katolické, začeš dal jim farář Řib odzvoniti umíráček, oznámil je s kazatelny s obvyklým tehdy slovním doprovodem. Proto chtěli všichni tito výše uvedení učiniti dnes – v den vzkříšení – panu faráři něco na oplátku. A tak když ubíral se průvod kolem nich, nesmekli klobouky domnívajíce se, že tak činiti nemusí, když jsou bez vyznání náboženského. Byli však farářem Řibem žalováni, že se provinili proti paragrafu 303 trestního zákona rak., jímž bylo podobné počínání zakázáno. Obžalovaní byli vyslýcháni u soudu v Jilemnnici a 4. srpna v Jičíně. Za svědky proti nim byli: František Říb, farář, Šebestián Hák, Josef Tomáš, Josef Ulvr, Hynek Tauchman, Karel Štefan, Josef Jeník, Josef Beneš a prof. Josef Pršala. Ve prospěch obžalovaných svědčili: František Čech, Josef Sedláček, František Sedláček, Václav Vondra, Jan Šorfa a Josef Vízner. Všichni obžalovaní měli býti přísně potrestáni, avšak starosti válečné věc odsunuly a po převratu bylo jim odpuštěno.

Volba starosty. 9. května byly schváleny obecní volby z minulého roku a mohlo býti proto přikročeno k volbě obecního představenstva. Zvolený výbor sešel se v místnosti Jana Šorfy, který v té době zastával úřad starostenský, a po vzájemné dohodě volby provedeny následovně: starosta Jan Šorfa, 1. radní Karel Tauchman, 2. radní Josef Sedláček a 3. radní Josef Štefan. Dalšími členy obecního zastupitelstva byli: Karel Štefan, Josef Jezdinský, Josef Albrecht, Karel Karásek, Josef Mádle, Josef Kudr, Josef Hák, František Pošepný, Rudolf Vízner, František Tom.

Povodeň. 17. června počaly se po obloze tvořit zlověstné mraky, kterých stále přibývalo. Poledne toho dne ohlásilo se bouřkou. Ve 2 hodiny odpoledne se setmělo, bouřka se přiblížila a začalo poprchávati. V půlhodině změnila se tato přeprška v mohutný lijavec, přičemž blesk stíhal blesk, rána ránu. Lidé se zatajeným dechem pohlíželi okny na spoustu vody valící se dolů po vsi. Od Kobrových až na Smíta tvořila voda vystouplá z břehů Olešky jedno jezero. Po vodě plulo množství dříví polenového i dlouhého, voda vnikala do stavení a působila značné škody. Cesty byly v mnoha místech vymleté, potok v několika místech ucpán nánosem a téměř všecky dřevěné mosty přívalem strženy. Seno z luk bylo odplaveno, úroda na polích silně poškozena. Na rybníky u zámeckého parku byla však pěkná podívaná. Voda přetékala přes břehy obou rybníků ve výši 1/2 metru, takže tu vznikl dvojitý vodopád. Louka pod dolením rybníkem byla zaplavena, ve vodě pluly kupy sena. Most u silnice nestačil vodu propouštěti, přetékala proto přes cestu bukovinskou po louce kolem Vinopalny a hnala se prudce jako řeka do Bukoviny. Bukovinští se divili, odkud tolik vody, neboť tam téměř nepršelo.

(pokračování roku 1914 příště)