Na počátku bylo Slovo – o ocenění studenecké knihovny
Studenecké putování 28. září 2006 – cesta na Levín
Z činnosti Klubu důchodců 2005–06
Důchodci ze Studence a Zálesní Lhoty výletovali – výlet do Pěnčína, na Černou Studnici a do Pasek
Zprávy obecního úřadu – klub přátel historie, sociální služby, MAS Přiďte pobejt
Vítání občánků – vítání 12 dětí dne 11. října
Výsledky voleb ve Studenci a Zálesní Lhotě – komunální volby a volby do senátu
Hasiči o prázdninách a na podzim
Posvícenský koláč – přespolní běh pořádaný Sokolem Studenec
Zpráva o tenistech ve Studenci
Fotografie na titulní straně – „Zrcadlo“ (snímek Michala Kučery z loňské fotosoutěže)
…Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (Jan, 1)
Jsou různé začátky… jdeme životem a někdy se nám splní něco, co je touhou našeho srdce, je to pak jako naplnění snu. Život není vždy jednoduchý, ale pokud dokážeme mít sny…
Pro mne jedním ze splněných snů byl začátek práce v knihovně. Kdo má rád slova, jejich barvu, význam, to, jak žijí, jak ukazují na něco tušené uprostřed životů, uprostřed cest osvětlují něco, co nebylo vidět, ten ví, o čem mluvím.
Tolik událostí v životě bylo osvětlené SLOVEM zaslechnutým nebo přečteným v pravý čas. Díky!
Cesty života nejsou jednoduché, přesto jdu a znovu a znovu žasnu, například uprostřed knihovny nad slovy, která vydávají svědectví o někom, kdo měl potřebu a dar je napsat tak, jak je napsal.
Nebo také jdu a dívám se, jak mluví současný svět, skrze ústa lidí, politiků, filmových hvězd, skrze scénáře telenovel, televizi, tisk… slova, slova, slova… no a to opět „žasnu“, tentokrát nad tím, kam se poděl pravý význam slov.
Víme ještě někdo, co znamená slovo:
Láska… Dobro… Krása… Pravda… Přátelství… Víra… Naděje…???
Dívám se kolem sebe a v očích lidí tak často vidím touhu po pravém významu těchto slov… slov, která jsme zapomněli žít, a tím jim vzali život!
Možná je čas vrátit se na počátek?
Hledání pravého významu pro to, co potřebujeme pojmenovat v našich životech, je o náročných cestách na hory uprostřed nás. O hledání toho pravého Slova. Přimlouvám se, aby naše oči nebyly slepé pro potřeby našich blízkých, našich dětí, přátel… potřebujeme uvěřit, že slova, ta s pravdivým významem, žijí uprostřed našeho srdce.
A já potřebuji věřit, že slova, která nám mají stále ještě co říct, objevíme i v knihách, i v knihovnách, i v té knihovně naší!
Naše knihovna byla letos nominována za Liberecký kraj do užšího výběru na udělení ceny Knihovna roku 2006. Návštěva komise byla opravdu nevšedním zážitkem. Byla složena ze zajímavých lidí, kteří dělají zajímavou práci, a my byly rády, že jim můžeme povědět o tom, co se u nás v knihovně děje a jak to u nás „žije“.
Když přišla pozvánka do Prahy, bylo to jako pohlazení… myslím, že bychom si velmi brzy všichni zvykli,když by někdo takovým krásným způsobem ocenil jakoukoli naši práci, kterou děláme. Ono totiž uvěřit tomu, že naše práce je pro někoho darem, že ty hodiny, které prožíváme v práci, jsou nejenom „přežívané“, ale „prožívané“, že to není ztracený čas… to je radost.
Vy všichni, kteří chodíte do knihovny a máte rádi knihy, slova a atmosféru vydechovanou v tomto prostředí, vy všichni byste si zasloužili tam být s námi. Nejdříve by vás v Klementinu přivítali, pak vás vzali na taková místa, kde chodí historie, jako do Barokního sálu knihovny, pak na Astronomickou věž, no a pak byste uprostřed Zrcadlové kaple vyslechli slova fejetonu v podání herečky T. Medvecké, slova aktuálního ministra kultury Martina Štěpánka o různých knihách našeho života a za zvuků žesťového kvarteta, za zvuku fanfáry by někdo řekl, že oceněna čestným uznáním byla Místní knihovna Studenec.
A vy jdete dopředu sálu, nohy se vám trochu v těch světlech třesou a víte, že tohle je právě kus snu, který stojí za to snít. Že jeho splnění je váš dar a skrze tento dar může být darem pro ty , kteří vás v knihovně navštěvují.
Celý den a všechno to krásné rozmazlování s pečetí Prahy, která žije na Karlově mostě i v Klementinu i v malinkých uličkách, kterými chodil už nejeden spisovatel a milovník slov… celý den byl oslavou toho, že člověk dokáže… někdy dokáže popsat to, co má v srdci, no a když to nedokáže, tak si to může přečíst.
Taky se vám stává, že si říkáte, kdybych to uměl(a), napsal(a) bych to právě takhle!
Mně se to stává a skrze tu touhu vypsat krásu života, skrze tu touhu mám ráda práci v knihovně, protože tam rozhodně v knihách nacházím slovo, a to i Slovo života.
Gratulujeme knihovnicím k významnému ocenění, které naše knihovna díky nim získala a děkujeme za nadšení, s jakým se knihovně a čtenářům věnují. Přejeme jim hodně radosti z jejich práce a mnoho dalších spokojených čtenářů.
Sokol Studenec a ZŠ Studenec připravili páté Studenecké putování na den 28. září 2006 s cílem na hradě Levín. Cíl tohoto putování byl zvolen záměrně, neboť je více než pravděpodobně, že právě prostřednictvím hradu Levína došlo k osídlení dnešního Studence a vzniku jednotlivých osad na jeho území.
Trasa vedla převážně po červené turistické značce a včetně zpáteční cesty měřila 8 km a zúčastnilo se jí 70 poutníků.
Dnešní, v pořadí již páté studenecké putování začíná opět od sokolovny. Sokolovna, a sice její malý sál o rozměrech 13 × 8 m byl postaven v roce 1940, V roce 1968 byl postaven velký sál s rozměry 24 × 12 m a ten byl s malým sálem propojen. Součástí sokolovny je kuchyň, jídelna a dvě klubovny, a to jedna v přízemí a druhá v prvním patře. V nástavbě nad malým sálem je turistická ubytovna s kapacitou 51 lůžek a společně s 12 lůžky v bývalém dvoupokojovém bytě tak činí celková ubytovací kapacita 63 lůžek. Je zde i nářaďovna, prostorná šatna, WC, sprcha a dvě umyvárny. Modernizovaná kotelna na lehký topný olej vyžaduje menší obsluhu, ale cena oleje se postupně zvýšila tak, že její provoz je velice nákladný (ročně asi za 280 tisíc Kč). Stejně nákladně je vytápěný i obecní úřad a mateřská škola s pečovatelským domem. Před modernizací vytápění je hasičský dům a základní škola. Je uvažováno o vytápění tepelným čerpadlem na elektřinu. Pořízení tepelného čerpadla je kolem jednoho milionu. Vlastní vytápění je za poloviční cenu než topným olejem.
V sokolovně během týdne (převážně v zimním období) škola s téměř 230 žáky uskuteční 32 cvičebních hodin. Ostatní veřejnost má podobný počet hodin. V pondělí SK přípravka (Nosek, Mejvald), Sokol starší ženy (Staňková, Tauchmanová) a SK florbal (Pension Trautenberk), v úterý Sokol rodiče s dětmi (Bergerová, Mačková) SK mladší žáci (A. Kuřík, Čivrný) a Sokol mladší ženy (Vanclová). Ve středu Sokol líný tenis, SK starší žáci (Letkovský), Orel odbíjená, ve čtvrtek Sokol žáci (Čechová), Sokol mladší ženy (Ulvrová), v pátek Orel odbíjená (Honková), odbíjená podnikatelé (Racek, Kuřík, Cziroková), Orel odbíjená (Urban), v sobotu i v neděli soutěžní zápasy (Orel stolní tenis a odbíjená). Sečteno: Sokol 13 hodin, Orel 11 hodin, SK fotbalisté 4 hodiny, podnikatelé 3 hodiny, celkem 31 hodin. Sokolovnu využívají i hosté (například gymnasté z Vrchlabí).
Sokolovna ve Studenci ve srovnání s okolními obcemi je mimořádně velká. Poskytuje možnosti pro sálové sporty a v případě potřeby i zázemí pro kulturní vystoupení, plesy i kulturní vystoupení. Například taneční skupina Speedy vedená Barborou Šulcovou a Lenkou Hodkovou při akci ZŠ Studenec hledá se Superstar, na níž se tanečníci připravovali v malém sále a vystoupili v sále velkém. V hledišti bylo 120 diváků.
V roce 1996 vydal Obecní úřad Studenec mapu obcí Studence a Zálesní Lhoty. Tato skládanka obsahovala na přední straně pěknou přehlednou mapu a na zadní straně česky a německy charakteristiku obou obcí a nejdůležitějších institucí. Mimo ostatních je zde uveden Sokol Studenec fotografií sokolovny a informací o možnosti ubytování v turistické ubytovně, vhodném místě pro soustředění sportovních oddílů. Možnosti vaření a v zimních měsících upravených běžeckých tratích.
V roce 2006 vydala Obec Studenec skládanku Studenec a Zálesní Lhota. Je zde krátká informace o Studenci s 1360 a Zálesní Lhotě s 380 obyvateli. Mezi 27 obrázky a jejich popisem Obecní úřad Studenec nebyl ochoten a schopen docenit význam sokolovny a jejím obrázkem a charakteristikou přilákat zájemce do Studence.
Je to podobný ústup ze slávy jako v případě Zámku Studenec, kde v minulé skládačce z roku 1996 Chemopetrol Litvínov má obrázek rozšířeného zámku v jedinečný rekreační objekt a nabízí ubytování v zámku a srubech, stravování, bar, bazén, saunu, horská kola a míčové hry. Tento výjimečný objekt nacházející se v obci totálně pustne a spoluúčast a iniciativa obce v jeho nabízení a provozování je taková, jak ji vidíme. Člověk slyší o velkém podporování turistiky a vidí to, co o obou nejvýznamnějších objektech pro cestovní ruch bylo zde uvedeno.
Vracíme se k sokolovně. V sousedních Roztokách nyní probíhá velká modernizace sokolovny. Obecní úřad v Roztokách na ni ušetřil 4 miliony a od státu získal 3 miliony. Podobnou investici bude potřebovat i sokolovna ve Studenci. Zateplení stropů a obvodových stěn, oprava střechy, modernizace kuchyně a turistické ubytovny, výměna oken. Vývojem cen by připadalo v úvahu změnit vytápění. K uhlí se vracet asi nelze, lehký topný olej je velmi drahý, a tak je asi třeba uvažovat o tepelném čerpadle. Modernizace tak velkého a v obci jedinečného objektu je v řádech milionů. Asi v krátké budoucnosti tato starost vznikne.
K hradu Levínu vede červená turistická značka, která je součástí turistického značení. Území Česka a Slovenska má jednu z nejdokonalejších a nejhustších sítí turistického značení pro pěší turistiku. První česká turistická značená cesta byla červená ze Štěchovic ke Svatojánským proudům a vyznačil ji 11. května 1889 Klub českých turistů hned následující rok po svém založení na území dnes zaplaveném slapskou přehradní nádrží. V tomtéž roce byla vyznačena druhá červená značka v okolí Karlštejna, která existuje doposud a je označena evidenčním číslem 0001, a značky na Skalku a Rač. V roce 1912 byla dokončena první dálková trasa přes Brdy na Šumavu. Až do roku 1938 následoval rychlý rozvoj. Období druhé světové války a období let 1950–1954 však znamenalo pro systém značení krizi – nebyla prováděna obnova značení a systém byl silně narušen.
Značení provádějí již od počátků bezplatně dobrovolníci vyškolení a organizovaní Klubem českých turistů. Klub českých turistů byl založen roku 1888. Roku 1920 se změnil na Klub československých turistů (KČST). Od roku 1939 působil opět jako KČT. V části druhé poloviny dvacátého století prováděl značení Svaz turistiky Československého svazu tělesné výchovy (ST ČSTV), v devadesátých letech se však KČT osamostatnil (obnovil) pod původním názvem. Kontrola a obnova značení má být v ideálním případě prováděna každé tři roky, skutečnost závisí na možnostech dobrovolných spolupracovníků.
KČT je členem Evropské asociace turistických klubů. Asociace sídlí v Kasselu v Německu, prezidentem asociace v roce 2005 byl Čech Jan Havelka, který má sekretariát v Praze. 28. dubna až 2. května 2004 asociace v Bechyni uspořádala první Evropskou konferenci o značení turistických cest. V přijaté Bechyňské deklaraci účastníci mimo jiné konstatovali, že budou respektovat národní tradice turistického značení a že není účelné usilovat shora o nadnárodní standardizaci a unifikaci způsobu značení.
V současné době měří značené turistické cesty v Česku 38 500 km, což je téměř cesta kolem světa.
Červená turistická značka prochází úpatím vrchu Hradiško, na němž byla ve středověku údajně umístěna tvrz, což má dokazovat i samotný název (obdobné vrchy však většinou nesou název Hradištko) a některé amatérské archeologické průzkumy. V listinných pramenech však existence této tvrze doložena není, často je ztotožňována s tvrzí v osadě Lišný (dnes Studenec Na Táboře) nebo tvrz nad obcí Žďár. Pod Hradiškem Na smitech hrál v letech 1933 až 1954 své fotbalové zápasy SK Studenec a na opačné straně vrchu byla zahájena v roce 1947 výstavba skokanského můstku, která byla v následujícím roce přerušena a již neobnovena. Kříž pod Hradiškem byl původně umístěn mezi Horkami a Studencem, kde později byla postavena socha Panny Marie a původní kříž přesunut pod Hradiško.
Ves Olešnice je připomínána ve 14. století (původní tvrz ležela nad dnešním viaduktem a samotné tvrziště bylo poškozeno při stavbě železniční trati v 19. století), ještě v následujícím století však byla součástí panství nedalekého hradu Levína. Po jeho zániku tvořila Olešnice nakrátko samostatný statek patřící zřejmě Hašku Čertovi z Olešnice připomínaný roku 1449. Krátce poté ztratila Olešnice samostatnost a nebyl tedy důvod udržovat zde panské sídlo.
Kostel Všech svatých připomíná se jako farní již ve 14. století, ale fara v 17. století zanikla. V roce 1787 byla zřízena v Olešnici lokalie, jež byla v roce 1857 povýšena na faru (kostel byl do roku 1707 filiálním do Nové Paky). Věž kostela byla postavena teprve roku 1821 na místě dřevěné zvonice. V roce 1833 kostel zvětšen a při těchto úpravách byl v báni sanktusníku nalezen nápis: „Dielan byl 1210 od nar. Kr. P.“
Orientovaná nízká stavba, omítaná, loď o třech osách, kněžiště o pěti stranách pravidelného osmiúhelníku a sakristie na sever kněžiště. Ze západního průčelí vystupuje jednopatrová věž, břidlicový kryt na valbě lodi a na čtyřboké střeše věže, jež přechází v komolý osmiboký jehlan. Na jehlanu sedí zasklená lucerna, krytá stanovou věžkou, plechem pobitou. Gotické kněžiště má hrany chráněny nízkými kamennými opěrnými pilíři, jejichž trnože jsou zkoseny a pod vrchní šikmou deskou opatřeny krycí římsou s výžlabkem. Vchody do kostela jsou tři: první ve středu západního průčelí pod věží, druhý do sakristie na východní straně, třetí v jižní zdi části lodi pod středním oknem.
V lodi jsou tři okna: 3 páry, v kněžišti jedno (vesměs jsou vrchem překlenuta). Vnitřní loď měří 12,70 m délky, 7,60 m šířky a 6,10 výšky. Nad hladkými stěnami obíhá podstropní římsa, od níž k rovnému stropu vede vysoký náběh čtvrtkruhového profilu. Loď otvírá se do kněžiště o 5,40 m šířky a 4,90 m vysokým hlubokým, hrotitým vítězným obloukem, silným 0,82 m. Dříve bývalo kněžiště goticky sklenuto, když ale klenba jednou spadla, byla nahrazena rovným stropem na vysokém náběhu. Výprava kostela je v chudém baroku a zčásti v empíru. Na hlavním oltáři obraz všech svatých od neznámého malíře nemá valné umělecké ceny. Kol rámce dva zlacení andělé, dobré řezby a dvě empírové vázy. Boční oltáře jsou stejné s hlavním; zdobící je obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava, rovněž dílem neznámého malíře jsou slabé umělecké práce.
Kazatelna je barokní, zdobená řezbami. Na zábradlí na zlaté půdě jsou obrazy Petra a Pavla. Na střeše kazatelny v oblacích a záři jsou desky desatera božích přikázání. Tato pěkná kazatelna končí pinií. Křtitelnice je kamenná, 1,70 m vysoká, empírová, osmiboká; profilovaná noha nese mísu, jež zevně má tvar osmibokého hranolu, jehož strany jsou střídavě zdobeny hlavou andílka s festonem a růžicí (z roku 1821). Paprskovitá monstrance je měděná a zlacená, 0,58 m vysoká, 0,28 m široká, stojí na oválné noze rýhované; kolem lunuly je věneček z klasů, na něm dva klanící se andělé; nahoře Bůh Otec nad holubicí. Věčná lampa je stříbrná, 0,48 vysoká, 0,25 m v průměru, empírová, zdobena je listy akantovými a na kotlíku palmetovými. Tři konsolky končí dole pinií. I tato pěkná a umělecky zdařilá lampa je z roku 1821. Zvony (do 1. světové války) byly čtyři.
Toto místo se snad už ani nedá nazvat hradem, protože z něho zbylo již velmi málo. Protože je i málo znám, věnujme mu pozornost a poznejme jeho historii. Tento hrad dal také jméno hřbetu, jenž se táhne na severní straně Novopacka a je součástí Staropackých hor. Ty spolu s nejvyšším vrchem okresu Kozincem (605 m n. m.), vlastně tvoří severní hranici jičínského okresu. Je to místo známé svými nálezy novopackých drahých kamenů, krásných modrých achátů. I když jméno Levín není zas tak neobvyklé (Levín u Ústěku, Levín u Chlumce nad Cidlinou, Levín v Kladsku), přesto není časté v našem místopisu.
Samotné levínské hradiště leží na severní straně tohoto zalesněného hřbetu, na ostrohu vybíhajícího nad hluboké údolí říčky Olešky, kudy vede železniční trať z Pardubic do Staré Paky. Hrad byl založen podle dostupných pramenů již kolem roku 1230 jedním z předních pánů zemských, Pakoslavem. Toto jméno vede k domněnce, že dalo základ názvu Staré a Nové Paky. Ovšem je to opravdu jenom domněnka ničím nepotvrzená. Spoluzakladatelem byl asi Pakoslavův syn Načerad z Brady, který měl ve svém erbu černého lva, jehož pak užívali všichni potomci nazývající se páni z Levína. Jejich známými následovníky byli Naček z Levína a Jakub z Levína, kteří zde sídlili do roku 1375. Synem Načka z Levína byl Jaroš, později zvaný ze Studence, údajný zakladatel studenecké tvrze koncem 14. století. Dalším držitelem panství byl Zdeněk z Huntířova, který se podle dochovaných zpráv zúčastnil v roce 1421 sněmu čáslavského. Jedním z posledních držitelů levínského zboží byl kolem roku 1450 Petr z Kopidlna, který byl členem jednoty Poděbradské. Až do konce 15. století byl Levín správním centrem nevelkého panství, ke kterému patřilo několik vesnic v čele s podhradím, dnešní Levínskou Olešnicí. V tomto století je však levínské panství spojeno s kumburským. Samotný hrad je pak postupně opuštěn, neudržován začíná podléhat zkáze a stávají se z něho trosky. Koncem 16. století je již pustou zříceninou.
Během posledních několika desítek let měl výskyt polodrahokamů v okolí a jejich bezohledná „divoká" těžba za následek těžké poškození hradní zříceniny, zvláště jejího předhradí. Je zde, ale také nutno zmínit, že v posledních letech vzrostl o Levín zájem místních obyvatel z Levínské Olešnice, kteří na předhradí pořádají od roku 1998 oslavy domnělého výročí založení hradu. Při této příležitosti byly traktorem srovnány všechny jámy po hledačích polodrahokamů na předhradí.
Zpracováno podle: Úlovec J., Tomíček T. (1999): Hrad Levín. Sborník z Českého ráje a Podkrkonoší, svazek 12, 7-22, 1999, Glos Semily.
Starej přízrak rytíře ve zbroji zašlý v místě, kde hrad stával, zjevuje se a jen jednou za 300 let cizelérem zručným vysvobozenej prej bejt může, kterejžto dokonale vycíditi zbroj jeho by dokázal.
Rybník pod správou MO Košťálov (časté rybářské závody), v jehož blízkosti byl v 70. letech 20. století vybudován velkokapacitní teletník proslavený výbuchem bioplynu. Dříve idylické místo a častý námět obrazů Bohuslava Dvořáka.
Vážení, jak všichni kolem sebe vidíme, nastal podzimní čas, kdy přroda opět hýří barevnou krásou, dokáže ladit každému oku, rozjasnit každou tvář, pohladit každou lidskou duši. Nastal také čas našich pravidelných setkání v Klubu důchodců na OÚ. Všem, kteří dosud váhají, si dovolujeme nabídnout k přečtení program činnosti za uplynulé období.
Září 2005: Autobusový zájezd – východní Čechy. Dvůr Králové – exportní výroba vánočních ozdob. Náročná, profesionální práce, ne právě v prostředí s nejčistším ovzduším. Ruční práce, nádherně zdobené výrobky odpovídají prodejní ceně. Muzeum E. Holuba v Holicích je očitým svědkem píle a houževnatosti českého cestovatele, který svými životními poznatky a sbírkami cenných exponátů z afrického kontinentu obohatil nejen mnohá muzea u nás, ale i ve světě. V třípatrovém Mydlářově domě chrudimského muzea loutek si každý připomenul čas svého dětství, návštěvy divadélka, hry s loutkami. Rázem byla překonána fyzická únava z překonání výstupu schodů, jelikož každý rázem omládl o několik desetiletí. Co nabídnout měl i zámek ve Slatiňanech, k němuž se váže dlouholetá tradice chovu a prodeje koní do celého světa. Štikovská restaurace nám připravila příjemné prostředí, ve kterém jsme zakončili celodenní výlet. Chutná večeře a hudba Fi-Je-Pi.
Říjen: Beseda se starostou p. F. Tauchmanem a místostarostou p. K. Vanclem. Činnost, záměry, problémy i úspěchy v našich obcích.
Listopad: Beseda s bývalou starostkou I. Benešovou – sociální problematika seniorů, práva, nároky, možnosti pomoci při jednání na úřadech a jiné cenné informace.
Prosinec: Vánoční besídka žáků ZŠ pod vedením p. uč. H. Lánské. V netradiční scénce Mikuláš, čert, anděl, dívka Káča. Nadílka a koledy.
Leden 2006: Besídka dětí MŠ ze Zálesní Lhoty – příjemné zpestření vstupu do nového roku. Hudba, občerstvení, zpěv.
Únor: Masopustní odpoledne. Hudba, pohoda, tombola, dík místním sponzorům.
Březen: Kouzelnické duo – Magi.
Duben: Beseda se členem místního hasičského sboru p. Vanclem, historie sboru, současnost, varování, předcházení požárů aj.
Květen: Oslava Svátku matek v prostorách ZŠ. Prohlídka výtvarných prací, vystoupení dětí MŠ, přednes básní žákyň 8. třídy, sólová skladba na flétnu K. Bekra. Příspěvek ředitele školy P. Junka. Pohoštění připravily žákyně 8. třídy pod vedením p. uč. S. Brožové. Přáníčka – dárečky ženám.
Červen: Závěrečné slavnostní posezení s hudbou v restauraci Na Špici. Závěrečná zpráva, přehled činnosti, dík OÚ a všem, kdož se podíleli na zdárném průběhu našich setkání. Vyšetřete si čas, přijďte mezi nás.
Dovolte, abychom touto cestou vzpomenuli na naši dlouholetou členku KD paní Ludmilu Vodnárkovou, která neúnavně pomáhala zajišťovat občerstvení v kuchyňce OÚ pro všechny přítomné. Vzpomínka na její usměvavou tvář, ale i smutný odchod navždy zůstane s námi. Dík za vše.
Ve středu 20. září 2006 vyjel plný autobus směrem na Pěnčín. Pěnčín je vesnice mezi Železným Brodem, Jabloncem nad Nisou a Tanvaldem. Turisticky se stal zajímavý brusírnami skleněných perlí a kozí farmou se sýrárnou. Nejprve jsme navštívili firmu Fibopex, a to je zkratka názvu Ohňově leštěné perličky. Výroba začíná u vysoce vyhřívaných pecí. Zde se ohřívají skleněné tyče a sunou do stroje, který postupně zmáčknutím vytvaruje perlu – korál a následně do ní vytlačí dírku. Vytvořené korálky se v otáčivých bubnech zbavují ostřepů a v dalších otáčivých bubnech se leští. Jiné korálky se nabírají do lišty s desítkami prohlubní a takto připravené lišty se zakládají do stroje, kde se postupně brousí jednotlivé plošky a vzniká broušený korálek. Korálky se navlékají a vznikají náhrdelníky, růžence nebo jsou použity k vytvoření rozmanité bižuterie. V obchodě s těmito výrobky nabízeli i skleněné figurky a květiny. Prodávali i různé korálky pro sestavení vlastní bižuterie doma.
Následovala návštěva kozí farmy a sýrárny. V chovu mají kozy bílé a kozy hnědé krátkosrsté v počtu 360 kusů. Kozy se především živí pastvou. V zimě je krmí senáží a senem. Pastviny i louky nehnojí průmyslovými hnojivy. Kozy dojí ve strojní dojírně pro 20 koz u krmných žlabů. Od jedné kozy při dvojím dojení za den získají 3 až 4 litry mléka. Mléko pasterizují zahřátím na 70 oC a následně rychle zchladí na 4 oC. Později do mléka přidají syřidlo a z vysrážené hmoty dlouhým odkapáváním získají asi jednokilogramové kusy sýra. Odkapává syrovátka. Kilogramové kusy máčejí 24 hodin v solném roztoku. Přidáním koření vzniká sýr s mnoha chuťovými i čichovými doplňky jako třeba bazalkový, kmínový, česnekový a další. Kousky sýra vakuově balí pro prodej. U žraloka a kozy nebyla zjištěna rakovina. Kromě sýrů v prodejně nabízejí také kozí klobásky.
Tento program absolvovala polovina účastníků. Druhá polovina cestovala vyhlídkovým vláčkem z Pěnčína na Černou Studnici. Doba jízdy je asi 2 hodiny včetně přestávky na vrcholu Černé Studnice a přestávky na Krásné. Vyhlídkový vláček má tři vozy a jede malebným krajem českých sklářů. Vláček vyjede na nejvyšší vrchol Černostudničného hřebenu do nadmořské výšky 869 m. Na tomto vrcholu byla nejprve upravena skalní vyhlídka. Následovala dřevěná rozhledna a v roce 1905 byla postavena rozlehlá turistická chata a 26 m vysoká rozhledna z mohutných žulových kvádrů. Z rozhledny je nádherný kruhový výhled. První skupina našla rozhlednu zavřenou. Byla mlha. My ve druhé skupině jsme si zakoupili vstupenku ve tvaru kruhového pohledu s vypsanými městy, kopci a horami. Velice pěkně byl vidět Jablonec nad Nisou, Smržovka, Tanvald a Pěnčín. Vzdálené kopce a hory jsme téměř neviděli, a to Ještěd 1012 m, Jizera 1124 m, Kotel 1435 m, Sněžka 1601 m a Kozákov 744 m. Hory mají uváděnou výšku menší než známe, a to o 1 metr. Při zpáteční cestě jsme měli mít zastávku v obci Krásná. Ve vozech je amplion a ten výletníky informuje. Slyšeli jsme o barokním kostele sv. Josefa, morovém sloupu Nejsvětější trojice, Kittlově domu, kde byly lázně, a i o zázračném doktoru Johanu Josefu Kittlovi (1704–1783), nazývaném Faust Jizerských hor, který prý byl spolčený s ďáblem a zázračně léčil. Vláček však nezastavil. Jen za jízdy jsme viděli tesařsky velikou stavbu, a to obnovovaný roubený Kittlův dům pocházející z poloviny 18. století. Mimo jiných pracoval zde tesař se širokou vyhnutou sekerou a otesával ohromný, alespoň dvacetimetrový trám. Řidič si to zjednodušil a věc vysvětlil nemocí průvodkyně. Průvodkyni bychom klidně nechali stonat a rádi se pokoukali na zručné tesaře – pány řemeslníky s tradičními nástroji, jaké požadují památkáři při obnově historické stavby.
Při zpáteční jízdě jsme viděli ohrazené pastviny u Pěnčína. Pásli se zde tři koně těžkého plemene, které používají na vyjížďky s kočárem. Pásly se zde i ovce, jejichž chov budou rozšiřovat. Rozšiřovat budou i chov masného skotu bez mléčné užitkovosti. Celý chov v Pěnčíně využívá budovy dřívějšího velkokapacitního teletníku, jeho skladováky a podobně. Pro pestrost mají v chovu i osla, páva, husu, kachnu i slepice. Budovy jsou opravené, cesty vyasfaltované, u dojírny s prosklenou stěnou nabízejí v obchodu vlastní výrobky a prostorná je i restaurace. Turistům je nabídnuta řada možností. Získané peníze využijí na provoz a na následný rozvoj.
Ceny: Brusírna perlí a kozí farma: dospělí 100, děti 50 a děti do 6 let zdarma. Školy 40, skupiny nad 15 osob 70 Kč. Vyhlídkový vláček: dospělí 120, děti 90 a děti do 6 let zdarma. Vyjížďka v kočáře: celý kočár s osmi místy za hodinu 800 Kč.
Cestou zpět jsme navštívili Paseky nad Jizerou, a to Památník zapadlých vlastenců. Tento památník je součástí Krkonošského muzea spolu s Vrchlabím a Jilemnicí. Podobně jako v Pěnčíně se nás ujala průvodkyně, která dovedla získat naši pozornost. Představené obory v Pasekách nám byly blízké, a to třeba domácí tkalcovství se dvěma ručními stavy. Průvodkyně zasedla za stav a prohodila člunek. Osnova na stavu měla asi dvě nitě špatné. Mnohé a mnozí z našich účastníků prožili život s nitěmi v textilním průmyslu. Blízké nám byly i počátky lyžování, rohačky nebo sáně zvané vlček, na kterých jedna osoba seděla a druhá tlačila nebo stála při sjezdu na lyžinách. Jiná část muzea představila ochotnické divadlo a tělovýchovnou činnost Sokola. Milé bylo připomenutí studeneckého rodáka pan Jóna, který v obou předchozích spolcích byl členem a byl i dlouholetým průvodcem Památníku v Pasekách. Působivý byl osud zapadlých vlastenců. Škoda, že Studenec nemá muzeum. Sešla by se v něm řada předmětů, které postupně mizí. Mohla by to být třeba chaloupka po panu Beladovi nebo jiný objekt.
Poslední částí výletu je tradičně večeře. Místo bývá přísně utajováno. Na cestě z Pasek byly tipy na Hrabačov, Horní Brannou, ale vyhrála Zálesní Lhota. V pěkně upravené restauraci, kterou vede pan Pacholík, nás obsloužili dva mladíci a ti přinesli každému z nás svíčkovou nebo řízek. Dobrou náladu pomohli vytvořit hudebníci Jiří Fišera, Mirek Jezdinský a Jaroslav Pičman.
Co na závěr? Veliký dík Libuši Ježkové a Milanu Škrobánkovi za přípravu a provedení tohoto výletu. Dík patří i obecnímu úřadu za finanční příspěvek. Za rok se znovu těší na další výlet vděční a spokojení důchodci.
V letním a podzimním období žije Studenec četnými setkáními bývalých žáků místních základních – kdysi obecné a měšťanské – školy. Počátkem září měli svůj už třináctý sraz letošní pětasedmdesátníci. Ročník 1931 patřil v meziválečném období k nejpočetnějším. V první třídě bylo 37 žáků. Jako prvňáčky je spolu s panem řídícím Hákem najdeme na straně 102 v knížce Povídání o Studenci a Zálesní Lhotě. Na dnešní fotografii jsou v řadě sedících Heda Valešová, Jiřina Pleskačová, Jaruška Kloučková, Láďa Mizera, Eva Vydrová a Květa Karlová. V prostřední řadě František Tauchman, Miluška Kalenská, Ing. Vojtěch Tichý a Zdeněk Fejfar, v zadní řadě Jan Hák – hartecký, Dáša Horká, Věra Pochopová, Drahuška Čermáková, Olga Marečková, Alena Šorfová, Jan Stránský, Jan Tauchman, Jarmila Havlová, Jan Hák – brenský a Zdeněk Čermák. Pro nemoc nebo jiné překážky byli omluveni Josef Junek, Jarmila Bradnová, Miluška Grofová, Marie Karásková, Zdeňka Korotvičková, Jaroslava Strnadová a Emilka Tauchmanová.
Moje kuriozita se pojí se studeneckou školou. Svou zvláštností přesáhne obec, okres a možná i kraj a nevyskytne se třeba ani za desetiletí. Těším se z ní a rád se s ní občas pochlubím. A v čem spočívá? V mém vysvědčení z první třídy.
Najdeme na něm:
| Jméno žáka | Jan Hák | Jméno třídního učitele | Jan Hák |
| Jméno řídícího učitele | Jan Hák | Jméno rodičů (otec) | Jan Hák |
A k tomu s potěšením ještě dodávám, že jsem seděl ve druhé lavici prostřední řady se svým bratrancem jménem Jan Hák (brenský). V průběhu školních let nám páni učitelé dávali různá přízviska, oficiálně římská jedna a dvě, na měšťance junior a senior (bratranec byl o pět týdnů starší). Dnes již po dlouhá léta jsme pro široké příbuzenstvo a mnohé přátele dle bydliště Jenda brenský a já hartecký.
V Jilemnici působí občanské sdružení Transsaltum – Klub přátel historie, vedený členem České archeologické společnosti Zdeňkem Fišerou. Klub se vždy snažil spolupracovat s archeology, hlavní zřetel byl věnován období středověku a raného novověku, dále pak stojící, a již davno zaniklým historickým objektům s hlavním zřetelem na hrady, tvrze, dvorce a jiná sídla včetně zaniklých vesnic a kolonizační činnosti.
Klub nabízí členství všem zájemcům o historii, ať už je jejich zájem čistě regionální (historie obce a okolí, například kronikář), nebo jsou individuálními nadšenci v oboru historie. Vítáme i úplné laiky se zájmem o památky a vše historické.
Kontakt: Zdeněk Fišera, Luční 1014, 514 01 Jilemnice, tel. 481 545 641
V současnosti se vytváří plán sociálních služeb v regionu Jilemnicko. Jeho částí je také problematika seniorů a osob zdravotně postižených. Od října funguje v Jilemnici klub seniorů, a to každý první čtvrtek v měsíci, klub pro zdravotně postižené je v provozu již půl roku. Připravuje se rozšíření služeb o zřízení denního stacionáře pro seniory a také pro mentálně a duševně nemocné starší děti a mládež. Pro zjištění počtu zájemců pro oba tyto stacionáře jsou k dispozici dotazníky, které je možno vyzvednout na OÚ.
Zveme Vás do občanského sdružení „Přiďte pobejt“, které na Jilemnicku působí už delší dobu. Někteří ho možná již znáte pod názvem MASka (Místní Akční Skupina). V tomto sdružení se pravidelně scházejí lidé, kteří hledají cesty, jak uskutečnit své podnikatelské plány a zároveň přispět k rozvoji našeho venkovského regionu např. i za pomoci evropských peněz – což právě toto sdružení umožňuje.
Členem sdružení se mohou stát soukromé osoby, malí a střední podnikatelé, spolky, neziskové organizace i jednotlivé obce. V současné době nabírá sdružení „Přiďte pobejt“ nový dech: z financí, které získalo od Ministerstva zemědělství, se připravuje výhledová koncepce rozvoje regionu (strategie), do které by měly být začleněny všechny plány a nápady zdejších aktivních subjektů. Koncem září proběhla první společná schůzka s odborným lektorem, kde se současní členové občanského sdružení dozvěděli vše o pravidlech fungování MAS, další říjnový seminář bude věnován možnostem získávání financí v příštích letech. Na tento podzim je ještě plánována exkurze do místa působnosti jiného občanského sdružení, které úspěšně pracuje delší dobu a jehož členové již finance z Evropských fondů (LEADER+) čerpají. Zároveň se v Jilemnici rozjíždí činnost pracovních skupinek, připravujících podklady pro společnou koncepci (strategii) rozvoje zájmového území. To v současnosti zahrnuje Jilemnicko, Vysoké, Paseky a Rokytnici nad Jizerou. Máte-li nápady a chuť něco ovlivnit, či změnit ve svém okolí, máte-li plán, jak zvelebit svůj podnik a hledáte způsob a prostředky, připojte se k nám. Naše činnost se dotýká těchto tématických okruhů:
Těšíme se na Vás a Vaše nápady. Přihlášku a podrobné informace naleznete na webových stránkách: www.maspridtepobejt.cz nebo www.prvo.cz.
Můžete kontaktovat také Věru Noskovou (manažerka sdružení), e-mail: vera.noskova@seznam.cz, tel.: 605 557 126
Při podzimním vítání občánků dne 11. 10. 2006 se sešlo 12 dětí.
| Aneta Hamplová | Studenec 245 | Kateřina Kulhánková | Studenec 232 |
| David Bachtík | Studenec 61 | Jiří Štefan | Studenec 43 |
| Tomáš Tropp | Studenec R-63 | Sebastian Bořek | Studenec 148 |
| Natálie Nosková | Studenec R-47 | Lucie Paučková | Zálesní Lhota 188 |
| Barbora Tomášová | Studenec 361 | Anna Klikarová | Zálesní Lhota 40 |
| David Hofman | Zálesní Lhota 39 | Zuzana Vanclová | Studenec 390 |
Na vítání vystupovaly děti ze Základní školy Studenec. Děkujeme jim za účinkování a paní učitelce Lánské za to, že s nimi tanečky a písničky nacvičila.
Dětem i rodičům přejeme mnoho radosti a spokojenosti v dalším životě.
| KDU-ČSL | Nezávislí kandidáti Studenec | ||
|---|---|---|---|
| Vancl Karel | 383 | Ulvr Jiří | 593 |
| Tauchman František | 264 | Boura Josef | 557 |
| Jiran Pavel | 345 | Kalenský Lukáš | 546 |
| Urban Václav | 411 | Hamáček Martin | 657 |
| Horáček Pavel | 324 | Krůfa Jan | 449 |
| Mečíř Pavel | 381 | Havel Jiří | 422 |
| Šimáček Martin | 344 | Jarý Vladimír | 385 |
| Česáková Jana | 273 | Synková Dana | 559 |
| Horáček Zdeněk | 231 | Kadavá Markéta | 494 |
| Mühlová Marie | 410 | Plecháč Luboš | 371 |
| Benešová Irena | 396 | Jará Jiřina | 352 |
| Hylmarová Anna | 244 | Jodasová Jana | 444 |
| Tauchman Stanislav | 325 | Šulc Marek | 435 |
| Kuřík Jiří | 298 | Materna Otakar | 363 |
| Tomáš Jaroslav | 271 | Štěpánek Jiří | 335 |
U kanidátů je uveden počet obdržených hlasů, zvýrazněni jsou zvolení zastupitelé. Volební účast v komunálních volbách činila 64,42 %.
| Kandidát | Volební strana | Hlasů a % 1. kolo | Hlasů a % 2. kolo | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Kolář Karel | KSDO | 9 | 1,34 | ||
| Joukl Zdeněk | Koalice pro ČR | 6 | 0,89 | ||
| Paukrtová Soňa | SOS | 94 | 14,05 | 159 | 54,63 |
| Čeřovský Jiří | ODS | 199 | 29,74 | 132 | 45,36 |
| Bugár Imrich | ČSSD | 50 | 7,47 | ||
| Picková Věra | KSČM | 74 | 11,06 | ||
| Vobořil Zbyněk | Nestraníci | 237 | 35,42 | ||
V prvním kole hlasovalo 57,18 % oprávněných voličů, ve druhém kole 21,10 %.
Sedm chasníků se někdy v minulém století vydalo na vandr, přišli do našeho kraje, vybrali si místo pro život, postavili si chalupy, pracovali, využívali řemeslníky, našli si přátele a partnerky a prožili veselku. Toto byl pomyslný příběh a téma hlavní soutěže pro sedm studeneckých mužů, kteří se v sobotu 19. 8. 2006 na tábořišti Privatu LUMIRO zúčastnili sousedského posezení a hlavní soutěže „Soused roku 2006“.
Ráz tohoto malého sousedského posezení byl vyhlášen „Staročeská vesnice“ aneb „Chaloupky pod horama“. Účastníci a hosté večera, kteří přišli v různém dobovém oblečení, se proto stali automaticky účastníky soutěže pro příchozí o nejzajímavější oblečení.
Po uvítání hostů byla při zahájení večera připomenuta historie a jména vítězů předcházejících osmi ročníků soutěže Soused roku. Byla přivítána hudba (Láďa a Josef Prokopovi z Trutnova) a domluvena porota (Lída Pavlíčková a spol.). Pro přípravu a realizaci soutěží byly nezbytné asistentky Lída Jezdinská a hosté, Helena a Dáša. Celý areál byl vyzdoben krásnými dekoracemi „krkonošských“ chalup, oken a interiéru, které nakreslily Monika Vernerová a Eliška Kuříková, které vytvořily příjemné stylové prostředí.
O občerstvení bylo postaráno v dobře zásobeném „Krámu“, o který se pečlivě starali Filip Jezdinský a Kuba Stránský. Pavel Kuřík již tradičně zajistil lahodné pokrmy z udírny.
Večer probíhal podle programu, a tak soutěžící postupně absolvovali 5 soutěží, které se jmenovaly: Parcela, Tesař, Zemědělec, Dráteník a nakonec hlavní finálová soutěž „Veselka“, kdy si soutěžící vybrali partnerku a zatančili si na „své veselce“ tanec Charleston*.
| Výsledek soutěže | |||
|---|---|---|---|
| 1. místo | Ivoš Tauchman – Soused roku 2006 – držitel putovního poháru | ||
| 2. místo | Ivan Štorm | 5. místo | Jiří Machálek j.r. |
| 3. místo | Pavel Kuřík | 6. místo | Marian Wartush |
| 4. místo | Ríša Pavlíček | 7. místo | Jiří Machálek s.r. |
Soutěž pro příchozí vyhrál Mirek Jezdinský s.r. (poutník – 79 let). Další ocenění: Vendula Kuříková a Magda (selky), Lída Jezdinská, Dáša a Helena (hospodyně), Matouš Verner a Tomáš David (chasníci).
Předáním cen – broušeného putovního poháru, čtyř hlavních cen, originálních kovaných klíčů od Milana Jezdinského, cen od obecního úřadu, od Petra Vancla (fy Peleva), pana Josefa Rába a Privatu Lumiro, bylo ukončeno vyhodnocení soutěží a ukončen slavnostní ceremoniál. Dlouho do noci však dále pokračoval večer plný hudby, tance a pohody. Několik fotografií z této akce můžete vidět i na naší domácí internetové stránce http://lumiro.webovastranka.cz.
Na závěr bych chtěl všem srdečně poděkovat za výše uvedené sponzorské dary a za pomoc s přípravou této akce, především pánům Jiřímu Machálkovi s.r. a Jiřímu Machálkovi j.r. za pomoc s realizací elektrorozvodů, osvětlení a zastřešení, dále Elišce Kuříkové a Monice Vernerové za nakreslení výzdoby a panu Puldovi za zajištění nápojů.
…a příští 10. ročník? Pokud se nestane nic mimořádného, tak koncem srpna 2007 se uskuteční další, jubilejní malé sousedské posezení. Ráz: Vánoce.
* Charleston je tanec, pojmenovaný podle města Charleston (South Carolina). Byl populární ve dvacátých letech minulého století. Ve třicátých letech přispěl ke zrodu Lindy Hop. Charleston se tančí na osm dob buď sólo, s partnerem, nebo ve skupině (obvykle v řadách). Rytmus Charlestonu je jedním z tradičních rytmů západní Afriky. Popularitu hlavního tanečního proudu ve Spojených státech získal roku 1923 melodií „The Charleston“, skladatele a pianisty Jamese P. Johnsona, která se objevila v Broadwayské show „Runnin' Wild“ a stala se jedním z nejpopulárnějších hitů desetiletí.
S radostí jsme přijali pozvání hornobranských hasičů, abychom přijeli na oslavu k výročí 130 let tamějšího SDH. Kolem 13. hodiny se průvod vydal obcí, od hasičské zbrojnice až k zámku. Zajímavá byla ukázka historických stříkaček, kde se i naši muži ukázali s malou ruční stříkačkou. Nejvíc se nám však líbilo komické vystoupení Mužoretů a šermířské umění skupiny Rego.
V sobotu odpoledne jsme se zúčastnili slavnostního předání nového hasičského auta SDH Martinice. Novým přírůstkem v jejich garáži se stal vůz Gazelle Kombi. Pěkný byl výrok pana starosty, že „stará Káča odchází do důchodu a na její místo nastupuje krásná mladá Gazella…“ Zpestřením byla ukázka historických stříkaček a pro děti spousta soutěží o zajímavé ceny.
Po 20. hodině byla rozlosováním pořadí zahájena noční soutěž. Naši muži měli č. 19 se startem kolem 23 hodin. Někteří se rozhodli, že místo čekání pojedou domů, mají to přece kousek, a na útok zase přijedou. A kdyby to náhodou nestihli, mohl by si zasoutěžit náš pan farář, který tu byl s námi. Byli jsme za jeho přítomnost a podporu moc rádi a byl i skvělým společníkem. Snad se také jemu s námi líbilo. Kluci dorazili zpátky včas, ostatní jsme stihli probudit (čekání totiž téměř všichni prospali v autě). Nakonec přišli na řadu až v hodinu po půlnoci. Při útoku si vedli dobře, a když se časomíra u prvního terče zastavila na čase 30:45 s, vypadalo to na pohár. Druhý terč však zastavil časomíru až o 24 s později. I přesto nedopadli špatně. Hlavní bylo, že se jim i přes drobné problémy podařilo útok dokončit. Bylo z toho 6. místo a láhev kvalitního bílého vína.
V této soutěži nám děti předvedly nejhezčí a nejrychlejší útok, jaký se jim kdy povedl. Na trénincích byl jejich nejlepší čas za pomoci vedoucího 26 s. A tady se jim samotným povedl čas 26 s na levém a 28 s na pravém terči. Tím nás moc potěšily. Po dětech přišli na řadu veteráni s PS 8 a parní stříkačka z Roztok. Naši se umístili na 7. místě a vyhráli plnou tašku sladkostí.
O víkendu jsme se s našimi mladými hasiči zúčastnili dvoudenního soustředění v rekreačním areálu poblíž hradu Pecka. Tuto akci pořádají jilemničtí hasiči pro okolní sbory jako přípravu na branný závod. Během sobotního dopoledne jsme se s dětmi ubytovali a prošli si trať závodu. Po obědě následovala soutěž jednotlivců. Večer byl ve znamení her a zábavy, dokonce tu pro děti uspořádali i diskotéku. Noční teploty se pohybovaly lehce nad nulou, v chatkách jsme se však díky dostatku teplých přikrývek vyspali dobře a zima nikomu nebyla. V neděli nás po snídani čekal závod družstev a odpoledne návrat domů.
V sobotu ráno jsme odjeli do Benešova na nejdůležitější podzimní soutěž – okresní branný závod. Zaregistrovali jsme se a po nástupu nám počítač vybral startovní číslo 46. Jestli naštěstí, nebo bohužel, nevím, ale běželi jsme jako poslední. Aspoň jsme si to tam užili. Připravovali jsme se na disciplíny, četli vtipy, hráli si u řeky a dopoledne uteklo jako voda. Po dobrém obědě, řízku, přišly naše děti na řadu. Startovaly ve 12.54. Trasa závodu byla dlouhá, navíc ve velmi členitém terénu. Všichni ji ale zvládli a v konečném pořadí se naše družstvo umístilo v konkurenci 46 týmů na pěkném 16. místě.
Sokol Studenec uspořádal 16. září 39. ročník závodu v přespolním běhu Posvícenský koláč. Za příjemného podzimního počasí se na start závodu ve 22 kategoriích postavilo 472 závodníků z 51 tělovýchovných jednot a mezi nimi bylo i 95 studeneckých borců.
Na stupně vítězů pro diplom a posvícenský koláč si z našich závodníků vybojovali právo vystoupit:
| Děti předškolní | 50 m | 1. Veronika Bergerová | 3. Lukáš Vondra |
| Děti předškolní | 100 m | 2. Renata Trejbalová | 3. Magdalena Bergerová |
| Minižákyně | 200 m | 3. Eliška Ulvrová | |
| Žáci mladší | 1 000 m | 2. Zdeněk Klíma – získal putovní cenu Květy Jeriové pro nejlepšího studeneckého závodníka | |
Závod mužů byl zároveň 31. ročníkem Memoriálu Mirka Háka. Význam a popularita tohoto běhu byla zdůrazněna jeho zařazením do celoroční soutěže Velké ceny východních Čech. Startovalo celkem 73 závodníků. Vítězem a držitelem putovního poháru se stal Ondřej Horyna z Trutnova, na druhém místě skončil Pavel Brýdl z Police nad Metují, třetí doběhl loňský vítěz Stanislav Kynčl z Jilemnice. Ze studeneckých byl v hlavní kategorii Michal Hák 22., v mužích nad 40 let Jan Kuřík 20. a v kategorii mužů nad 60 let Petr Janda 7.
Závod má vysokou sportovní i organizační úroveň, za což patří dík více jak 60 rozhodčím a pořadatelům. Těšíme se na jubilejní 40. ročník tohoto závodu.
Fotografie – Start chlapců předškolních v závodu na 100 m
Fotografie – Minižáci v cíli v závodu na 500 m
(S číslem 76 Pekárek Dominik a s číslem 83 Exner Tomáš.)
V letošním roce jsou kurty v provozu od 15. dubna. Zima byla sice dlouhá, ale velký příděl sněhu povrch dvorců neponičil tolik jako tuhé mrazy bez sněhové přikrývky. Stejně jako každý rok musel pan Libor Nýdrle celý oplocený prostor několikrát místem uválcovat, dosypat antukou a upravit uvolněné lajny.
Meziokresní soutěže se odehrály v průběhu května a června. Tenisový klub obsadil kategorii žáků jedním družstvem a kategorii veteránů dvěma družstvy. Žáci celou soutěž odehráli ve složení: Kadavá Denisa, Plecháčová Eliška, Plecháč Petr a Stránská Kristýna. Ve své skupině šesti družstev skončili druzí a v posledním zápase o třetí místo v Nové Pace prohráli. Tedy ze dvanácti účastníků se umístili na pěkném čtvrtém místě. Ještě o jeden úspěch se zasloužil Petr Plecháč, který zvítězil na okresním přeboru mladšího žactva. Poděkování za péči o tyto mladé tenisty patří jejich dědům, Stránskému a Plecháčovi.
Veteránské soutěže v roce 2006 byly rozděleny do jiných věkových skupin než v letech předchozích. V té první, ohraničené věkem 40–55 let hrálo celkem 14 družstev, ale bez studenecké účasti. Dvě družstva veteránů hrála v přeboru nad 55 let. Tuto soutěž vyhrálo studenecké béčko a kolegové z áčka byli čtvrtí. Zde spolu soupeřilo šest účastníků. Škoda, že mezi 48 členy TK Studenec není více hráčů střední věkové generace. Tento trend je podobný i v ostatních klubech na okolí a je asi zapříčiněn časovou a technickou náročností tohoto druhu sportu.
Závěrem bych chtěl pozvat příznivce a provozovatele líného tenisu na 18. ročník Vánočního turnaje, který se uskuteční v sobotu 30. 12. 2006 od 8.00 hodin ve studenecké sokolovně.
Fotografie na zadní obálce – Úplněk nad kostelní věží
Fotografie na zadní obálce – „V nebi“ (snímek Karla Falty z loňské fotosoutěže)
Studenecký zpravodaj 5/2006
Vydává Obecní úřad Studenec
Uzávěrka dalšího čísla: 24. listopadu 2006
Příspěvky lze zasílat na e-mail obec@studenec.cz.
