| STUDENECKÝ ZPRAVODAJ | ČÍSLO 3/2001 |
Za půl roku po tajuplném Štědrém dni se slavil den neméně tajuplný, svátek sv.Jana Křtitele, patrona studeneckého kostela. V předvečer se na kopcích zapalovaly ohně a výrostci vyhazovali do výše hořící košťata a oharky pak zahazovali do polí. Tu noc mělo kvítí divotvornou moc, zvláště kvítí trhané na horách v Krakonošově zahradě. Na den sv.Jana Křtitele časně zrána nařezala maminka v zahrádce opichu, vystlala jím místo pod stolem mezi trnoži a pach opichu naplnil celou světnici.
Nejbližší neděli se pak slavila studenecká pouť. Nás děti to neodolatelně táhlo přihlížet nebo i pomáhat, když se několik dní před tím stavěl kolotoč (rajtraj) a střelnice. Zastavovali jsme se tam cestou ze školy i do školy (kde se už ukazoval konec školního roku), takž
e jsme pak přicházeli pozdě domů, ba někdy i do školy! Tak nám kolotočová krasavice, vyšňořená třpytivými cetkami, učarovala!Studenecká pouť se vždy slavila v senách, ale v ten den se nikdy nesíklo ani nesušilo, kupy zůstaly nerozházeny. Byl to slavný den celé vesnice, jasný, slunečný, lidé z blízkých i vzdálenějších vsí se hrnuli k nám, ba i leckterý vzdálený rodák zavítal na ten den domů. Pouť přitahovala také žebráky a tuláky zblízka i zdáli - také pro ně to byl svátek.
Pouť začínala ráno kostelem, kde se sloužívaly dvě mše, první s lidovým zpěvem, druhá “hrubá", slavnostní, a tu míval obyčejně pozvaný kněz ze sousední kolátury. Na obou bylo hodně lidí a přede mší i po mši postávali pak na hřbitově, kde v ten čas bylo jak v rozkvetlé zahradě. Mně v dět
ství připadalo, že i mrtví se v ten den z hrobu usmívají.Dokud neskončila poslední mše, nesměla se dole pod kostelem pouť rozezvučet, ale pak to začalo
con moto, allegro vivace, presto, forte a fortissimo. Tvář vesnice se změnila k nepoznání: jindy tichá, až dřímající, zaplnila se cizími lidmi, jejich křikem, vyvoláváním a lákáním. Pod kostelem po obou stranách silnice stálo nespočetně kramářských bud s rajskými sladkostmi, marcipánem a orientálními cukrovinkami. A do toho všeho břeskný, až ohlušující ryk orchestrionů, trubek, bubínků a hlahol, výskot a smích. Jen staří lidé tiše postávali stranou a s teskným úsměvem. A dítě toto vše od rána do večera dychtivě do sebe sající vracelo se domů s prázdnou kapsou a s zvláštním, nevypověditelným steskem, smutně se ohlížejíc zpět, odkud pouť ještě zaznívala.Pouť doznívala ještě druhý den a někdy končila až na svátek sv.Petra a Pavla.
Je sobota před Květnou nedělí. Lije jako z konve a moje malá Corsa se hlubokými kalužemi blíží od Mnichova Hradiště k bývalému vojenskému újezdu, k obci Ralsko – Kuřivody. Její bývalý starosta, pan Eder, jehož vnoučata s maminkou mají shodou okolností chalupu v mém nejbližším sousedství, mne, jako zástupce Libereckého kraje, pozval prostřednictvím starosty
Mimoně, ing. Ráčka na obnovené Pašijové hry.Tyto hry měly v Mimoni dlouhou tradici, několik set let se hrála tato představení na přírodních scénách, účastnilo se jich tisíce diváků nejen z nejbližšího okolí, ale i z Karlovarska, Chomutovska a celého německy mluvícího pohraničí. Jednotlivé role hráli zasloužilí měšťané kvetoucího města Mimoně a získání role bylo považováno za velikou poctu. V celém okolí města bylo možno naleznout místa, upomínající svým jménem na příběh , který změnil svět, na příběh ukřižování Krista. Najdeme zde Kalvárii, Golgotu, údolí Josafat, Horu Olivetskou, Křížovou cestu, potok Cedron a centrum všeho tohoto dění, kapli Božího hrobu.
Po odsunu německého obyvatelstva přeložil text her do češtiny první český kněz, který do Mimoně přišel, a v prvních létech po válce měli noví obyvatelé alespoň snahu tuto tradici zachovat. Kněze ale po roce 1948 uvěznili , celý prostor se stal vojenským cvičištěm, a to byl konec veškerým tradicím.
Mimo vojáků se v celém vojenském prostoru vyskytovali už jenom hajní a lesníci, kteří se starali o vojenské lesy. Po roce 1968 byl v celém prostoru malý Sovětský svaz na českém území.
Právě tito lesníci a hajní začali obec Ralsko – Kuřivody budovat a spravovat po roce 1989 a snaží se, seč jim jejich síly stačí vytvořit zde novou komunitu, opravují domy po ruských důstojnících, opravují ale i kostel, radnici a další veřejné budovy. Je to práce, která si zaslouží náš obdiv. Tolik asi úvodem.
Já jsem pozvána do bývalého kulturního domu po ruské armádě, kde se připravuje slavnostní představení.
V loňském roce se studenti místního gymnázia rozhodli tradici Pašijových her v Mimoni obnovit. Nacvičili více jak dvě hodiny poměrně náročných textů a melodií Zdeňka Pololáníka, sami si zhotovili kostýmy a scénickou výpravu a předvedli vše s velikým úspěchem na jevišti mimoňského kina. Letos je kino v rekonstrukci, a tak se i s představením přestěhovali do Ralska - Kuřivod.
Prostředí kulturního domu stále ještě dost připomíná jeho budovatele, ale na jevišti se odehrává něco, co jsem už dlouho nezažila. Parta mladých lidí se současnými účesy, náušnicemi a piercingem na vystříhané hlavě, v moderních sandálech se suchými zipy a v náznacích starověkých kostýmů až dojemně naivních (nejkrásnější byli římští vojáci v dřevěném brně
ní ) se zápalem a nadšením hrají tu prastarou hru o ukřižování nevinného člověka, hru v jejichž pasážích se mnohý z nás může najít a poznat. Recitují texty, které zněly v průběhu století v jazycích téměř celého světa. Zvláště, když si uvědomíme, že jen málokteré z těchto dětí někdy něco podobného zaslechlo doma a jen velmi zřídka ve škole, připadá Vám to jako zázrak. Jejich režisérka říká, že loni herce těžko sháněli, letos už museli zájemce odmítat. Někteří studenti mají s sebou na jevišti i své malé sourozence Nevadí, že několik apoštolů hrají dívky, že dívka hraje i Kaifáše a Josefa z Arimatie. Jejich nasazení místy vhání až slzy do očí.I v hledišti sedí spolužáci herců a hereček a po celé více jak dvě hodiny je v hledišti naprosté ticho. A nakonec se musí herci několikrát děkovat.
Mohu říci, že z mé strany šlo o vskutku mimořádný zážitek. O Mimoni a celém jejím tak těžce zkoušeném okolí víme málo, většinou jen to, že tam byli dvacet let Rusové. Ale právě takovýmito počiny může v tomto krásném koutě Čech vzniknout postupně něco, co bude připomínat doby dávno minulé.
Kříž, ta ukrutná šibenice starověku má obrovskou sílu a moc. Jeho poselství zasahuje duši . A to je pro úhor, jakým tato místa tak dlouho byla, tou správnou setbou.
Po představení si ještě povídám s představiteli jak Obce tak i se starostou Mimoně, který je mým kolegou v krajském zastupitelstvu. Vypravují mi, jak vznikl spolek přátel historie a kultury města Mimoně, jak vydali texty Pašijových her, jak společně s bývalými obyvateli rekonstru
ovali kapli Božího hrobu a ostatní místa a jak letos pořádají v Mimoni o Velikonocích Slavnosti vzkříšení, které začínají živými obrazy už na Zelený čtvrtek, pokračují na Velký pátek bohoslužbou v kapli Božího hrobu a na Bílou sobotu potom už od 14.co putování po historických místech, která se s touto tradicí pojí a slavné Vzkříšení večer v kapli Božího hrobu. V neděli a v pondělí potom pokračují dalšími živými obrazy.A v červnu chystají Historické slavnosti v Mimoni, kde budou hry předvedeny ještě jednou. Budete-li mít možnost, udělejte si v červnu na tato místa rodinný výlet. Aktivity tohoto druhu v tomto prostředí je třeba podporovat. A spojit bude možno výlet i s prohlídkou vojenského pásma, kudy povede již i nová cyklostezka.
Přejme mimoňským i kuřivodským, aby se jim jejich práce jak se patří dařila, aby nejen vyasfaltovali cesty, opravili domy a získali mnoho nových obyvatel. Ale aby zde vznikla komunita lidí, pro něž toto prostředí bude tím jediným a pravým domovem.
Irena Benešová
zástupce hejtmana pro sociální věci, bezpečnost a menšiny
Liberecký kraj
Přehoupli jsme se do 3.tisíciletí, do 21.století, a tak se můžeme začít brouzdat historií minulého století, za něž ještě spousta lidí považuje 19.století. Ale tím minulým je doba nedávno minulá, dobá ještě velmi citlivá a živá, protože je to doba většiny žijících "pamětníků". A tak se občas budeme dozvídat nepříjemné pravdy, jak celonárodní jako o milosti pro nacistické zločince, tak regiononální jako třeba o zázname
ch ve svazcích StB v jednotlivých obcích.Zajímavou kapitolou z historie naší obce je historie studenecké (měšťanské) školy, která po svém ustavení v roce 1929 léta marně bojovala o samostatnou školní budovu. Před druhou světovou válkou byl tento boj důkazem "politikaření", které našlo své místo i v naší obci. Pro ilustraci může posloužit soukromý zápis Jana Kuříka: “10.února 1952 se konal za velké účasti občanstva i lidu z okolí bezkonfesní pohřeb bývalého starosty Studence Emila Flégla, který zemřel na záduchu v jilemnické nemocnici. Za komunistickou stranu měl u hrobu přednes předseda Místního národního výboru Melich, za ochotnický spolek Lidumil krásně promluvil o jeho činnosti Josef Slavík, účetní ze Studence. Ač byla sněhová vánice skorem celý den, př
i pohřbu svítilo slunce, nástroje nám však zamrzaly. Celý jeho život byla politika, boj o práva dělného lidu a klidu si nedopřál. Boj proti továrníku Fejfarovi, který chtěl postavit ve Studenci za jeho starostování novou měšťanskou školu, sirotčinec nebo chudobinec a kulturní obecní dům zůstane dlouho v paměti mezi občany. V tomto svém odporu chybil, a to se později ukázalo jako neštěstí obce. Jeho dílem byl postaven pomník presidentu T.G.Masarykovi, který za doby okupace byl poražen a kamene užilo se u Kudru pod Hradiškem ke stavbě sednice a chléva. Továrník Fejfar chtěl "Masarykovu" školu, ke stavbě chtěl věnovat všechny cihly ze své zdejší kruhovky. Vlivem Emila Flégla vše zmařeno. Odpočiň po boji!"K dalšímu jednání došlo hned po druhé světové válce. Již v prosinci 1945 byla svolána řada jednání a byly zadány plány nového školníhu areálu. Tento projekt zpracoval ing.arch.Pokorný a celkový rozpočet stavby činil 12 milionů korun. Přestože stavba byla zařazena do tzv. dvouletého plánu, k její realizaci bez
jakéhokoliv zdůvodnění nedošlo.Pracovníci Místního národního výboru a řada občanů se však stále snažila stavbu nové školy prosadit a jejich urputná snaha byla ukonejšena představiteli Krajského národního výboru v Liberci, že je stavba školy ve Studence zařazena v harmonogramu výstavby nových škol (1955). Ukázalo se však, že to byl jen úhybný manévr pracovníků KNV a další 2 roky se situace téměř nezměnila. K určitému obratu došlo až v roce 1957, kdy byla zařazena mezi plánované akce přístavba školy v Rozto
kách (1957). Zásluhou iniciativy studeneckých občanů Aloise Čermáka, Josefa Horáčka, Miloslava Háka, Josefa Tauchmana, Miloslava Šulce a ředitele školy Josefa Zelinky byl prosazen požadavek výstavby nové školy ve Studenci a KNV v Liberci pod tlakem této iniciativy upřednostnil výstavbu nové školy ve Studenci před přístavbou v Roztokách (říjen 1957).V přípravných jednáních obec Studenec přislíbila především dodání stavebního materiálu z vlastních zdrojů pro počáteční fázi výstavby (kámen, písek) a především se závazala zajistit výstavbu školy svépomocí za spoluúčasti stavebních firem. Vzhledem k nedostatku času na projektové práce a především již fungující unifikaci a jednotnosti byl obci "doporučen" (nařízen) projekt pavilonové školy se 3 pavilony (učební
budova, stravovací část, tělocvična).Po schválení projektu a vlastní stavby (v první etapě učební budova) vyvstaly první problémy se zajištěním pitné vody pro školní budovu. V této době se hloubily dvě artézské studně v závodě Texlen a bylo využito této kapacity k vybudování artézské studně U Trojice a přilehlého vodojemu na Tauchmanově kopci nad dnešním zemědělským areálem. Zásluhou Josefa Horáčka se podařilo získat finanční prostředky z různých zdrojů, neboť vlivem geologického prostředí se náklady nako
nec vyšplhaly na 173.000 Kč oproti běžným nákladům ve výši 80.000 Kč na jednu studnu.V zimě 1958 začali vozit místní rolníci na saních kámen z Grosmanova lomu k připravovanému staveništi, ale později se ukázalo, že vzhledem k podloží na místě dnešní budovy nebylo kamene třeba a byl odprodán na stavbu bytových jednotek v Jilemnici. Se stavbou školy se však na jaře 1958 stále nezačínalo a při urgencích pracovníků MNV ze Studence dokonce padla podmínka ze strany ONV Semily, že se stavbou školy bude započato,
až dojde k svedení veškerého dobytka ke společnému ustájení a bude dokončena socializace vesnice.V průběhu roku 1958 ale nakonec došlo k prvnímu jednání na místě dnešní školy a i zde se obec musela podrobit rozhodnutí nadřízených orgánů a souhlasit s umístěním školy doprostřed orelského hřiště se zdůvodněním, že v blízkosti sokolovny je hřiště jiné, které bude moci škola i veřejnost využívat. Koncem roku 1958 byl předložen prováděcí projekt školy a již při jeho předložení bylo zpochybněno řešení střechy
školní budovy. Přes řadu jednání u projektanta a investora Pozemní stavby Liberec se podařilo prosadit velice málo úprav, ale i tak se 21.května 1959 sešlo 40 brigádníků na zahájení výstavby nové školy ve Studenci (výkop vodovodu). Cihly na stavbu byly přiváženy z Kněžmosti u Mnichova Hradiště a z Křižan u Liberce a již při samotném skládání řada studeneckých brigádníků konstatovala, že jejich kvalita je velice špatná. I odborní pracovníci stavebních firem neprováděli svou práci zcela zodpovědně, navíc se stropy betonovaly těsně před vánočními svátky, kdy foukal mrazivý vítr a používal se zmrzlý písek. Počátkem března 1960 po odšalování došlo ke zřícení některých části stropu a k vyvrácení zdiva. Poté si na stavbě podávaly ruce různé komise, což stavbu školy ještě protáhlo, takže nebyl splněn termín otevření školy k 1.září 1960, ale škola byla otevřena až 26. listopadu tohoto roku. Jistou raritou se stalo, že vzhledem k 50 různým nedostatkům nebyla provedena kolaudace budovy a v dalších letech se na ni již zapomnělo, takže k částečné kolaudaci budovy došlo až v roce 1984 při statických úpravách budovy. Zbylé dva pavilony byly v harmonogramu prací KNV Liberec, ale vzhledem k územní reorganizaci státu v roce 1960 a přechodu Studence pod Hradec Králové k jejich realizaci již nedošlo.(dle vzpominek Jana Kuříka a Josefa Horáčka)
Dalším hradeckým biskupem, který navštívil naši obec při významné příležitosti vysvěcení nového studeneckého kostela 12.září 1868, byl Karel Hanl, svobodný pán z Kirchtreu, místními občany nazývaný jako biskup Karel Boromejský. Narodil se 4.9.1782 v Krbicích na Žatecku v rodině truhlářského a řezbářského mistra. Vystudoval filosofii a teologii v Litoměřicích a v roce 1805 byl vysvěcen na kněze (působil v Březně a v Prunéřově), později se stal děkanem kolegiátní kapituly u sv.Apolináře v Praze. 25.10.1831 byl císařem Františkem I. jmenován hradeckým biskupem. Jeho více než čtyřicetileté působení na biskupském stolci bylo ovlivněno jeho výrazn
ým zájmem o historii, založil pamětní knihu biskupství, dal zhotovit liturgické portréty svých předchůdců a z jeho podnětu byly vydány některé knihy, například český kancionál a chorální kniha. V roce 1860 založil chlapecký konvikt Boromeum, který byl nazván podle jeho osobního patrona Karla Boromejského. V letech 1867-1876 nechal provést rozsáhlé opravy katedrály svatého Ducha v Hradci Králové. Mimo svou církevní činnost všestranně podporoval zlepšování kvality silnic a pěstování ovocných stromů. Karel Hanl zemřel 7.10.1874 v Hradci Králové v požehnaném věku 92 let a byl pohřben v katedrále svatého Ducha.Studenec navštívil v červenci 1883 i nástupce biskupa Karla Hanla Josef Jan Evangelista Hais, osmnáctý královéhradecký biskup. Narodil se 9.2.1829 v Buděticích u Sušice a teologická studia absolvoval v Českých Budějovicích, kde později také působil jako profesor morální teologie a přednášel také pedagogiku. V květnu 1875 byl jmenován Františkem Josefem I. královéhradeckým biskupem a císaře také v roce 1880
pozval do sídla biskupství. Již dříve hostil korunního prince Rudolfa a na jeho počest pojmenoval Rudolfinem diecézní ústav pro hluchoněmé, na nějž přispěl částkou 100 000 zlatých. Zapojil se i do jazykových diskusí té doby a zastával názor, že veškerá podání mají být vyřizována v tom jazyce, ve kterém byla podána, což nařídil v konsistoři. Josef Jan Evangelista Hais zemřel 27.10.1892 v Chrasti a byl pohřben na hřbitově v Chrašicích.
Tak kde bysme začali",
zahájil naše druhé setkání "lhář, který si nepřeje být jmenován" Vzkazoval, že si ještě vzpomněl na spoustu věcí, a tak jsem si tentokrát nepřipravila ani jednu jedinou otázku a nechala to úplně na něm.Pan… Tak začnem třeba vod malejch dětí. Jo, to nebylo vybavení jako je teď… Jen co začali sedět, už se různě jen tak hlomozily po zemi. Na hraní dostaly pokličku nebo dřeuvěný špaličky a bylo. Hračky – to nebejvalo. Taky byly vždycky kolíbky v baráku. Starší sourozenci, co eště nechodili do školy, seděli na kolíbce a uspávali. Kolíbali, kolíbali a někdy třeba usnuli voba dva… místo dudlíku se jim dávali cumlíky. Víš ty vůbec, co to bylo? To byl jen kousek klůcku a v něm kus rozmočenýho chleba, někdy trochu voslazenýho… Porád to padalo na zem. Vždycky se to sebralo a zas malýmu do pusy. Žádná hyena, totiž hygiena, jako teď. Všechno to chodilo oblíkaný do sukniček. Ty nosily i kluci do 4 nebo 5 roků. Na zejmu se nosily takový …hm….trika tomu řikávali, něco jako dnešní kombinézy, z jednoho kusu celý, vzádu na zapnutí….
Já: A oblečení se vyrábělo doma?
Pan…: Jo, většinou jo. Ze zbytků ze stavu….
Já: A pamatujete, jak jste se jako děti bavily?
Pan…: Jó, vo "zábavu" nouze nebyla…. Pamatuju si, že sme ze školy ani žádný úkoly nenosili, protože jich bylo doma až dost. Sbírat kamení a dělat na plahočině, kalcovat, příst…Pamatuju si, že sme taky mohli ven, až když sme usoukali 2 štuky. A štuk byla pořádná práce, na hodinu, dvě. Soukali sme a muselo se. Vždycky ve středu a v sobotu vodpoledne…Mámy taky vždycky vypravovaly, že všední den, když rachotily stavy, spaly děti jako nemluvňata, ale každou neděli, když bylo ticho, ne a ne usnout…Tak tu byly na ten hlomoz zvyklý. Jo a nějaký hry? No tak to sme taky samozřejmě měli. Jen jak bylo jaro, šlo se ven, patou se uďál do cesty ďůlek a už se cvrnkaly kuličky. To každej kluk nosil kuličky s sebou jako svůj poklad. A braly se obruče vod starejch sudů, do ruky klacek a už se vobruč honila po cestě necestě. Byly z toho vždycky pořádně vokopaný palce, ale to vůbec nevadilo.
Jo, a stavěli sme komíny z polínek, na to si pamatuju.
Taky pamatuju, jak vodsud chodili kluci do jilemnickýho gymnázia. Vycházeli ve čtyři nebo v pět ráno. Chodili za každýho počasí, v zimě v létě. Za tmy vodešli, za tmy přišli, a když měli mokrý boty dávali je sušit ke kamnům, kde ale přes noc stejně neuschly, a ráno si je zas mokrý brali na nohy. Jeden čas tu študovalo šest kněží…Ne najednou, to dá rozum… Klouček, Šorm, Štefan, Beneš, myslim, a Kuřík. Všichni museli pěkně cupitat do Jilemnice pěšky…
( Chvíli se odmlčí a pak se zase rozpo
vídá…)Taky tu byly zvoničky na sloupech, spíš na silnějších kmenech. Mělo to stříšku a zvoneček. Před první válkou tu byly tři. U Vodnárků, tady na kopci u mýho dědy. Děda chodil zvonit. Ráno v pět, pak poledne a taky, když někdo umřel. Chudýmu zvonil: "Neměl nic, neměl nic." A bohatýmu: "Pole, role, dum, pole, role, dum." Když byla válka, šli na vojnu i dva zvony, rozlili je tam na děla nebo na co. Jeden špatnej tu nechali. Ten u Vodnárků se po válce neobnovil, ale ten u Kuřiků jo. Bylo to na náklady Ta
uchmana rychtáře. Já sem u toho byl, když ho stavěli. Byl tu Karel a umíráček Barbora… Ve druhý válce nám sebrali voba a už se je nepodařilo vobnovit. Taky Karásková chodila v pět ráno zvonit… A když byl nějakej průvod, zvonek ho vždycky doprovázel…Jo, jak sem mluvil vo tom umíráčku… Dřív zůstával nebožtík 3 dny doma ve chladný místnosti, ne jako teď. V den pohřbu ho dali doprostřed senice na lavici v otevřený rakvi. Vpravo stáli nebo seděli přátelé a rodina, vlevo sousedi. U hlavy měl misku se svěcenou vodou a každej, kdo přišel, mu uďál tou vodou křížek na čelo a tiše se pomodlil. Pak přišel kněz s ministrantama do baráku a pomodlili se nad rakví. Pak se rakev zavřela a vynesla. Nad prahem se s ním udělaly 3 kříže a pak se dala na máry a sousedi ji nesli na ramenech do kostela. Někdy s ní takhle chodili až z Rounáčova… Napřed šly děti, pak kněz a ministranti. Ostatní šli za rakví a modlili se růženec. Z doslechu vim, že se pohřbívalo i na historickej roztockej hřbitov… V kostele byla mše jako je teď. Pak pozdějc tohle zakázali a byly pohřby z kostela a taky máry se už nenosily pěšky. Vozil je tu nějakej Hendrych…
Jo, eště vo vostatnim, co tu bylo… Na první máj tady bejvaly májový pobožnosti…vlastně celej květen se lidi scházeli u sochy Panny Marie Lurdský proti stovce a modlili se. Hodně lidu se tam scházelo. To eště než byly pobožnosti v kostele. Můj děda taky chodil předřikávat…
A taky pamatuju slavnosti vzkříšení. To byly SLAVNOSTI! Vždycky v půl sedmý ráno se pálíval vohýnek , vopalaval se Jidáš, jak se tehdy říkalo. Správně se měl zažehovat jiskrou z kamene, jako že Pán Ježíš vstal jako světlo z kamennýho hrobu, ale vono se to vždycky nepodařilo. Hrobař to zapaloval, křesal vocílkou o kámen dost dlouho, a když ho to přestalo bavit, stejně na to vzal sirku. Pak se šlo do kostela. Všechny vobřady se četly v sobotu dopoledne, pak byla dlouhá křížová cesta. Dlouhá….někdy až do desíti hodin dopoledne. Večír pak bejvalo slavný vzkříšení. A šlo se. Pan farář pod baldachýnem s nejsvětější svátostí, pak muzika…na kůře byly dva veliký bubny. Dva strejci je vždycky nesli a bubnovali a bubnovali… Nejlíp vždycky kantor Fišerů…von sice nebyl kantor, ale bubnoval parádně…šlo se farskou zahradou dolů a pak po silnici zpátky do kostela. Jó, to chodila muzika…a zrovna tak o Božím těle. Štyry voltáře tu bejvaly postavený a vozdobený větvema lip a javorů. Ty větvičky si lidi vždycky brávali s sebou domů. Chodilo se vod jednoho voltáře k druhýmu… U fary byl takovej jen provizorní u sochy svatý Ludmily, pak jeden u Karásků a u Mádlů…vod těch se šlo zpátky k Makovičkom ke svatýmu Janu. Četlo se evangelium, bylo pozdvihováni a pak se troubily fanfáry. Jo a družičky šly s lupením a sypaly ho před knězem…to bejvalo družiček….jejejej….
( Zase chvíle mlčení, jen hodiny si trochu odkašlaly a pan…zase začal)
Jo a taky sem si vzpomněl, ale to bylo jen jednou, co pamatuju. To je zas z úplně jinýho soudku. Šly tu po celý vsi husy. Asi 20 nebo 25 jich tenkrát bylo… tomu chlapovi, co je ved řikali Husák…tady na příkopě se to páslo. Myslim, že to bylo takhle po žních. Lidi je všechny rozebrali a chovali na dva škuby…
Já : (Ozvalo se ve mně dítě technické éry…) Můžu se zeptat, co je "na dva škuby"?
Pan…: Na dva škuby? No to je jednoduchý… Jeden za živa a druhej po smrti přece, né? Štyrykrát do roka sme je škubali, peří jim vždycky za sedum neděl dorostlo. A dralo se. Dřív se hodně dralo. Skoro každou sobotu a taky o masopustě. Třeba 20 lidí se sešlo a drali a drali až do noci. Třeba jen o hrnku čaje a kusu buchty nebo rohliku…. To víš, nevěsta byla bohatá, když měla hodně péří. Postele vystlaný vysoko, že přes ně nebylo vidět byly známkou bohatství… Dneska vo peří nikdo nestojí.
Já: A přástky tady u nás? O těch se občas hodně mluvívá, když se vzpomíná na minulé časy…
Pan…: Přástky…to tady asi moc nebylo. Tady se kalcovalo…
Jó, eště… tady nebyl žádnej pan nebo paní, to byli samí strejčci a tetičky. Každej vždycky všechno neměl a to vždycky přišel nějakej mrňous a strejčku, tetičko, buďte tak hodný, maminka vás prosí vo trochu mouky, sádla nebo čeho všeho…a Pozdrav pánbůh za to. Za Pozdrav pánbůh se ďálo hodně… žádný, co za to bude. Pozdrav pánbůh a já ti zas vrátim a pomůžu, až budeš potřebovat ty…
( Zase se zamyslí…)
Jo, jestli by to eště stálo za zmínku…Dřív, když eště nebylo strojů, tu chodila parta sekáčů a sekala louky tam, kde chtěli. Tak tu byl sekáč, kerýmu říkali Lehouček, protože sík, jako když píše. Radost se podívat. Pak taky dělal listonoše…jak se jenom… Jo, Hák se menoval. Za práci dostávali sekáči bochník chleba, libru másla,
litr kořalky a asi i ňákej peníz…Já: A jak jste mluvil o té kořalce… Pálila se doma?
Pan…: Ne, doma, ne. Byla to většinou žitná a z Vrchlabí se jí vozily celý soudky…. S tim soudkem sem si vzpomněl… To takhle jeden jel do Vrchabí s trakařem právě pro kořalku, nebo pro co tam tenkrát jel, a u svatý Starosty se mu rozsypal trakař. Tak ho vzal pod páž, na ramena si hodil ten soudek a přišel tak domů. Ten sud měl tenkrát tak padesát litrů, tak si to umíš představit, co to bylo za cestu…
Hmm, eště jedna perlička. Vo mým dědovi. To byl takovej šprýmař. Jednou ráno po mši se šel projít do zámecký zahrady. Zámek tehdá, to bylo NĚCO! Tam mívali i koně. Milostivá na nich jezdila po okolí. Tenkrát to byl velkostatek, spousta lesů, na který dohlíželi dva hajný, všechny polnosti taky patřily k zámku. Platil se z nich nájem po Novym roce. Správce toho všeho s nikym moc nemluvil, na to měl hajný, jen se občas prošel po lese se psem. Lidi ho samozřejmě moc rádi neměli, von byl takovej… No a právě tenhle správce v tom parku mýho dědu načapal a houknul na něj : " Co tu děláš, dědku?" A děda se na něj jen usmál a povídá: "Chtěl bych to koupit!!!" Správce na to : "Dědku, krejcarem nesmrdíš a chtěl bys to koupit?" Jo, děda se tomu pak vždycky smál… Von vždycky na dlouhou noc pekl vánočky a koláče. Vytápěli jsme takovejme dlouhejma polenama velikou pec. Peklo se tam právě před Vánocema, před poutí a před posvícením. Vždycky jen takový vobyčejný koláče, ne takový parádní jako se pečou teď…
No, napovidal jsem ti toho… musíš to nějak, víš co…
Jo a na konec tam napiš, abysme se všichni měli rádi, aby nebylo ve světě zbytečnejch nesvárů, vono to pak ináč vypadá…
K tomuto přání se ráda připojuji a děkuji za popovídání.
Ptala jsem se, jak bych tenhle rozhovor měla začít, a dozvěděla jsem se, že když před lety nastupoval pan Tauchman na obec jako místostarosta, položil mu pan Jech jako první otázku, kterou si teď dovolím také použít. "Jak se cítíte ve své nové funkci ?"
Pan Vancl : Jak se cítím? A to jako teď nebo ještě než jsem začal? To bylo totiž horší. Rozhodoval jsem se asi dva měsíce. To rozhodování bylo to nejhorší. Jít do neznámého z fabriky, kde jsem pracoval 33 let. No, a jak se cítím teď ? No, řekl bych, že už je to dobrý. No, ale když už mluvíme o "místostarostování", řeknu ti, jak to celé začalo. Seděl jsem u voleb a pak objížděl lidi, co tam nemohli přijít. Když se sečetli výsledky, bylo jasný, že Irena půjde na kraj a bude se muset shánět místostarosta. Potom k nám jednou přijel pan Tauchman a začal : "Tak jak se ti jezdilo v obecním autě?" Povídám: "Dobře, dobře…" A on na to : "A nechtěl bys v něm jezdit častějc?" tak mně vlastně nasadil brouka do hlavy…
Já: Myslím, že si spousta lidí ani neumí pořádně představit, co takový místostarosta vlastně dělá, jaké jsou jeho pravomoci, pracovní den…
Pan Vancl : Teď ještě ani sám nevím, co všechno dělám.(smích) Nějak se do toho začínám dostávat, postupně se seznamuji. Řekl bych, že ta funkce je hlavně o technickém zajišťování… Nasmlouvání plánů, jednání a smlouvy s firmami, dohlížení na ně… No a pak když tam není starosta, tak vyřídím, co vím. Taky k tomu patří kontrola faktur a ostatních papírů. Jsou jich haldy. Musí se to sledovat, kontrolovat, aby to sedělo. Teď pořád chodí nějaké kontroly, hrabou a hrabou … Papíry prostě musí sedět. Učit se musíme pořád. Teď se mění spousta zákonů. Chodí toho opravdu hodně a všechno se musí kontrolovat, jestli to podle nich jde nebo ne…Vlastně jsem se ještě nedostal ke všemu, co mám dělat. Patří k tomu zajištění kontejnerů a veškerých odpadů. Taky celý vodovod máme na starosti. Je tu sice správce, ale celá zodpovědnost je na nás. Pracovní doba je bez omezení hodin, ale pořád. Musí se vyslechnout, co má kdo na srdci. S tím se muselo počítat,už když jsem to bral. To k tomu prostě patří…
Konkrétně se vlastně ani pořádně nedá říct, co… člověk vidí po vsi… lidi řeknou…
( Přichází paní Vanclová s čajem. )
Já : A co vy tomu všemu říkáte?
Paní Vanclová : No, ty začátky byly těžký. To rozhodování, jestli jo, nebo ne…
Pan Vancl : No, tys mě vlastně přesvědčovala…
Paní Vanclová : Nejen já. Děti byly taky jednohlasně pro, ale druhým se to vždycky dobře radí. Já jsem taky říkala, ať to zkusíš a uvidíme…
Pan Vancl : Podpora rodiny tu prostě byla…
Paní Vanclová : Jo, a taky ohromný plus, když jsme se rozhodovali, bylo, že jsi věděl, do jakýho kolektivu jdeš. Důvěra na pracovišti je úžasná věc.
Pan Vancl : To jo, mám tam samé spolužáky. Tuhle tam za námi byla paní učitelka Vokřínková, co nás učila, a povídá : "Děti, mám z vás radost."(smích)
Paní Vanclová : No byla to prostě cestička otevřená, okolnosti napovídaly…
Pan Vancl : No, další plus je určitě to, že tuhle vesnici za ty roky už znám. Studenec znám dobře, horší je to se Lhotou…
Jo, ještě k tomu rozhodování. Kdyby měl člověk myslet jen na sebe… Měl jsem dobrý místo, takže kvůli tomu to nebylo. Bylo potřeba, aby to někdo vzal…
Já : Co vám na téhle práci připadá jako nejdůležitější ?
Pan Vancl : Jednat s lidmi. Snažit se vyjít s každým. Člověk si musí uvědomit, že je tu pro lidi, ale zase se nenechat zneužívat… ne každý nápad nebo prosba se dá zrealizovat. Všechno se musí právně dodržet a všechno stojí peníze. Někdy je to těžký. A člověk se zásadně nesmí začít hádat. To je to nejhorší, co může udělat. A taky je důležitý umět přiznat chybu… Co se týče lidí tady, tak musím říct, že jsem zatím problém neměl…
Já : A již tradiční otázka na závěr. Chtěl byste něco Studenečákům a Lhoťákům vzkázat?
Pan Vancl : To je těžký, že…abych hned na začátku neřekl něco takovýho… No co, asi že bych chtěl s každým jednat narovinu a zařídit, co bude v mých silách…
Děkuji za rozhovor a přeji hodně pohody a zdaru.
-jir.
Paní Jitce Kuříkové za mnoho let obětavé služby v Domě s pečovatelskou službou i za rozvážení obědů lidem ve Studenci. Na její místo nastoupila od června paní Helena Kuříková – přejeme jí, aby se jí v této náročné službě líbilo a dařilo se jí rozdávat radost těm, kterým bude sloužit!
Panu Jaroslavu Čechovi za mnohaleté a obětavé provozování zasklívací služby a přejeme mu ať si užije nyní klidnější důchod ještě mnoho dalších roků.
Zasklívací službu provozuje od června pan Jiří Kuřík. Jemu přejeme dostatek práce a hodně spokojených zákazníků.
Panu Josefu Hákovi z čp.307 za zhotovení a údržbu dvou laviček a stolku pod Strážníkem a u skály s orientační tabulkou. I jemu přejeme, aby se současnou chutí a elánem tato místa dlouho navštěvoval.
Panu ing. Jiřímu Tomášovi, který zdarma nechal opravit bránu u hřbitova ve Studenci. Přejeme mu, aby co nejdéle mohl touto bránou procházet. .
Panu Miroslavu Jezdinskému za zhotovení už druhé informační tabule – nyní na Drahách v místě pěkného výhledu na hory. A přání pro Mirka (ale i pro všechny občany a turisty): Ať se mu podaří splnit jeho sen o pěkném informačním systému.
Obecní úřad Studenec nabízí možnost ubytování v uvolněné garsonce na Zdravotním středisku ve Studenci.
Zájemci musí mít trvalý pobyt ve Studenci nebo v Zálesní Lhotě a po dobu pronájmu provozovat domovnické služby na Zdravotním středisku ve Studenci.
Přihlášku podejte do 30. 6. 2001 na OÚ.
Znovu žádáme občany, aby dodržovali zásady tříděného odpadu a nedávali do sběrných popelnic jiné materiály (dětské pleny, porcelán, lino…)
Opět je možnost bezplatně získat stopové detektory, které budou po osazení do obytných místností během jednoho roku stanovovat průměrnou roční koncentraci radonu v ovzduší místnosti. Stopové detektory bude osazovat odborná firma (při větším počtu), pracovník OkÚ, případně si je vlastník může umístit dle přesně stanovených pravidel sám.
Cílem vyhledávacího programu je efektivní nalezení co největšího počtu budov se zvýšeným obsahem radonu a poskytnutí informací majitelům těchto budov tak, aby (s případnou finanční podporou státu) mohli ozáření z radonu snížit. Průzkum v současné době organizují Státní ústav pro jadernou bezpečnost (SÚJB) a Státní ústav radiační ochrany (SÚR0) ve spolupráci s okresními úřady.
Měření se provádí v rodinných nebo bytových domech a dětských zařízeních (školy, školská a předškolská zařízení). Přednost se dává budovám, kde lze očekávat vyšší koncentrace radonu, tj. zejména:
- starým budovám se špatnou nebo vůbec žádnou izolací proti vlhkosti, se starou podlahou, která neizoluje proti pronikání radonu z podloží (např. prkenná podlaha, starý beton s prasklinami a spárami kolem zdí), s nepodsklepenými nebo částečně podsklepenými obytnými místnostmi
- budovám stojících na propustných nebo rozpraskaných horninách nebo na geologické poruše (místní zlomy) nebo domům zapuštěným do svahu
- případná finanční podpora státu na ozdravná protiradonová opatření je možná pouze u objektů, k jejichž výstavbě bylo vydáno stavební povolení do 28. února 1991, v případě rodinných nebo bytových domů musí být objekt určen k trvalému bydlení, přičemž dětská zařízení jsou v majetku obce.
Okresní úřad zajišťuje v rámci okresu distribuci detektorů a jejich sběr a odeslání na vyhodnocení po roční expozici detektoru.
S pozdravem
Ing. Ota Petrák
vedoucí referátu regionálního rozvoje
TEL.: 0431/663 111*
ÚŘEDNÍ HODINY: Po a St 8.00-17.00 h
FAX: 0431/623278
E-MAIL: oku@oku-sm.cz
Studenecká knihovna
Láká, radí, nabízí:
Půjčete si z našich kn
ihNeboť četba není hřích.
Venku prší?
Všude mžení?
Vždyť z knihovny máte čtení!
O prázdninách po ránu?
Sáhněte po románu!
Dlouhé letní večery?
Čtěte bestsellery!
A v temnotě letní noci?
Detektivku čtěte přeci!
Zveme taktéž chalupáře!
Zapište si do diáře:
Otevřeno celé léto
Středa 14 – 17 hodin.
U příležitosti "Svátku matek" se uskutečnilo vystoupení dětského pěveckého sboru VRABČÁCI z Jablonce nad Nisou. Koncert se konal v sobotu 12. 5. 2001 v 16 hodin ve studeneckém kostele, protože původně zamluvený sál u Višňáků byl pronajat k jiné činnosti.
Pod vedením sbormistra Mgr. Pavla Žura a za klavírního doprovodu Viléma Valkouna Vrabčáci připravili krásný kulturní zážitek. Jejich repertoár obsahoval skladby starých hudebních mistrů, české lidové písně i populární písně ze známých muzikálů.
S historií a činností souboru jsme se mohli seznámit v minulém čísle našeho zpravodaje v článku "Představujeme dětský pěvecký sbor Vrabčáci"¨. Došlo zde k několika tiskovým chybám ve jménech sbormistra a hudebního doprovodu, za což se jmenovaným omlouváme.
Mgr. Pavel Žur doprovodným slovem poutavě informoval o působení sboru a jeho účasti v řadě koncertů doma i v zahraničí a tak se můžeme pyšnit, že mezi věhlasná místa jako Hradec Králové, Opava, Olomouc, Praha, Francie, Itálie, Rakousko, SRN, Mexiko a další země, které sbor navštívil, bude nyní patřit i Studenec.
Vrabčáci sklidili dlouhotrvající potlesk a poděkování za krásné vystoupení, kterým potěšili všechny návštěvníky.
Helena Hamáč
ková
Žáci školy se již těší na své vytoužené prázdniny, což je neklamné znamení toho, že se další školní rok chýlí ke svému konci. V obecné rovině byl poznamenán marnou snahou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy prosadit jednotný školský zákon, který by obsáhl několik stávajících zákonů a vyhlášek. Školský zákon však neprošel, a tak i další rok se budou školy pohybovat v nebezpečném legislativním provizoriu, v němž platí i zákonné normy z roku 1958.
Stávající školní rok nepřinesl žádné výrazné změny v životě studenecké školy. Vedle bohaté sportovní činnosti se velice intenzivně rozvíjela činnost zájmových výtvarných a hudebních kroužků. Žáci mají poměrně bohatou nabídku vyžití v mimoškolním čase a záleží jenom na nich a na důslednosti rodičů, zda si z této nabídky něco vyberou a zda se zvolené aktivitě budou nadále důsledně věnovat. Takzvané rizikové skupiny mládeže budou existovat v každém vzorku populace a sebelepší nabídka zájmových aktivit tuto situaci nevyřeší, neboť se převážně jedná o žáky, kteří se nedokážou pozitivně prosadit, chybí jim vůle a sebekázeň. Kouření, drogy, alkohol a právě negace všeho pozitivního kolem je pro ně tím nejschůdnějším útěkem a zastíráním vlastní pohodlnosti a často i neschopnosti.
V oblasti výtvarných aktivit se žáci zúčastňovali výtvarných soutěží a velkou oblibu si mezi žáky získaly především keramické kroužky. Vyvrcholením této činnosti byla velice úspěšná v pořadí již druhá výstava výtvarných prací, jejíž vernisáž se konala 8.června 2001. Návštěvníci výstavy mohli zhlédnout ukázky keramických prací, vazby suchých květin, kašírování, batikování, různé formy pletení a tkaní, tisky a linoryty, výrobu ručního papíru a základy aranžování.
Velký úspěch měli i žáci 5.ročníku pod vedením Mgr.Hany Lánské, kteří nacvičili pohádku Jak se stal čert králem, s níž osmkrát vystoupili před publikem, od těch nejmenších až po ty nejstarší.
V rámci ochrany životního prostředí se žáci zúčastnili Dne Země ve Vrchlabí a tradičně pomohli s úklidem veřejného prostranství kolem silnice, které si mnozí projíždějící i místní občané pletou s veřejnou skládkou.
V pravidelných soutěžích se našim žákům tentokrát tolik nepodařilo vystoupit na přední umístění, což svědčí jenom o tom, že mnohem větší pozornost se věnuje zaostávajícím a prospěchově slabším žákům a na ty nadanější již nezbýva tolik času, síly a energie. Největšího úspěchu dosáhla Šárka Hamáčková, která obsadila v okresním kole Pythagoriády 3.místo z 36 účastníků. Olympiády v českém jazyce se zúčastnily Vendula Jará a Alena Jiřičková a nezopakovaly loňský úspěch v této soutěži, v olympiádě z anglického jazyka si velice dobře vedla Zdeňka Grofová, která obsadila 7.místo, dalšími reprezentanty naší školy byli Simona Černá, Jan Synek a Vladimír Hek.
V olympiádě ze zeměpisu si nejúspěšněji vedl Tomáš Pánek ziskem 8.místa, dalšími našimi "olympioniky" byli Tomáš Jindra v zeměpisné a Tereza Rybková v matematické olympiádě.V oblasti dopravní výchovy se žáci 2. až 5.ročníku zúčastnili rozhlasové soutěže Zlatá zebra a žáci druhého stupně absolvovali místní kolo dopravní soutěže, z něhož ti nejlepší postoupili do okresního kola (Petr Bartoň, Petr Janků, Lenka Nosková, Aneta Hájková, Jan Synek, Jan Tauchman, Alexandra Brožová, Karolína Kupcová).
Pro veřejnost připravila Základní škola Studenec kurz obsluhy PC pro začátečníky a kurz keramiky, proběhlo i několik kurzů pro pracovníky obecních úřadů v rámci Školy obnovy venkova.
Před prázdninami zůstává nezodpovězena ještě celá řada otázek v souvislosti s územními a legislativními změnami, ale na toto vzduchoprázdno si školy již zvykly. Všem našim žákům a jejich rodičům a všem občanům našich obcí přejeme pěkné prázdniny.
Jubilejní 20.ročník Běhu vítězství uspořádal TJ Sokol Studenec ve spolupráci se Školním sportovním klubem na lyžařských tratích na Strážníku.
1. Plecháčová Eliška 97 So Studenec 0:16,3
2. Šimůnková Bára 97 So Studenec 0:21,3
3. Šemberová Kristýna 97 So Studenec 0:32,8
4. Ulvrová Eliška 99 So Studenec 0:40,3
1. Kužel Vojtěch 97 So Kruh 0:14,6
2. Vancl Jakub 97 So Studenec 0:18,2
3. Kalenský Aleš 98 So Studenec 0:24,8
4. Němeček Petr 98 So Studenec 1:18,3
1. Ulvrová Kristýna 95 So Studenec 0:27,5
1. Bartoň Martin 95 So Studenec 0:30,6
1. Tauchmanová Kateřina 94 So Studenec 0:59,9
2. Vanclová Nikola 94 So Studenec 1:03,0
3. Němečková Lucie 94 So S
tudenec 1:12,71. Knop Petr 94 Jablonec nad Nisou 0:56,2
2. Plecháč Petr 94 So Studenec 0:58,8
3. Vydra Radek 94 So Studenec 1:00,9
4. Kučera Štěpán 94 So Studenec 1:04,0
5. Kučera Tomáš 94 So Studenec 1:04,6
6. Chládek Josef 94 So Studenec 1:07,1
1. Kalenská Vendula 93 So Studenec 0:53,3
2. Bartoňová Eva 93 So Studenec 0:54,3
3. Jezdinská Markéta 93 So Studenec 1:01,2
1. Klouček Martin 93 So Studenec 0:54,4
2. Kuřík Matěj 93 So Studen
ec 0:58,6 3. Šmíd Jakub 93 So Horka 1:02,31. Kroupová Petra 91 So Studenec 1:37,5
2. Knopová Kamila 92 Jablonec nad Nisou 1:39,5
3. Soukupová Lenka 92 So Studenec 1:42,0
4. Drbohlavová Lucie 92 So Studenec 1:44,3
5. Braunová Lucie 91 So Studenec 1:45,0
6. Tauchmanová Jana 91 So Studenec 1:45,3
7. Chládková Alice 91 So Studenec 1:46,2
8. Hanousková Monika 92 So Studenec 1:47,5
9. Drbohlavová Šárka 91 So Studenec 1:50,7
10. Šemberová Barbora 92 So Studenec 1:52,7
11. Bourová Pavlína 92 So Studenec 1:58,8
12. Kuříková Alžběta 91 So Studenec 2:00,2
13. Čechová Andrea 91 So Studenec 2:02,3
1. Kužel Martin 92 So Kruh 3:05,2
2. Kučera Michal 92 So Studenec 3:11,3
3. Ducháč Zbyněk 91 So Studenec 3:30,0
1. Knopová Markéta 90 Jablonec nad Nisou 4:34,4
1. Exner Jan 90 So Studenec 5:22,9
1. Korda Václav 88 So Studenec 4:19,5
Jedna z nejúspěšnějších sezón v historii SK Studenec přináší na jedné straně radost z dosažených úspěchů, na druhé straně ale také značné úsilí všech členů SK Studenec, kteří zajišťují organizátorsky náročný chod klubu.
Celek minižáků pod vedením Vítka Kuříka a Jířího Povra patří opět k předném celkům okresního přeboru, i když se nemůže měřit s Jilemnicí, kde nastupují pouze hráči ročníku 1990. V současném týmu chybí především letošní “čtvrťáci", kteří nějak nepochytili sportovní buňky (těch ostatních mají až dost).
Výsledky:
Košťálov 2:1 Povr, Klouček
Rovensko 5:1 Hanzlík 2, Klouček, Černý a Pacholík Vysoké 3:0 Pacholík, Hanzlík, Klouček
Jilemnice B 8:1 Povr 3,Hanzlík a Klouček 2, Pacholík
Poniklá 6:0 Hanzlík 4, Pacholík, Černý
Martinice 1:3 Povr
Jablonec 5:2 Povr 4, Černý
Jilemnice A 3:7 Hanzlík, Klouček a Povr
Semily B 2:7 Povr a Čech
Celek žáků po zimním soustředění převzali Petr Junek a Ivo Tauchman za výpomoci Petra Huřťáka a Lukáše Korotvičky. Pravidelné tréninky a především téměř stoprocentní docházka (k některým zápasům 20 hráčů) se staly základem výrazného jarního zlepšení a především výborný výkon v Rokytnici byl odměnou za tréninkové úsilí. Nevydařil se jen zápas s domácí Víchovou, kdy byl patrný až přílišný respekt z fyzicky zdatnějšího soupeře.
Výsledky:
Košťálov B 4:0 Bartoň,T.Synek,Buchar,O.Juřík
Víchová 0:1
Poniklá 5:0 T.Synek 3, Štěpánek
Horka 9:2 Hördler 4,T.Synek 3,Bartoň,Štěpánek
Rokytnice 2:0 T.Synek 2
Horní Branná 1:1 T.Synek
Vysoké 1:0 Dohnal
Martinice 4:0 J.Tauchman 2, Dohnal, Štěpánek
Jablonec 2:3 O.Kuřík, T.Synek
Dorostencům se pod vedením Jiřího Štěpánka a Petra Noska jaro vůbec nevydařilo a zaznamenali vůbec nejhorší výsledek v mistrovských soutěžích v historii SK Studenec. Mužstvu chybí především herní kázeň a bojovnost některých hráčů.
Výsledky:
Mírová 1:6 Bartoň
Martinice 0:1
Horní Branná 1:2 Brož
Víchová 1:3 Štorm
Nová Ves 0:6
Bělá 1:1 Bartoň
Jablonec 2:4 Šimek, Brož
Béčko přezimovalo na čele okresní soutěže, ale na jaře výkonnost béčka trochu poklesla. Jednou z příčin byly absence klíčových hráčů, další částečná únava z nabitého programu obou mužstev a tou třetí i určitý pokles bojovnosti a formy některých hráčů (především totální výpadek v Bělé). Přesto však hráči béčka velice často museli zaskočit v sestavě áč
ka (především v pohárech) a znovu se tak potvrdila oprávněnost béčka, které na jaře nastupovalo v dresech sponzora a kapitána mužstva Petra Vancla. Navíc jejich bodový zisk v sezóně je naopak rekordním zápisem do historie SK Studenec.Výsledky:
Rovensko B 4:0 Jebavý 4
Víchová B 0:0
Košťálov B 1:0 Zahradník
Držkov B 5:2 R.Puš 2, Klazar, Tvrdý, V.Vencl
Mříčná 4:0 Exner 2, Zahradník, Klazar
Mírová B 2:1 R.Puš a M.Puš
Bělá 1:4 R.Puš
Horní Branná B 2:0 Zahradník 2
Horka 1:0 Nedomlel
Turnov B 0:3
Roztoky B 2:0 M.Puš a Chrtek
Martinice 1:1 Nedomlel
Áčko absolvovalo tvrdou zimní přípravu a po úspěšném podzimu se hledělo na jarní část sezóny s klidem a optimismem. Opak se ale ukázal pravdou. Přišla celá řada zranění, především dlouhodobá absence Martina Nedomlela, omluvy některý hráčů, a tak stabilní podzimní sestava se úplně rozpadla. Navíc se rozhořel nelítostný boj o setrvání v I.B třídě, neboť následující ročník před reorganizací údajně zajišťuje účast i v dalším ročníku již rozdělených krajů
(Liberecko a Hradecko). A tak definitivní jistota přišla až v předposledním kole na domácím hřišti s Jičíněvsí, které zaručilo áčku nejhůře 7.místo, což je v první sezóně rozhodně velkým úspěchem našeho mužstva.Výsledky:
Nová Paka 0:1
Železnice 1:1 Jeba
výHorní Branná 1:1 Korotvička
Jablonec 1:4 M.Juřík
Mostek 2:2 Hartych,Ulvr
Hostinné 2:2 Hartych,Jodas
Žacléř 1:1 M.Juřík
Košťálov 0:4
Dvůr Králové 2:1 Jodas,Ulvr
Trutnov B 1:5 M.Juřík
Jičíněves 3:0 Hartych 2, Me1číř
Naopak mimořádně úspěšná byla pouť “spojených studeneckých mužstev" oblastní částí Českého poháru, která byla završena postupem do jeho finále v Třebechovicích. Samotné finále v krásném prostředí fotbalového stadionu SK Třebechovice přineslo vysokou porážku našeho mužstva, které se s
nažilo o otevřený souboj s předním mužstvem oblastního přeboru Ústím nad Orlicí s hráči, kteří prošli ligovými celky (v prvním poločase se to i dařilo, za stavu 0:2 neproměněná penalta a dvě velice dobré brankové příležitosti). Zápas opět ukázal, že i ve fotbalu platí, co se v mládí naučíš….. Herní návyky hráčů vyšších soutěží vycházejí z kvalitního základu v mládežnických družstvech.Výsledky:
Lomnice 2:2 M.Kuřík 2 pokutové kopy 3:2 (Ulvr)
Nová Paka 2:1 Nedomlel a Šedivý
Úpice 1:1 M.Kuřík, pokutové kopy
4:3 (Ulvr)Ústí nad Orlicí 0:8
Studenec – BW Zorbau internacionálové 15.30
Neděle 24.června 2001:
Studenecká fotbalový pouť:
Studenec – Horka minižáci 12.30
Studenec A – studenec B žáci 13.30
Studenec – Martinice dorost 14.30
Studenec A – Fan club SK Studenec muži 16.00
Do jarní části sezóny nastupovaly naše hráčky na 5. místě v tabulce. Situace na jaře pro nás byla o to těžší, že z hostování se vrátila do Jilemnice Míša Honková a pro jaro si dala pauzu také Jarča Mečířová. Tyto zkušené hráčky musely nahradit tedy hráčky s podstatně menšími zkušenostmi - do soutěže se naplno zapojily Eva a Jana Horáčkovy a v závěru soutěže zasáhla do mistrovských zápasů už také Veronika Pešková, kt
erá bude jinak hrát ještě 2 roky za žákyně. Situaci zkomplikovala také účast 5 našich hráček na mezinárodním turnaji v Rakousku, kvůli němuž jsme museli předehrát dva zápasy, a tak v týdnu od 5. do 13. května děvčata absolvovala čtyři mistrovské zápasy.Hra i výsledky celého našeho družstva jsou proto velmi příjemným překvapením. V tabulce již není družstvo, které by naše hráčky nedokázaly porazit. Děvčata si poradila i s družstvy, která ještě loni hrála I. třídu. Vysoké n. J. dokonce před dvěma lety bojovalo o postup do národní ligy. Celkové čtvrté místo je tedy velkým úspěchem, kterým děvčata navázala na úspěšné vystoupení v zimním východočeském poháru (5. místo z 19 družstev ).
Výsledky:
Orel Studenec "A" - TJ Vysoké n. J. 1:3, 3:2
- Sokol Jesenný 3:0, 3:0
- Spartak Rokytnice 3:1, 3:2
- Sokol Lomnice n. P. 3:1, 3:1
Jiskra Hořice - Orel Studenec "A" 2:3, 0:3
TJ Lánov - Orel Studenec "A" 3:0, 0:3
TJ Jičín - Orel Studenec "A" 3:0, 3:0
Tabulka:
1. TJ JIČÍN “B" 26 21 5 69:18 47
2. Spartak ROKYTNICE 26 21 5 67:23 47
3. TJ VYSOKÉ N.J. 26 20 6 65:24 46
4. Orel STUDENEC “A" 28 17 11 56:47 45
5. TJ LÁNOV 28 13 15 45:57 41
6. Jiskra HOŘICE 26 9 17 35:59 35
7. Sokol JESENNÝ 26 3 23 17:71 29
8. Sokol LOMNICE 26 2 24 20:75 26*
( V tabulce chybí poslední kolo, které jsme nestihli do uzávěrky zpravodaje. Naše hráčky ho předehrávaly, takže jejich výsledek je již v tabulce započítán. Nicméně pořadí od 4. do 8. místa se již nemůže změnit. )
Jarní část sezóny děvčata odehrála v sestavě: Horáčková Eva, Horáčková Jana, Horáčková Klára, Mečířová Markéta, Pašková Andrea ( Vrchlabí ), Pešková Veronika, Tauchmanová Jana, Ulvrová Martina, Urbanová Ludmila ( kap. )
Od úterý 22.5. do neděle 27.5. se zúčastnilo 5 našich hráček mezinárodního turnaje v Rakousku, kde reprezentovaly národní tým Čs. Orla. Dorostenky ( ze Studence Eva a Jana Horáčkovy a Míša Honková ) skončily třetí ze čtyř družstev a ženy ( Markéta Mečířová a Lída Urbanová ) skončily sedmé ze sedmi, když vedení českého týmu propáslo zápas o 6. místo, jehož výsledek byl proto kontumován ve prospěch soupeře. Přesto děvčata v průběhu turnaje porazila Německo, která nakonec skončila na 4. místě. Pro naše hráčky byl turnaj velkým přínosem, škoda jen špatné organizace vedení české výpravy.
V okresní soutěži žákyň se naše společné družstvo se školním sportovním klubem umístilo na konečném 4. místě, když za našimi děvčaty skončila družstva Roztok a Lomnice nad Popelkou.
Pro sezónu 2001/2002 jsme dle nového uspořádání spadli do Libereckého kraje. Po jednáních s krajskými volejbalovými svazy bylo našemu družstvu žen umožněno startovat i nadále v kraji Královéhradeckém, což se nám zdá lepší. Do nové sezóny přihlašujeme nově do krajského přeboru v Libereckém kraji také družstvo starších dorostenek. Do okresního přeboru bychom chtěli znovu přihlásit družstvo žákyň. Pro nastávající sezónu bychom také rádi získali další posily - zájem máme znovu o hostování Míši Honkové z Jilemnice a jednání probíhají ještě s minimálně jednou posilou. Též družstvo dorostenek bychom potřebovali posílit o 2-3 hráčky, abychom na zápasy nemuseli jezdit v 6 hráčkách.
Po letním mistrovství Orla v Hradci Králové ( 16.6. ) mají děvčata pauzu do konce července. Od srpna začne letní příprava. Trénovat budeme třikrát týdně. od 15. do 17. srpna absolvují hráčky třídenní soustředění ve Sklenařicích. Soustředění bude zakončeno turnajem žen, který se uskuteční v sobotu 18.8. od 8:00 ve Studenci.
Všechny zájemce zveme na tradiční turnaj smíšených družstev neregistrovaných, který se letos bude konat v sobotu 25.8. od 8:00.
Všechny srdečně zveme také na tradiční POSEZENÍ PŘI FOLK a COUNTRY, které plánujeme předběžně na sobotu 4.8.2001 od 21:00.
K tradičním jarním sportům patří především lehká atletika, která má na Semilsku dobrou úroveň zásluhou atletického oddílu AC Turnov (jeho dospělí startují v nejvyšší české mistrovské soutěži), jehož funkcionáři zaštiťují okresní kola atletických soutěží školních klubů semilského okresu.
Prvním závodem byl Atletický čtyřboj žactva 2001, jehož okrskové kolo se konalo v Jilemnici a na dálku se načítaly výsledky ze všech okrsků. Z našich celků si nejlépe vedly mladší a starší žákyně, které shodně získaly 11.místo (první nepostupové místo), mladší žáci obsadili 16.místo a starší žáci 19.místo.
Dalším závodem bylo okresní kolo 33.ročníku Poháru Rozhlasu v Turnově, kde jsou klasifikovány odděleně vesnické a městské školy. Nejvíce se dařilo starším žákyním, které vybojovali 1.místo, mladší žákyně a starší žáci skončili na 2.místě a mladší žáci na 6.místě. Z jednotlivců si nejlépe vedla Veronika Pešková, která zvítězila ve sprintu na 60 m a ve skoku do výšky, Ondra Kuřík vybojoval ve stejných disciplínách 2. a 3.místo, na pomyslné stupně vítězů ještě 2.místy vystoupily Simona Černá (800 m), Věra Jiroutová (dálka), Marie Tauchmanová (míček), 3.místy Romana Synková (60 m), Zdislava Slavíková (dálka a 60 m), Eva Háková (koule) a Mikuláš Krupička (dálka).
Úspěšně se zapojili do postupových soutěží orientační běžci ZŠ Studenec, kteří využili získané zkušenosti ze závodů v dresu SK Studenec. V okresním kole v Turnově na mapě Vesecko si nejlépe vedla Veronika Pešková, která vybojovala titul okresního přeborníka, medailová umístění ještě přivezli Jan Exner (2.místo) a Jan Synek (3.místo). Škola si zároveň vybojovalo 2.místem za ZŠ Jilemnice I postup do regionálního (krajského) kola.
Pořadatelem regionálního kola byl SK Studenec na mapě Trautenberk a zúčastnilo se jej 136 závodníků z 5 okresů (20 škol). Ze studeneckých závodníků si nejlépe vedl Filip Jezdinský, který získal 3.místem po dlouhé době medaili z regionálního sportovního závodu pro ZŠ Studenec,
Republikové kolo se konalo na Svatém Kopečku u Olomouce a ani zde se naši závodníci neztratili. Z více než 50 škol, z nichž některé nezískaly ani bod (umístění do 20.místa), se umístili v soutěži družstev na 21.místě, když si body připsali Veronika Pešková a Jan Synek 16.místem, Filip Jezdinský 18.místem a Tomáš Klouček a Jan Exner 20.místem. Dále zde startovali Jan Buchar (22.místo), Tomáš Pešek (33.místo) a Adéla
Klázarová (45.místo).Napilno měli i fotbalisté Školního sportovního klubu. Nejlépe si vedli ti nejmenší, kterým utekl postup do okresního kola v malé kopané žáků 1. až 3.ročníků až v poslední minutě závěrečného zápasu s Horní Brannou. V turnaji nejprve podlehli Jilemnici 0:1, i když měli po celý zápas převahu a nedokázali vstřelit rozhodující branku, domácí naopak jedinou střelou v zápase strhli vítězství na svou stranu. V dalších zápasech porazili Čistou 5:0, Benecko 9:0, Roztoky 3:0 a v posledním “osud
ovém" zápase remizovali s Horní Brannou 1:1. Nejlepším střelcem mužstva byl Jirka Povr se 14 góly a byl zároveň vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Zvláštní cenu obdržela i Eva Bartoňová, která vstřelila v turnaji 2 branky.Žáci 4. až 5.ročníku měli velice těžký úkol v okrskovém kole, neboť se přihlásily pouze dvě školy: ZŠ Jilemnice I a ZŠ Studenec. Po dohodě se hrály 4 zápasy s následujícími výsledky 2:0, 3:0, 2:2, 3:0 ve prospěch fotbalově vyspělejších žáků Jilemnice. Obě branky studeneckých vstřelil Mar
tin Kupec.Okrskové kolo starších žáků se konalo ve Studenci za účasti 6 mužstev a suverenně si vítězství odnesli hráči ZŠ Jilemnice I.
Nejlepší výkon však podali žáci ZŠ Studenec ve 2.kole Cocacola Cupu ve velké kopané, kdy na domácím hřišti hostili družstvo ZŠ Turnov, v jehož sestavě nastoupilo několik mladších dorostenců FK Turnov. V prvním poločase působili hosté fotbalověji a zaslouženě získali dvoubrankové vedení. Ve druhém poločase však studenečtí žáci za vydatné podpory publika vyrovnali a měli ve
lice blízko k postupu do dalšího kola, neboť míč po skrumáži skončil na břevně turnovské branky. V nastaveném čase v systému “náhle smrti" byli úspěšnější hosté a vybojovali si postup do dalšího kola “zlatým gólem".ZŠ Studenec - ZŠ Turnov 2:3 (0:2) po prodloužení
Branky: Hördler, Máslo - Krejčík 2, Vodrážka
Sestava: Kudr - Chrtek, Kurpil, Buchar, Povr - Hördler, Pavlata, Tauchman (36.O.Kuřík), T.Synek - Štěpánek, Máslo
Rozhodčí: Petr Huřťák
Velice početně obsazeným turnajem bylo místní kolo ve stolním tenise, které jen prokázalo oprávněnost nákupu a umístění stolů na stolní tenis v budově školy. V kategorii dívek 2. a 3.ročníku zvítězila Eva Bartoňová před Andreou Kuříkovou, v stejné kategorii chlapců Patrik Vérteši před Martinem Kloučkem a Sváťou Čech
em. Mezi dívkami 4. a 5.ročníku si nejlépe vedla Jana Tauchmanová před Andreou Čechovou a Lenkou Jechovou, mezi chlapci Martin Hylmar před Zdeňkem Hanzlíkem a Vojtou Hákem. Na druhém stupni v kategorii mladších žákyň zvítězila Nikola Pavlíčková před Annou Hylmarovou a Veronikou Peškovou, v katerii mladších žáků Tomáš Chrtek před Janem Bucharem a Jakubem Tauchmanem. V nejvyšší kategorii získala titul přeborníka školy Simona Černá před Zdislavou Slavíkovou a Marií Hylmarovou, mezi chlapci se to podařilo Michalu Hördlerovi před Petrem Pavlatou a Tomášem Štěpánkem.Zapojili se i dívky do okresních soutěží ve volejbale a v dlouhodobé soutěži obsadili 4.místo, na stejném místě skončily i v okrskové soutěži škol.
1. ZŠ Jilemnice I 5 5 0 0 21: 1 15
2. ZŠ Roztoky 5 4 0 1 10: 4 12
3. ZŠ Studenec A 5 2 1 2 5: 4 7
4. ZŠ Čistá 5 2 1 2 4: 7 7
5. ZŠ Studenec B 5 1 0 4 1:10 3
6. ZŠ Studenec C 5 0 0 5 0:15 0
V letošním ročníku Olympiády škol v orientačním běhu, jehož pořadateli jsou Český svaz orientačního běhu a Asociace školních sportovních klubů, dosáhli velice hodnotných úspěchů závodníci podkrkonošského regionu.
V okresním kole, které proběhlo na mapě Vesecko v Turnově, získali krkonošští závodníci několik titulů přeborníků okresu Semily: Ondřej Henych (H5R), Bohdana Augusti- nová (D5R), Martina Kynčlová (D9R) a Michal Erlebach (HS) z jilemnických škol a
Veronika Pešková (D7R) ze Studence.Regionální kolo (Výchočeská oblast) proběhlo na mapě Trautenberk ve Studenci za účasti 136 závodníků z 5 okresů. Titulu oblastních přeborníků si odnesli jilemničtí Tomáš Henych (H5R), Martina Kynčlová (D9R) a Michal Erlebach (HS). V soutěži družstev skončila ZŠ Jilemnice I na 2.místě za vítěznou ZŠ Závodu Míru z Pardubic,
v soutěží středních škol se stalo oblastním přeborníkem Sportovním gymnázium z Jilemnice.Celostátní kolo proběhlo ve středu 6.června 2001 v nádherném prostředí Svatého Kopečku u Olomouce na mapě U Hanáků (část závodu vedla příměstským lesem, další zoologickou zahradou a areálem Svatého Kopečku). Podkrkonošský region reprezentovaly postupující školy z oblastního kola (ZŠ Jilemnice I, ZŠ Vrchlabí nám.Míru a ZŠ Studenec, Sportovní gymnázium Jilemnice, Gymnázium a obchodní akademie Vrchlabí). Svou velkou séri
i dokončil Michal Erlebach, který završil hat-trick ziskem přeborníka škol ČR v kategorii HS a přispěl také výraznou měrou k přebornickému titulu Sportovního gymnázia v Jilemnici v kategorii středních škol (další členové družstva Filip Votoček , Martin Henych, Daniela Zlesáková, Radka Uvízlová a Jiřina Machová). V soutěži základních škol si nejlépe vedla ZŠ Jilemnice I, která obsadila 4.místo z více než 50 zúčastněných škol, Gymnázium a obchodní akademie obsadila 16.místo, ZŠ Vrchlabí na 21.místě a ZŠ Studenec na 22.místě. Mezi jednotlivci se na stupně vítězů prosadili pouze jilemničtí, a to Barbora Augustinová (D9R) a Tomáš Henych (H5R) ziskem 3.míst.V dnešním pokračováním okénka Svazu diabetiků si všimneme vlastní podstaty náplně činnosti této organizace, a to vlastního onemocnění diabetem.
Cukrovka (diabetes melitus), jinak také úplavice cukrová, je nemoc, která sice nebolí, ale projevuje se především zvýšením cukru v krvi (hypoglykemie) se sklonem k orgánovým komplikacím, jako je postižení očí, nervů a ledvin.
Tato nemoc se dělí do dvou stupňů. I.stupeň začíná většinou v dětství a v dospívání a nebývá spojený s obezitou. Možný začátek diabetu I.stupně může být náhlý a dost dramatický, prudký váhový úbytek, velká žízeň, časté močení, někdy i velké nechutenství, naopak velký hlad, zvracení, bolesti břicha, nebo i porucha vědomí i bezvědomí. Pokud si někdo na takové příznaky stěžuje, je třeba ihned navštívit lékaře diabetologa.
Cukrovka II.stupně vzniká většinou po čtyřicátém roce věku a vedle možné náchylnosti podporují její vznik nadváha, nedostatek pohybu a duševní stresy. Začátek tohoto stupně diabetu je na rozdíl od předchozího nenápadný a někdy se zjistí až při rozvoji diabetických komplikací, např. porucha činnosti le
dvin, zhoršení zraku nebo necitlivost na nohou, která přechází až k vředům (diabetická noha). Počátkem diabetu II.stupně vedle typicky vysokého krevního tlaku a vysokého obsahu cukru v krvi (měří se glukometrem z kapky krve v prstu) mohou být i další příznaky jako je velká únavnost, opakovaná infekce (hlavně plísňová), svědění kůže, špatné hojení ran apod. Nejzávažnější příčinou tohoto onemocnění je nadváha a nesprávná dieta, i z tohoto důvodu je třeba vyhledat diabetologa, který určí způsob léčby (tabletami nebo inzulínem) včetně odpovídající diety.Zvláštní skupinu pacientů představuje cukrovka v těhotenství. Je prokázáno, že dobře léčená cukrovka v těhotenství nemusí mít žádný vliv na vývoj plodu. Po porodu se většinou cukrovka upraví.
Mezi osoby ohrožené cukrovkou, u nichž by tato nemoc měla být vyšetřena (obsah krevního cukru), patří lidé starší 40 let, u kterých se projevuje alespoň jeden z následujících faktorů: obezita, cukrovka mezi blízkými příbuznými, vysoký krevní tlak, vysoká hladina krevních t
uků, časté opakované infekce, vyšší hladina cukru v minulosti, velká únavnost apod.Cukrovka se dá léčit, ale je nutné, aby pacient nejprve po dohodě s lékařem pomohl sám sobě. Vyžaduje léčení v otylosti, omezení sladkého nebo nesladit vůbec, držet se pokynů diabetologa a nejméně jednou za rok si nechat změřit stav cukru v krvi. I když toto vše dodržíme, neznamená to ještě, že jsme se této “kamarádky" zbavili, ale pomohli jsme svému tělu. Hlavním východiskem je sebekázeň diabetika v příjmu potravy, redukce
hmotnosti, pobyt na čerstvém vzduch, cvičení, pomalá schůze nebo lehké sportování a dobrá spolupráce s lékařem.Příště si něco povíme o cílech léčby a o samostatné kontrole cukru v moči a v krvi a o dědičných vlivech.
Svaz diabetiků ČR ÚO Jilemnice Předseda Svazu diabetiků ZO Jilemnice
GE CB a.s. 351107774/0600 512 33 Studenec u Horek 123
IČO 49295170 telefon: 0432/596112
Historie soch našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka v naší obcí je obrazem “holubičí" povahy českého národa, jak o ní píše český spisovatel Jaromír John.
V září 1936 se konala ustavující valná hromada spolku Komitét pro výstavbu pomníku T.G.Masarykovi ve Studenci u Horek. Předsedou byl ustanoven Josef Mestenhauser, místopředsedou František Šorm, jednatelem Josef Lánský a pokladníkem Alois Frýba.
Pomník T.G.Masarykovi, presidentu Osvoboditeli byl poprvé slavnostně odhalen 28.září 1937, na den české země patrona svatého Václava. Myšlenka postavit pomník prvnímu prezidentovi samostatného Československa poprvé zazněla na schůzi Místní osvětové komise 7.března 1927 z úst listonoše Františka Šorma, Studenec čp.181. Rozhodující pro realizaci této myšlenky bylo ustavení Komitétu pro výstavbu pomníku T.G.Masaryka ve Studenci u Horek. Návrh pomníku předložili dva výtvarnící, akademický sochař Josef Bílek z Hořic a akademický sochař Ladislav Zívr z Nové Paky. Valná hromada Komitétu rozhodla hlasování v poměru 17:14 ve prospěch návrhu Ladislava Zívra. Pozemek na výstavbu pomníku byl bezplatně darován místní Kampeličkou mezi její budovou a obecnou školou. Celkové náklady na pořízení pomníku činily 17.197 Kč a byly získány především z darů a sbírek.
V srpnu 1940 musel být odstraněn z příkazu okresního hejtmana pomník T.G.Masaryka. Socha byla sňata z podstavce, zabalena a zakopaná nedaleko svého původního umístění. Záhy však došlo na okresní hejtmanství udání a socha musela být vykopána a rozbita včetně podstavce. Okresní hejtman Vicena slíbil Josefu Sedláčkovi, že po válce veřejně sdělí jméno tohoto studeneckého udavače, ale jako aktivní účastník odboje se konce druhé světové války nedožil, neboť při odhalení jeho ilegální skupiny spáchal sebevraždu. Pozůstatky sochy jsou údajně v základech "senice" domu čp.4 (bývalé Kudrovo od Hradiškem).
Podruhé byla socha TGM (v pořadí druhá) znovu odhalena v den výročí vzniku samostatného Československa 28.10.1946 na nově upraveném prostoru pod studeneckým kostelem za mohutné účasti občanů a všech spolků. Myšlenka znovuobnovení sochy TGM se poprvé objevila na Masarykové slavnosti 6.3.1946 a od srpna 1946 byla započato s vlastní realizací, k níž zásluhou poválečného nadšení stačilo jen několik týdnů. Socha zůstala na svém místě až do léta 1962, kdy byla odstraněna a uložena na
“důstojné" místo za Makovičkovu garáž (naproti vjezdu do lomu). Důvod odstranění sochy najdeme ve studenecké kronice: V souvislosti s přeměnou lidově demokratické republiky na socialistickou došlo k redukci názoru o některých vedoucích činitelích tehdejší politické i společenské struktury státu a byly oproštěny od povýšeneckého nimba. V důsledku toho byly odstraněny některé kapitalistické pomníky. Tak došlo i k odstranění pomníku profesora TGM ve Studenci i jinde přesto, že zásluhy jeho o zbourání Rakouska-Uherska a utvoření samostatného československého státu jsou nepochybné. Je ovšem také pravda, že v roce 1920 jako president republiky strpěl střelbu do demonstrujících dělníků před parlamentem v Praze.Za nového nadšení a vydatného přispění občanů byla socha TGM potřetí vztyčena 28.10.1968 již v době okupačního působení vojsk Varšavské smlouvy. Normalizace přinesla i svérázný zápis o této události do studenecké kroniky:
Jedním dalším takovým aktem bylo znovupostavení a odhalení pomníku TGM. Tento byl odhalen k 50.výročí vzniku ČSR a měly jím být dokumentovány poměry buržoazní republiky bez ohledu na postavení dělnické třídy v době první republiky. Jména nejsou uváděna z těch důvodů, že tito lidé propadli rozhlasové a televizní propagandě a s odstupem času sami poznali nevhodnost a nesprávnost svého jednání.Na druhé straně je jistě zvláštní, že takto pochybila velká část našich spoluobčanů, kteří se zúčastnili slavnostního večera k odhalení pomníku TGM, kde vystoupili mimo jiné semilský kronikář Josef Hlava (jeho životním krédem byl Havlíčkův epigram: Nechceš-li si hubu spálit, musíš mlčet nebo chválit) a operní pěvkyně Marie Podvalová.
I historie této sochy byla velice krátká, v noci z 21. na 22.února 1972 byla socha vandalsky stržena, neuctivě k památce velkého občana našeho národa, tak neuctivě, jak to dokázali jen věrní příslušníci normalizační KSČ, kteří i v naší obci měli své vykonavatele vůle strany, pěsti dělnické třídy. Strach z ní byl tak velký, že i přímí svědci této události raději nesdělili nic
podstatného k odhalení pachatelů. Konec konců na jejich odhalení ani nikdo neměl zájem, a tak se otevřel jen prostor ke spekulacím a pro řadu občanů ke stoprocentním pravdám o skutečných nařizovatelích i vykonavatelích. Ve srovnání s tímto barbarstvím je zcela nepodstatné, kde jsou ostatky sochy navždy ukryty, zda v navážce pod dnešní mateřskou školou či v základech toho či onoho stavebníka.V této souvislosti se může někomu zdát být bezostyšné uvažovat o obnovení této sochy. Vždyť kde všude platí třikrát a dost a naše obec tu možnost třikrát měla a naložila s ní tak, jak s ní naložila. Ponechme proto původní místo jako prostor pro společnou pietu, pietu s padlými a nezvěstnými z první a druhé světové války a uctěme sochu TGM v naší obci skromným náhrobkem
ve formě pamětní desky s jejími osudy.