Studenecký zpravodaj - číslo 5/2003

Obsah

Zpráva o jednom podivuhodném týdnu aneb chaloupka Staré Buky 2003

Veškeré připravování, shánění, vyrábění, pobíhání, dohadování, vzkazování zmatených zpráv a zodpovídání desítek dotazů (čti: příprava týdenního pobytu do poslední chvíle nevyjasněného počtu dětí a čtyřech vedoucích) skončilo v sobotu 16. 8., která byla určena jako den odjezdu do Starých Buků. Svoz zavazadel překonal veškerá očekávání, neboť na některá místa se trpělivý řidič Pepa Vancl rezignovaně (už nás několikrát na chaloupku vezl, takže se nedivil opravdu ničemu) vracel jen čtyřikrát!

Většina budoucího osazenstva staré fary ve Starých Bucích odjela vlakem, zavazadla putovala již zmíněným po střechu napěchovaným korábem silnic.

Na místě našeho pobytu nás velice mile překvapil nebývalý luxus. Něco takového jsme na chaloupce zažily jen zřídka. V domě totiž byla tekoucí voda, takže odpadly každoroční služby na nošení vody z blízkých zdrojů, a navíc jsme ještě přespávaly na opravdických postelích!

Holky vedly neuvěřitelně komplikovaná diplomatická jednání o obsazení jednotlivých pokojů, protože je přeci nezbytně nutné, aby všichni spali v pokoji pouze s těmi, se kterými se snášejí bez větších problémů. Osazení pak bylo postupně vylaďováno i během týdne.

Ve sklepě prostě nazvaném Kaple se zatím hromadily neuvěřitelné zásoby jídla ­ tedy především rajčat. (Je nutno poznamenat, že tato plodina se přikládala ke každému jídlu vyjma kaše.) Za hodinu nebyly vybalené jedině vedoucí a holky s neutuchající energií potřebovaly okamžitě vědět, co se bude dít dál.

Když Pepa viděl ten šrumec, poroučel se zdvořile ze dveří a ať si to prý užijeme.

Svolaná horda 16 holek za chvíli s napětím v jídelně poslouchala základní stanovy našeho soužití. Poté byly rozděleny do skupin (po zkušenosti z let minulých, kdy si holky vymýšlely názvy samy bez omezení ­ měly jsme pak na chaloupce Kyselé rybičky, Zvonkohry, Mochomůrky a podobné sourodé názvy ­ jsme jim letos daly za úkol vybrat názvy z okruhu církevních svátků. Tak se nám sešly Hromničáci, Dušičky, Jehňata a Andílci).

Jako vůbec první úkol nastudovaly skupinky příběhy Ester, Judit, Zuzany a Rút, které pak měly převyprávět a kousek předvést jako divadlo. Příjemným vedlejším produktem této hry se ukázalo být naprosté ticho, které pak v prostorách, kde jsme pobývaly, panovalo jen za hluboké noci nebo když byli všichni venku. Holkám daly neznámé příběhy řádně zabrat, divadlo se dohrávalo po soumraku a za mírného brblání se pak všichni po hyeně (Slovo hygiena se pro naše pobyty ukázalo být moc silným označením, protože se přes všechny snahy nikdy nepodařil plně uskutečnit jeho plný význam. Bylo tedy nahrazeno uvedeným výrazem, který přeci jen lépe odpovídá skutečnosti.) sešli na večerce, kde si popřáli dobrou noc a šli spát. (Tohle tvrzení také nepostrádá kus nadsázky, neboť spát šly po přípravě programu na další den jen vedoucí, zatímco v pokojích holek byl ještě dlouho neutuchající šum. Příprava programu přitom zahrnovala nejen plán, co se bude hrát a vyrábět, ale také výzdobu jídelny-klubovny.)

Celý průběh letošní chaloupky se odehrával ve znamení jednotlivých církevních svátků během roku. V následujícím dnu ­ tedy v neděli ­ jsme si připomínaly Velikonoce. Den začal po snídani postřehovkou (otázky na události minulého dne) a témátkem (kratší rozmluva a připomenutí základních faktů spojené s hrami), a protože bylo ukázkově letně, vypravily jsme se potom ven. K našemu úžasu zaujaly holky ruční práce natolik, že nejen vydržely vcelku potichu, ale ještě se jim k tomu dala předčítat knížka. Letošní favoritkou byla Divoška Kim Fan Vavřincové. Po obědě a poledním klidu (také pojem s kusem nadsázky, i když se většinou v jedné místnosti četlo a holky u toho trpělivě drhaly, nebo se jich část zvedla a odehrála zápas krále či petanqu) byla uspořádána výprava do okolí. Dvě z vedoucích zůstaly v domě jako stráž. Do večera se náš celkový počet zvýšil na konečných 22 příjezdem dvou očekávaných účastnic. Kus před šestou přijel pan Zbyšek Źurawski, který pro celé osazenstvo domu sloužil na zahradě mši. Improvizovaný oltář umístil přes trs slunečnic a celou dobu se z vangoghovského oltáře radoval.

Převážný kus pondělí se odehrával ve znamení letnic. Holky ráno skládaly zašifrované zprávy z Písma, odpoledne na procházce absolvovaly obrázkovou stezkou a k večeru je čekala netradiční olympiáda. Vedoucí, která den připravovala, se dočkala od některých účastnic zdrcující kritiky za výběr disciplin (nošení vody lžící, přemisťování lahve fixy a míčku ústy), ale body jsou body, a tak se nikdo neodvážil protestovat moc. Tohoto dne také byla zahájena velice oblíbená (samozřejmě jen vedoucími) tradice tématických testů, v nichž jsme se ve většině případů dozvěděly, že témátko kolem uší jen tak prohučelo a nezanechalo stopy. I když čestné výjimky samozřejmě vždycky byly. Po setmění přišla bouřka, která přinesla nejen pročištění vzduchu, ale také odhalení, že Háků pes Bak vždycky při bouřce strašně „veje“; a strká hlavu do plotu. (Od tohoto památného okamžiku se ve slovníků vedoucích zabydlela věta „proč ty holky zas tak vejou?“)

Do dalšího dne nás vítala světle šedá obloha, kalné světlo a nepříjemné mrholení. Bezděky tak byla vytvořena správná atmosféra, která udržela holky v jídelně u stolů celé dopoledne. Povídání o Panně Marii, které byl celý den věnován, bylo doplněno o zasvěcení do tajů modlitby růžence. Všechny jsme si vyrobily malinkou knížku obsahující celou posloupnost této výjimečné modlitby. Během týdne jsme ji doplnily i vlastnoručně navlečeným růžencem z malinkých korálků. Upravenou modlitbou jsme pak i končily následující dny. Úterní raritou, která vešla do dějin jako nejhrůznější hra, se stalo skládání básně Františka Hrubína Jak hrdlička přišla k pásce. Holky ji měly rozstříhanou po verších a poschovávanou po domě. Skládaly ji za téměř pohanského láteření neuvěřitelnou dobu a všechna družstva ji po zkontrolování bez milosti roztrhala na kousky.

Holky zřejmě už od soboty netrpělivě čekaly na bobříka odvahy, a jak nocí postupně ubývalo, byly čím dál tím nervóznější, chodily většinou po dvou a neustále se „nenápadně“ ptaly. To nás ale dlouho nechávalo v klidu a další noc proběhla bez očekávaného strašení.

Ve středu jsme mluvily o svátcích ze začátku listopadu, takže o „dušičkách“ a Svátku všech svatých. Holky vyráběly růžence a ozdobné svíčky tak dlouho, až z mraků zase vykouklo slunce a mohlo se jít ven. Z venkovních her se bouřlivé záporné odezvy dostalo závodu na plechovkách, ale holky se u něj tak unavily, že pak ani příliš neprotestovaly při tématickém testu, který byl zaměřen na život svatých. Z odpovědí jsme se například mohly dozvědět, že Ludmilu a Bořivoje zřejmě pokřtila sama Libuše, většinou ale holky překvapily.

Během dalšího dne jsme se blíže věnovaly svátku Božího těla. Dopoledne byl odehrán turnaj v králi a petanqu. Navečer nás pak přijeli navštívit kluci (Péťa, Míra a Vilda) a holky z toho svojí neúprosnou logikou vydedukovaly, že dnes bude bobřík odvahy. Kluci pokojně odjeli, ale holky byly tak napnuté a přesvědčené o své pravdě, že nemělo cenu jim cokoli dokazovat. Nechaly jsme se tedy „přemluvit“ a neplánovaného bobříka po zahradě fary jsme skutečně uspořádaly. Nejlepším zážitkem bylo popisování hrůzostrašných masek kluků, kteří už v tu dobu na rozdíl od nás pokojně spali doma. Do historie vešel i následující dialog. Odehrál se, když jsme holky násilím tahaly z vyhřátých pelíšků. „Já tam nepudu, já se strašně bojim, že tam třeba z křoví vyleze nějaký prase.“ „Ále, houby prase, Vilda!“ Každý, kdo vyšel do tmy, měl za úkol napsat na připravený papír pod svíčkou verš, který bude obsahovat jeho jméno. Nejlepším dílem byl verš o znění „Šárka ­ tužka“, o němž holky následujícího dne vtipně poznamenaly, že se nerýmuje. Ráno tu pak po krátké noci bylo cobydup a holky poprvé opravdu nechtěly vstávat.

Na poslední den programu byly naplánovány nejvděčnější svátky ­ Vánoce. Během dne jsme stihly dotáhnout do konce výrobu růženců, svíček, náramků a deček a odpoledne zažila fara další nevídané ticho, protože holky odešly do lesa. Tam si zahrály několik her a objevily zašifrované zprávy, kde na faře mají hledat schovaný další úkol. Dupot a válečný ryk nám už za neuvěřitelně krátkou dobu oznámily, že děvenky jsou zpět. Úkoly byly schované velice dobře, takže se ze všech koutů fary brzy ozývalo skuhrání, prošení a výkřiky, že se to nedá najít. Dalším oříškem po nalezení zprávy bylo sestavení správné posloupnosti svátků během církevního roku. „Nejvíce“ se nám líbil velikonoční týden ­ Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Květná neděle a Svatodušní pondělí. Z následujícího tématického testu jsme se zase dozvěděly, že když se o Vánocích podle pověry střevíc při házení obrátí podrážkou vzhůru, znamená to, „že ta ženská je zavostalá“. Po těchto posledních hrách následovala matematická hodinka, při níž se sčítaly body jednotlivců i skupinek, a vyhodnocení. Vzhledem k ryku, kterým holčičky už z tradice ukazovaly svou soudržnost, jsme vyhlásily bobříka mlčení. Při předávaní cen jsme tedy dokonce slyšely vlastního slova, což byl jev vskutku nevídaný. Ale i holky pro nás měly překvapení. Složily totiž opravdu výstižnou písničku o letošní chaloupce.

Po vyhlášení vítězů se všichni vcelku bez reptání odebraly do spacáků a my jsme se v klubovně udržovaly při životě bonbóny a čajem, protože den ještě zdaleka nekončil. Kolem půlnoci jsme totiž naše svěřence budily znovu. Po světýlkách jsme jednotlivě došly až na louku a pokračovaly společně k ozdobenému „vánočnímu“ stromku. Při světle prskavek jsme zazpívaly několik koled a pak nejmladší rozdělovaly obsah veliké bedny, která ležela pod stromkem. Bordová trička jsme pak oblékly dalšího dne na cestu domů (z taktického hlediska, aby se holky vrátily v něčem čistém).

Sobota byla už předem určena jako den uklízecí. Holky statečně pomáhaly smýčit pokoje i chodby, takže jsme po obědě mohly slavnostně přestěhovat zavazadla ven, pořídit poslední fotku a odhodit klíč do kuchyně (zvláštní forma vracení klíče, součást místního folklóru, jen doufejme, že ho správce našel). Pepa zase se sarkastickými poznámkami, že jsme sice snědly dva metráky rajčat, ale domů toho vezeme nějak víc, všechno trpělivě narval do káry a auta, holky vyrazily na vlak a Vanclovic autíčko po silnici rovnou do Studence.

V neděli jsme na mši dorazily ve stejnokroji a Zbyšek nás přivítal jako šťastně se vrátivší „chalupáře“.

Chvála Pánu nikdo nepřišel k úrazu a mohly jsme spolu prožít podivuhodný týden.

Pavlína Jiranová

Zprávy obecního úřadu

Smlouvy na odběr pitné vody - upozornění

Konec roku se blíží a je několik desítek odběratelů vody, kteří ještě nemají podepsanou smlouvu. Prosíme odběratele vody, aby smlouvy, které dostali se složenkou na placení vodného, doplnili, podepsali a doručili na obecní úřad. Smlouvy podepíšeme a jednu Vám vrátíme. Obec i Vy budete mít splněno nařízení zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích.

Případné nejasnosti vysvětlí pan Petr Hanuš na telefonu 605 155 390.

Neuzavřením smlouvy do konce roku 2003 je považován odběr vody za neoprávněný s možností jeho ukončení. Věříme, že taková situace nenastane a těšíme se na další spolupráci. Prosím, kdo můžete, pomozte s vyplněním a doručením smlouvy starším lidem.

Ukončení sbírky Povodně

Všem, kteří přispěli na sbírku konanou na pomoc oblastem postiženým povodní v srpnu roku 2002 upřímně děkujeme a předkládáme závěr ze schválení celkového vyúčtování sbírky, kde se píše: „Správní odbor KÚLK ve smyslu § 24 odst. 3 zákona č. 117/2001 Sb. provedl kontrolu správnosti vyúčtování výše uvedené veřejné sbírky a potvrzuje, že veškerý výtěžek sbírky byl použit v souladu s vypsaným účelem, neshledal nedostatky a celkové vyúčtování sbírky schvaluje.“

Podmínky výběrového řízení na poskytnutí půjček z fondu rozvoje bydlení

Přihlášku je nutno podat do 12. 12. 2003 na OÚ Studenec.

Přihláška musí obsahovat:

• jméno a příjmení žadatele, název právnické osoby a statutárního zástupce
• adresa bydliště nebo sídlo právnické osoby
• přesné označení předmětné obytné budovy (adresa, číslo popisné, číslo parcely, doklad o vlastnictví domu nebo stavby, stavební povolení či jiný doklad o přípustnosti akce, příslušnou projektovou dokumentaci včetně předpokládané ceny)
• účel, na který má být půjčka poskytnuta
• předpokládaná lhůta dokončení stavby
• požadovaná výše půjčky
• návrh na stanovení záruky za poskytovanou půjčku - čestné prohlášení ručitelů

Z fondu se poskytují tyto druhy půjček:

Jednotlivé druhy půjček lze sčítat. Půjčky nelze získat opakovaně na jeden objekt ke stejnému účelu. Půjčku lze čerpat nejdéle 12 měsíců po podpisu smlouvy oběma stranami. Půjčka se splácí v pravidelných měsíčních splátkách. Začátek splácení jistiny i úroku včetně termínů splátek se stanoví ve smlouvě mezi obcí a dlužníkem. Ve smlouvě lze dohodnout dobu splatnosti půjčky.

František Tauchman, starosta

Vítání občánků

V letošním roce jsme přivítali do života 27 občánků. při jarním vítání občánků dne 23. 4. 2003 se sešlo 13 dětí.

Následující fotografie (bohužel se z technických důvodů nedaly uveřejnit všechny) zachycují podzimní vítání občánků ze dne 15. října. Přivítali jsme celkem 14 dětí.

Na vítáních vystupovaly děti ze základní školy. Tanečky a písničky s nimi nacvičila paní učitelka Lánská. Všem moc děkujeme.

Dětem i rodičům přejeme mnoho radosti a spokojenosti v dalším životě.

Použití výtěžku Tříkrálové sbírky 2003

Zhruba v polovině letošního roku jsme se dozvěděli o konečném rozdělení výtěžku Tříkrálové sbírky 2003. Ráda bych proto touto cestou informovala všechny, kteří se aktivně podíleli na celé akci, o konkrétním využití vybraných prostředků.

Celkový výtěžek Tříkrálové sbírky na území České republiky přesáhl pět a půl milionu korun. Víc než polovinu těchto financí získaly zpět jednotlivé farní charity na své projekty. Farní charita Studenec použije částku jí přidělenou na zakoupení vozidla pro terénní ošetřovatelskou službu. (Z peněz vybraných ve Studenci tak přišlo zpět dvacet dva tisíc korun.)

Diecézní charita Hradec Králové získala potřebné peníze na vybudování půjčovny zdravotních pomůcek pro nemocné Huntingtonovou chorobou (těžké onemocnění mozku a nervové soustavy, které se projevuje velice vážnými poruchami hybnosti a v pokročilém stadiu demencí pacienta).

Téměř šest set tisíc korun vybraných během sbírky putovalo do zahraničí, a to konkrétně do Indie, kde byly tyto prostředky použity na stavbu domků pro chudé rodiny.

Vřelé díky všem, kteří jsou ochotni pomáhat.

Za FCH Studenec Heda Jiranová

Podzimní soutěže mladých hasičů

Po prázdninách opět pokračovala pod vedením Pavla Hylmara činnost mladých studeneckých hasičů. Scházeli jsme se dvakrát týdně a trénovali různé věci na soutěže, kterých jsme se zúčastnili třikrát a s jejímiž výsledky jsme mohli být spokojeni.

Soutěž v Rovensku pod Troskami - 13. září

Na soutěž v požárním útoku se do Rovenska sjelo z blízkého i vzdálenějšího okolí 8 družstev starších a 2 družstva mladším hasičů. Prováděly se dva útoky na nástřikové desetilitrové terče, počítal se nejlepší dosažený čas. První útok se nám povedl tak, že jsme se octli na prvním místě a své vedení jsme udrželi po celé první kolo. Po přestávce se nám podařilo zlepšit o 7 sekund, ale v čele tabulky jsme se neudrželi. Družstvo z Těpeře totiž zvládlo útok za neuvěřitelných 27 sekund.

Závěr soutěže patřil netradičně profesionálním hasičům a rozhodčím, kteří si chtěli útok také vyzkoušet. Poté nastalo slavnostní vyhlášení, za druhé místo jsme obdrželi stříbrný pohár. Měli jsme radost, celou cestu domů jsme v autě zpívali a hráli různé hry.

Složení družstva: Martin Kupec (strojník), Anežka Tauchmanová a Tomáš Vancl (savice), Martin Hylmar (košař), Vojta Hák (rozdělovač), Anna Háková a Štěpán Kuřík (proudnice)

Náhradníci: Kája a Zdeňka Grofovy, Helena Tauchmanová

Řidič: Jirka Vancl

Soutěž v Jilemnici - 20. září

O týden později jsme se vypravili na další soutěž v požárním útoku. Tentokrát jsme prováděli pouze jeden útok, o to víc jsme se museli snažit, abychom nic nezkazili. Organizátoři měřili čas elektronickou časomírou pro každý proud zvlášť.

S napětím jsme očekávali, až přijdeme jako šestí na řadu, zatím jsme sledovali ostatní a hledali největší soupeře. Zejména jsme byli překvapeni vynikajícím časem družstva z Chuchelny, které nám působilo největší starosti.

Náš útok se sice neobešel bez problémů u savic a velký tlak u proudnic pořádně zamával s Aničkou, přesto jsme ho nakonec zvládli ve výborném čase a zařadili se předběžně na 2. místo právě za Chuchelnu. Mezi prvními jsme se dostavili k vojenské polní kuchyni, která rozdávala znamenitý guláš.

Poté, co odzávodilo všech čtrnáct družstev, proběhlo vyhlášení výsledků. Nikdo další nás už nepřekonal, a tak jsme zopakovali umístění z minulého týdne. Do sbírky přibyl další stříbrný pohár a vedoucí nás za odměnu pozval na velkou zmrzlinu.

Složení družstva: Martin Kupec (strojník), Anežka Tauchmanová a Tomáš Vancl (savice), Martin Hylmar (košař), Vojta Hák (rozdělovač), Anna Háková a Zdeňka Grofová (proudnice)

Náhradníci: Kája Grofová, Helena Tauchmanová, Štěpán Kuřík

Řidič: Jiří Sucharda

„Branný závod“ v Rovensku - podzimní kolo hry Plamen - 11. října

Na tomto závodě se měl ukázat výsledek našeho téměř půlročního trénování. Poslední týden nastaly změny v sestavě, proto se musela obě naše družstva znovu sehrát, aby se umístila v konkurenci 38 družstev. Startovalo se v čtyřminutových intervalech.

Družstvo A získalo nejvíc trestných bodů na prvním stanovišti, kde se vzduchovkami sestřelovaly dřevěné špalíky. Na druhém se určovaly vhodné a nevhodné hasební prostředky, to jsme brzy úspěšně zvládli. Dalším úkolem bylo přešplhat 5 metrů po vodorovném laně nataženém 2 metry nad zemí, což nám nečinilo žádné potíže. Poté jsme se ztratili z cesty vyznačené červenobílými praporky, naštěstí jsme se vraceli jen kousek. Po delším běhu jsme se dostali na kontrolu, kde se zkoušely uzle. Tam jsme získali tři trestné body, protože někdo spletl tesařský uzel. Na dalším stanovišti jsme se setkali s panem Klingerem, u něhož jsme určovali topografické značky, zorientovali mapu a určili azimut vzdáleného bodu. Na poslední kontrole jsme bez potíží splnili zdravovědu.

Družstvu B („holčičímu“) se sice moc nevedlo na stanovišti se vzduchovkami, dohnaly to ale například na třetí kontrole, kde jim chválili perfektně nacvičený způsob, jakým dostávaly mladší holky Anežku na lano. Kromě uzlů pak zvládly všechny další části bez chyby.

Vyhlášení výsledků se nekonalo, protože tento závod se započítává do jarního kola hry Plamen, které bude rozhodující pro konečné umístění. Průběžně se naše družstva nacházejí na 9. a 18. místě z celkových 38.

Družstvo A: Vojta Hák, Martin Hylmar, Zdeňka Grofová, Štěpán Kuřík, Tomáš Vancl

Družstvo B („holčičí“): Anička Háková, Anežka a Helena Tauchmanovy, Jana Tauchmanová, Kája Grofová

Řidič: Jirka Vancl

Po úspěšných soutěžích jsme na závěr uspořádali „kuřecí hody“ v hasičské klubovně. Během sobotního odpoledne jsme zhodnotili celoroční činnost a zavzpomínali na různé zážitky. Po vydatném jídle se rozběhla zábava, která trvala do večera.

V zimě, kdy už se žádné soutěže nekonají, se budeme jednou týdně scházet v klubovně, budeme hrát spoustu her a taky se naučíme něco málo z hasičské historie.

Zdeňka Grofová (redakčně upraveno)

Sportovní klub Studenec

Vzhledem k ukončení podzimní sezóny po uzávěrce tohoto čísla najdou čtenáři Studeneckého zpravodaje celkovou podzimní bilanci až v příštím čísle.

Studenecký zpravodaj 5/2003. Vydává Obecní úřad Studenec. Uzávěrka tohoto čísla: 27. října 2003. Uzávěrka dalšího čísla: 27. listopadu 2003. Příspěvky lze zasílat na e-mail obec@studenec.cz.