Studenecký zpravodaj – číslo 2/2006

Obsah

Největší maminčin poklad – dítě – ke Svátku matek

Povídání s paní učitelkou Vokřínkovou

Rozhovor s účastníky veteránského MS v běhu na lyžích

Z jednání zastupitelstva obce ze dne 6. března 2006

Informace Svazku měst a obcí Krkonoše – 133 premiér v ČR

Rozpočet Obce Studenec na rok 2006

Zpráva o činnosti místní pobočky organizace ČRS Košťálov

SK Studenec – fotbal, orientační běh, alpské lyžování

Orel – volejbal – soutěže žen a juniorek, Vrchlabská volejbalová liga, volejbalový program

Poutě a posvícení ve Studenci a okolí v roce 2006


Fotografie na titulní straně – Život (fotosoutěž 2005, autor Miroslav Jezdinský)

Největší maminčin poklad – dítě

Svátek matek – 14. května

Máma, maminka, matička, jak sladce zní ta prostá slovíčka. Když dítě poprvé „máma“ vysloví, svět zdá se jí rázem růžový. Za úsměv dítěte všechno by dala, i jeho nemoci by na sebe vzala. S láskou jej v náruč svou pokaždé bere, něžně se usmívá, ráda mu zazpívá, únavu zakrývá, večer pak zašívá, košilku pere. Vždyť velký úkol na sebe vzala, když z lásky, v bolestech život mu dala a s přáním dobrého, lidem prospěšného člověka, vychovala. Dál z jeho úsměvu i poctivé práce se upřímně radovala. Krom slůvek, nadějí, jež do něj vkládá, za všech okolností má ho vždy ráda, kdekterá tajně mu korunky střádá. Snad žádná překážka těžká jí není, až dítě dospěje, teprve pochopí, že nejvíc na světě mámina láska se cení. A proto vzdávejme maminkám úctu pro jejich klady a buďme šťastni, dokud jsou tady. V mysli své obrázek maminky mějme, s láskou jim kvítek co vřelý dík dejme. Pokud tu nejsou, ty naše mámy, dovolme vzpomínce, ať jsou tu s námi.

Libuše Ježková

Povídání s paní učitelkou Vokřínkovou

Paní učitelku Vokřínkovou jistě není potřeba nikomu představovat. Ač se narodila a vyrostla jinde, se Studencem už dávno srostla.

Během posledního březnového večera jsme si v místnosti, která pro množství květů připomínala botanickou zahradu, povídaly hlavně o její stále ještě milované profesi. Sešly jsme se u příležitosti jejího jubilea, které oslavila v den, kdy se narodil Jan Ámos Komenský a kdy se na památku narození tohoto vzoru pedagogů slaví Den učitelů. Paní Jaroslavě Vokřínkové byl v rámci oslav tohoto dne 28. 3. udělen pamětní list za celoživotní přínos. Byla tak jedním z patnácti pedagogů, které svazek obcí Jilemnicko ocenil za práci ve výchově a vzdělávání. Na ocenění navrhují učitele zástupci jednotlivých škol a obcí.

Zkusíme začít aspoň trochu popořadě. Jak jste se vlastně dostala ke svému povolání?

To je ti zvláštní, já jsem vlastně vůbec učitelkou být nechtěla. Odmalička jsem chtěla být prodavačkou, a protože se prodává v lékárně, chtěla jsem být lékárnicí. Pamatuju si, že pak jsem chtěla zase pracovat u soudu, už ani nevím proč. Ale je taky pravda, že jsem vždycky měla tendence učit svoje starší kamarádky. Dost jsem je tím rozčilovala. Narodila jsem se v Bítouchově u Semil a celé dětství i mládí jsem prožila v okolí Semil a v Semilech. Dodnes se k nim hlásím. V Semilech jsem chodila do jedenáctileté střední školy a po maturitě jsem šla do Ústí nad Labem na obor čeština-ruština. No, moje semilská maturitní třída, to by bylo nadlouho. Před třiceti lety si „kluci“ od nás ze třídy řekli, že už nejsme nejmladší, takže by bylo dobré scházet se každý rok. Výsledkem je, že se teď opravdu každý rok vidíme. Je nám spolu moc dobře. Od roku 1974 vedu naši třídní kroniku.

Jak staří jsou teď vaši nejstarší žáci?

Když počítám i tu dobu, kdy jsem učila v Semilech Podmoklicích… Začala jsem učit v roce 1956, mně bylo 20, jim 14, takže jim teď je 64.

A jak jste se dostala ze Semil zrovna do Studence?

No, neměli jsme tam kde bydlet. Měli jsme s manželem požadavky ohledně bytu a jeslí pro našeho syna. Po podání žádosti nám nabízeli tři školy na Sokolovsku, ale tehdy už byla postavena škola ve Studenci a potřebovali tam stálé učitele. Zástupci studenecké školy šli o ně na odbor školství žádat, zároveň na tenhle odbor dorazila taky žádost z Poniklé. Bylo to dilema, nevěděli jsme, kam se jet podívat dřív. Předtím jsme ani nevěděli, že nějaký Studenec existuje. Podle mapy nám vysvětlili, jak se tam dostaneme. Zavedli nás do školy. Před námi tu učili manželé, kteří se odstěhovali do Hořic. O zakotvení ve Studenci rozhodlo to, že manžel, velký ochotník, viděl ve škole kulisy. Kvůli nim už jsme do Poniklé ani nešli.

I počáteční problém s byty se podařilo vyřešit. Už od začátku prvního školního roku v roce 1962 jsme bydleli v texlenských bytech. Obec na ně tehdy měla smlouvu a byly kromě nás připravené i pro pana doktora, kterého obec tehdy taky sháněla. Byla jsem moc ráda, že tady byly, na rozdíl od Semil, jesličky hned vedle domu. Manžel učil na prvním stupni, já na druhém. Moji první žáci ve Studenci byli mimo jiné paní MUDr. Mühlová, pan starosta Tauchman, pan místostarosta Vancl, starosta z Čisté pan F. Vancl a tak dál. Byla to veliká, moc dobrá třída a dodnes se pravidelně schází. Na ty první žáky se vždycky nejvíc vzpomíná. Učila jsem je na češtinu a na ruštinu. Vedla jsem je celou šestku, sedmičku a kus osmičky, pak jsem šla na půlroční mateřskou dovolenou a nastoupila, když byli v devítce. Nevěděli, který den přijdu. Předtím tam učil jeden pan učitel, důchodce z Vysokého. Nikdy nezapomenu, jak začali tleskat, když jsem přišla do dveří. Je málo takovýhle zážitků z kantorského života, ale nezapomíná se to. Sledovala jsem je a doteď sleduju. Zajímají mne i osudy jejich dětí. Takže mým nejstarším studeneckým „dětem“, kterým jsem „třídničila“, je teď 55 let.

A od té doby jste učila nepřetržitě?

Ano, od roku 1962 až do roku 1991 jsem byla ve Studenci. Učila jsem a k tomu jsem 20 roků dělala okresní metodičku jazyka českého.

Co to obnášelo?

Na různé předměty byli metodici, jednou, dvakrát do roka jsme se scházeli s inspektory. Chodili jsme po školách, dávali prověrky dětem, sestavovali jsme je a opravovali. Chodili jsme na hospitace, prohlíželi sešity a pomáhali jsme zejména začínajícím učitelům.

Takže jsem tehdy znala všechny školy na Turnovsku, Jilemnicku, Semilsku… Na velké škole jsme vždycky pobyli víc dní. Měli jsme svůj kabinet, dělali jsme soutěže, zasedali jsme v porotě recitačních soutěží.

Víš, byla to zvláštní doba. Řekla bych zrovna hrozná. Na jedné straně byli rodiče, kteří vychovávali děti po svém. Nejen nábožensky, i když to samozřejmě taky, ale dál byly rodiny, kde visel na stěně Masaryk, Beneš, teď my jsme o ničem z toho nesměli mluvit, protože jsme byli státní zaměstnanci. A pořád se musel člověk hlídat.

Vždycky, když s vámi mluvím, vzpomínáte na spoustu svých žáků, někdy to vypadá, jako byste si pamatovala skoro všechny…

No, všechny rozhodně ne, ale některé si prostě zapamatuješ. A sleduješ je i dál. I jednotlivé třídy se hrozně liší. Za to ale může vždycky jen pár jedinců.

Mluvily jsme o vaší první studenecké třídě. Co ta poslední?

V devadesátém prvním jsem šla do důchodu a měla jsem dvě pětky a dvě osmičky. Pepik Jebavý, Martin Hamáček, Eva, teďka Linková, Mirka Nosková a další, to je ta poslední. V březnu mně bylo pětapadesát, tři měsíce jsem chodila učit při důchodu. Ten rok, kdy jsem odcházela, nastoupil Petr Junek. A pak se stal ředitelem. Šla jsem do důchodu a najednou měla pocit, že to bez školy dál nepůjde, a přemýšlela jsem, co s tím. Pořád si pamatuju ten okamžik, kdy jsem v srpnu žehlila a volali mi z Jilemnice z jedničky, jestli bych nechtěla jít k nim na půl úvazku učit. Na to vzpomínám moc ráda. Dlouho trvalo, než jsem si zvykla na jinou mentalitu městských dětí. Ono se nezdá, jaký je to rozdíl… Ale tak jo, taky pochopili, že zadarmo nic nedávám. Tam jsem byla tři roky. Pak jsem zase byla o prázdninách doma. Ze dne na den jsem se musela rozhodnout, jestli nechci učit 4. třídu v Čisté. Tam jsem učila půl roku, a když jsme se sžili, nastoupil za mě někdo jiný. No, hlavně že jsem mohla učit. Měla jsem tam i hudební výchovu, doprovázela jsem je na housle a učila jsem i přírodovědu a vlastivědu. To byl už můj muž nemocný a já byla ráda, že jsem mu mohla pomáhat. No, když jsem je musela opustit, bylo mi všelijak. A byla jsem doma týden a volala jilemnická škola, odkud někdo odcházel na mateřskou. V září 94 už byl manžel moc nemocný a potřeboval, abych byla s ním. Už mu nešlo učit. Předtím jsme do Čisté jezdili spolu. Bylo mi jasné, že s ním zůstanu, to bych si musela do smrti vyčítat, kdybych to neudělala. Naštěstí jedna kolegyně mohla tehdy nastoupit za mě.

A to období, kdy jste učila nás?

Manžel zemřel v dubnu 95. V květnu přišel za mnou pan ředitel Junek, jestli bych nešla učit do Studence. Měla jsem nabídku i z Jilemnice, ale zvítězil Studenec.

A proč?

Jednak bez dojíždění, jednak, co si budeme povídat, Studenec je Studenec. Tak jsem v září 95 nastoupila zase tady, a to jste byli vy. Měla jsem jen vaše dvě třídy a dovedla jsem vás až do devítky, čtyři roky. A pak jsem vzala další šestku a byla jsem s nimi do osmičky. Nikdy bych si nepředstavovala, jak rychle a náhle skončí moje kantořina. V pondělí jsem ještě učila, ten den jsem byla poslaná na vyšetření a zjistilo se, že potřebuju operaci. V pátek jsem už byla v nemocnici a od té doby jsem už neučila.

Jsem nesmírně vděčná svým kolegům, přátelům a dětem, že mě podporovali a byli si dobře vědomi, že jsem sama. Střídali se u telefonu. Nikdy nezapomenu, jak jsem ležela na áru, samá hadička, a sestry mi nosily telefony. Hrozně si vážím toho, že za mnou do nemocnice chodili přátelé i žáci. Mnozí žáci mne navštěvují doposud. Ve studenecké škole jsem byla opravdu spokojená. Jeden by nevěřil, jak hrozně těžký je ten přechod, když jednoho dne už nestojíte před třídou…

A teď už neučíte vůbec?

Představ si, dneska ráno mi volali z Jilemnice, jestli zase od pondělí nechci nastoupit. Tak jsem si to představila, každé ráno na autobus, učit se jména dětí, do toho moje zdraví… A vysvětlila jsem panu zástupci, že děkuju za nabídku, ale že už učit nebudu.

Letos poprvé nemám doučování, protože na mnohé střední školy nejsou přijímací zkoušky. Teď jsem jen opravovala dvě bakalářské práce. Ty minulé roky si vždycky po Vánocích někdo vzpomněl, že je potřeba něco dělat, a začali chodit se souvětími, interpunkcí, pravopisem… Jo, kvůli tomu taky opravuju Studenecký zpravodaj.

No, toho se člověk jen tak nezbaví…

Paní učitelka vytáhne článek z Deníku Pojizeří, rozprostře ho přede mnou a povídá: No, podívej se na to, taková základní hrubka, to si nemůžou najít někoho, kdo to po nich přečte? Nevydržela jsem to a opravila jsem si to.

A co děláte ráda kromě učení a pozorování jazyka?

Moc ráda chodím do Klubu důchodců, dělám jim zapisovatelku. A když se rozhlídnu po té místnosti, jsou to, až na malé výjimky, rodiče mých žáků.

Taky hrozně ráda navštěvuju naši i jilemnickou knihovnu. Člověk v těch knížkách zjistí, že v tom není sám. To mám jako svátek, když můžu sem do knihovny a pohovořit s našimi knihovnicemi. Tenhle týden jsem se byla podívat, jen tak na chvilku, zase u nás ve škole. Donést něco od narozenin, poznat nové kolegy. Taky jsem tam viděla divadlo o Krakonošovi. Teď jsem pozvaná do komise na školní recitační soutěž…

Tenhle týden jste byla v Jilemnici na oslavě Dne učitelů. Jak to probíhalo?

Bylo to v Jilmu. Byli tam zástupci obcí a učitelé. Zahrálo nám kvarteto z umělecké školy, pan Luštinec mluvil o Františku Pošepném…Moc dobře, jako vždycky. Pak byli oceněni někteří učitelé. Nejdřív dostali pamětní list dva pedagogové in memoriam. Moc mě potěšilo, že byl oceněn i můj manžel. Potom se chvíli tančilo, povídalo…

A nějaké dojmy?

Byla jsem dost v rozpacích, já teď už opravdu žiju ráda v ústraní. Vím, že je spousta jiných dobrých učitelů, ale vím taky, že už jsem ve sborovně nejstarší „kmetka“.

Ale samozřejmě mě to potěšilo, i když zastávám názor, že takovéhle narozeniny už se neslaví. A docela mě pobavilo, jak to dobře vyšlo s tím dnem. Už holky, když jsme studovaly, mi říkaly Ámoska. Vždycky jsem ve sborovně říkala, že jsme se tenhle den narodili já a Komenský. Prostě jsem se uměla narodit.

A na závěr tradiční otázka. Chtěla byste něco vzkázat čtenářům Zpravodaje?

No, asi tolik: Mýma rukama prošla spousta dětí. Jsou mezi nimi lékaři, soudci, učitelé, mezi těmi dokonce i češtináři, s některými ze svých žáků jsem také učila, a pak veliká řada dobrých řemeslníků, kterých si vážím neméně. Víš, je hrozně dobré rozhlédnout se kolem a vidět, že kam se vrtnu a kde něco potřebuju, najdu tam svého žáka. Moc si toho vážím, když mi přijde můj žák nahodit elektřinu, spravit vodu. Už se mi i stalo, že mě moji žáci operovali. A jsem moc ráda, když se ke mně „děti“ hlásí. Někdy se někdo staví, když jde do lékárny. Je dobré se s nimi setkávat i jako s maminkami a táty, ale také jako s babičkami a dědy. Jsem vděčná za tato setkání.

Děkuji moc za rozhovor. A nejen za ten.

Pavlína Jiranová

Paní učitelko, děkuji Vám za všechny bývalé žáky, kteří s vděčností ocenili Vaši důslednost a poctivost, s jakou jste učila.

Fanda Tauchman

Rozhovor s účastníky veteránského MS v běhu na lyžích

V minulém Zpravodaji jsme se mohli dočíst, že se v italském Brussonu konalo letošní mistrovství světa veteránů v běhu na lyžích a že si na něm úspěšně vedli Petr Plecháč a Vladimír Junek. Oba studenečtí závodníci se podělili nejen o svoje dojmy z mistrovství, ale také o další záležitosti týkající se lyžování.

Závodíte už od malička?

P. Plecháč: Já jsem začal s lyžováním v druhé, třetí třídě. A pak vlastně už hnedka na závody. První diplom mám asi z mladších žáků. Takže závodím tak od roku 1972–1973. Začínal jsem tady ve Studenci - ještě pamatuji, jak trénoval Mirek Háků, Ilja Matoušů sem dojížděl, známý trenér z Horní Branné… Takže už nějaký rok to je.

V. Junek: Já jsem začal úplně od malinka, jak to šlo, co nejdříve v mém věku, což si asi nepamatuji, a závodit taky úplně od mala, to tady na vesnici bylo běžné. Na ty lyžařské závody se jezdilo velkým autobusem. Takže nás jelo čtyřicet dětí na závod v žákovských kategoriích. Za mých žákovských let.

P. Plecháč: To pamatuji také, na Pomezní boudy jel autobus ze Studence od malých až po dospělé závodníky.

V. Junek: Při sedmdesátce Studenec stavěl dvě hlídky, i když to bylo hodně závodníků cizích, a to byly desetičlenné hlídky. Já jsem jel sedmdesátku poprvé, když mi bylo patnáct a to byly dvě hlídky mužské dospělé a k tomu dvacet, třicet bafuňářů na občerstvení. To tady mělo takovou tradici. No a ty začátky byly opravdu od malinka a já jsem k tomu ještě skákal.

P. Plecháč: Teďka bys musel na studenecký můstek do Nového Města na Moravu. Tam je na něm umělá hmota a skáče se tam.

Takže teď k tomu závodu – byli jste tam poprvé, nebo už poněkolikáté?

P. Plecháč: Já jsem byl na těchto závodech poprvé. Vlastně vloni, když jsme jeli ze závodů, jsme se s Vláďou domluvili, že pojedu s ním. On už tam byl – má praxi.

V. Junek: Tyto závody se konají po celém světě, nejsou pokaždé v Itálii. Na to se kandiduje nějakým obyčejnějším způsobem, než třeba na olympiádu – příští rok je to ve Finsku, až za polárním kruhem. Za dva roky v Americe. O to se uchází mnoho zájemců, takže každý rok to je někde jinde podle toho, kdo o to má zájem – stojí to také velké peníze. Já jsem se těchto závodů poprvé zúčastnil v osmdesátém osmém roce, když to bylo v Rakousku. To jsem byl v kategorii třicet až třicet pět let.

Jak jste se na závody připravovali?

P. Plecháč: No tak – asi jako každou zimu – letos to bylo výborné, protože sníh byl v Jilemnici, už od podzimu i ve Studenci, takže jsme dopoledne jezdili na Mísečky, tam byly stopy a odpoledne jsme jezdili tady u sokolovny a pak o Vánocích napadlo víc sněhu. Já jsem měl problém s tím, že jsem byl dlouho nemocný, takže jsem mohl pořádně začít jezdit až od poloviny ledna – naštěstí to stačilo.

Trénujete sami nebo týmově?

P. Plecháč: Sami. Jsme tu vlastně tři závodníci. Ještě Michal Háků trénuje ve Studenci. Každý máme svou práci, takže se tak nesejdeme. Vláďa jde před prací a po práci, po tmě, s lucernou… (ha,ha,…).

V. Junek: Ve všední den, vlastně všechno s čelovkou. Já už trénuji jinak než třeba Michal nebo tady Petr – ti jsou o těch deset let mladší a jsou s tou výkonností taky už někde jinde.

Já už si můžu jezdit jen tak po práci, jak mi síly stačí, a jen tak volněji. A za to, že jsme mohli oba tak dobře trénovat, chceme poděkovat Bourovým, kteří upravují tratě nejen pro závodníky, ale i pro širokou veřejnost. Takže můžeme najezdit mnohem víc. Já si ještě pamatuji, tady Petr taky pamatuje, jak jsme šlapali kilometr, a pak až jsme si mohli chviličku zajezdit. To dneska odpadlo. Ty tratě jsou upravené prakticky po celou zimu. A trénujeme sami. Občas se sejdeme na Mísečkách na parkovišti, pozdravíme se, a to je tak všechno.

S jakými nadějemi jste na závod odjížděli?

P. Plecháč: Já jsem byl na prvních takových veteránských závodech, takže jsem neměl přehled, jak bych mohl dopadnout. Samozřejmě každý chce dopadnout co nejlépe a já jsem si říkal, že do toho pátého místa bych byl spokojený. Pak Vláďa říkal, že mám větší ambice – nakonec měl pravdu, ale ta konkurence tam je velká. Začíná se na třiceti letech, a to je vidět každou kategorii, třeba u nás čtyřicátníků to už narůstá a padesátníků jich jezdilo sto sedmdesát, sto osmdesát v kategorii – a to je ještě rozdělené na klasiku a bruslení…

V. Junek: No, já jsem odjížděl s přáním být jednou do prvních deseti – nepovedlo se to, ale jednou jsem byl desátý, tak to jsem byl docela spokojený. Jak říká Petr, ta konkurence je tam obrovská a ti první na to mají víc času, nebo i víc času odpočívat. Bylo to na těch lidech vidět, že to zázemí mají větší, nebo lepší, než si můžeme dovolit my, ale na naše podmínky si myslím, že Petr určitě zajel vynikající výsledky a já jsem byl s jedním tím místem taky dost spokojený.

Jsou tam různé kategorie. Třiceti lety se začíná – to je podmínka a ještě se nesmí poslední dva roky reprezentovat v reprezentační úrovni. Takže tam musí mít závodník dva roky přestávku. Závodí se od třiceti let a pak jsou po pěti letech kategorie. Nejstarší ročník tam byl devadesátiletý závodník, ale ti už jezdí jinou kategorii. Ti jdou pětikilometrové kolečko, po rovině. Ještě je to rozdělené na klasiku a bruslení. A každý může jet jenom jednou desítku, jednou třicítku a jednou pětačtyřicítku.

Jeli jste sami nebo jste měli nějaký realizační tým?

V. Junek: Realizační tým si dělá každý sám. Mně ho dělal Petr. Mazání a takové… a na občerstvovačku jsme se vždycky domluvili s ostatními z české výpravy (asi 45 lidí) a ten, kdo zrovna nejel závod, tak stál na trati a dával nám občerstvení. A rodina.

P. Plecháč: My se staráme o všechno. Třeba Vláďa, ten to všechno odřídil. Jinak tady u nás si musím připravit lyže, dovézt se na závody, musím se přihlásit, musím si namazat, musím to odzávodit a musím se zas dostat domů. To není jako Rusové nebo Němci, ti tam měli ty, co se jim o to starali.

Kde jste bydleli a jak dlouho jste tam byli?

P. Plecháč: Odjížděli jsme ve čtvrtek druhého února večer, v pátek jsme tam byli, takže jsme vlastně jeli celou noc, kromě jedné krátké přestávky. Byli jsme tam až do soboty, takže nějakých devět dní. Bydleli jsme v penzionu, který byl v nadmořské výšce čtrnáct set metrů nad mořem a nám úplně vyhovoval. Sice tam byly palandy, ale měli jsme sociální vybavení na pokoji. Dole byla jídelna s kuchyní. Prostě paráda. Ti, co bydleli jinde, to měli horší.

V. Junek: Také to měli za jiné peníze a bez stravování. My jsme to měli s polopenzí a dvě stě metrů od tratí, takže to bylo taky dobré.

Jak jste prožívali den závodu?

P. Plecháč: Tak člověk už závodí nějaký rok, ale při takovémto závodě je trošku nervózní pokaždé. Trošku nervozita musí být, aby byl člověk nažhavený a jinak ono před tím závodem zase tolik času není, protože se musí namazat. To byl ze začátku problém, protože jsme nevěděli, jak namazat na umělý sníh. Každá kategorie startovala po deseti minutách, takže to šlo ráz na ráz. Vlastně v šest jsme vstávali a v deset byly starty. Takže tam zas tolik času nebylo.

Jaké jste měli počasí?

P. Plecháč: My jsme měli úplně super počasí. Přijeli jsme tam a svítilo sluníčko a odjížděli jsme a také svítilo sluníčko. Akorát jednou, když se nezávodilo, tak byly mraky.

Jaký byl průběh závodu?

P. Plecháč: Byly tam perfektně upravené a široké tratě, a protože byly hromadné starty, tak se vždy na druhém – třetím kilometru udělala nějaká skupinka a většinou jelo půlku trati takových pět šest závodníků dohromady a pak se to roztrhalo. Já jsem třeba tu třicítku do půlky nebo do třetiny jel ještě s dvěma závodníky, pak jsem jel sám, oni mi ujeli a pak mě zase dojeli ti za mnou. A na desítce jsme jeli asi od pátého kilometru do cíle čtyři. Takže člověk si pořád musí hlídat tu špici.

Jaký závod byl pro Vás nejlehčí a nejtěžší – vyhovuje Vám více bruslení, nebo klasika?

V. Junek: Já jezdím jenom klasicky. Nejtěžší byl asi ten první závod, třicítka, protože to bylo na umělém sněhu, takže jsme pořádně nevěděli, jak… a promazali jsme. Měli jsme pomalejší lyže a z kopce nám dost ujížděly. Potom ta desítka už byla lepší.

P. Plecháč: No, mně se jel každý závod dobře, ale nejvíc jsem si asi užil ten poslední, takže pětačtyřicet kilometrů. To byl už takový odpočinek.

Věnovali jste se někdy závodně i jiným sportům?

P. Plecháč: Já moc ne. Akorát když se pořádal ve Studenci triatlon, tak jsem to vyzkoušel.

V. Junek: No já triatlon, když byl, atletiku a fotbal. Jinak nic.

Jak trénujete?

P. Plecháč: V létě to je běh, kolo a kolečkové lyže. Nic jiného nejde. Ale to s tréninkem nemá nic společného, to není trénink.

V. Junek: To je pro zábavu a pro udržování kondice. Trénink by měl být náročnější, měl by mít nějaký systém. No tady se dá v létě krásně běhat, jezdit na kole. Ale že bych trénoval podle nějakého výkonnostního plánu, podle nějakého systému, to ne. Na to není čas.

Jaké máte tady ve Studenci zázemí?

P. Plecháč: To už tady Vláďa říkal – přes zimu tady jsou skvěle připravené tratě, a to je asi to nejdůležitější.

V. Junek: Tady se spíš investuje do těch dětí, my už to tolik nepotřebujeme. Když mně závodily děti, tak jsem je podporoval, to samé, když Petrovi teď závodí obě děti, a závodí velice slušně, tak je podporuje. Zázemí lyžařského oddílu se věnuje jenom dětem, dospělí to nepotřebují, nebo to nikdo nevyžaduje. A největší zázemí jsou připravené tratě, to je víc, než kdyby nám někdo dal třeba nové lyže.

P. Plecháč: Já lyžuji v Jilemnici, závodím vlastně za Jilemnici, a když to porovnám, je to tady u nás na srovnatelné, ne-li lepší úrovni.

Chtěli (jste se) byste se běžeckému lyžování věnovat na profesionální úrovni?

P. Plecháč: Na to už je pozdě – dřív to bylo jednoduché – buďto se člověk dostal do Dukly a mohl někde lyžovat, nebo nemohl. Dřív bylo mnohem víc závodníků, takže aby člověk mohl jet na nějaké závody, tak se na ně musel nejdřív dostat.

V. Junek: Jak říká Petr, kdo chtěl jet závody, tak se na ně nejdřív musel dostat nějakým postupem – dneska už je těch závodníků míň, a kdo má třeba druhou výkonnostní třídu, může se závodů zúčastňovat automaticky. V našem věku se už o tom neuvažuje, ta výkonnost je taky někde jinde. Ale třeba Petr dodnes lyžuje na úrovni, vždyť byl šestý na padesát kilometrů na mistrovství republiky, což je pořád vrcholový výkon. Já jsem lyžoval na nějaké výkonnostní úrovni v mládežnickém věku, to jsem byl jeden rok v reprezentačním družstvu sdruženářů, ale ze zdravotních důvodů jsem toho pak musel nechat. Ale jezdíval jsem okolo dvacátého místa, ještě za Československa…

P. Plecháč: …což bylo velmi dobré. Já jsem vlastně lyžoval po Láďovi a pamatuji, že když jsem třeba třicítku zajel kolem toho patnáctého místa, tak jsem mohl být úplně spokojený.

To vlastně bylo tak třicet těch opravdových profíků – z Dukly Liberec, červené…Štrbské Pleso a pak ještě Rudá hvězda Jablonec a ti měli nějaké to zázemí a podobně.

Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch?

P. Plecháč: Docela hodně si cením druhého místa na padesátce, na mistrovství v Harrachově, s letošními výsledky jsem taky celkem spokojený, to bylo zase jiné srovnání…

V. Junek: Já jsem byl v dorosteneckém věku nejlepší druhý, na mistrovství republiky, takže tohohle místa jsem si asi vždycky cenil nejvíc. Pak jsem byl jednou patnáctý na padesátku, na mistrovství dospělých a pak nějaká ta umístění do dvacátého místa v těch celorepublikových závodech. A na triatlonu jsem byl jednou devatenáctý na mistrovství republiky, to byl asi můj nejlepší výsledek v triatlonu, což na to, že neplavu moc rychle, je slušné umístění. Z vody jsem vlastně vylézal na nějaké šedesáté pozici a doháněl to během a na kole.

P. Plecháč: Ten úspěch je vždycky relativní, dřív jsem si třeba ohromně považoval šestého místa na padesátce, a když to srovnám s letoškem, kdy jsem byl vlastně taky šestý, tak už tomu nepřikládám takovou váhu. Dřív, když jsem byl druhý, čtvrtý, šestý a teď, když je člověk nad deset, tak už to bere jako neúspěch a předtím to byl úspěch.

Lenka Soukupová a Jana Tauchmanová

První fotografie z lyžařského MS veteránů

Druhá fotografie z lyžařského MS veteránů

Z jednání zastupitelstva obce 6. března

Byl schválen rozpočet na rok 2006, ve kterém příjmy činí 18,5 mil. Kč a výdaje 25 mil. Kč, a také rozpočtový výhled na rok 2008.

Cena vodného a stočného na období od listopadu 2005 do října 2006 zůstává stejná jako v předešlém období (vodné 15 Kč za m3 a stočné 12 Kč za m3).

Schválena byla smlouva na dopravní obslužnost na letošní rok, podle které obec zaplatí 155 790 Kč.

Bylo odsouhlaseno následující rozdělení celkového příspěvku 300 000 Kč pro sportovní organizace v obci: SK Studenec obdrží 100 700 Kč, Sokol Studenec 59 700 Kč, Orel Studenec 59 300 Kč, Školní sportovní klub Studenec 28 300 Kč, Sokol Zálesní Lhota 20 800 Kč, Tenisový klub Studenec 18 700 Kč a SDH Studenec 12 500 Kč.

Odsouhlasily se půjčky z Fondu rozvoje bydlení, o které bylo požádáno v loňském roce. Schváleny byly také odměny a příplatky neuvolněným členům zastupitelstva. Dále zastupitelé projednali žádosti o zřízení věcných břemen a sklon střechy a vzali na vědomí, že v roce 2005 obec nebyla požádána o podání informací.

V diskusi pan Z. Tauchman přednesl stížnosti několika občanů, že v zimě není upravován hřbitov. Byla protažena cesta vedle hřbitova i na hřbitově, ale jiná údržba se nedá provádět, protože technika na hřbitov nezajede a sníh není kam odklízet.

Byl položen dotaz ohledně pozemků, na kterých by měla stát přístavba ZŠ. Obec pokračuje ve vyřizování dokladů potřebných k jejich nákupu.

Další diskuse se týkala zimní údržby obecních cest, kterou pro obec zajišťuje Zetka Strážník. Paní Ulmanová se ptala, proč se nesype častěji a jinými materiály než jen štěrkem. Pan P. Horáček připojil, že se cesty protahují pozdě odpoledne. Také paní Nyklíčková byla nespokojena s údržbou zledovatělých cest a paní Kočárková navrhla, aby byly protahovány cesty ke každé garáži. MUDr. Mühlová se ptala, zda by se občas mohla prohrnout Tomášova cesta kvůli dětem chodícím tudy do školy. Tuto cestu však nelze udržovat, protože není zpevněná a má nerovný povrch.

Informace Svazku měst a obcí Krkonoše

Státní agentura na podporu cestovního ruchu CzechTourism připravila prezentaci českých turistických regionů pod názvem „133 premiér v ČR“. Jsou v ní představeny nejen novinky pro turisty a nové či opravené objekty, ale také pozvánky na aktuální akce a přehled památek a turistických atraktivit. K projektu přispěl svými podklady také Svazek měst a obcí Krkonoše. Elektronickou verzi si můžete prohlédnout na adrese www.czechtourism.com/133premier/cz.

Rozpočet Obce Studenec na rok 2006

Příjmy rozpočtu (v tis. Kč)Rozpočet 2005Skutečnost 2005Rozpočet 2006
1Daňové příjmy 11 19011 75612 178
2Poplatky1 5911 5841 579
3Prodej – voda, lesy, knihy 1 0651 2101 165
4Ostatní činnost místní správy 1 9452 5122 184
5Dotace, mimorozpočtové prostředky7412 2751 327
Příjmy celkem16 53219 33718 433
 
Výdaje rozpočtu (v tis. Kč)Rozpočet 2005Skutečnost 2005Rozpočet 2006
7Lesy11711699
8Vnitřní obchod, služby a cestovní ruch 010
9Komunikace (silnice)2 7822 7613 455
10Ostatní záležitosti pozemních komunikací2 0532 050500
11Doprava 156156156
12Pitná voda 1 1059371 312
13Odvádění a čištění odpadních vod353045
14MŠ Studenec 190198220
15Základní škola Studenec a obě MŠ 2 9002 8422 570
16Knihovny513847
17Kulturní zařízení - bývalá škola Zálesní Lhota302940
18Kultura12311690
19Obnova místních kulturních památek808580
20Tělovýchovná činnost5605511 500
21Využití volného času mládeže 151515
22Zájmová činnost - Klub důchodců171917
23Ambulantní péče 353234
24Bytové hospodářství553530
25Veřejné osvětlení1 7701 7301 805
26Pohřebnictví402107
27Územní plánování1500545
28Územní rozvoj a komunální služby4692584 224
29Změny technologii vytápění803050
30Sběr a svoz nebezpečných odpadů676367
31Sběr a svoz komunálních odpadů1 0501 0371 100
32Využívání komunálních odpadů0040
33Péče o vzhled obcí a veřejnou zeleň250223250
34Pečovatelská služba12610998
35Požární ochrana Studenec4 3263 8451 209
36Požární ochrana Zálesní Lhota271121
37Zastupitelstva obcí1 1831 1341 241
38Volby – parlament, zastupitelstva000
39Činnost místní správy 2 1612 1012 216
40Finanční operace195669941
41Finanční vypořádání minulých let49490
42FRB – půjčky1 1501 1201 060
Výdaje celkem23 39722 39225 184
Financování6 751  

Zpráva o činnosti místní pobočky organizace ČRS Košťálov

Hodně let už uplynulo od doby, kdy podával místní veřejnosti zprávy Míla Hák. Chtěl bych tak trochu navázat přetrženou niť zpráv o naší práci a přiblížit ji občanům ve Studenci.

Přestože o sobě v minulosti rybáři dávali vědět pořádáním plesů, které se myslím dost líbily a naučily mnoho lidí to, že příprava ryb na talíř není jen trojobal s bramborovým salátem, má mnoho lidí o naší práci a koníčku neúplné, kusé nebo také zkreslené informace. Náš koníček není jen vysedávání nad nastraženými pruty u vody, ale také mnoho práce při odchovu rybí násady, údržby rybníků a příbřežních porostů. Je to práce mnohdy v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Zvláště je třeba připomenout prosekávání ledu, což je v letošní zimě práce vpravdě nezáviděníhodná a velice potřebná. V jarních měsících pak, kromě jiného, vypomáháme místnímu ZD Strážník při sběru kamení z polí. Pomáháme tak šetřit jejich drahou sklizňovou techniku před poškozením a odměnou nám je pak pomoc ZD při zajišťování krmných obilovin pro ryby.

Dosud málo vešla ve známost také naše práce s rybářským mládím. Ve Studenci pracuje rybářský kroužek mládeže, ve kterém se žáci učí nejenom základům rybaření, ale i správnému chování v přírodě a její ochraně. Přispíváme tak svým dílem k smysluplnému využití jejich volného času. Je jistě také na škodu věci, že se kroužku účastní málo dětí, ať už proto, že o něm nevědí, či z jiného důvodu. Chápu také to, že místní škola se mimoškolní zájmovou činností také hodně zabývá a není sama. Jsou tu také ostatní organizace. Takže závěrem jen to, že pokud někdo má zájem, může se přihlásit.

Milan Fejfar, člen výboru MO ČRS Košťálov a vedoucí ryb. kroužku mládeže Studenec

Sportovní klub Studenec

Fotbal

Společným znakem jarní sezóny bude bezesporu velice náročný program vzhledem k řadě odloženým zápasům po mimořádně dlouhé zimě. Většina mužstev tak bude hrát své zápasy v rytmu středa – víkend, neboť byla většinou odložena dvě až tři jarní kola.

Oproti minulým sezónám neprošel v průběhu zimní přestávky kádr fotbalistů SK Studenec výraznějšími změnami. Po předchozí dohodě s HSK Benecko bylo prodlouženo hostování Jardovi Smolíkovi a z FC Vrchlabí přišel na půlroční hostování Lukáš Stránský. Naopak na hostování byl do konce června uvolněn do Sokola Dolní Branná Jirka Havel. V průběhu zimního období také došlo k několika jednáním mezi zástupci FC Slovan Liberec a SK Studenec a jeho výsledkem bylo uzavření vzájemné smlouvy o dalším působení Jirky Povra v dresu FC Slovan Liberec. Poslední hráčskou změnou v průběhu zimy bylo doplnění kádru béčka dorostu o Martina Cziroka ze Sokola Martinice.

Všechna mužstva se dle svých možností připravovala na halových turnajích, v tělocvičně nebo přímo v zimních podmínkách. A tým mužů se zúčastnil silně obsazeného turnaje na umělé trávě v Desné a většina soupeřů byla (někdy pouze kondičně) nad jeho síly. Po zápasech s Desnou (3:11), Velkými Hamry (1:6), Sokolem Jablonec nad Jizerou (1:3), FK Mšec (3:3) a Sokolem Plavy (1:5) obsadili v turnaji poslední místo. Zlepšený výkon byl již patrný v prvním kole krajského poháru na hřišti Semil, v němž áčko po solidním výkonu podlehlo 1:5 a vedle některých dobrých příležitostí neproměnilo pokutový kop. Generálkou na mistrovská utkání byl zápas na umělé trávě v Železném Brodě, kde áčko po výborném výkonu porazilo Víchovou 6:2. Svá přípravná utkání sehrálo i béčko a v obou zápasech shodně zvítězilo 4:3 nad Beneckem (umělá tráva Desná) a nad Kunčicemi nad Labem (umělá tráva Jičín).

Mládežnická družstva se zúčastnila několika halových turnajů v okolí a nejlépe si vedli dorostenci, kteří přivezli 2. a 3.místo z turnajů v Lomnici nad Popelkou, a minižáci, kteří zvítězili na jednom z turnajů v Nové Pace.

Výkonný výbor SK Studenec se snažil vytvořit pro přípravu mužstev co nejlepší podmínky a právě uplynulá zimní příprava byla v historii klubu finančně nejnáročnější. Bude teď záležet na jednotlivých hráčích, vedoucích a trenérech jednotlivých mužstev, jak s touto investicí naloží.

Orientační běh

K výrazným změnám mezi registrovanými závodníky došlo i v oddíle orientačního běhu SK Studenec. Již na podzim jsme navázali spolupráci s úspěšným trenérem Sportcentra Jičín Ladislavem Hrubým, který v zimě nejen zahájil pravidelné mapové tréninky, ale stal se i registrovaným závodníkem SK Studenec v kategorii H50. Spolu s ním posílili žákovské družstvo pro mistrovské soutěže další závodníci Sportcentra Jičín Saša Čemeljuchová a Marek Uvízl (syn našeho bývalého úspěšného reprezentanta v lehké atletice a orientačním běhu). Vítanou posilou je i další jičínský závodník Tomáš Chrást, který se podílel na činnosti klubu již na podzim. Posledním dosud realizovaným přestupem je návrat Martina Junka z Jilemnice, kam naopak odešli Jan Exner a Tomáš Klouček. Oddíl věnoval jejich přípravě nemalé úsilí a finanční prostředky, a tak doufá, že se po ukončení studia na gymnáziu v Jilemnici do našeho klubu opět vrátí.

Vedle mapových tréninků proběhlo první soustředění v Doksech, kterého se zúčastnilo 17 studeneckých závodníků. Soustředění bylo věnováno vedle běžecké přípravy především mapovým dovednostem.

Vlastní sezóna byla také vzhledem k velkému množství sněhu v lesích o měsíc odložena, a tak první závod proběhl až druhý dubnový víkend v Michnovce u Nechanic, místo původního březnového Jarního poháru. Nejhodnotnějšího výsledku dosáhli Tomáš (4. místo) a Štěpán (7. místo) Kučerovi v mistrovské kategorii H12C, na stupně vítězů se probojovali v D12D Lucka Pacholíková (1. místo) a Kuba Šmíd v H14D (3. místo). Pro nemoc a další důvody však v některých kategoriích studenečtí závodníci v prvním kole chyběli, což jistě ovlivní celkové pořadí klubů, v němž chceme výrazně vylepšit loňské 10. místo.

Alpské lyžování

Ještě úspěšnější byla zimní sezóna pro nejmladší oddíl SK Studenec, oddíl alpského lyžování. Dva jeho závodníci Matyáš Mleziva a Adam Zika se zúčastnili Mistrovství světa juniorů v kanadském Quebecu a výborně si vedl především Adam Zika, který v kategorii mladších juniorů vybojoval první historický titul mistra světa pro závodníky závodící za studenecké sportovní oddíly či kluby. Mistrovský titul získal v kombinaci a  k němu přidal stříbrnou medaili v super G a v obřím slalomu a bronzové medaile ve slalomu a ve sjezdu.

Společně s Matyášem Mlezivou vybojovali i mistrovské tituly pro SK Studenec v rámci České republiky na Mistrovství ČR v alpských disciplínách. Navíc oba závodníci pokračují v juniorských kategoriích i v příští sezóně.

O další místa výš postoupili závodníci SK Studenec i v Českém poháru, kde bodovalo celkem 95 oddílů a klubů:

Český pohár 2006
1. Bižutérie Jablonec nad Nisou2987 bodů
2. SKI klub Šumperk2885
3. Sportovní akademie Špindl. Mlýn2848
4. Sportovní klub Studenec1568
5. VŠK VUT Brno1135
6. SKI Bílá824
7. Dukla Liberec747
8. SKI Klub Špindlerův Mlýn741
9. Spartak Rokytnice nad Jizerou625
10. Spartak Vrchlabí596
PaedDr. Petr Junek

Fotografie – Adam Zika

Fotografie – Daniela Marková

Fotografie – Matyáš Mleziva

Orel – volejbal

Ženy

V sezóně 2005/2006 hrají ženy opět krajský přebor II. třídy. Po skvělém rozjezdu se umístily po podzimní části na 3. místě a cílem pro jarní část je toto dobré umístění udržet.

Tabulka krajské soutěže II. třídy žen 2005/2006 po podzimní části
1. Žacléř1414042:828
2. Zbečník „B“1411338:1825
3. Orel Studenec „A“147728:2321
4. Vrchlabí147727:3121
5. Malšovice146824:2720
6. Slavia HK „C“145925:3019
7. Jezbiny1441018:3718
8. Lánov1421211:3916

Ženy se také zúčastnily zimního Královéhradeckého poháru. Po skvělých výsledcích v prvních dvou turnajích postoupily naše hráčky do 3. turnaje jako nejlepší tým bez jediné porážky. Slabší chvilku si však vybraly právě v tomto důležitém turnaji, kde se jednalo o postup do finálové čtyřky. V prvním utkání podlehla děvčata Novému Městu 0:2, pak porazila Malšovice 2:0 a o všem rozhodlo poslední utkání. S týmem Albrechtic se nedokázaly hráčky prosadit a z poháru vypadly. Vyřazení mrzí o to více, že ve finalovém turnaji se na prvních třech místech umístily týmy, nad nimiž dokázaly naše hráčky v průběhu poháru zvítězit. Škoda.

Konečné pořadí Královéhradeckého poháru
1. Orel Hradec Králové
2. Nové Město n. M.
3. DTJ Hradec Králové
4. Albrechtice
5. Orel Studenec
6. Stěžery
7. Jezbiny
8. Malšovice
9. Plotiště

V letošním ročníku máme v mistrovské soutěži po dlouhé době také ženské „béčko“. Děvčata hrají okresní přebor, kde kromě nich však startují pouze družstva Poniklá „A“ a Poniklá „B“

Tabulka okresního přeboru žen 2005/2006 po podzimní části
1. Poniklá „A“66018:212
2. Poniklá „B“6249:158
3. Orel Studenec „B“6157:177

Juniorky

V krajském přeboru bojuje také družstvo našich juniorek. Děvčata jsou v soutěži jedním z nejmladších týmů a spíše sbírají zkušenosti. Více budeme určitě čekat od příští sezóny. I tak jsou vystoupení našich hráček velmi dobrá a často drží hráčky krok i s nejlepšími týmy.

Neúplná tabulka krajského přeboru juniorek 2005/2006
1. Záměl-Vamberk2222066:444
2. Vrchlabí2220263:1242
3. Slavia HK „A“2216652:2938
4. Trutnov24111340:4635
5. Náchod24101437:4434
6. Dvůr Králové2271528:5029
7. Orel Studenec2241821:5926
8. Slavia HK „B“220223:6622

Smíšené družstvo

Smíšené družstvo se zapojilo do tradiční Vrchlabské volejbalové ligy hned v prvním turnaji nového ročníku. Do Vrchlabí jsme nejeli s žádnými ambicemi, přesto jsme dosáhli poměrně slušného výsledku a se 3 body za 4. místo je naše účast v prosincovém finalovém turnaji (nejlepších 8 družstev) dost pravděpodobná, i když se toho může ještě hodně stát ve dvou dalších turnajích.

Rozlosování nám docela přálo. V prvním utkání jsme narazili na Cutisin. Hravě jsme vyhráli první set. Pak se však dostavila krize a druhý set jsme prohráli. Po vítězství nad Lánovem jsme tak v posledním utkání ve skupině proti favoritu celého turnaje (Hostinné) museli uhrát alespoň jeden set, abychom postoupili do souboje o 3. místo. To se nám podařilo díky prvnímu setu, který jsme skvěle rozjeli, a vedli jsme už o 10 bodů. V závěru soupeř neuvěřitelně dotáhl a my můžeme jenom děkovat hráči soupeře, který za stavu 24:23 zkazil servis a my jsme postoupili do souboje o 3. příčku.

V souboji o 3. místo jsme se střetli s domácím týmem Škoda AUTO. První set jsme jasně kralovali na hřišti a soupeř vypadal na „ručník“. Věděli jsme však, že druhý set začíná od nuly a že nic není vyhráno. Zkušený tým nás porazil ve druhém setu a nakonec i ve třetím, takže jsme skončili čtvrtí. Pro nesehraný tým to byl i tak úspěch a už nyní se těšíme na druhý turnaj, který se koná 3. 6. na venkovních hřištích.

Výsledky
1. Drutěva
2. Hostinné
3. Škoda AUTO
4. Orel Studenec
5. Cutisin
6. Chikita
7. Esselte Lánov
8. Rodos

Naše sestava:

Urbanová Lída, Chrtek Michal, Kuřík Petr, Kuřík Víťa, Mečíř Petr ml., Urban Vašek

Volejbalový program
Sobota 6.5.10:00ženyOrel Studenec – TJ Sokol Malšovice
Sobota 13.5.9:00ženy4. turnaj okresního přeboru ve Studenci
Sobota 13.5.10:00ženyTJ Sokol Jezbiny – Orel Studenec
Sobota 20.5.9:00ženy5. turnaj okresního přeboru v Poniklé
Sobota 20.5.10:00ženyBaník Žacléř – Orel Studenec
Sobota 27.5.9:00ženy6. turnaj okresního přeboru žen
Sobota 27.5.10:00ženyOrel Studenec – TJ Lánov
Sobota 3.6.8:00mixyVrchlabská volejbalová liga – 2. turnaj
Neděle 4.6.10:00ženyTJ Spartak Vrchlabí – Orel Studenec
Sobota 10.6.10:00ženyOrel Studenec – TJ Sokol Zbečník „B“
Sobota 26.8.8:00mixyTradiční turnaj ve Studenci
Ing. Václav Urban

Poutě a posvícení ve Studenci a okolí v roce 2006

Studenec
pouť24. červnaneděle 25. června
posvícení12. záříneděle 17. září
Zálesní Lhota
pouť16. květnaneděle 21. května
posvícení3. neděle v říjnu15. října
Čistá
pouť4. července9. července
posvícení2. neděle po sv. Václavu8. října
Poutě a posvícení se překládají vždy na nejbližší následující neděli.

Fotografie na zadní obálce – Strážník (výřez, fotosoutěž 2005, autor Miroslav Jezdinský)

Studenecký zpravodaj 2/2006

Vydává Obecní úřad Studenec

Uzávěrka dalšího čísla: 2. června 2006

Příspěvky lze zasílat na e-mail obec@studenec.cz.