Studenecký zpravodaj – číslo 3/2004

Všem čtenářům přejeme pěkné prázdniny, klidnou dovolenou a šťastné návraty domů.

Obsah

Anglie 2004

24. 4. 2004 vyjeli žáci druhého stupně (ZŠ Studenec a ZŠ Čistá u Horek) na Britské ostrovy na studijní a zároveň poznávací zájezd, který organizovala jazyková škola Lingua centrum H.*E., Brno. Tímto bych chtěla poděkovat průvodkyni paní Musilové, která nám zpestřila zájezd bohatým vyprávěním o různých památkách, a skvělým řidičům, kteří pomohli vždy, když bylo potřeba.

V sobotu jsme vyrazili přes Německo, Belgii a v neděli jsme se nalodili na trajekt ve Francii v přístavu Calais. Pro některé se už zde naskytla možnost konverzovat v anglickém jazyce, protože se na trajektu nacházelo spoustu obchodů, pro slečny – drogérie, kde se mohly zdarma nalíčit a navonět francouzskými parfémy. Když jsme vjeli na Britské ostrovy, každý z žáků musel přistoupit k imigračnímu pracovníkovi, který kladl každému různé otázky. Ještě v neděli jsme navštívili městečko Canterbury a navečer jsme se vypravili do Woking, kde na žáky již čekaly „jejich rodiny“.

Každé ráno rodiny přivážely žáky na smluvené místo, odkud jsme jezdili autobusem do školy – Woking College a v odpoledních hodinách jsme navštěvovali po dvakrát Londýn, Windsor, Brighton atd. Viděli jsme známá místa v Londýně, jako je Big Ben, Parlament, Tower of London, Tower Bridge, Buckingham Palace, atd. Nádherných míst bylo opravdu mnoho.

Škola byla pro žáky náročná, protože se učili angličtinu 4 hodiny denně s krátkými přestávkami. Musím podotknout, že výsledky u žáků pozoruji ve škole. Čtení a mluvení je mnohem plynulejší, nebojí se vyjadřovat své myšlenky, což dříve některým dělalo problémy. Poslechy už také pro některé nejsou takovým problémem, jakým byly dříve. Děti měly možnost poznat vždy během dne více anglických učitelů a slyšet angličtinu z několika úst. Tato zkušenost se u dětí projevila i ve vlastním vyjadřování určitého postoje k věci.

Ve večerních hodinách byl opět sraz na smluveném místě, odkud si „rodiny“ odvážely žáky. V rodinách žáci poznávali způsob anglického života, od jídla, způsobu bydlení až po chování Angličanů. Pro děti to byla opravdu zkušenost, protože si teprve tam uvědomily, co vlastně doma mají, jaké skvělé zázemí atd. Těžké bylo zvyknout si na jejich tradiční stravu, toasty, jejich tradiční těsta, malé obědy a velké večeře. I bydlení pro některé byl šok, malé místnosti způsobily zklamání, ale i na to si všichni později zvykli.

Na zpáteční cestě 1. května žáci odpočítávali vteřiny, které zbývaly do vstupu do Evropské unie, a v půlnoci vstup do EU oslavili českou hymnou. Musím říct, že mě mile překvapili. Děti byly zkrátka skvělé.

Chtěla bych zároveň poděkovat rodičům, kteří umožnili dětem tuto velkou zkušenost, protože studovat v zahraničí a poznávat místa, o kterých se učí jenom v knížkách, není nikdy k zahození. Je zapotřebí si uvědomit, že to skutečně nejsou vyhozené peníze, ale investice do dětí, která se rodičům i dětem určitě vrátí. Hluboký dík patří i PaedDr. Petru Junkovi a PaedDr. Daně Synkové, kteří mi dali tu možnost zájezd uskutečnit.

A teď to nejdůležitější, jak se líbilo v Anglii žákům:

V Anglii se mi moc líbilo. Škola byla pohodová. Učitelé k nám přistupovali jako ke známým, což se mi líbilo. Odpolední programy byly taky moc zajímavé. Rodina byla milá, trochu malé prostory, ale jinak vše v pohodě. Jídlo mají netradiční, ovšem celkem dobré.

Marta Ulrychová

V Anglii se mi líbily hlavně památky a nejvíc Big Ben, Parlament, katedrála Svatého Pavla, potom London Eye, The Peacocks a škola. Líbila se mi také přátelská atmosféra v rodině a jak s námi rodina komunikovala.

Iveta Brendlová

Jazykový kurz v Anglii

• výborná škola (učitelé)
• dobré výlety – skvělé památky
• Angličané nemají příliš dobré jídlo
• dobrý program
• perfektní vedoucí

Jára Jiřička

V Anglii se mi vše líbilo. Rodina byla hodná a mluvila s námi. V Londýně se mi nejvíce líbil Big Ben a ostatní památky. Ale bylo škoda, že tam pršelo. Ráda bych tam jela ještě jednou. Bylo to tam super.

Markéta Jirásková

Bylo tam hezky. Jídlo nic moc, rodina fajn. Škola super, mnohem lepší než v Čechách. Ale jídlo zase mnohem horší.

Petr Polák

Líbil se mi Londýn – nejznámější památky, cesta trajektem, pobyt u moře a další zajímavosti, ve škole to bylo super, ubytování bylo docela hezké. Jídlo bylo dobré, až na mrkev s hráškem. Nelíbila se mi dlouhá cesta autobusem.

Michaela Kratochvílová

V Anglii se mi líbily památky, po kterých jsme chodili: Londýn byl velice zajímavý a krásný. Ve škole se mi to velice líbilo. Ubytování v rodině bylo dobré a strava, ta byla taky docela dobrá, až na pár výjimek. V autobuse a na trajektu vládla skvěla atmosféra. Andrea Čechová

V Anglii se mi moc líbilo a ráda bych tam ještě jela. Škola byla skvělá, učitelé se k nám moc hezky chovali. „Doma“ to bylo malé, ale paní byla hodně vstřícná. Jídlo neobvyklé, hlavně zelenina, ale dobré. Všechny památky byly krásné.

Bára Jechová

V Anglii se mi moc líbilo. Rodina byla hodná, mluvná, byla s ní i docela legrace, jen to jídlo nám zrovna dvakrát nechutnalo. Škola byla super a hned po ní nás první den čekal velký aquapark. Další dny jsme navštěvovali krásné památky. Hodně jsem si z Anglie přivezla. A kdybych mohla, jela bych tam znovu, ale s těmi samými lidmi.

Verča Bachtíková

Pobyt v Anglii se mi moc líbil. V prvních dnech jsem nebyla moc nadšená ani stravou, ani rodinou, ale po pár dnech jsem si zvykla. Památkami jsem byla unešená. Opravdu se mi moc líbily. Kdyby mi někdo teď nabídl, abych jela znovu, tak bych ani vteřinu neváhala a pospíchala si sbalit kufr. Kolektiv v autobuse byl skvělý, učitelé v anglické škole byli hodní a super byla i paní učitelka Cermanová.

Romča Synková

Výlet do Anglie se nám moc líbil a také nám spoustu věcí dal, jak ve škole a u památek, tak jak žijí obyčejní obyvatelé Anglie. V Londýně se nám určitě nejvíce líbil Tower of London, kde se nacházejí korunovační klenoty, od lžíce k pomazání, až po koruny mnoha britských panovníků. Nejvíce se nám líbila koruna královny Viktorie, která je zhotovena z diamantů. Trochu nás mrzelo, že jsme neviděli celou katedrálu sv. Pavla, ve které byli oddáni princezna Diana a princ Charles, protože ho v tu dobu opravovali, ale místo toho jsme viděli, jak se zvedá Tower Bridge, což není obvyklé. Ale stejně jsme se rádi vrátili domů.

Barbora Grundová, Aneta Hájková, Zuzka Lukešová, Lenka Nosková, Ilča Plecháčová

Naše cesta začala ve Studenci na parkovišti 24. 4. ve 13:00, kde jsme se všichni výletníci ze Studence a Čisté shromáždili a čekali na odjezd. Po pár minutách čekání dorazil autobus, který už byl od rána na cestě, jelikož vyrazil z Brna a vezl druhou část naší výpravy. Po jeho příjezdu jsme se rozloučili s rodiči, vyslechli jsme jejich poslední kázání a instruktáž. Naložili jsme svou bagáž, nasoukali jsme se do autobusu a vyrazili jsme vstříc novým dobrodružstvím – směr Londýn.

Každý by řekl, že taková dlouhá cesta bude pěkná nuda, ale to by byl na omylu, jelikož to byla dobrá příležitost k seznámení s pasažéry z Čisté, Brna a Slovenska. Netrvalo dlouho a celý autobus byl jedna velká parta, v které se nikdo ani chvíli nenudil…

Autobus si to štrádoval přes Prahu, Plzeň a česko-německý přechod Rozvadov do Německa, kde jsme například viděli největší letiště EU, Frankfurt nad Mohanem. Z německých dálnic jsme hopem-skokem zdolali Belgii a okolo desáté jsme byli ve francouzském přístavu Calais, kde se naše celá posádka i s autobusem nalodila na trajekt a s velkou slávou vyplula směrem přes kanál La Manche k Britským ostrovům, blíže upřesněno do přístavního města Dover. Zde jsme se pokochali krásou místního hradu, z jehož věže byl krásný výhled na celé město i přístav. Odtud jsem se vydali přes městečko Canterbury, kde jsme viděli chloubu města, jeho katedrálu, konečně do Woking, což je místo našeho ubytování.

Na sběrném parkovišti se měl každý setkat se „svou rodinou“. Přáli jsme si dostat co nejlepší rodinu. Při blížícím se setkání s rodinami atmosféra mezi námi začala houstnout. Říkali jsme si, co když dostaneme za paní domácí nějakou „starou rašpli“ nebo dokonce „ježibabu“. Naštěstí ale modlitba pomohla a přijela si pro nás docela příjemná paní, která nás ubytovala ve svém domě. Zavedla nás do našeho pokoje a my jsme se zhrozili, protože to snad nebyl ani pokoj, byla to taková vetší komůrka. Ale nakonec jsme zjistili, že je to pro Angličany úplně normální velikost pokoje. Vybalili jsme si věci a šli jsme na kutě, protože už bylo docela pozdě.

Každé ráno jsme vstávali v 7:00 a po hygieně a tradiční britské snídani (toustech a müsli) jsme dostali svačinu na celý den, v které kromě ovoce, žemlí s uzeninou a sýrem nemohl chybět zdejší pokrm, jak by řekl Angličan, „special food“, což byly octové brambůrky, které kromě Jeníka Exnera každý nesnášel a horempádem se jich zbavoval. Pak nás naši hostitelé odvezli auty na parkoviště, odkud nás autobus dopravil do místní jazykové školy, kde jsme se učili anglicky s místními učiteli.

První den po škole, kde nás rozdělili do skupin (tříd) podle výkonnosti a znalosti angličtiny, jsme šli na prohlídku města Woking. Viděli jsme muslimskou mešitu a po procházce po městě jsme šli do krytého bazénu plném tobogánů a jiných atrakcí. Tam jsme se všichni dosyta vydováděli. Po uplynutí krásně strávených chvil v bazénu jsme se zase ocitli na parkovišti a odtud si nás rodiny odvezly domů, kde jsme poprvé poznali kulinářské umění našich hostitelů, které bylo někdy na vysoce nízké úrovni. Mezi místní speciality patřily například špagety, nebo speciální koláče, zavánějícího složení, „které nám strašně chutnaly“.

Další den po škole jsme poprvé navštívili Londýn. Viděli jsme Westminster Abbey a House of Parlament se světoznámým zvonem Big Ben, Whitehall, Buckingham Palace, Trafalgar Square, vrcholem celého dne byla jízda na velikánském otočném kole jménem London Eye, kde jsme viděli Londýn až z výšky 138 metrů, a možná jsem ještě na nějakou tu památku zapomněl, ale tyto krásné okamžiky zčeřil déšť a my jsme promokli až na kost.

Třetí den jsme opět po každodenních povinnostech jeli naposledy do hlavního města. Zde jsme navštívili Tower Bridge a Tower of London, což je velmi známá pevnost a středověké vězení politických nepřátel anglické koruny. Dále jsme navštívili Millenium Bridge a Monument, věž, která byla vybudována ku památce velkého požáru v Londýně.

Ve čtvrtek, den před odjezdem, jsme ve škole dostali certifikát. Dále jsme byli na prohlídce královského zámku Winsdor a potom, kdo chtěl, mohl utratit nějaké peníze v ohromném obchodním centru The Peacocks. A rozloučili jsme se s naší „adoptivní“ anglickou rodinou, která nás konečně pohostila výbornou večeří.

Poslední den jsme už neměli školu a vyrazili jsme směr ČR. Cestou na trajekt do Doveru jsme se stavili v jiném přístavu jménem Brighton, kde jsme navštívili muzeum. A odtud jsme pospíchali na trajekt a tím přes rozbouřené moře Atlantického oceánu do Francie a dál stejnou cestou, jako jsme přijeli, domů. Při této cestě stojí za povšimnutí to, jak jsme 1. května v 00:00 uvítali vstup ČR do EU českou hymnou, což se stalo někde v Německu.

Po návratu zpátky jsme se všichni rozprchli se svými rodiči domů. A první co bylo, tak jsme si dali nějaké pravé české jídlo (svíčkovou, řízeček). A co bylo potom, to si všichni dokážete představit. Každý se nás ptal, jaké to tam bylo, co jsme tam dělali a jak jsme se tam měli…

Tomáš Klouček, Jan Exner

Za Bohuškou Přibylovou

Byla dobrým duchem naší vesničky, Zálesní Lhoty. Vždy byla po ruce, vždy byla doma, milá, příjemná a ochotná pomoci, ač by se na první pohled zdálo, že pomoc potřebuje spíše ona. Ale její samostatnost a šikovnost byla příslovečná. Dokázala vše, snad mimo pověšení záclon, dosloužila i těžce nemocné mamince.

Bohušku osud tvrdě postihl už v šesti letech. Byla jednou z obětí poslední veliké epidemie dětské obrny. Roky proto strávila po zdravotnických zařízeních, kde se jí, většinou bez většího úspěchu, snažili velmi těžké následky její choroby zmírnit. Měla ale to štěstí, že se dostala do internátní školy v Jedličkově ústavu v Liberci, kde se i vyučila dámskou krejčovou. A touto profesí se, pokud to její zdraví dovolovalo, léta i živila. Pracovala pro družstvo Vkus ve Vrchlabí.

Ale měla ještě jedno veliké štěstí. Báječnou rodinu, mnoho přátel a obětavých sousedů a v neposlední řadě poslední roky soužití s Pepou Víznerem, které jim oběma jistě velmi zpříjemnilo život.

Jejím největším štěstím byla ale její povaha. Nikdo z nás, kdo jsme se s ní léta setkávali, od ní neslyšel ono tak obvyklé a mnohdy i obtížné české remcání a věčné nářky. Ona se dokázala radovat z maličkostí, doslova a do písmene z každého nového rána. Proto si málokdo z nás dokáže představit, že už nebude sedat v létě na svém zápraží, jezdit s Pepou na vozíku po vsi a že už neuvidíme její usměvavou tvář.

Ale všichni jsme smrtelní a nám, kteří tu zůstaneme, zbývá jen doufat, že smrtí to vše nekončí, že zároveň něco krásného začíná. Odnesme si domů v srdcích Bohuščin odkaz, radujme se z každého nového rána a já věřím, že i ona tam nahoře se bude radovat s námi. Mohu s klidem říci, že na Tebe, milá Bohuško, nezapomeneme.

Irena Benešová

Zprávy obecního úřadu

Přerušení dodávky elektrické energie

Pokud „nejde proud“, můžete to oznámit na číslo telefonu 12 555 (to není chyba, opravdu to je číslo 12 555). Dovoláte se do Hradce Králové, kde je možné poruchu oznámit nebo se zeptat, proč „nejde proud“.

Placení odpadů za rok 2004

Připomínáme, že v měsíci červnu je nutné zaplatit za odpady na rok 2004 (360 Kč na osobu a rok). Můžete zaplatit přímo na obecním úřadu, poštovní poukázkou nebo převodem z účtu, pokud si u paní Marcely Šírové (telefon 481 595 213) vyžádáte variabilní symbol. Složenky nebudou rozesílány!

Radonový program

Krajský úřad Libereckého kraje nabízí možnost zapojit se do Radonového programu, jehož cílem je vyhledávání budov se zvýšeným obsahem radonu. Měření se bude provádět zdarma po dobu jednoho roku, a to pouze v nekomerčně využívaných bytech zkolaudovaných před rokem 1991, kde ještě měření nikdy neproběhlo a kde nebyla provedena protiradonová opatření. Případné dotazy zodpoví Krajský úřad, odbor rozvoje, Ing. Věra Mühldorfová, tel. 485 226 573, e- mail: vera.muhldorfova@kraj-lbc.cz.

Občanské sdružení „Přiďte pobejt!“

V dubnu letošního roku bylo v Jilemnici založeno občanské sdružení s názvem „Přiďte pobejt!“. Sdružení vzniklo „transformací“ z pracovní skupiny, která byla založena pro přípravu a realizaci projektu „Přiďte pobejt!“ na Jilemnicku a blízkém okolí. Iniciátorem vzniku pracovní skupiny a následně občanského sdružení byli starostové Svazku obcí Jilemnicko. Hlavním cílem sdružení je zapojení projektu do iniciativy Leader+ a získání prostředků na přípravu a částečnou realizaci drobnějších projektů z oblasti údržby krajiny, zachování přírody a kultury v regionu, využití přírodních zdrojů, alternativní řešení problémů nakládání s odpady a využíváním energií, drobného podnikání a služeb a podpory rozvoje dovedností a znalostí dětí a mládeže v regionu.

Občanské sdružení není uzavřeným společenstvím a členem se může stát každý místní občan nebo příznivec ze širšího okolí, který bude mít zájem se podílet na činnosti sdružení. Stačí pouze vyplnit přihlášku, účastnit se podle možností jednání sdružení a v neposlední řadě navrhovat činnost, kterou by mohlo sdružení v rámci svých možností vykonávat. Po registraci sdružení u Ministerstva vnitra ČR se dne 20. května 2004 konala první valná hromada, která si za předsedkyni zvolila paní Alenu Vondrovou z Poniklé.

Iniciativa Leader+ by měla být realizována v příštích třech letech v deseti regionech České republiky a její zaměření odpovídá zásadám operačního programu Rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství, kam je začleněna. V rámci iniciativy bude na úrovni republiky rozhodnuto o podpoře vybraných regionů a tzv. místní akční skupina (v případě Jilemnicka občanské sdružení) bude rozhodovat o podpoře konkrétních projektů. Projekty, které budou žádat o podporu z iniciativy Leader+, by měly být neinvestičního charakteru, mohou je podávat podnikatelé, neziskové organizace i obce a mělo by jít o projekty z výše uvedených oblastí.

Občanskému sdružení se již informace o několik desítkách projektů podařilo shromáždit, ale ne vždy se jedná o projekty, které odpovídají požadavkům iniciativy Leader+. Proto členové sdružení nadále vyzývají především podnikatele a neziskové organizace, aby zapojili přímo do činnosti sdružení, nebo aby o svém záměru členy sdružení informovali. Iniciativa Leader+ by měla být vyhlášena již během léta letošního roku. Podpora by měla být přednostně určena projektům, které:

• jsou v souladu s hlavními směry rozvoje regionu formulovanými ve strategii projektu „Přiďte pobejt!“ a ve stanovách sdružení,
• jsou v území nové, originální, nebo naopak podporují rozvoj tradic,
• využívají přírodní a kulturní zdroje regionu a mají pozitivní vliv na vzhled krajiny a architektury,
• vytvářejí nová pracovní místa, zlepšují stávající pracovní podmínky nebo jsou zaměřeny na děti a mládež,
• žadatel nemá dostatečnou finanční sílu zajistit financování svého projektu z vlastních zdrojů.

Veškeré kontaktní informace je možno nejjednodušeji získat prostřednictvím manažera projektu, kterým je Ing. Jindřich Jeníček z Turnova, a to telefonicky na čísle 481325542 nebo prostřednictvím e-mailu na adrese jenacz@iol.cz. Kontaktní informace zároveň sdělí také starostové obcí Jilemnicka.

Soutěž „Nový domov roku 2004“

Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlašuje soutěž týkající se obytných budov nazvanou „Nový domov roku 2004“. Předmětem této soutěže jsou stavby kolaudované v období od 1. 7. 2003 do 31. 5. 2004, vyhlášeno je pět soutěžních kategorií (mj. novostavba rodinného domu a rekonstrukce pro účel bydlení). Uzávěrka pro předání projektů do soutěže je 30. června.

Jednodenní síťová jízdenka LIBNET+

Ode dne vstupu ČR do EU je možno zakoupit jednodenní síťovou jízdenku LIBNET+, která platí pro veřejnou dopravu v Libereckém kraji (osobní a spěšné vlaky na vybraných železničních tratích, vybrané autobusové spoje), v příhraničním Německu (veškerá veřejná doprava v krajích Bautzen a Löbau–Zittau) a Polsku (autobusový dopravce PKS). Jízdenka je prodávána v ČR za 130 Kč a je nutno ji zakoupit v den použití. Tato sleva bude platit maximálně do konce roku.

Turistické autobusy v Krkonoších a v Českém ráji

Přibližně od června do září jezdí v Krkonoších a Českém ráji mezi turistickými středisky zvláštní autobusové linky. Podrobnosti a aktuální informace o spojích je možno získat v informačních centrech a na internetových stránkách dopravců (www.csadsm.cz, www.osnado.cz, www.kad.cz) a mikroregionů (www.craj.cz, www.krkonose-smo.cz).

Z jednání zastupitelstva obce

Na třetím zasedání v roce 2004, konaném 28. dubna, se zastupitelé zabývali zejména plánovanou výstavbou mateřské školy a stavebními úpravami základní školy. Z dosavadních jednání vyplynulo, že bude nutné spojit všechny tyto stavební záměry týkající se vzdělávání do jedné akce o celkovém nákladu přibližně 42 milionů Kč včetně DPH. Jednalo by se o výstavbu oddělení pro předškolní výchovu pro 50 dětí (mateřská škola) a o stavební úpravy v budově základní školy: zateplení budovy včetně výměny oken a klempířských prvků, zřízení vytápění tepelným čerpadlem, čistírny odpadních vod, zhotovení dvou učeben, požárního schodiště a rozšíření šaten.

Zastupitelstvo souhlasilo s podáním žádosti na ministerstvo financí o účast státního rozpočtu na financování této akce a zároveň schválilo, aby podíl z rozpočtu Obce činil 20 %. Schválilo se, aby firma OBIS Nová Paka pokračovala v projektové dokumentaci, aby inženýrská činnost byla zadána firmě SVS Malé Svatoňovice a aby došlo k realizaci v letech 2005 a 2006. Odsouhlasila se také rozpočtová změna na projektovou dokumentaci a další služby spojené s přípravou akce bylo nutné zvýšit rozpočet o 300 000 Kč.

SPgŠ Nová Paka bude oslavovat 30. výročí

Prvního září letošního roku uplyne 30 let od doby, kdy se otevřely dveře prvním studentkám Střední pedagogické školy v Nové Pace. Došlo k rozhodnutí připravit setkání všech, kteří prošli škamny této školy. Byl zvolen termín – sobota 18. září 2004.

Jsme přesvědčeni, že akce vyvolá zájem u všech absolventek, ale i bývalých profesorů. Víme, že se jednotlivé třídy scházejí, aby si zavzpomínaly na hezké i krušnější chvíle. Máme však dojem, že kulaté výročí dá setkání trochu jiný nádech, atmosféru a přiměje i váhající, aby do Nové Paky opět zavítali. Rádi bychom setkání připravili tak, aby bylo milé, inspirující a neformální.

Co nabídneme? Od 8 hodin otevřenou školu, možnost sejít se ve třídě s bývalými spolužačkami, bývalými i současnými profesory, prohlédnout si školu, domov mládeže. Určitě nezemřete hladem. Současné studentky připraví v aule školy program, nestoři pěveckého sboru chystají překvapení. Budete si moci zakoupit připravovaný almanach. Uvidíte, že i současné studentky jsou šikovné.

Vážené absolventky, berte tento článek jako upřímnou pozvánku na sobotu 18. září 2004.

Chci vás požádat o náměty, návrhy, dotazy a myšlenky, které by nám pomohly zářijové výroční setkání co nejlépe připravit (můžete je sdělit dopisem, elektronicky: skola@gymnp.cz).

Za organizační výbor Josef Čurda

Vítání občánků

Při jarním vítání občánků dne 28. dubna 2004 se sešlo 15 dětí.

Na vítání vystupovaly děti z mateřské školy. Děkujeme jim za účinkování a paním učitelkám Felcmanové a Hájkové za to, že s nimi tanečky a písničky nacvičily.

Dětem i rodičům přejeme mnoho radosti a spokojenosti v dalším životě.

Anna Hylmarová získala Slavíka

Plný sál Základní umělecké školy Turnov tleskal ve středu pěveckému umění studentek a studentů Integrované střední školy Turnov. Konal se druhý ročník pěvecké soutěže Slavík DM ISŠ. Nejvíce bodů a tedy prvenství v soutěži získala Anna Hylmarová ze Studence, která kralovala i v divácké soutěži. Druhé místo patřilo Vladimíru Šeflovi, třetí cenu, o které vzhledem ke shodě bodů rozhodl los, získal Lukáš Kadlec.

„Hře na kytaru se věnuji šest let. Začala mě na ni učit moje teta,“ řekla po odzpívání písničky Co to má společného s láskou budoucí slavice Anna Hylmarová. Přízeň poroty, ale i diváků, si získala i tím, že se sama doprovázela na kytaru. Ostatních pět účinkujících, dva studenty a tři studentky, doprovázel klávesista René Peška. Večerem s téměř profesionální bravurou provázela dvojice studentů Věra Salačová a Vladimír Šefl.

„Jsem ráda, že se Slavík tak chytl. Účinkující pilně cvičili a další studenti se podíleli na přípravě a organizaci soutěže. Samozřejmě bychom soutěž nemohli uskutečnit bez přízně vedení školy a sponzorů,“ řekla Renata Šubrtová, hlavní vychovatelka DM ISŠ, která byla i hlavní organizátorkou soutěže.

převzato z Deníku Pojizeří

Balíček pro neznámého kamaráda z Bosny

Občanské sdružení ADRA nabídlo našim žákům příležitost pomoci dětem z Bosny, které v současné době těžce doplácejí na válečné konflikty své země.

Jednalo se o přípravu malého balíčku pro stejně starého kamaráda. Balíček obsahoval věci, jež jsou pro naše děti naprostou samozřejmostí. Mohlo v něm být nové spodní prádlo, ponožky, pastelky a školní potřeby. Protože se jednalo o dárek k Mezinárodnímu dni dětí, tak se přidaly ještě drobné hračky a sladkosti, na které se těší všechny děti bez rozdílu věku či národnosti.

Byli jsme mile překvapeni, kolik žáků a učitelů tato akce oslovila a s jakou vervou se všichni pustili do práce. S pomocí dospělých se shánělo, nakupovalo, odhadovaly se velikosti prádla nebo ponožek. Děvčata se dohadovala o nejkrásnější barvě sponek pro neznámé holčičky, zatímco kluci skepticky počítali, jestli jim vystačí peníze na jedno větší autíčko, nebo zda koupí menší a přidají i sušenky.

A teď ještě zbylo zadolovat v paměti, vzpomenout si na ta správná anglická slovíčka a dát dohromady pár jednoduchých vět, aby se o Studenci, Bukovině, Zálesní Lhotě a Horkách ve světě vědělo.

I když jsme byli v časové tísni, všechno dobře dopadlo. V pátek 28. května jsme zavázali uzlík na posledním balíčku a vyfotili se na památku. V pondělí 31. května dopoledne přijel ke škole kamion s velkým označením ADRA. Byl už netrpělivě očekáván zástupci ze 3. třídy (čtvťáci a páťaci byli právě v tuto dobu v Praze na školním výletě), kteří přidali náš příspěvek k ostatním dárkům od dětí z celého kraje.

My už jen doufáme, že noví kamarádi v daleké cizině zažívají při jejich rozbalování alespoň stejnou radost jako my při jejich přípravě. Pokud nám někteří odepíší na pracně sestavený pozdrav, bude naše radost dokonalá.

Dík patří všem, kteří tuto bleskovou akci podpořili skutkem či radou.

PaedDr. Miloslava Jindrová, učitelka ZŠ

Z poezie žáků ZŠ Studenec

Tajné přání

Chtěl bych být andělem,
létat si v oblacích
a místo v peřinách
lenošit na mracích.

Chtěl bych být andělem,
z duhy mít skluzavku
a vědět odpověď
na každou otázku.

Chtěl bych být andělem,
od nebe klíček mít
a místo limonád
kapičky deště pít.

Chtěl bych být andělem,
tancovat na mlze,
tak jako hvězdičky
na noční obloze.

Chtěl bych být andělem,
harfu mít z paprsků,
zázračná zrcadla
z měsíčních odlesků.

Chtěl bych být andělem,
bílým jak sníh,
tomu se stalo však
jen ve snech mých.

Chtěl bych být andělem,
nevnímat čas
a v zimě na okna
kreslit jak mráz.

Chtěl bych být andělem,
rychle jak vítr plout
a místo zmrzliny
rampouchy olíznout.

Chtěl bych být andělem,
na louce s červánky
potichu poslouchat
andělí pohádky.

Chtěl bych být andělem,
to všechno prožívat,
to se však stane jen,
když začnu usínat.

Jana Tauchmanová a Lenka Soukupová

Co je nadějné?

Nadějná je
první láska,
křišťálová koule,
krásná rudovláska,
bolavá boule.

Nadějný je
zamilovaný pohled,
veliký hrad,
obrovitánský rozhled,
slovo „milovat“.

Nadějná je
někdy pravda,
jindy lež,
hloupá „sranda“
i vysoká věž.

Nadějné jsou
modré oči,
stín tvých tajemných rtů,
jízda na kolotoči,
vstup do lidských snů.

Co nadějné není,
pokud nemáš naději
a neumíš žít,
zahyneš ve smuteční závěji,
i když sám nebudeš chtít.

Katka Marková

Ty večery zněla hymna přeslavná

Honba za hlodavcem se zdařila,
hlídka „Čtvrtá há“ náhle se vypařila.
Náš handicap nebyl vůbec znát,
když s hlodavcem zmizel i velký hlad.
Kdekdo by nám řekl, že nám není hanba,
ale nám to tenkrát přišlo jako velká sranda.

Dole je houf hyen a začali se hromadit lidi,
kdo by věřil tomu, co právě vidí.
Je tam člověk a na hrazdě visí,
za hrdlo pověšen – už zmodraly mu rysy.
Ta hebká košile celá od krve byla,
když se ještě před tím do ní dýka zabořila.
Ten chlápek, co tam visí, ze sebe nevydá už ani hlásku,
život mu běžel jak na běžícím pásku.
Ta páska se však přetrhla a někdo chtěl hotovost,
proč udělal hned takovou pitomost.

I to hloupé house hledí vzhůru,
radši vzdává hold zemskému trůnu.

Dozvěděl se hospodář, že jeho syn se zahubil,
běžel ostošest tam, kde on rád sám žil.
I hořel smutkem nad hloubkou smrti, kam syn se dostavil,
každé oko plakalo, každé koleno pokleklo, jak oblíbený byl.
I ta hluchá hraběnka, co zamilovaná do hocha byla, vyjádřila svůj hněv,
vzala tutéž dýku, do hýždě ji vrazila a pak už byl slyšet je žalostný zpěv.

Po třech dnech ji našla služebná a viděla v ráně hnis,
vzala hadr, ošetřovala ji a kolem začal lítat protivný hmyz.
Hladká její kůže kolem, co teď, co má dělat,
když hraběnku polila vodou, začala kolem jen nervózně běhat.
Ta hmota, která léčivým krémem se nazývá, no snad,
hodila hadr do kouta a potřela jí ránu, teď nechá to tak.
A počká, co dít se bude, dál snad měla bych houslaře zavolat –
i zavolala jej, aby pomohl jí, a prý že k doktoru musí pospíchat.
Holý houslař, co kydal hnůj, vzal ihned helmu, aby na svém stroji paní odvezl,
nahmatal klíče, naložil hraběnku a už na cestě jsou,
zatáčky hbitě vybíral, přesto však opatrně jel, kam se na něj všichni hrabou.
Had se po cestě plazí, je to nezvaný host,
tak ho jen tak přejel, prý jich je na světě dost.

To celé je jedna falešná hra, do které všichni spadli,
protože mizerové srdce srdci kradli.
Ani hektar lásky pro ostatní nenechali,
je to hnus, že všichni se penězům zaprodali.

Teď vrátíme se k příběhu, jenž o životě vypráví,
o tom, jak každý svou chvilku jinak stráví.

Po chvíli, co si hraběnka v nemocnici leží,
zatímco na jejího milého už jen sníh sněží,
po čase zapomněla na to, že ho milovala,
to raději s rychtářem falešně kšeftovala.
To zlo ji však na srdci tížilo,
a koho jiného než ji na duši hubilo.
O něco později narodil se jí syn
a ona houpala ho každý večer v klín.
Ale nebylo to tak dlouho, co sebevražda tu byla,
a hned po porodu ji bolest u srdce zabila.
Už zase měl na hřbitově hrobař dost práce,
však i houslař předpovídal, že mělo stát se.

Hrdinství to nebylo, kdo teď bude kojit,
a malého človíčka dennodenně hájit.
Dítě rostlo a přibývalo na hmotnosti,
mělo rádo hašlerky a sklony ke tvrdosti.
Bylo mladé a chtělo by hokej hrát,
ale jak, když se to neumělo ani prát.
A každého se jen bát
a potají si všechno přát.
Jeho srdéčko mělo hodnotu milionů haléřů,
bylo citlivé a hodné, stěny mělo z pancéřů.

Ale jednou bylo mu dvaadvacet, přišel k němu kamarád John
a zůstal tam stát jak solný sloup.
Na hrazdě tam visel –
za hrdlo pověšen –
jeho nejlepší přítel,
Servantes Martin Miguel.
V ruce měl dopis od jeho matky,
která jako by se vrátila duchem zpátky,
mu v něm povídá.

…že kvůli stejnojmennému otci
se s výčitkami zabila.

Nepochopitelné příběhy o životě.

Katka Marková

O pohár hasičů obce Studenec

Dne 15. května se ve Studenci, v areálu u rybníka za továrnou, opět po několika letech uskutečnila soutěž v požárním útoku. Zúčastnilo se více než dvacet družstev, která mezi sebou závodila ve čtyřech soutěžních kategoriích.

Dopoledne soutěžila družstva dětí ve dvou kategoriích s hojnou účastí – mladší (5 družstev) a starší (13 družstev). Prováděly se dva útoky, jejichž čas, měřený elektronickou časomírou, se sčítal. Dětem se akce líbila, diváci byli spokojeni nejen s párkem a pivem. Domácí družstva nezklamala a obě nakonec obsadila 1. místo.

Po nástupu ve 13 hodin začala soutěž dospělých. Každé družstvo uskutečnilo dva útoky, jeden z nadzemní a druhý ze zakopané kádě. Druhý útok mužů byl podle vlastních pravidel a vytrvalí diváci, které neodradilo deštivé počasí, sledovali se zájmem netradiční rozkulování hadic. Ze dvou družstev žen vyšlo vítězně opět domácí. Dramatická byla soutěž mužů, ve které v konkurenci 6 družstev uspěli také Studenečtí, kteří velmi těsně předstihli Bukovinu. Všechny čtyři poháry tedy zůstaly domácím, přestože měli za soupeře mnoho kvalitních družstev.

Večer následovala volná zábava v režii DJ Huberta, orlovnu zaplavily desítky teenagerů a oslavovalo se až do rána.

Rádi bychom poděkovali sponzorům za věcné ceny (Cukrárna Delikates, Konzum u Sedláčků, Kablo Vrchlabí, Potraviny u Kulhánků, Nissan Auto Junek, Řeznictví Nosek, Stihl Otto Cerman) a Obecnímu úřadu za finanční příspěvek. Bez těchto sponzorů by se soutěž těžko konala.

Poděkování si zaslouží také všichni, kteří věnovali svůj čas a energii na přípravu akce, zajištění průběhu a následný úklid.

Kromě domácího poháru se naši mladí hasiči ještě zúčastnili 1. května soutěže v útoku O pohár SDH Čistá, kde starší žáci zvítězili a mladší se umístili druzí, hned za domácím družstvem. Ne tak úspěšně si vedli 29. května v Jablonci nad Jizerou, kde skončili na 11. místě z 25 družstev. Kromě útoku se zde závodilo ve štafetách a různých disciplínách.

Pavel Hylmar

Sportovní zprávy

Sportovní klub Studenec

Fotbal

Fotbalová sezóna 2003/2004 již vzhlíží ke svému vrcholu, které se bude letos odehrávat v Portugalsku na Mistrovství Evropy, kde budeme držet palce našim reprezentantům. Kouč Karel Brückner dal přednost zkušenosti před dravým mládím a nechal doma nejen Matušoviče, ale i další neokoukané talenty z naší ligy. Jen úspěch mu může potvrdit tuto volbu, a to svědčí jen o tom, jak složité je vybrat optimální sestavu nejen z profesionálů. Druhou událostí, která hýbe fotbalem, je korupční aféra v souvislosti s ovlivňováním zápasů. Tato skutečnost nepochybně existuje již v našem fotbale celá desetiletí, ale proč vyvěrala na povrch právě teď, má zajisté několik odpovědí. Tou nejbližší pravdě je asi snaha kohosi odvést pozornost od korupce ve státě, vládě a parlamentě trochu jinam. Fotbal totiž začíná být opět přitažlivější než volební preference a politická hašteření, a tak je třeba ho zkompromitovat. Přitom úplatky v oblasti státních zakázek a dotací jsou řadově kdesi jinde a podobně jako ve fotbale se staly normou. A tady jsme u jednoduchého řešení, které někteří poslanci navrhují u prostituce, konec konců se jedná pouze o její odnož, a to prostituci finanční. Již žáci ve škole se učí, že ustálená norma se postupně stává zákonem. Definujme tedy fyzickou (tělesnou) a finanční (korupci) prostituci jako živnost a příjmy z této činnosti jistě výrazněji posílí státní rozpočet než současná reforma státní správy. Vždyť ceník již existuje nejen ve fotbale, ale i ve státní správě.

Ale nechme sisyfovského úsilí, protože tak jako tak skončíme zpátky i s balvanem v bahně a obraťme pozornost na fotbal v našich obcích.

Minižáci

V letošní sezóně startovala v mistrovských soutěžích dvě naše družstva (trenéři a vedoucí mužstva Radek Mejvald, Ríša Nosek, Luboš Stránský a Jirka Čivrný) minižáci Libštátu, ale oba naše nejmladší týmy skončí pravděpodobně na dalších medailových pozicích. Áčko se střetne se sousedy z Horek v boji o 3. místo v okresním přeboru a ve finále na studeneckém hřišti si to rozdají naděje Jilemnice a Libštátu.

Žáci

I v letošní sezóně startovala mezi žáky dvě družstva (obdobně jako Rokytnice), z nichž béčko (vedoucí a trenéři Antonín Pacholík, Michal Hofman a Jan Krejčí) mělo své zázemí v Zálesní Lhotě a bylo také většinou žáky ze Zálesní Lhoty tvořeno. Přestože áčku (vedoucí a trenér Vladimír Letkovský) odešlo oproti loňské sezóně deset žáků, dokázalo se opět probojovat do okresního finále, v němž se v Horní Branné střetně opět se žáky z Rokytnice nad Jizerou.

Dorost

Dorostenci byli pro jaro posíleni Tomášem Jiřičkou z Dolní Kalné a jeho přínos pro mužstvo je nesporný. Ze zdravotních a studijních důvodů však chyběly podzimní opory Lukáš Jiran a Petr Pavlata a v průběhu sezóny k nim přibyl Michal Hördler. Třetí postupové místo v tabulce se tak po dvou úvodních porážkách začalo mužstvu a trenérské dvojici (Jiří Povr a Miroslav Šembera) vzdalovat. Přesto však postup tohoto celku zůstává prioritou.

Béčko

Béčko si v současné době udržuje solidní formu a oproti áčku má za sebou několik vítězných sérií a v současné době patří k vážným adeptům na postup do okresního přeboru. Ani béčku se nevyhnula zranění a hrající vedoucí mužstva Roman Puš a nejlepší střelec (trenérem je Jan Krůfa) odehrál pouze dvacet minut v úvodním jarním zápase. Za zmínku však stojí především výkony nestárnoucího kapitána týmu Vaška Vancla, který se prosazuje i střelecky. Jedinou porážkou je domácí prohra s Beneckem, které však doplnilo na jaře kádr o několik hráčů ze zrušeného celku okresního přeboru Trutnovska Havex Strážné a na jeho štítě skončila i řada dalších celků včetně vedoucího béčka Nové Vsi, která si z hor odnesla čtyřgólový příděl.

Studenecké béčko navíc hraje několik typických sousedských zápasů (Horka, Martinice, Zálesní Lhota) a především zápasu v Zálesní Lhotě byla věnována pozornost i v médiích (Deník Pojizeří).

Sokol Zálesní Lhota–SK Studenec B 1:3 (1:1) muži B

Branky: Tichý – V. Vancl, Letkovský, Hermon

Sestava: Vydra – P. Bartoň, Nedomlel, Šembera, J. Bartoň (Klazar) – M. Puš (Synek), Letkovský, Exner, V. Vancl, - V. Korotvička (Hermon), Mejvald

Rozhodčí: Gazdik

Šlágr kola dle Tipligy (viz předchozí článek z Deníku Pojizeří) začal před početnou návštěvou více než stovky diváků zajímavou situací. Rozhodčí Gazdik nařídil pokutový kop proti domácím, Nedomlelovu střelu brankář Kolář vyrazil zpátky ke střelci penalty a ten nikým neatakován se radoval z vedoucího gólu. Rozhodčí byl jiného názoru a branku bez udání důvodu neuznal. Hráči béčka i poté měli mírnou převahu, ze které však vytěžili pouze tyč nastřelenou Mejvaldem. Vzrušení přinesla 27.minuta zápasu, kdy po sérii rohů otevřel hlavou skóre ze Studence hostující Jožka Tichý, ale hned po rozehrávce zkazil domácím fanouškům radost přesnou střelou Vašek Vancl.

Ve druhém poločase docházely domácím síly, a tak převaha fotbalovějšího studeneckého béčka rostla. Dvacet minut před koncem překonal svým prvním gólem ve Studenci dalšího studeneckého hráče v dresu Zálesní Lhoty Káju Koláře Vlado Letkovský, což otec Honza Kolář nervově nevydržel a uprchl přes Strážník k domovu. Skóre pojistil v závěru zápasu Tomáš Hermon (naopak lhotecký hráč v dresu Studence), když další vyložené šance zůstaly neproměněny.

Áčko

Jediný studenecký zástupce v oblastních soutěžích opět vede těžký boj o záchranu. V průběhu jara došlo k výměně trenéra a místo Pavla Liptáka se k mužstvu opět vrátil po více než roční přestávce Pavel Čížek se svým asistentem Františkem Hladíkem. Tým však znovu postihla série zranění, která vyřadila několik hráčů základní sestavy, navíc se pochopitelně vytratila i euforie z prvních dvou let účinkování v oblastních soutěžích. Záchrana je však stále prvořadým cílem, neboť v příští sezóně dochází k další reorganizaci a bude tak čas na systematičtější budování mužstva.

Hodně funkcionářského úsilí i finančních prostředků stálo klub víkend při zápasech béčka s Beneckem (napadení rozhodčího divákem) a áčka s Doubím. Proč došlo k druhé situaci snad nejlépe osvětlí komentář z inkriminovaného zápasu:

Osud dalšího zápasu v boji o záchranu tentokrát vzala do rukou trojice rozhodčích a úkol nesplnila pouze částečně, neboť hosté si tři body neodvezli, protože byli herně horším mužstvem. Brož perfektně pokryl Kahla a jedinou příležitost hostů zneškodnil výborným zákrokem Tuž. První poločas přinesl mírnou převahu domácího mužstva, ale brankáři se na obou stranách víceméně nudili. Druhý poločas byl zahájen vyloučením Marčíka po druhé žluté kartě, ale vyloučení naopak znamenalo ještě větší převahu domácích, kterou však nedokázali využít. Nejblíže k brance byl Urban, jehož střelu z malého vápna reflexivní vyrazil brankář Kulhavý, který se vyznamenal i tím, že několik minut před koncem hlavou udeřil Albrechta před zraky pomezního Kosiny. Hosté v samotném závěru zahrávali tři rohové kopy a po posledním z nich postupovali sami na branku hostů Brož se Stránským. Rozhodčí Hoffmann proto ihned zápas bez nastavení ukončil. Události v hledišti a na lavičce v průběhu zápasu i po něm byly jen logickým vyústěním výkonu celé trojice rozhodčích.

Oba zápasy byly trochu „bulvárně“ prezentovány v Deníku Pojizeří, přestože rozhodčí Procházka dopadl v Roztokách daleko hůř (asi jako legendární Nerudovi Trhani). I z tohoto důvodu připomínáme nezveřejněnou reakci našeho klubu k této události:

Tuto sobotu odehrálo pět našich mužstev své mistrovské zápasy téměř ve shodný čas na pěti různých místech Libereckého kraje a orientační běžci se zúčastnili celostátních závodů v Rynolticích u Liberce a v Kroučové u Rakovníka. Během jednoho dne tak bylo zapojeno do aktivní sportovní činnosti více než 80 sportovců a za svými sportovními výkony muselo najet více než 1000 km. Zároveň se oddíl alpského lyžování pilně připravuje na svůj první odjezd na ledovec do Rakouska (18. 5. 2004). I to je Sportovní klub Studenec. Proč tato poznámka? Souvisí s událostmi dvou posledních zápasů na „horké“ studenecké půdě a jejich podáním v denním tisku. Konec konců ve srovnání s řáděním baníkovských fanoušků v Opavě a drobnou korupční aférkou v první lize je to určitě cosi odstrašujícího. Na druhou stranu je někdy dobře mířená rána pěstí určitě čestnějším argumentem než na záchodě či v podzemní garáží nebo dokonce na benzince předaná obálka. Vždyť se to stále ještě vyučuje i ve škole o hodinách literární výchovy při díle klasika Jana Drdy a jeho povídky Vyšší princip. Vzpomínáte na Františka Smolíka v hlavní roli a nejpůsobivější závěrečné zvoláni: „Vražda na tyranu není zločinem!“ A i ta data nějak spolu souvisí.

Na druhou stranu je fotbal stále lidovou zábavou a na vesnici často zábavou jedinou. Pokřičet si na rozhodčího, poklábosit jednou za týden s kamarády a odhodit nějaký ten mindrák s vulgárními výrazy na adresu nejen rozhodčího, ale i hráčů obou mužstev, to už je takový folklor. Slušnost se totiž v davu strašně rychle ztratí a český národ stále přešlapuje mezi státností a stádností. Možná že právě teď se zase trochu blížíme k té stádnosti.

Orientační běh

Malý Sovinec

I čtvrtý béčkový žebříček byl za humny, pořádal ho OK Jilemnice na mapě Malý Sovinec se shromaždištěm na koupališti ve Valteřicích. Závodníky čekala trochu odlišná mapa s velkým převýšením a spoustou remízků se skalními útvary. Vzhledem k tomu, že se běžela krátká trať, rozdíly v celkovém pořadí byly minimální a každá chybička stála místa v celkovém pořadí. Ze studeneckých závodníků si vedl opět nejlépe Michal Kučera, který skončil v H12 na 4. místě, o stupínek za ním skončil Martin Klouček. V H14 se vešel Tomáš Klouček do elitní dvacítky, Honza Exner skončil na konci třetí desítky.

Opička

Další celostátní žebříčkový závod pořádal oddíl SKOB Nová Paka na mapě Opička se shromaždištěm v Bukovině u Pecky. Orientační běžci si dosyta užili na Bukové hoře velké množství kamenných polí, jam, skalek a srázů. Ze studeneckých závodníků si nejlépe vedl Michal Kučera v H12, který se vyvaroval tradiční chyby na první kontrolu a obsadil velice cenné 5. místo. Další důležité body do žebříčku vybojoval Tomáš Klouček v H14 (71 závodníků) a stále je ve hře o zisk mistrovské výkonnostní třídy.

Červený kopec a Brabenec

Oddíl orientačního běhu z Jilemnice uspořádal Oblastní mistrovství Východočeské oblasti. Závod jednotlivců měl své centrum na koupališti v Dolní Kalné a v náročném terénu plném hustníků a erozních rýh bojovali o umístění čtyři studenečtí závodníci. Nejlépe se vedl v H12 Kuba Šmíd, který skončil na 13. místě a Tomáš Klouček, který v nabité kategorii H14 vybojoval s minimálním odstupem nejen 15. místo, ale i spoustu bodů, což znamenalo výrazný postup v oblastním žebříčku.

Druhý den se centrum závodu přesunulo na střelnici do Horní Branné a závodníky čekala nová mapa Brabenec, na níž se uskutečnil závod štafet. Vyslali jsme dvě štafety do kategorie H14 a áčko (Exner, Hanzlík, T. Klouček) skončilo mezi 25 štafetami na 8. místě a béčko (Brádle, Kučera, M. Klouček) obsadilo 16. místo.

Horní Bradlo a Chrast

Rovněž poprvé obsadil SK Studenec i závody Českého poháru štafet v kategorii H14 a hned v prvním závodě v Horním Bradle obsadila trojice Tomáš Klouček, Michal Kučera a Honza Exner v rámci České republiky výborné 6. místo, v nedělním závodě v Chrasti u Chrudimi vystřídal Michala Kučeru Martin Klouček a i tentokrát se štafeta vešla do elitní první desítky, i když na její konec (10. místo).

Trautenberk

V rámci Podkrkonošské ligy uspořádal SK Studenec na mapě Trautenberk třetí závod tohoto seriálu se startem a shromaždištěm u svaté Starosty. Závodu se zúčastnilo sedm desítek závodníků z okolních klubů (JIL – OK Jilemnice, NPA – SKOB Nová Paka, LTU – Lokomotiva Trutnov, VRL – Spartak Vrchlabí, STH – SK Studenec) a v hlavní kategorii zvítězil Jaroslav Kalibán z Nové Paky. Nejcennějším studeneckým umístěním je 3. místo Tomáše Kloučka v H16, kdy poprvé porazil svého „věčného“ soupeře Jáchyma Daňka z Vrchlabí.

Větrov a Jiříkovo údolí

Poprvé v historii orientačního běhu si jeho závodníci nejen vybojovali právo postupu na celostátní žebříčkové závody, ale zároveň se těchto závodu již zúčastnili. V sobotním závodě na mapě Větrov v Rynolticích u Liberce si v mistrovské kategorii H14 počínal velice dobře Tomáš Klouček, který v nejsilnější žákovské kategorii vybojoval výborné 10. místo z 80 kvalifikovaných závodníků. Ve druhém závodě v Kroučové u Rakovníka sice skončil na 16.místě, ale v součtu obou závodů mu zatím patří 9. místo. Dalšími studeneckými závodníky v těchto závodech byli Honza Exner, Michal Kučera a Martin Klouček.

Harta

I další závod Východočeského poháru se konal za humny, a to na mapě Harta v Kunčicích nad Labem. Honza s Tomášem ještě bloudili někde po Německu při návratu ze studijního pobytu v Anglii, Eva válela na Mistrovství republiky v kopané přípravek v Plzni v dresu DFC Hradec Králové, a tak naše výprava byla opět maličká a mladičká. Z bodovaných kategorií se nejlépe vedlo Vendule Kalenské, která zvítězila v kategorii D12D, Martin s Michalem v H12C si neodpustili nějakou tu chybu, ale naopak si dosyta užili prolejzaček a houpaček. V „enkách“ si nejlépe vedla Kristýna Ulvrová, která domů přivezla bramborovou medaili. Pochválit musíme i prvňáka Kristýnu Šemberovou, která dokonce po třetí kontrole vedla. Pak ale potkala bloudící Nikolu Maternovou a nějak to tetky pomotaly.

Miletínské lázně a Čeperka

Po odjezdu studeneckých „eliťáků“ do Anglie jsme s velkými ambicemi do Miletína neodjížděli (naopak po dlouhé době se vydal do lesa Honza Brádle) a až na nedělní 2. místo Kristýny Ulvrové v D10N se to potvrdilo. Běhání po lese se zalíbilo i další Kristýně, a to Šemberové (alias Pepík), a tak po uzdravení Nikoly Maternové budeme mít snad tři „enka“. A tak největším úspěchem byly pirátské jízdy autíčky na miletínské pouti a spokojenost Michala Kučery, že při jízdě alespoň někomu vlajou vlasy (skřítkovi Trollovi z pouti). Navíc jsme viděli jaro, které k nám ještě nedorazilo, ochutnali spoustu dobrot od Klokana a těšili se z pěkných map.

Kozinec

Přestože v okolí naší obce jsou dva Kozince (nad Jilemnicí a nad Nedaříží), zajížděli jsme na mapu Kozinec podle stejnojmenného vrchu nedaleko Žamberka, což je téměř celodenním výletem s 260 najetými kilometry. Shromaždiště bylo opět na hokejovém stadionku v Dlouhoňovicích a čekala nás mapa se spoustou hustníků a pasek, řádným převýšením a dalšími záludnostmi (bahnité úseky), což přinášely problémy i daleko zkušenějším.

Početnost naší výpravy opět ovlivnil fotbal (Eva Bartoňová, Kuba Šmíd), nemoc (Nikola Maternová) a možná lenost či něco jiného (Vendula Kalenská). Svůj první závod si zaběhla v kategorii D10N Kristýna Ulvrová, která vystřídala lyže za mapu a bylo z toho 2. místo. Nejlepšího výsledku dosáhl Martin Klouček, který v mistrovské H12C vybojoval 3. místo s minimální ztrátou na druhého jilemnického Janatu. Výborný výkon podal i jeho bratr Tomáš, který skončil v H14 C na 5. místě. Michal Kučera se v H12C několik minut potýkal s nepříjemným hustníkem, aby poté zjistil, že ten pravý hustník je až ten další. Honza Exner neorazil několik sběrek, a tak se zařadil mezi discmany. Filip Jezdinský to poprvé zkoušel v H16C, ale trať byla až příliš obtížná, a tak jej stihl osud Honzy Exnera.

Školní sportovní klub

Sportovci Školního sportovního klubu opět zažívají pravé sportovní žně, neboť si mohou vybírat z pestré nabídky různých sportovních soutěží. V letošním roce jsme se poprvé zúčastnili i šachového turnaje ve Vrchlabí, kde si nejlépe vedl Vojtěch Hák, který obsadil výborné 3. místo, dalšími účastníky tohoto turnaje byli Michal Pacholík, Jaroslav Palivoda a Honza Máslo. Hlavní slovo tohoto období však má lehká atletika a fotbal mladších žáků.

V soutěži o nejvšestrannější 4. třídu Jilemnicka v atletickém pětiboji sice skončili čtvrťáci na 7. místě, ale v jednotlivcích byl nejlepší Tomáš Stránský a Martin Šimáček obsadil výborné 5. místo z 263 žáků, ze studeneckých děvčat byla nejlepší Kateřina Ulmanová (celkově uzavírala první stovku závodníků).

Pro první stupeň je určena i Kinderiáda, která tentokráte probíhala na atletickém stadionu v Hradci Králové. Opět jsme doplatili na nevyrovnanost jednotlivců v některých třídách, a tak ani vynikající výkony Jany Šimáčkové (dvě první místa) a Jirky Povra (první a druhé místo) nestačily na postup do celostátního kola.

Další atletické výsledky ze soutěže mladších a starších žáků přineseme po jejich uzavření v ostatních krajích v příštím Zpravodaji.

McDonald cup Jilemnice

Dlouho očekávané okrskové kolo v Jilemnici přineslo druhé místo mladších, kteří podlehli v dvojzápase Jilemnici 1:2 (Míša Nosek), když příliš citelně chyběl střelec Danda Mejvald (nemoc). Zato turnaj starších byl napínavý až do poslední vteřiny. Rozhodujícím zápasem byl zápas s Jilemnicí, který přes drtivou převahu skončil bez branek. Domácí si vypracovali jedinou šanci, kterou hasil na poslední chvíli Martin Havlíček, naopak Kuba Šmíd jich spálil minimálně pět. A tak se čekalo na zápas Jilemnice s Roztokami. Trojice studeneckých fanoušků (P. Bartoň, J. Čivrný, J. Povr) však vytvořila roztockým minižákům domácí prostředí a ti inkasovali od nervozních domácích pouze jedinou branku a pomohli tak našemu týmu k postupu od okresního kola.

McDonald cup Semily

Po šťastném postupu z okrskového kola se vydali minižáci v dresech Školního sportovního klubu při ZŠ Studenec na další postupový schůdek do okresního kola v Semilech, kde je čekali soupeři z Jilemnice, Semil a Turnova.

Studenec–Jilemnice 2:0 (1:0)

Branky: Jirka Povr a Eva Bartoňová

Úvodní zápas turnaje přinesl stálou převahu našich hráčů a uklidnění po nádherné brance Jirky Povra z trestného kopu. Dlouho však nepřicházel uklidňující druhý gól a Kuba Šmíd opět pálil šance. Hned v úvodu druhého poločasu však proměnila chytrou střelou svůj únik Eva Bartoňová, a tak dostali příležitost i hráči z lavičky. Jilemničtí měli ideální možnost zkorigovat výsledek v poslední minutě zápasu, ale Martin Klouček zneškodnil penaltu i následnou dorážku.

Studenec–Semily 2:0 (2:0)

Branky: Jirka Šír a Kuba Šmíd

Rozhodující zápas turnaje přinesl především vynikající výkon Martina Havlíčka, který nepřipustil domácí útočníky k výraznější šanci. Hned v úvodu zápasu využil Jirka Šír zaváhání domácí obrany po rohovém kopu a ve skrumáži se nejlépe orientoval. Do poločasu ještě zvýšil po vzorové kombinaci Kuba Šmíd a ve druhém poločase již mužstvo chytrou hrou kontrolovalo výsledek.

Studenec–Turnov 3:1 (2:0)

Branky: Jirka Povr 3

V posledním zápase stačila k postupu i jednogólová prohra, ale mohutně povzbuzované mužstvo z Turnova nestačilo na perfektní výkon Jirky Povra, který svým důrazem zajistil do poločasu dvoubrankové vedení, navíc Kuba Šmíd nastřelil břevno. V úvodu druhého poločasu padla nejhezčí branka turnaje, kdy Eva Bartoňová prošla narážečkami s Jirkou Povrem turnovskou obranou a na konci akce byla přesná střela. Turnovští snížili v závěru brankou z penalty, což nijak nezkalilo závěrečnou radost z postupu do krajského finále do Liberce.

Zbývající výsledky: Semily–Turnov 2:0, Semily–Jilemnice 2:0, Turnov–Jilemnice 1:0

Sestava: Klouček – M. Kuřík, Havlíček, Pacholík – Povr, Šír – Bartoňová, Šmíd

Střídali: Stránský, Šimáček, Vancl, L. Palivoda

Jiří Povr se stal nejlepším střelcem turnaje.

McDonald cup Liberec

Studenec–Železný Brod 4:2

Branky: Kuba Šmíd 2, Jirka Povr, Jirka Šír

V zahajovacím utkání v turnaji překvapil studenecký tým sebevědomé hráče z Železného Brodu důrazným nástupem, z něhož vytěžili během několika minut tříbrankové vedení, které po obrátce ještě zvýšili. Soupeř snížil až v závěru zápasu, kdy dostala příležitost i studenecká lavička.

Studenec–Liberec 1:7

Branka: Jirka Šír

Hned v následujícím zápase čekal studenecké tým z Liberce ze sportovní školy ZŠ Barvířská zaměřené na fotbal. I proti němu nastoupilo mužstvo s útočnou náladou, ale soupeř hned v úvodu dvakrát z rychlých akcí skóroval, a to přineslo útlum celému družstvu a další branky v síti Martina Kloučka. Druhý poločas byl již vyrovnaný, ale zkorigování výsledku zabránilo třikrát nastřelené břevno. Ve skrytu živená naděje na případný postup do Prahy tak vzala za své.

Studenec–Zákupy 1:1

Branka: Eva Bartoňová

Na potvrzení druhého místa stačila remíza, ale studenečtí žáci měli po celý zápas výraznou převahu, ale branky nepřicházely, přestože se soupeř často pouze bránil. V úvodu druhého poločasu se dokonce po ojedinělé akci ujal vedení a hra se zcela vyrovnala. V závěru zápasu se však prosadila Eva Bartoňová, která vydařenou střelou ze střední vzdálenosti vymetla „šibenici“ a stříbro bylo doma.

Postup do krajského kola ve fotbale patří vzhledem ke konkurenci a účasti jednotlivých škol rozhodně k mimořádným úspěchům. Studenecký tým zanechal za sebou všechny školy semilského okresu s výraznou mládežnickou základnou (Semily, Turnov, Lomnice, Jilemnice) a do krajského kola se neprobojovali ani zástupci České Lípy či Jablonce nad Nisou. Poděkování patří především SK Studenec a trenérům, kteří se o generaci Jirky Povra a Evy Bartoňové starali (Vítek Kuřík, Jiří Povr, Radek Mejvald).

O postupu studeneckých fotbalistů informoval i regionální tisk, a tak přetiskujeme jeden z článků z Deníku Pojizeří:

ZŠ Studenec: Klouček – Pacholík, Havlíček, Kuřík – Povr, Šír – Bartoňová, Šmíd (Vancl, Šimáček, Palivoda, Stránský), trenér: Petr Junek.

Výsledky, 4. a 5. třída: Studenec–Železný Brod 4:2, Liberec–Zákupy 4:0, Liberec–Studenec 7:1, Liberec–Železný Brod 2:1, Železný Brod–Zákupy 2:0, Studenec–Zákupy 1:1

Coca cola cup

ZŠ Studenec–ZŠ Libštát 1:1 (1:0), penalty 2:3 CocaCola cup

Branky: Jirka Povr – Tomáš Koldovský

Sestava: Jarý – Černý, T. Povr, Jezdinský, J. Vérteši – P. Bartoň, J. Povr, Hanzlík – M. Kuřík (Klouček), Kupec, O. Tauchman

Ve druhém kole hostili žáci ZŠ Studenec školu z Libštátu, která byla složena z hráčů hrajících v Bělé, Libštátu a Košťálově. Po celý zápas byli lepším mužstvem, ale opět ztroskotali na neproměňování brankových příležitostí (J. Povr, Kupec, O. Tauchman) a doplatili na jedinou střelu na naši branku po chybě J. Povra. V penaltách se netrefili Kupec a J. Vérteši, a tak se žáci zbytečně připravili o postup do dalšího kola.

Okresní a krajské kolo Olympiády škol

Okresní kolo Semilska pořádal SOK Turnov na mapě Šetřilovsko a zařadil i fáborkovou kategorii. Toho jsme využili a vyslali jsme na závody nejpočetnější výpravu. Pomyslné tituly okresního přeborníka získali Danda Mejvald a Karolína Tauchmanová v L8 a Kristýna Ulvrová v D10. V H14 obsadil 3. místo Tomáš Klouček a celkově v postupových kategoriích zvítězila ZŠ Studenec. Svůj „závod“ si opět vybral Kuba Šmíd, kterému již sebrali poslední dvě kontroly a premiant Štěpán Medera, který neodolal nabídce obchodu ENAPO a při závodu se posilnil lízátkem.

Následující den pořádal Tatran Jablonec nad Nisou V Břízkách krajské kolo na mapě Pařez. Tady se vedlo velmi dobře kategorii DH5, která zvítězila v soutěži škol a Vendula Kalenská vybojovala 2. místo, dařilo se i Kubovi Šmídovi, který obsadil hodnotné 4. místo. V kategorii HD7 a HD9 sice svůj premiérový závod absolvovali Verča Bachtíková a Romana Synková v D9, ale na vyrovnané výkony ZŠ Chrastava, ZŠ Nový Bor a gymnázium Jablonec nad Nisou to nestačilo. Z našich hlavních želízek uspěl pouze Tomáš Klouček 3. místem v H9, zatímco Honza Exner marně hledal formu a jednu kontrolu.

PaedDr. Petr Junek

Sokol Zálesní Lhota

Další fotbalová sezóna se pomalu chýlí ke konci a musíme si přiznat, že jarní výsledky nejsou zrovna moc povedené (raději je zde nebudu ani zveřejňovat). Zastihl nás obrovský úbytek kvalitních hráčů. V minulém příspěvku jsem psal o výborné účasti na prvním jarním utkání ve Mříčné, kde se dostavilo osmnáct hráčů. Tato hráčská základna však velmi rychle prořídla. Někteří se urazili, protože nebyli stabilně stavěni do základní sestavy, u některých opadl zájem a někteří prostě nemohou hrát, protože jim to rodinné a pracovní povinnosti neumožňují.

Nyní těsně před koncem sezóny stojíme před zásadním rozhodnutím zda přihlásit naše mužstvo i do dalšího ročníku. Je velmi povzbudivé, že nás neopouštějí naši věrní fanoušci, kteří s námi na vlastní náklady jezdí ve velmi slušném počtu i ke vzdáleným soupeřům. Už jen pro ně musíme toto období překlenout a vydržet. Nezbývá nic jiného nežli shánět hráče v okolních klubech. První vlašťovkou snad bude plánovaný přestup Petra Noska z Dolní Kalné.

Na počátku léta 26. 6. 2004 budeme pořádat celodenní fotbalový turnaj. Účast nám přislíbilo osm mužstev ať už z okolních vesnic, tak také naši přátelé od Českých Budějovic. Turnaj bude začínat ráno od 9.00 hod. a konec bude pozdě odpoledne. Ihned po zakončení turnaje začne zábava, která se určitě protáhne hodně k ránu. O tom, že po celý den bude výborná teplá kuchyně, není třeba pochybovat. Tímto srdečně zveme všechny fanoušky fotbalu, ale i dobré nálady, k podpoření domácího i ostatních mužstev.

Za Sokol Zálesní Lhota Petr Tauchman

Orel Studenec

Stolní tenis

Družstvo jednoty Orla Studenec se v letošním ročníku zúčastnilo nejnižší pingpongové soutěže – okresního přeboru mužů II. třídy v okrese Semily. Naši hráči chtěli poznat, jak se hraje stolní tenis v jiných obcích našeho okresu, a v konfrontaci s jinými soupeři poznat pravdivěji svoje ping-pongové umění, zlepšit se a něčemu se přiučit. To se určitě podařilo. Družstvo nakonec obsadilo pěkné 4. místo z 12 zúčastněných. Z celkového počtu 22 utkání naši borci 14× zvítězili, 3× remizovali a pouze v 5 utkáních odešli poraženi. Získali tak celkem 53 body stejně jako na třetím místě Sokol Turnov „F“. Druhé místo patřilo družstvu Košťálov „B“ a vítězem se stal tým Stavby Ouvín Turnov. Družstvo naší jednoty reprezentovali: Josef Horáček, Vít Kuřík, Martin Šimáček, Jan Kuřík, Josef Tichý, Petr Kuřík a Josef Jebavý, který patřil k nejlepším hráčům celé soutěže. Děkujeme všem hráčům za předvedené výkony a odvahu nést kůži na trh. Děkujeme také jednotě Sokola Studenec, která ochotně umožnila hrát zápasy v malém sále sokolovny.

Volejbal

Pro všechna naše družstva skončila volejbalová sezóna a nyní máme pauzu. Ženy v současné době netrénují. Příprava na novou sezónu začne v srpnu. Bez dvou zkušených hráček odehrály ženy 1. sezónu ve vyšší soutěži, velmi dobře si zahrály, řada utkání měla velmi dobrou úroveň i z naší strany, přesto děvčata ani jednou nezvítězila. V nové sezóně chceme znovu hrát I. třídu a už nyní jednáme s postupujícími týmy, kdo nám účast v I. třídě přenechá. Sestava by měla být kompletní a dvanáctičlenný kádr chceme doplnit ještě z řad dorostenek.

Velkou radost nám v uplynulé sezóně udělaly opět žákyně. Družstvo startovalo poprvé ve vyšší soutěži (KP HK) a v konkurenci volejbalových velikánů se děvčata rozhodně neztratila. 5. místo z 15 účastníků je velkým úspěchem. Velký dík patří zejména vedoucí týmu Lence Šikolové, která se žákyním věnuje. V nové sezóně se celý tento tým přesune do dorostenecké kategorie, kde budou děvčata hrát opět krajský přebor v Královéhradeckém kraji. V souvislosti s tím už nyní plánujeme vybudování nového týmu žákyň, kam bychom chtěli zapojit především děvčata ze 6. a 7. třídy ZŠ. Toto družstvo, které ještě neexistuje, bychom už od září chtěli přihlásit do okresního přeboru žákyň.

Výsledky prvního kola fotosoutěže

Poslední květen byl dnem uzávěrky fotografické soutěže „Studenec a Zálesní Lhota – náš domov“, kterou vyhlásila Rada obce na konci loňského roku. O svoje snímky se podělili tři fotografové, kteří do soutěže zaslali celkem 11 fotografií, které mají za námět podzimní a zimní atmosféru Studence a Zálesní Lhoty.

Z hodnocení poroty vyšla vítězně fotografie Jiřího Adolfa, který v listopadu zachytil východ slunce nad Zálesní Lhotou (10 bodů). Druhé místo patří Ludmile Jezdinské a jejímu pohledu na kopec Chocholka (8 bodů) a třetí skončil Miroslav Jezdinský s fotografií úvozu cesty od Lípy (7 bodů). Autoři fotografií byli odměněni poukázkami na nákup fotomateriálu a fotoslužeb a obrazovými publikacemi.

Zúčastněným děkujeme za zájem a všem dalším fotografům připomínáme, že soutěž zdaleka nekončí. Nenechte proto během léta své fotoaparáty zahálet a pořizujte snímky týkající se Studence a Zálesní Lhoty, ať máte z čeho vybírat pro druhé kolo, které se uzavírá až v listopadu.

Za sponzorování fotosoutěže děkujeme firmám:

Gentiana, nakladatelství a vydavatelství, Jilemnice

Aragonit – Ing. Jaroslav Papež, Jilemnice