Studenecký zpravodaj – číslo 2/2009

Obsah

Zprávy obecního úřadu – informační systém, rekonstrukce silnice na Horka, Vesnice roku, volby do EP, poplatky za odpady, venčení psů

Z jednání zastupitelstva obce – ze zasedání 18. března

Rozpočet obce Studenec na rok 2009

Občanská poradna Oblastní charity Jilemnice

Zprávy základní školy – zápis a akce pro předškoláky, beseda s politickými vězni, lyžařský výcvik a zájezd, exkurze do hvězdárny, recitační a pěvecká soutěž, ukázky ze soutěže v psaní dopisů a líčení zimy

Abychom to jednou mohli Evropě pořádně osladit aneb Mladý evropský moderátor 2009

Vím, co smím, a tak se nebojím – preventivní projekt pro děti z MŠ

Pozdrav z olympiády – pohlednice od Zdeňka Remsy z roku 1948

Vzpomínka na 4. květen 1945 paní Anny Pauerové

Svatopluk – obnova nápisu na soše Svatopluka Čecha

Mladí hasiči ze Studence

Setkání důchodců – postřehy – program od konce loňského roku

Valná hromada T. J. Sokol – přehled činnosti v loňském roce, sokolské pozvánky

Činnost lyžařského oddílu T. J. SOKOL Studenec 2008–9 – pořadatelská, závodní a tréniková a brigádnická činnost

Sportovní klub Studenec – fotbal, orientační běh a alpské lyžování

Školní sportovní klub – školní lyžařské závody

Brokolice údajně pomáhá i proti následkům cukrovky – rubrika pro diabetiky

Fotohádanka

Pozvánka na Studenecké míle


Fotografie na titulní straně – Děti z mateřské školy ve Studenci

ZPRÁVY OBECNÍHO ÚŘADU

V sobotu 21. března 2009 jsme úspěšně dokončili 1. etapu „studeneckého informačního systému“ vyvěšením těchto tabulí na sloupy veřejného osvětlení. Jedná se o první tři místa (28 tabulí) podél hlavní silnice. Zároveň byla vyřešena nejfrekventovanější část naší obce co do pohledu projíždějících vozidel, turistů i návštěvníků naší obce.

Druhou etapu bychom chtěli realizovat v Zálesní Lhotě, proto zároveň prosím touto cestou obyvatele této obce (ale i ostatní) o nápady a připomínky do 30. června 2009. Poté bude následovat zbylá část Studence.

Ještě přikládám fotografie a zároveň chci poděkovat panu Miroslavu Jezdinskému za pomoc a trpělivost.

Jiří Ulvr, starosta

Fotografie – Cedule u kostela, směr ke Špici

Fotografie – Cedule u kostela, směr ke kostelu

Fotografie – Cedule na Špici, směr ke kostelu

Fotografie – Cedule na Špici, směr na Rovnáčov

Fotografie – Cedule u hasičárny, směr ke Špici

Fotografie – Cedule u hasičárny, směr ke kostelu

Další informace

V poslední době se množí Vaše dotazy, jak to vypadá s rekonstrukcí silnice Studenec – Horka u Staré Paky. Pokusím se tedy vysvětlit, jak se věci mají v současné době (tedy do uzávěrky tohoto čísla Zpravodaje).

Z mého pohledu se situace (oproti tomu, co zaznělo na letošním prvním zasedání zastupitelstva obce) změnila. Po jednáních na krajském úřadu v Liberci, tak i na kraji Královéhradeckém nevěřím tomu, že by tato akce začala v květnu 2009 (jak bylo dříve řečeno).

Stále platí dvě varianty, z kterých by celý záměr měl být financován.

Pokud se podaří tento projekt zahrnout do vládního návrhu na podporu automobilového průmyslu, je šance zahájení ještě tento rok. Předkladatel projektu by byl právě Královéhradecký kraj, který v tomto programu má procentuálně daleko větší část komunikací. V případě neúspěchu (a to je ta druhá varianta), bude kraj Liberecký usilovat o získání finančních prostředků z regionálních operačních programů, konkrétně ve třetí výzvě, která by měla být vyhlášena na podzim letošního roku. Potom je zřejmé, že začátek by se protáhl do roku 2010.

Skutečnost je taková, že i dané „výzvy“ se časově protahují. Na jednáních proběhne určité stanovisko k dané věci, během pár dní se v tisku objeví názor jiný.

Pokusil jsem se tedy danou záležitost alespoň trochu vysvětlit – opakuji, podle svého názoru, který se může zítra opět změnit.

Jiří Ulvr, starosta

Poslední dobou se množí stížnosti ohledně venčení psů, konkrétně jejich „exkrementů“, které po nich zůstávají. Tímto bych chtěl poprosit o ohleduplnost a toleranci vůči nám všem a zároveň požádat všechny dotčené o vstřícnost v této věci.

Jiří Ulvr, starosta

30. dubna 2009 vyprší termín podání přihlášky do soutěže „Vesnice roku 2009“. Tak jak už jsem slíbil v roce minulém, jdeme do toho i letos s nadějí uspět ještě lépe.

Volby do Evropského parlamentu

Hledáme zájemce jako členy volební komise pro volby do Evropského parlamentu.

Jedná se o termín 5.–7. 6. 2009. Podmínkou je věk nad 18 let. Termín pro přihlášení zájemců je do 6. 5. 2009. Bližší informace podá pí Šírová na OÚ ve Studenci.

Připomínáme placení poplatků za odpady na rok 2009

Poplatek je splatný do 30. 6. 2009 do pokladny na OÚ Studenec, poštovní poukázkou nebo převodem z účtu, pokud si na obecním úřadu vyžádáte variabilní symbol. Poplatek za odpady činí 500 Kč na osobu.

Z jednání zastupitelstva obce

Druhé jednání studeneckých zastupitelů v roce 2009 se konalo ve středu 18. března, zúčastnilo se ho 14 zastupitelů a 13 občanů.

Schválen byl rozpočet na rok 2009 a dále rozpočtový výhled na roky 2010 a 2011.

Cena vodného a stočeného byla na období od 1. 11. 2008 do 31. 10. 2009 schválena ve výši 19 Kč/m3 jak pro vodné, tak pro stočné. Stočné 19 Kč/m3 budou platit i nájemníci obecních bytů. Občané napojení na zkolaudované směsné kanalizace budou platit stočné 5 Kč/m3. Při těchto cenách bude obec tuto oblast dotovat částkou 663 tis. Kč, aby byl dodržen plán financování obnovy vodovodů a kanalizací.

Odsouhlasily se finanční příspěvky sedmi sportovním organizacím, a to podle návrhu finančního výboru: Sportovní klub Studenec obdrží 124 tis. Kč, Orel Studenec 88 tis. Kč, Sokol Studenec 82 tis. Kč, Školní sportovní klub Studenec 47 tis. Kč, Sokol Zálesní Lhota 24 tis. Kč, Tenisový klub Studenec 20 tis. Kč a SDH Studenec 15 tis. Kč.

Schválen byl hospodářský výsledek základní školy, který vůči Obci Studenec činil 45 431,56 Kč, z toho 20 % bude použito na fond odměn a zbytek bude převeden do rezervního fondu.

Zastupitelstvo také souhlasilo s podmínkami pro udělení dotace na zřízení pracoviště Czech POINT (místo pro komunikaci se státními úřady, zatím umožňuje získání některých výpisů), kterou poskytuje ministerstvo vnitra. Výdaje na vybudování plné verze, o kterou Studenec požádá, budou nejvýš 93 927 Kč, z toho 14 090 Kč půjde z rozpočtu obce.

V dalších bodech programu zastupitelé projednali a schválili vnitřní směrnici Obce Studenec, odměny a příplatky neuvolněným členům zastupitelstva podle nařízení vlády, prodeje pozemků ve Studenci a Zálesní Lhotě, smlouvy týkající se věcných břemen a vzali na vědomí hospodaření Fondu rozvoje bydlení za rok 2008.

V diskusi byla paní Jodasovou otevřena otázka problematických sousedských vztahů a bylo požadováno, aby obec záležitost řešila. Obec však toto nevyřeší – jedná se totiž o spor dvou fyzických osob, je proto nutno se obrátit na soud a podat žalobu dle občanskoprávního zákona.

Pan starosta představil záměr upravit okolí OÚ (opravit altánek, vyřezat nálet, zasít trávu a rozšířit parkoviště až k silnici). Pozemek však vlastní paní Fejfarová a smlouvu nemůže podepsat před dokončením dědického řízení.

Pan Urban jako předseda finančního výboru navrhl, aby si Obec Studenec ponechala podílové listy Komerční banky, protože jejich hodnota během ledna a února stoupla.

Pan starosta informoval, že jeřáby podél cesty ke škole jsou většinou suché a je doporučeno je vykácet a vysadit nové. Dále znovu požádal zastupitele o návrhy na využití obecního pozemku obce naproti Plasteku a bývalé parcely pana Čiháka (zda obě parcely nabídnout k prodeji, nebo postavit nový pečovatelský dům, o kterém se jednalo v předchozích volebních obdobích). Poté sdělil, že byl odhadnut dům vč. kůlny a pozemku čp. 11 v Zálesní Lhotě, a ptal se zastupitelů, co s objektem dál. Pan Jiran navrhuje zeptat se nájemníků, jestli mají o koupi zájem, v opačném případě vyvěsit nabídku na prodej na internet.

Na závěr pan starosta oznámil, že by Studenec měl začátkem dubna navštívit hejtman Libereckého kraje (nakonec se však návštěva uskuteční v květnu) a že se Studenec zapojí do soutěže Vesnice roku 2009 a jménem starosty obce Zuberec pozval zastupitele na Folklórní slavnosti, konané v této slovenské vesnici 7.–9. srpna 2009.

Rozpočet Obce Studenec na rok 2009

Příjmy rozpočtu (v tis. Kč)Rozpočet 2008Skutečnost 2008Rozpočet 2009
1Daňové příjmy13 42014 37113 860
2Poplatky1 7991 8581 950
3Prodej – voda, lesy, knihy1 6501 6891 744
4Ostatní činnost místní správy5 8164 1795 051
5Dotace, mimorozpočtové prostředky8 6798 7014 067
Příjmy celkem31 36430 79826 672
Výdaje rozpočtu (v tis. Kč)Rozpočet 2008Skutečnost 2008Rozpočet 2009
6Lesy148136118
7Vnitřní obchod, služby a cestovní ruch000
8Komunikace (silnice)3 8353 779732
9Ostatní záležitosti pozem. komunikací4603874 375
10Doprava158158163
11Pitná voda1 5451 5422 050
12Odvádění a čištění odpadních vod5036153
13MŠ Studenec225225279
14MŠ Zálesní Lhota193193241
15Základní škola Studenec13 74313 7427 999
16Knihovny382329
17Kulturní zařízení – býv. škola Zál. Lhota504533
18Kultura160156127
19Obnova místních kulturních památek606070
20Tělovýchovná činnost405405405
21Využití volného času mládeže232425
22Zájmová činnost – Klub důchodců241824
23Ambulantní péče451660
24Bytové hospodářství1489339
25Veřejné osvětlení9456221 159
26Pohřebnictví772778
27Výstavba a údržba místních inž. sítí19190
28Územní plánování1431190
29Územní rozvoj a komunální služby859705284
30Změny technologii vytápění75550
31Sběr a svoz nebezpečných odpadů523642
32Sběr a svoz komunálních odpadů1 2001 2001 320
33Využívání komunálních odpadů1580
34Péče o vzhled obcí a veřejnou zeleň233228354
35Pečovatelská služba361301350
36Požární ochrana Studenec327344382
37Požární ochrana Zálesní Lhota22920
38Zastupitelstva obcí933896987
39Volby – parlament37370
41Činnost místní správy3 5023 3454 124
42Obecné příjmy a výdaje z fin. operací201720
43Pojištění funkčně nespecifikované10584100
44Finanční operace200230230
45Finanční vypořádání minulých let000
46FRB – půjčky1 0001 009300
Výdaje celkem31 43530 32926 672
Financování71-4690

Občanská poradna Oblastní charity Jilemnice

poskytuje služby bezplatného poradenství pro lidi, kteří potřebují pomoc a péči v obtížné životní situaci.

Poradenskou službu poskytují dobrovolníci různých profesí v oblasti osobnostního vývoje (např. závislosti, poruchy příjmu potravy, tréma, sebeprosazování apod.), mezilidských vztahů (např. rodinné, manželské, pracovní konflikty apod.) a při orientaci v síti služeb (např. majetkoprávní vztahy, pracovně právní vztahy, ochrana spotřebitele apod.).

Poradna zachovává naprostou diskrétnost o poskytnutých údajích klientů (poskytování osobních údajů je založené na dobrovolnosti) a vystupuje nestranně a nezávisle na jiných subjektech nebo institucích s obdobnou činností.

Otevřeno vždy ve středu od 14 do 16 hod.

Sídlo: Společenský dům Jilm (Roztocká 500), 2. poschodí.

Možnost objednání konzultace na telefonním čísle: 731 979 852

ZPRÁVY ZÁKLADNÍ ŠKOLY

A je nás zapsáno…

V pátek dopoledne 16. ledna 2009 již od 11 hodin začínali přicházet do naší školy ti nejmenší se svými rodiči, aby se zúčastnili zápisu budoucích prvňáčků do 1. třídy. Některé děti trošku nesměle, jiné odvážně vstupovaly do školy, kterou již několikrát dříve navštívily s paními učitelkami z mateřské školy, třeba když jim hráli deváťáci divadlo nebo jim v létě připravili sportovní dopoledne. Ale s maňásky či plyšovými zvířátky v rukou  děvčat z osmého a devátého ročníku se šlo přece jen beze strachu. A k tomu ještě byli po ruce táta i máma.

Ve 3. třídě byl pro čekající rodiče i děti připraven program. Děti soutěžily, lepily, kreslily, sestavovaly v lavicích i na koberci, občas mrkly i na Pata a Mata. Mezitím si „odskočily“ do 1. či 2. třídy k paní učitelce Exnerové nebo paní učitelce Lánské, které pro ně měly připravené další činnosti a drobné odměny za jejich snažení. Dále děti obdržely pozvánku pro všechny nebojácné předškoláky k dalším dvěma návštěvám „Do školy nanečisto“. A opět návrat do 3. třídy ke kamarádům a jejich rodičům, kteří si měli čas v příjemné atmosféře také popovídat. Některým dětem se ve škole tak líbilo, že zde strávily dobrovolně i několik hodin (kéž by jim to dlouho vydrželo!). Začalo se stmívat a maminky přesvědčovaly své děti, že už budou „ve škole zavírat“ a je čas jít domů.

K zápisu se dostavilo 36 dětí a do první třídy bylo zařazeno 27 žáků, o odklad požádali rodiče 9 žáků. Pro budoucí prvňáčky byly připraveny staršími žáky a jejich učiteli ještě 2 návštěvní dny Do školy nanečisto – Pohádkové putování školou a Jarní výtvarné tvoření.

Pohádkové putování školou

Jsou to již „skoroškoláci“. Co to znamená? Prostě jsou již „velcí“, umí spoustu věcí, jsou šikovní a mají chuť se naučit ještě víc… a tak v září začnou chodit do první třídy. Ale aby se školy nebáli, aby si ji prohlédli a „vyzkoušeli“ si ji, připravili jsme pro ně „hru na školu“.

24. 2. 2009 se uskutečnil návštěvní den pro budoucí prvňáčky pod názvem „Pohádkové putování školou“. Cílem tohoto projektu bylo seznámit předškoláky s budovou školy. Žáci devátého ročníku si připravili šest stanovišť, u kterých vždy děti plnily dané úkoly. Na každém stanovišti na děti čekaly jim známé pohádkové postavy (např. Jája a Pája, Medvídek Pú, Maková panenka, Večerníček, Bob a Bobek, Krteček). Na startu děti dostaly čip orientačních běžců a kartičky, do kterých jim pohádkové postavy potvrdily razítkem splnění úkolů. První stanoviště bylo v jídelně. V této místnosti žáci devátého ročníku učili děti ze školky, jak to v jídelně chodí, kde si natočit čaj atd. Další prostory, které děti poznávaly, byly družina, výtvarný ateliér a třída s interaktivní tabulí. Poslední a pro děti asi nejzajímavější část školy byla šatna, kde na ně číhala strašidla. Nebojácné děti s úsměvem na rtech zvládly i tento poslední úkol. Když doběhly do cíle s kartičkou splněných úkolů, byly jim rozdány malé ceny. Nakonec všichni poctivě zvládli dané úkoly, a mohly se předat diplomy. Mušketýr, který diplomy rozdával, za všechny ze školy popřál dětem, aby ten důležitý krok, který je čeká, byl pro ně co nejhezčí.

Fotografie – Pohádkové putování I

Fotografie – Pohádkové putování II

Fotografie – Pohádkové putování III

Jarní tvoření

A znovu jsme se sešli v hojném počtu ve středu 25. března 2009. Kde? No přece ve škole. A dokonce v první třídě… to abychom si ji prohlédli, vyzkoušeli si sedět v opravdové lavici, slyšeli školní zvonek, byli spolu a abychom si také vyzkoušeli práci ve třídě. Zkoušeli jsme se hlásit, říkali si, co vše o škole víme a krásně jsme tvořili.

Šikovné děti si v jarním čase vyrobily veselé (a možná i kouzelné) slepičky. Dalo to opravdu hodně práce. Každý potřeboval vystřihnout předkreslený tvar tělíčka, pak jsme malovali oči. Následovala celá řada stříhání a lepení barevných papírů, aby naší slepičce nic nechybělo. A tak jsme se všichni snažili. Nakonec zbylo jen tělíčko krásně pomalovat. A tak vzniklo celé hejno krásně barevných a veselých slepiček…

Dětem to šlo bezvadně. Bylo to příjemné dopoledne plné úsměvů a práce šikovných ručiček. Děkujeme všem (dětem i dospělým), kteří se snažili. No a dál? Přece ahoj příště – třeba při další práci ve škole. Už se těšíme…

Projekt Jeden svět na školách

Studenecká škola se zapojila do projektu obecně prospěšné společnosti Člověk v tísní s názvem Jeden svět na školách. Jeho cílem je seznamovat žáky škol s historií nedávno minulou, která by měla být přímou výzvou k zachování paměti národa a varováním před obdobnými chybami.

V rámci tohoto projektu byla připravena beseda s pamětníky této doby za úzké spolupráce pobočky Konfederace politických vězňů v Nové Pace a Václava Šedivého. Besedy se zúčastnila Hana Truncová, Václav Mach a Jaroslav Grosman. Předkládáme i čtenářům Studeneckého zpravodaje některé z poznatků besedujících, které byly většinou publikovány i v Lidových novinách.

Příběh Hany Truncové (Lidové noviny)

Příběh Jaroslava Grosmana (Lidové noviny)

28. října 2008 propůjčil prezident republiky Václav Klaus Jaroslavu Grosmanovi Řád T. G. Masaryka, který si mohli zúčastnění žáci pěkně zblízka prohlédnout. Vzhledem k tomu, že žáci vydrželi téměř dvě hodiny neobvykle pozorně naslouchat, domnívám se, že beseda svůj cíl splnila a potřebná paměť národa se opět trochu oživila.

PaedDr. Petr Junek

Fotografie – Hana Truncová, Václav Mach a Jaroslav Grosman na besedě v ZŠ Studenec

Lyžařský výcvik ZŠ Studenec

Jako každý rok, i letos nás v měsíci lednu čekal lyžařský výcvik. Protože ovšem loni nebyl dostatek sněhu, přesunul se lyžařský výcvik loňské sedmé třídy na letošek. Takže rázem tu máme výcviky dva. No hurá?!

Mnozí si možná myslí, jaké je to super užívat si týden na horách, ale rád Vás vyvedu z omylu. Ono to totiž není vůbec jednoduché zkrotit partu nadšených žáčků, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost a lyžovat umí úplně nejlépe ze všech. Ale když přijde na rozdělování do skupin a základy lyžování, rázem tu je problém. Sjet dolů umí opravdu každý, ale obloučky, pluh, přenášení váhy, jízda v hadu a brzdění, no zkrátka to vše, co k lyžování patří, už je tu problém. A najednou nejsou všichni zase tak dobří, jak si mysleli. A když mají vyšlapat sjezdovku na lyžích? Nechtějte ani slyšet těch jmen, co jsme dostali, a přitom jsme ji šlapali úplně stejně jako všichni ostatní.

Mysleli byste si, že pak budou mnozí unaveni, zalehnou do postele, budou spát a učitelé si budou užívat volna? Kdepak, zase omyl. Neúnavní žáčci nikdy přeci nespí, a tak musí o půl druhé v noci přijít pan učitel, nakáže žáčkům obléknout se a obout přaskáče a nechá je párkrát vyběhnout sjezdovku, aby už dali pokoj. Že by snad konečně učitelé mohli v klidu usnout? Na chvilku přeci jenom ano, ale už v půl páté se začínají první nedočkaví probouzet a burcovat ostatní a s nimi i nás učitele. A je tu nový den.

Žádné užívání, ale poctivé ježdění ve skupinách a procvičování všech lyžařských dovedností. Černá hora je krásná, ale obtížná sjezdovka, a tak musíte být neustále ve střehu a sbírat svoje popadané svěřence a nepřetržitě jim vysvětlovat, že pokud chtějí na sjezdovce zastavit, tak ne uprostřed, ale na kraji a ne nad všemi, kteří již zastavili, ale naopak pod nimi, aby jim nepřejeli lyže nebo je dokonce nesmetli s sebou, až to nedobrzdí. Myslíte si, že to stačí říci jednou? Kdepak. To občas mluvíte jako do dubu a když už třetí den po sobě nějaký „dobrý“ lyžař zase zastaví nad Vámi, přejede Vám lyže a povalí zbytek družstva, nejraději byste to zabalili. Ale nemůžete. Zodpovědnost je na Vás a taky jste tu, abyste tu „bandu“ něco naučili. Takže znova a pomalu jedete před družstvem, děláte obloučky, otočíte se a uvidíte, jak tři kopírují to, co předvádíte Vy, ale zbytek si jede, jak je napadne. A zase znova domlouváte oněm výtečníkům, jak mají jezdit a jak se chovat.

Večer místo odpočinku znovu vymýšlíte další a další společenské hry, přestože většina dnešních děti je považuje za nesmyslné, ale samy se bohužel zabavit bez mobilu a počítače nedokáží. Tak, ještě zbývá probdít poslední noc, aby se něco nestalo, a potom už hurá domů. Víkend prospíte, abyste v pondělí plni síly mohli od některých rodičů a kolegů vyslechnout, jak jste si báječně užívali, zatímco oni tvrdě pracovali… Tak co, ještě byste měnili?!

A jak to viděli sami žáci?

Za jednoho mlhavého únorového ne příliš chladného rána se před budovou školy sešli téměř všichni žáci naší třídy, aby se zúčastnili pětidenního lyžařského výcviku v Janských Lázních.

Blíží se osmá hodina, každý nakládá svá zavazadla a lyže do připravených aut a usedá: „Konečně týden bez učení,“ ozvalo se zezadu auta. Uběhla necelá hodina cesty a již hledíme na velkou žlutou vilu Duncan.

Ještě pár pokynů ohledně pobytu a už všichni pospícháme do připraveného pokoje, snažíme se obsadit co nejlepší postel a odhalujeme obsah našich batohů. Do oběda daleko, a proto vyrážíme seznámit se se zákoutím města a sjezdovkou, kde budeme v příštích dnech předvádět dosud nevídané lyžařské styly. Z průzkumu se vracíme patřičně vyhladovělí, proto ihned obléháme jídelnu. Po vcelku dobrém obědě a odpoledním klidu vyrážíme plni očekávání na první lyžování. Svoji kondici prověřujeme několikanásobným výstupem sjezdovky. Po poslední jízdě si oddychujeme a domníváme se, že nejhorší už máme za sebou. Ale opak je pravdou. Protože jsme nerespektovali večerku a ještě o půl druhé v noci jsme dost nahlas mluvili, odměnou pro nás byl noční výběh sjezdovky na čas, aby to bylo fyzicky náročnější, běháme v přaskáčích.

Další dny již probíhají v poklidu. Na sjezdovku nás vyváží Černohorský expres, dolů se snažíme jezdit podle pokynu učitelů, ale občas uvidíme neobvyklý akrobatický výkon. V posledních dnech Krakonoš zakouzlí, do údolí sesílá mlhu a na vrcholky hor pouští sluneční paprsky. Z vrcholků hor sjíždíme jako do husté pěny. Dny nám rychle ubíhají.

Před odjezdem se několika jízdami za chatou loučíme s lyžařským výcvikem, rychle házíme věci do batohů, dojídáme poslední oběd a vyrážíme k domovu do každodenního života. Jsem velmi rád, že jsem také vyzkoušel jiné lyže než běžky, ale asi jim raději zůstanu věrný.

Mgr. Petr Baudyš, Mgr. Alexandra Brožová, Jan Šulc

Fotografie – Lyžařský výcvik I

Fotografie – Lyžařský výcvik II

Fotografie – Lyžařský výcvik III

Sportovní den slunný… aneb nikdo není dokonalý, 1. 4. 2009

Horní Mísečky lákají lyžaře z celé republiky pro své krásné zimní podmínky již od listopadu a sezóna zde končí až začátkem května. Z naší školy je na panorama hor báječný výhled a cesta trvá jen půl hodinky, proto by byl hřích takové nabídky nevyužít.

Našim cílem byl nejen sport, ale také rozhled po okolí, proto jsme čekali na pěkné počasí. Příjemné bylo, že nám to vyšlo a slevy na vleky nám také přišly vhod.

Naši žáci měli dostatek času, aby se rozhodli, jestli půjdou na sjezdovky, běžky nebo vyrazí po svých, tedy pěšky.

Třetí skupinu jsme ale přednostně nabízeli žákům po nemoci nebo po zranění, protože to byla vycházka opravdu zdravotní… tempo si děti určovaly samy. Šlo se po silnici směrem na Vrbatovu boudu, někdo tam došel, někdo zůstal o zatáčku níže. Výhled ale měli všichni stejně krásný a zpět to bylo jen z kopce. Končilo se na stadionu, kde jsou lavičky, lehátka a občerstvení (viz společné foto). Skupinu vedla pí uč. Synková a Chrtková-Kuříková s manželem.

Naši běžkaři pod vedením pí uč. Adolfové a p. uč. Baudyše se pohybovali po závodních tratích a kromě jiného si objeli značenou „desítku“.Nikdo se neztratil, neunavil, nezranil a nespálil jarním sluncem a ještě někteří zvítězili nad leností, protože se bez mučení přiznali, že se jim už moc nechtělo, ale rychle svůj názor změnili.

Sjezdařů byla skupina nejpočetnější. Deváťáci s pí uč. Macháčovou, osmička a sedmička s pí uč. Brožovou a Plesníkovou, šestky s pí uč. Faistaverovou a Štefanovou. Lyžovalo se z Medvědína do Špindlerova Mlýna, protože sjezdovka na Mísečkách byla upravována na skicross. Kromě již zmíněných slev jsme jako bonus měli sjezdové tratě téměř pro sebe, bylo zde nádherně vylidněno a z Medvědína bylo vidět na Sněžku. Až na pár výjimek všichni dodržovali kontrolní srazy a po sjezdovce se pohybovali dle pravidel, která jsme si předem zjistili, vyvěsili na nástěnku a diskutovali o nich. Společný sraz na stadionu a společné foto ukončily náš krátký pobyt v horách.

Ohlasy na tuto akci jsou většinou kladné, i když ráno to při odjezdu tak vůbec nevypadalo. Nejmenovaná, jinak velmi spolehlivá autobusová doprava měla totiž hodinové zpoždění, což mnohé z nás rozladilo a připravilo nás to o hodinu lyžování. Dopravce se ale omluvil, slevil nám z celkové částky a nám nezbývá než si uvědomit, že jsme hlavně lidé a nikdo není dokonalý…

Dokonalé bylo hlavně to počasí, které se mimo jiné dost špatně předpovídá a v horách, jak víme, se rychle mění.

Byl to povedený APRÍL…

P. S. Rada na příští rok zní… neuklízejte si zimní výbavu moc brzy, pojedeme za sluncem a sněhem zase na „jaře“!

Mgr. Romana Macháčová, učitelka ZŠ

Fotografie – Účastníci na Horních Mísečkách

A vesmír je nám o něco bližší

V úterý 10. 3. jsme jeli do Hradce Králové. Protože se učíme o vesmíru a planetách, byla naším cílem hvězdárna. Zde nám v kinosále promítali různé dokumenty a počítačové animace o vesmíru, planetách, Slunci, Marsu, na kterém dokonce byla objevena zmrzlá voda a sopečné krátery. Potom nás zavedli do planetária, kde nám promítali jarní, letní, podzimní a zimní noční oblohu. Všichni jsme viděli nejznámější souhvězdí. Z otevřené kopule hvězdárny jsme velikým dalekohledem pozorovali Slunce. Ačkoliv ten den bylo pod mrakem, kvůli nám se na chvíli mraky rozestoupily. U přístroje, který nám ukázal pohyby Země a Měsíce kolem Slunce, jsme se dověděli, že v tomto století se první jarní den přesouvá na 20. března.

Odpoledne jsme byli objednáni do obřího akvária. Zde jsme viděli napodobeninu amazonského deštného pralesa a 46 druhů ryb pocházejících z řeky Amazonky, o kterých nám průvodkyně poutavě vyprávěla. Ve zvláštním akváriu jsme viděli červené piraně, rejnoky a kajmanskou želvu. Domů jsme se vrátili obohaceni o nové poznatky.

Žáci 5. a 4. třídy

Okresní kolo v recitaci – Semily 13. 3. 2009

V prosinci 2008 se školního kola v recitaci účastnilo celkem 35 žáků a do okresního kola postupovali dva nejlepší z každé kategorie. Protože ale zájem těch nejstarších značně opadá, byla nabídnuta těm mladším účast i z místa třetího.

K úrovni recitátorů v okresní soutěži lze říci, že byla dobrá, tzn. že výběr textů byl vzhledem k věku vhodný a jejich délka nebyla únavná, tedy zbytečně dlouhá. Každý dle svých možností předvedl pěkný výkon. Účast byla také překvapivá, v každé kategorii soutěžilo zhruba 15 recitátorů.

V kategorii 2., 3.třída si nejlépe vedla Magda Hrnčířová, obsadila celkově 4. místo (původně se dělila o třetí, ale cen měl pořadatel málo) a odvezla si tedy čestné uznání. Nutno dodat, že Patrik a Dominik Pekárkovi byli také skvělí a rozhodně se nemusí za svůj výkon stydět. Jen porotě asi do oka nepadli (to náhodou vím, protože jsem v ní také seděla… a názorově se lišila).

Kategorie 4., 5. třída měla prý hodnou porotu a naše Markéta Urbanová, Vendula Mašková a Markéta Hamáčková ukázaly, že se rozhodně v davu neztratí, jejich projev se nedá jen tak přehlédnout. M. Urbanová si odvezla také čestné uznání za celkové 4. místo.

Poslední kategorii, kterou jsme obsadili, byla kategorie 6., 7. třída. Petr Horáček a Simona Hamáčková měli své vystoupení těžší, neboť je čekaly texty dva a výrazně delší než v předchozích kategoriích. Poprali se s tím oba statečně a S. Hamáčková si do třetice odvezla také 4. místo a uznání.

Já bych ráda touto cestou všem našim soutěžícím poděkovala za vzornou reprezentaci naší školy a popřála mnoho pěkných chvil s básničkami a knížkami vůbec.

Uznání jsme tedy získali ve všech kategoriích a já musím uznat, že ačkoliv máme ještě, co se recitování týče, jisté rezervy, pořadatelé této soutěže ale také. Není mým cílem kritizovat, jen musím připomenout to, čeho si všimly i děti. Je to zejména neprofesionální přístup některých učitelů (porotců), kteří mají tendenci doslova nadržovat v soutěži svým žákům a prosazovat je za každou cenu. Tento postřeh měly děti už při loňské a předloňské soutěži. Nabízí se tedy otázka: jak dál?

Pokud budou děti ochotné brát tuto soutěž jako jednu z životních zkušeností a budou se těšit se mnou na vynikající věneček do cukrárny v Semilech, potom se nejspíš budeme účastnit i v příštím roce…

Aktuální příspěvek ze zpáteční cesty:

Žáček, Nezval, Sládek… máme na to
poveze nás Junek – auto
jsou na nás nemilý
kdo – no přeci ty Semily
život jde dál a my to víme
dortíkem si cestu osladíme
a za malou chviličku
složíme si básničku
Mgr. Romana Macháčová, učitelka ZŠ

Karlovarský skřivánek

Cenný úspěch v hudební oblasti získal žák 2. třídy naší ZŠ Studenec Dominik Pekárek, který zvítězil v regionálním kole pěvecké soutěže „Karlovarský skřivánek“. Krajského kola konaného 17. 2. 2009 v Náchodě se zúčastnil i jeho bratr Patrik, který získal 2. místo. Dominik tak postoupil ve své kategorii A1 (neškolený hlas) do celostátního kola mezi 26 nejlepších sólových zpěváčků z celé ČR.

Letošní již 14. ročník této soutěže proběhl 23. 3. 2009 v krásně vyzdobeném sále Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Dominik si zde mohl vyzkoušet, jak chutná účinkování na velkém pódiu, kde byl za svůj hudební, a tak trochu i herecký výkon, odměněn velkým potleskem. O vysoké úrovni soutěže svědčí nejen složení odborné sedmičlenné poroty, kde vystoupení mladých zpěváčků hodnotili odborníci na slova vzatí, ředitelé pražské, brněnské a pardubické konzervatoře, hudební skladatelé a sbormistr pěveckého sboru, ale i přítomnost televize Prima, Českého rozhlasu a fotografů Mladé fronty Dnes.

I když se v celostátním kole Dominik již do hodnoceného třetího místa neprobojoval, získal kromě mnoha nových zážitků i dalších cenné zkušenosti, které jistě zúročí v Nové Pace, kam se chystá se svými sourozenci Patrikem a Anetou a dalšími žáky ZŠ Studenec na hudební soutěž Novopacký slavíček.

Fotografie – Dominik Pekárek, vítěz regionálního kola Karlovarského skřivánka

Mezinárodní soutěž v psaní dopisů 2009

Žáci 7. tříd naší školy se v letošním roce zúčastnili 38. ročníku Mezinárodní soutěže v psaní dopisů, kterou vyhlásila Česká pošta, s. p., pro mládež do 15 let. Tato soutěž je na celosvětové úrovni organizována Světovou poštovní unií ve spolupráci s UNESCO.

A jak si žáci poradili s tématem „Napiš někomu dopis a vysvětli mu, jak mohou dobré pracovní podmínky vést k lepšímu životu“? Posuďte sami.

Milí kamarádi,

pokusme se společně zamyslet nad životem vozíčkářů. Možná, že někteří z vás mají osobní zkušenosti, ale mnozí si jen těžko dokáží představit, co všechno obnáší pohled člověka na svět kolem sebe z invalidního vozíku.

Od mé mamky z vyprávění vím, že o těchto lidech se dříve vůbec ani nemluvilo, žili v ústavech na okraji měst mimo veškeré společenské, dokonce i rodinné dění.

Jsem velmi ráda, že doba, v níž žiji, se změnila i pro vozíčkáře, kteří konečně našli své uplatnění ve společnosti a mohou s námi sdílet každodenní radosti, ale i starosti.

Dnes je zcela normální, že potkáváme lidi na vozíku kdekoli ve městech, neboť řada míst, úřady, banky, školy, kulturní zařízení, ale zejména veřejná doprava jsou přizpůsobeny pro naše handicapované spoluobčany. Ale co je na tom všem nejdůležitější a nejlepší? Tito lidé nacházejí svá zaměstnání a mohou se tudíž cítit skutečně plnoprávnými občany naší společnosti. Jsou pro ně zřizovány chráněné dílny, ve kterých se věnují zejména rukodělným činnostem. Mnozí pracují ve velmi široké škále základních služeb, bez kterých si už nedokážeme představit každodenní shon.

S vozíčkáři se setkáváme i při řadě sportovních událostí nejen jako s bouřlivě fandícími diváky, ale i jako s vynikajícími sportovci, kteří srovnávají svoje síly i na nejvyšší úrovni pod olympijskými kruhy.

Vlastně i současná ministryně zdravotnictví je velkým příkladem toho, jak „vysoko“ se může takový člověk vypracovat.

Myslím si, že stojí za to věnovat nejen pozornost, ale i nemalé finanční prostředky pro daleko snadnější a tím pádem i veselejší život lidí na vozíku. Vždyť každý z nás rád zahlédne úsměv na tváři kamaráda, a to jim společně s vámi přeji.

Barbora Hrušková (13 let), žákyně ZŠ Studenec

Ahoj, Katko,

jak víš, přestěhovala jsem se s taťkou na venkov. Je tu krásně, klid, les jen kousek od našeho domu, prostě idylka. Mám i moc hezký pokojík s velkými okny a nádherně barevnými záclonami.

Věř nebo nevěř, ale tatínkova firma si v minulém roce vedla velmi dobře, a tak konečně mohla vybavit všechny kanceláře novými monitory, které již nekazí oči. Také se dostalo i na stabilnější židle. No není to úžasné! Vyšší platy byly také v dohlednu a nakonec otci nabídli, že se můžeme přestěhovat do úplně nového domku za Prahou, blíže k sídlu firmy.

Ten den přišel tatínek z práce moc pozdě, ale já na něj čekala. Rozsvítila se světla, nejprve v předsíni a poté i v kuchyni, kde stojím já. Taťulka se rozeběhne, obejme mě a dá mi velkou pusu a vše mi rychle řekl. Pro mě bylo nejdůležitější, že budeme snad konečně více spolu. Prý dostal přidáno, novou kancelář, ale především pevně stanovenou pracovní dobu od osmi hodin ráno jen do čtyř odpoledne.

Všechno se opravdu zlepšilo. Jezdíme do bazénu, balancujeme v lanovém centru a tak podobně. Našla jsem si tady i nové kamarády, ale na Tebe nemají.

V sobotu chodím za taťkou do práce, nosím mu tam svačinu. Opravdu to tam je jiné. Před rekonstrukcí mě zábly nohy, a teď je tu teplíčko. Kéž by to moje mamka viděla! Určitě by byla na tátu pyšná!

Prosím, přijeď někdy, moc se mi po Tobě stýská. Musíme spolu zažít zase nějaké nezapomenutelné dobrodružství. Těším se, až Ti ukážu naši nádhernou zahradu s velikým bazénem a altánkem. Neboj se, nejsme teď bohatší než dřív, jen už nikam nespěcháme.

Tak se někdy ukaž!

S naším tajným pozdravem Alexandra

Simona Hamáčková (13 let), žákyně ZŠ Studenec

Milá Anno,

Tomáš dostal novou práci. Vede se mu fajnově. Jeho pracovní podmínky se konečně vylepšily.

Dříve pracoval jako mistr v jedné elektrárně a šéfoval asi šedesáti lidem. Neudržované toalety, ztrouchnivělý nábytek, no zkrátka vše v dezolátním stavu. A to tam docházel už za ranního kuropění a dříve než v pozdních večerních hodinách svou kancelář nezamykal. Ke všemu jeho výplata se mohla srovnávat s pouhou almužnou žebráka.

Tomova manželka si našla nového muže, jenž býval doma častěji než on. Děti, které měl tak rád, mohl vídat jen dvakrát za měsíc. A aby se to nepletlo, jeho elektrárničku spolkla větší firma a on se stal „přebytečným“.

Asi sedm měsíců se snažil najít nové zaměstnání. Zkusil vše, zíral do inzertních novin, očima bloudil po vývěskách, vysedával na pracáku. Klidně by odešel i do ciziny, kdyby se naskytla dobrá příležitost, ale pořád nic.

Až jednou našel na netu zajímavou nabídku prodavače sportovních potřeb. Okamžitě odjel do Českých Budějovic na pohovor a hned příští týden už vesele pobíhal mezi lyžemi, bruslemi, bundami a dalšími doplňky. Moc se mu tam líbí. Skamarádil se s kolegy a jeho plat kupodivu také není k zahození.

Nedávno se seznámil s nějakou Polkou, když si u něho kupovala brýle na lyže. Dokonce i jeho exmanželka už „nekalí vodu“ a Tomáš může daleko více, ale hlavně pravidelně trávit volný čas se svými dětmi.

Konečně má zase radost ze života. Minulý týden jsme si poseděli u kávy. Oči se mu jen blýskaly štěstím. Dokonce si zařizuje společné bydlení se svojí přítelkyní a plánují rodinu.

Už se těší, že ho společně co nejdřív navštívíme. Tak prober svůj zápisníček a nějak se dohodneme.

Ahojky Lenka

Lenka Vydrová (13 let), žákyně ZŠ Studenec

Líčení zimní krajiny

Možná si ani neuvědomujeme, jak je zima krásná a kouzelná. Já jsem na to přišla až díky svému kamarádovi z Egypta, se kterým si píšu. On neví, jak vypadá zima nebo sníh, on zná jen samý písek, a tak mu často líčím krásy zimy, které jsou pro nás samozřejmostí.

Je pravdou, že se na zimu nejvíce těší děti, s dospělými je to horší, pokud nemají velkou zálibu v lyžování, je jim zima na obtíž. A JAK TO VIDÍM JÁ?

Když se z nebe spustí první vločky, připomíná mi to hromádky vaty, které volně padají k zemi. Ráda sleduji, jak padá jedna za druhou a pomalu pokrývají vše svoji bílou peřinkou. Je to nádhera, co bylo doteď zablácené, dostává nový bílý kožíšek. Největší zábavou pro mého psa je chytání vloček do tlamy, ale nikdy nemůže lapit všechny, jsou jich tisíce. Udivuje mě, s jakou lehkostí se snášejí k zemi, pokud se vás nějaká dotkne, studí jako led. Miluji procházky zimní krajinou, všude je bílo, stromy se pod tíhou svých čepic sklánějí až k zemi a jedno z největších kouzel umí Slunce, jeho svit vytvoří na sněhové pokrývce tisíce perliček, které se třpytí, až člověka bolí oči. Ale k zimě patří i mráz, ten umí také divy, jen si vzpomeňte, kolik různých obrázků maluje na skla oken, leckterý malíř by mu mohl závidět. Ale u mě vyhrává v přírodě, z obyčejné skály vytvoří skleněný ledový palác, domy vyzdobí rampouchy všech velikostí i rybníky promění v bruslařský ráj. Taková je paní zima, díky ní se můžeme vyřádit, stavět sněhuláky, lyžovat a dělat mnoho jiných věcí.

Mnohdy si ani neuvědomujeme, když nám křupe sníh pod nohama, jako bychom rozšlapávali tisíce sušenek, že ne každý má tu možnost vidět kouzlo zimy. Nemyslím tím jen lidi, kteří bydlí v teplých krajích, ale i pro mnohé z nás je to jen studená, špinavá „šprachta“, která nám komplikuje dopravu, a je lepší v tomto období ani nevylézat, protože se člověk namočí, smekne, prostydne a mnoho dalšího. I takto někdo může vidět zimu…

Lucka N., 9. třída

Abychom to jednou mohli Evropě pořádně osladit aneb Mladý evropský moderátor 2009

Na úvod bych rád touto cestou poděkoval paní profesorce Dr. Nataše Novákové, díky níž jsem se dostal do této soutěže a následně mohl svou účast přetavit i v následné vítězství. Již delší dobu se zajímám o žurnalistiku a moderování, jsem členem redakce časopisu Orientační běh a právě díky těmto zájmům mě paní profesorka oslovila. Na internetových stránkách Libereckého kraje nalezla soutěž, vyhlášenou Základní školou Slovanka v České Lípě, pod názvem Mladý evropský moderátor 2009. Jelikož je paní profesorka obeznámena s mými zájmy, navrhla mi, abych se této soutěže zúčastnil a pomohl tak nejen sobě v případném budoucím povolání, ale i našemu gymnáziu, jeho reprezentaci. Neváhal jsem ani minutu.

Soutěž se skládala ze tří kol, přičemž to první byl monolog na téma Evropská unie či stát EU. Dlouho jsem přemýšlel, jaké téma zvolit, abych zaujal jak svým názorem, tak i aktualitou tohoto tématu. Nakonec se mou prací stal monolog na téma: „Abychom to jednou mohli Evropě skutečně osladit,“ v němž jsem zmínil problematiku evropských velmocí vůči České republice. Nesmím zapomenout na to, že velikou část na mém úspěchu má pracovník Senátu ČR Michal Krb, který mi svými názory a odbornými stanovisky pomohl dovést můj projev k finální verzi.

Ráno, 6. března, jsem se tedy za doprovodu otce vydal do České Lípy, abych se pokusil bojovat o účast na exkurzi do Evropského parlamentu v Bruselu. Porota, která oceňovala výkon jednotlivých účastníků soutěže, byla složena z velmi významných osobností české kulturní scény a zasedli v ní: David Gránský – finalista soutěže X-factor, Soňa Hendrychová – mluvčí skupiny ČEZ pro severní Čechy, Tomáš Vlček – místostarosta obce Česká Lípa, Slávek Hrzal – ředitel Dětské tiskové agentury a Předseda mediální komise FoS ČR a Jana Puncmanová z Delphi Paka. V úvodním kole jsem přišel na řadu hned za začátku a přednesl svůj projev:

„Abychom to jednou mohli Evropě skutečně osladit…“

Jak všichni dobře víme, v letošním roce oslaví Česká republika páté narozeniny vstupu do mocné ekonomicko-politické organizace Evropské unie. Česká republika svým vstupem do EU splnila hlavní ze svých cílů tzv. „polistopadové politiky“ známý pod heslem „návrat do Evropy“.

V dnešní době již je naše země plnohodnotným členem této vybrané společnosti 27 evropských států, ba dokonce v tomto půlroce by měla být ČR tzv. number one, jelikož celé EU předsedá. Nicméně právě v této době nelze přehlédnout některá rizika, která se s naším členstvím v EU pojí. Je to především snaha některých tzv. velmocí řídit Evropu bez ohledu na názory a zájmy ostatních členských zemí. Je proto klíčové si uvědomit, že dokud nepřestaneme z Evropské unie více brát než do ní vkládat, budeme se s tímto stavem muset do značné míry smířit.

Nedávno jsem v médiích zaznamenal výsledky výzkumu, ve kterém zhruba 60 % dotázaných souhlasilo s naším členstvím v EU, avšak pouze 43 % dokázalo říci, co nám EU přináší, co nám naopak bere, či kde se skrývají podstaty našeho členství. Nabízí se otázka, jak chceme v EU získat vliv a ovlivňovat její směřování, když jí vlastně z velké části nerozumíme a unikají nám hlavní principy jejího fungování. To se týká jak řadových občanů, tak bohužel v mnoha případech i politiků.

Řešení tohoto problému je určitě spíše během na dlouhou trať, avšak pouze touto cestou se můžeme postavit po bok hlavních evropských aktérů a dostat ČR tam, kam patří, tedy mezi nejvyspělejší státy Evropy. Lepší informovanost, publicita a zájem o evropskou problematiku u řadových občanů a především profesionalita a znalost evropských témat v případě českých politiků, to by měl být první krok. Tak by se měla Česká republika chovat, aby se vrátila tam, kam patří, tedy mezi evropskou elitu.

Poté, co jsem skončil, překvapila mne velmi kladná reakce jak publika, tak především poroty, čímž jsem vybojoval postup do druhého kola. To se skládalo z několika otázek, které zjišťovaly zájem o EU a schopnost vyjadřování a pohotové reakce. Musím přiznat, že toto byla má nejslabší stránka, ale mezi tři finalisty jsem se nakonec probojoval.

Ve třetím, finálovém kole, byl naším úkolem komentář němého videa. Přišel jsem na řadu hned jako první a mým tématem se stalo Španělsko. Snažil jsem se být v klidu, ale věděl jsem, že jde o hodně, proto jsem do toho dal všechno a vyplatilo se. Po závěrečném hodnocení poroty jsem byl vyhlášen nejlepším mladým evropským moderátorem 2009, čímž jsem si vybojoval místo na exkurzi do Evropského parlamentu, a to na konci března tohoto roku.

Celá soutěž byla obrovskou zkušeností a jen mne utvrdila v tom, co mne baví a ukázala mi, jak je těžké vystoupit před tolika lidmi a dokázat naplno prezentovat svůj názor na danou věc. Pro mediální tvorbu a moderování je třeba trošku talentu, ale především je to neustálá práce a snaha zdokonalovat sama sebe, své vystupování a svůj projev.

Ještě jednou mnohokrát děkuji za nabídnutou šanci, která mi pomohla k tomuto úspěchu.

Jan Exner, student 4.B, Gymnázium a SOŠ Jilemnice

Fotografie – Jan Exner na soutěži Mladý evropský moderátor (foto Renata Bachtíková)

Vím, co smím, a tak se nebojím

Od 28. dubna do 30. června 2009 bude na území mikroregionu Jilemnicko probíhat projekt určený dětem z mateřských školek pod názvem „Vím, co smím, a tak se nebojím“. Projekt bude realizován v rámci celého území ORP Jilemnice. Účelem projektu je především zvýšení znalosti dětí v oblasti všeobecné bezpečnosti a prevence kriminality. Projekt je zaměřen na danou cílovou skupinu z toho důvodu, že se děti v tomto věku mohou často dostat do situace, kdy zaviní mimořádnou situaci nebo se stanou jejími účastníky, a to i bez cíleného zlého úmyslu. Realizace projektu by měla napomoci dětem vybudovat si základní představu o následcích svého jednání a posílit v nich žádoucí podvědomé reakce. Realizace projektu celkem v 19 školkách v průběhu 26 dní představuje velký krok vpřed v problematice vzdělávání v oblasti prevence.

Náplní projektu bude především realizace vzdělávacího dopoledne s malou ukázkou techniky složek IZS. Obsahem tohoto vzdělávacího dopoledne budou dvě tématické přednášky. První přednáška bude věnována problematice všeobecné bezpečnosti dětí a prezentovat ji budou zástupci Města Jilemnice a Policie ČR. Druhá přednáška pak bude prezentována prostřednictvím zástupců Hasičského záchranného sboru a bude zaměřena na bezpečnost dětí ve vztahu k všeobecných zásadám požární bezpečnosti.

Projekt je realizován díky partnerství Města Jilemnice, Jilemnicka – svazku obcí, Policie ČR – Preventivně informační skupiny Semily a Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje.

Pozdrav z olympiády

Tuto pohlednici s pozdravem do Studence zaslal Zdeněk Remsa a jeho kamarádi z olympiády v roce 1948.

Václav Šedivý

Pohlednice z olympiády – přední strana

Pohlednice z olympiády – zadní strana

Vzpomínka na 4. květen 1945

V těchto předmájových dnech jsem měl štěstí, že jsem strávil příjemnou odpolední chvíli na jarním sluníčku na zahradě u paní Anny Pauerové. Paní Pauerová patří k těm občanům Studence, kteří již něco pamatují, a já jsem ji vybídl ke vzpomínkám na 4. květen roku 1945.

V tomto roce byla mladou paní a matkou ve věku 30 let. Nechme však nyní vzpomínat paní Pauerovou, která tehdy žila v rodné Bukovině.

„Onoho dne jsem se vypravila na poštovní úřad do Studence k telefonu, chtěla jsem volat manželovi do Chlumce nad Cidlinou, spojení však bylo možné pouze do Semil. Před poštou postávalo asi 20 lidí různého věku, v tu chvíli od Horek přijela asi čtyři německá auta s vojáky. Ti u zátarasu přes silnici před farskou zahradou vyskákali a s puškami připravenými ke střelbě začali střílet do vzduchu a na věž kostela. Skupina našich lidí hledala bezpečí v rychlém opuštění prostoru před poštou. Já jsem se spolu s Otou Stránským, který byl také z Bukoviny, rozběhla po cestě kolem kostela vzhůru a zamířila přes zámecký park do své Bukoviny. Ota však běžel směrem na Horku, snad údajně chtěl varovat partyzány schované na samotě na Horce. Tam se naše cesty rozešly. Otu pronásledovali dva němečtí vojáci se psem a vzápětí jsem zaslechla střelbu. Já běžela kolem zámeckých skleníků (v místech dnešních srubů), kde jsem potkala zámeckého zahradníka pana Bartušku a hajného pana Matčí (pocházel z jižních Čech). Zahradník mi ukázal cestu přes ploty, které jsem přeskočila a směrem kolem vily Horčičkových (zde nyní paní Pauerová žije) běžela přes louku k silnici na Bukovinu. To jsem však již tušila, že mě dohánějí vojáci se psem. Paní Šormová, která stála před svým domem (dnes Míla Šimek) volala, ať se schovám a lehnu do příkopu u silnice, Já však běžela dál, u Panské meze stál mně neznámý muž s košíkem a německý pes věnoval pozornost již jemu a já mohla doběhnout domů (dnes stavení p. Kodyma). Zde jsem si oddechla, tragedie dne však vyvrcholila až odpoledne. Kolem třetí hodiny přivezli na voze zastřeleného Otu Stránského, bylo mu 18 let. Oto byl zasažen do zad trhavou střelou dum-dum, rána byla velká nejméně 10 cm. Jeho matka paní Stránská nebyla schopna ničeho a tak jsem byla požádána o pomoc při poslední službě Otovi – umýt jej a ustrojit.“

Zde končí smutná vzpomínka paní Pauerové na konec války, která má doklad v žulovém pomníku se jménem Oty Stránského. Kámen najdete u cesty na Horku v místě, kde skončil život mladého muže. Další žulový kámen je zasazen na Suchých lukách pod poštou jako upomínka na Hynka Tauchmana, který se stal druhou obětí onoho dne.

Vyprávění paní Pauerové se výrazně shoduje se zápisky pana Oldřicha Kuříka z Horky, které jsou v knize Povídání o Studenci a Zálesní Lhotě vydané roku 2000.

Nechť tyto vzpomínky přimějí nás mladší i nejmladší, pro které tyto události jsou již jen listy dějepisu, k úctě a alespoň ke slušnému pozdravu při náhodném setkání s pamětníky naší pohnuté historie.

Jaroslav Hák

Fotografie – Panní Anna Pauerová

Fotografie – Pomník Oty Stránského

Svatopluk

Studenečáci, kteří mají rádi výhledy na Studenec a Krkonoše, určitě znají polní cestu na Čechově kopci. Tam při svých toulkách projdou přes Nouzov kolem sochy sv. Františka a po úbočí kopce dojdou až k soše českého obrozeneckého básníka Svatopluka Čecha.

Zde na kamenném podstavci bývalo kovovými písmeny vysázeno několik veršů básníka. Písmena zubem času, nebo i rukou vandalů postupně ubývala a za posledních třicet let z nápisu zbylo písmeno pouze jedno. To však platilo pouze do letošních Velikonoc, kdy se zde objevila původní báseň. Provedení není kovovými písmeny, ale na dvou spojených plastových deskách (důvodem byly výrazně rozlišné náklady).

Poděkování za opravu památky patří panu Petru Hákovi a především jeho dceři Jitce Volkové.

Fotografie – Socha Svatopluka Čecha

Fotografie – Nápis na podstavci

Fotografie – Socha Svatopluka Čecha II

Mladí hasiči ze Studence

Naši mladí hasiči jsou moc šikovní. Na každé naší schůzce se učí spoustu důležitých poznatků, které budou potřebovat na hasičských soutěžích, které je čekají. Připravili jsme pro ně pracovní list, ve kterém si hrají, ale také opakují, co již umí. Zopakovali jsme si také důležitá telefonní čísla, která by mladí hasiči, ale i ostatní děti, měli umět. Velice dobře se pamatují podle posledního čísla, u kterého jsme si řekli jednoduché pomůcky, př. 5 – jako vozítko pro nemocné, 8 – pouta, 0 – rybník, zdroj vody pro hasiče. Vyprávěli jsme si i o tom, co musí hasiči udělat po vzniku a ohlášení požáru. Musím také pochválit malíře, kteří pečlivě vymalovali obrázky.

Hasiči si jenom nepovídají a nemalují, ale získávají i spoustu důležitých informací, které mohou využít ve svém životě. Jednou z nich je vázání uzlů. Vážeme uzel tesařský, lodní smyčku, zkracovačku a plochou spojku. Lano se snaží zkrotit na uzle i děti, které teprve chodí do mateřské školy a musíme říci, že když si některé neumějí zavázat na botě tkaničku, zkrotit lano se jim nakonec vždy s pomocí dospělého podaří. Lano nezlobí jenom děti školkové, ale i ostatní. My se nedáme a určitě nad lanem zvítězíme.

Při našich setkáních jsme vyráběli hasičské helmy. Nejprve na určené místo děti namalovaly obrázek, podle kterého si každý hasič helmu poznal. Obrázky se mladým hasičům moc povedly. Poté helmu vystřihli a společně s Veronikou helmu sešili sešívačkou. Jejich práci si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích.

Do budoucna nás čekají další zábavné hry a soutěže, při kterých si budeme opakovat již získané informace a seznamovat se s dalšími činnostmi, které budeme potřebovat na hasičských soutěžích, na které se velice těšíme. O nich Vás budeme rádi informovat.

Miroslava Vanclová a Veronika Vanclová

Fotografie z činnosti mladých hasičů v klubovně: první, druhá, třetí, čtvrtá, pátá

Setkání důchodců – postřehy

Zajímá Vás, čím byla zpestřena společná setkání důchodců v poslední době?

Na konci loňského roku přišli mezi nás žáci ZŠ s paní učitelkou Lánskou, dále Mikuláš, andělé a hrůzu naháněli čerti. Menší děti jsou u nás vždy vítány. Děkujeme za zdařilý program.

Začátkem ledna letošního roku nás potěšili žáci LŠU z Jilemnice vedeni panem učitelem Horáčkem. Představilo se nám saxofonové kvarteto a dvě dívky zahrály na příčné flétny. Jmenovitě účinkovali:

Zuzana Kubátovásoprán
Kristýna Václavíkováalt
Fanda Horáčektenor
p. uč. Horáčekbaryton
Alžběta Krupičková
a Lucie Drbohlavová
flétny

Vyslechli jsme známé melodie z divadelních her J. Ježka – např. Stonožka, David a Goliáš, Nebe na zemi, Šaty dělají člověka. Přítomní si dokonce některé písně pobrukovali. Program nás všechny natolik zaujal, že téměř nikdo nepospíchal domů a dožadovali jsme se přídavků. Ani pan učitel nešetřil pochvalou a byl na své svěřence patřičně pyšný. Účinkující sklidili velký potlesk. Potěšující zprávou bylo, že Studenec má hodně muzikálních žáků. Pan učitel vyzval přítomné, aby ve svých rodinách a v obci vůbec hledali náhradu za odcházející členy.

Navštívil nás také pan starosta a již s předstihem jsme slyšeli radostné zprávy o získání finančních prostředků pro naši obec, ale o tom jste se již dočetli v minulém čísle Zpravodaje.

V únoru bylo masopustní posezení při muzice. Nechyběly ani koblihy a gulášová polévka od pana Noska. To však není to podstatné, na co se všichni každý měsíc těší. Důležitější je to společné setkávání.

A už tu máme měsíc březen. Program: „Oživené vzpomínky – video“. Hodně z přítomných bylo o pár let mladších. To tehdy kalendář ukazoval 6. červen 2001 – závěrečné posezení u Višňáků. Mohli jsme slyšet, ale i zazpívat si známé Hašlerovy písničky, árie z operet, moravské písně. Zavzpomínali jsme i na ty, kteří nás již opustili. Díky panu M. Jezdinskému, který celý program natočil. Je to cenný historický dokument, který ukazuje na kulturní život v naší obci, i to, jakým způsobem se dřívější generace uměly radovat a veselit se. Domů jsme odcházeli s příjemnými pocity a ve vzduchu už vonělo jaro.

členka Klubu důchodců

Fotografie – Flétny

Fotografie – Saxofonové kvarteto

Valná hromada T. J. Sokol

Členové T. J. Sokol se sešli 4. dubna na valné hromadě, kde zhodnotili činnost za minulé období a seznámili se plány na rok 2009. Účastníci se rozcházeli s dobrým pocitem, ke kterému přispělo i posezení s hudbou, která je přiměla i k tanci.

Zpráva o činnosti T. J. Sokol Studenec

Valná hromada v loňském roce schválila plán činnosti na rok 2008–09. Většina plánovaných akcí byla splněna, nepodařilo se zajistit dvě akce:

Neuskutečnil se prázdninový tábor pro děti. Důvodem nebyla nepřipravenost akce, ale nezájem dětí a rodičů. Přihlásily se pouze dvě děti. Naší chybou byla pozdní propagace – pouze měsíc předem, a to bylo patrně pozdě. Dále nebylo Vánoční kritérium v běhu na lyžích – bez sněhu se lyžovat nedá.

Z ostatních akcí chci připomenout ty, které nebudou v dalších zprávách.

Červnového turistického zájezdu do Orlických hor se zúčastnilo 34 členů. Orlické hory nejsou od nás daleko, a přesto většina z nás byla poprvé na nejvyšším bodu Orlických hor Velké Deštné a i na známé Masarykově chatě. Zajímavá byla i návštěva zahrady zámku v Novém Městě nad Metují.

Uskutečnila se další dvě Studenecká putování. Zde bych chtěl zdůraznit jejich hlavní myšlenku – poznávat naší obec nejen v historických souvislostech, ale i v dnešní podobě.

V lednu – 24. jsme uspořádali a řada z vás navštívila Sokolský ples, 260 plesajících se určitě dobře bavilo a ples byl i finančně zajímavý. Stejně dobře dopadl i dětský maškarní bál.

Nyní ještě připomenu dvě sice neplánované, ale úspěšné akce, které zasáhly a oslovily i nesokolskou část Studence.

Jarní Studenecké putování bylo věnována památným stromům, které vysazovali naši předci při významných datech naší historie (především v návaznosti na rok 1918). Pod vlivem tohoto putování se v našem výboru zrodila myšlenka navázat v loňském osmičkovém roce na vlastenecké cítění našich předků a připravit důstojné připomenutí 90. výročí vzniku ČSR.

Oslovili jsme představitele OÚ a ZŠ, kde jsme nalezli pochopení při realizaci naší myšlenky, a tak se o státním svátku 28. října loňského roku vysadila lípa samostatnosti v prostoru mezi sokolovnou a budovou školy, byla opatřena tabulkou o historické souvislosti této lípy s ostatními významnými studeneckými stromy. Oslavy dále pokračovaly položením věnce u pomníku padlých a vyvrcholily odhalením pamětní desky u podstavce pomníku TGM, na které je připomenuta pohnutá historie sochy zakladatele našeho státu. Spojovacím článkem těchto tří událostí byl průvod obcí více jak 70 účastníků studeneckého putování. Tato akce dokázala navázat, snad alespoň maličko, na původní sokolské myšlenky našich zakladatelů. Sokol měl totiž ve svých nejlepších letech vedle tělocviku i silné obrozenecké a vlastenecké poslání.

Uskutečnila se ještě jedna nová akce. Již několik let zpátky jsme si zahrávali s myšlenkou silvestrovského výstupu na Strážník. Nyní jsme však od nápadu přistoupili k jeho realizaci a 30. prosince téměř 80 účastníků vystoupilo na vrchol hory Strážník, kde jsme se rozloučili s odcházejícím rokem 2008 a společně si připili na nový rok 2009. Na vrcholu nás již také očekávala výprava (napoprvé zatím méně početná) ze Zálesní Lhoty a společně jsme se pokusili napravovat ne vždy nejlepší sousedské vztahy.

27. února byl uspořádán zájezd na Mistrovství světa v lyžování. Zájezdu se zúčastnilo 32 zájemců, doprava byla autobusem. Účastníci přispěli částkou 200 Kč (úhrada vstupenek). Dopravu zcela hradila T. J. jako poděkování za mnohaletou pomoc při pořádání různých sportovních akcí, hlavně Posvícenského koláče a zimních lyžařských závodů.

V našich řadách máme i nadšeného atleta – Jiřího Horáka, který se již řadu let zúčastňuje různých veteránských soutěží ve vrhačských disciplínách. A vede si velice dobře, dokladem jsou jeho umístění: vrh koulí 4 kg 3. místo na M ČR veteránů v kategorii nad 75 let, v hodu diskem byl dokonce 2. Nářadí o váze 1 kg dokázal hodit do vzdálenosti 22,94 m. V celoročních tabulkách získal v kouli 6., v disku 5. místo. Gratulujeme!

Tato prvá část zprávy byla o spolkové činnosti, ve druhé části se zmíním o provozu v naší sokolovně. Loňskou zprávu jsem začínal větou: Stálým a těžkým břemenem je kvalitní zabezpečení provozu sokolovny. Letos tuto větu mohu opakovat, ale mohu i říci, co se podařilo s tímto břemenem vykonat. Pro zajištění lepšího a finančně méně náročného vytápění byly instalovány nové sahary (to jsou fukary, které svým hlukem trochu ruší). Cena 102 000 Kč. Výsledkem bylo, že stížnosti na malé teplo ve velkém sále výrazně ubyly. Dále byly opraveny židle a stoly. V kuchyni byla opravena elektroinstalace, pojistky již nevypadávají, když se zapne více jak jedna konvice.

Důležitou součástí této budovy je turistická noclehárna, zde se pokračovalo ve zvyšování turistického standardu ubytování – pokoje byly vymalovány, byly vyměněny matrace na všechna lůžka (téměř 40 000 Kč), byla opravena a natřena některá okna. V minulé zprávě jsem poukázal na trvalý propad zájmu o ubytování, úbytek noclehů se sice podařilo zastavit – v roce 2007 bylo 2518 noclehů, v roce 2008 noclehů bylo 2544, to je však navýšení o pouhých 26 noclehů. Ke zlepšení situace je třeba především větší propagace nejen Sokola a noclehárny, ale hlavně celého Studence.

Jaroslav Hák, starosta

Sokolské pozvánky

8.květen – 28. ročník Běhu vítězství

červen

Činnost lyžařského oddílu T. J. SOKOL Studenec 2008–9

Celoroční činnost lyžařského oddílu, kterou hodnotíme od dubna roku 2008 do konce března letošního roku, můžeme rozdělit na tři části, a to pořadatelskou činnost, závodní a tréninkovou činnost a brigádnickou činnost.

Nyní k jednotlivým činnostem podrobněji:

Pořadatelská činnost byla zahájena uspořádáním již 27. ročníku Běhu vítězství, což je závod v přespolním běhu, který se koná pod Strážníkem u Velblouda. Tohoto závodu se 8. 5. 2008 v příjemném jarním počasí zúčastnilo 82 závodníků, a pro každého byla připravena drobná cena.

13. září 2008 byl uspořádán 41. ročník Posvícenského koláče a 33. ročník Memoriálu Mirka Háka. V tomto, na okolí jednom z největších přespolních běhů, startovalo v pěkném podzimním počasí 595 závodníků, cenu Květy Jeriové pro nejlepšího studeneckého běžce získal, tak jako v loňském ročníku, Zdeněk Klíma, který ve své kategorii obsadil osmé místo

Závod mužů se běžel jako 33. ročník Memoriálu Mirka Háka a startovalo v něm celkem 63 závodníků. Vítězství z loňského roku obhájil Martin Mikuš z Lomnice nad Popelkou, na druhém místě skončil Jan Balcar z Tanvaldu, třetí doběhl Stanislav Kynčl z Jilemnice.

Závod měl, tak jako vždy, vysokou sportovní i organizační úroveň, za což patří dík více jak 60 rozhodčím a pořadatelům.

V zimním období dne 21. února 2009 uspořádal náš oddíl ve spolupráci s dalšími členy Sokola a příznivci lyžování Přebor České obce sokolské, který byl letos, díky aspoň v této době minimální sněhové pokrývce, uspořádán ve Studenci. Dopoledního závodu volnou technikou s intervalovým startem, který byl zároveň veřejným závodem ve všech kategoriích od žáků až po veterány a současně i Krajským pohárovým závodem žactva Libereckého kraje, se zúčastnilo celkem 322 závodníků. Odpoledne pak proběhl ještě druhý závod klasickou technikou s hromadným startem, ve kterém mohli startovat pouze členové Sokola, kterých bylo 55.

Po dvouleté přestávce jsme mohli letos opět 1. 3. 2009 na běžeckém kolečku u školy uspořádat tradiční Studeneckou štafetu, které se zúčastnilo celkem 48 lyžařů.

Pro nedostatek sněhu ve Studenci se nemohlo uskutečnit Předvánoční kriterium.

Oddíl lyžování uspořádal také dne 27. 2. 2009 zájezd na Mistrovství světa v klasickém lyžování na závod štafet mužů.

Závodní a tréninková činnost:

Pod vedením Josefa Boury a Petra Plecháče jsme již pátý rok pokračovali v systematické celoroční přípravě. Tréninková skupina zůstala ve stejném složení jako vloni a sestávala z mladší žákyně Elišky Plecháčové, starší žákyně Anny Soukupové, starších žáků Jana Boury a Jana Šulce a mladšího dorostence Petra Plecháče.

Tréninky v jarním a letním období probíhaly vždy v úterý a v pátek, v podzimním a zimním přípravném období se počet tréninkových dnů v týdnu zvýšil podle věku na 3 až 5.

Letošní zima nám byla vcelku nakloněna, lyžovat jsme začali 22. 11. 2008 na Horních Mísečkách a až do konce listopadu se mohlo lyžovat i ve Studenci. V prosinci jsme opět museli za sněhem na Horní Mísečky, částečně trénovat ve Studenci jsme začali v půlce ledna a sníh nám vydržel do začátku března. Přesto však většina tréninků byla směrována na Horní Mísečky či Benecko. V této souvislosti chci poděkovat všem učitelům a vedení studenecké základní školy za jejich vstřícný přístup při uvolňování ze školní výuky.

Naši závodníci absolvovali od osmi do šestnácti závodů, mezi největší úspěchy letošní zimy pak patří u jednotlivých závodníků následující umístění:

Eliška Plecháčová:

Anna Soukupová:

Jan Boura:

Jan Šulc:

Petr Plecháč:

V kategorii mužů hájí náš oddíl Michal Hák, který na trati Jizerské padesátky obsadil 61. místo, a díky tomu, že má II. výkonnostní třídu, pravidelně startoval na celorepublikových závodech.

Pod vedením Marie Bergerové se obnovila činnost lyžařské přípravky. Díky dobrým sněhovým podmínkám probíhaly tréninky dvakrát týdně a zúčastňovalo se jich 9 dětí školního věku a 7 předškoláků. V předvánočním čase byl kladen důraz na nejzákladnější lyžařské dovednosti, a protože děti byly šikovné, mohly už v únoru a březnu závodit. Většina z lyžařů školáků absolvovala 6 závodů – tři v domácím studeneckém prostředí, dva na Benecku a jeden v Kořenově. Nejlepší výsledky měli malí závodníci na Lízátkových závodech na Benecku. V pěti obsazených kategoriích dosáhli na 3 medaile a dvě 6. místa. Z předškoláků startovali: Linda Zahradníková, Lukáš Trejbal, Veronika Bergerová, Lucie Pekárková, Magdaléna Chrástová a Ondřej Berger. Ze školáků obsadila 2. místo Renata Trejbalová, 3. místo Magdaléna Bergerová a Dominik Pekárek, na šestém místě byla Tereza Chrástová a Patrik Pekárek.

Brigádnická činnost je jako každý rok zahajována tradičním sběrem železného šrotu, další brigádnické akce jsou pak vždy před Posvícenským koláčem a zimní sezónou, při kterých se upravují lyžařské tratě na Strážníku.

O údržbu naší techniky, ale nejenom o ni, se odpovědně stará po celý rok pan Josef Boura starší, za což mu patří naše poděkování, tak jako všem ostatním, kteří ve svém volném čase neváhají pomoci a mají tak také svůj podíl na tom, že se naší tělocvičné jednotě daří udržet chod lyžařského oddílu a ještě dosahovat dobrých výsledků.

za oddíl lyžování T. J. SOKOL Studenec Petr Plecháč

Sportovní klub Studenec

Fotbal

Všechna fotbalová družstva se připravovala se svými trenéry ve studenecké sokolovně, na výbězích v terénu nebo ve sportovním areálu Pensionu Trautenberk. Upustili jsme od účasti na halových turnajích, neboť jsou finančně velmi náročné a zúčastňují se jich převážně mužstva z regionálních či celostátních mládežnických soutěží.

Určitý klid nastal i v tradičních zimních změnách dresů. Na hostování do Martinic byl uvolněn Tomáš Hermon, naopak z hostování v Martincích se vrátil Filip Kudrnáč a ze Zálesní Lhoty Lukáš Korotvička. Na půlroční hostování byl získán Luboš Dlabola z Kruhu. Mezi mládeží došlo k jediné změně, Danda Mejvald přešel z hostování v Jilemnici na hostování do Vrchlabí.

V přípravě béčko zvítězilo na umělé trávě v Jičíně 3:1 nad Starým Místem a áčko remizovalo na umělé trávě v Železném Brodě s Jilemnici 1:1.

Orientační běh

I orientační běžci v zimě nezaháleli, pravidelné tréninky v sokolovně vystřídaly předjarní výběhy, které měly mnohdy blíže k zimním vánicím. Konal se i tradiční halový přebor v orientačním běhu (v sokolovně) a ve svých kategoriích byli nejlepší Markéta Urbanová, Kristýna Šemberová, Aleš Kalenský, Štěpán a Michal Kučerovi.

Rušno bylo i v přestupních termínech, oddíl orientačních sportů se dále rozrostl o nové členy do soutěží družstev. Z Jilemnice se vrátili Honza Exner a Tomáš Klouček (loňští přeborníci ČR v dorostu), na přestup přišli z Jilemnice Vendula Viková, Anna Freyová a Filip Votoček a z Jičína Radka Uvizlová a Adam Chloupek.

Počátkem února také oddíl orientačních sportů uspořádal za obtížných sněhových podmínek Český pohár v lyžařském orientačním běhu za účasti české reprezentace. Pro ni to byl jeden z posledních testů před odletem na Mistrovství světa v lyžařském orientačním běhu, které se konalo až v dalekém Japonsku. A právě z této dálky přiletěly historicky první medaile pro tento sport, vítězka studeneckého závodu Barbora Chudíková vybojovala stříbro a společně s druhou ze studeneckého závodu Helenou Randákovou vybojovala bronz ve štafetě. V elitním závodě mužů se za vítězným Janem Šedivým srovnala kompletní česká reprezentace v pořadí Jakub Škoda, Jan Lauerman a Michal Drobník.

Fotografie – Závody Českého poháru v LOB ve Studenci

Oddíl alpského lyžování

Bývalá závodnice SK Studenec Pavla Klicnarová (přestoupila do Bižuterie Jablonec) reprezentovala Českou republiku na zimní univerziádě v Koreji. Z dalších závodníků SK Studenec se nejlépe vedlo Daniele Markové, která si odbyla i křest ve Světovém poháru v sjezdu ve Švýcarsku, obhájila prvenství na mezinárodním Mistrovství Velké Británie v italském Formiu a postoupila v žebříčcích jednotlivých disciplín. Úplně podle představ se jí nedařilo na Mistrovství ČR ve Špindlerově Mlýně, kde ji nejprve zradila náhlá sněhová vánice (po prvním kole byla druhá) a ve druhém závodě chyba v jedné z branek, takže z toho byla jen velká bedna (5. místo) v obřím slalomu. Přesto však medaili SK Studenec opět získal, a to zásluhou 3. místa Adama Ziky v obřím slalomu.

Fotografie – Dana Marková

Školní sportovní klub

Školní sportovní klub využil upravených běžeckých tratí a uspořádal školní přebory v běhu na lyžích. Sokol Studenec zapůjčil startovní čísla, označení startu a cíle a stupně vítězů. Počasí bylo krásné, přemrzlý sníh, -4 ºC, slunečno, technika lyžování dle uvážení závodníka, někdy dosud nevídaná…

Všichni závodníci, kteří se zúčastnili, nepodváděli, snažili se, vzájemně se povzbuzovali, si zaslouží pochvalu. Vítězům pochopitelně gratulujeme.

1. třídaMagdaléna BergerováFrantišek Kuřík
2. třídaRenata TrejbalováDominik Pekárek
3. třídaLudmila KadlecováJakub Tomáš
4. třídaMarkéta UrbanováJan Tomáš
5. třídaAneta GrosmanováDavid Kulhánek
6. třídaEliška PlecháčováMartin Kuřík
7. třídaLenka VydrováMichal Nosek
8. třídaKristýna UlvrováJan Šulc
9. třídaIva BraunováPetr Plecháč

Celkem se zúčastnilo 81 žáků druhého stupně. Nejslabší byla účast deváté třídy, kde částečně zvítězila nemoc a někdy i lenost! Na prvním stupni byla účast 97 žáků a naši nejmenší si ostudu rozhodně neudělali. Poctivě v hodinách TV trénovali a navíc závodili s nadšením.

Povzbudit je přišly maminky s mladšími ratolestmi, dědové, babičky a kolemjdoucí. Nechyběl ani Josef Boura senior, který tratě udržuje, podívat se a možná hledat nové talenty přišel i Jaroslav Hák, starosta Sokola.

Jistě se nějaké chybičky vloudily, ale největší chybou by bylo, kdybychom děti, které mají lyžařskou stopu u školy, nevedli k tak krásnému zdravému zimnímu sportu, kterým běžecké lyžování nepochybně je…

Nejlepší závodníci prvního stupně se zúčastnili Přeboru benecké školy, kde se v konkurenci okolních škol nejvíce dařilo Magdaleně Bergerové a Dominiku Pekárkovi (5. místo).

Další tradiční akcí je štafeta Plaveme s EU v plaveckém bazénu v Jičíně (50×25 m), nejlepších časů dosáhli David Kulhánek a Vendula Mašková.

PaedDr. Petr Junek

Fotografie – Nejmladší vítězky z první třídy

Brokolice údajně pomáhá i proti následkům cukrovky

Brokolice, označována svými příznivci za nejzdravější zeleninu vůbec, má šanci rozšířit seznam svých blahodárných účinků o další položku. Podle vědců z univerzity v britském Warwicku by totiž mohla pomáhat i proti nepříznivým dopadům, které má cukrovka na stav tepen a cév nemocných.

Laboratorní pokusy, které ale musí být ještě prověřeny dalšími testy v běžných životních podmínkách, prokázaly, že jedna ze složek obsažených v brokolici je schopna podpořit produkci enzymů, které chrání tepny a cévy, a zároveň redukovat vysoký obsah určitých molekul v krvi, které poškozují cévní buňky. Touto složkou je sulforafan, který je obsažen v brokolici i v dalších rostlinách čeledi brukvovitých, jakou jsou květák, různé druhy zelí, kapusta nebo kedlubny.

Lidé s cukrovkou trpí až pětkrát častěji kardiovaskulárními chorobami než ostatní. Buňky cév jsou poškozovány vysokým obsahem glukózy, která cukrovku provází. Sulforafan je však schopen redukovat podle britských vědců až o 73 % obsah škodlivých molekul v cévách a aktivovat očistné antioxidanty a enzymy.

zdroj: www.celostnimedicina.cz

Zapečená brokolice (2 porce)

300 g brokolice, sůl, 10 g másla na vymazání pekáčku, ½ vejce, trocha mléka, 40 g strouhaného sýru

Brokolici rozdělíme na růžičky a omyjeme. Krátce provaříme v horké vodě. Poté naskládáme do předem vymazaného pekáčku. Vejce rozšleháme s mlékem a mírně osolíme, nalijeme na brokolici. Před úplným změknutím posypeme nastrouhaným sýrem a necháme dopéct.

E: kcal 256, kJ 1074, B 18,7 g, T 15 g, S 8,9 g

Fotohádanka

Archivní fotografie domu (pořízená roku 1948)

Správnou odpověď na fotohádanku uvedeme v příštím čísle.

Pozvánka na Studenecké míle

Obec Studenec, jako partner závodu si Vás dovoluje pozvat na 2. ročník soutěže historických vozidel „O pohár starosty obce Studenec“.

Pozvánka na Studenecké míle

Studenecký zpravodaj 2/2009

Vydává Obecní úřad Studenec

Uzávěrka dalšího čísla: 29. května 2009

Příspěvky lze zasílat na e-mail obec@studenec.cz.