Studenecké putování k Roubence – z pohledu organizátora a účastníka, průvodce putováním
Zprávy obecního úřadu – uzávěrka fotosoutěže, informace SMO Krkonoše, raná péče v Diakonii, poradny v Jilemnici
Vítání občánků ze dne 19. října 2005
Předávání nové hasičské cisterny
První vikariátní setkání mládeže
Jóó, za „bolševika“, to se nám žilo…!?
Posvícenský koláč – přespolní běh 10. září 2005
Školní sportovní klub – nejvšestrannějsí 4. třída Jilemnicka, atletické závody, přehazovaná, fotbalový turnaj žáků
Sokol Zálesní Lhota – fotbal, úprava hřiště
Obec Studenec – charakteristika Studence a Zálesní Lhoty
Fotografie na titulní straně – Dosavadní a nová hasičská cisterna před hasičárnou
Ve státní svátek 28. září jsme opět měli možnost dozvědět se něco víc o Studenci a jeho okolí. Konalo se další Studenecké putování, které tentokrát vedlo ke studánce Roubenka. Přinášíme pohled na tuto akci z řad organizátorů a účastníků, přečíst si můžete také zkrácenou verzi průvodce, kterého obdržel každý účastník.
Základní škola Studenec a Sokol Studenec uspořádali 28. září 2005 v pořadí již třetí putování, a to k Roubence, v délce 6 km. Každý ze 110 účastníků dostal pamětní list s tištěnou informací s poznatky o zastaveních na trase a mapou trasy.
Vyšli jsme od sokolovny a první zastavení bylo na Nouzově. Zde jsme viděli velmi pěkně opravené a zmodernizované starší chaloupky i novější domy. Nouzov má být místem budoucí soustředěné zástavby 10 rodinných domů.
Cesta pokračovala Na Hromada. Zde jsme získali mnoho zajímavých informací od ředitele zemědělského závodu Zetka Strážník Ing. Pavla Jirana. Zemědělství představovalo a stále bude představovat důležitou složku života obce. Zdejší vzorně obhospodařovaná pole napomáhají dotvářet velice pěkný vzhled zdejší krajiny. Dozvěděli jsme se o modernizaci výroby, zmenšování počtu pracovníků i o velikém množství vyprodukovaných výrobků a o jejich nesnadném uplatnění na trhu. Zastavení bylo blízko polního letiště, které kromě zemědělských letadel využívají i ultralehká letadla a rogala.
Další zastavení bylo u velkého krmelce na okraji lesa. Zde nás informoval Ing. Libich, myslivecký hospodář mysliveckého sdružení Černý les. Dozvěděli jsme se, že nejzastoupenější je srnčí zvěř, přebíhá tudy černá zvěř neboli prase divoké. Ostatní drobná zvěř je v malém počtu oproti minulosti. Záslužná je práce pana Štefana, který odchovává bažanty a vrací je do volné přírody. Tato chovná zařízení jsme viděli 28. 9. 2004 při našem prvním putování, a to Dolenskem.
Zajímavé bylo zastavení při cestě lesem u dvou lesních mravenišť. Lesní mravenci pomáhají udržovat přirozenou biologickou rovnováhu lesa tím, že hubí některé škodlivé hmyzí druhy. Sami jsou potravou ptáků a jiných živočichů. Blízko mraveniště můžeme najít jejich hlavní cesty a ty jsem pro názornost vyznačil proutky.
Na nejvzdálenějším místě našeho putování byla studánka Roubenka, kterou společně opravily obce Studenec a Roztoky. Pověst říká, že nejmilejším místem dvou dcer z prklínské tvrze byla v nedalekém lesíku kamenná studně „Roubenka“, kde rády sedávaly na drnovém sedátku. My jsme se zastavili, přijali drobné pohoštění (energie sbalená na cesty) a především si společně zazpívali za doprovodu kytary a harmoniky manželů Hákových krásné vlastenecké písně Ta naše písnička česká a Chaloupky pod horami. Slova písně jsme měli na lístku a byla zde i báseň Josefa Václava Sládka Křišťálová studánka, kterou jsme si v tomto prostředí majestátu lesa mohli přečíst.
Účastníky pochodu byly i děti v kočárcích a jejich obětavé maminky je dovezly až k Roubence. Byly zde i celé rodiny. Zmínil jsem se turistům v Jilemnici a ti na náš pochod přišli pěšky z Jilemnice a vraceli se domů vlakem z Roztok. Panu Nechanickému v jejich řadách je 82 let.
V zimě bychom mohli při dalším Studeneckém putování dokončit okruh okolo Studence. Minule, 5. 3. 2005, jsme putovali na Strážník a Horku. Nyní bychom šli k Lípě Svobody, za Kruhovku, textilní továrnu, Trautenberka a Kovaříkovu skalku za hasičský dům. V létě bychom mohli jít na zříceninu hradu Levín.
Všem účastníkům přeji hezké zážitky z našich cest a případné jejich opakování s přáteli.
První podzimní středu, na svatého Václava, se konalo druhé letošní Studenecké putování, v celkovém pořadí již třetí. Putovníci z řad nejen studeneckých občanů (zastoupeny byly snad všechny věkové skupiny, nejmladší účastník se vezl na kočárku a obdiv zaslouží i výkon mnohých seniorů) se sešli v půl druhé u Sokolovny, kde dostali průvodce s informacemi a trasou. Po prezentaci pan učitel Mgr. Pavel Zajíc odborným výkladem a plakáty přiblížil svět mravenců, jejichž stavby jsme měli cestou potkat.
Trasa vedla po cestičce Strání na dolení silnici, dále na Nouzov a kolem sv. Františka až k první zastávce Na Hromadách (Na Drahách). Cestou se k naší téměř stočlenné skupině přidala i skupina turistů z Jilemnice. V místě u totemu a informační tabule již čekal pan Ing. Pavel Jiran (ředitel ZETKA Strážník, a. s.), který nás seznámil s historií zemědělství ve Studenci. Vysvětlil situaci bývalého JZD po r. 1989 a přiblížil nám i současný stav zemědělství v našich obcích. Řeč přišla i na rogalisty využívané letiště a melafyrový lom, který je nepostradatelnou součástí hospodaření společnosti a na který byl pěkný výhled. Horší výhledy už byly na hory, které jsme si mohli za nízkou oblačností pouze představovat.
Další přestávka nás čekala na začátku lesa, v místě pod bývalým posedem. Předseda mysliveckého sdružení Černý Háj pan Libich podal informace ohledně výskytu a chovu zvěře v našich lesích. Poté jsme pokračovali po lesních cestách až k mraveništím, kde jsme mohli pozorovat dokonale organizované chování těchto tvorečků. Od cíle našeho putování nás již dělilo jen několik desítek metrů lesní cestou a závěrečný sešup ke studánce Roubence. Zde jsme se mohli občerstvit nejen svěží vodou ze studánky, ale i tatrankou, která byla pro každého účastníka putování připravena. Manželé Hákovi zpříjemnili chvíle u studánky několika českými písničkami za doprovodu kytary a harmoniky.
Nejen já odcházím domů s radostným pocitem z vydařeného odpoledne. Za to patří dík všem organizátorům, zejména panu PaedDr. Petru Junkovi za přípravu informačního průvodce a panu Mgr. Pavlu Zajícovi za zorganizování celé akce a průvodcovské slovo. Hodně sil a elánu do přípravy dalších etap Studeneckého putování!
Od sokolovny podél parkoviště a tenisových kurtů ZŠ Studenec (1991), klubovny Jednoty Českého Orla (pozemky odkoupené od Františka Albrechta v roce 1936), budovy Základní školy Studenec (1960), v jejíž zahradě se připravuje výstavba nové mateřské školy a naproti ní přes cestu sportovního areálu s fotbalovým hřištěm, Strání nad Štefanovým mlýnem na dolní silnici. Po několika metrech odbočit vpravo na Nouzov a pokračovat po cestě k soše svatého Františka, dále k informační tabuli Na Hromadách a od ní na polní letiště Zetky Strážník.
Sídlo: Studenec č. p. 332
Vznik: založena k 1. 1. 2001 Zemědělským družstvem Studenec jakožto jediným akcionářem
Vlastnická struktura: akciová společnost, celkové zapisovaná jmění 50 mil. korun, 332 akcionářů, největší akcionář ZD Studenec (30 %), zbytek drobní akcionáři s jednotlivým podílem do 2 %
Předměty činnosti: zemědělská výroba, lesní výroba, opravy pracovních strojů, silniční motorová doprava nákladní, činnost prováděná hornickým způsobem dobývání ložisek nevyhrazených nerostů, zemní mechanizované práce aj.
Zemědělská výroba: Firma hospodaří na 1040 ha zemědělské půdy, z toho 520 orná, 520 louky a pastviny. Téměř veškerá půda je pronajatá. Průměrná nadmořská výška je cca 500 m n. mořem. Pěstují se obiloviny, pícniny, řepka olejka, silážní kukuřice, brambory. Hlavním úkolem rostlinné výroby je výroba krmení pro skot, potravinářské pšenice a sladovnického ječmene.
V živočišné výrobě je hlavním oborem chov skotu a výroba mléka. Chová se české červenostrakaté plemeno s kombinovanou užitkovostí. Obrat stáda je uzavřený. Chov prasat je omezen, provádíme výkrm pro potřeby zaměstnanců a místního řezníka.
Ostatní předměty podnikání kromě hornické činnosti pouze zabezpečují hlavní výrobní činnosti a na celkovém výsledku hospodaření se podílejí minimálně.
Dosahované výnosy: Obiloviny 5,1 t/ha, řepka 4,4 t/ha – výnosy roku 2004, letošní jsou slabší, obilí cca 4,1 t/ha. řepka cca 1,8 t/ha.
Dodávka mléka na krávu – cca 5 000 l, užitkovost dle kontroly užitkovosti 5 500 l.
Těžba kamene: Firma provozuje lom s těžbou stavebního kamene – melafyru. Roční těžba se pohybuje kolem 110 000. tun. Současné rozšíření umožní těžit ještě cca 30 let. Do budoucna se počítá s tím, že po vytěžení vznikne v lomu vodní plocha. Prodává se lomový kámen, makadam ve frakci 0–63 a odpad.
Ekonomika: Celkové výkony cca 42 mil. Dosažený zisk v roce 2004 – 3,88 mil. Kč.
Zaměstnanci: Celkem 59 zaměstnanců, technici 12. Průměrná mzda 14 500 Kč
Přes polní letiště po honitbách Mysliveckého sdružení Černý les (na území obcí Studenec a Zálesní Lhota mají své honitby kromě tohoto sdružení ještě Myslivecké sdružení Roubena a Myslivecké sdružení Černý háj).
Vzniklo v roce 1992 oddělením z MS Roubenka Roztoky u Jilemnice. V současné době má 7 členů a jednoho adepta. Od HS Studenec má v nájmu 719 ha honebních pozemků, z toho 258 ha orné půdy, 209 ha luk pastvin, 236 ha lesní půdy a 16 ha ostatních ploch.
Nejzastoupenější a hlavní zvěří pro MS je srnčí s kmenovým stavem 34 ks. Z další spárkaté zvěře se v honitbě objevuje černá zvěř neboli prase divoké. Ovšem jenom jako zvěř přebíhavá, tudíž jí nemůže MS plánovat, pouze náhodně lovit.
Z drobné zvěře je zastoupen zajíc polní, v současné době v poměrně nízkém stavu, takže ho myslivecké sdružení prakticky neloví. Bažant obecný z našeho revíru v divoké formě vymizel a v současné době se MS snaží umělým odchovem u pana Štefana ho opět vrátit do volné přírody.
Hlavní činností členů MS je chov a péče o zvěř. Vzhledem ke klimatickým podmínkám je to především zimní přikrmování. Pro tyto účely vlastní MS 8 velkých krmelců se zásobníky pro příkrm spárkaté zvěře a sedmery jesle pro příkrm zajíců. Jadrné krmení do těchto zařízení získává MS brigádami u místních zemědělských společností. Objemné krmivo si každý myslivec zajišťuje sám.
V předjaří nakupuje Myslivecké sdružení léčivo pro spárkatou zvěř a podává ji společně s jadrným krmivem.
Nedílnou součástí péče o zvěř je i tolik diskutovaný lov. Bohužel v dnešní kulturní krajině není možno jinou formou regulovat stavy zvěře a především oddělovat slabé, přestárlé a nemocné kusy od užitkové zvěře. Tlumení škodné zákonem povolené je taktéž součástí práce každého myslivce pro další zvelebení honitby.
Procházka k Roubence je plna přírodních zajímavostí, s nimiž se můžete setkat a ke kterých bychom jako k přírodním památkám měli mít i určitou úctu.
Rozhodnete-li se pro výlet ke studánce Roubenka v kteroukoli roční dobu, vždy máte příležitost vidět cestou mnoho zajímavého. V průběhu Vašeho putování projdete několik typů prostředí – pole, louky, les, opuštěný lom, mokřady – a v každém z nich lze nalézt pozoruhodné zástupce živé i neživé přírody. Pojďme se s některými z nich seznámit trochu blíže.
Na okraji obilného lánu můžete ještě v průběhu pozdního léta uvidět pestrobarevný pás kvetoucích polních plevelů, jako např. chrpy, vlčí máky apod., výjimečně lze zahlédnout také nachové květy koukolu polního (Agrostemma githago) polního plevele, který se vinou intenzivního používání hnojiv dokonce dostal na seznam ohrožených druhů rostlin.
Jen o pár kroků dál Vás možná překvapí výrazný hlasový projev, ozývající se z vysoké trávy. Chraplavé vrzání, skřípání a broušení náleží téměř nelétavému zástupci ptačí říše chřástalu polnímu (Crex crex), rovněž patřícímu mezi zákonem chráněné druhy. Mimochodem, jeho latinské jméno přesně vystihuje fonetiku jeho teritoriálního hlasu, ozývajícímu se především na jaře.
Na rozdíl od chřástala, který žije na zemi, za ostatními ptačími zajímavostmi musíme zvednout hlavu do výše – vysoko kroužící káně lesní (Buteo buteo) či třepetající se poštolka obecná (Falco tinnuculus) se vyskytují poměrně běžně, ale zahlédnout jestřába lesního (Accipiter gentilis) už vyžaduje trochu štěstí. V tomto roce si vyhlédl statný buk v lesích k zahnízdění další vzácný opeřenec – nádherně vybarvený čáp černý (Ciconia nigra). Spíš než na hnízdě ho můžete spatřit při jeho rozvážném letu nad lesem či lukami.
O ptačích druzích by se dalo hovořit dlouho, na závěr snad několik druhů, které Vás zaujmou výjimečným hlasem či obratným letem a nepatří mezi běžné druhy – žluna zelená (Picus viridis), strakapoud velký (Dendrocopus major), čejka chocholatá (Vanellus vanellus), rorýs obecný (Apus apus), puštík obecný (Strix aluco), budníček menší (Phylloscopus collybita) a další.
Vrátíme-li se zpět na začátek našeho povídání, do říše rostlin, jsou velkou zajímavostí tzv. remontující jarní rostliny, které občas zamění jaro za podzim a začnou podruhé v roce kvést – jako např. letos blatouch bahenní (Caltha palustris) na vlhké louce pod Hromadami. Jen o malý kousek dál najdeme stále ještě kvetoucí a velmi příjemně vonící dobromysl obecnou (Origanum vulgare), rostoucí na teplých a suchých stanovištích. Příjemný zážitek nám na konci léta svou barevností připraví také bohatě kvetoucí černýš lesní (Melampyrum sylvaticum). To už se pomalu dostáváme do stínu lesa. Uměle založené smrkové monokultury neoplývají zvláštní bohatostí bylin. Stačí ale jeden starý buk či skupinka olší a monotónní koberec jehličí doslova rozkvete. Na takových místech potom naleznete jedovaté vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), husté porosty bažanky vytrvalé (Mercurialis perennis), nezaměnitelné kožovité listy kopytníku evropského (Asarum europaeum) či statný kokořík přeslenitý (Polygonatum verticilatum) se zářivě červenými plody na lodyze. Všechny tyto druhy nám připomínají, že kdysi v těchto místech rostl smíšený les s převahou listnatých dřevin, zejména buků a dubů.
Ještě jedna připomínka nás cestou čeká – nenápadná skupinka hnědnoucích bylin na okraji lesa – bez chebdí (Sambucus ebulus). Je příbuzným obou běžnějších bezů, černého a hroznatého. Je výjimečný svou poměrně silnou jedovatostí a naznačuje, že v okolí Studence lze nalézt některé rostliny a živočichy z teplejších oblastí.
V lese lze nalézt podněty pro všechny naše smysly, čich nevyjímaje. Pro něj představuje znamenitou příležitost k uplatnění silný zápach z dospělých plodnic hadovky smrduté (Phallus impudicus). Její „aroma“ není samoúčelné, láká jeho prostřednictvím hmyz, který potom roznáší její výtrusy po okolí. V mládí je tato později nevábná houba dokonce vhodná k jídlu. V té době má ovšem tvar menšího slepičího vejce a spíše příjemnou houbovou vůni.
Osvěženi chladivou a chutnou vodou ze studánky Roubenka se můžete vydat na zpáteční cestu. Cestou Vás zaujme několik poměrně rozměrných mravenišť lesního mravence (Formica polyctena), představujících důležitou součást zdravého lesa. V posledních letech je možné stále častěji zahlédnout v korunách stromů bravurně se pohybující veverku obecnou (Sciurus vulgaris). Na závěr našeho putování můžete na již zoraném poli nalézt, a jako vzpomínku na příjemné odpoledne uschovat, některý z polodrahokamů. Jejich krása patří rovněž mezi jedinečnosti přírodního bohatství Podkrkonoší.
Pokud jste při Vašem toulání podzimní přírodou zahlédli alespoň část přírodních krás, o nichž byla na předchozích řádcích řeč, měli jste obrovské štěstí a snad Vás tyto zážitky naplnily pokorou vůči všemu živému i neživému kolem nás. Pokora je jediná šance jak uchovat přírodu pro příští generace alespoň takovou, jakou ji známe dnes.
Les v okolí Roubenky je zároveň místem výskytu chráněného mravence lesního, který hnízdí v podobě velkých mravenišť. O jeho ochranu se už po více než 20 let stará akce Formica.
Mravenec lesní je strážcem čistoty naší přírody. Stará se o odklízení odpadu a pomáhá udržovat biologickou rovnováhu hmyzích druhů. Počet typických kupovitých mravenišť v evropských lesích se v posledních letech výrazně snížil. Mravenci z rodu Formica se stali ohroženými druhy. Formica rufa neboli mravenec lesní je zřejmě nejpopulárnějším druhem evropského mravence, přestože je pouze jedním z mnoha zástupců své skupiny. Ve světě žije téměř 10 000 druhů mravenců, v České republice přes sto druhů. Mravenec lesní tvoří stejně jako jeho blízký příbuzný Formica polyctena (mravenec množivý nebo též mravenec lesní menší) nápadné kupy z jehličí, které jsou domovem velkých kolonií tohoto hmyzu. Podobné kupy, i když plošší, vytváří mravenec travní. Všichni mravenci, kteří si budují mraveniště ve tvaru kup, jsou chráněni. V současné době jich rychle ubývá.
Lesní cesta nás zavede až ke studánce Roubenka, která byla společným dílem Obcí Studenec a Roztoky u Jilemnice opravena.
O vzniku Roubenky vypráví pověst, která má v sobě možná až příliš mnoho lidové tvořivosti. Na prklínské tvrzi údajně žil rod lecha Mříče, podle něhož je pojmenována obec Mříčná a tato tvrz údajně hostila na své cestě za svým budoucím manželem knížetem Vratislavem v roce 906 Drahomíra z kmene Stodoranů (pohanský kmen Polabských Slovanů). Jinak Drahomíra není nikým jiným než matkou svatého Václava, jeho bratra Boleslava, zakladatele českého státu, a Spytihněva.
Na prklínské tvrzi žil za dávných dob rytíř, jemuž zemřela manželka a zanechala dvě malé dcerušky. Rytíř se podruhé neoženil, ale staral se pečlivě o své děti. Žili odloučeni od světa, sami pro sebe, ale spokojeně. Rytíř zestárl, dcerky vyrostly ve sličné panny a zdálo se jim, že ani jinak býti nemůže, ale brzo nastaly veliké změny v jejich životě. Ustaraný otec se roznemohl a zemřel. Dcery osaměly, stýskalo se jim po otci, ale nebylo pomoci. Musily se starati o svůj stateček. I do města, které se rozkládalo pod tvrzí, časem zašly a pozorovaly práci pilných cvočkářů a špendlikářů. Nejmilejším jejich místem byla kamenná studně „Roubenka“ v nedalekém jejich lesíku. Tam měly drnové sedátko, tam si vypravovaly o otci a slibovaly si, že se nerozejdou.
Jednou tam zase seděly, tu se ozval v lese dusot koně a za malou chvíli se u nich objevil vladyka ze Mříčné. Požádal je o trochu vody, pohovořil s nimi, a když se s nimi loučil, stiskl starší sestře ruku, začervenala se a zvala ho, aby se u nich na tvrzi zastavil, až zase pojede okolo. Od těch dob býval Mříčenský častým jejich hostem a konečně došlo ke sňatku se starší sestrou.
Svatba se konala doma a vladyka hned druhého dne si odvážel svou manželku na Mříčnou. Mladší sestra truchlila nad druhou ztrátou a nemohla žalem ani ze dvora vyjíti. S věže tvrze se s nimi loučila a rukou jim kynula. V tom všichni hrůzou vykřikli: nešťastná sestra se příliš předklonila, vypadla z okna do hlubokého příkopu, odkud ji vynesli mrtvou. To starší sestru velice zarmoutilo a rozkázala postaviti na místě neštěstí kamenný kříž. Tvrz se rozpadla, městečko bylo ve velkých válkách zničeno a již se nezmohlo. Na památku zůstalo jenom několik jmen.
Fotosoutěž na téma „Příroda, portrét, děti a stavby ze Studence a Zálesní Lhota“ se uzavírá 11. listopadu 2005 ve 12 hodin. Do té doby můžete na obecní úřad v zalepené obálce odevzdat či poslat Vaše snímky formátu alespoň 15×21 cm. Fotografie musí být vzadu označeny číslem a v přiloženém seznamu popsány: název, jméno a adresa autora, datum a místo pořízení, případně označení místa stavby. Maximální počet od jednoho autora je pět fotografií. Odborná porota vybere pět nejlepších snímků a jejich autoři budou odměněni hodnotnými cenami. Pro přesná pravidla odkazujeme na první letošní Zpravodaj.
Cílem projektu „Krkonoše ze sedla kola“ je nejen zlepšit značení cyklotras na území KRNAPu, ale také připravit nové trasy v podhůří. K dosavadním podhorským cyklotrasám o délce 120 km tak přibude dalších 200 km, v Královéhradeckém kraji mají být vyznačeny a vybaveny (rozcestníky, mapami, lavičkami apod.) ještě tento rok, v Libereckém kraji během příštího roku. Na financování projektu se kromě jednotlivých obcí podílí i kraje.
Pod názvem „Vize Krkonoše 2050“ se chystá dokument, který by vyjadřoval představu o budoucí podobě Krkonoš v nastávajícím půlstoletí a na kterém by se shodly místní subjekty, většina obyvatel i turistů. Byla připravena pracovní verze této „krkonošské ústavy“, je možno se s ní seznámit na internetových stránkách Svazku a zaslat k ní vlastní připomínky.
Diakonie ČCE – středisko Světlo rozšiřuje svou nabídku o bezplatné služby rané péče – návštěvy v rodinách, sociálně-právní poradenství, spolupráci s odborníky apod. Tyto služby jsou poskytovány dětem raného věku s mentálním nebo kombinovaným postižením a jejich rodinám.
Provozní doba: Po–Pá 7.00–16.00 h
Kontakt: Diakonie ČCE – středisko Světlo, Palackého 926, Vrchlabí, tel. 499 423 566, e-mail: ranapece.svetlo@diakoniecce.cz
Charita Jilemnice, budova Střední průmyslové školy textilní, 1. poschodí vpravo
Kdo jsme: Skupina dobrovolníků různých profesí, kteří ve svém volném čase chtějí pomáhat ostatním bez rozdílu věku, bydliště, vyznání a postavení.
Pro koho tu jsme: Pro každého v situaci, se kterou si neví rady, pro toho, kdo potřebuje své problémy někomu sdělit a pokusit se je řešit.
Jak Vám pomůžeme: Vyslechneme Vás, probereme s Vámi možnosti řešení a poradíme Vám, bude-li to nutné, na kterou instituci se obrátit. Občanská poradna nemůže ani nechce nahrazovat profesionální právní služby, ale může Vás na odborné pracoviště nasměrovat.
Kolik Vás to bude stát: Služba je anonymní (nemusíte sdělovat svá osobní data) se zárukou úplné diskrétnosti a zcela bezplatná.
Kdy Vám pomůžeme: každou středu od 13.00 do 16.30.
Úřední hodiny a služby Občanské poradny budou dle možnosti rozšířeny v případě, že o ně bude dostatečný zájem.
Telefon: 481 540 467, e-mail: charita.jl@quick.cz.
V době mimo úřední hodiny: 481 596 128 nebo mobil 724 030 304
Upozornění: Poradna nepodává informace o daních, úvěrech a investicích.
Posláním bezplatné poradny je:
S čím konkrétně se na nás můžete obracet? Například:
Najdete nás v budově dialýzy, ulice Dolení 332, Jilemnice.
Mobil: 731 926 891
Provozní doba: pondělí 8.00–12.00, 12.30–17.00
Při podzimním vítání občánků dne 19. října 2005 se sešlo 15 dětí.
| Václav Horáček | Studenec 219 | Pavlína Votočková | Studenec 169 |
| Iveta Bartoňová | Studenec 131 | Bára Šulcová | Studenec 112 |
| Helena Horáčková | Studenec 360 | Daniel Šulc | Studenec R-26 |
| Karolína Huřťáková | Studenec R-43 | Ivana Brejšová | Studenec 185 |
| Dominik Doubek | Zálesní Lhota 154 | Lucie Pekárková | Studenec 404 |
| Tereza Votočková | Studenec 169 | Jiří Janhuba | Studenec 172 |
| Martin Klejch | Zálesní Lhota 178 | Daniel Krebs | Studenec 285 |
| Sandra Klejchová |
Na vítání vystupovaly děti ze Základní školy Studenec. Děkujeme jim za účinkování a paní učitelce Lánské za to, že s nimi tanečky a písničky nacvičila.
Dětem i rodičům přejeme mnoho radosti a spokojenosti v dalším životě.
Letošní první říjnová sobota patřila ke slavnostnějším dnům, během společenského odpoledne byla totiž našim dobrovolným hasičům předána do užívání nová cisterna Tatra 815.
Kolem druhé hodiny se zvolna zaplňovalo dějiště celé akce, parkoviště před sokolovnou, kde si příchozí mohli prohlédnout vystavenou současnou studeneckou hasičskou techniku. Program byl zahájen představiteli obce, přítomen byl také zástupce Libereckého kraje z oddělení krizového řízení. Hasiči nastoupili před nové auto a klíče od něj byly symbolicky předány veliteli jednotky.
Tím ale slavnostní odpoledne, doprovázené hudbou skupiny z Lázní Bělohrad, nekončilo. Hasiči připravili ukázky své činnosti, nejprve předvedly svoje umění v požárním útoku děti, poté mohli diváci zhlédnout činnost historické stříkačky, vyzkoušen byl zabudovaný motor i původní ruční pohon. Na závěr nemohlo chybět představení nové Tatry v akci.
Předávaná Tatra 815 CAS 32 byla vyrobena v 80. letech, prošla kompletní renovací a byla vybavena hasičskou technikou, mimo jiné i dýchacími přístroji. Díky novému autu se zvýší akceschopnost studenecké výjezdové jednotky.
Auto stálo přes dva miliony korun, z toho jeden milion uhradil Liberecký kraj ze svého fondu požární ochrany. Dosud používaná cisterna z roku 1979 bude prodána jinému hasičskému sboru.
Přejme tedy hasičům, aby jim Tatra k jejich plné spokojenosti sloužila dlouhá léta.
Přestože je jilemnický vikariát nejmenší v královéhradecké diecézi, má od tohoto září vlastního kaplana pro mládež. Právě na podnět pátera Vítka Horáka se 15. 10. 2005 konalo v Jablonci nad Jizerou historicky první samostatné setkání mladých našeho vikariátu.
Do značně vymrzlého kostela dorazilo kolem deváté hodiny asi 80 účastníků setkání. Jilemnické společenství Vavřineček přijelo už den předem a secvičilo hudební doprovod (kostel sv. Prokopa takové decibely asi ještě nezažil). Po přivítacím „ceremoniálu“ zahájil setkání P. Novák z Příchovic tím, že jako slovo dne nabídl Magnificat – vděčnost, základní životní postoj.
Téma celého setkání znělo Křesťan v dnešní společnosti aneb Jak čelit jízlivým poznámkám a vcelku objevně se mu část dopoledne v přednášce věnoval P. Petr Šabaka z Jičína. Zdůrazňoval potřebu společné i osobní modlitby a studia pro růst každého z křesťanů i církve. Po obědě pokračoval se zájemci v debatě nad tématy, která se během přednášky objevila (časté otázky nevěřících i křesťanů: autorita papeže, církve, jediný Bůh, ochrana života před narozením, antikoncepce, jiné sexuální orientace, konfliktní otázky z dějin církve, zlo ve světě…).
Kdo měl chuť spíš chodit, vyrazil s jedním rodákem na hrad Nístějka. Doprovod sliboval bloudění, ale skupina se vrátila celá a včas. Sportovní příznivci hráli fotbal a volejbal, hudebníci připravovali žalm, v kostele probíhala adorace Nejsvětější svátosti a celou dobu byla možnost přistoupit ke svátosti smíření.
Setkání bylo zakončeno slavnostní mší. Po ní se v kostele promítal film z XX. světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem – svědectví českých účastníků tohoto setkání.
Doufejme, že byla zahájena tradice. Bylo to lepší, než jsme čekali. Chvála Pánu.
Mléko za necelé dvě koruny, máslo za deset, hovězí za 24 korun, pivo za korunu čtyřicet, kino za šest. Jó, to byly časy! Také si to občas řeknete, když v obchodě prakticky „za nic“ necháte pětistovku a taška ani není plná? Ale bylo opravdu kdysi, za bolševika, tak levně, jak se nám to dnes jeví? Pohled na ceny z roku 1965 je až nostalgicky úsměvný: kilo chleba za 2,60, mouka 3,20, kilo eidamu 19, litr bílého vína za 17… To se to tenkrát žilo, říkáte si možná.
Jenže! Průměrný měsíční plat byl tehdy pouhých 1493 korun hrubého, zatímco v roce 2003, ze kterého jsou zatím poslední kompletní statistické údaje, už 16 917 Kč a letos už průměrná mzda v Česku přeskočila hranici 18 tisíc.
A tak jsme vzali kalkulačku a počítali. Postup byl vcelku jednoduchý. Průměrný plat byl v roce 2003 více než jedenáctkrát (přesně 11,3×) vyšší než před čtyřiceti lety. Stejným číslem jsme proto vynásobili tehdejší ceny.
A? Tak to je šok! Kilo kávy v roce 1965 stálo 180 korun, což po přepočtení k dnešnímu průměrnému platu odpovídá 2040 korunám! Ve skutečnosti je to ale pouhých 67,50! Takže tehdejší ceny by dnes vypadaly v obchodech takto: Chléb 29,50 Kč (skutečná cena je 15,60), mouka 36 Kč (skutečná 9), eidam 215 Kč (skutečná 109), litr bílého vína 193 Kč (skutečná 61,50). Ještě stále si myslíte, jak bylo tenkrát úžasně levně?
A to nemluvíme o tom neuvěřitelně „širokém“ výběru… Možná už si to ani nepamatujete, mladší to nezažili: Jogurtů nebylo padesát druhů – dva byl tehdy úspěch. Kvalitní maso bylo nedostatkové zboží, taková šunka také nebyla úplně každý den. A banány, dámské vložky nebo toaletní papír se daly sehnat jen „pod pultem“.
„Ale pivo bylo – a určitě bylo i levnější!“, namítnete možná. Jenže čísla mluví jasně: tehdy stálo lahvové pivo 1,40, dnes by tedy vyšlo na 16 korun. V obchodech ho přitom v průměru pořídíte o polovinu levněji. Ani rum nebyl nikterak levný. V roce 1975 jste flašku koupili za 65 korun, což odpovídá 477 Kč. Za tuhle sumu už dnes pořídíte hodně, ale hodně kvalitní whisky.
Drahý oblek, levnější košile. Vydejme se ale z Jednot do obchodů s textilem.
Jak dopadlo srovnání tady? Dámský zimní vlněný plášť stál před čtyřiceti lety 440 korun. To je po přepočtu na dnešní poměry 4986 Kč. Ve skutečnosti je cena o 400 korun nižší. Košile s dlouhým rukávem vyšla na 40 korun, což by nyní činilo 453 Kč. Tady poprvé by byla cena nižší. V obchodě totiž košili pořídíte v průměru za 512 Kč. Zato punčochy stály 18 korun, což je po přepočtu 203 Kč. Jenže v obchodě je pořídíte o více než 170 korun levněji. I tehdejší cena pánského obleku 1060 korun se po přepočtu nejeví tak skvěle – vychází na 12 011 Kč. V reálu jej koupíte za 5080 korun – a když jsou slevy, tak třeba i za necelé dva tisíce.
Kdo má židli, ten bydlí, říkalo se. A tak se podívejme, kolik stálo vybavení domácnosti. Kuchyni jste v roce 1965 pořídili za 2474 Kč (a ani jste neměli žádnou práci s výběrem…). Po přepočtu je to 28 033. Skutečná průměrná cena v obchodech ale je 16 456. Plotnovitými sporák stál 2880 korun, což je dnešních 32 633 Kč. V obchodě přitom v současnosti za kombinovaný čtyřplotýnkový spotřebič vydáte jen něco málo přes deset tisíc. Velmi podobné je to s chladničkou. Tehdy stála 2400 korun a měla objem 60 litrů. To je po přepočítání 27 194 Kč. Pořádnou chladničku o objemu 220 litrů teď ale koupíte už za devět tisíc. Ještě zajímavější výsledek dostaneme u televize. Tehdy vyšla černobílá na 3800 korun, tedy dnešních 43 057 Kč. Dnes velkou barevnou televizi koupíte v průměru za 8312 Kč. Mimochodem, barevnou televizi jste si v roce 1985 mohli pořídit za 15 200 korun. Po přepočtu k současným platům by její cena činila skoro 90 tisíc!
Poněkud těžké je porovnávat nájemné, informace jsou neúplné. V roce 1985 jste ale za bydlení ve 2+kk platili 358 korun, což je po přepočtu 2100 Kč. V roce 2003 ale činil nájem za obecní byt 3+kk ve skutečnosti 1818 (bez poplatků).
Z domova nyní vyrazme do autosalónu. Tedy vlastně do Mototechny. Zapomeňte na dnešní velké prostorné showroomy plné skla, nejrůznější modely, akční nabídky – a okamžité dodání. Na auta se tehdy v pořadnících čekalo týdny, měsíce a někdy i roky. A mnohdy jste ještě museli šéfovi Mototechny něco šoupnout „bokem“. Ale nekupte to, když „embéčko“, tedy Škoda 1000 MB, stálo jen 45 600! Jenže po přepočtu se vám poněkud protáčejí panenky. Cena totiž vychází na neuvěřitelných 516 688 Kč! Za to dnes v pohodě koupíte Mercedes typu A! Nebo dvě průměrně vybavené fabie s nejslabším motorem. A můžete s nimi okamžitě odjet. Mimochodem, benzín v roce 1965 stál 2,40 (speciál), což je po přepočtu 27,19. V roce 2003 přitom průměrná cena naturalu činila 24,13 (pravda, dnes je to skoro 30 korun). Takže ani ten benzin nebyl tenkrát levnější. Nemluvě o tom, že tehdejší auta zpravidla měla mnohem větší „žízeň“.
A když na výlet, tak do hotelu. Dvoulůžkový pokoj bez koupelny stál v hotelu „B“ 38 korun, tedy „dnešních“ 431 Kč. Nyní za stejné peníze pořídíte pokoj s kompletním sociálním zařízením. Ještě stále máte pocit, že tehdy bylo tak levně?
Září je pro školáky začátkem školního roku, ve Studenci je však již 38 let ve znamení přespolního běhu s názvem Posvícenský koláč, který Sokol Studenec tradičně pořádá v termínu studeneckého posvícení. V letošním roce jsme však některé spoluobčany trochu zmátli. Termín 10. září byl po dohodě s farním úřadem určen již s ročním předstihem, skutečné posvícení se však slavilo až o týden později.
Závod patří mezi největší závody nejen Libereckého kraje, vždyť startovalo více jak 500 závodníků, mezi kterými bylo i 97 studeneckých běžců, z nichž někteří se probojovali na nejpřednější umístění a mohli si vystoupit na stupně vítězů pro tradiční koláče.
| 1. místo | |
|---|---|
| Aneta Gottvaldová | děvčata předškolní |
| Jana Šimáčková | žákyně nejmladší |
| Zdeněk Klíma | žáci nejmladší |
| 3. místo | |
| Václav Drbohlav | minižáci |
| Petr Janda | muži nad 60 let |
Závod mužů na 6 km byl i 30. ročníkem Memoriálu Mirka Háka, startovalo 51 závodníků. S převahou zvítězil Stanislav Kynčl z Jilemnice před obhájcem loňského vítězství Martinem Vrabcem z Trutnova.
| 1. Kynčl Stanislav | OK Jilemnice | 22:26,0 |
| 2. Vrabec Martin | Olfin Car-Vella Trutnov | 22:34,5 |
| 3. Novotný Jiří | KB Jilemnice | 22:40,0 |
| 19. Hák Michal | 25:55,2 | |
| 26. Stodola Jan | 27:13,4 | |
| 31. Kuřík Jan | 27:38,4 | |
| 46. Hák Jan | 31:45,2 | |
| 47. Janda Petr | 31:46,3 |
Fotografie – Aneta Gottvaldová, vítězka v kategorii děvčata předškolní (100 m)
Fotografie – Chlapci předškolní, start závodu na 100 m
Fotografie – Zdeněk Klíma, 1. místo v kategorii žáků nejmladších na 800 m
Fotografie – Jana Šimáčková získala putovní cenu Květy Jeriové pro nejlepšího studeneckého závodníka
V tomto čase nám obvykle na zahradách dozrávají švestky, jablka a jiné plody. Na naší „školní zahradě“ jsme letos na podzim s potěšením sklízeli plody práce, kterou zahájily paní učitelky I. Kučerová, Z. Weissová a L. Holubcová v hodinách TV. Možná, že se nám urodilo pár budoucích šampionů atletických oválů.
Dne 11. 10. se děti ze 4. třídy zúčastnily 12. ročníku soutěže „O nejvšestrannější 4. třídu Jilemnicka“. Závody v hodu kriketovým míčkem, šplhu, běhu na 50 m a štafetovém běhu probíhaly pod záštitou jilemnické sportovní školy. Ta bývá nejen partnerem, ale zpravidla i vítězem. Naše děti se v letošním roce postaraly o velké překvapení. Poprvé po 12 letech trvání soutěže se putovní pohár na rok stěhuje právě do studenecké školy. Na stupeň vítězů vystoupila Jana Šimáčková jako nejlepší závodnice v běhu na 50 m. Dalších deset běžců po fantastickém výkonu vyhrálo rozhodující štafetu. Všichni okusili sladkou chuť úspěchu nejen při slavnostním převzetí ceny z rukou místostarosty Jilemnice pana Hartmana, ale i v místní cukrárně.
Být první je krásný pocit a závodníci by si ho jistě rádi vychutnali i při jarní obhajobě titulu. Doufáme, že nám bude štěstěna nakloněna. Budeme si ale muset její přízeň pojistit usilovnou přípravou.
Tak nám držte pěsti a třeba se zase urodí…
| 60 m | Povr Jiří | 8,8 s (2. místo) | Drbohlavová Lucie | 9,8 s |
|---|---|---|---|---|
| Postolka Štěpán | 9,2 s (5. místo) | Krupičková Bětka | 9,8 s | |
| Šimáček Martin | 9,4 s | Bourová Pavlína | 9,8 s |
V běhu na 60 m nás výborně reprezentoval Jirka Povr, který obsadil druhé místo, když svůj rozběh s převahou vyhrál a ve finále mu chyběl pověstný kousek štěstí. Pěkným umístěním se prezentoval také Štěpán Postolka, který se do finále probojoval z druhého místa s nejlepším časem, ale finále už bylo nad jeho síly. Martin Šimáček je velkým příslibem do budoucna,ale musí na sobě ještě pracovat. V jeho případě to nebyl špatný výkon, když bereme na vědomí, že byl nejmladší ve své kategorii. Děvčata zaběhla standard, na který v současné době mají, škoda jen opakovaného rozběhu Lucky Drbohlavové (ten první vyhrála), ve druhém už nezbyly síly na postup.
| 1000 m | Bartoň David | 3:42,1 | 600 m | Bartoňová Eva | 2:03,1 (4. místo) |
|---|---|---|---|---|---|
| Vancl Lukáš | 3:46,1 | Košťálová Veronika | 2:06,2 (5. místo) | ||
| Lejdar Lukáš | 3:46,6 | Bourová Pavlína | 2:13,1 |
Nejblíže medaili na těchto běžeckých tratích byla Eva Bartoňová , která skončila na 4. místě o neuvěřitelnou setinu sekundy. Pěkným časem se blýskla Veronika Košťálová, která skončila pátá. Ostatní nezklamali, ale musíme ještě hodně pracovat, jestliže chceme v příštích závodech dosahovat vyšších cílů!
| Dálka | Povr Jiří | 416 cm | Háková Anna | 386 cm (1. místo) |
|---|---|---|---|---|
| Postolka Štěpán | 407 cm | Drbohlavová Lucie | 369 cm (4. místo) | |
| Šimáček Martin | 373 cm | Košťálová Veronika | 340 cm |
Skok daleký byl naší silnou disciplínou především u děvčat, když Anička Háková brala zlato a Lucku Drbohlavovou dělily 2 centimetry od bronzu a 10 centimetrů od stříbra. Chlapci podávali o hodinách tělesné výchovy daleko lepší výkony, bohužel je na závodech neprodali. Snad příště.
| Výška | Šmíd Jakub | 135 cm (3. místo) | Háková Anna | 120 cm (5. místo) |
|---|---|---|---|---|
| Lejdar Lukáš | 120 cm | Kuříková Eliška | 120 cm |
V této disciplíně jsme toho moc neočekávali, vzhledem k malému počtu odskákaných skoků při tělesné výchově. Přesto především Kuba Šmíd je velmi talentovaný a jeden skok a více oprav na předešlých výškách ho dělilo od zlata. Ostatní podali výkony na hranici svých možností.
| 60 m | Ježek David | 9,1 s | Vydrová Kristýna | 9,1 s (4. místo) | |
|---|---|---|---|---|---|
| Palivoda Tomáš | 9,5 s | Lejdarová Klára | 9,5 s | ||
| Vérteši Patrik | 10,1 s | ||||
| 1500 m | Kuřík Štěpán | 5:22,3 (5. místo) | 800 m | Soukupová Lenka | 3:28,2 |
| Kalivoda Tomáš | 5:27,6 | Čechová Andrea | 3:38,9 | ||
| Dálka | Sokol Zbyněk | 416 cm | Vydrová Kristýna | 408 cm | |
| Zvěřina Michal | 370 cm | Lejdarová Kára | 386 cm | ||
| Výška | Kuřík Štěpán | 125 cm | Kuříková Bětka | 125 cm | |
| Vérteši Patrik | 120 cm | Čechová Andrea | 115 cm | ||
| Vrh koulí | Ježek David | 946 cm (6. místo) | Zaplatílková Gábina | 686 cm | |
| Stránský Jakub | 792 cm |
Starší žáci a žákyně to měli na těchto závodech velmi těžké. Poprvé nastoupili po odchodu dlouhodobých atletických opor z loňské deváté třídy a pro většinu z nich to byla premiéra a pro nás učitele čas hledání nových nástupců Kupce, Jezdinského, Synkové… Přesto nikdo nezklamal. Všichni dali do závodů všechno a to se cení. Pomyslnou kapitánskou pásku převzal Štěpán Kuřík jako nejzkušenější závodník. Jeho 5. místo na 1500 m je hezké,škoda že nezaútočil ze zadních pozic dříve, bylo by to na medaile. Kristýnu Vydrovou dělily také pouze setiny od pozice na stupních vítězů, o které přišla až na cílové čáře.
Děkujeme všem za vzornou reprezentaci školy a doufáme,že se příště přidají i další!
Dne 13. 10. 2005 se uskutečnilo školní kolo v přehazované, které zároveň sloužilo jako nominační turnaj pro krajské kolo. Zúčastnila se ho čtyři družstva. Sedmá třída měla v turnaji pouze jedno z důvodu velké nemocnosti žáků a také kvůli kolizi termínu turnaje s výletem sedmé B. Šestá třída postavila pro turnaj tři družstva, dvě z nich (družstvo B a C) byla doplněna o zbývající žáky sedmé A. Z vítězství se překvapivě, ale zcela zaslouženě radovala 6.A, zklamáním byl výsledek i přístup 7.A. Zbývající dvě družstva podala výkony na hranici svých možností. Na základě tohoto turnaje budou nominováni žáci ze všech družstev pro krajské kolo.
V pátek 14. 10. 2005 se v Jilemnici, na umělé trávě všesportovního stadionu, uskutečnil fotbalový turnaj žáků, kterého se zúčastnilo i družstvo naší školy a dosáhlo velkého úspěchu.
| Zápasy ve skupině | ||
|---|---|---|
| ZŠ Studenec – ZŠ J. Harracha Jilemnice | 2:1 | |
| ZŠ Studenec – ZŠ Rokytnice | 3:0 | |
| ZŠ Studenec – ZŠ Komenského Jilemnice „B“ | 3:0 | |
| Čtvrtfinále | ||
| ZŠ Komenského Jilemnice – ZŠ Komenského Jilemnice „B“ | 6:1 | |
| ZŠ Studenec – ZŠ Jablonec nad Jizerou | 3:0 | |
| ZŠ Roztoky – ZŠ Rokytnice | 0:0 | 3:1p |
| ZŠ J. Harracha Jilemnice – Gymnázium Jilemnice | 1:0 | |
| Semifinále | ||
| ZŠ Komenského Jilemnice – ZŠ Roztoky | 2:0 | |
| ZŠ Studenec – ZŠ J. Harracha Jilemnice | 2:1 | |
| Finále | ||
| ZŠ Studenec – ZŠ Komenského Jilemnice | 0:0 | 2:1p |
Naší hlavní činností je už několik let účast v okresní soutěži kopané mužů. Samozřejmě nezapomínáme na naše děvčata, a proto jsme i letos v létě uspořádali fotbalové utkání. Muži hráli tradičně naboso nebo v ponožkách a samozřejmě děvčata na nás nastoupila v plné sestavě. Bylo jich na hřišti asi šestnáct a v pěkně nabroušených kopačkách. Navíc jim v brance vypomáhala naše opora mistrovských utkání brankář Milan Klůz. I přesto zápas dopadl smírně 4:4.
V létě tradičně proběhl celodenní fotbalový turnaj za účasti osmi mužstev. Počasí nám opět přálo a domácí protrhli smůlu a obsadili nádherné čtvrté místo, když v semifinále byla Lhota vyřazena až na pokutové kopy.
V podzimní části okresní soutěže si vedeme velice dobře. Před posledním kolem máme již jisté druhé místo. Z osmi zápasů jsme šest vyhráli, jeden remizovali a jeden prohráli s jasným favoritem Jilemnicí ,,B“ na jejich hřišti. Doufejme, že v jarní části zopakujeme výsledky a po loňském šestém místě v konečné tabulce opět poskočíme výše.
V letošním roce jsme vložili velké úsilí do zlepšení kvality trávníku. Padlo na to několik kubíků písku, dostali jsme slušnou dotaci na hnojiva od ČMFS, sponzoři zakoupili novou sekačku a hlavně v suchém období pravidelně zavlažujeme. Jenže malá studna vzadu za hřištěm nám mnoho vody nedá a na vodoměru z obecního vodovodu kubíky přibývají velice rychle. Proto jsme se rozhodli investovat do hloubkového vrtu (cca 40 metrů). Vrt je hotov a po odkalení a ustálení hladiny bude vody dost. I přes nedostatek vody v letních měsících je jasně vidět z hlavní silnice na Studenec, jak trávník změnil barvu z hnědé na zelenou.
Vedle fotbalového hřiště bylo vybudováno oplocené volejbalové hřiště, které financoval Obecní úřad Studenec. Naše děvčata ho hned začala pravidelně využívat dvakrát týdně na volejbal.
Závěrem chci poděkovat všem sponzorům a fanouškům a popřát jim hodně pevné nervy při strhujících fotbalových zápasech na jaře 2006.
Následující charakteristika naší obce vyšla v jilemnickém zpravodaji, zde ji otiskujeme v plném znění.
Obec Studenec leží v podhůří Krkonoš nedaleko města Jilemnice a v současné době je tvořena samotným Studencem, osadou Rovnáčov a Zálesní Lhotou. Dle údajů z roku 2001 je katastrální výměra Studence 1686 ha a na tomto území žije 1730 obyvatel (2005).
Název Studenec pochází pravděpodobně od vrchu Studená horka, který nese nyní pouze pojmenování Horka. Svou roli tu mohla sehrát i návětrná poloha obce na výšině 516 m nad mořem. Nelze zcela ani popřít další variantu původu jména obce od studny, neboť v nejstarších pramenech se objevuje vedle jména Studeniecz i jméno Studnice.
Současný znak obcí Studenec a Zálesní Lhota pochází z roku 1996, kdy byl schválen Poslaneckou sněmovnu ČR a vyjadřuje osudy dnes integrovaných obcí Studenec a Zálesní Lhota, které byly v minulosti přes svou blízkost značně odlišné.
První písemná zmínka o existenci Studence pochází přibližně z roku 1395. V této době měla údajně stát na Hradišku tvrz, po níž se však nedochovaly žádné stopy. Po vsi se toho roku píše Zbraslav, syn Jaroše ze Studence. Sama osada vznikla spojením tří dvorů Studence, Lišného a Zámrského (později Zásmuckého). Některé z nich časem zpustly, ale když počátkem 16. století přešly do majetku rytířů Trčků z Lípy, hovoří se o jejich obnově.
Na počátku 16. století byla osada rozdělena na dvě části. Jednu stále vlastnil rod Trčků, druhá patřila vladykům z Újezdce a Kounic. Roku 1584 prodal Burian Trčka z Lípy svůj majetek ve Studenci Janu Stráníkovi z Kopidlna, který roku 1588 odkoupil od Zbyňka Kapouna ze Svojkova i druhý díl. V takto sceleném Studenci vystavěl nový majitel první skutečně doložené panské sídlo a v roce 1589 i kostel. Po Bílé hoře byl Jan Stráník zbaven všech svých statků. Studenec získal v roce 1628 od Královské komory Albrecht z Valdštejna, ten udělil studenecký statek spolu se Lhotou v léno Václavovi Zárubovi z Hustířan, rovněž jednomu ze šlechticů, postižených pobělohorskými konfiskacemi. V roce 1637 koupil Studenec Zárubův zeť, Jindřich Grodecký z Grodce, který jej v roce 1649 dostal do dědičného vlastnictví. Od té doby až do počátku 18. století měl statek stejné držení s poličanským panstvím. Poličanská vrchnost, páni Kotulínští z Kotulína a Křížkovic záhy potom připojili Studenec k panství ve Fořtu. Po Kotulínských vládli Studenci od roku 1710 hrabata Choriňští z Ledce. Počátkem 19. století získal Fořt a s ním i Studenec nobilitovaný velkoobchodník s plátnem, rytíř Václav Berger z Bergenthalu, jehož syn rozšířil po kraji pěstování a zpracování lnu. V roce 1879, při prodeji Fořtu, byl Studenec oddělen a patřil dál rodině Bergerů. Ti dali v roce 1883 postavit ve Studenci, patrně na místě staršího sídla, nový zámek, stojící dodnes (po rozsáhlé přestavbě na rekreační areál v současné době na prodej). Byli to poslední šlechtičtí majitelé Studence.
První zmínka o Zálesní Lhotě (Huttendorfu) pochází z roku 1403. Odedávna náležela k jilemnickému, později štěpanickému panství pánů z Valdštejna, kteří se v kraji připomínají již okolo roku 1250.
V roce 1492, při dělení majetku mezi Hynkem a Heníkem z Valdštejna obdržel Hynek Jilemnici. Horní a Dolní Brannou, k níž patřila i Lhota, dostal Heník. Valdštejnové drželi branské panství do roku 1606, kdy je Adam z Valdštejna prodal Václavovi Zárubovi z Hustířan. Tomuto šlechtici bylo panství po Bílé hoře zkonfiskováno a v roce 1628 připadlo Albrechtovi z Valdštejna. Albrecht dal Brannou se Lhotou předchozímu majiteli doživotně v léno. Po Zárubově smrti v roce 1638 prodal Valdštejn panství svému švagrovi, hraběti Ottovi z Harrachu. Harrachové drželi pak Brannou i Lhotu až do zrušení patrimoniálního zřízení v roce 1848.
V pečetní symbolice obou obcí se v minulosti objevovala postava Spravedlnosti s mečem a váhami v rukou. Spravedlnost, symbolizující pravomoc vesnického rychtáře, byla v případě Lhoty vložena dokonce do děleného štítu a považována (samozřejmě neprávem) za znak. Ve Studenci přenesli obraz ze staré pečeti na obecní razítko, kde postava Spravedlnosti stojí na trávníku vedle listnatého stromu.
Autor návrhu nové obecní symboliky Studence přenesl atributy Spravedlnosti, meč a váhy na čestné místo do návrhu znaku i praporu. Hlavním důvodem byla skutečnost, že jde o znamení, v minulosti společné pro obě vesnice. Protože v období vlády Albrechta z Valdštejna měly obě vesnice i společné osudy, je barevná kombinace figur, modrozlatá, odvozená z valdštejnské heraldiky. Tři pruhy, černý, červený a stříbrný, upomínají na počátky Studence (tři dvory v majetku Trčků z Lípy, dělení a barvy jejich erbu jsou totožné). Ve druhé polovině znaku najdeme ještě ostrev se čtyřmi suky, část erbu Bergerů z Bergenthalu v černé barvě na zlatém podkladě, posledních šlechtických majitelů Studence a stavebníků zámku (erb zjištěn na průčelí zámku ve Fořtu).
Dominantou Studence je kostel svatého Jana Křtitele, který byl postaven v letech 1866–1868 stavitelem Edmundem Zirnem z Vrchlabí a Janem Jirmem z Lánova v nepravidelném pseudogotickém slohu. Nový kostel byl postaven na místě původního kostelíku z roku 1589. K významným církevním památkám obce patří i barokní sochy a kříže, z nichž nejcennější je socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1732 a barokní kříž na dolením konci z roku 1774.
Obecní samospráva začala psát svou historii v roce 1781 zvolením prvního rychtáře Jana Háka a po dlouhá léta „úřadovala“ v sednicích rychtářů či později starostů, výčepech či kancelářích firmy (podle původu starosty). Do současné budovy se přestěhovala až po druhé světové válce. Po roce 1990 je tradiční nejsilnější volební stranou KDU-ČSL, jež je v zastupitelstvu doplňována z kandidátek nezávislých. Hlavní pozornost je věnována modernizaci infrastruktury obce (vodovod, chodníky, místní komunikace, zdravotní středisko, dopravní obslužnost), výrazná je i pomoc spolkovému dění v obci.
V polovině 19. století získává Studenec přídomek vesnice tkalců. V době největší konjunktury klapalo ve studeneckých staveních více než 1200 tkalcovských stavů. S rozvojem průmyslové výroby však domácí tkalcovství postupně mizelo a neuspěly ani snahy o náhradní košíkářskou výrobu. Tkalcovská tradice však vedla k založení tkalcovny v roce 1911, která se postupně rozrostla v jednu z nejvýznamnějších textilních firem v předválečném Československu, jež nesla značku Fejfar & Mládek. O rozmachu firmy svědčí to, že v roce 1938 zaměstnávala 624 zaměstnanců a sortiment firmy byl v této době neobyčejně pestrý. Firemní katalog z roku 1938 má 46 stran. Z veškeré výroby firmy bylo v této době určeno 35 % zboží pro tuzemský trh a 65 % zboží na export. Vyvrcholením úspěšné činnosti firmy byla účast na Světové výstavě v New Yorku v polovině roku 1939, na které převažující podíl vystavovaného zboží v československém pavilónu měla především firma Fejfar Mládek Studenec. Po druhé světové válce byla firma znárodněna a přes Texlen Trutnov opět přešla po roce 1990 do soukromého vlastnictví (v současné době Tessituri Monte Cekia s italskou majetkovou účastí).
S textilní výrobou souviselo i studenecké zemědělství, které se po nedobrovolné kolektivizaci středních a drobných rolníků v padesátých letech specializovalo na produkci lnu. Zemědělské družstvo se transformovalo v devadesátých letech na akciovou společnost Zetka Strážník, která vedle tradiční živočišné výroby pokračuje v těžbě melafýru.
K nezanedbatelným dominantám obce na přelomu 19. a 20. století patřily tři větrné mlýny, které společně s dvěma vodními mlýny charakterizovaly bohatou podnikatelskou aktivitu místních živnostníků s bohatou sítí malých obchůdků, hospůdek a drobných živností. Na tuto tradici navázali i současní podnikatelé, jichž je zapsáno v podnikatelských rejstřících více než 300. K těm nejvýznamnějším patří především Řeznictví Miroslava Noska, Aries Ivy a Ladislava Šulcových, Havel Plyn Jiřího Havla, Plasteko Otakara Materny, Peleva Tools Petra Vancla, AutoJunek Vladimíra Junka, Autodoprava bratrů Bartoňových, Izolmen Petra Jezdinského, prodejna Stihl Otto Cermana, v Zálesní Lhotě pak stavební firma Josefa Junka, pila Pavla Lukeše a řada menších prosperujících živností, provozovatelů obchodů a restaurací.
První škola ve Studenci byla zřízena v roce 1710 a jediným učitelem byl místní kovář Antonín Šorm, prvním řádným učitelem byl od roku 1720 Jiří Šorm, jehož rod působil na studenecké škole až do roku 1866. To se již vyučovalo od roku 1830 v nové budově (dnešní mateřská škola). S přibývajícími žáky a zřízením měšťanské školy se studenečtí školáci stěhovali po různých budovách po obci a přes několik nadějných plánů se nové školy dočkali až v roce 1960. Současná Základní škola Studenec se stará o 250 žáků a o 60 dětí ve dvou mateřských školách a jejím snem je přístavba mateřské školy a modernizace vlastní školy včetně sportovního a společenského zázemí. Do školy se sjíždějí žáci z 11 obcí a škola v posledních letech dosahuje velmi dobrých výsledků v řadě různých soutěží včetně medailové účasti na republikových kolech.
Bohatou tradici má i spolková činnost. Za bohatou tradicí trochu pokulhávají kulturní a společenské aktivity. Studenecký ochotnický spolek Lidumil (založen v roce 1887) patřil k nejvýznamnějším spolkům v regionu a obdobný věhlas si získaly i studenecké dechovky. K jednomu z nejstarších spolků patří i Sbor dobrovolných hasičů (založen v roce 1886), který pokračuje v aktivní činnosti až dosud. Významnou součástí spolkové činnosti jsou sportovní spolky. Nejstarším z nich je Sokol Studenec (1897), který dosahoval vynikajících výsledků především v lyžařském sportu a odchovanci sloučené Tělovýchovné jednoty Studenec byla řada reprezentantů ČR (Zdeněk Remsa, Květa Jeriová-Pecková a další). Dalším spolkem je Orel Studenec (1912), který se v současné době věnuje především ženskému volejbalu a stolnímu tenisu. Největší počet zapojených sportovců vykazuje v současné době Sportovní klub Studenec (1923) s oddílem kopané (7 mužstev), orientačního běhu a alpského lyžování (v roce 2005 11 medailí z mistrovství ČR a bronzová medaile Adama Ziky z Mistrovství světa juniorů). K mladším sportovním sdružením patří Tenisový klub Studenec, Sokol Zálesní Lhota a Střelecký sportovní klub Studenec.
K turistickým zajímavostem obce patří rozhodně možnosti zimního (po upravených běžeckých stopách) i letního putování po okolí obce s nádhernými výhledy do všech světových stran, procházka mezi roubenými chalupami na dolením konci, průzkumy nalezišť polodrahokamů a araukaritů a využití pohostinnosti studeneckých restaurací a penzionů. Nesmíme zapomenout ani na významné rodáky, mezi které patří především ti lhotečtí, herec a skladatel Jiří Šlitr a olympijská medailistka Květa Jeriová-Pecková.
Takže Přijďte pobejt!
Studenecký zpravodaj 5/2005
Vydává Obecní úřad Studenec
Uzávěrka dalšího čísla: 25. listopadu 2005
Příspěvky lze zasílat na e-mail obec@studenec.cz.
