Vážení spoluobčané,

v předminulém Zpravodaji jsem Vás seznámil s tím, co se podařilo v letošním roce udělat, a co ne. Nyní mohu pokračovat sdělením, že po dost dlouhé době jednání a příprav jsou hotové části vodovodu na Kostelecku, Kubikovsku a v Rovnáčově a podařilo se opravit i hodně poruchovou část potrubí po zahradě Jaroslava Háka. Práci stěžovalo nepříznivé počasí a nečekaně tvrdé podloží na Kubikovsku a v Rovnáčově, ale pracovníci firmy Zikuda opět odvedli dobrou práci. Před dokončením je i chodníček u Tomášových, kterému se nechtělo na svět již několik let. Někdy je až neuvěřitelné, jak zdánlivě jednoduchá věc se může zkomplikovat. Za těmito pracemi je neviditelná, ale nepostradatelná práce a zařizování místostarosty Karla Vancla.

Podařila se i plánovaná oprava soch a téměř na poslední chvíli i oprava pomníku padlých, který vykoukne z pod igelitů jako nový.

Stejně nově nás přivítala i doba adventní s nádherou ojíněných stromů a křupajícím sněhem pod nohami, která zakryla a dává zapomenout na některé nepořádky, zbylé po naší činnosti. Vidíme, jak něco hezkého, čistého vítězí a navozuje v nás dobrou náladu, která pomáhá zahnat vzpomínky na nezdary, problémy a dluhy. Je to povzbuzením ke snaze něčím překrýt a nahradit momenty, kdy se nám nepovedlo říci povzbudivé a vlídné slovo, usmát se nebo věnovat chvilku času tomu, kdo to zrovna potřeboval.

To je něco, co chci popřát nám všem do vánoční i novoroční doby: všechno "černo" natřít zářivou barvou radosti, pochopení, povzbuzení, trpělivosti a vlídnosti, prostě tím, co nám všem pomáhá zapomínat na trable a víc si uvědomovat, jak se máme…

S přáním radostných a klidných vánočních svátků, zdraví a štěstí v celém příštím roce se připojují i ostatní zaměstnanci obecního úřadu!

Váš starosta

Vážení čtenáři Studeneckého zpravodaje

I my se tradičně připojujeme na úvodní stránce posledního čísla každého ročníku Studeneckého zpravodaje k přání klidných vánoc a ještě klidnějšího roku 2002. Před vydáním tohoto čísla jsme oslovili řadu podnikatelů, spolků a dalších subjektů se žádostí o příspěvek do tohoto čísla a oproti předchozím "časům" se tato žádost setkala s hmatatelnějším výsledkem. Vždyť máme ve Studenci a v Zálesní Lhotě registrovaných 344 podnikatelských subjektů, nejméně 20 různých občan-ských sdružení a mnoho zajímavých lidí, kteří by se určitě mohli se čtenáři podělit se svými zážitky z cest, zkušenostmi ze své činnosti, vzpomínkami a mnohými dalšími podněty. Stejně tak existuje velké množství problémů, o nichž se mluví v hloučcích, v uzavřených skupinách, ve kterých utichá hovor, když se objeví "potrefená" osoba. Nebudeme v tomto předvánočním čísle tyto problémy otevírat, někteří by je mohli brát jako útok na svou osobu.

S přáním nových čtenářských zážitků při četbě Studeneckého zpravodaje se k mnoha přáním do roku 2002 připojuje

redakce Studeneckého zpravodaje

Vlasta Redl
Vracaja sa dom

Vracaja sa dom
od Betléma do Vsetína
nésl jsem se jak ta laňka
nésl jsem se jak ta laňka
potrefená
A že bylo v tom Betlémě živo velice
voněl jsem jak marijánek od slivovice

Vracaja sa dom
znavený a šťastný velmi
tož sem sebú od radosti
od velkej Božskej milosti
praštil k zemi

Ležím přemítám
najednú je u mňa žena
a nevěří že sa vracám
a nevěří že sa vracám
od Betléma

A že bylo v tom Betlémě živo velice
a že nás tam Josef nutil do slivovice

Ja ženy ženy
nic na Betlém nevěřijú
a když dojdú na pútnícka
a když dojdú na pútníčka
hned ho zbijú

Tož byl u nás na Štědrý den Betlém hotový
eště dneska nedoslýchám na obě nohy

Snad nám to Vlasta Redl v tomto předvánočním čase odpustí, že jsme si vybrali právě text jeho písničky do vánočního čísla Studenecké zpravodaje. Opustili jsme tak věrného průvodce, martinického řídícího učitele a přepečlivého zapisovatele podkrkonošských lidových koled Josefa Horáka, jehož koledy uváděly většinu předchozích vánočních čísel Studeneckého zpravodaje.

Vlasta Redl patří k těm, který dokáže kouzlit s českým jazykem a vybírá ty jeho nejlepší kousky z hlubokých čirých studní a dosud netknutých míst naší krajiny. "Eště dneska nedoslýchám na obě nohy", jen v tom jednom verši lze cítit kus bohatého života, s radostmi i strastmi životního putování každého člověka, ale především to kouzlo českého jazyka spočívající v síle spojení slov.

Slovo se stalo naším průvodcem a přisvojilo si veškeré schopnosti lidí, dokáže potěšit i zranit, zachránit i zabít, odsoudit i politovat. Jeho platnost a sílu však vždy musí každý spojovat s důvěrou v člověka, který jej vyslovuje. Znovu si totiž můžeme připomenout další z veršů Vlasty Redla: "slova jsou pro to, abychom mohli čím lhát", případně Hamletův již okřídlený povzdech: "Slova, slova, slova…".

I pro čtenáře jsme vybrali několik slov z různých míst, pospojovali a nyní již necháme na čtenářích samotných, jak s nimi naloží. Snad pro některé budou podnětem k vánočnímu rozjímání a novoročnímu zamyšlení.

Právě k onomu novoročnímu zamyšlení by mohlo posloužit dalaljámovo poselství a jeho "návod k životu":

1. Vezměte v úvahu, že velká láska a velké skutky zahrnují velké riskování.

2. Když prohrajete, nenechejte si ujít ponaučení proč.

3. Držte se tří R:

-respektu vůči sobě
-respektu vůči ostatním
-responsibility, zodpovědnosti za všechny svoje činy

4. Pamatujte si, že když nedostanete to co chcete, je to někdy skvělý zásah štěstí.

5. Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit.

6. Nedovolte, aby malé neshody zranili velké přátelství.

7. Když si uvědomíte, že jste udělali chybu, udělejte okamžitě kroky k její nápravě.

8. Každý den buďte nějaký čas o samotě.

9. Otevřete svoji náruč změně, ale nevzdávejte se při tom svých hodnot.

10. Pamatujte si, že mlčení je někdy ta nejlepší odpověď.

11. Žijte dobrý, čestný život. Až potom zestárnete a budete se dívat zpět, budete se moci těšit z něho podruhé.

12. Milující atmosféra ve vaší domácnosti je základem vašeho života.

13. Při neshodě s vašimi milovanými, řešte pouze přítomnou situaci. Nevynášejte na světlo minulost.

14. Sdílejte svoje poznatky. Je to způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti.

15. Buďte jemní k Zemi.

16. Jednou do roka se vypravte někam, kde jste nikdy před tím nebyli.

17. Pamatujte si, že nejlepší vztah je ten, ve kterém vaše vzájemná láska je větší, než vaše vzájemné potřeby.

18. Posuzujte svůj úspěch tím, čeho jste se museli vzdát, aby jste ho dosáhli.

19. Přistupujte k lásce a vaření s hravou bezstarostnou odevzdaností.

Možná si někteří řeknou, proč právě dalaljáma v tomto předvánočním čase, v době nejposvátnějších křesťanských svátků. Snad právě proto, že by právě Vánoce měly být především svátky tolerance a odpouštění, kterých se v současné době tak žalostně nedostává. Snadno odsuzujeme ostatní, nenasloucháme jejich názorům a přitom umně složená slova dokážou ničit dědictví civilizací. Odlišnost od ostatních považujeme za něco neomluvitelného, nedokážeme-li se s touto odlišností vyrovnat, neboť nás názorově a existenčně ohrožuje, vyrovnáme se s ní tím, že ji zařadíme do nějaké zavrženíhodné a nedůvěryhodné skupiny: "Přece byste ho nebrali vážně, vždyť to je skin (feťák, sektář, sudeťák, Arab, estebák, cikán….)". Neuvědomujeme si přitom, že právě nás třeba někdo druhý zařazuje stejným způsobem.

V souvislosti se současným politickým děním nejprve ocitujme z Výzvy ke snášenlivosti Jaroslava Poláka:

Snad nejotřesnějším projevem xenofobie "antisektářů" je zařazování islámu mezi nebezpečné sekty v různých populárních příručkách (např. Novotného pamflet "Přicházejí"). To už je otevřený výsměch víře miliónů lidí. Dovedete si představit, že by někdo popsal křesťanství jako nebezpečný kult a dokumentoval to účelově vybranými příklady, polopravdami a demagogickými nesmysly typu: "Křesťanství vybízí své stoupence k vzájemné nenávisti, což jejich bůh Ježíš doslova káže v bibli: "Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina." (Mat.10.34-36) O tom, že se tímto božím slovem křesťané vskutku řídí svědčí například hrůzná třicetiletá válka v sedmnáctém století či současné krvavé střety v Severním Irsku."

Vymyšlení a sepsání tohoto demagogického nesmyslu mi trvalo necelých pět minut. Je velmi snadné pošpinit (a takřka nemožné potom pomluvu vyvrátit, neboť rozumové argumenty pro většinu lidí váží méně než emocionální výzvy).

Vyzývám proto všechny soudné lidi k hlubšímu zamyšlení nad informacemi, jež jsou nám předkládány některými médii (a nejen o sektách). K zamyšlení o jinakosti (a právu na ni) a o tom, že být odlišný ještě neznamená být špatný nebo nebezpečný.

P.S. O těch slovech to neplatí jen v češtině.

IRISH BRACELET
May there always be work for you to do;
May your purse always hold a coin or two;
May the sun always shine on your windowpane;
May a rainbow be certain to follow each rain;
May the hand of a friend always be near you;
May God fill your heart with gladness to cheer you.

Believe in yourself, know what you want, and make it happen!

Malá sváteční improvizace

Venku se zase jednou rozprostřela majestátní noc. S sebou přinesla ten druh počasí, o kterém při pohledu z okna často konstatujeme něco o psech a jejich vyhánění, respektive nevyhánění ven. Ledový vichr dravě rozcupoval mraky do ubohých cárů, a protože mu to zřejmě ke spokojenosti nestačilo, honil je přes obludně jasnou tvář měsíce a těšil se ze strašidelných stínů, které jako stádo splašených myšlenek pádily přes choulící se bílou zem. Ve svém divokém letu bral do náručí neuvěřitelné spousty pichlavých jehliček sněhu a s očividným potěšením je zuřivě vyhazoval do výše.

Uvnitř jednoho malého domku, utopeného v té ječící bílé tmě, byl v porovnání s tímhle ledovým šílenstvím hotový ráj. Kvílení větru sem doléhalo jen takovým tím utlumeným způsobem, který v nás tak často, obklopuje-li nás teplo domova, vyvolává pocity rozkošného bezpečí a jistoty. Není důležité, kde ten dům stál a možná dodnes stojí, stejně jako není podstatné, komu patřil a snad stále ještě patří, ale pro pořádek budeme jeho obyvatele nazývat nějakým neutrálním jménem. Třeba…Topolovi.

  V celém Topolovic domě očividně všechno spalo. Pán a paní domu prožili dnes vskutku netradičně klidný večer. Oproti svým zvyklostem totiž jejich čtyři nadmíru živé ratolesti vydržely skákat po postelích jen asi slabou hodinku. Během této ušlechtilé činnosti stihly sice vymyslet asi milion osm otázek, jejichž řešení nesneslo sebemenšího odkladu, vytvořit asi dvacet nových skvrn na nábytku a způsobit hluk, za který by se nemuselo stydět ani menší tropické tornádo, ale jak už bylo řečeno, ve srovnání s jinými byl tento večer opravdu relativně klidný. Už delší dobu tu tak mohl vládnout - na tento dům naprosto netypický - poklid.

V rozlehlé společenské místnosti tohoto ztichlého rodinného sídla pomalu dohasínal velký krb a svým téměř mystickým narudlým světlem vytvářel naprosto stylovou atmosféru. V jeho matném světle se ze tmy skoro strašidelně vynořoval jednoduchý stůl obklopený šesti židlemi, několik menších křesel různě rozmístěných po místnosti a ještě pár těch maličkostí, které najdete mezi nábytkem každého obývacího pokoje. Kdesi napravo od krbu se dalo v temnotě podle zvuku kvílícího větru tušit okno. Nejvíce světla z ohniště ale dopadalo na nižší, celkem prostorný stůl, na němž se rýsovalo něco jako torzo podivné plastické krajiny. Jako celek působil pokoj i v té polotmě poněkud neupraveným dojmem. Při bližším pohledu by se hned ukázalo proč. Místnost byla totiž doslova zavalena naprosto neuvěřitelnou spoustou krabic a krabiček nejrůznějších velikostí a tvarů, všude se povalovaly rokokově nakroucené hobliny, kusy papírů, špalíčků dřeva a jiného přesně neidentifikovatelného materiálu. Celý ten - na první pohled velice tvůrčí - nepořádek se nápadně soustřeďoval právě kolem onoho stolku v blízkosti krbu.

"Béé…,"ozvalo se nesměle z té hromady všeho možného, která se kupila kolem půlky jakéhosi kopce na stolku.

"Hernajs, copak i teď si tu pořád někdo musí na něco hrát?!!" zavrčel podrážděně v odpověď hlas odněkud z výšky.

"Ale, ale… I jeho sofistikovaná velebnost dokáže vzplanout hněvem přímo pozemským…," rýpnul si pobaveně někdo jiný.

"Hele, abych si na tebe nedošláp, mudrc nemudrc," prohlásil naprosto neandělsky velikánský posel nebes, který už přes 70 let vytrvale pózoval nad starou rodinnou betlémskou scenérií, balancuje při tom celá ta léta na špičce palce pravé nohy, nejistě upevněné do horního okraje kulis temné noční oblohy nad stájí. Byl přioděn v sešlý bílo-zlatý šat a nápis v jeho rukou hlásal, že na svět přišlo světlo světa.

Druhý hlas mu samozřejmě nemohl zůstat nic dlužen a z hoblin na stole se ozvalo něco jako : "Plané fráze, nic než fráze…," a vzápětí se odtamtud vynořil postarší král s korunou poněkud nakřivo a mírně pošramocenou skříňkou pod paží.

"Ó, Vaše Veličenstvo!" uvítala ho mírně ironicky jedna z betlémských ovcí, která svým nevinným zabečením ze snu spustila řetěz událostí.

"Nechte mě spát, vy mudrcové," prohlásil ospale slabý hlas zpoza keře, zabodnutého v již stojící části krajiny, a původce onoho napomenutí se převalil na druhý bok. "Copak toho ještě nikdo nemáte dost ?"

"A čeho jako, náš polochromý vůdce?" otázala se nevinně další z mžourajícím ovcí probuzených debatou.

"No, to je otázka !!!"rozčilil se teď už doopravdy pastýř schovaný v houští, "přece toho dnešního řádění… Kdo to taky kdy viděl, aby se takhle v předvečer svátků bláznilo! Vždyť je hotová jenom ubohá polovina, naši jsou většinou ještě v krabicích, ta zpropadená Topolčata mi při tom divokém tvoření málem ulomila i tu jedinou nohu, co mi zbyla od předloňska, kdy si mě do parády vzala jejich nejmladší, z toho randálu mě ještě teď brní každičký atom těla, jsem tu na celé stádo naprosto sám a vůbec… nechte mě spát…"

Z hoblin se ozvalo trojí zatleskání a nadšené zvolání : "Ó, jak oslnivá charakteristika nejpalčivějších problémů dneška!!!"

"Vy intelektuálové mi už taky občas lezete krkem…,"zabručel v odpověď nevrlý pastýř a zachrul sebou, pokoušeje se marně přivolat lehounké cupitání spánku.

"Hele, Gabrieli," nedala si pokoj členka bílého stádečka s každou nohou jinak dlouhou, "proč jsi vůbec před chvílí tak vypěnil? Úplně jsi mě tím prořídil."

Anděl s poněkud pošramoceným majestátem se na ni klidně podíval a omluvil se : "Víš, nesnáším, když někdo dělá všechno tak, jak to od něj všichni očekávají. Když vím, že umíš mluvit jako my všichni, tak proč bys propánajána měla v téhle úžasné tajemné předvánoční tmě bečet? Promiň, netušil jsem, že to bylo jen ze spaní, jsem z toho stání nějak úplně vedle sebe… a to je teprve první noc… ach jo, tohle je teda post," povzdychl si zamyšleně a po nikterak výrazném duševním boji opatrně seskočil na střechu zatím ještě prázdné stáje a pak na část bezprizorně se povalující dekorace.

U Topolů bylo naprosto železnou a tím pádem samozřejmě naprosto neodůvoditelnou zvyklostí umísťoval do betléma jako prvního právě anděla. Jemu se vždy vystavělo stanoviště na výšině a ostatní se potom postupně doplňovali. Maria, Josef a dítě se slavnostně stavěli do mechem vystlané stáje až při štědrovečerní večeři. Figurky těchto tří postav odpočívaly po celý rok na dně skříňky v ložnici pána a paní domu. Prozíraví rodiče je tak mohli do poslední chvíle chránit před ničivými nájezdy svého temperamentního potomstva.

Gabriel těžce usedl na kus prozatím očividně pohozeného dřevěného špalíčku, sroloval svůj nápis do úhledné ruličky a znechuceně se podíval na svá zašedlá křídla. Jeho pohledu si náhodou všimla jedna mladá darovnice, které jako obvykle zvědavost nedala, a tak opustila svou útulnou krabici a přišla se podívat, co se to děje. Zároveň s ní se z hoblin definitivně vymotali všichni tři králové, za keřem vzdal pasáček své pokusy o spánek a postupně se na plácek kolem anděla přišouraly i ovečky. Všechny je nějak naráz popadla touha po společné diskusi. Scházeli se takhle právě jen v ty dny, kdy stál betlém v pokoji s krbem. Znali se sice navzájem už přes půl století, ale uznejte, když jste přes rok uvězněni v krabicích se stále stejnými bytostmi, jde tu o zdraví, i když jste jen součást betlémské scenerie.

Tentokrát začala rozmluvu ona mladá darovnice: "Prosím tě, co to bylo za pohled? Vždycky jsem ti ta křídla tolik záviděla a před chvílí jsem si poprvé za ta léta všimla, že se na ně díváš, jak na svého úhlavního nepřítele…"

"Ale ta křídla jsou můj nepřítel! Zkus si někdy nést to zbytečné závaží sama! Kdo to kdy slyšel, aby anděl musel mít křídla…"

"No právě, že to slyšeli všichni," podotkla kulhající ovečka a zvědavě se na něj podívala.

"Hmm, asi máš pravdu,"pokývl unaveně hlavou Gabriel, "lidé jsou vůbec velice podivná složka přírody. Andělům přidělali křídla, svým opravdovým velikánům odmontovali možnost svobodně se prosadit, uvěznili Zemi pod krunýř z betonu a drátů, uvolnili smrtící energii atomů, pokřivili své vzájemné vztahy, narovnali toky řek, okleštili čistotu a radost svých svátků a nechávají bujet svou vlastní nenasytnost… opravdu podivný živočišný druh. Naivně si myslí, že stromy a květiny nic necítí, že světlo a tma nemají svůj vlastní skrytý život… Asi se stále ještě domnívají, že si mohou dovolit prakticky cokoli a bude to v pořádku. Během své historie si ještě nějak nedokázali povšimnout, že se jim všechno vrací na hlavu. Všechno jejich konání na jejich těla a duše…no, ale raději dost, už zase moc filozofuju…"

Po jeho slovech se v místnosti rozprostřelo velice stísněné ticho. Pomalu se rozlézalo do všech strun bytostí, které poslouchaly tu řeč, a ladilo na nich zvláštní melancholické tóny. Jeden z mudrců najednou věděl, že když nepromluví, nedozví se nikdo z nich to hlavní, co má této noci zaznít, a proto tiše pronesl první větu, která ho napadla : " Pořádně jsi neodpověděl. Co si tedy myslíš o andělech a jejich křídlech?"

Gabriel se zase opatrně ujal slova: "Myslím si, že si lidé ve své neukojitelné a věčné touze po létání vytvořili jakousi ničím nepodloženou představu o téhle naštěstí neprobádatelné oblasti života. Vytvořili si svůj ideál dobra, krásy, svobody, něčeho, co se jim zoufale nedostává. A tak byli na minimálním základu stvořeni andělé, nadpozemští a nekonečně dobří lidé s křídly. Už samotné spojení slov nadpozemský člověk je přece naprostá blbost! Je to paradox i bez těch křídel, natož s nimi. Já jsem jen obraz anděla, a tak stejně jako všichni ostatní pořádně nevím, jak to s nimi vlastně doopravdy je. Osobně si myslím, že každý z těch malých i velkých lidiček, co nám kdy přešli před očima, měl a má v sobě kus anděla. Něco nekonečně krásného a dobrého, něco, co je spojuje navzájem dohromady, co je spojuje se Zemí a s jejím zářícím tepajícím životem, který jako zlatá nit prochází celými krvavými dějinami lidstva…ach jo, to mě nikdo nemůže zastavit? Už zase moc slov o samozřejmých věcech, ale to je důsledek toho, že žiju celý rok kvůli těm křídlům jako poustevník sám v jedné krabici. A vy to máte za to, že se mě ptáte. Tak a MLČÍM."

"Řekl jsi moc slov o samozřejmých věcech?" přešel bez povšimnutí andělův rezolutní závěr jeden ze tří mudrců. "Promiň, ale kdyby to opravdu bylo tak samozřejmé, jak říkáš, tak proč by se dělo to, co se všude kolem děje? Nazývají tu špínu různě a stále se sami udržují v pevné

víře, že jejich společnost hnisá z otevřených ran, že není východiska, vše se blíží a spěje do totálního zmaru a mučivé prázdnoty…Opakují to pořád dokola, dávají to svým dětem jako přílohu k odpolední přesnídávce, smutně a naštvaně si prohlíží svět, který pro sebe budovali a budují, a nadávají na všechno, co jim přijde na mysl. Špinavým nádobím a špatným počasím začínaje a Bohem a Vánocemi konče… Kam se podělo tvůj "zářící život", tvoje "zářící já" všech těch zmítaných a vláčených bytostí?"

"Promiňte mi, ale nějak jsem se ztratil. Už se v tom ale vůbec nevyznám," špitnul provinile polochromý pastýř, který miloval svoje stádo a rodící se světlo každého dne.

"Neboj, nejsi sám… V tomhle se totiž doopravdy nevyzná vůbec nikdo," uklidnil ho posmutněle unavený anděl. "Řešení tady jistě je, ale připadne mi, že je na něm nejtragičtější jeho individuálnost. Musí se chtít žít svoje "zářící já". A to je tak kolosální problém, že mnozí přestanou, ještě než začnou. Varováni staletými zkušenostmi předešlých generací, spoustou naturalistického a beznadějně ústícího "umění", varováni temným poselstvím té neomylné pravdy zmaru, o které nikdo neví, kde se vzala… Vzdají se. Mnozí ani nepochopí, že mají bojovat. Těch se nic netýká. Rozhodnou přece jiní…"

"A tvoje "zářící já" se vzalo odkud?" pomohla nevědomky Gabrielovi z další slepé uličky kulhavá ovečka.

"Opravdu to chceš vědět?" usmál se na ni anděl. "Není nic jednoduššího…," a vzal do ruky pečlivě svinutý nápis, pomaloučku ho rozbalil a ukázal jim v odlescích skomírajícího ohně slova, na která se společně dívali už asi sedmdesátý rok. "Tady máš odpověď," zase se usmál, "tímhle to celé začalo dostávat ty správné grády (páni mudrci prominou)… Tohle se slaví o Vánocích. Nic jiného. Na svět přišlo světlo světa. Tečka. Pro nás pro všechny. Tečka."

Venku se slyšitelně uklidnil vítr a závoje rozvířeného sněhu začaly elegantně klouzat k zemi. Na východním obzoru bylo znát první doteky nového dne.

"Cítím vůni svítání," ozval se, vlastním lyrismem poněkud zaskočen, starostlivý pastýř.

"Cítím v kostech další nájezdy jiskřivých ratolestí našich domácích," ušklíbla se na něj jeho svěřenkyně, která v té větě nějak postrádala jeho obvyklou věcnost.

"Cítím, že se každý den rodí naše "já"," přidal se mudrc.

"Cítím, že dni i noci letošních Vánoc budou stejně tajuplně obyčejné, jako dni a noci všech předešlých svátků," pronesl do toho míru další z králů.

"Cítím požehnání každého dne," připojil se k nim třetí.

"Cítím požehnání každého života," usmála se od ucha k uchu darovnice a spolu s ostatními se pomaloučku ubírala na své předešlé místo…

"Cítím požehnání letošních Vánoc," uklonil se všem Gabriel a nečekaně svižnými kroky vystoupal na své stanoviště a zaujal obvyklou pózu, aby se i první sluneční paprsky mohly potěšit zvěstí, že NA SVĚT PŘIŠLO SVĚTLO SVĚTA.

-jir

Několik slov o Romanci pro křídlovku

V hledišti setmělého sálu se ten večer netrpělivě ze svých sedadel vykláněl celkem slušný počet místních, kteří napjatě čekali, co Semilští z této Hrubínovy klasiky vytvoří. A odhaduji, že nikdo neodcházel zklamán. Necelá hodinka představení uběhla tak nějak úplně sama, provázena na své cestě spoustou lidových písní, jež modelovaly a utvářely pozadí pro každý další okamžik hry. Musím se přiznat, že jako laika mě poetický jazyk celého dílka úplně ohromil…Takže až budete chtít doopravdy vědět, o co ten nedělní večer 25. listopadu šlo, zalistujte v originální Romanci pro křídlovku. Poví vám mnohem víc než jakákoli neumělá zpráva o celé inscenaci.

-jir

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA
ČESKÉ KATOLICKÉ HARITY

Sdružení Česká katolická charita se sídlem v Praze je pořadatelem veřejné sbírky, která byla povolena Ministerstvem vnitra, odborem všeobecné správy, dne 22.9.2000 pod č.j. VS/3-4746/2000-526 v souladu s platnými právními předpisy.

SČKCH se touto sbírkou snaží cílevědomě formovat veřejné mínění ve prospěch sociálně slabých a trpících. Snaží se o obnovení zájmu o charitu a angažovanost lidí v díle služby bližnímu v nouzi.

Cíle sbírky jsou:

1. Formovat veřejnost k sociálnímu cítění, k pomoci bližnímu.

2. Umožnit občanům celé České republiky podílet se na charitní práci.

3. Získávat finanční prostředky pro činnost všech složek Sdružení ČKCH

V době od 3. do 8.1.2002 budou chodit do domácností, institucí a po ulicích v celé České republice skupinky tří králů s koledou a budou vybírat do kasiček příspěvky od občanů. Zároveň obdrží všechny domácnosti v ČR před Vánocemi a v období po Novém roce letáky se složenkami, kterými budou moci dárci přispět na účely sbírky.

V r. 2002 je konkrétním účelem sbírky pomoc rodinám a lidem v nouzi u nás i v zahraničí a podpora charitního díla.

Akce bude provázena celostátní propagační kampaní, která bude zahrnovat zveřejnění inzerátů v tisku, reklamní spoty v rozhlase a v televizi a distribuci letáků se složenkami.

Klub důchodců

Výlet na Zlaté návrší

Každému z nás se denně naskýtá možnost kochat se krásou našich hor. Snad nejkrásněji působí svou pestrobarevností na podzim To byl důvod uskutečnit zájezd Zlaté návrší.

17.října 2001 jsme odjížděli ze zamlženého Studence pohodlným plně obsazeným autobusem. Už od Míseček se obloha vyjasňovala a v cílové stanici nás vítalo hřejivé sluníčko. To rázem zvedlo všem účastníkům náladu. Mnozí vystupovali na tato místa s odstupem několika desetiletí, kdy byli ještě školáci.

Záhy se nás ujal náš spoluobčan Zdeněk Karásek, člen Horské služby, jako průvodce. Zdatnější Zdatnější si vyšli k Pančavským vodopádům, k Ambrožově vyhlídce, k prameni Labe, k mohyle Hanče a Vrbaty. Těm, kdo ze zdravotních důvodů vycházku neabsolvovali, se také naskýtala možnost pozorovat krajinu z pohodlných laviček. Po návratu na stanoviště autobusu u Vrbatovy boudy jsme sborově zazpívali: "Tam na horách". Nikdo neskrýval dojetí. Určitě to byl velký zážitek nejen pro účastníky zájezdu, ale i pro kolemjdoucí české a zahraniční turisty. Za spontánního zpěvu jsme sjížděli do Jilemnice. Po občerstvení a dobré večeři v restauraci Na Vítkově jsme za zpěvu a v dobré náladě dojeli do Studence.

Postupně jsme se s úsměvem, plni dojmů, rozcházeli do svých domovů. Dá se bez nadsázky říci, že se nám výlet vydařil a budeme na něj dlouho vzpomínat.

Libuše Ježková Vedoucí Klubů důchodců

Zprávy Obecního úřadu

Změna varovných signálů CO

Od 1. listopadu 2001 rozhodl ministr vnitra zavést na území České republiky jeden varovný signál " VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA" pro varování obyvatelstva při hrozbě nebo vzniku mimořádné události.Po akustickém tónu sirény, bude následovat tísňová informace z hromadných informačních prostředků (republiková, regionální a místní působnost) pro vyrozumění obyvatelstva o hrozící nebo vzniklé mimořádné události.

Signál "VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA" je vyhlašován kolísavým tónem sirény po dobu 140 vteřin. Signál může být vyhlašován třikrát za sebou v cca tříminutových intervalech.

Dosud vyhlašovaný signál "POŽÁRNÍ POPLACH" (přerušovaný tón po dobu 1 minuty) zůstává v platnosti a slouží ke svolání jednotek požární ochrany. Signál " POŽÁRNÍ POPLACH" není varovným signálem.

Současně se od 1. listopadu 2001 ukončuje platnost dosavadních varovných signálů:
KATASTROFA – kolísavý tón 140 vteřin
VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA – nepřerušovaný tón 140 vteřin
NEBEZPEČÍ ZÁTOPOVÉ VLNY – přerušovaný tón 140 vteřin

Zprávy Základní školy

Aneb vážně nevážně převážně vážně

Základní škola v souladu s platnými zákonnými normami předkládá obecnímu zastupitelstvu Výroční zprávu za školní rok 200/2001, která je pochopitelně k nahlédnutí veřejnosti na Obecním úřadě ve Studenci a v kanceláři Základní školy. Od příštího roku bude i na internetových stránkách ZŠ Studenec.

Během prvním měsíců tohoto školního roku proběhla Podzimní výtvarná soutěž. V kategorii Přírodní šperk byli vyhodnoceni Barbora Jechová, Lenka Jechová, Klára Štěpánková a Alice Chládková, v ktaegorii ZOO z přírodnin Michal Kučera, Patrik Vérteši, Svatopluk Čech a Alžběta Krupičková. Zvláštní cenu poroty obdrželi Alžběta Kuříková a Jan Exner. Pokud paní Zima svolí, další soutěží bude Sochání ve sněhu.

V souvislosti s programem Internet do škol byla škola oslovena řadou firem a spolupracovníků, kteří cítí tučné sousto v podobě podílu na tomto tolik diskutovaném programu. Zatím nám do škol občas pronikne nějaký ten počítačový vir, se kterým poté se střídavými úspěchy bojujeme. Kdyby alespoň chodily viry s troškou invence a humoru, jak to dokážou především autoři českých virů (pro nezasvěcené vir napadá různé soubory v počítači, přepisuje je, případně odstraňuje soubory s operačního systému a počítač tak postupně vyřadí z provozu). Pro zasmání si Vám dovolíme nějaký ten vir představit.

Tak třeba DfY. Tento český vir napdne soubory s příponou *.com a zobrazí na počítači text: "POZOR! Ve Vašem počítači je bomba, která vybuchne během příštích pěti sekund!!" a mimo jiné různě přepíná klávesy, třepe obrazem na monitoru a formátuje diskety v mechanice. Druhým virem, se kterým Vás seznámíme, je vir Pivrnec.. I on napadá soubory typu *.com, ale aspoň nás pobaví textem, který zobrazí na monitoru: "Mé jméno je Pivrnec a chtěl bych Vám poděkovat za poskytnutí podmínek potřebných pro moji inkubaci a zdárný vývoj mé osobnosti. PS: Doufám, že vás nepřešla žízeň !?"

Téméř jako viry v počítači působí některé "nálety" kontrolních institucí v duchu: "Mám úřad, mám zákon, a tak musím ukázat, že to beze mě nejde!" Je třeba však odpovědět, že sice máme protipožární dveře ve školní knihovně, ale kvůli tomu jsme nemohli zakoupit pro žáky řadu pomůcek (videokazet, počítačových programů, map…), máme sice bezdotykové baterie ve školní jídelně, ale hygienické bezpečí žáků se tím určitě tolik nezvýší. Proč? Třeba jen proto, že při mimoškolních akcích si děti nejraději kupují řádně přesmažené hranolky či vkusně přeuzené párky od obsluhy, která nejen přijímá peníze ale činí i řadu ostatních úkonů. A to ještě při posledních závodech jeden hranolek chtivý žáček si položil hranolky na zem, trochu si odjedl volně pobíhající pes a žáček je bez rozpaků dojedl a šel si pro další. Nebojte se, ještě žije a zdravím přímo kypí. A co takové protipožární schodiště bratru za 300.000 Kč (to bylo sportovního vybvení v boji proti drogám)? Funguje, schází se nám na něm ve večerních hodinách naše omladina, občas zde něco vypije, vykouří pár cigaret, ideální místečko. Ale frontální útok pokračuje, školní stravování bude prý bez smažení, jenom v páře, žáci budou muset mít židle a lavice přesně podle své výšky (po 5 cm), a tak v jedné třídě budeme muset mít několik typů lavic (třeba v šestce jsou žáci od 150 do 180 cm). Kéž by to byly jen viry, ty se dají léčit!

Nový podnik ve Studenci se jmenuje
ZETKA Strážník a.s.

Ke dni 1.1.2001 založilo Zemědělské družstvo Studenec akciovou společnost ZETKA Strážník a převedlo do ní veškerý majetek a veškeré výrobní činnosti.

Takto stručně by se dal charakterizovat vznik nového podniku, který provozuje zemědělskou výrobu a související činnosti v katastrech obcí Studenec, Zálesní Lhota a Martinice. Co to ale je ta ZETKA, proč už to není "jezedé" a jaký je vlastně smysl celé té komedie, když lidé, stroje, budovy a vůbec všechno zůstalo stejné a změnila se jenom firma? Pokusím se to ve stručnosti vysvětlit.

Začal bych odzadu a to tím, proč vlastně družstvo založilo akciovou společnost. V roce 1992 proběhla transformace zemědělství v ČR. Princip spočíval v tom, že veškerý majetek, který tehdejší jednotná zemědělská družstva vlastnila, se podle zákonem daného klíče ocenil a podle jiného klíče, daného rovněž zákonem, se rozdělil mezi oprávněné osoby. Dále bylo řečeno, že ty oprávněné osoby, které začnou provozovat zemědělskou výrobu musí tento majetek dostat do devadesáti dnů, ostatní oprávněné osoby mohou o jeho vydání požádat po uplynutí sedmi let. Tato doba měla umožnit zemědělským podnikům vzniklým v transformaci vytvořit takové zdroje, aby jimi spravovaný majetek mohl být vlastníkům proplacen. Realita však byla zcela odlišná. Velká část zemědělských podniků hospodařila trvale se ztrátou, mnoho jich zkrachovalo a ani ti, kteří byli úspěšní, nedokázali vytvořit takové zdroje, které by umožnily se s oprávněnými osobami vyrovnat. Zemědělské družstvo Studenec patřilo mezi ty šťastnější. Dosahovalo poměrně slušných výsledků, a proto mohlo svým oprávněným osobám vyplácet vedle nájmu za užívané pozemky i nájem za užívaný majetek. Vyplatit oprávněné osoby v plné výši jejich majetkových podílů však nepřicházelo v úvahu. Hledali jsme proto způsob, jak se s oprávněnými osobami vyrovnat a přitom zachovat funkční podnik.

Provedli jsme proto začátkem roku 2000 anketu, ve které jsme mimo jiné nabídli založení akciové společnosti a vyrovnání majetkových podílů výdejem akcií. Tak jako jsou měřítkem hodnoty zboží peníze, jsou měřítkem hodnoty majetku i akcie. Těžko například rozdělíte kravín mezi tři sta vlastníků, pokud jej nechcete prodat a rozdělit utržené peníze. Pokud však ten samý kravín má v majetku akciová společnost, je jeho hodnota zahrnuta v celkovém množství akcií a akcie může být vydána do vlastnictví. Lze ji dědit, prodávat a kupovat, prostě s ní hospodařit. Kromě toho je akciová společnost vedle jiných typů společností standardní formou výrobního podniku, jsou v ní jasné majetkové vztahy a přesně definovány rozhodovací pravomoci. Družstvo je současnou legislativou chápáno spíš jako nástroj k zajišťování jiných než výrobních potřeb členů.

Návrh založit a.s. byl velkou většinou oprávněných osob podpořen, a proto byla založena ZETKA Strážník a.s.. Zpočátku bylo jediným akcionářem Zemědělské družstvo Studenec, v průběhu roku byl zahájen výdej akcií oprávněným osobám a v současné době má ZETKA přibližně 330 akcionářů. Proč se to ale jmenuje ZETKA a proč Strážník? Zcela logicky. ZETKA je zkratka vzniklá ze dvou hlavních činností podniku : zemědělství a těžby kamene, Strážník je kopec mezi Studencem a Zálesní Lhotou a v názvu společnosti představuje propojení obou vesnic.

Jak již bylo řečeno, výrobní činnost zůstala stejná jako u ZD. Je to především zemědělská výroba a těžba kamene v lomu ve Studenci. Dále to jsou opravy strojů, v omezené míře doprava materiálů, práce zemních strojů a obchodní činnost. Občanům našich obcí můžeme nabídnout prodej zemědělských výrobků - obilí, brambor ( ty pouze na objednávku a bezprostředně po sklizni ), v omezené míře živá prasata, zástavová telata a dále hovězí maso ( desetikilogramové balíčky ). Z práce mechanizmů to je nejčastěji vyvážení obsahu septiků a domovních čistíren, doprava materiálů a drobné polní práce. Těch však v poslední době ubývá, i na vesnici se hodně omezuje pěstování domácího zvířectva. Máme zájem vykupovat od občanů seno, pokud je možno jej odvézt přímo z louky sběracím vozem.

Rád bych se dotkl ještě jednoho problému - vzájemného působení ZETKY na obce, jejich obyvatele a opačně. Jsme zemědělský podnik, většina naší činnosti se odehrává všem na očích a mnoha obyvatel se přímo dotýká. Musíme přepravit velká množství různých materiálů, a to prakticky za jakéhokoliv počasí, naše stroje občas poničí nějakou tu polní cestu, za sucha prášíme a za mokra taháme z polí bláto, občas ztratíme nějaký hnůj, z horalů padá sláma a tak dále. Chováme množství dobytka, hnůj a siláž smrdí, krávy utíkají z oplůtků a šlapou po zahradách. Svou činností způsobíme nějaké ty škody, ale troufám si říct, že nikdy to není úmyslně a ve většině případů se je snažíme opravit nebo nahradit.

Na druhé straně je náš majetek ničen a to zcela úmyslně a nevybíravě. Jsou poškozovány naše stroje, především v lomu, jsou ničeny oplůtky pro dobytek Jak jinak se dívat na to, že je skrz oplůtky ježděno auty a na motorkách, jsou vytrhány a zaházeny koly, případně kradeny laminátové kolíky, které se tak dobře hodí k rajčatům. Terénními auty a motorkami je ježděno po loukách a dokonce i v obilí, kradou se brambory přímo z pole, lusky hrachu se odnášejí po taškách, olamuje se kukuřice a nebo se v ní staví doupata, kde se dá krásně a nepozorovaně kouřit a kdo ví co ještě. To všechno se děje s tím, že je to majetek nějakých "jezeďáků". To není pravda. Je to majetek zcela konkrétních osob, akcionářů.

Do budoucna se určitě nevyhneme tomu, abychom si občas vzájemně nešlápli na kuří oko. Byl bych ale rád, aby se to dělo v co možná nejmenší míře. Rád bych se proto na tomto místě omluvil všem, kterým jsme způsobili nějaké problémy nebo majetkové újmy. Chci se omluvit za firmu i sám za sebe. Možná, že jsem se vůči někomu z Vás choval arogantně nebo jsem nesplnil, co jsem slíbil. Nechci své jednání omlouvat přetížeností a množstvím starostí, ale mnohdy je to skutečně tak. Za firmu bych se jmenovitě chtěl omluvit Kuříkovým z Horky i od kostela, Havlovým z Bosny, Nýdrlovým a všem dalším, kterým se v letošním roce po zahradách, loukách a dvorcích procházely naše krávy. Mělo to mnoho příčin objektivních i subjektivních a bohužel nemohu vyloučit, že se to v příštím roce nebude opakovat. Pokusíme se ale udělat maximum pro to, aby se situace zlepšila. Ještě jednou se omlouvám.

Závěrem mi dovolte, abych Vám všem popřál milostiplné, požehnané a radostné Vánoce a do příštího roku hodně lásky, zdraví, pokoje, tolerance a úspěchů osobních i pracovních.

ing. Pavel Jiran, ředitel a.s.

Sportovní zprávy

Sokol Studenec

Pomalu se blíží konec roku 2001, a tak je zapotřebí zhodnotit, ukázat na naše úspěchy, ale i na to, co se nám v průběhu roku nepovedlo.

Čtenářům Studeneckého zpravodaje předkládáme souhrn jednotlivých akcí, které jsme sami aktivně pořádali nebo jsme se jich zúčastnili:

· Dětský maškarní ples

· Přebor ČOS v klasickém lyžování

· Přebor Krkonošské župy lyžařů v klasickém lyžování

· Studenecká štafeta

· Běh vítězství

· Účast na přespolních bězích v okolí

· Posvícenský koláč

· Účast na oslavách 100.výročí Sokola Sklenařice

· Účast na oslavách 95.výročí Sokola Úbislavice

· Účast na otevření Tyršova domu v Děčíně

· Pravidelné cvičení všech složek (kromě mužů)

· Zájezdy na kolách a pěší pochody po okolí

Členové oddílu lyžování každoročně upravují běžecké tratě, jež jsou každým rokem poničeny svozem dřeva. Je jen škoda, že se již po několik let nemohly využít vzhledem k nedostatku sněhu pro vlastní závody, a tak se musely závody překládat na Benecko nebo na Horní Misečky.

V průběhu roku se ženy oddílu volejbalu zapojily do krajské soutěže v Libereckém kraji, členkami družstva jsou i hráčky z Jilemnice, jež jsou členkami Sokola Studenec. Rovněž pilně trénují i dorostenky.

Řada prací byla vykonána na údržbě budovy. Oprava obložení sálů, úprava terénu na běžecké dráze, oprava střechy, žlabů, částečné podřezání zdiva staré sokolovny. Na všechny tyto práce byla vynaložena značná částka finančních prostředků.

Výbor Sokola děkuje všem pracovníkům za pomoc, všem brigádníkům a všem, kteří ještě mají o činnost Sokola Studenec zájem a nebojí se přiložit ruku na zvelebení sokolského stánku. Dík patří všem cvičitelům, trenérům, všem organizátorům, sponzorům a všem ostatním. Jsou ale i tací, kteří se snaží celého stánku jen využívat.

Všem našim členům, občanům a členům ostatních spolků děkujeme za pochopení a pomoc při našem snažení.

Do roku 2002 hodně úspěchů, mnoho tvůrčího elánu a hlavně zdraví přejí studenečtí Sokolové, kteří v roce 2002 oslaví 105 let od založení Sokola ve Studenci.

Jaroslav Čech

Sportovní klub Studenec

Od vydání minulého Studeneckého zpravodaje si Sportovní klub Studenec vybírá zdánlivý oddechový čas. Bylo dohráno odložené utkání dorostu, v němž naši dorostenci remizovali na jičínské škváře s Mírovou 0:0.

Předseda oddílu Vítek Kuřík se zúčastnil jednání předsedů fotbalových klubů a obdržel ocenění v rámci 100 let fotbalu v Čechách.

ČMFS oblasti východní Čechy v Hradci Králové a OFS v Semilech již vydaly oficiální tabulky podzimní části soutěže a předkládáme je našim čtenářům:

V současné době probíhá anketa O nejlepšího sportovce okresu Semily a je potěšující, že v kategorii nad 18 let byli nominováni i 2 členové SK Studenec, kteří sice závodí v bravách jiných oddílů, a to Michal Erlebach (dvojnásobný mistr republiky, držitel stříbrné republiky z Mistrovství Evropy dorostu v orientačním běhu) a Libor Junek (držitel stříbrné medaile z MČR v klasickém lyžování a člen juniorské reprezentace).

Pozvánka

Sportovní klub ve spolurpráci s Penzionem Trautenberk pořádá 2.ročník Vánočního turnaje v malé kopané na umělém povrchu v areálu Penzinu Trautenberk. Zveme všechny zájemce o sportovní a společnský zážitek 25.prosince 2001 ve 14.00 do Penzionu Trautenberk. Přihlášky mužstev Roman Puš, AutoJunek, 0432/595200, Martin Hrubý, Penzion Trautenberk, 0432/595107 do 20.12.2001.

Oba výše uvedení pánové také úspěšně reprezentovali Radio Evropa 2 na závodě motokár a jejich družstvo ve složení Mikolášek, Puš, Hrubý obsadilo v silné konkurenci 2.místo.
V sobotu 5.ledna 2002 proběhne další ročník Studenecký přeboru v mariáši. Místo a čas bude upřesněn na plakátech a při Vánočním turnaji v malé kopané.

Sportovní klub zve všechny příznivce dobré zábavy na Masopustní šibřinky, které se konají pod rázem: Řemeslo má zlaté dno v sobotu 9. února 2002.

Výročí

SK Studenec připravuje na rok 2003 (pouťový víkend) oslavy výročí 80 let klubu a 100 let prvního fotbalového zápasu ve Studenci. K tomuto účelu chce vydat na předvánoční trh 2002 publikaci o studenecké kopané (dá-li čas a trocha sponzorských příspěvků). Obracíme se proto na bývalé hráče, zda by nám nezapůjčili archivní materiály včetně fotografií k úplnému zmapování historie studenecké kopané. Rádi bychom i v průběhu února či března 2002 pozvali studencké internacionály na posezení do Penzionu Trautenberk a přivítali bychom, kdybyste nám zaslali své adresy (na adresu Sportovní klub, Vítek Juřík nebo Petr Junek, 512 33 Studenec).

Orel Studenec

Volejbal

Letošní podzim se našim hráčkám po všech stránkách vydařil. Ženy obsadily po podzimní části soutěže 2. místo v tabulce krejského přeboru II. třídy, když jediné porážky zaznamenaly v oslabené sestavě na hřišti ambiciózního Hronova. Stejné místo obsadily dorostenky v krajském přeboru juniorek, když v tabulce zaostaly pouze za Bižuterií Jablonec n. N., loňským účastníkem 1. dorostenecké ligy. Široký kádr nám dává dobré šance i do jarní části soutěží. Zejména v kategorii žen bychom se rádi ještě poprali o příčku nejvyšší, i když na postup do 1. třídy zatím nepomýšlíme.Sestava, v níž děvčata odehrála podzimní část soutěží: Hamplová Lucie ( Vrchlabí ), Honková Míša (Jilemnice), Horáčková Eva, Horáčková Jana, Horáčková Klára, Mečířová Jarča, Pašková Andrea ( Vrchlabí ), Pešková Veronika, Šikolová Lenka (Horní Branná), Šimková Markéta, Tauchmanová Jana, Ulvrová Martina, Urbanová Lída

* ( Liberec 3x kontumační prohra 0:2 - 0 bodů )

Závěr roku bude patřit mužům, kteří jedou 8.12. na orelské mistrovství do Brna a 16.12. budou bojovat ve finalovem turnaji Vrchlabské volejbalové ligy.

Tenisový klub Studenec

Tenisový klub a Sokol Studenec pořádají dne 29.12.2001 ve studenecké sokolovně 13.ročník turnaje čtyřher v líném tenise. Zahájení kategorie 15 až 40 let ve v 8.30 hodin, veteráni 41 až 80 let budou soutěžit odpoledne od 14 hodin.

Zájemci o tento ryze studenecký druh tenisu se mohou přihlásit vždy do 15 minut před zahájením kategorie. Startovné je 25 Kč na osobu a dvojice, které se umístí na prvních čtyřech místech obdrží, kromě gratulace, i věcnou cenu.

Školní sportovní klub

První sportovní akcí byl Okresní přebor škol v přespolním běhu, který se konal

na lyžařských tratích v Jilemnici. V silné konkurenci většina našich sportovců nestačila, a tak pochvalu za bojovný výkon si zaslouží Nela Jezdinská, Pavel Černý, Tomáš Klouček , Ondřej Tauchman a Tomáš Povr.

Nový asfaltový povrch na cestách kolem školy je jako by stvořen pro "kolečkové" sporty. Zatím se příliš organizovaně nevyužívá, což je určitě škoda. První vlaštovkou byly závody na kolečkových bruslích, kterým však chyběla větší propagace na veřejnosti. Mezi děvčaty zvítězila Tereza Kuříková před Lenkou Noskovou a Nelou Jezdinskou, mezi chlapci Jan Synek před Michalem Nýdrlem a Davidem Klázarem.

Školní sportovní klub při ZŠ Studenec byl ve spolupráci s SK Studenec již potřetí pořadatelem okrskového kola v halové kopané. Hostitelem byla opět sportovní hala Středního odborného učiliště v Lázních Bělohrad.

Z tradičních účastníků se v letošním roce nezúčastnila Horní Branná, a tak byl počet zúčastněných mužstev doplněn druhým studeneckým družstvem,

Sestavy:
Studenec A: Kudr - Kurpil, Chrtek - T.Synek,J.Tauchman (Lukeš, T.Povr)
Studenec B: M.Kuřík - Bartoň, Jezdinský - J.Synek, Kupec (Klázar, O.Tauchman,J.Povr)

A mužstvo odjíždělo s jediným cílem - vybojovat postup do pátečního finále v Rokytnici nad Jizerou. Z mužstva sice chyběl Honza Buchar, přestože pobývá právě v Lázních Bělohrad, ale ze zcela jiných důvodů. Áčko nakonec svůj úkol splnilo, když nejdůležitější postupový gól vstřelil těsně před koncem zápasu s Roztokami hlavou Tomáš Povr.

Béčko mělo získat zkušenosti a především doplácelo na příliš otevřenou hru a nechávalo zcela otevřená vrátka vzadu a ani výborné zákroky Michala Kuříka nezabránily přídělům gólů v zápase s Jilemnicí a Čistou. V mužstvu se ale neztratil Jirka Povr, který jako třeťák řádně pozlobil i minimálně dvakrát větší deváťáky.

Po dobrých výkonech v okrskovém kole v Lázních Bělohrad a postupu do okresního kola mělo mužstvo žáků určitou naději v okresním kole v Rokytnici nad Jizerou. K turnaji odjelo 10 hráčů (Kudr, M.Kuřík - Kurpil,Lukeš,T.Synek,Bartoň - Chrtek, T.Povr,J.Synek,J.Tauchman) a turnaj byl již rozlosován před příjezdem jednotlivých mužstev. Naše mužstvo bylo nalosováno do skupiny s domácí Rokytnicí a Gymnáziem Turnov. Zpočátku vše hrálo do karet našemu mužstvu. V zahajovacím utkání turnaje zásluhou důsledné obrany a jediné podařené akce v poslední minutě zápasu porazili domácí mužstvo 1:0 brankou Kuby Tauchmana. Po vítězství Rokytnice nad Turnovem stačilo uhrát jakoukoliv remízu k postupu do finále.

Hráči však nedokázali splnit taktické pokyny, přestože byl turnovským navíc vyloučen jeden hráč a po slabém výkonu prohráli 0:3, což znamenalo zápasy o 7. až 9.místo. Zde hráli již všichni hráči a další nedůrazné výkony přinesly porážky se ZŠ Jilemnice 1:4 (T.Synek) a ZŠ Jablonec 1:3 (Bartoň).

Medailová umístění tradičně přinesl okresní přebor škol v plavání zásluhou sportovců navštěvujících plavecký oddíl v Jilemnici. Dvě druhá místa získala Veronika Pešková (prsa, volný způsob) a třetí stříbrnou medaili přidal Michal Kučera (prsa). Dále náš klub reperezentovali Alexandra Brožová, Adéla Tauchmanová, Jan Exner a Filip Jezdinský.

Zatím poslední sportovní akcí byl okresní přebor v "domácím tenise", který pod patronací Všeobecné zdravotní pojišťovny proběhl v pěkném prostředí moderní semilské haly. Studenecký Školní sportovní klub reprezentovali Martin Hylmar a Tomáš Klouček a skončil na 7. a 8.místě.

Sokol Zálesní Lhota

Podzimní část sezóny mají za sebou fotbalisté Zálesní Lhoty a během podzimu se podařilo to nejpodstatnější - stabilizovat kádr tak, aby nebyly problémy se sestavou hráčů k jednotlivým zápasům. Vedle hostujících hráčů ze Studence v průběhu podzimu nastupoval Tonda Pacholík (1957) a do sestavy naskočil i dlouholetý hráč Dolní Branné Honza Pauček, jehož fotbalové zkušenosti by měly mužstvu v jarní části sezóny pomoci. Vedoucími mužstva jsou Honza Krejčí, Michal a Petr Hofmanovi, kteří touto cestou děkují všem hráčům a příznvcům za celou podzimní sezónu a dovolují si požádat především ty, kteří před více než deseti lety s budováním lhoteckého hřiště začali, aby i oni oddílu pomohli, především při zajištění pořadatelské služby při zápasech. Navíc "horké" lhotecké prostředí poskytlo azyl i studeneckým mužstvům, která zde sehrála některé zápasy.

Lhotečtí fotbalisté také připravují fotbalový ples, který proběhne v plesovém období v hostinci U Pleštilů (termín závisí na volných termínech hudby).

Pozvánka na plesovou sezónu:

19.ledna 2002

Myslivecký ples

v Čisté u Horek

Svozový autobus zajištěn

Srdečně zve Myslivecké sdružení Černý háj v Zálesní Lhotě