Studenecký zpravodaj – číslo 2/2004

Obsah

Nomen omen aneb Povídání o roztodivných obyvatelích domečku ve stráni

Venku padal sníh tak hustě, jak se to stává už jen na obrazech Františka Kavána, a já si vcelku naslepo razila cestu závějí. Udržovat cestičky se už dávno ukázalo jako zbytečné. S mojí návštěvou tentokrát souhlasila centrální osoba zmíněné chaloupky – paní Lenka Zvěřinová. U zeleného čaje jsme si povídaly o všem možném, neustále přelézány malým Filípkem, který se právem cítil dotčen, že není středem pozornosti.

Mohla byste prosím na začátek představit členy domácnosti?

To jako děti, lidi nebo všechny?

No, jestli můžu prosit, tak všechno živé…

(smích) Tak to tu budeš do večera. Ale zkusit to můžeme. Tak začneme od lidí. Já jsem Lenka a můj manžel je Martin. Pracuje v Praze, takže doma je jenom o víkendech. Když vezmu děti od nejstaršího… ten se jmenuje Jakub a bylo mu 14, další je Michal, tomu bude třináct, pak máme Verunku, té je 9,5, pak je 4,5letá Michaelka a nejmladší je Filípek. Bude mu půl roku.

A ze zvířat jsou tu s námi psi, kočky, slepice, králíci, ale to tu tak má každý. (Ale ne každý má 8 koček opravdu domácích a 3 putovní, jak jsem se později dozvěděla.) Pak máme činčily, fretku, gekony, anolisy, felzumy, leguána, pavouky… tak jsme Zvěřinovi, ne?

A to je vaše vášeň nebo manželova?

Moje. To v Praze nešlo. Sem jsme se stěhovali s chlupatými miláčky a pak se to začalo rozrůstat. Každé dítě má své zvířátko, každý máme třeba svou osobní kočku. Jen hady jsem si neprosadila.

A rozrůstá se zvěřinec každý rok?

Určitě. Hlavně když člověk vyrazí v Praze na burzu. U několika druhů se snažíme o mláďata.

A mají všichni zvířecí obyvatelé jména?

Samozřejmě. Pojmenovávají je často děti. Podle toho, jak vypadají, jak se chovají. (prohlédnout si nás přišla sametově černá kočičí princezna s bílými tlapkami a asi čtyřcentimetrovým ocáskem) Koukej, Filípku, právě ti přišla kočka s držátkem. Tak tahle kočka je moje a jmenuje se Tlapka. Jednou přišla domů s rozedraným ocasem, z kterého jí kapala krev. Jeli jsme hned na veterinu. To byla tehdy taky „legrace“. Přijeli jsme pozdě večer. Jezdíme vždycky k dr. Ottovi, to je veterinář z Jilemnice, kterého známe už z dřívějška. Přestal jít proud ve chvíli, kdy už měl kočku uspanou na stole. Ona ještě navíc v té době čekala koťata, ale všechno to dobře dopadlo. Od té doby má místo ocasu držátko…

A jak jste se vůbec z Prahy dostali do tohohle kraje?

V Praze nám to nevyhovovalo. Tam když chce člověk vyrazit ven, tak musí nejdřív hrozný kus přes město, a i když parky jsou dobré, není to ono. Vždycky jsem vyjížděla jako stěhovák. Dva kluci utíkali každý na jinou stranu, k tomu dva psi a kočárek s Verunkou. Balík jídla pod kočár plus jídlo a voda pro psy. Musela být zábava nás pozorovat.

Bylo nás na ten malý byt moc a chtěli jsme prostě bydlet jinak. Základním kritériem bylo, aby v místě byla škola a aby to bylo blízko Jilemnice. Manželovi rodiče mají v Roztokách dům, takže jsme to tu znali z prázdnin. Tak jsme koupili tenhle domeček. Bylo to úžasně rychlé. Jeden den jsme prodali byt, druhý kupovali dům a za dva dny jsme se stěhovali. Byla jsem v devátém měsíci s Michaelkou, tahala jsem zavazadla, nábytek… bylo to docela dobrodružné.

A domeček jste kompletně přestavovali?

Tyhle dvě hlavní místnosti jsou původní, jen jsme měnili podlahy. Úplně jsme přestavovali síň a velkým problémem byla koupelna, ale už je všechno v pořádku. Vodu bereme ze studny, která má naštěstí dobrou vodu a má jí dost. Je tu taky nezvykle nízko do stropu a vchod do kuchyně má vůbec extrémně nízká futra. Copak já tam projdu tak tak, ale většina návštěv odchází jako jednorožec.

Cítíte se stále jako Pražák?

Ne, vůbec. Tedy popravdě jsem se jako Pražák nikdy necítila. Bylo krásné vodit děti po Karlově mostě nebo pozorovat ohňostroj z Vyšehradu. Ale bylo tam omezení, že když si člověk chtěl v deset večer pustit hudbu, děti nechtěly spát nebo se s nimi dělal karneval, nešlo to kvůli sousedům. Je pravda, že nabídka divadel a kin je na vesnici dost omezená, ale když  hodně chceme, zajedeme do Prahy. Tady se mi narodily už dvě děti, jsme tu čtyři a půl roku, poslední rok jsou tu s námi i babička s dědou, jezdí k nám spousta návštěv. Chodíme tu hodně ven. Vždycky já, děti, psi, pak se postupně přidávají všechny kočky, nevím, co čekají, že bude… Jezdíme do Jilemnice na poutě a do muzea… Největší legrace je ve frontě na zmrzlinu, musím se vždycky soustředit, kam až sahají naše děti, za které platím, a kde už začínají ty cizí… Jsme doma tady.

Chodí se ostatní děti občas podívat do vaší domácí „ZOO“?

Chodí dost. Já jsem zvyklá na hodně návštěv, i když nic se nemá přehánět. V létě máme leguána vždycky venku v kleci a to pak je tu každou chvíli někdo. Jezdí k nám na prázdniny děti příbuzných a kamarádů, takže tu máme stále živo. Když už je tu normálně pět dětí, je jedno, jestli jich je 10 nebo víc.

A čím to všechno krmíte? Teda ne děti, to si dokážu docela představit…

Hlavně mouchami a červy.

Dá se všechno krmení sehnat tady?

Tak třeba muší červy, to tady neseženu. To se dá sehnat jedině v Praze v rybářských potřebách, protože na to rybáři chytají ryby. Větší potíž je, když zvířátko začne stonat. Existuje sice několik odborníků, ale stejně si neví rady se vším. Nedávno jsme takhle přišli o párek felzum.

Takhle je všechny vidět, to je opravdu zážitek. Člověk má vůči plazům většinou spoustu předsudků, že je to něco nebezpečného, zvláštního, k čemu se není radno přibližovat a oni jsou zatím takhle nádherní…

No, určitě. Můžu dát třeba návštěvám pohladit leguána… akorát nevíme, jestli je to slečna nebo kluk.

To se u nich nepozná?

U leguánů se to pozná až v dospělosti nejlépe podle toho, že samička má vajíčka.

A plazi snášejí vejce a pak se o ně nějak starají? Nebo je prostě nechají a…

No, jak kdo. Někdo by je třeba zbaštil. U některých se musí – třeba tady u těch bazilišků – vyndat vajíčka. Když se mládě vylíhne, tak oni ho berou jako potravu. Ve většině případů ho sežere sameček, ale zase ne vždycky.

Takže se musí odebrat a pak nějak uměle nasvěcovat?

To se udělá inkubátor, vlastně to je speciální terárium, kde je větší teplota než tady v těch, svítí se tam ve dne v noci, občas se to namlží. No, to je vlastně jediná práce s plazy, že se jim třikrát čtyřikrát za den namlží, aby vlastně jako pršelo. A oni olizují vodu ze skla nebo z rostlin.

Jakou takhle potřebují teplotu v teráriu?

Já jim nechávám tak 30–35 °C. Víc ne. Oni jsou pak odolnější. Třeba tamta baziliščí slečna, když večer usne tam dole, kde je teďka, tak jí ráno trvá tak dvě hodiny, než se vůbec může pohnout. Protože vlastně nemá svoji teplotu, ta ji získává až z  prostředí. Tamhleten gekon je zas „pěknej vztekloun“. Když dáš ruku do terárka, tak místo, aby šel po červovi, jde po ruce. Legouš se zase jednou dobýval z terárka, to jsem seděla tady u telefonu a mluvím se švagrovou a najednou jsem měla takový divný pocit a leguán hlavu venku, packu venku a už by vylezl. Nějak si to zaháknul drápkem. Šel na návštěvu, no. Jinak támhle má svojí oblíbenou tyč, to vždycky, když je tu klid – teď by se asi bál, kdybych ho vytáhla – ale když jsme tady třeba dopoledne sami, tak si ho dám támhle na tyč a on tam sedí a kouká.

To by bylo asi po mně… ale on si člověk asi zvykne, že jo, mít takový netradiční život kolem sebe…

Mně to netradiční nepřijde. Tak třeba ten leguán, toho mám od miminka. Ten měl třicet centimetrů, když jsem ho dostala. Nosila jsem ho na rameni, vařila jsem s ním. Pořád byl u mě. Ale co je zvláštní, že je hrozně agresivní na Martina. Jak přijede manžel, tak švihá ocasem, kousal by, už ho i kousnul. Tak si myslíme, že to bude sameček, protože ti jsou potom agresivní, že si brání samičku. Stačí na mobil, to jsem minule zkoušela, Martin mi volal mobilem, já otevřela terárko a dala jsem mobil k tomu. A leguán začal mlátit ocasem, že se mu podařilo rozšvihnout žárovku. To je asi největší spotřeba, co máme. Tak pět žárovek na týden… (Do pokoje přišla Michaelka. Trvalo jí asi deset minut, než mě přestala brát jako cizorodý, obávání hodný živel.) Tak tohle je naše holčička. Ona se nezdá. Na pohled andílek, ale… teď jsem si vzpomněla. Jak děti rostou odmalička mezi zvířaty, tak jsou zvyklé se ničeho nebát. Jednou jsme šli po Praze a proti nám dobrman bez pána. Naše Mišelka se k němu rozběhla, jeho čumák vysoko nad svou hlavou a povídá: „Pejsku, malej, neboj se, já si tě jenom pohladím…“ Naštěstí vyšel majitel a pes byl opravdu v tu chvíli hodný. Je nebezpečné, když se takhle ničeho nebojí. Já mám vůbec velký pocit zodpovědnosti za všechno, co mám doma.

No vidíš, chtěla jsi rozhovor o dětech a máš rozhovor o zvířatech.

To měl být rozhovor o velké rodině, takže myslím, že jsme od tématu nijak zásadně neuhnuly…

Ano, jako rodina jsme tu spokojení, jen kdyby manžel ještě našel práci někde tady v okolí.

To má nějaké netradiční zaměstnání?

No, dělá výtahy (smích). To mu budu muset říct, že má netradiční povolání.

To zas byla jedna z těch inteligentnějších otázek. Uznávám.

Děkuji moc za rozhovor.

Pavlína Jiranová

Ministr zahraničí ve Studenci

Místní organizace KDU-ČSL uspořádala dne 20. 3. 2004 besedu s ministrem zahraničí a místopředsedou KDU-ČSL panem Cyrilem Svobodou. V úvodnímu slovu nás pan ministr seznámil s celkovou politickou sférou jak u nás, tak i ve světě. Beseda měla velmi rozmanitou škálu dotazů a pan ministr se snažil odpovědět na všechny otázky. Vstup do EU, Vatikánská smlouva, armáda – pomoc při nepokojích ve světě. Dále debata pokračovala otázkou o problematice v zemědělství, soukromých zemědělců a drobných podnikatelů. Od pana ministra jsme se dozvěděli vše o natáčení pořadu „Kotel“, ve kterém vystupoval předešlý den. V besedě zazněly také dotazy – pan Telička a EU, majetkové spory pana Kinského. Na závěr pan ministr sdělil svůj názor na otázku: úplná rodina = manželé a děti, nebo svobodná matka + dítě + přítel?

Setkání proběhlo v hezkém prostředí místní Orlovny za účasti asi 70 občanů, od dětí až po dříve narozené. Svou pří-tomností nás také poctili br. Václav Nosek, předseda OV KDU-ČSL Semily, předsedkyně MO Benecko ses. Barbora Krausová a zástupci okolních organizací. Děkujeme všem, kteří se podíleli na zprostředkování návštěvy pana ministra.

MO KDU-ČSL děkuje Orlům za půjčení sálu a panu Jos. Jebavému za vzornou přípravu a úklid.

Bohuslava Vanclová

Prklín

Na prklínské tvrzi žil za dávných dob rytíř, jemuž zemřela manželka a zanechala dvě malé dcerušky. Rytíř se podruhé neoženil, ale staral se pečlivě o své děti. Žili odloučeni od světa, sami pro sebe, ale spokojeně. Rytíř zestárl, dcerky vyrostly ve sličné panny a zdálo se jim, že ani jinak býti nemůže, ale brzo nastaly veliké změny v jejich životě. Ustaraný otec se roznemohl a zemřel. Dcery osaměly, stýskalo se jim po otci, ale nebylo pomoci. Musily se starati o svůj stateček. I do města, které se rozkládalo pod tvrzí, časem zašly a pozorovaly práci pilných cvočkářů a špendlikářů. Nejmilejším jejich místem byla kamenná studně „Roubenka“ v nedalekém jejich lesíku. Tam měly drnové sedátko, tam si vypravovaly o otci a slibovaly si, že se nerozejdou.

Jednou tam zase seděly, tu se ozval v lese dusot koně a za malou chvíli se u nich objevil vladyka ze Mříčné. Požádal je o trochu vody, pohovořil s nimi, a když se s nimi loučil, stiskl starší sestře ruku, začervenala se a zvala ho, aby se u nich na tvrzi zastavil, až zase pojede okolo. Od těch dob býval Mříčenský častým jejich hostem a konečně došlo ke sňatku se starší sestrou.

Svatba se konala doma a vladyka hned druhého dne si odvážel svou manželku na Mříčnou. Mladší sestra truchlila nad druhou ztrátou a nemohla žalem ani ze dvora vyjíti. S věže tvrze se s nimi loučila a rukou jim kynula. V tom všichni hrůzou vykřikli: nešťastná sestra se příliš předklonila, vypadla z okna do hlubokého příkopu, odkud ji vynesli mrtvou.

To starší sestru velice zarmoutilo a rozkázala postaviti na místě neštěstí kamenný kříž. Tvrz se rozpadla, městečko bylo ve velkých válkách zničeno a již se nezmohlo. Na památku zůstalo jenom několik jmen.

Zprávy Obecního úřadu

Nezadržitelně se blíží 30. květen a s ním i uzávěrka prvního kola fotografické soutěže. To nepřipomínám fotografům, kteří se nedočkavě ptají, kdy to už bude, ale těm, co stále znovu a znovu ze svých snímků vybírají nejpovedenější záběry a nemohou se rozhodnout pro ty nejlepší.

Připomínáme podmínky soutěže:

Fotografie barevné nebo černobílé, doporučujeme lesklý povrch, vyžadujeme formát 15×21 cm. Maximální počet fotografií od jednoho autora je 5 kusů. Fotografie musí být označeny na zadní straně číslem 1 až 5 a na přiloženém seznamu jejich popis: název práce, jméno a adresa autora, datum a místo pořízení.

Odevzdávat je můžete osobně v zalepené obálce označené nápisem: FOTO – NEOTVÍRAT! nebo stejně označené poslat na adresu: Obecní úřad Studenec, 512 33 Studenec čp. 364.

Přihlášením fotografií do soutěže dáváte Obci Studenec souhlas s jejich zveřejňováním v tištěné i elektronické podobě. Fotografie budou použity pouze pro potřebu obce a nebudou poskytovány třetím osobám.

Soutěž bude probíhat od vyhlášení ve Zpravodaji, uzávěrka prvního kola bude 30. května 2004 a uzávěrka druhého kola 12. listopadu 2004.

Zdravotnické pohotovostní služby v Libereckém kraji – rok 2004

V Libereckém kraji jsou zabezpečeny tyto pohotovostní služby:

Akutní ambulantní péče (AAP)

AAP poskytuje v nezbytném rozsahu ambulantní péči občanům v případech ohrožení života, náhlého onemocnění nebo zhoršení zdravotního stavu, vzniklého mimo pravidelný provoz zdravotnických zařízení poskytujících obvodní služby. Není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony.

Lékařská služba první pomoci (LSPP)

Organizaci LSPP zajišťuje od 1. ledna 2004 Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje, příspěvková organizace. Služba není určena pro běžné vyšetřovací nebo léčebné výkony.

Stomatologická pohotovostní služba (SPS)

SPS slouží k řešení náhlých onemocnění či zhoršení zdravotního stavu.

Pohotovostní lékárenská služba (PLS)

PLS zajišťuje mimo provozní dobu lékáren přípravu a výdej léků a zdravotnických potřeb na předpisy lékařské, popř. veterinární pohotovostní služby, a na předpisy označené „První pomoc“.

Pohotovostní lékárenské služby

Od 1. ledna 2004 je Libereckým krajem garantována POUZE jedna lékárenská služba v Liberci. Ostatní pohotovostní lékárenské služby nejsou organizovány z úrovně kraje.

Stomatologické pohotovostní služby

Pro oblast Semilska stomatologické pohotovostní služby zajišťují dle rozpisu privátní stomatologové ve svých ordinacích takto:

Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje (ZZS LK)

ZZS LK je poskytovatelem přednemocniční neodkladné péče. Tato péče je poskytována postiženým osobám na místě vzniku jejich úrazu nebo náhlého onemocnění a je poskytována během transportu a předání postiženého do zdravotnického zařízení. 

Posádky výjezdových skupin Zdravotnické záchranné služby LK zasahují u stavů, které:

• bezprostředně ohrožují život postiženého
• mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti
• způsobí bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny
• působí náhlé utrpení a bolest
• působí změny chování a jednání postiženého, ohrožují jeho nebo okolí

U výše uvedených stavů je nutné volat na tísňovou telefonní linku 155. Při volání na linku 155 z pevné a mobilní telefonní sítě se nemusí vytáčet žádné předčíslí. Volání z mobilního telefonu je vždy směřováno na Zdravotnické operační středisko v Liberci. Volání v pevné telefonní síti je vždy směřováno na operační středisko okresu.

Zdravotnické operační středisko po přijetí tísňové výzvy vyšle na místo vzniku úrazu nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu posádku výjezdové skupiny. Přednemocniční neodkladná péče má být poskytnuta do l5 minut od přijetí výzvy operačním střediskem (viz Vyhláška MZ ČR č. 434/1992 Sb.) – kromě případů hodných zvláštního zřetele.

Mezi výjezdové skupiny patří Rychlá lékařská pomoc – je určena k řešení náhlých akutních změn zdravotního stavu ohrožujících zdraví nebo život občanů. Na základě pokynu operačního střediska vyjíždí posádka RLP ve složení řidič, sestra a lékař.

Místo dislokace: Jilemnice

Z jednání zastupitelstva obce

První letošní zasedání zastupitelstva obce se uskutečnilo 1. března 2004.

Zastupitelstvo obce schválilo rozpočet obce na rok 2004 tak, jak byl navržen. Návrh rozpočtu byl předem bez připomínek projednán finančním výborem. ZO bylo seznámeno s plněním příjmů a výdajů za rok 2003, hospodaření obce skončilo přebytkem 1 578 595,40 Kč. Zastupitelé schválili tento výsledek hospodaření a jeho převod na účet.

Po sečtení nákladů a výdajů na provoz vodovodu v roce 2003 byla stanovena a schválena pro období od listopadu 2003 do října 2004 cena vodného 15 Kč za m³ a cena stočného 12 Kč za m³.

Zastupitelstvo schválilo poskytování „ekologických“ příspěvků obcí podle navržených podmínek.

Schválil se návrh finančního výboru na rozdělení příspěvku sportovním organizacím. V roce 2004 tak bude rozděleno celkem 250 000 Kč, z toho obdrží TK Studenec 18 700 Kč, Sokol Studenec 48 800 Kč, Orel Studenec 48 200 Kč, SK Studenec 96 900 Kč, Školní sportovní klub 22 500 Kč a Sokol Zálesní Lhota 14 900 Kč.

Krajský úřad se snaží obci převést pozemky, zastavěné chodníkem u silnice II/293 od Mateřské školy po odbočku ke škole. ZO s převodem pozemků souhlasilo a zmocnilo starostu k podpisu darovací smlouvy.

Obec má povinnost podat krajskému úřadu zprávu o finančních kontrolách na obci a jejích příspěvkových organizacích. ZO proto pověřilo kontrolní výbor, aby ve spolupráci s finančním výborem provedl do konce května 2004 finanční kontrolu za rok 2003 na OÚ a v Základní škole.

Zastupitelstvo vzalo na vědomí nabídnutou cenu 51 870 Kč za zhotovení map s popisnými čísly, včetně mapy na internet za 3 000 Kč. Stojany na mapy (6 kusů) budou stát odhadem dalších 30 000 Kč. Zhotovení map bylo schváleno na minulém zasedání.

Dále vzalo zastupitelstvo na vědomí zprávu o hospodaření Fondu rozvoje bydlení v roce 2003 – v tomto roce nebyla poskytnuta občanům žádná půjčka, ani Obec nepoužila finanční prostředky na svůj bytový fond. Na letošní rok 2004 byly schváleny 3 nové půjčky. Na vědomí byla vzata také zpráva o poskytování informací, za loňský rok byla podána 1 žádost.

ZO vzalo na vědomí návrh nové mateřské školy, který byl přepracován podle požadavků hasičů, hygieny, stavebních možností, bezpečnosti a po dohodě s ředitelem ZŠ.

Zastupitelstvo bylo seznámeno se zasedáním finančního výboru, konaného 23. února 2004 v Zálesní Lhotě. Výbor projednal návrh rozpočtu obce, výše zmíněné rozdělení příspěvku sportovním organizacím a záležitost týkající se prokazování příjmů žadatelů o půjčku z FRB – výbor doporučil při posuzování bonity žadatelů nebrat v úvahu jenom příjem z daňového přiznání, ale přihlédnout i k historii žadatele v obci, jeho zázemí a kvalitě ručitele.

Byla schválena navržená aktualizace Programu obnovy vesnice – změny se týkají záměru postavit novou MŠ, výstavby nových chodníků a úpravy prostranství před Zdravotním střediskem.

Zastupitelstvo zrušilo dodatek k vyhlášce č. 5/95 Požární řád obce, projednalo prodeje pozemků ve Studenci a Zálesní Lhotě a další záležitosti.

Pan Kalenský navrhl vybudování hřiště pro malé děti a třeba i hřiště pro mládež – tyto akce bude třeba řešit v návaznosti na stavbu nové mateřské školky a využít k tomu pozemky u Základní školy.

Ředitel PaedDr. Junek přednesl zprávu týkající se základní školy. V důsledku nových pokynů o minimálním počtu žáků přejdou do studenecké školy prav-děpodobně žáci z Čisté a Dolní Kalné. Obě mateřské školy dostaly od Hygieny termín do konce května příštího roku – potom budou muset znovu žádat o povolení provozu ve svých nevyhovujících budovách. Upozornil také na stav topení v ZŠ, která platí poplatek za znečištění ovzduší. Dále informoval o tom, že si Sportovní klub Studenec nechal zpracovat studii nového fotbalového hřiště, které by mělo být umístěno částečně na pozemcích obce.

V diskusi se pan Z. Horáček ptal na obchod v Zálesní Lhotě – Obec jeho zřízení neplánuje a pan P. Jiran k tomu podotkl, že by bylo vhodné, aby si obchod otevřel někdo ve vlastním domě. Pan Krůfa se dotazoval, zda by nebylo možno k posypu fotbalového hřiště hnojivem využít obecního malotraktoru. S Obcí je možno se dohodnout. Pan Milan Havel se dozvěděl, že s opravou cesty k jejich domu (za rybníkem) se nepočítá a že bude možno přidat lampu k tamnímu veřejnému osvětlení. Paní Kreislová se ptala na ruinu u kluziště v Zálesní Lhotě. Obec již vyzvala majitele, aby stavbu dokončil nebo odstranil, což slíbil, ale požádal o odklad. Pan V. Pilař se dotazoval na prodej pozemků naproti Plasteku. Tyto pozemky musí být odkoupeny do 1 roku po schválení, podmínky zamezující spekulaci s nimi stanoveny nejsou, ale rada se tím bude ještě zabývat. Pan V. Šedivý se ptal na úniky vody z vodovodu, které se proti minulým rokům hodně snížily vyhledáváním skrytých poruch. Pan Z. Tauchman se zajímal, jak daleko je příprava stavby nových chodníků. Obec zažádá o stavební povolení, zhruba polovinou nákladů by se měla podílet Správa a údržba silnic.

Na dalším zasedání 7. dubna ZO odsouhlasilo vstup Studence do spolku Krkonoše – svazek měst a obcí. Členy spolku je 35 měst a vesnic (z okolních Martinice a Bukovina). Členský příspěvek činí 2 Kč na obyvatele za rok a dalších asi 1 500 Kč do Fondu pro společnou propagaci Krkonoš. Za tento příspěvek nám spolek nabízí prezentaci propagačních materiálů na různých akcích u nás i v zahraničí.

Bylo jednáno o opravě studánky Roubenka, která nebyla po několik desetiletí udržována. S představiteli obcí Roztoky a Levínská Olešnice bylo dohodnuto, že se tyto vesnice budou na opravě finančně podílet, když Obec Studenec požádá o dotaci z grantu Libereckého kraje. Zastupitelé souhlasili s požádáním o dotaci a s finančním příspěvkem na opravu.

V zájmu financování stavby nové mateřské školy je nutné podat žádost na ministerstvo financí a je vhodné nabídnout spolufinancování. ZO proto schválilo, aby Obec přispěla na stavbu školky ve výši 20 % potřebných nákladů.

Zastupitelstvo navrhlo nechat zpracovat studii (případně energetický audit), která by navrhla řešení topení v základní škole, kde současné kotle nevyhovují. Bylo také schváleno zřízení školního klubu jako součásti základní školy. Klub budou využívat převážně děti dojíždějící z okolních vesnic.

ZO vzalo na vědomí výsledek přezkoumání hospodaření obce v roce 2003, podle kterého nebyly v hospodaření zjištěny nedostatky. Dále bylo odsouhlaseno zřízení věcného břemene na obecních pozemcích na žádost vlastníků skupinového vodovodu v Zálesní Lhotě a byla přijata vyhláška č. 1/2004, kterou se ruší vyhláška č. 5/95 (Požární řád obce) a její Dodatek.

Sčítání lidu 2001 ve Studenci – domy a byty

Kromě údajů o obyvatelích, zveřejněných v minulém čísle Zpravodaje, se během sčítání 1. března 2001 zaznamenávaly také informace o domácnostech, domech a bytech.

Domácnosti a domovní fond

Za hospodařící domácnost se považovala taková domácnost, kde její členové hradili společně hlavní výdaje, započítávaly se do ní i závislé děti. Takových domácností bylo ve Studenci celkem 627, nejčastěji se jednalo o domácnost dvoučlennou. Hospodařící domácnost tvořila v naprosté většině zároveň domácnost bytovou, tj. osoby žijící společně v jednom bytě (jejich celkový počet 598).

Při sčítání se rozlišovaly také základní jednotky domácností, takzvané cenzové domácnosti (v rámci bytové domácnosti ji tvoří osoby bydlící společně na základě příbuzenských či jiných vztahů). Cenzové domácnosti se opět takřka vždy shodovaly s hospo-dařícími domácnostmi, celkem jich bylo 634. Rozlišovaly se různé typy cenzových domácnosti – rodiny, jednotlivci a nerodinné domácnosti.

Domů stálo ve Studenci celkem 581, bezmála tři čtvrtiny z nich byly trvale obydlené. Nadprůměrný je počet 158 trvale neobydlených domů, které slouží zejména k rekreačním účelům. V 411 rodinných a 8 bytových domech bylo obýváno 598 bytů, dalších 29 jich nebylo trvale obydleno, zejména kvůli tomu, že byly obývány jen přechodně. Naprostou většinu domů (95 %) vlastnily soukromé fyzické osoby.

Většinou dům obsahoval jediný byt (v 63 %), v menší míře se jednalo o domy dvou (34 %) či vícebytové. Průměrné stáří domů činilo 43 roky. Necelá polovina domů byla postavena v letech 1946–1980, čtvrtina pocházela z let 1981–2001, z toho od roku 1991 bylo postaveno 36 nových domů.

Trvale obydlené byty

U zmíněného počtu 598 trvale obydlených bytů byl zjišťován právní důvod užívání bytu – dvě třetiny bytů měli jejich obyvatelé ve vlastním domě. Obytné místnosti se v bytě nalézaly nejčastěji dvě nebo tři.

Kromě technického vybavení bytů (vodovod zaveden do 98 %, veřejná kanalizace do 11 %, vlastní splachovací záchod mělo 88 % bytů) se při sčítání zaznamenával také způsob vytápění, nejčastěji (u 70 % bytů) bylo zavedeno ústřední topení. Jako palivo se uvádělo vždy pouze jedno nejpoužívanější, nejvíce se topilo uhlím (75 %), následovala elektřina (12 %) a dřevo (8 %).

Na jeden trvale obydlený byt připadalo průměrně 2,85 osoby, průměrný byt představoval plochu 88 m², z toho 57 m² připadalo na obytné místnosti. Obytné místnosti byly v bytě průměrně tři. To odpovídá průměrným 20 m² obytné plochy (přibližně jedna obytná místnost) na jednu osobu.

Sečtené byty se rozdělovaly do čtyř kategorií, 68 % spadalo ve Studenci do I. kategorie, do které patří obytné místnosti vytápěné ústředním topením a s úplným základním příslušenstvím.

Do sčítání bylo zahrnuto také vybavení domácností – možnost domácnosti využívat (ne nutně vlastnit) osobní automobil, telefon, počítač a rekreační objekt.

Zprávy Základní školy

Vyučování netradičně

Dne 11. března 2004 odjížděli žáci 3. a 4. třídy s radostí do Liberce na Veletrh dětské knihy. Radost byla pochopitelná, protože je čekal den bez vyučování a navíc mnoho nových nevšedních zážitků.

V Naivním divadle zhlédli představení Čerti z Ještědu. Větší brali čertovské hudrování s nadhledem, těm menším se trochu roztřásla kolena a někteří nejmenší s pláčem vyhledali ochrannou náruč paní učitelky. Naštěstí Studenečtí k nim nepatřili, neboť náruče byly jen dvě a dětí celkem čtyřicet. Veletrh děti potěšil množstvím krásných knih, zábavných i naučných, možností spořádat slušný počet párků v rohlíku, růžových cukrových vat na špejli a v neposlední řadě i lákadly v podobě zlevněných časopisů, her a všelijakých parádiček pro malé i větší slečny.

Součástí této akce bylo i několik dílen, kde si všichni účastníci mohli vyzkoušet své výtvarné nadání, zručnost a pohotovost. A právě ta se v kombinaci s dobrou výřečností stala nutností při natáčení rozhovoru v improvizovaném dětském televizním studiu. Někteří z účastníků mohli dokonce natočený záznam sledovat i na stránkách internetu po návratu domů.

Předem jsme měli objednanou besedu v čítárně U čerta, ale díky organizační chybě jsme nevěděli, do čeho vlastně jdeme. Čekalo nás však milé překvapení v podobě spisovatelky paní Březinové, básníka Žáčka a dvou ilustrátorů dětské knihy Palmeho a Palečka.

Na zvídavé dětské otázky reagovali hlavní protagonisté pohotovými a zajímavými odpověďmi. Závěr byl překvapením pro všechny zúčastněné, když během vzájemné spolupráce profesionálů a amatérů vznikla pěkná ilustrovaná básnička. Šlehačkou na dortu zážitků z tohoto dne byla výstava vítězných prací ze soutěže „Ilustrace“, které se s úspěchem zúčastnil žák 4. třídy Josef Tomáš a obsadil krásné 2. místo ve své kategorii.

No a pak už nezbylo nic jiného než vměstnat zakoupené či darované poklady do baťohů a tašek, sníst příslušné množství prášků proti nevolnosti, usadit se do vyhřátého autobusu, opustit sváteční zážitky a vrátit se zpět do reality všedního dne.

P.S. Dojeli jsme všichni, nikdo se neztratil ani nepozvracel.

Paragraf 11/55

Co se vlastně skrývá za slovem, které většinu z nás „děsí“? A proč zrovna 11/55?

Autoři tohoto celorepublikového projektu, chtějí vlastně hned v úvodu naznačit, že je za pět minut dvanáct… tedy nejvyšší čas začít dodržovat zákony, vyhlášky a předpisy.

Jedná se o postupovou soutěž, jejímž vyhlašovatelem je Aliance 18. Klade si za cíl oslovit co největší počet žáků druhého stupně ZŠ, ale i veřejnost… „Stěžejním“ bodem je dodržování Zákona o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, který mimo jiné zakazuje prodej tabákových výrobků osobám mladším 18 let. Praxe je však zcela jiná, to asi tušíme (víme) všichni.

Problematika zákonů a vyhlášek není zrovna lákavým tématem pro mnohé z nás, a proto byl vytvořen tento projekt. Klade si za cíl seznámit žáky poutavou formou zábavné soutěže s nejedním zákonem a ukázat zároveň, že zákony zde nejsou jen proto, aby nás „omezovaly“, ale že nám i pomáhají a v jistém smyslu nás i chrání.

Mým „úkolem“ bylo zorganizovat školní kolo této soutěže, jeho vítězné družstvo dnes již ví, že se zúčastní oblastního kola v Lomnici nad Popelkou. Ostatní soutěžící pojedou fandit. A podaří-li se nám vyhrát (to by bylo fakt báječný) čeká nás kolo krajské. Jeho účastníci se zúčastní setkání v Praze, kde si vybraná družstva zasoutěží přímo s „tvůrci“ zákonů na půdě Senátu Parlamentu ČR.

A jak tedy probíhalo školní kolo? Nejdříve jsem „vyvalila“ spoustu informací o projektu ve všech třídách druhého stupně. V tu chvíli jsem se „děsila“, neboť se do soutěže hlásili téměř všichni a já měla mít nejvíc šest družstev po pěti lidech. Nutnost přípravy a časové vytížení však bylo dobrým „sítem“, a tak nakonec vzniklo pět kvalitních družstev, která podala „ve finále“ fantastický výkon.

Družstva soutěžila společně, o ničem nerozhodoval jedinec, vždy šlo o spolupráci, podporu a pomoc všech. Dílčím cílem bylo ukázat, jak může fungovat skupinová práce. Myslím, že „spolupráce“ již není pro zúčastněné cizím slovem.

A tak jsme se jedno pondělí sešli všichni. Nažhavení hráči, bezva spolupracující porota, pomocníci, hosté i diváci… Bylo nás docela hodně, a tak teplota vzduchu značně stoupala. Všichni již věděli, o čem soutěž bude, a tak jsme se bez dlouhých úvodů pustili do samotného soutěžení, které proběhlo v pěti soutěžních kolech.

V kole prvním měla postupně všechna družstva možnost vybrat si jednu z připravených otázek. Výběr odpovědí a, b, c, d usnadnil odpovídání. Družstvo, které otázku vybralo, odpovídat muselo, ostatní družstva nemusela. Hrozila totiž ztráta bodu při špatné odpovědi. Těch však bylo opravdu pomálu. Vyčerpali jsme všech dvacet otázek a dvě družstva dokázala získat maximální počet, tj. 20 bodů! Náskok však nebyl značný, neboť další družstva se mohla chlubit dosažením 18 a 17 bodů! Všechny soutěžící opět chválím, je vidět, že soutěži věnovali značnou přípravu (otázky byly známy již před soutěží, měnilo se pouze jejich pořadové číslo).

Ve druhém kole šlo o to prosadit svůj názor, umět ho přednést a také obhájit. Každé družstvo si vylosovalo jedno z 10 témat. Poté měli žáci prostor dvou minut na přípravu a dvou minut na vlastní prezentaci. A tak jsme se dozvěděli, co si žáci myslí o povinné výuce náboženství, o internetu, školním řádu i používání mobilních telefonů ve škole. Hodnotil se nejen obsah, ale i samotná prezentace a dobré vystupování.

V kole třetím jsme stavěli věže. Hráči dostali papírové kartičky a izolepu. Dále už jim zbýval jen dobrý nápad a šikovné ruce… vyhrál ten, kdo postavil nejvyšší věž.

Čtvrté kolo nás vrátilo zpět do školy. Měli jsme zde fiktivní příběh o škole, kde si žáci vytvořili svůj školní řád. Správně to odhadují ti, kteří si myslí, že obsahoval samá práva… a kde jsou povinnosti? Jde to bez nich?… V té škole to dopadlo dost špatně. A tak jsme se soutěžících ptali – jaká tři práva a jaké tři povinnosti by ve škole chtěli prosadit oni? A tak jsme poslouchali pět minutových prezentací, ze kterých bylo zcela zřejmé, že žáci touží po „lidském zacházení“.

V pátém kole jsme výborně využili novou techniku v rekonstruované učebně. Toto kolo mělo ukázat, jak těžké to mnohdy má prodejce tabákových výrobků, když může pouze odhadovat, kolik let je právě zájemci stojícím před ním. A tak k nám z plátna promluvilo několik figurantů, jejichž věk a tedy otázku prodat × neprodat jsme řešili.

A jak to všechno dopadlo? Celá soutěž se nesla v příjemné atmosféře a hráči mi potvrdili, že se jim soutěž (samozřejmě v neposlední řadě i její ceny) velice líbila. Pohoda byla jistě zajištěna i spravedlivou porotou, kterou ochotně zastaly kolegyně z druhého stupně, jakožto i mými pomocnicemi Terkou Tomášovou a Káťou Markovou, které nám zpříjemnily soutěž svým vystoupením s kytarou. I „kontrola“ (vedoucí oblastního kola) byla se zajištěním a průběhem soutěže velice spokojena, ale nejvíc se asi ulevilo mně… ZVLÁDLI JSME TO! Ale jedno družstvo muselo být NEJLEPŠÍ a vyhrát, jsou to: Verča Bachtíková, Romča Synková, Bára Jechová, Honza Exner a Tomáš Klouček!

Chtěla bych poděkovat za pomoc, podporu i milé úsměvy všem, kteří mi je věnovali a poprosit: MYSLETE NA NÁS 22. DUBNA, AŤ SE NÁM PODAŘÍ OBLASTNÍ KOLO, na které už se všichni moc těšíme a pečlivě se připravujeme. DĚKUJEME.

Můj obdiv patří všem soutěžícím, kteří nelitovali času a věnovali přípravě i průběhu školního kola spoustu sil a energie. JSTE SKVĚLÍ! A kdo vlastně? Tak tady jsou:

Matematický klokan

Mezinárodní soutěž Matematický klokan vznikla přibližně v roce 1980 v Austrálii a od roku 1991 se rozšířila do zemí Evropy. Dnes se již této soutěže účastní na dva a tři čtvrtě milionu soutěžících ze 30 zemí našeho kontinentu sdružených v asociaci Klokan bez hranic, jejíž koordinační centrum je v Paříži. Pořadatelem Klokana v ČR je Jednota českých matematiků a fyziků ve spolupráci s Katedrou matematiky PdF a Katedrou algebry a geometrie PřF UP Olomouc. Ministerstvem školství a mládeže ČR byl Matematický klokan zařazen mezi soutěže kategorie A – plně hrazené z prostředků MŠMT.

Soutěžící jsou podle věku rozděleni do 5 kategorií: Klokánek (4.–5. třída ZŠ), Benjamín (6.–7. třída ZŠ), Kadet (8.–9. třída ZŠ), Junior (1.–2. ročník SŠ) a Student (3.–4. ročník SŠ). Soutěží se  ve všech krajích naší republiky v jednom termínu, takže žáci a studenti absolvují školní, oblastní, republikové a vlastně i mezinárodní kolo ve své lavici. Ve všech kategoriích soutěžící řeší 24 testových úloh, přičemž vybírá jednu z pěti nabízených možností řešení. Úlohy jsou seřazeny ve třech skupinách podle obtížnosti, za správnou odpověď získává soutěžící 3, 4 nebo 5 bodů, za špatnou odpověď se mu jeden bod strhává. Aby soutěžící nedosahovali záporných výsledků, dostávají do vínku 24 bodů, takže lze tedy získat maximálně 120 bodů. V kategoriích Klokánek, Benjamin a Kadet je na řešení vymezeno 60 minut čistého času, v kategoriích Junior a Student je doba řešení 75 minut.

V olomouckém centru se vyhodnocují statistické výsledky za celou Českou republiku, nejlepší řešitelé v každé kategorii jsou odměněni věcnou cenou. Statistické výsledky spolu se zadáním soutěžních úloh a správnými odpověďmi jsou uveřejněny ve sborníku každého ročníku, který vydává JČMF a bývá rozesílán jednotlivým oblastním důvěrníkům této soutěže.

Ve školním kole ZŠ Studenec se zúčastnilo 68 soutěžících v kategoriích:

Poděkování

V průběhu ledna 2004 na adresu školy přišla cenná zásilka z daleké Austrálie. Hned jsme věděli, že je od Romana Háka, který tam hltá vědomosti trochu v jiných podmínkách. A protože je to „správnej kamarád“, který nikdy nechtěl vše pro sebe, poslal nám nejen spoustu krásného povídání o Austrálii a o svých zážitcích, ale především pro žáky a kantory 4 díly encyklopedie Britannica na DVD. Takže se můžeme vnořit do spousty nových informací a čtenáři zase do moří kolem Austrálie.

Potápko na Silvestra

Vypůjčil vizáží obstarožní a lehce zmáčklou, motorovým duchem však velmi svěží Toyotu a vyrazil jsem společně s další studeneckým rodákem Radkem směrem k rovníku. Vyhýbaje se klasickým  turistickým trasám jsme první týden strávili hledáním zajímavých národních parků ve vnitrozemí na severní hranici NSW.

A že jich tam je spousta. Lidé, co jezdí podle populárních turistických průvodců jen podle pobřeží,        jsou o hodně ochuzeni, a nejhezčí místa, co jsme navštívili, vůbec v bedekrech nebyla. Kempovali jsme vesměs na téměř prázdných tábořištích nebo po divošsku. Viděli jsme spoustu vodopádů (největší 260 m), divoké řeky (voda neskutečně teplá – ani pivo řádně nevychladí), skály, pralesy, svérázný australský venkov. Málokdo ví, že červená  skála  Uluru není největší šutr v Austrálii. Největší je žulový Bald Rock, asi kilometr dlouhý, 600 m široký a 300 m vysoký. Má jen smůlu, že není tak fotogenický, v podstatě se celý vyfotit nedá, je zarostlý a musí se k němu pěšky. Na druhou stranu taky dobře, nikde žádný dav a číšníci se šampaňským.

Ryb všude dost, ale žádnou jsme nechytli, tak jsme ke štědrovečerní večeři otevřeli alespoň lososa z plechovky a završili lahůdkou pro Australany neznámou - buřtem opečeným na ohni. Koledy žádný – jen ty cikády řvali jako krávy... a druhý den ráno jsme strávili trochou horolezením po Catheral Rocks – taky dost zajímavé místo, něco mezi Prachovem a Devils Marbles, doufám, že vyjdou fotky.

Takovýmhle stylem jsme se nějak dokotrčili do našeho cíle Bundabergu, kde mě Radek zanechal v ubytovně plné svérázných japonských a korejských brigádníků sbírajících rajčata. Kurz potápění probíhal vcelku lenivým tempem, půldne jsme vždy vesele vypouštěli bubliny v bazénu ve snaze vypít co nejmíň a druhé půldne jsme v učebně otáčeli potápěčské tabulky sem a tam a kývali hlavama jako že jo – teď už nám to je jasný. Nicméně to do nás nějak nacpali a závěrečný test udělali všichni (aby taky ne – když už nám to strhli z kreditky!). Celkem nás bylo asi dvacet (na dvě skupiny), cháska z celýho světa, Španělé, Řekyně, všudepřítomné hihňající se Japonky, nějaký domácí, chlapík z Dubaje (pořád nemohl pochopit, proč se v Austrálii platí daně…)

No a těsně před závěrečným testem oznámili, že ti, co jedou na loď, na loď nejedou. Přišel cyklon, veliký vlny a vítr a celý Queensland se z lodí na Barieře nepotápí. A že si povinné 4 ponory v moři pro dokončeni licence doděláme v Bundabergu ze břehu. Radek pochopitelně lehce zuřil, neboť to samé se mu stalo ve stejné době a na stejném místě (jen s jinými lidmi) před rokem. Nezbývalo mu ale než lelkovat poblíž a čekat na mě. Já jsem na Starý rok udělal tři ponory z pobřeží. Po skále se leze do vody s výstroji dost nemotorně, navíc vlny byly slušný, takže víc než zážitek to bylo spíš vyčerpávající. Viditelnost nic moc, od 3 do 5 m, ale nakonec to bylo stejně fuk. I kdyby byla lepší, nebylo by na co koukat, jen pár malých rybiček se připlavalo podívat, jak si krkolomně převlíkáme výstroj pod vodou. Takže to byl můj Silvestr, večer s ostatními frekventanty na pivo, muzika hrála, domácí pařili, normální večer. Nějak jsme to u dvou pivek do půlnoci odzívali, poklábosili, pět, čtyři, tři, dva, jedna huraaaa, líbat není koho, a pak hned spát, protože v osm ráno nás čekal poslední ponor. Vlny ještě větší, proudy silnější, vidět ještě míň… ale nevadí, všechny úkoly jsem splnil, Japonci pod vodou zatleskali a průkazka je moje. Radek mezitím narychlo sehnal jedno potápění v Byron Bay, takže jsme vyrazili asi 500 km na jih. Tam už to bylo lepší, sice taková turistická fabrika na jeden ponor, ale já byl rád, bylo to moje první samostatné ponoření. Viděl jsem rejnoky – trnuchy, asi půldruhometrovýho žraloka-vegetariána a spoustu menších rybiček. Byl jsem v 17,5 metrech, neztratil se a přežil bez zbytečného vyhazování snídaně již strávené. Oooooooooo!

Sportovní zprávy

Sportovní klub Studenec

Fotbal

Další halové turnaje

Halové turnaje mladších žáků v Semilech a v Lázních Bělohrad

Úspěšně si vedli mladší žáci v Semilech, kde obsadili 2. místo. Naopak v Lázních Bělohrad se v turnaji, kde rozhodčí připouštěli až příliš tvrdou hru, neprosadili především v koncovce a po sérii o gól prohraných zápasů obsadilo až 10. místo.

Halové turnaje mladší přípravky (1996) v Lomnici nad Popelkou

Posledními turnaji byly dva turnaje v Lomnici nad Popelkou, z nichž naši nejmenší vybojovali 7. a 3. místo a vyzkoušeli si většinou poprvé atmosféru takového turnaje. Za zmínku stojí střelecká bilance Dandy Mejvalda a vyhlášení Vojty Nedomlela nejlepším brankářem turnaje.

Příprava áčka (pohledem trenéra Pavla Liptáka)

SK Jilemnice–SK Studenec 4:4 (2:2)

V prvním historickém utkání na umělé trávě v Jilemnici dokázali fotbalisté SK Studenec remizovat s účastníkem oblastního přeboru Libereckého kraje. Husté sněžení sice ztěžovalo přesnou kombinaci, o to více museli hráči vynaložit fyzického úsilí. Velmi dobře se uvedli Ulvr, M. Šedivý a střelec dvou branek V. Vancl. Domácí (stejně jako hosté) nehráli kompletní, přesto na hřišti byli vidět např. Baranyk, Hanza, Buďárek, Vašek, Onak, Horáček, Schauer, v brance Junek.

SK Studenec hrál ve složení:

1. pětka – Korotvička, Metelka, Marčík, Vancl V., Albrecht

2. pětka – Stránský, M. Šedivý, Pešek, Ulvr, R. Puš

V brance v prvním poločase Honců a ve druhém poločase P. Vancl.

Branky: V. Vancl 2, Pešek, Albrecht

Zimní turnaj v Semilech

SK Jilemnice–SK Studenec 2:0 (1:0)

Z naší strany zejména v 1. poločase velmi vydařené utkání po herní stránce. Nasazení a bojovnost odpovídalo trenérovým představám. Pouze zase vázlo zakončení. Měli jsme asi čtyři gólové šance (Jilemnice dvě), největší M. Šedivý, když zcela sám před brankou trefil míč vedle. U řady míčů a soubojů 1:1 jsme byli dříve a vyhrávali. Ve 2. poločase jsme sice několikrát ohrozili branku soupeře, ale opět chybělo trochu štěstí. Jilemnice však byla po fotbalové stránce po celý zápas lepší. Přesto si myslím, že jsme si zasloužili remízu, případně alespoň vstřelit branku. Chytal dobře Honců (chytil Pulpánovi penaltu), překvapili V. Vancl a Bartoň, velmi dobře zahráli Stránský a Marčík (ten především v 1. poločase).

Sestava: Honců – Kampov, Nedomlel, J. Šedivý, Bartoň – M. Puš (Metelka), Stránský, M. Šedivý (Albrecht), V. Vancl – Marčík, Urban.

SK Semily „B“–SK Studenec 0:0

Paradoxně jsme proti Jilemnici hráli dobře a prohráli. Tento víkend jsme nehráli tak dobře a mohli i vyhrát. Semily však byly podstatně lepší, především ve středu hřiště nás přehrály. Měli lepší pohyb po hřišti. Velká tíha ležela na brankáři a obráncích. V několika případech nám pomohla i voda, kdy se míč zastavil v kaluži. Stoprocentní šanci jsme si nevytvořili. Domácí stejně jako my neproměnili penaltu (u nás Stránský). Z hráčů podali dobrý výkon brankář a obránci. Zde chci vyzdvihnout debut Chrtka (uvedl se velmi dobře).

Sestava: Vancl P. – Chrtek, Nedomlel, J. Šedivý, Albrecht – M. Puš (Buchar), R. Puš (Pešek), Stránský, Vancl – Urban, Marčík

SK Semily (st. dorost)–SK Studenec 3:5 (3:1)

Asi překvapivé, ale podle průběhu utkání, zasloužené vítězství. První poločas byl z naší strany dost špatný. Za deset minut to bylo 2:0. Domácí, v podstatě, jak se dostali do vážnější akce, skórovali. V prvním poločase jsme hráli proti silnému větru, naopak ve druhém s větrem v zádech. Ve 2. poločase to však byl doslova koncert. Domácí překvapivě odpadli fyzicky, a tak jsme měli mnoho šancí. Metelkovi se střela zastavila v blátě, Marčíkovi neuznali regulérní gól. Brož místo hlavou šel do míče nohou a ze tří kroků netrefil. Kuřík se ve druhém poločase. rozehrál k velmi dobrému výkonu, dirigoval hru mužstva.

Sestava: Tuž – Chrtek, Kuřík, Nedomlel (46. Kudrnáč), Albrecht – Ulvr, Stránský, V. Vancl (65. Hermon), M. Puš (65. Brož) – Marčík (70. Pešek), Metelka

Branky: Stránský, Kudrnáč, Hermon, Metelka, Ulvr

SK Studenec–Tatobity 10:1 (4:0)

Sestava: Honců – Chrtek (46. R. Puš), Nedomlel, J. Šedivý, Bartoň – Metelka (46. Brož), Stránský, Urban (46. M. Šedivý ), Albrecht – Marčík, Ulvr.

K vlastnímu utkání: překvapilo mě, že soupeř hrál hodně špatně. Přitom tam hraje řada zkušených hráčů ze Semil. Vážněji nás za celý zápas neohrozili, a kdyby naši hráči skutečně hráli naplno celých 90 minut, muselo to být 15:0. V 65. minutě to již bylo 10:0 a každý chtěl dát gól, a tak místo lépe postavenému spoluhráči se střílelo ze všech možných pozic.

Branky: Stránský 3, Nedomlel, J. Šedivý, M. Šedivý, Urban, Metelka, Marčík, Ulvr

Studenec–Nová Ves 5:1 (0:1)

Sestava: Vancl – Chrtek (46. Brož), Nedomlel, J. Šedivý, Albrecht – M. Šedivý (61. Pešek), Stránský, Marčík, Urban – Kampov, Ulvr

Celkově musím říci, že jsme měli několik dobrých a fotbalových akcí (nevím do jaké míry byl soupeř kompletní). V prvním poločase jsme byli tak 2/3 lepší a nevyužili dobré příležitosti ke vstřelení branky. Největším problémem byla přihrávka a někteří dlouho drželi míč. Ve druhém poločase soupeř odpadl a mohli jsme dát ještě další dvě až tři branky. Celkově hodnotím vystoupení na zimním turnaji kladně. Celkem se vystřídalo 24 hráčů (3 brankáři, 17 „A“ a „B“, 4 dorostenci).

Branky: Brož 2, Stránský, Urban, Kampov

Pohár Jizerských pekáren (1.kolo)

Jilemnice–Studenec 8:2 (2:0)

Sestava: Honců – Ulvr, Kuřík (31. M. Šedivý), Nedomlel, Bartoň – J. Šedivý, Stránský, Marčík, Brož – Kampov, Urban (61. M. Puš)

I přes hrozivý výsledek se většina prvního poločasu odehrála na polovině Jilemnice. Dopředu jsme hráli velice dobře, až na to zakončení. Jilemnice dost faulovala, ale rozhodčí neustále zvedal ruku, že máme výhodu. Neodpískal jasnou penaltu, naopak ve 2. poločase si ji vymyslel (to již bylo 5:1). Jilemnice za celý první poločas vystřelila na branku mezi tyče dvakrát a vždy z toho byl gól. První branka padla, že dostal Preissler do běhu míč a prostřelil Honců. Druhou jsme dostali tak, že Nedomlel špatně zahrál malou domů, Honců míč nedoběhl a z rohového kopu zcela volný hráč skóroval. Z naší strany jsme měli šance (Kampov, Urban, Brož, Marčík), jenže ani z malého vápna nebyl nikdo schopný dát gól. Střely z dálky Junek bez problémů chytil. Rozhodnutí padlo v úvodních pěti minutách druhého poločasu, kdy jsme dvakrát inkasovali ostudné góly. Mužstvo se položilo. Za stavu 5:0 dal Kampov gól a těsně poté z penalty další gól Marčík. Další obrovskou šanci Kampov nedal a to byl další důležitý moment. Dát třetí gól, asi by to bylo zase jiné. Jak jsem již řekl, dopředu jsme hráli dobře, obrana a brankář přímo katastrofální. Záložníci se nestačili vracet. V útoku příjemně překvapil Kampov.

Sobota 3. dubna 2004

Sedmihorky–Studenec 2:0 (1:0)

Sestava: P. Vancl – Ulvr, Kuřík, J. Šedivý, Albrecht – Marčík (70. Jodas), Stránský, Salátek, Brož – Kampov (60. Bartoň), Urban

Branky: 9. a 77. Staněk

Rozhodčí: Pařík, Smoleňák, Maťátko – Žluté karty: 2:0

Jarní premiéra se odehrála na umělé trávě Technické univerzity v Liberci Harcově a přes porážku studenecké mužstvo nezklamalo a podalo bojovný a herně dobrý výkon. Domácí, kteří budují na svém hřišti v Sedmihorkách nový sportovní areál v hodnotě 20 milionů korun, se netají svým odhodláním poprat se s Pěnčínem o postup do oblastního přeboru. V samotném zápase fotbalově vyspělejší domácí s řadou zkušených exligových hráčů aplikovali dvojí herní styl, tím prvním byl systém krátkých narážeček ve středu s hřiště s kolmicí na nabíhající útočníky, tím druhým dlouhé prudce nakopávané balóny na vysoké hlavičkáře. Po takovém centru otevřel skóre v 9. minutě Staněk, když o dvě minuty dříve Vancl perfektně kryl přesný trestný kop Šafáře. Do poločasu si domácí výraznější šanci nevypracovali, naopak střela Kampova těsně minula pravý horní roh Staňkovy branky. Ve druhém poločase si domácí vypracovali více šancí, ale naštěstí se trefovali do tyčí (2× Šafář) a do břevna (Vaníček). Jedinou šanci na vyrovnání měl na hlavě po Stránského rohu Kuřík, jehož hlavička skončila těsně nad. Naopak z další akce se po přesné kolmici z hranice šestnáctky perfektně trefil Staněk a dal výsledku konečnou podobu. Domácí vyhráli zcela zaslouženě, ale studenecké mužstvo svým výkonem rozhodně nezklamalo.

SK Studenec B–Sokol Stará Paka B 2:1 (1:0) muži B

Branky: Nedomlel, Hermon – Herber

Sestava: Honců – P. Bartoň (J. Bartoň), Nedomlel, Šembera, V. Kuřík – M. Puš, V. Vancl, Klazar, Exner – R. Puš (Hermon) Metelka (Jodas)

Rozhodčí: Jebavý

Vedení béčka řešilo před zápasem neřešitelný problém, neboť se k utkání dostavilo neuvěřitelných 25 hráčů, kteří mohli v zápase nastoupit. Doufejme, že všichni, kteří zůstali mimo hru, přijdou i příště, a to na derby v Zálesní Lhotě, kde dostanou příležitost další hráči z kádru.

V samotném zápase mělo béčko po celé utkání mírnou převahu a vypracovali si i více brankových příležitostí. Úvodní branku zápasu vstřelil Martin Nedomlel hlavou po rohovém kopu Vaška Vancla a ve druhém poločase proměnil Tomáš Hermon samostatný únik po přesném pasu Míry Šembery. Hosté v závěru snížili kanonýrem Herberem a v závěru mohli i vyrovnat. Přesto výsledek odpovídá průběhu hry a vítězství béčka bylo zasloužené.

SK Studenec A–FK Sedmihorky 0:1 (0:1) žáci A

Sestava: Jarý – Černý, Jezdinský, Klouček, Hanzlík – P.Vérteši (D. Bartoň), J. Povr, Havlíček – Tauchman (Čivrný), Kupec, Šír

Žáci nastoupili s velkým odhodláním porazit svého jediného podzimního přemožitele, ale narazili na disciplinovaného a takticky velmi dobře připraveného soupeře, který zhustil hru do středu hřiště, takže Kupec s Tauchmanem nemohli využít své rychlosti. O utkání rozhodla branka Pařízka z poloviny prvního poločasu po krásné fotbalové akci. Studenečtí si hlavně v závěru vynutili místy až drtivý tlak, ale opět neproměnili velmi dobré příležitosti ke skórování.

Sokol Mříčná–SK Studenec B 2:2 (1:1) žáci B

Branky: Láďa Jarý a Jirka Povr

Béčko nastoupilo posíleno o dva hráče áčka, gólmana Jarého, který nastoupil v útoku, a Jirku Povra. Oba dva také byli úspěšnými střelci.

Poslední přípravné zápasy

Poslední přípravné zápasy se dospělým ani dorostencům příliš nevydařily. Áčko odjíždělo v okleštěné sestavě do Žacléře a po katastrofálním úvodu a zbytečných chybách v obraně odjelo s pětigólovým přídělem. Ve stejný termín hrálo béčko v Lázních Bělohrad s kombinovaným mužstvem a dostalo o gól víc než hráči áčka. V Lázních Bělohrad hráli i dorostenci a podlehli domácímu účastníkovi oblastní soutěže 1:3 především herní nekázní, mužstvo dohrávalo bez vyloučených Chrtka a Korotvičky o devíti, navíc Kudrnáč neproměnil penaltu, i když byl jediným střelcem dorostenců. A tak v Bělohradě uspěli jen žáci, kteří porazili přeborníka jičínského okresu 4:2 (Kupec 2, Povr a Tauchman 1).

Ostatní sporty

Olympiáda Sportovních klubů

Čtyřčlenné družstvo ve složení Eva Bartoňová, Vendula Kalenská, Martin Klouček a Jiří Povr se zúčastnilo pod vedením Lenky Holubcové třídenní celostátní olympiády sportovních klubů v Pršticích u Brna a přivezlo do Studence zlaté medaile. Přemožitele nenašli ve florbale, vybíjené, ringu a překážkové dráze a to v součtu šesti disciplín znamenalo vítězství. Na fotografii po příjezdu z Prštic vidíme zleva držitele zlatých medailí Evu Bartoňovou, Vendulu Kalenskou, Jirku Povra a Tomáše Kloučka.

O nejlepšího běžce Jestřebích hor

Minivýprava studeneckých závodníků se zúčastnilo všech 13 závodů série O nejlepšího běžce Jestřebích hor a na závěrečném vyhodnocení v hospodě U Lotranda v Odolově vystoupili všichni v rámci závěrečného vyhlášení výsledků. Pohár za 1. místo si odnesli Eva Bartoňová, Jiří Povr a Martin Kupec, cenu za 2. místo převzal Honza Exner a cenu za 3. místo obdržel Tomáš Klouček. Závody přispěly všem účastníkům nejen ke zpestření tréninku pro své hlavní sporty (kopaná, orientační běh), ale i k dobré propagaci SK Studenec.

Sezóna orientačního běhu v plném proudu

Před sezónou se z hostování v Jilemnici vrátili Honza Exner a Zdenda Hanzlík a seznam závodníků se rozšířil o další adepty z řad těch nejmenších.

Zlámaniny

Prvním závodem, kterým otevřeli studenečtí závodníci novou sezónu, byl první závod Podkrkonošské ligy žáků, který se konal na mapě Zlámaniny nedaleko Nové Paky. V prvním závodě si nejlépe vedl v H12 Martin Klouček, který obsadil 2. místo, velice dobrý výkon podal i Honza Exner, který v H14 sice skončil na 4. místě, ale s minimální ztrátou za vítězným Krajíčkem, který mu ještě vloni řádně „naděloval“.

Počáply

První závod Východočeské oblasti se konal v areálu bývalých kasáren v Pardubicích na mapě Počáply. Rovinatý terén s hustým dosud nevzrostlým porostem kladl důraz především na fyzickou kondici. Nejhodnotnějšího výsledku dosáhl Honza Exner, který se poté zúčastnil soustředění talentovaného žactva Východočeské oblasti. Obsadil sice až 12. místo, ale vysněné místo na „bedně“ v elitní kategorii H14C mu vzal desetiminutový „kufr“ na na třináctou kontrolu. Do soutěže družstev dále bodovali Michal Kučera (14. místo v H12C), Tomáš Klouček (14. místo v H14C) a Martin Klouček (23. místo v H12C).

Vojice

Druhý závod pořádali jičínští orientační běžci ve Vojicích a pro závodníky připravili zajímavost v podobě dvou měřítek map v jednom závodě. Hlavně přeběh z jedné mapy na druhou činil mnohým problémy.

Svůj premiérový závod absolvovala v kategorii nejmenších Nikola Maternová a hned získala v D10N 2. místo. V mistrovských kategorií pro soutěž družstev vybojovala Eva Bartoňová v D12D 3. místo a Vendula Kalenská ve stejné kategorii 6. místo. V H12D se nedařilo Kubovi Šmídovi, kterému se jedna kontrola tak schovala, že ji prostě nenašel a byl diskvalifikován. V H12C si opět výborně vedl Michal Kučera a posunul se o několik příček vpřed na 10. místo, na 25. místě skončil v téže kategorii Martin Klouček. V H14C si dobrou výkonnost udržuje Honza Exner, který si doběhl pro 8. místo. Tomáš Klouček obsadil opět tradiční 14. místo.

Po dvou závodech jsou studenečtí závodníci ve Východočeském poháru zatím na velice pěkném 9. místě. V dalších závodech však budou chybět Honza Exner a Tomáš Klouček (odjíždějí na zájezd do Anglie), což bude citelným oslabením.

V tomto závodě jsme měli zastoupení i mezi dospělými. V kategorii H21D obsadil František Tauchman 16. místo a Stanislav Horáček 17. místo.

Krkonošská sedmdesátka

Již počtvrté se Sportovní klub Studenec zúčastnil tradičního běhu pětičlenných družstev na 70 km pod názvem Krkonošská sedmdesátka (dříve 70 km po hřebenech Krkonoš). Tým dosáhl zatím nejlepšího výsledku a mezi 218 družstvy obsadil velice hodnotné 34. místo. Cenné je i to, že všichni členové družstva jsou aktivními členy SK Studenec. Na snímku jsou zleva Michal Erlebach, Ing. Petr Junek, Lukáš Erlebach, Vladimír Junek a Ing. Josef Erlebach. Výbor SK Studenec děkuje členům družstva za dobrou reprezentaci našeho klubu.

Klobouk smekají před výkonem SK Studenec členové družstva Orla, kteří se také odvážili na trať Krkonošské 70, nevědouce, co je vlastně čeká. Závod jsme pojali ve sportovně-turistickém duchu, k čemuž vybízelo nádherné počasí, přesto každý podal výkon na hranici svých možností. Postupně nám mizeli z dohledu ostatní závodníci a v odpoledních hodinách nás doprovázel skútr Horské služby uklízející značení závodu. Náladu nám nezkazil ani fakt, že jsme dorazili do cíle za tmy, hodinu po ukončení závodu. Stali jsme se tedy živým důkazem toho, že i lyžaři našeho formátu se mohou zúčastnit proslulé akce a obohatit se tak o výjimečný prožitek.

Na snímku zleva Michal Chrtek, Petr Mečíř, Stanislav Horáček, Jan Vancl a František Tauchman. Skupinu doprovázel Tomáš Chrást.

Školní sportovní klub

Plaveme s EU

18. března 2004 se žáci 1. až 5. třídy ze ZŠ Studenec zúčastnili plavecké štafety 50×25 m volným způsobem v plaveckém bazénu v Jičíně pořádané korespondenčně Základní školou v Krnově pod názvem Plaveme s EU.

Čas strávený v jičínském vodním areálu rychle utekl nejen díky závodům, ale i všem vodním atrakcím (tobogán, divoká řeka, vířivka, pára), které mohly děti volně využít. Bylo to velmi příjemné odpoledne a je zarážející, že k akci „Plaveme s EU“ se přihlásily z celé oblasti pouze dvě školy – studenecká a jičínská. Celkový čas naší štafety byl 30:54,9. Nejrychleji svůj úsek zaplavali: Kučera Štěpán, Kučera Tomáš, Vancl Lukáš, Suchánková Nela, Vanclová Nikola, Hylmarová Kateřina. Všechny děti zaslouží pochvalu za vzorné chování.

Orion Cup 2004

Dne 24. března 2004 se žáci 4. a 5. ročníku studenecké školy zúčastnili okresního kola florbalového Orion Cupu 2004 v Semilech. V soutěži obsazené i velkými sportovními školami (Turnov,Semily,Jilemnice) se naše děvčata umístila na 1. místě a postoupila do krajského kola do Liberce. Chlapci,kteří bojovali jako lvi, získali 3. místo jenom díky horšímu skóre. Atmosféra celého dne byla fantastická, děti hrály s plným nasazením a všichni přišli o hlasivky. Hrdinkou dne se každopádně stala naše Eva Bartoňová, která se s hokejkou a lehkým florbalovým míčkem narodila. Odměnou byla nejen čokoláda, ale i nevěřící rodiče. Snad jen uběhané nohy a propocené dresy to dosvědčí. A diplomy – ty už visí na školní sportovní nástěnce.

V krajském kole v Jablonci nad Nisou se dívkám a Evě Bartoňové již tolik nedařilo, nevyzrály především na daleko zkušenější brankářky v brankách soupeřek a nedokázaly proměnit řadu příležitosti. A tak výsledkem bylo 4. místo po těsných porážkách s družstvy ze Smržovky, Liberce a České Lípy.

Mgr. Hana Lánská a Lenka Holubcová

Okrskové kolo ve florbale

Školní fotbal

Prvního úspěchu v sezóně školního fotbalu dosáhli žáci na turnaji ZŠ O Pohár Spartaku Vrchlabí v halové kopané žáků 1. stupně. Mezi školami z Trutnovska si naši „páťáci“ počínali naprosto suverénně a bez ztráty bodu a skorem 17:2 si odvezli pohár do studenecké školy. Špatně si nevedlo ani béčko, které obsadilo 5. místo.

Rozhodně se však nepočítalo s třetím vítězství v řadě v turnaji čtvrťáků v Jilemnici, neboť teamwork Jiřího Povra již pokročil do 5. ročníku. Naštěstí jsme však s sebou měli Evu Bartoňovou (věkem čtvrťák), která přivedla družstvo opět k vítězství a sama si odnesla cenu nejlepšího hráče turnaje a uspěla i v individuálních dovednostních disciplinách.

ZŠ Čistá–ZŠ Studenec 2:9 (0:6) – CocaCola cup

Branky: Jiřička, Hampl – Kupec 4, Tauchman, M. Kuřík, Klouček, J. Povr, T. Povr

Sestava: Jarý – Černý (J. Palivoda), T. Povr, Jezdinský (Nýdrle), J. Vérteši – Klouček (Máslo), J. Povr, P. Bartoň – M. Kuřík (Bartoňová), Kupec, O. Tauchman

V prvním kole byli na studeneckém hřišti domácími žáci z Čisté, kteří byli sice v poli téměř vyrovnaným soupeřem, ale doplatili na nedůslednou obranu a povedené střely ze střední vzdálenosti (Kupec, T. Povr). Ve druhém kole hostí žáci Základní školu Libštát.

Sokol Zálesní Lhota

Jednou z hlavních zimních aktivit našich členů byla snaha o udržení provozuschopnosti našeho zastaralého lyžařského vleku, který slouží hlavně pro malé děti. Velice nás povzbudila jejich chuť a hojná účast každý víkend. Ke zvýšení atraktivity naší sjezdovky také přispěla dobrá spolupráce s lyžaři ze Studence, kteří nám dle možností vždy na požádání celou sjezdovku upravili jejich novou sněžnou rolbou. Hlavní poděkování patří samozřejmě hlavnímu „rolbaři“ Josefu Bourovi. Rolbováním Lhotecké sjezdovky došlo také k propojení Lhoty s běžeckými tratěmi ve Studenci.

Dále každou sobotu odpoledne probíhala zimní příprava našich fotbalistů v kryté hale v Nové Pace. Jakmile počasí dovolilo, jezdili na nově vybudované hřiště s umělou trávou v Jilemnici. V sokolovně ve Studenci někteří hráli každý týden „floorball“. Zimní příprava nebyla očividně podceněna. Pro dobré výsledky v jarních kolech okresní soutěže ve fotbale bude získaná zimní fyzička potřeba. Za vše hovoří výsledek prvního zápasu na hřišti ve Mříčné, kde jsme po tvrdém boji a velké nepřízni rozhodčího získali bod za remízu 3:3. Chuť hráčů do jarních kol je veliká, protože na první zápas jich přijelo osmnáct.

Jarní příprava našeho hřiště a okolí začala hned po roztátí posledního sněhu úklidem křovisek na mezi od kabin k pozemku pana Rybáře. Loňské letní úsilí o lepší zatravnění plochy přináší první úspěchy, které je dobře vidět z hlavní silnice. Ještě po sněhu byla přivezena a umístěna vedle kabin skříň z avie, která bude sloužit jako sklad nářadí.

Na závěr chceme poděkovat obecnímu úřadu za finanční příspěvek na chod našeho spolku. Dále děkujeme všem našim sponzorům ať už dlouholetým nebo novým a doufáme, že nás naši věrní fanoušci podpoří stejně jako vloni.

Za Sokol Zálesní Lhota Petr Tauchman

Svaz diabetiků ČR ZO Jilemnice

Poděkování

Svaz diabetiků ČR ZO Jilemnice upřímně děkuje vedení Základní školy Studenec a vedoucí hudebního kroužku Heleně Hákové za vystoupení malých dětských hudebníků na naší výroční schůzi v Jilemnici. Jejich vystoupení se všem přítomným líbilo a školu a účinkující ctí nejen to, že si sami zajistili dopravu do Jilemnice, schůze se navíc konala o jarních prázdninách.

Ještě jednou děkujeme a těšíme se na další spolupráci.

Výbor SZ ZO Jilemnice

Naše poradna – Diabetes mellitus 1. typu

1. Úvod

Glukóza je jednoduchý cukr, jehož hladinu v krvi udržuje zdravý organismus ve velmi úzkých mezích. Glukóza je nezbytná k řadě reakcí a současně je využívána jako zdroj energie. Organizmus ji získává z požitých potravin. K tomu, aby mohla být glukóza účelně zpracována, musí se dostat z krve do jednotlivých buněk. Většina buněk vpouští glukózu do svého nitra jen po navázání inzulinu na povrch buňky. Inzulin působí jako klíč k zámku, odemykající vstup glukózy do buňky. Jedná se o hormon bílkovinné povahy, jejž vyrábějí ve slinivce břišní buňky Langerhansových ostrůvků. Je tvořen a uvolňován na podkladě různých podnětů, nejdůležitějším z nich je přítomnost glukózy v krvi. Čím více glukózy se vstřebá ze střeva, tím více inzulinu se uvolní. Inzulin umožní vstup glukózy do buněk a její zpracování, což její hladinu v krvi sníží. Tento systém tak udržuje glykemii (=hladinu glukózy v krvi) u zdravých lidí v normálních hodnotách (tj. mezi 3,8–5,6 mmol/l nalačno) a nedovolí její větší vzestup po jídle. Pokud však organizmus postrádá „klíč k zámku“ (tj. inzulin) nebo je systém vadný, vstup glukózy do buněk není dovolen a hladina glukózy v krvi stoupá. Tento stav již není normální, vzniká diabetes mellitus, česky úplavice cukrová, lidově pak „cukrovka“.

2. Diabetes mellitus 1. typu

Cukrovkou 1. typu trpí především mladší osoby, ale může se vyskytnout v jakémkoliv věku (od batolat po stáří). Při tomto typu cukrovky chybí v krvi inzulin. Určité dědičné vlohy jedince spolu s vlivy zevního prostředí (virové infekce, chemické látky, nesprávný způsob výživy, psychosociální stres) mohou „spustit“ proces, jehož výsledkem je částečné nebo úplné zničení (autodestrukce) buněk produkujících inzulin. Chybí-li v krvi inzulin, buňky těla „hladoví“, neboť chybí klíč k zámku pro vstup glukózy do buněk a glukóza není zpracována. Její hladina v krvi stoupá. Nadbytek glukózy v krvi je pro organizmus jedovatý. Glukóza se zde váže na vše, co potká – hlavně na bílkoviny, tuky, vazivo (cévy!) a mění jejich vlastnosti, takže nemohou plnit svou normální funkci.

Vysoká hladina glukózy v krvi také zvyšuje srážlivost krve a paralyzuje obranyschopnost organizmu proti infekcím (imunitu). Inzulin se vedle zpracování glukózy účastní také na využití tuku. Je-li inzulinu dostatek, tuk se ukládá do buněk. Je-li inzulinu málo, tuk se z buněk naopak uvolňuje. Výsledkem je vysoká hladina tuků v krvi, takže diabetici jsou náchylnější k časnému rozvoji cévních a srdečních chorob.

3. Příznaky

Lehké zvýšení hladiny glukózy v krvi (kolem 10–12 mmol/l) člověk na sobě nepozná, nic ho totiž nebolí. Při dalším zvýšení hladiny nastupují dobře známé příznaky cukrovky: častější močení, velký objem moče (glukóza přestupuje z krve do moče a táhne s sebou vodu), únava, snížená výkonnost, hubnutí (s cukrem se ztrácí i energie), odvodnění a žízeň (pacienti pijí až 5–6 l vody za den). Při nedostatku inzulinu se také rozpadá tuk na ketolátky (např. aceton) a vnitřní prostředí organizmu se okyseluje. Nevyhledá-li nemocný brzy lékaře, dochází k těžkému rozvratu vnitřního prostředí, odvodnění, poruše vědomí.

4. Diagnóza

Lékař stanoví diagnózu cukrovky nejčastěji ze zvýšené hodnoty glukózy v krvi nalačno, při stanovení diagnózy cukrovky 1. typu hraje důležitou roli také přítomnost ketolátek v krvi a v moči a okyselení vnitřního prostředí (ketoacidóza). Lékař dále také hodnotí hladinu glykovaného hemoglobinu (= % „nacukrovaného“ červeného krevního barviva, z jehož hodnoty lze usuzovat na hladiny glukózy v krvi 2–3 měsíce zpětně), hladinu tuků v krvi, hodnotu krevního tlaku, hmotnost, poměr váhy a výšky atd.

5. Léčba

Základem léčby cukrovky 1. typu je nahrazení chybějícího inzulinu inzulinovými injekcemi. Až na druhém místě stojí dodržování diabetické diety, jejímž stěžejním požadavkem je omezení příjmu jednoduchých cukrů (tj. „sladkého“) a dodržení pravidelnosti 5–6 denních jídel.

Inzulinové injekce se nejčastěji aplikují 4× denně do podkožní tkáně v oblasti břicha, hýždí, stehen nebo ramen. K aplikaci je možné použít injekční stříkačky, do kterých se inzulin natahuje z lahvičky nebo moderní inzulinová pera, do kterých se inzulin vkládá v „bombičkách“.

6. Cíle léčby cukrovky

Velmi důležité je sladit množství požité stravy a velikost dávky inzulinu tak, aby nedocházelo k podstatnějším výkyvům hodnot glukózy v krvi. Nezbytnou pomůckou v léčbě diabetiků 1. typu je proto glukometr, přístroj měřící glykemii, podle jejíž aktuální hodnoty se pak diabetik orientuje.

7. Komplikace cukrovky

Komplikace cukrovky 1. typu rozdělujeme na náhlé, akutní (hypoglykemie a ketoacidóza) a chronické. Hypoglykemie je stav, kdy hladina glukózy v krvi klesá pod 2,8 mmol/l.Snížení hladiny glukózy v krvi bývá v naprosté většině případů následkem nesouladu přijatých cukrů (vynechání jídla, intenzivní cvičení, které cukr „spálí“) a k tomu nepřiměřeně vyšší dávky inzulinu. Hypoglykemie se projevuje neklidem, zmateností, pocením a nutkavým pocitem hladu. Klesá-li hladina glukózy v krvi dále, mohou se objevit: agresivita, křeče, bezvědomí.

V lehčím případě nemocný obvykle rozpozná příznaky hypoglykemie sám a včas a pokles glykemie zastaví požitím několika kostek cukru či doušků sladkého nápoje). U závažnějších příhod s bezvědomím je nutné přivolat odbornou lékařskou pomoc. Lékař potom aplikuje injekci koncentrované glukózy přímo do žíly. Diabetici, kteří mívají hypoglykemie častěji, bývají od svého lékaře vybaveni injekcemi glukagonu, hormonu, který zvyšuje hladinu glukózy v krvi. Injekci může diabetikovi aplikovat blízká osoba. Ketoacidóza vzniká při akutním nedostatku inzulinu (opomenutí injekce) nebo zvýšené potřebě inzulínu, např. při viróze. Stoupá glykemie, v krvi a v moči se objevují ketolátky, vnitřní prostředí organizmu se okyseluje. Stav vyžaduje okamžitou léčbu v nemocnici.

Chronické komplikace se vyvíjejí nenápadně, vznikají zhruba po 10–15 letech trvání diabetu a jejich rozvoj je v přímé souvislosti s úrovní kompenzace cukrovky. To znamená, že pacient, jehož glykemie se dlouhodobě pohybují blízko normálu, má značně vysokou šanci, že se pozdním komplikacím vyhne. Dlouhodobě zvýšené hladiny glukózy v krvi vedou k poškození sítnice a poruše zraku, poškození ledvin s možností selhání jejich funkce, poškození nervů a cév na dolních končetinách se vznikem defektů a gangrén na nohou (mnohdy s nutností amputace). Diabetici také trpí srdečními a cévními chorobami častěji a v mladším věku než nediabetici.

8. Poznámka na závěr

• U cukrovky 1. typu jde vždy o absolutní nedostatek inzulinu vyráběného slinivkou břišní. Proto je inzulín nutno podávat v injekcích několikrát denně, nezapomínejte na ně!
• V dietě omezte příjem jednoduchých cukrů a také dodržujte pravidelnost v jídle. Jezte 5 až 6× denně!
• Pravidelně měřte své glykemie glukometrem!
• Snažte se udržovat glykemie v mezích blízkých hladinám glukózy u zdravých lidí, jen tak máte šanci vyhnout se komplikacím cukrovky.
• V případě jakýchkoli potíží či problémů kontaktujte co nejdříve svého lékaře!

Diabetologické centrum FN Motol

Informace pro případné sponzory: Vojtěch Korotvička, Svaz diabetiků ČR ZO Jilemnice, 512 33 Studenec 123, telefon 481596112, GE CB a. s. 351107774/0600, IČO: 1929517

Životní jubilea spoluobčanů v roce 2004