Zprávy obecního úřadu – požární zbrojnice, Nouzov, výměna OP, nový stavební zákon, sběrné místo Charity, cena obecních pozemků
Z jednání zastupitelstva obce – ze zasedání dne 5. září 2007
Zprávy mateřské školy – výlet na Rýchory, indiáni ve školce
Informace ke třídění odpadů – třídění a sběr odpadů ve Studenci, jak funguje třídění odpadu
Za historií sportu a školství ve Studenci – ze 7. putování po Studenci
Za Jiřím Šlitrem do Skuhrova nad Bělou
Klubové společenství Betanie v Jilemnici
Archa připlula k přátelům – mezinárodní projekt na jilemnickém gymnáziu
Zprávy základní školy – noví prvňáčci, navýšení kapacity MŠ, dopravně vzdělávací akce pro prvňáky
Důchodci ze Studence a Lhoty byli na výletě
Soused roku 2007 – jubilejní 10. ročník
Posvícenský koláč – závod v přespolním běhu
SK Studenec – orientační běh – Podkrkonošská liga, Východočeský pohár, soustředění Soseň, Scottish 6days
Orel Studenec – turnaj smíšených družstev, volejbal ženy a přípravka, volejbalový program
Tenisový klub Studenec – výsledky letních soutěží 2007
Otázky diabetiček k těhotenství
Mezi potěšující zprávy od posledního vydání Zpravodaje lze určitě zmínit, že se nám podařilo dosáhnout dotace na akci „Změna způsobu vytápění objektu požární zbrojnice ve Studenci“. Tento projekt řeší provedení geotermálních hlubinných vrtů pro tepelné čerpadlo, dopojení do objektu a prostup obvodovou konstrukcí objektu, včetně provedení instalace tepelného čerpadla a dopojení na otopnou soustavu v objektu požární zbrojnice. Akce byla zahájena v měsíci září loňského roku.
Prozatím jsme obdrželi:
Z prostředků Evropské unie – Operačního programu Infrastruktura pro životní prostředí 549 500 Kč.
Ze Státního fondu životního prostředí České republiky 78 000 Kč.
Když už jsme u těch pozitivních zpráv, nutno připomenout, jak jste si jistě všimli, že se rozjely stavební práce na vybudování inženýrských sítí pro 10 rodinných domů na Nouzově. Pokud vše dobře půjde a počasí bude přát, měly by se veškeré tyto práce v letošním roce dokončit. Zbývalo by potom zaměření skutečných parcel a následný prodej. O všem podstatném budete včas informováni.
Připomínáme, že nejpozději dnem 31. prosince 2007 skončí platnost občanských průkazů (dále OP) bez strojově čitelných údajů vydaných do 31. 12. 1998. Dnem 31. 12. 2008 skončí platnost OP vydaných do 31. 12. 2003. Konec platnosti se vztahuje i na OP s vyznačenou platností „bez omezení“.
Pro občany narozené před 1. 1. 1936 platí výjimka – OP, ve kterých je vyznačena doba platnosti „bez omezení“ nebo „platnost prodloužena bez omezení“, zůstávají nadále platné.
V souvislosti s platností nového stavebního zákona probíhá oznamování jakéhokoliv projednávání (územní řízení, stavební povolení, nový územní plán) formou vyhlášky na úřední desce obce. Úřady již neobesílají dotčené účastníky jednotlivě, děje se tak právě formou vyhlášky. Ne vždy se třeba soused zmíní o tom, že chce postavit na svém pozemku novou stavbu a Vy potom nebudete mít možnost uplatnit svoje námitky. Doporučuji proto sledovat úřední desku na budově OÚ nebo internetové stránky obce, kde je vše vyvěšeno po dobu minimálně 15 dní.
Upozorňujeme, že od měsíce října se sběrné místo Charity přesunulo z důvodu zvýšení kapacity MŠ do přízemí budovy OÚ. Prostory Vám jsou k dispozici stále ve stejný den a stejnou hodinu – tedy každý čtvrtek od 15 do 17 hodin.
Již na zastupitelstvu obce dne 5. září zazněla informace, že pravděpodobně od nového roku se budou zvyšovat ceny obecních pozemků. Proto žádáme obyvatele, kteří vlastní pouze parcelu pod domem, a zahrada kolem je ve vlastnictví obce, nebo mají své garáže či jiné drobné stavby postavené opět na obecních pozemcích, aby si nejpozději do konce letošního roku podali žádost o koupi těchto pozemků – tedy za stávající ceny. Vedou nás k tomu dva důvody – skutečnost, že při pořizování nového územního plánu bylo obci kladeno, proč usiluje o nové stavební pozemky, když mnoho pozemků – právě vhodných na výstavbu vlastní. Tento posudek se bere celkově a pokud by se tyto jakkoli užívané pozemky sečetly, vyjde nám opravdu pěkná rozloha. Nikoho potom nezajímá, že tyto pozemky ve skutečnosti již někdo užívá, ale nevlastní. Druhým důvodem jsou potom nízké ceny v porovnání s okolními obcemi.
Věřím, že si každý dotčený tuto záležitost vyřeší a na druhou stranu nevěřím, že by mohla nastat situace, kdy by vedle rodinného domu – jednoho majitele, začal stavět třeba drobnou stavbu – druhý majitel, tak jako jinde. Potom je pozdě si vyčítat, proč jsem si o koupi tohoto pozemku nezažádal dříve.
Potřetí se letos studenečtí zastupitelé sešli 5. září 2007, jednání bylo přítomno také 19 občanů.
Zastupitelstvo schválilo zhotovení studie „Odkanalizování obcí Studenec a Zálesní Lhota“, kterou nabízí firma Medium Projekt z Pardubic za 67 tisíc Kč bez daně. Studie by měla navrhnout dvě varianty (čistička pro každou obec nebo jedna čistička s přečerpáváním z druhé obce), kanalizace by byla vedena komunikacemi. Na vybudování by bylo možno požádat o dotaci z evropských fondů, náklady by byly zřejmě vysoké. Se zpracovanou studií bude z čeho vycházet. František Tauchman navrhl, že by bylo dobré se informovat, zda v nějaké podobné vesnici jako je Studenec už kanalizace funguje, jaké byly náklady, kolik se platí stočné atd. Ing. Čepický např. navrhuje odvést odpadní vody až do kanalizace v Jilemnici. Ing. Havel podotkl, že při zadání studie je třeba dát pozor, aby smlouva nebyla příliš obecná.
Ředitel školy P. Junek informoval o mateřských školách, jejichž stávající kapacita (68 dětí) se jeví jako nedostatečná vzhledem k počtu přihlášených (ve Studenci 63, v Zálesní Lhotě 16) a narozených dětí. Zastupitelé schválili zvýšení kapacity na 80 dětí. O zvýšení je nutno požádat Krajský úřad Libereckého kraje.
Dále zastupitelé projednali prodeje a koupě pozemků a vzali na vědomí závěrečné účty za rok 2006 sdružení „Krkonoše – svazek obcí“ a „DSO Jilemnicko – svazek obcí“.
V diskusi pan starosta doplnil informace k nabídce výstavby větrných elektráren (projednávané na minulém zasedání) – česká firma ABWind, a. s., nabízí za jednu větrnou elektrárnu 250 tis. Kč do rozpočtu obce a za pronájem pozemku 200 tis. Kč ročně. Pan Krůfa podotkl, že toto zařízení je asi 150 m vysoké.
Dále p. Ulvr informoval, že zastupitelstvo bude zřejmě projednávat novou vyhlášku o cenách pozemků, protože v porovnání s okolními vesnicemi prodáváme pozemky velice levně. Po novém roce se tedy pravděpodobně ceny budou zvyšovat. Ing. Jiran upozornil, že kdo vlastní pouze parcelu pod domem a zahrada kolem je ve vlastnictví obce, měl by to urychleně řešit.
Ing. Boura oznámil, že rada zvažovala využití školy v Zálesní Lhotě. Vazba a krovy jsou v pořádku, rychle je třeba opravit zatékání střechou. Podle projektanta by bylo možno přestavbou získat až 8 bytů. Pan starosta dodal, že byli osloveni firmou, která shání takovéto prostory na vybudování školicího střediska.
Pan L. Šulc poznamenal ke studii odkanalizování, že by měly být osloveny velké firmy v obci, které také vypouštějí odpadní vody a které by se třeba mohly podílet na financování nákladů.
Ing. Urban měl připomínku k vývěsním plochám, na kterých dochází k přelepování plakátů. Ing. Jiran navrhl pořídit několik prosklených skříněk, kam by se vyvěšovaly jen místní akce. Další připomínka p. Urbana se týkala toho, aby opravdu platil termín uzávěrky Zpravodaje. Pan starosta podotkl, že zdržení může být způsobeno dodací lhůtou tiskárny nebo čekáním na domluvený příspěvek.
Pan Krůfa se ptal na možnost umístění zrcadla na výjezdu proti řeznictví Nosek a v dalších částech obce, podobně jako v Roztokách. Ing. Boura odpověděl, že se poradí s roztockým starostou.
| Sběrná místa na tříděný odpad: | |
|---|---|
| žlutý kontejner | PET lahve (sešlápnuté!) |
| modrý kontejner | papír |
| zelený zvon | barevné sklo (sem patří i tabulové sklo z oken) |
| bílý zvon | bílé sklo |
| Ostatní tříděné odpady se sbírají do pytlů, které má každá domácnost doma: | |
| žlutý pytel | ostatní plast |
| oranžový pytel | nápojové kartony |
| šedivý pytel | kovové obaly (pouze plechovky, konzervy, nádoby |
| od sprejů a kosmetiky) | |
Naplněné pytle se odkládají vždy první pondělí v měsíci na sběrná místa!!! Příklad pro občany, kteří asi nevědí, co je to první pondělí v měsíci: pondělí 31. srpna není první pondělí v měsíci, ale pondělí 1. září opravdu je první pondělí v novém měsíci (první pondělí může být pouze od 1. do 7. dne v měsíci).
POZOR!!! Ostatní odpady nepatří na sběrná místa, ale jsou sbírány odděleně – popelnice, velkoobjemové kontejnery, mobilní sběr nebezpečného odpadu a elektrozařízení.
Pokud budeme tato pravidla dodržovat, tak se nemůže stát, že se na sběrném místě najdou pytle naplněné plenami, různým domácím odpadem, popelem, sklem apod. Vrcholem bezohlednosti bylo v poslední době odložení rozbitého plastového bazénu na sběrné místo U Lípy!
V průběhu roku je možné vyřazené elektrospotřebiče odevzdat bezplatně do sběrného dvora v Jilemnici (veškeré ostatní odpady berou také, ale to je za poplatek), nebo v obchodech při zakoupení nového spotřebiče.
Sběrný dvůr najdete v areálu bývalých sběrných surovin v Roztocké ulici 983.
| pracovní doba: | |||
| letní období (duben až říjen včetně) | zimní období (listopad až březen včetně) | ||
| po–pá | 8–11.30 a 12–16.30 | po–pá | 9–11.30 a 12–16 |
| so | 8–11.30 | so | 9–11 |
Upozorňujeme občany, aby neodkládali bioodpady a jiné odpady z domácností na místa, kde to není povoleno – černé skládky! Každý vlastník pozemku si musí bioodpady likvidovat na svém pozemku (kompost, kompostér apod.). Pokud někdo odloží odpad na cizí pozemek (les, potok, pole apod.), dopouští se tím přestupku proti veřejnému pořádku a může mu být uložena pokuta až 50 000 Kč:
Zákon č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších změn:
§47 (1) h) Přestupku se dopustí ten, kdo neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpadky nebo odpady mimo vyhrazená místa.
§47 (2) Za přestupek podle odstavce1 písm. h) lze uložit pokutu do 50 000 Kč.
Třídíte? Netřídíte? Kolik platíte za popelnici? Dali nám do ulice ty barevné kontejnery! A stejně to sesypávají na jednu hromadu!
To jsou obvyklé věty a myšlenky, které člověku přijdou na mysl, když uvažuje o odpadech. Musíme však podotknout, že jsou to úvahy o komunálních odpadech, které produkují lidé ve městech a obcích. Tyto odpady jsou vlastně jen malým zlomkem (necelých 10 %) z celkového množství odpadů, které v naší republice vzniká (objemově nejvíc je popílků z elektráren a podobných provozů). Přesto jsou komunální odpady zcela oprávněně v centru zájmu: jejich produkce i odstraňování se totiž dotýká každého.
Většina toho, čemu říkáme komunální odpad, je tvořena obaly od potravin a různého zboží, které vyhazují lidé do koše. Najdeme mezi nimi především papír a plasty – pytlíky ze samoobsluhy, různé obaly potravin, PET lahve od nápojů a „tetrapakové“ krabice. Další podstatnou částí jsou biologické odpady: odřezky zeleniny a zbytky z vaření jídel.
Složení komunálního dopadu se liší podle toho, jestli pochází například ze sídliště, kde nemají lidé možnost se některých částí zbavit, nebo z vesnice, kde lze spálit papír nebo kompostovat biologické zbytky. Složení také závisí na spotřebitelských návycích: například v zemích, kde je zvykem pít pivo z plechovek, jsou kovy významnou složkou komunálního odpadu. Naštěstí se u nás udržuje tradice pití piva z vratných skleněných lahví.
Valnou část odpadů, které naházíme do popelnice, by bylo možno znovu zpracovat a použít – tedy recyklovat. Má to však jednu podstatnou podmínku: využitelné složky je třeba už doma v kuchyni vytřídit a pak uložit do správných kontejnerů.
Když při vaření naházíte do koše bez ladu a skladu igelitové pytlíky, slupky od brambor, pár papírů a do toho ještě suché kytky, obsah popelníku a rozbitou skleničku, už se nic z toho nebude dát použít. Vznikne ohavná směs, kterou je možné jen odvézt na skládku a zahrabat.
Pokud si však člověk dá v kuchyni trochu práce, může zajistit, aby se jednotlivé složky komunálního odpadu dostaly do svých příslušných kontejnerů neznečištěné, a tedy použitelné.
Není nutné pořizovat si nějaké speciální barevné koše, které zabírají spousty místa. Stačí mít jednu plastovou tašku, do níž dáváme plastové pytlíky od zboží, PET lahve, kelímky od jogurtů a vůbec plasty, další pytlík na papírové sáčky, časopisy atd., a třeba krabici na sklo nebo krabice od džusů a mléka. Nashromážděný vytříděný odpad prostě jednou za čas hodíte do příslušného kontejneru. Tento systém má výhodu i v tom, že zabráníte, aby vám odpady doma začaly zapáchat. Kelímky atd. totiž není třeba nějak zvlášť umývat, dnešní recyklační provozy si s tím umějí poradit. PET lahve je vhodné sešlápnout, protože zaberou méně místa, ale rozhodně není třeba odšroubovávat víčko.
Při odhazování vytříděných odpadů do barevných kontejnerů je třeba držet se pokynů, které jsou na nich obvykle umístěny: je-li na žlutém kontejneru napsáno „Pouze na PET lahve“ nebo jsou na ulici umístěny kontejnery na bílé a barevné sklo, měla by být slušností tyto pokyny dodržovat. Není to totiž nějaký rozmar, ale technologické opatření.
Jistě si kladete otázku, proč je tak nutné odpady třídit přímo ve vaší kuchyni. Podívejme se tedy, co se s vytříděnými odpady dále děje.
Pokud „popeláři“ najdou v kontejneru na plast skutečně jen plasty, a nikdo jim tam nevysype koš odpadů nebo nehodí mrtvou kočku, mají důvod k radosti. Takový kontejner je totiž vlastně naplněn cennou druhotnou surovinou, k jejímuž využití teď chybí jen pár kroků.
Především se musí odvézt k dalšímu zpracování. K tomu slouží sběrové vozy, které často jeden den svážejí papír a druhý den třeba plast. Možná to je důvodem častého tvrzení „oni to házejí zpět na jednu hromadu“. Jelikož je sběrový vůz velmi drahá záležitost, firmy se snažít využít je co nejlépe tímto způsobem.
Obsah kontejneru se zaveze na dotřiďovací linku, kde se z něj vyberou případné nežádoucí příměsi a nevyužitelné odpady, které by ztěžovaly recyklaci. (Například z PET lahví se musejí pečlivě vybrat lahve vyrobené z PVC. Kdyby se totiž dostaly do recyklačního procesu, způsobily by značné technické obtíže.)
Odpady se na lince roztřídí na jemnější složky. Tak třeba papír z kontejneru se dále rozděluje na novinový papír, časopisy, karton a ostatní papír, z plastů se oddělují samostatné PET lahve (dělí se na barevné a bezbarvé) a ostatní směsný plast.
Firma, nakládající s komunálním odpadem, tyto vytříděné frakce prodává dalším zpracovatelům, a tím kryje své náklady na svoz a třídění.
Každá složka neboli frakce má své vlastní další zpracování.
Z PET lahví se vyrábějí zejména vlákna (spacáky, koberce, geotextilie) nebo barvy, z plastových pytlíků a fólií se dělají třeba zatravňovací dlaždice, sběrový papír je surovinou pro papírny, sklo a kovy se zpracovávají staletí známými postupy. V mnohých obcích se nově zavádí sběr nápojových kartonů (krabic od džusů a mléka), takzvaných tetrapaků. Z těch se získává vysoce kvalitní buničina, polyethylen a hliník, případně se z nich lisují stavební desky, využitelné jako izolace nebo ztracené bednění.
Podmínkou k dalšímu využití ale je, aby jednotlivé složky byly co nejčistší. Platí, že čím má složka odpadu méně cizích příměsí, tím je její cena vyšší.
Zdůrazňování ekonomické stránky věci není v tomto případě samoúčelné. Třídění je vlastně velmi nákladná věc. Drahé jsou svozové vozy i barevné kontejnery na separovaný odpad. Jeden stojí až 10 000 korun, na každé hnízdo jsou třeba čtyři a hnízd může být ve městě několik desítek. Také svoz a další zpracování není levná záležitost. Jedinou možností, jak takto nákladný systém aspoň trochu uvést do ekonomické reality, je prodej vytříděných složek za co nejvyšší cenu. Přesto bývá recyklace odpadu ekonomicky ztrátovou záležitostí, kterou musejí obce dotovat z jiných zdrojů.
Jak to tedy je: sesypává svozová firma sebrané odpady zpátky na jednu hromadu, nebo ne? Z uvedeného plyne, že pokud by to dělala, byla by zřejmě padlá na hlavu: investovat miliony do třídicího systému a potom se nepokusit z něj získat aspoň nějaké peníze zpět? Navíc je taková praxe přestoupením zákona o odpadech, tedy trestná.
Samozřejmě se nikdy nedá vyloučit lidské selhání nebo havárie. I dobře vytříděné odpady však musí jít na skládku, pokud do nich někdo vhodí už zmíněnou mrtvou kočku, nebo je líný popojít s košem na odpady tři kroky ke kontejneru na směsný odpad, a místo toho ho vysype do kontejneru na papír.
Když naše povídání o odpadech shrneme: každý se může přičinit o to, aby se nezvětšovaly skládky odpadů. Stačí už doma v bytě vytřídit jednotlivé složky odpadů a dát se do správných kontejnerů. Většina obcí k tomu připravila dostatečný prostor vybudováním hnízd s barevnými kontejnery, smlouvami s příslušnými firmami, budováním dotřiďovacích linek a soustavnou osvětou. Tvrdí-li někdo, že netřídí proto, že se to „stejně sesype na jednu hromadu“, omlouvá tím nejspíše jen svou lenost a neochotu.
V pořadí již sedmé putování dne 22. září 2007 nabídlo jeho účastníkům prohlídky budov, které jsou pro život obce velice významné. Na závěr putování byly připraveny pro nejmenší účastníky různé hry o drobné ceny v okolí sokolovny.
Vlastní putování začíná jako tradičně u studenecké sokolovny, ale při tomto putování je toto místo nejen počátkem putování, ale i první zastávkou. Chceme si tak připomenout letošní významné výročí, a to 110 let od založení Sokola ve Studenci. Těžko si dnes dovedeme představit tehdejší život (například bez elektřiny), lidé pracovali na drobných políčkách a k tomu ještě doma tkali na ručních stavech. Vše se převáželo koňmo, kravami nebo na trakařích. Právě do tohoto období spadá éra založení Sokola ve Studenci. Předcházelo chození s Bukovinskými na cvičení do Dolní Kalné. V roce 1896 byl zřízen odbor v Bukovině se cvičebním místem ve statku u Tomových (Hekových) v horní části obce u hranice se Studencem. V Bukovině Studeneckých stále přibývalo, a proto si chtěli založit odbočku ve Studenci. Mladí cítili, že je třeba získat při zakládání významné osobnosti z obce. Požádali Josefa Višňáka, obecního radního, a slíbili, že v jeho hostinci zřídí spolkovou místnost. Dalším vytipovaným byl Josef Albrecht, správce ze studeneckého velkostatku v zámku. Žadatele vyslechl, ale hrozivě zaláteřil: „Kluci, já vám to podepíši, ale jestli se spolek za rok rozpadne, pak mi nechoďte na oči, co ode mne dostanete.“
6. ledna 1897 se konala ustavující valná hromada studeneckého Sokola a byli zvoleni: Starosta Josef Albrecht (správce ze studeneckého zámku), místostarosta František Stejskal (kovář, který měl kovárnu v domě dnešní Smíšenky paní Bartoňové), náčelník Jan Šorfa (obchodník s textilem, který měl dům dnešní pletárny punčochového zboží firmy Aries), jednatel Josef Jezdinský (učitel, který bydlel u Lípy svobody ve statku Jezdinských). Cvičební místo bylo u Hákových (dnešní pekárna).
Neobyčejně cenná je kniha Různé záznamy, ve které členové a výbor Sokola například uvádějí: Je nutné shromažďovat peníze na zakoupení pozemku pro budoucí tělocvičnu nebo uspořádat místní veřejné cvičení nebo před plesem pořádat taneční hodiny. To by se mohlo hodit i nyní, protože Sokol spolu s řeznictvím pana Noska připravuje na 12. ledna 2008 PLES.
Zajímavá je připomínka začít včas přípravu na Všesokolský slet. Jsou zde i výzvy k udržování pořádku nebo výzva z roku 1912 ke zpívání písní národních a sokolských vždy po cvičení. 26. července 1914 byla smutná schůze na rozloučenou s bratry, kteří následkem mobilizace šli do války. Vraťte se všichni vbrzku a zdrávi! Toto přání nebylo splněno. U některých jmen se brzy objevil křížek – padl ve válce.
Vraťme se ke cvičebním prostorům. Po 1. světové válce se cvičilo v prostorném sále u Višňáků. Pan Sedláček, který bydlel v obchodu U Sedláčků, o tom napsal: „Ať vás osud zanese kamkoli a i kdybyste zapomněli jména svých spolucvičících, na tělocvičnu Sokola u Višňáků, na tu nezapomenete.“ Od roku 1929 velmi mnoho pro Sokol vykonal řídící učitel Jan Hák. V roce 1936 byl zakoupen za 30 tisíc Kč pozemek pro sokolovnu a sokolské cvičiště. Zakoupený pozemek byl na 6 let pronajat. Ke čtyřicetiletí Sokola 6. července 1937 se konal průvod, valná hromada a veřejné cvičení i za účasti sousedních sokolských jednot. Josefa Šorfová, žena náčelníka Sokola, věnovala krásnou brokátovou vlajku s emblémem Sokola, znakem Sokola a nápisem: „Pro sílu ducha i těla.“
V zápisech z období okupace se neobjevují zmínky o tíživé politické situaci, kdy se již zatýkalo a probíhala perzekuce. Dělo se tak zřejmě proto, aby činnost nemohla být okupačními úřady napadána. Veliká pozornost se věnuje přípravě stavby tělocvičny. V prosinci 1940 byla již stavba pod střechou, provedena vnitřní omítka a zasklena okna. 12. dubna 1941 byla činnost Sokola zakázána a nařízeno jeho rozpuštění rozhodnutím říšského protektora K.H. Franka. V následné odbojové činnosti je potřebné si připomenout osobnost Miloslava Háka (otce dnešního starosty Sokola Studenec), který se podílel na ukrývání parašutistů při přípravě atentátu na Heydricha. Rovněž Václav Knotek, učitel a vzdělavatel Sokola (jeho fotografie je na tabuli cti ZŠ Studenec), který se účastnil v Anglii na zahraničním odboji proti okupantům. Miloslav Hák byl zatčen 14. ledna 1943 a vrátil se z koncentračního tábora v Buchenwaldu 14. května 1945.
Výstavba malého sálu sokolovny začala v roce 1938 a skončila válečnými událostmi roku 1940. Na sklonku roku 1945 stavba pokračovala dokončením podlahy a v roce 1946 byla uvedena do provozu. V roce 1953 byla rozšířena o bytovku a výčep. V letech 1956–1958 bylo vybagrováno cvičiště a upraveno na fotbalové hřiště. Byla postavena dlouhá přízemní budova šaten a kolny. Probíhala i výstavba malé ubytovny (20 lůžek) a byla vytvořena dvě hřiště na odbíjenou. Největší stavební akce, výstavba velkého sálu s příslušenstvím, probíhala v letech 1967 a 1968. V roce 1968 bylo volejbalové hřiště zapuštěno a vznikl stupňovitý prostor pro diváky. Velká turistická ubytovna pro 60 návštěvníků vznikla v roce 1971. V letech 1985–1986 byla uzavřena dnešní podoba sokolovny vybudováním nového sociálního zařízení, šaten, skladu, kotelny a kuchyně. Změnilo se vytápění z uhlí na topný olej.
Pro celoroční život sokolovny jsou nejdůležitější cvičící skupiny, tedy cvičenci a jejich obětaví cvičitelé:
Je třeba vzpomenout a poděkovat těm, kteří vzali odpovědnost za přípravu a organizaci stavebních etap a kteří odpracovali tisíce brigádnických hodin při jejich realizaci (z řad celé studenecké veřejnosti).
Sokolovna potřebuje nákladné mnohamilionové vylepšení odpovídající současným tendencím, podobné jaké dostala hasičská zbrojnice ve Studenci. Ve vzpomínkách se mi vybavuje původní sokolovna – dnešní malý sál jako neomítnutá budova s okny, která tam jsou stále a jsou z roku 1940, a vyměněná venkovní okna v roce 1961. Sokolovna je jedinečné zařízení v obci, ve kterém se během týdne vystřídá kolem 400 cvičících a sportujících dětí a dospělých.
První školou, kterou dala postavit obec, byla tzv. „stará škola“ čp. 255 z roku 1720 (dům Chmelíkových blízko u Višňákových). Ke Studenci byly přiškoleny obce Bukovina a Rovnáčov. Začala i éra učitelů Šormů. Prvním byl František Šorm. Následovali další z rodu Šormů, až došlo k působení 146 let. Roku 1829 započala stavba nové školy proti kostelu. Byla dostavěna roku 1830, stála 16 000 zlatých a ty zaplatil velkostatek. Budova to byla přízemní a měla 2 třídy, 2 byty pro učitele, 1 malý byl pro pomocníka, kuchyň a spižírnu. Dole pod třídami byl chlév, dřevník a 2 sklepy. Budova měla dvakrát lomenou střechu a byla kryta šindelem. V roce 1877 byla zřízena třetí třída. Tuto trojtřídní školu navštěvovalo 433 žáků, ale průměrná docházka byla asi 83 % žáků. V červenci roku 1887 byla zahájena přístavba patra a 16. října téhož roku byla rozšířená školní budova vysvěcena. Počet tříd vzrostl v roce 1888 na 4 a později v roce 1889 na 5 a v roce 1897 na 6. V tomto roce do školy docházelo 386 žáků, což vydělením dává 64 žáků na třídu. V červenci 1902 se uskutečnil první celodenní výlet do Krkonoš na čtyřech ozdobených vozech. 99 žáků dojelo do Špindlerova Mlýna a odtud se vydali k prameni Labe. Byla založena tradice a došlo k výletu na Žalý a na Zvičinu. V roce 1911 byla odškolena Bukovina a počet dětí poklesl na 330. Roku 1913 se přihlásilo 10 žáků do nově zřízeného reálného gymnázia v Jilemnici. V únoru 1912 byl uspořádán první zimní dětský den s následujícím programem:
Válečná léta znamenají odchod některých učitelů do války a zavedení polodenního vyučování. Bylo nařízeno sušit ostružinové listí k vaření čaje pro vojáky, sbírat a sušit kopřivy a z jejich vláken byly tkány látky. Zakázáno – kupovat obrázky se Sokoly a husitským vojskem. V září 1917 zabaven školní zvonek pro armádu. V roce 1918 se pro nedostatek uhlí nevyučovalo.
21. května 1922 zemřel řídící učitel Josef Jezdinský, jeden z nejčinorodějších učitelů v historii studeneckých škol. Do Studence přišel roku 1886 a začal učit první třídu. V kronice je o něm napsáno: „Zesnulý byl vzorným učitelem, pilným pracovníkem ve všech pokrokových spolcích v obci, z nichž mnohé zakládal. Zanechal po sobě kus poctivé práce. Byl mužem práce a stal se také její obětí.“ Od roku 1930 začíná tradice rodičovských schůzek. Na úvod setkání s rodiči některý z učitelů připravil přednášku na aktuální téma: O školní a rodinné výchově, O správné výživě. Škola zprostředkovala rozdělení státního příspěvku dětem nezaměstnaných rodičů nebo polévkové akce pro chudé děti, či rozdělování ošacení zakoupené z příspěvků a darů obce, spořitelny, firmy Fejfar a Mládek, Ochotnického spolku Lidumil, pivovaru v Nové Pace a učitelského sboru. V roce 1933 bylo zapsáno ve škole 173 žáků. Byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce, a to výměna oken, nové izolace a zhotovení tvrdé omítky. Částka 30 900 Kč. O prázdninách byl nákladem 6 000 Kč zaveden do školy vodovod. V roce 1937 byly do celé školy pořízeny parkety za 14 500 Kč.
V roce 1940 bylo zakázáno používat některé učebnice. Němčina jako povinný předmět zavedena od 3. ročníku a na konci školního roku němčina zavedena i od 1. a 2. ročníku. Od roku 1942 došlo k redukci na 4 postupné ročníky ve 4 třídách.
Zřízena byla v červenci roku 1929. A to pro posílení menšinové školy v Zálesní Lhotě a nesla název Veřejná měšťanská škola s československým jazykem vyučovacím ve Lhotě Zálesní se sídlem ve Studenci. Byla pro Studenec, Rovnáčov, Zálesní Lhotu, Horka, Bukovinu, Čistou, Nedaříž a Vidochov. Počet zapsaných žáků převýšil očekávání (34 žáků). Bylo povoleno zřídit dvě třídy. Škola neměla vlastní budovu. Jedna třída byla bezplatně v administrativní budově Rovnáčov čp. 13 od firmy Fejfar a Mládek a druhá třída ve volné třídě obecné školy u kostela. Ředitelna byla uprostřed mezi oběma třídami v domě čp. 322 pana Háka (naproti Nýdrlovým), kde měl služební byt ředitel školy Josef Mestenhauser. V následném roce byla další třída umístěna do domu čp. 100 u dolení silnice, který patřil firmě Fejfar a Mládek. Celkem zapsáno 52 dětí. Učitelské osobnosti byly Františka Portiková, která působila do roku 1959, Josef Lánský a Antonín Holec. Ve školním roce 1931/1932 byl zřízen při této škole Jednoroční učební kurs (JUK), byla zřízena 4. třída, a tak počet žáků dosáhl 80. JUK byl nejprve v obecné škole a potom se přemístil do zahradního domku čp. 162 (domek je zbourán – nacházel se u rybníka zámku). Domek bezplatně propůjčila majitelka velkostatku Jana Hiltlová. V roce 1932/1933 měla škola 91 žáků. Nepovinnými předměty byl těsnopis, psaní na stroji a němčina. V únoru 1934 přišel učitel Václav Knotek. V roce 1934/1935 měla škola 128 žáků. Musela opustit budovu v Rovnáčově čp. 13 a vyučování bylo zahájeno v domku čp. 133 Vilemíny Tylšové (nyní Šimkovi vedle Zahradníkových). Severočeský deník 7. října 1934 v článku Věnujme větší pozornost školství v našem pohraničí napsal mimo jiné: Menšinová měšťanská škola v Zálesní Lhotě – Rovnáčově musela odmítnout žáky pro nedostatek místa a vyučuje v chaloupkách. V jedné z těchto chaloupek je 1. ročník a na ploše 44 m2 je stlačeno 52 žáků, a tak na 1 žáka připadá 0,6 m2 a objemově 1,9 m3 vzduchu, ač předpisy nařizují 3,8 až 4,5 m3. Lavice se dotýkají až kamen. Krajní vzdálenosti tříd činí až 25 minut chůze. Václav Knotek se angažoval ve zdravotnické výchově a dále se zaměřil na dopisování, kdy 1. ročník si dopisoval s obecnou školou ve Tvrdonicích na Břeclavsku, 2. ročník s obecnou školou v Monrovin v Kalifornii, kam žáci odeslali loutky v národních krojích, 3. ročník se školou v Bedzinu v Polsku a 4. ročník se školou v Senhoku v Japonsku. Loutkami obeslali i mezinárodní výstavu loutek v Paříži. Do Užhorodu na Podkarpatské Rusi odeslali obnošené oblečení. Ve školním roce 1935/1936 škola dostala výpověď z budov čp. 100 a čp. 162 a získala místnost v budově roletáře Miroslava Háka čp. 166, nyní pekařství. Náznakem řešení se stal dar firmy Fejfar a Mládek Ministerstvu školství komisionálně zajištěného pozemku o výměře 2 500 m2 na výstavbu nové školy U Trojice. Ve školním roce 1936/1937 školu navštěvovalo 157 žáků, z toho 100 ze Studence, 14 ze Zálesní Lhoty, 2 z Rovnáčova, 8 z Levínské Olešnice, 14 z Bukoviny, 9 z Horek, 8 z Čisté, 1 z Nedaříže a 1 z Vidochova. Byla zřízena pobočka – 1. třída ve Studenci čp. 305.
4. října 1936 proběhlo referendum o postavení Masarykovy školy ve Studenci nebo pomníku T. G. Masaryka. Studenecká veřejnost se přiklonila na stranu školy. Obecní zastupitelstvo výsledek referenda nerespektovalo. Starosta Jan Fejfar prosazoval výstavbu školy na pozemek U Trojice, obecní zastupitelstvo u Lípy svobody.
Následující školní rok 1938/1939 byl zahájen se 154 žáky, ale ukončen se 136 žáky, neboť se jich v průběhu roku 23 odstěhovalo (16 naopak přistěhovalo) a 11 z důvodu okupace vystoupilo. 28. února 1940 opustil před zatčením gestapem školu i Studenec Václav Knotek (na obrázku vlevo) a místo něho nastoupil Bedřich Dobrovolný. Ve školním roce 1940/1941, a to koncem listopadu, došlo k přestěhování měšťanské školy do jednoho prostoru, a to do vily Jana Fejfara čp. 293 a do novostavby (dnešní OÚ) v přilehlém parku čp. 364. Roční nájemné 6 800 Kč ponechal Jan Fejfar škole a byl za ně pořízen promítací přístroj. Jako vánoční dar dostala škola nový školní rozhlas. Firma Fejfar a Mládek uspořádala pro školu první školní lyžařské závody a mezi vítězi najdeme mnoho budoucích studeneckých závodníků a později československých reprezentantů (Josef Lánský, Josef Havel, Bohuslav Karásek, Václav Tauchman, Jiří Frýba, Jaromír Klouček, Zdeněk Remza). Ve školním roce 1941/1942 změnila škola název a místo měšťanské školy nesla název škola hlavní a stala se školou výběrovou, do které mohlo být přijato pouze 40 % populace dle průměrného prospěchu. Studenečtí učitelé byli aktivně zapojeni v ochotnickém spolku Lidumil a v roce 1942 získal tento spolek v Lomnici n. Popelkou putovní pohár ministra školství za hru Fráni Crhy – Hana Hercová pod režijním vedením ředitele školy Josefa Mestenhausera a cenu za nejlepší herecký výkon Božena Kovaříková. Pěvecký sbor dlouhodobě vedl učitel Antonín Holec. S ochotníky nastudoval i náročné operety.
Úsilí ve vybudování nové školní budovy pokračovalo až po druhé světové válce, kdy byl zpracován hodnotný projekt na výstavbu nové školy pod dnešním fotbalovým hřištěm. Únorové události a vývoj v 50. letech však další realizaci znovu odsunul až na přelom 50. a 60.let, kdy došlo k výstavbě tzv. pavilónové školy. Z celkového projektu však byla realizována pouze jedna třetina (bez stravovací části a tělocvičny), školní stravovna byla přistavěna v roce 1983 a školní tělocvična je zatím pouze ve stadiu projektu.
Fotografie – Zakládající členové Sokola v roce 1922 při 25. výročí založení
Fotografie – Župní sokolský slet v roce 1930
Fotografie – Studenec čp. 80 (cvičiště Sokola i školní třída měšťanské školy)
Našinec jede do Orlických hor, profrčí Skuhrovem nad Bělou a ani ho nenapadne, proč by se měl právě tady zastavit, i když to je obec pěkná a je i nositelem titulu Vesnice roku 2001 v Královéhradeckém kraji. Doporučuju hned za mostem podívat se na tzv. starou Porkertovu vilu vpravo ve směru na Deštné v Orlických horách, byť za minulého režimu přestavěnou, a ani park za ní už nenajdeme. Tady přece našli Šlitrovi s dětmi Olgou a naším Jiřím ubytování, když museli opustit po mnichovském diktátu svůj domov v zabraném pohraničí. Babička Jiřího Šlitra Anna Porkertová (1868–1911) totiž byla dcerou zakladatele skuhrovské firmy Josefa Porkerta, takže azyl našli u vlastní rodiny.
Pokračujme ale dál – tato Anna si vzala za manžela inspektora tabákové režie v Sarajevě Rudolfa Janiczka (1860–1901) a měli spolu dcerku Pavlu. Nu a tato Pavla Janiczková se vdala za učitele Josefa Šlitra ze Zálesní Lhoty na Semilsku, v níž se jim roku 1924 narodil syn Jiří. Nenápadný secesní hrob Anny a Rudolfa Janiczkových, babičky a dědečka Jiřího Šlitra, najdeme na skuhrovském hřbitově v sousedství hrobky Porkertových.
Pokud Vás to neunavilo, pak Jiří Šlitr po maturitě 1943 pracoval do roku 1945 ve skuhrovské Porkertově továrně ve skladu modelů a mj. tam vytvořil padesátku karikatur svých spoluzaměstnanců.
Vážení přátelé, dovolujeme si vás informovat o činnosti klubového společenství Betanie, které právě zahajuje již třetí sezonu svých setkávání. BETANIE je klubové společenství otevřené všem. Cílem je vytvořit prostor pro setkávání a diskuzi nad tématy z oblasti umění a vědy. Chceme hledat východiska pro zlepšování mezilidských vztahů a společenského klimatu. K tomu využíváme umění, jeho inspiraci a vědecké poznání. K rozhovorům a příjemnému posezení zveme hosty z různých oblastí života uměleckého, vědeckého, literárního. V uplynulých dvou sezonách jimi byli například biskup Václav Malý, zvonař Petr Rudolf Manoušek, operní pěvkyně Zdena Kloubová, hudebník Jiří Stivín, herec a režisér Jiří Strach, manželé Tichotovi, se svými pořady vystoupili také Alfred Strejček a Štěpán Rak a mnozí další. Tato setkání se konají pravidelně jednou za měsíc pod záštitou Společenského domu Jilm v Jilemnici.
Chceme k účasti na těchto večerech pozvat také vás a vaše spoluobčany.
Podrobné informace o činnosti Betanie najdete také na internetových stránkách SD Jilm http://www.sdjilm.cz.
O projektu Archa přátelství jste se mohli dočíst již minulý rok. Tehdy se Volnočasová skupina mládeže při SRPDŠ Gymnázia a SOŠ Jilemnice vydala spolu s polskými kolegy k Rajgrodským jezerům v Polsku. Protože se projekt setkal na obou stranách s kladným ohlasem, pokračoval i letošní rok pod novým názvem Archa připlouvá k přátelům, tentokrát v Čechách na Seči v areálu Juniorcentra. Celý projekt byl finančně zaštítěn z prostředků Společenství v rámci programu Mládež v akci, jehož cílem je uvědomit si myšlenky sjednocené Evropy cestou neformálního vzdělávání. Náš projekt měl další důležité cíle – pomoci najít nové přátele i handicapovaným mladým lidem z polské strany, kteří i v dnešní demokratické Evropě obtížně hledají nejen přátelství, ale i vhodné pracovní příležitosti nebo univerzity, kde by mohli studovat s ohledem na svůj hendikep. Některá přátelství pokračovala již od loňska, na obou stranách ale došlo ke změnám v personálním obsazení. Nováčci měli šanci poznat, co to znamená být postiženým a jak je třeba se k takovému člověku chovat. Poláci mohli více poznat kulturu a historii českého národa, mohli však také pochopit, že i na první pohled zdraví lidé mají své problémy a svá životní úskalí. Společně jsme si uvědomili, že jsme si vlastně všichni rovni.
Bylo nutné překonat rozdíl mezi češtinou a polštinou, který zpočátku přinášel některá nedorozumění, těch ale postupem času ubývalo. Češi se snažili pochytit základní polská slova, Poláci přistupovali k osvojování si češtiny méně ochotně, některé hendikepované osoby měly problém s mateřským jazykem. Mnohdy tak situaci zachraňovaly i další evropské jazyky, jakými jsou angličtina, ruština nebo němčina. Realizací programu byly pověřeny „mládežnické vedoucí“ – na české straně Markéta Jaklová, Anežka Tauchmanová a Míša Semirádová. Poláci si mládežnické vedoucí nezvolili, proto naše vedoucí musely jednat přímo s polskými koordinátorkami – musely odhodit počáteční rozpaky, nebát se prezentovat vlastní návrhy a umět naslouchat těm polským. V tom jim pomáhali čeští koordinátoři Dr. Nataša Nováková a Mgr. Zdeněk Novák, profesoři Gymnázia a SOŠ Jilemnice a vedoucí skupiny, která projekt připravila. K integraci pomáhaly společné aktivity – plavání, veslování, pěší turistika, fotbal, basketbal a další. K rozšíření historického obzoru a poznání evropských kořenů napomohly společné návštěvy hradů, zámků a sakrálních staveb. Při všech těchto aktivitách byl brán zvláštní zřetel na to, aby se jich mohli účastnit i vozíčkáři. Některé památky mohli navštívit jen díky naší pomoci – jako například zámek Žleby, Nové Hrady a hřebčín ve Slatiňanech, kde proběhla hippoterapie za pomoci tamních asistentů. S velkým ohlasem se setkalo město Kutná Hora s bohatou historií, polské účastníky upoutala zejména působivá návštěva středověkého stříbrného dolu.
K bližšímu poznání tradic obou národů přispěla například i společná příprava českých a polských pokrmů. V programu byla i společná arteterapie – naším úkolem bylo i vytvoření loga tohoto projektu. Vítězné logo Elišky Ederové demonstruje sjednocení zdravých a hendikepovaných.
Cíl našeho společného projektu byl splněn. Podařilo se překonat bariéry, vyřešit nastalé problémy, či otevřít dveře novým zkušenostem, kompetencím a přátelstvím. Mnozí z nás si uvědomili, že ve sjednocené Evropě nejsou sami.
Tak nám začal další školní rok. Pro mnohé možná stejný jako ty předchozí, ale obdobně jako vše kolem nás i každý školní rok je něčím jiný, něčím odlišný. V tom letošním se v celé České republice učí žáci 1. a 6. ročníku podle nových školních vzdělávacích programů zpracovaných jednotlivými školami. Právě do těchto dvou ročníků nastoupilo ve Studenci nejvíce žáků, neboť vedle nových prvňáčků jsme přivítali i nové žáky z Čisté a Dolní Kalné do 6. ročníku.
Kouzelný klobouk, starosta obce Jiří Ulvr, zástupce starosty ing. Josef Boura, třídní učitelka Mgr. Iva Exnerová a starší kamarádi z 9. ročníku, kteří převzali osobní patronát nad jednotlivými prvňáčky, přivítali následující nejmladší žáky školy:
| Bukovina: | Studenec: |
|---|---|
| Lenka Labiková | Terezie Dubská |
| Jan Šimůnek | Tomáš Exner |
| Michaela Šimůnková | Tomáš Falta |
| Horka: | Valerie Jiroutová |
| Magda Hrnčířová | Matěj Kolář |
| David Pošepný | Aleš Mühlbach |
| Jilemnice: | Dominik Pekárek |
| Natálie Grundová | Patrik Pekárek |
| Nedaříž: | Pavel Šír |
| David Bajer | Renáta Trejbalová |
| Zálesní Lhota: | Ondřej Tušiak |
| Tereza Jandurová | |
| Vít Mečíř |
V souvislosti s novým školním rokem se pochopitelně vždy otvírá i otázka dalších plánů a perspektiv školství ve Studenci. Všichni občané zajisté vědí o schváleném projektu přístavby mateřské školy a celkové rekonstrukce stávajících budov základní školy. Tento projekt jej již ve stadiu vydaného stavebního rozhodnutí a provedeného výběrového řízení na dodavatele stavby (Kobla, s. r. o.), chybí stále však to nejpodstatnější, a to finanční investiční prostředky. Na začátku školního roku byly navíc zahájeny úpravy ve stávající mateřské škole včetně přemístění sběrného místa farní Charity na obecní úřad. V žádném případě to neznamená, že by záměr výstavby nové mateřské školy byl odložen. Je to jen odraz rostoucího počtu dětí předškolního věku a nezbytné splnění podmínek zvýšení kapacity mateřské školy, která je určena tzv. zápisem v síti škol (k 1. 9. 2007 68 dětí ve Studenci i v Zálesní Lhotě). Vzhledem k tomu, že počet potenciálních klientů mateřské školy (odborný termín MŠMT) dosahuje v současné době ve spádových obcích téměř stovky a že počet skutečně přihlášených dětí převyšuje počet státem „povolených“ a tedy dotovaných dětí, bylo nezbytné požádat o zvýšení kapacity. Vedle nezbytného administrativního maratonu včetně třicetistránkové žádosti bylo nutné i vyjádření řady dalších institucí, včetně Krajské hygienické stanice v Liberci. Ta jako jednoznačnou podmínku navýšení kapacity stanovila rozšíření prostor a sociálního zařízení.
Možná pro někoho zbytečná investice se obci vrátí během necelého půlroku, neboť navýšení kapacity o 12 dětí přinese výrazné zvýšení finančních prostředků ze strany MŠMT a zároveň tato kapacita bude platná i pro nové prostory po dokončení přístavby mateřské školy (i v tomto případě by se o toto zvýšení muselo žádat). Obec jako zřizovatel a vedení školy tak má o jednu starost méně.
Žáčci prvních tříd měli dne 5. října 2007 velmi netradiční páteční vyučování . Nejprve za nimi přijely z Jilemnicka za svazek obcí projektová manažerka Ing. Radka Soukupová a za odbor školství, kultury a sportu paní Hana Martincová a rozdaly všem dětem (i paní učitelce) oranžová trička s reklamním sloganem celého projektu „Děti, pozor silnice!“, propagační materiál a spoustu drobností s dopravní tématikou. Tím děti nadchly a ty se už těšily na očekávanou návštěvu z Policie ČR.
Přímo za dětmi přijela tisková mluvčí Soňa Šídová a komisař krizového řízení Petr Kmínek s tříhodinovým programem, ve kterém děti nadšeně vybarvovaly semafory (pastelky a omalovánky též dostaly), vyprávěly poučné příběhy, poznávaly hravou formou dopravní značky, hrály pexeso a řešily se zaujetím (hlavně kluci) dopravní situace, popisovaly opravdické cyklistické kolo.
Po obědě se staly účastníky velké dopravní hry. Vyvrcholením a do poslední chvíle utajeným překvapením bylo střílení z pistolí (kdo chtěl, mohl zkusit). Odměnou byly diplomy od Policie ČR.
Děti po celou dobu nadšeně spolupracovaly, ukázaly, že je tato oblast zajímá, že hodně znají a myslím, že za všechny mohu napsat, že na tento projekt jen tak nezapomenou. Získané znalosti využijí a přispějí k větší bezpečnosti na silnici.
Tímto bych chtěla všem pořadatelům a účastníkům celého projektu poděkovat za vzorně připravený a efektivně promyšlený program.
V pátek 5. října se v naší obci uskutečnil vzdělávací den pro naše „prvňáčky“ pod názvem „Děti, pozor silnice!“
Město Jilemnice ve spolupráci se svými partnery Jilemnicko – svazek obcí, Policií ČR Semily a BESIPEM zpracovalo pilotní projekt, jehož cílem je rozšířit vzdělávání v oblasti chování v silničním provozu mezi žáky prvních tříd. Právě tyto děti čeká spolu se zahájením školní docházky také každodenní cesta do školy a zpět, ať již pěšky či dopravními prostředky, která může skrývat řadu nebezpečí.
Celá akce probíhala formou zábavného vzdělávacího dne pro žáky, který byl formou her, pohádek a soutěží zaměřen na dopravní bezpečnost. Jeho nezbytnou součást tvořil rovněž praktický nácvik chování v silničním provozu v okolí školní budovy a na předem vytipovaných nebezpečných místech obce. Pro děti byly připraveny propagační i pracovní materiály BESIPU a Policie ČR.
Vikariátní setkání mládeže se konalo 28.–29. září. Celkem se ho účastnilo přes 80 mladých lidí z jilemnického vikariátu. Mottem celého setkání byl úryvek z Bible: „Proste a bude vám dáno…“
První účastníci přijeli už ve čtvrtek. Večer jsme si promítali film. V pátek začal program v kostele slovem na den, které si připravil náš pan farář Paclík. Následovalo představování jednotlivých farností vikariátu. Poté jsme si vyslechli přednášku Romana Cardala, doktora filosofie, o filosofických předpokladech modlitby. Po skončení programu jsme se všichni přesunuli do školy na výborný oběd. Po krátké pauze jsme se rozdělili do skupinek, kde jsme debatovali o modlitbě, co nám přináší, jak se modlíme, apod. Odpoledne jsme chtěli jít pěšky do Zálesní Lhoty. Jelikož se ale počasí neumoudřilo a vytrvale pršelo, místo pěší pouti jsme zvolili pouť na čtyřech kolech. V kostele v Zálesní Lhotě sloužil mši P. Paclík. Bylo krásné vidět tento kostel, kde většinou v lavičkách sedí sem tam nějaký ten člověk, plný mladých a radostných tváří. Dokonce i sluníčko občas promrklo skrz okna. Po mši jsme se zase přesunuli do Studence a sešli jsme se v jídelně, kde byl ještě krátký program. Večer jsme se těšili na koncert rockové hudební skupiny Stopdepress v malém sále sokolovny. Stopdepressáci nás svou hudbou provázeli celým „vikariátkem“. Byl to opravdu nářez.
Sobotní ráno někteří odvážlivci začali rozcvičkou, respektive během pod skok a zpátky. Po snídani jsme si mohli vybrat skupinku, kde jsme se společně modlili. Výběr byl opravdu velký (př. růženec, tichá adorace, modlitba s rytmickými písničkami, učení se novým modlitbám…). Následoval program v kostele, který začal slovem na den. Vyslechli jsme si zajímavou přednášku P. Miškovského o modlitbě. Dopolední program si každý mohl zvolit dle svého uvážení. Mohl si zasportovat, debatovat nad různými tématy (o rodině, o vztazích, o modlitbě), vyrábět růženec či vikariátní plakát, vyslechnout si zajímavé povídání o islámu a judaismu, o muzikoterapii, aj. Kdo si nevybral, mohl zalézt do tzv. kecárny, kde si mohl zahrát společenské hry nebo si jen tak popovídat. Po vydatném obědě následoval opět program skupinek. V 16 hodin se konala závěrečná mše ve studeneckém kostele, kterou celebroval náš vikář František Mráz.
Víkend to byl opravdu požehnaný, přestože nám většinu času propršelo a byla nehorázná zima, ale nám to nevadilo, nás hřeje mládí, že ano:-)
Touto cestou bychom z celého srdce chtěli poděkovat místní základní škole v čele s panem ředitelem Junkem a paní Synkovou za poskytnutí prostor školy, místní jídelně a jejímu vedoucímu Ríšovi Kuříkovi za přípravu chutných a vydatných obědů a vaření čaje, vedoucím Sokola za poskytnutí malého sálu sokolovny.
Velký dík patří také našemu panu faráři a hostům – páteru Kvapilovi, panu doktoru Cardalovi a páteru Miškovskému za duchovní vedení celého vikariátka. Děkujeme také manželům Šitlerovým za vedení skupinky o vztazích. Dík patří všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na organizaci „vikariátka.“
Pán nám opravdu žehnal a jemu patří samozřejmě největší dík! Bohu díky:-)
Ve středu 26. září 2007 vyjelo čtyřicet šest účastníků ze Studence směrem na Sobotku. Je hezkou tradicí, že výletníci vždy dostanou dostatek času, aby si navštívená místa pěkně prohlédli. Sobotka má 2300 obyvatel, leží uprostřed Českého ráje v nadmořské výšce 305 m. Pro srovnání Studenec a Zálesní Lhota má 1700 obyvatel a 519 m na Špici. Sobotka byla často sužována požáry, ale přesto si zachovala 20 roubených domů a statků kolem 200 let starých a ty představují městskou památkovou zónu. Nahlédli jsme do velkého kostela sv. Máří Magdaleny, který má gotický vzhled, ale barokně zařízený vnitřek. Na náměstí nás zaujala renesanční radnice a vedle ní stojící rodný dům Fráni Šrámka (1877–1952), ve kterém je muzeum. Ze Sobotky jsme viděli lovecký barokní zámek na čedičovém vrchu, a to Humprecht. Zvláštností je oválný půdorys stavby a půlměsíc na věži střechy. Tři kilometry od Sobotky je na pískovcové skále krásný a výstavný hrad Kost. Leží v údolí s rybníky. Dnes je v soukromém majetku Kinských.
Ze Sobotky jsme pokračovali do lázní Sedmihorek 269 m n. m., v údolí říčky Libuňky. Jde o vodoléčebné lázně. Léčebné účinky minerálních pramenů zdůrazňoval MUDr. A. Šlechta z Lomnice n. P. Jsou zde prameny Amálie, Antonín a Josef nad lázeňskou budovou. Významní hosté kolem r. 1870 (E. Krásnohorská, J. Neruda, J. Kořenský a J. Vrchlický) začali pro toto území používat název Český ráj a to se vžilo. Prohlédli jsme si otevřený hotel a zaujal nás i prodej drahých kamenů, a to achátů, ametystů, citrínů, křišťálů, ale i jaspisů a také svícnů ze soli. Ze Sedmihorek jsme směřovali k živé silnici č. 35 mezi Turnovem a Jičínem. Vedou se spory, zda tuto silnici rozšířit a tím na ni přivést větší provoz. My jsme navštívili místo Hořensko, kde je nově postavena moderní stavba Restaurace Bowling se třemi bowlingovými drahami a restauračním provozem. Nyní jsou již provozně mimo turistickou sezónu s nabídkou jen pití. Pěkný výběr jídel nám poskytla blízko stojící hospoda Hořensko.
Jedinečnou událostí byla návštěva a prohlídka Muzea panenek a medvídků v Troskovicích. Jde o malou obec 5 km od Sobotky, 349 m n. m., blízko hradu Trosky. Samotné muzeum je velmi rozlehlou stavbou se 300 m2 výstavních ploch v přízemí a v suterénu. Je možné srovnávat historické panenky od roku 1840 až k současným panenkám, a to našich i světových výtvarníků. Kromě běžných panenek jsou zde i panenky proslulých sochařů a výtvarníků a cena podle proslulosti autora jde i přes desítky tisíc korun. Panenky byly zhotovovány z porcelánu, látky, celuloidu, papíroviny apod. Je zde i množství kočárků vyrobených od r. 1850 až do r. 1950. Doplněn je i dobový nábytek a různé drobnosti. Muzeum zahrnuje i sbírku medvídků. Vše je moderně a nápaditě instalováno. Rozsahem jde o největší sbírku v rámci celé ČR, srovnatelnou s úrovní světových muzeí. Videoprogram předvádí pořad natočený v muzeu pro Českou televizi, provázený výkladem majitelky muzea výtvarnicí Naďou Šimkovou. Slova popisu a chvály muzea nedokáží postihnout zážitek, který jsme si prožili. Muzeum je mladé, má druhou sezónu.
Výlet pokračoval do Dolánek u Turnova na Dlaskův statek, který je v údolí Jizery 264 m n. m. Dlaskův statek je z roku 1716 a je jednopatrový, roubený, má bohatě vyřezávanou lomenici a pavlač. Stejně jako sousední stodola je dosti zánovně krytý šindelovou střechou. Na statku žil v letech 1782–1853 rychtář, sedlák a lidový písmák Josef Dlask. Statek byl v restituci vrácen majiteli, ale vystavené předměty vlastní Muzeum Českého ráje Turnov. Dílčí expozice ukazují třeba zpracování lnu, práci koláře a truhláře, vybavení kuchyně, práci košíkáře a připomenou i dráteníka. Ve velké stodole jsou i velké exponáty, a to žebřinový vůz na svážení snopů obilí nebo sena, menší vozy, ale i kočár, na zimu pak sáně. Byl zde i fofr, stroj na čištění obilí od lehčích semen plevelů v proudu vzduchu, kosy s hrabicí na kosení obilí, brusy na ostření nástrojů a podobně. Jelikož jsme staršího data narození, tak většinu nyní již exponátů jsme znali ještě jako běžně používané.
Po návštěvě Dlaskova statku v Dolánkách u Turnova vznikla jako vždy velká otázka, kde bude večeře a společné zakončení zpěvem za hudebního doprovodu Mirka Jezdinského na nástroj vozembouch a Jiřího Fišery na piánovou harmoniku. Z Jilemnice vedla cesta autobusem do Roztok. Na návsi v rozlehlé budově je cukrárna, ale především restaurace manželů Böhmischových. Ve velké restaurační místnosti mají vkusně zhotovený obraz, připomínající hostinského, hudebníka a skladatele pana Mečíře z Roztok, který složil obecně známou píseň s úvodními slovy: „Na podzim když kvetou jiřiny, chodívám tak sám a samojediný. V dolejší hospodě hraje muzika, každý se svou milou hned tam pospíchá.“ A právě v této dolejší hospodě jsme měli každý připravenou chutnou večeři a zákusek s kafíčkem. V Roztokách nás zaujala naproti hospodě krásně obnovená a moderně dostavěná sokolovna. Měli jsme štěstí, že nám vnitřek ukázal její dlouholetý udržovatel pan Kupkár. O prohlídku požádal Věrek Nosek a bylo 12 zájemců. Viděli jsme klasický sál sokolovny i s jevištěm a v sousedství velký cvičební sál. Moderní a rozlehlá je i přístavba šaten, umýváren, sprch a WC. To se opakuje ve dvou podlažích propojených honosným moderním schodištěm v zaskleném půlkruhovém prostoru.
Náš výlet končil cestou do Zálesní Lhoty a Studence za zpěvu pěkných písní. Krásný výlet byl pečlivě a dlouhodobě připravován. Byli při něm vhodně kombinovány poznatky z muzeí i krásné přírody. Schůzky důchodců každý měsíc mimo prázdniny, většinou s důležitou informací zdravotní, sociální, rodovou, ale i kulturní, a každoroční výlet představují velkou práci paní Libuše Ježkové, která si přizve další pomocníky. Pěkná je i pomoc od obecního úřadu. Tuto nevšední činnost by měla obec i veřejně prezentovat.
Letošní jubilejní 10. ročník malého sousedského posezení byl zahájen v sobotu dne 25. 8. 2007 programem pro děti. Již od 18.30 hodin tím byla jízda na koni v nedalekém areálu u Karásků. O děti se pečlivě při jízdě na koni starali pánové Petr Baudyš a Miroslav Karásek. Přítomní rodiče pozorně sledovali a dohlíželi na své spokojené ratolesti.
Hlavní program pokračoval dále již na tábořišti Privatu LUMIRO od 19 hodin. Postupně také přicházeli sousedé a hosté v zajímavých úborech a oblečení. Při oficiálním zahájení byli mimo jiné připomenuti vítězové předcházejících 9 ročníků. Prvním vítězem soutěže „Soused roku“ byl v roce 1998 Hák Karel, dále v roce 1999 Kuřík Pavel, r. 2000 Klíma Standa (ráz: Klobouková), r. 2001 Jezdinská Daniela (ráz: Praha v minulém století), r. 2002 Hanuš Jaroslav (ráz: Studenecká řemesla), r. 2003 Šulcová Iva (ráz: Sport ve 20. století), r. 2004 Plecháč Míla (ráz: Zdravotnictví), r. 2005 Jezdinská Líba (ráz: Westernové městečko), r. 2006 Ivoš Tauchman (ráz: Staročeská vesnice).
Pro letošní rok 2007 byl vyhlášen ráz večera „Vánoce“ aneb „Konec roku je období bilancování a oslav“. Symbolicky tento ráz a večer završil dlouhé 10leté období těchto malých sousedských posezení. Byl takovou malou oslavou a poděkováním účastníkům a všem, kteří se na přípravě těchto večerů podíleli a nemalou měrou přispěli k postupnému zlepšování a zvyšování jejich úrovně.
Kapela Míly Šulce tentokrát hrála ve složení „Míla a Vlaďka“. Celý večer doprovázela hudbou a zpěvem nejenom jednotlivé soutěže, ale především taneční veselici. Zajímavým zpestřením večera a milým překvapením bylo jejich oblečení. Další důležitou věcí byla udírna, o kterou se s laskavostí starali Emilka Hodková a Mirka Bajerová s rodinou. O nápoje a další sortiment občerstvení se staral Filip Jezdinský a spol. Důležitou roli jako každý rok hrála také porota. Letos se tohoto úkolu ujali pánové Standa Klíma, Ríša Pavlíček a Karel Kuřík. Jejich nelehký úkol spravedlivě ohodnotit výkony soutěžících žen a vyhodnocení nejlepšího oblečení u příchozích hostů jim jistě nikdo nezáviděl.
Námětem letošních soutěží bylo období konce roku a s ním spojené typické činnosti. Vzhledem k rekordnímu počtu 10 přihlášených soutěžících žen byly z časových důvodů z původně 5 soutěží realizovány pouze 3 soutěže. První soutěž se jmenovala „Advent“ (zapálení co nejvíce svíček 1 sirkou), druhá soutěž „Dárky“ (složení a zabalení nástřihu papírové krabice) a finálová sout잨se jmenovala „Čert a anděl“ (oblečení zvoleného partnera do obleku čerta a soutěžící do obleku anděla).
Všechny soutěžící dámy se úkolů úspěšně zhostily. Mohlo proto dojít ke slavnostnímu vyhlášení výsledků.
| Výsledek soutěže: |
|---|
| 1. Nosková Yvetta (Studenec) – SOUSED ROKU 2007 |
| 2. Kočárková Anežka (Studenec) |
| 3. Mühlbachová Silvie (Studenec) |
Na 4. místě se shodně umístily dámy (náhodně seřazeny) Jarešová Irena (Praha), Maršálková Eva (Praha), sl. Kuříková Vendula (Studenec), Beyerová Dáša (Semily), Holubcová Jana (Víchová), Jezdinská Líba (Studenec), Jezdinská Lída (Studenec).
Nepřehlédnutelní byli i pomocníci při soutěžích, naši „Kluci v akci“ (Bohouš a Zbyněk), bez jejichž předvedení a prezentace soutěžních úkolů by to vůbec nešlo.
Soutěž pro příchozí o nejatraktivnější oblečení ve vyhlášeném rázu vyhrál pan Milan Fejfar (Sněžný muž), Helena a Vendula Kuříková a Magda Petráková (Krabice – dárky pro všechny), Iva Hanzlíková (Čertice), Míla Šulc a Vlaďka (Ivánek a Nastěnka), Dáša Beyerová, Jana Holubcová, Lída Jezdinská (Španělky), Petra a Líba Jezdinská (Kalendáře starý a nový rok), Honza Kolář (Lyžař).
Letošní rekordní účast sousedů, hostů i soutěžících, vynikající hudba, příjemná atmosféra byla tou nejlepší tečkou nejen za tímto letním večerem, ale i za všemi 10 nádhernými a neopakovatelnými sousedskými posezeními.
Na závěr mi dovolte poděkovat všem sponzorům, firmám i soukromým osobám, bez jejichž pomoci a podpory by se tato akce nedala uskutečnit. Srdečný dík.
OÚ Studenec, Kapela Míly Šulce, Emilka Hodková a Mirka Bajerová s rodinou (udírna), Ivoš Tauchman, ARIES – Šulcovi, Karel Hák, Luděk Běhounek, PLASTEKO, Textil Marie Medlíková, PRIMA Music Petr Hájek, Škoda Vrchlabí, Květiny Eva Bartíková, Petr Baudyš a Mirek Karásek, Ráb Josef, Pekařství Jarda Hák, J.+J. Machálkovi, Karel Falta (foto), Dáša Plecháčová (broušení skla) a další za pomoc při přípravě akce.
Studenecký Posvícenský koláč – závod v přespolním běhu, který pořádá T. J. Sokol Studenec, se letos běžel již po čtyřicáté. Toto významné jubileum jej řadí mezi nejstarší a nejvýznamnější běhy v celé ČR – dokladem je i jeho připomenutí v knize Nejvýznamnější maratony světa a jejich historie (Olympijský výbor, 2005).
Letošní závod provázelo typické podzimní počasí – bylo chladno a větrno, přesto se ve 23 kategoriích představilo 572 závodníků, mezi nimi bylo i 97 studeneckých.
Na stupně vítězů pro diplom a posvícenský koláč si z našich závodníků vybojovali právo vystoupit:
| Děvčata předškolní – 50 m: |
|---|
| 2. Tušiaková Kateřina |
| Chlapci předškolní – 50 m: |
| 2. Vancl Adam |
| Žáci mladší – 1 000 m: |
| 2. Zdeněk Klíma |
Zdeněk Klíma již podruhé získal putovní cenu Květy Jeriové pro nejlepšího studeneckého závodníka.
Závod mužů byl zároveň 32. ročníkem Memoriálu Mirka Háka. Startovalo 58 závodníků. Vítězem a držitelem putovního poháru se stal Martin Mikuš z Turnova, na druhém místě skončil Galandák Michal z Vrchlabí, třetí doběhl Berka Radim z Kozákova. Ze studeneckých startovali pouze dva závodníci, Michal Hák byl 30. a Jiří Kuřík skončil na 55. místě. Závod měl vysokou sportovní a organizační úroveň, za což patří dík téměř 70 rozhodčím a pořadatelům.
Novou sezónu 2007/2008 zahájila všechna studenecká mužstva v okresních soutěžích. Nad očekávání dobře si vede starší přípravka, kterou opustil celý základní kádr, loňský přeborník okresu (ročník 1996). Pod vedením Václava Vancla mají na svém kontě po 7 kolech už 14 bodů, jedinou porážku s Libštátem a cenné vítězství v Sedmihorkách.
Mladší žáci pod vedením Radka Mejvalda a Ríši Noska vyhráli prvních pět zápasů, ale poté přišla porážka s vedoucími Mladými Buky a zbytečná ztráta bodů po špatném výkonu v utkání se Rtyní na hřišti v Úpici.
Starší žáky opustila také přebornická generace ročníku narození 1992, ale i v letošní sezóně bojují pod vedením Vlada Letkovského o první místo, navíc je na podzim posílil Kuba Šmíd ze Sokola Horka, který mužstvu dodá potřebnou střeleckou údernost.
Suverénně si vedou dorostenci pod vedením Tondy Pacholíka, kteří byli nejvýrazněji posíleni (bratři Malinovi z Bílé Třemešné, Kopáček, Kupkár a Rón z Roztok, Kučera z Kruhu). Po 7 kolech vedou suverénně tabulku a soupeři z Víchové nastříleli dokonce 26 branek.
B tým pod vedením Lukáše Korotvičky a Vaška Jeníka bojuje o střed tabulky a tvoří sestavu dle časových možností jednotlivých hráčů a souběhu s A týmem.
A tým by se měl pod vedením Vlada Letkovského a Vítka Kuříka pokusit o návrat do oblastních soutěží. Na jedno postupové místo si však brousí zuby 6 kandidátů a každé zaváhání je citlivé. Dvě těsně porážky v Lomnici a Rokytnici zatím řadí A tým právě na 6. místo s minimálním odstupem za svými největšími soupeři.
Podrobné hodnocení s tabulkami přineseme na závěr podzimu v posledním letošním čísle Studeneckého zpravodaje.
Podkrkonošské kluby (Nová Paka, Vrchlabí, Jilemnice, Jičín, Trutnov, Studenec) se před několika lety dohodly na tréninkových závodech, z nichž se postupně vyvinula dlouhodobá soutěž Podkrkonošská liga. V letošním roce proběhlo celkem 9 závodů a závěrečný sprint s celkovým vyhodnocením proběhl počátkem října ve Studenci na mapě Trautenberk. Samotný sprint vyhrál Jaroslav Vávra z Pardubic před Tomášem Kalenským z Jičína a Vlastou Polákem z Vrchlabí. Poháry za celkové vítězství v jednotlivých kategoriích získali tito závodníci:
| D10N | Eliška Ulvrová | Studenec | H10N | Jaroslav Kubánek | Jičín | |
| D10 | Kristýna Šemberová | Studenec | H10 | Vít Doležal | Jičín | |
| D12 | Lucie Pacholíková | Studenec | H12 | Vojtěch Tázlar | Nová Paka | |
| D14 | Vendula Kalenská | Studenec | H14 | Jakub Šmejc | Jičín | |
| D16 | Zuzana Kubátová | Vrchlabí | H16 | Michal Kučera | Studenec | |
| DP4 | Helena Randáková | Vrchlabí | HP4 | Vlastimil Polák | Vrchlabí |
Vedle závodní činnosti se rozhodl oddíl orientačních sportů SK Studenec zapojit i do pořadatelské činnosti a na rozjezd se přihlásil o pořadatelství jednoho z kol Východočeského poháru. Nezískali jsme sice nejvýhodnější termín (pátek 28. října 2007, kdy zároveň probíhalo v Opavě Mistrovství republiky v orientačním sprintu), ale jako pořadatelský nováček jsme si nemohli příliš vybírat.
Samotná příprava závodu vyžaduje vytrvalou půlroční práci. Tou první je příprava mapy (začíná vyžádáním podkladů u kartografických firem), kterou nám zkomplikovala lednová vichřice, jež způsobila v uvažovaném prostoru závodu značné škody. Z tohoto důvodu nemohl být celý prostor využit, ale i tak objem mapových hodin se počítal ve stovkách. Mapa dostala název Custodius podle původního latinského jména Strážníku.
Další povinností pořadatele je vyžádání souhlasu od všech vlastníků lesních pozemků a předložení těchto souhlasů na příslušné orgány státní správy s měsíčním předstihem. Všechna potřebná rozhodnutí byla včas pořadatelům předána a začaly samotné přípravy závodů. Bylo připraveno celkem 18 tratí pro 38 kategorií a v prostoru závodu bylo rozmístěno více než 80 kontrol. Aby nedošlo k chybnému umístění kontroly, na každé určené místo se nejprve umístí malý lístek, poté stojan na kontroly a nakonec samotné vyčítací zařízení. S každou součástí přichází na místo kontrol vždy jiný stavitel trati, aby byla zabezpečena trojí kontrola správného umístění kontroly (v případě chybného umístění kontroly může být zrušena příslušná kategorie a pořadatel je povinen vrátit startovné).
Před samotným závodem je třeba připravit shromaždiště neboli zázemí pro závodníky včetně parkovacích ploch, občerstvení a sociálního zařízení. Jediné, co nemůže pořadatel ovlivnit, je počasí. A to v případě studeneckého závodu mohlo být dle speakera závodu Tomáše Kalenského jen o málo horší (mohl přijít déšť se sněhem a být na nule), takhle jen lilo a lilo. Závod však proběhl bez jediného protestu a řádně prověřil pořadatelský tým, jen tradiční příjemné posezení a pobesedování v průběhu závodu chybělo.
Ze 489 startujících (závodníci pořadatelského klubu nestartují) nejlepších výsledků dosáhli vítězové hlavních kategorií dospělých, Helena Randáková a Vlastimil Polák, oba závodníci Spartaku Vrchlabí.
Samotné závody by se neobešly bez pomoci dalších partnerů (Obec Studenec, Zetka Strážník a. s., TJ Sokol Studenec, Základní škola a Mateřská škola Studenec, Otto a Ludmila Cermanovi, Auto Junek s. r. o., Otakar Materna Plasteko, Pekařství Jaroslav Hák, Miloš Dubský, ing. Václav Urban, Petr Junek Makler, Jan Krůfa, Reklamy Jilemnice), kteří se na hladkém průběhu závodů podíleli. Oddíl orientačních sportů při SK Studenec ještě jednou touto cestou děkuje za jejich výraznou pomoc.
Více než 20 studeneckých závodníků se připravovalo na podzimní sezónu na soustředění v Sosni včetně účasti na Jesenickém labyrintu. O víkendu se potom zúčastnili všech pěti závodů, tříetapového Jesenického labyrintu a vloženého supersprintu a nočního závodu. V tříetapovém závodě si nejlépe vedla Michaela Dubská, která zvítězila v H10B (i když ve dvou etapách byla nejlepší celkově druhá Kristýna Šemberová), navíc byla úspěšná i při závěrečném losování a odnesla si hlavní cenu navigaci GPS. V D12B byla nejlepší Lucie Pacholíková na 6. místě, v D14B Vendula Kalenská na 5. místě, v H14B Martin Klouček na 2. místě a v H16B Marek Uvizl na 16. místě.
V supersprintu skončila Lucie Pacholíková na 2. místě v D12, Vendula Kalenská zvítězila v D14 a Martin Klouček připojil další 2. místo v H14. V nočním závodě skončila Vendula Kalenská v D14 na 2. místě, Štěpán Kučera zvítězil v H14 a jeho bratr Michal v H16.
Na „dlouhou pouť“ do Skotska se vydalo počátkem srpna 14 studeneckých závodníků. Centrem skotských šestidenních bylo půvabné městečko Grantown on Spey, sídlo klanu Grantů, výrobců známé whisky Grants´.
První etapa se běžela na mapě Alvie, pojmenované dle vísky nedaleko Aviemore. Hned po příjezdu zaujal všechny účastníky doběhový svah, na kterém pod různými srázky svítilo množství kontrol a mezi nimiž pobíhali dříve startující běžci. Při prohlídce vystavené mapy jsme zjistili zásadní odlišnost od českých map, neboť na uvedeném svahu na mapě byly zakresleny pouze ty největší srázky a ostatní kameny tam prostě nebyly. Další specialitou této etapy bylo velké množství povinných „přelezů“ plotů, které vlastně byly dalšími kontrolami. A poslední zvláštností byla povinná dezinfekce obuvi při vstupu do závodního prostoru (proti bakteriím na pastvinách). Vlastní závod trochu připomínal český les, jen podložka byla mnohem měkčí se spoustou mechu, lišejníků a vřesu.
Druhá etapa na mapě Balavil byla mapově nejtěžší z celých šestidenních závodů. Úvodní partie zavedla závodníky do jalovcových hustníků se spoustou osamělých kamenů a hned následovala partie v členitém otevřeném vřesovišti s pestrou nabídkou močálů, obtížné bylo nejen dohledat kontroly, ale vůbec v tomto terénu běžet. Po vřesovišti čekal závodníky prudký kamenitý svah se spoustou vodotečí a srázky v hustníku. Závěrečnou lahůdkou bylo brodění rozvodněné říčky a následný horolezecký výstup na skály nad ní. Dobrodružstvím byl i odjezd ze shromaždiště, neboť vytrvalý déšť změnil louku v bahnisko, které pořadatelé upravili pomocí slámy a speciálních rohoží, takže se všichni účastníci dostali zpět do centra. V této etapě obsadil Štěpán Kučera v H14A 2. místo, což bylo vzhledem k náročnosti závodu velkým úspěchem.
Třetí etapa na mapě Inshriach West přinesla dva rozdílné terény, v první části závodu závodníci statečně pročesávali rozsáhlý hustník se spoustou terénních tvarů a kamenů, poté si orientačně odpočinuli při přeběhu kolem jezera a močálů do příjemného lesa s dostatkem komunikací a výrazných orientačních bodů. Zde rozhodovaly především běžecké schopnosti.
Po dni volna následovala čtvrtá etapa na mapě Culbin na břehu moře. Zpočátku jsme se domnívali, že nás čeká borovicový les z Kostelecké Lhoty. Borovicový les to sice byl, ale byl vysázený na písečných dunách s řadou hustníků. Takže žádné „běžecké“ závody se nekonaly, naopak trpělivé čtení vrstevnic a pěkné houpání po dunách.
Na shromaždiště páté etapy jsme viděli z kempu a mapa Camerory byla opět převážně pouze žlutá, Výjimku tvořily dva kopce s kamennými poli, které většina kategorii po vrstevnici oběhla a mezi tím hurá do vřesoviště s kameny, srázky a bažinami. Po otevřeném terénu následovala závěrečná partie v opravdu hustém hustníku a doběh po řádně podmáčené pastvině. V této etapě jsme dosáhli druhého umístění na bedně, tentokrát Martin Klouček 3. místem v H14A.
I poslední etapa proběhla přímo v centru závodu v Grantownu na mapě Anagach West and Heathfield. Prostor tvoři-ly dva zcela odlišné lesy oddělené silnicí. Na tom prvním převažovala tentokrát modrá barva, neboť téměř polovinu tvořily močály, zbývající část vřesoviště a trochu borového lesa. Za silnicí nás čekal les pod kempem s nepříjemným hustníkem, hlubokými močály (řada závodníku včetně studeneckých zapadla až po pás) a nepropustnými rododendrony.
| A trochu statistiky: | |
| W14A (51 závodnic): | M20S (15 závodníků): |
|---|---|
| 1. Frida Sandberg | 1. Marcus Johansson |
| 29. Eva Bartoňová (nejlepší 22.) | 6. Jan Synek (nejlepší 5.) |
| 35. Vendula Kalenská (nejlepší umístění v etapě 29.) | |
| W21S (99 závodnic): | M21S (126 závodníků): |
| 1. Taru Ikäheimonen | 1. Jari Ikäheimonen |
| 66. Petra Šedivá (nejlepší 32.) | 106. Josef Šedivý (nejlepší 78.) |
| W40S (73 závodnic): | M21L (68 závodníků) |
| 1. Carina Sandberg | 1. Thomas Hirter |
| 34. Lenka Uvizlová (nejlepší 12.) | 39. Tomáš Chrást (nejlepší 25.) |
| M14A (54 závodníků): | M45L (129 závodníků): |
| 1. Peter Bray | 1. Martin Bagness |
| 7. Martin Klouček (nejlepší 3.) | 57. Ivan Uvizl (nejlepší 28.) |
| 15. Štěpán Kučera (nejlepší 2.) | |
| 32. Tomáš Kučera (nejlepší 17.) | |
| M16A (68 závodníků): | M50L (163 závodníků) |
| 1. Peter Hodkinson | 1. Martin Dean |
| 29. Marek Uvizl (nejlepší 18.) | 105. Petr Junek (nejlepší 68.) |
| 33. Michal Kučera (nejlepší 18.) | |
Vedle šestietapových závodů jsme se věnovali i poznávání Skotska a dalších míst. Již při cestě do Skotska jsme si prohlédli belgické Ostende a využili odlivu procházkou a koupelí v Severním moři. Ve Skotsku jsme navštívili jeden z nejvyšších vrcholů Skotska speciální lanovkou CairnGorm Mountain Railway a na vrcholu se seznámili s pravou neproniknutelnou skotskou mlhou. Den volna jsme věnovali okružní jízdě kolem jezer včetně nejznámějšího jezera Loch Ness a jednoho z nejkrásnějších jezer Lagan pod nejvyšší horou britských ostrovů Ben Nevis. Většinu výpravy také zaujala rozsáhlá námořní pevnost Fort George nedaleko přístavního města Inverness. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v hlavním městě Skotska v Edinburghu a prošli královskou cestou, takovým místním turistickým rájem. Samozřejmě jsme se věnovali i poznávání místních obyčejů včetně stravy. Všichni ochutnali fish and chips, ohrnuli nos nad octovými brambůrkami, pohrdli až na výjimky i místní specialitou haggies, zjistili, že grilované kuře je stejné jako u nás a že produkty KFC a McDonald jsou naopak trochu jiné než u nás. Při závěrečném ceremoniálu jsme se zapojili i do nácviku skotských lidových tanců a pochopitelně přivezli spoustu suvenýrů včetně postaviček v kiltech, různých rohatých čapek a speciálních marmelád z whisky. Jen tu exkurzi v distillerce jsme nestihli.
Fotografie – Občas jsme pěkně zmokli, ve Skotsku nic divného
Již podvanácté se sjela družstva na tradiční volejbalový turnaj smíšených družstev. Letos byla účast rekordně nízká kvůli dalším turnajům, které se konaly v okolí (v Roztokách u Jilemnice a ve Vítkovicích). O to více si hráči sedmi zúčastněných družstev zahrály a i objektivita výsledků byla tentokrát stoprocentní, poněvadž hrál každý s každým.
O stupních vítězů se rozhodovalo až v samém závěru turnaje, kdy byla 3 družstva stále bez porážky. A tady přinášíme výsledky závěrečných zápasů těchto nejlepších družstev:
| Figury–Rudník | 2:1 (15:12, 12:15, 15:13) |
| Rudník–Orel | 2:1 (15:13, 12:15, 15:12) |
| Orel–Figury | 0:2 (8:15, 11:15) |
A takto vypadá konečné pořadí ( v závorkách uvádíme, kteří hráči ze Studence za tým hráli):
Skleněné figurky volejbalistů od sponzora Václava Stránského získali dle hodnocení všech týmů nejužitečnější hráčka Markéta Šimková a nejužitečnější hráč Pavel Mečíř.
Ženy mají za sebou podzimní část krajského přeboru 2. třídy, v němž nastoupil náš B-tým. Družstvo bylo doplněno loňskými juniorkami, a tak je 5. příčka v desetičlenné tabulce velkým úspěchem.
| 1. | Sokol Bílá Třemešná A | 18 | 17 | 1 | 53:8 | 35 |
| 2. | Baník Žacléř A | 16 | 14 | 2 | 44:12 | 30 |
| 3. | TJ Červený Kostelec B | 18 | 12 | 6 | 38:33 | 30 |
| 4. | TJ Lánov A | 18 | 10 | 8 | 38:30 | 28 |
| 5. | Orel Studenec B | 18 | 8 | 10 | 31:32 | 26 |
| 6. | TJ Jičín A | 18 | 7 | 11 | 31:37 | 25 |
| 7. | Sokol Jezbiny A | 14 | 8 | 6 | 28:24 | 22 |
| 8. | Sokol Dřevěnice A | 14 | 3 | 11 | 10:36 | 17 |
| 9. | TJ Dvůr Králové n. L. A | 16 | 1 | 15 | 13:45 | 17 |
| 10. | TJ Harant Pecka A | 14 | 2 | 12 | 9:38 | 16 |
Začátkem října se rozběhla krajská soutěž juniorek, v níž se bude snažit na úspěchy našich mládežnických družstev z minulých sezón navázat nově seskupený tým doplněný hráčkami z Jilemnice.
Zatímco juniorky budou hrát v neděli, o sobotách bude bojovat o body v 1. třídě krajského přeboru ženské „áčko“.
| Volejbalový program | ||||
|---|---|---|---|---|
| 27. 10. | 9:00 | ženy | SK Rubena Náchod A – Orel Studenec A | |
| 28. 10. | 10:00 | juniorky | TJ Slavia Hradec Králové B – Orel Studenec | |
| 3. 11. | 10:00 | ženy | Orel Studenec A – TJ Slavia Hradec Králové B | |
| 4. 11. | 10:00 | juniorky | Orel Studenec – TJ Baník Vamberk | |
| 10. 11. | 10:00 | ženy | TJ Sokol Staré Město-Náchod A – Orel Studenec A | |
| 11. 11. | 10:00 | juniorky | TJ Jičín – Orel Studenec | |
| 24. 11. | 10:00 | ženy | Orel Studenec A – VK Hronov A | |
| 25. 11. | 10:00 | juniorky | Orel Studenec – TJ Lokomotiva Trutnov | |
| 1. 12. | 10:00 | ženy | TJ Sokol Jilemnice A – Orel Studenec A | |
| 2. 12. | 10:00 | juniorky | VKM Réma Rychnov nad Kněžnou – Orel Studenec | |
| 8. 12. | 10:00 | ženy | Orel Hradec Králové A – Orel Studenec A | |
| 15.12. | 10:00 | ženy | Orel Studenec A – TJ Jiskra Jaroměř A | |
S novým školním rokem jsme ve spolupráci se ZŠ ve Studenci zahájili tréninky volejbalové přípravky žákyň. Dva tréninky týdně pravidelně navštěvuje celkem 14 děvčat ze 2., 3. a 4. třídy ZŠ. V průběhu školního roku bychom chtěli hráčky naučit základním volejbalovým dovednostem, aby od příští sezóny již mohly hrát pravidelnou soutěž v minivolejbalu. Pokud by měl někdo z děvčat z uvedených tříd ještě zájem, mohou přijít a začít trénovat s námi.
Tenisová sezóna již skoro končí a my jsme se teprve nyní dozvěděli výsledky letních soutěží. Zpoždění bylo zaviněno poněkud špatnou morálkou harrachovského družstva veteránů, kteří se příliš drželi hesla: není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Vůbec totiž neposílali výsledky svých zápasů.
Ve Studenci se hrály tři meziokresní soutěže tenisových družstev. V přeboru žactva se mezi deseti přihlášenými týmy Studenečtí umístili na pěkném třetím místě. Zásluhu na tom mají: Stránská Kristýna, Kadavá Denisa, Plecháčová Eliška a Plecháč Petr. Před nimi byli na prvním místě žáci Lomnice A, druzí skončili mladí tenisté z Vrchlabí A. Další pořadí od čtvrtého do desátého místa vypadá takto: Lázně Bělohrad, Vrchlabí B, Nová Paka, Lomnice B, Horní Branná, Semily a Lomnice C.
V kategorii veteránů 40–55 let studenecké družstvo zvítězilo mezi osmi přihlášenými a příští rok mají možnost postoupit do vyšší soutěže. Druhý kolektiv nad 55 let se umístil ze šesti účastníků na třetím místě. Výsledky těchto tří soutěží byly dobré, neboť Studenec patří co do počtu obyvatel k nejmenším obcím, které se do meziokresních přeborů zapojily.
Z dalších událostí se musím zmínit o tom, že stejně jako vloni a předloni byla vykradena naše tenisová klubovna. Je to smutné konstatování, o to víc, že pachatelé kvůli pár drobným a několika flaškám piva zničili dveře a lednici.
Závěrem ještě informaci o devatenáctém ročníku turnaje v líném tenisu. Bude se konat v sobotu 29. prosince od 8 hodin v místní sokolovně.
Z otázek týkajících se těhotenství, na které se diabetičky ptají, nebo jež je v skrytu trápí, by se dal sestavit dlouhý seznam. Jednou z nejčastějších a základních je tato: „Může se stát, že se moje cukrovka těhotenstvím zhorší?“
Těhotenství vždycky představuje pro ženino tělo formu stresu. U diabetičky tento stres vyvolává zvýšenou potřebu inzulinu. Jedním z činitelů, jež to způsobují, je působení hormonů, které produkuje placenta. Výskyt těchto hormonů v krvi zabraňuje účinku inzulinu (inzulinová rezistence).
Jinou příčinou zvyšování potřeby inzulinu je přibírání na váze v těhotenství. Tělesná hmotnost rodičky se skládá z váhy dítěte, placenty a vlastní váhy matky. Ke konci těhotenství může dojít až ke zdvojnásobení nebo ztrojnásobení potřeby inzulinu. To však neznamená, že by se cukrovka zhoršila – po porodu bývá potřeba inzulinu obvykle znovu stejná jako před těhotenstvím.
Druhou nejčastější otázkou je: „Zvyšuje těhotenství riziko vzniku komplikací u cukrovky, např. onemocnění očí?“ Nebo také eventuálně, zda už existující komplikace může zhoršit? Podle různých studií tomu tak není. Většina z nich uvádí, že k problémům tohoto druhu, které se v těhotenství projeví, by pravděpodobně stejně došlo i bez něho. Souhrnně lze říci, že ženy s onemocněním očí, nervů nebo lehčím onemocněním ledvin mají předpoklady přivést na svět zdravé dítě. Ale ženám s nestabilizovaným krevním tlakem, pokročilým nervovým nebo srdečním onemocněním se těhotenství nedoporučuje. V těch případech by těhotenství mohlo ohrozit jak matku, tak dítě.
Třetí závažnou otázkou bývá: „Jaký účinek má na dítě nízký krevní cukr nebo ketoacidóza?“ Ketoacidóza představuje pro matku i dítě nebezpečí. Častěji k ní dochází při špatné kontrole krve. Může však vzniknout také v důsledku problémů spojených se stresem a zvýšenou potřebou inzulinu. Takovým stresovým faktorem je většinou chřipka nebo infekce močového měchýře. Rozhodující v těchto situacích bývá, zda si je těhotná diabetička vědoma nebezpečí, jež s sebou infekce přináší a jestli se vyzná v léčbě cukrovky v průběhu onemocnění. Pokud to neví jistě, neměla by se zdráhat obrátit se o radu na zdravotníky, a to kdykoli má podezření na nějaké onemocnění nebo infekci. Včasným léčením může zabránit negativnímu ovlivnění hladiny krevního cukru a předejít ketoacidóze.
K lehké hypoglykemii může dojít i při správné kontrole krevního cukru a důsledném dodržování zdravotního programu. Studie však ukázaly, že lehká hypoglykemie patrně těhotenství nebo zdraví dítěte neohrožuje, to však neznamená, že by se měla bez povšimnutí pomíjet. Je totiž velmi důležité vyhnout se těžké hypoglykemii, která se z ní může někdy vyvinout. Nebezpečí jejího vzniku v těhotenství je ovšem větší při vysokých hodnotách krevního cukru než při jeho občasném poklesu. Ideální hladina krevního cukru v těhotenství má být stabilní (bez dlouhodobě nízkých nebo vysokých hodnot).
Většina diabetiček nemívá s početím potíže, a to bez ohledu na to, zda si cukrovku léčí dobře nebo trochu hůře. Ale ženy, jež léčení hodně zanedbávají a dochází u nich k častým záchvatům ketoacidózy, mohou mít s otěhotněním těžkosti. To je – upřímně řečeno – vcelku prospěšné, protože při špatném léčení diabetu by ani těhotenství nemohlo být u nich úspěšné. Před zahájením soustavné inzulinové léčby tyto ženy s cukrovkou typu I zřídkakdy otěhotní.
A nakonec se zastavme u obavy, kterou diabetičky dost často vyslovují: „Jak velká je pravděpodobnost, že moje dítě bude mít cukrovku?“
Riziko je poměrně malé – asi o 5 % vyšší než u ostatního obyvatelstva.
300 g květáku, 100 g hladké mouky, 100 g strouhanky, 2 vejce, sůl, bílý pepř mletý, tuk na vymazání zapékací misky, strouhanka, zelená petrželka
Uvařený květák nasekáme na drobno, smícháme se žloutky, strouhankou a moukou. Lehce vmícháme tuhý sníh z bílků, dochutíme solí a bílým pepřem. Dáme do vymazané a strouhankou vysypané zapékací misky. Upečeme a posypeme posekanou zelenou petrželkou.
E: kcal 884, kJ 3714, B 35,7 g, T 13,8 g, S 155,3 g.
300 g květáku, sůl, 1 vejce, 10 g hladké mouky, 20 g strouhanky, pepř, 20 g oleje
Květák uvaříme v osolené vodě, nadrobno nasekáme, spojíme s vejcem, hladkou moukou a strouhankou, okořeníme. Ze vzniklého těsta tvarujeme placičky, které smažíme v lívanečníku do zlatova.
E: kcal 364 , kJ 1528, B 13,1 g, T 21 g, S 30,6 g.
Informace pro případné sponzory:
Vojtěch Korotvička, předseda Svazu diabetiků ZO Jilemnice, GE Money Bank, a. s., číslo účtu 351107774/0600, 512 33 Studenec 123, telefon 481 596 112, IČ 49295170
Chtěl bych touto cestou poděkovat za dar a milou účast zástupců Obecního úřadu Studenec na naší malé rodinné oslavě, uskutečněné u příležitosti mých 80. narozenin začátkem září 2007 v restauraci Na Špici.
Při rekonstrukci okresní silnice v roce 1932 byl předán křížek na nové místo u křižovatky U Lípy. Pomocníci při přemisťování křížku jsou pánové Hendrych, Tauchman, Exnar, Tauchman (Smýta) a pozorující 5letý chlapec je dnes 80letý Miroslav Jezdinský.
Studenecký zpravodaj 5/2007
Vydává Obecní úřad Studenec
Uzávěrka dalšího čísla: 24. listopadu 2007
Příspěvky lze zasílat na e-mail obec@studenec.cz.
