Studenecký zpravodaj – číslo 1/2004

V prvním letošním čísle Studeneckého zpravodaje srdečně zdravíme všechny jeho čtenáře s přáním mnoha radostí z pěkných a zajímavých článků.

Obsah

Štěpánská kolada ve Studenci

Psal se rok 1954 a od tohoto letopočtu se datuje první náhodná kolada. Vzpomíná na ni jeden ze čtyř prvních koladníků Pepa Jebavý:

„Tady ve Studenci jsme vždycky rádi zpívali. Po horách chodili ve vánočním čase jesličkáři a podle vyprávění maminky se i ve Studenci v tom čase vánoční štědrosti vybíralo na slepce z Vincentina. A tak nás v tom čtyřiapadesátém roce po ranní mši napadlo, že bychom ještě rádi pokračovali ve zpěvu koled a vánočních písní, a tak jsme šli do domu č. p. 227, kde bydleli Josef a Anna Kuříkovi. Synové Karel a Václav, František Tauchman (t. č. za rybníkem) a já. Bylo tam krásně teplo a taky několik dcer. Ale hlavně jsme tam mohli pozpívat. Zalíbilo se nám to natolik, že jsme se dále zastavili ještě u Pepy Albrechta (dnes stavení v zatáčce naproti K. Jeníkovi) a u dalších příbuzných, asi na 8 až 10 místech. Končili jsme u Jakoubků. V kronice je dovětek, že pro koladníky nebyl konec příliš zdařilý, ale bylo to tenkrát ještě mládí. Další koladu odchodili pouze dva koladníci, já jsem byl na vojně.

Nu a pak jsme rozšiřovali počet kolad. Každým rokem se učila jedna nová. Přehrál jsem si několikrát na housle, abych se ji naučil a když jsem ji uměl, tak jsme si ji párkrát přezpívali společně s ostatními koladníky a byla nová kolada na světě. Vybrali jsme také jednu koledu z Chodska – Na pjekným kopečku, stojí kaplička nebo i z Moravy jsme si přivezli – O milé vánoce, posvátný čase, něco z Horákových koled tady z hor, třeba přímo ze Studence – Starej Havlík vymazuje. Zpívání se líbilo, byli jsme zváni do dalších domů. Do roku 1989 se koledy v rádiu a v televizi hrály minimálně, a tak vlastně koleda byla pro mnoho lidí jediným setkáním s poselstvím Vánoc o narození Božího Syna a jeho příchodu k nám na zemi. Přidávali jsme i národní písně a i takové, co lidi měli rádi a nikde je neslyšeli. Myslím třeba – Tam na horách, Tkalcovskou, Krkonoše. Také jsme spolupracovali se St. Skalským, který nám několik koled upravil pro více hlasů. Rádi zpíváme třeba Sem, sem, Děťátko.

Chodili jsme také k chalupářům, první byl pan Belada, k Novotným na Dolením konci,… V každém domě jsme byli štědře obdarováni cukrovím, obloženým chlebíčkem, uzeným masem, kávou nebo čajem nebo i něčím silnějším. Za celou koladu, než jsme přešli těch v té době asi 60 stavení, tak to byla směsice přeukrutná. V té době nám lidé začali dávat peníze, které se využily k charitativním účelům, posílali jsme je do Bangladéše, do misií, na povodně, do časopisů Nezbeda, AD, do radia Proglas, Charita, Konto Bariéry se jménem Valentin příspěvek na operaci srdce malého chlapce…“

A tady vlastně vyprávění končí. Dále budeme listovat kronikou. S koledou se začíná hned po mši a chodí se koledovat až do večera. Začíná se snídaní, která bývala u Kuříků 227, později na faře, potom na zámku a teď v restauraci U Višňáků. Vycházelo se směrem po dolení silnici, do statku k Tomášovým, na Kubík, přes pole na Smíta, k Jandovým, dále po Dolením konci, Nouzov, Bendovka, Kruhovka, u Nosků na silnici a až ke kříži, za rybník a po Malé Straně zpět. Končili jsme u Martinců. V roce 1969 jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat i do jiných míst. Každý má někde kamarády, a tak jsme třeba zajeli k panu Bucharovi, autolakýrníkovi v Martinicích, k Fišerovým do Štěpanic (varhaník), k Mgr. Myslivcové do Jilemnice nebo na Benecko k Fajstavrovým, navštívili jsme i pana Beneše v Zálesní Lhotě, pana Mečíře, kostelníka, Standu Skalského, Láďu Tauchmana v Kruhu, Toničku Čermákovou v Roztokách, Zelinkovy ve Valtěřicích, Irenu Benešovou ve Lhotě a také jsme zpívali v r. 1991 na porodnici v Jilemnici a letos (2003) na chirurgii. Za některými jsme jezdili už na Boží Hod. Byli jsme v Rokytnici v Domově důchodců u p. Šrajbra a v Hrochově Týnci za p. Žídkem. Vzhledem k tomu, že se koledovalo do 20 hodin a teprve potom se vyjíždělo, mnohdy jsme se vraceli až třeba ve 22–23 hodin.

Kolednických štací přibývalo, a tak se v roce 1985 vytváří druhá skupina, jedna chodí po dolení silnici, druhá vrchem. Do koledování se zapojují noví, mladí koledníci, a tak skupiny mají 10–14 členů. Toto rozdělení vystačilo do letošní jubilejní 50. koledy, kdy jsme vytvořili skupinu třetí, celkem asi 45 koladníků.

Za zmínku také stojí připomenout věrné služby pro unavené koledníky manželů Mařenky a Jendy Martincových. Celých 40 let, od roku 1963, nám vždy připravili pečené králičí maso s vepřovým. Nejdříve jsme se tam stavovali jako na každé jiné štaci. Pochutnali jsme si a šli dál. Ale později se tato „králičí štace“ stala závěrečnou, kde se kolada končila, sedli jsme okolo stolu, obklopili pekáče s masem a jen se po něm zaprášilo. Nejen za to množství masa, které jsme u Vás snědli, ale i za tu ochotu, chci vám poděkovat. Oficiální poděkování s kytičkou už proběhlo.

Při listování kronikou moji pozornost upoutalo přání, které nám do kroniky napsal pan Josef Tomáš, kapelník: „Přišli jste k nám na koladu, moc se nám to líbilo. Nezapomínejte na staré zvyky vánoční, které nikdy nezahynou. Buďte vždy vítáni. Roznášejte štěstí a lásku.“

Toto jsme pro vás připravili z pamětí a zápisků, abyste věděli, co to je, když se ve Studenci řekne Štěpánská kolada.

Jiří Kuřík, Zdeněk Urban

Studenec v roce vstupu do EU

Jakým směrem se bude vyvíjet státní správa a samospráva v roce vstupu do Evropské unie? Odhady jsou o to složitější, že do běžných fungujících struktur Evropské unie vstupuje zcela neodhadnutelný subjekt, a tím je český  člověk se svým švejkovstvím, neustálým pocitem ublíženého a papežštějším přístupem ke všemu, než samotný papež jenom pomyslel. Stále je většina českých občanů velice vzdálena některým principům a hodnotám, které nebyly za „železnou oponou“ násilně zpřetrhány a téměř nevratně zničeny. Stále se většina českých podnikatelů a živnostníků chlubí tím, jak dokázala stát stáhnout na daních a pojistném a přitom od státu využívá celou řadu sociálních výhod. Stále mnoha voličům chybí otevřenost v tom, že nedokáže nezastřeně obhajovat tu politickou stranu či koalici, které v posledních volbách dal svůj hlas…

Kudy vede cesta místní samosprávy lze možná trochu vytušit z již existujícího systému v Evropě. Malé obce budou nuceny sdružovat se ve větší celky, jejich rozpočty nebudou schopny spolupokrýt případné dotační tituly Evropské unie. Obci Studenec se v této souvislosti nabízí šance být opět malým samosprávným celkem pro okolní obce. V tom případě však musí umět obec něco nabídnout, jinak okolní obce budou hledat útočiště jinde (Nová Paka, Jilemnice) a Studenec se stane satelitem Jilemnice. Nebo to bude úplně jinak?

PaedDr. Petr Junek

Odstěhovat se ze Studence…

…není vůbec jednoduché. Je to už sedm let, co žiju v Karlových Varech, a po čem se mi pořád stýská, jsou „nadstandardní mezilidské vztahy“. Dokud člověk ve Studenci bydlí, možná si to ani neuvědomí. Mnoho obyvatel Studence se pořád ještě zajímá o své sousedy, neuzavírá se jen do svého domu, ale má otevřené oči a srdce k potřebám lidí okolo. Lidé chtějí být spolu – spolu slaví, vítají občánky, chodí na návštěvy, do spolků, do kostela, na setkání důchodců nebo sousedovi na pohřeb. Pokaždé to určitě není úplně ideální, ale důležitá je ta dobrá vůle, chuť. Tak buďte v budování hezkých vztahů vytrvalí. Ve městě jste většině druhých lidí úplně ukradený, jste jeden z davu. Když se na někoho usmějete, můžete se stát podezřelým.

Možná ale, že přistěhovat se do Studence taky není úplně jednoduché. Člověk z města nemůže pochopit, že jsou ještě lidé, kteří nezamykají své domy, kteří se neohlásí, když chtějí přijít na návštěvu, ale jednoduše vás přepadnou. Když přijdete do obchodu odpoledne, už zřejmě nedostanete chleba, natož šlehačku. Ta se přece musí objednávat! Ve městě věc neslýchaná. Taky se ten přistěhovalec musí naučit vyznat v příbuzenských vztazích a zvyknout si na to, že Studenečák nehlídá vnuky, ale vnuci, děti se hlomozej, polívky už je jenom drobek a chodí se tu ne k doktorovi ale k doktoroj… A byl-li takový měšťák zvyklý na kino, divadlo a občas třeba koncert, musí mít dobré auto, aby za tím vším mohl vyrazit. Tak si taky musí zvykat…

Do Studence se vždycky moc těším na rodiče, tetičky a bratrance, na to, že mi někdo odpovídá na pozdrav. Když jsem doma jen krátce, nestihnu ani všechny přátele navštívit. Často jsem při svých odjezdech zamačkávala slzu… Nový domov člověk dlouho buduje.

Studenec je hezká obec, prosperuje, rodí se tu děti, lidé tu žijí rádi. Co ale bije do očí, tedy spíš do nosu, je v zimě kouř valící se z většiny domů. Dle smradu a barvy kouře soudě pálí někteří lidé v kamnech doslova vše, co jim přijde pod ruku. A tak ač v létě je ve Studenci poměrně čistý vzduch, v zimě si tam vyrábíte opravdu hrůzu. Asi nejsem první, kdo na tuto skutečnost upozorňuje. Bylo by dobré hledat nějaké řešení a pokud zatím není např. plynofikace možná, alespoň být soudný a topit kvalitním palivem.

Ale myslím, že vklad, který jsem do života dostala tím, že jsem vyrůstala právě ve Studenci, byl velký – milující rodiče, skvělí přátelé, živá farní rodina, solidní znalosti na základní škole, schopnost si jen tak zazpívat a touhu být nějak druhým lidem užitečná. Díky.

Ludmila Křivancová (Jebavá)

Hrst vzpomínek na Jiřího Šlitra

V polovině února uplyne 80 let od narození nejvýznamnějšího lhoteckého rodáka Jiřího Šlitra, o kterém mnozí naši spoluobčané dlouho netušili, že se narodil právě v Zálesní Lhotě. První vzpomínka pochází od Michala Kudrnáče a byla publikována v časopise Reflex a je možná trochu v kontrastu s dokonalostí Šlitrovy hudby. V kapitole Hory a staletí je až příliš faktografických nepřesností, které určitě pozorný čtenář Studeneckého zpravodaje odhalí sám.

Hory a staletí

Horské vesnice si zachovávaly charakter, jaký měly v počátcích devatenáctého století, v podstatě po celou dobu první republiky. Lhota Zálesní v podhůří Krkonoš si jej držela o to sveřepěji, že kromě nehostinnosti nejvyšších českých hor tu působil i fakt, že ležela v takzvaných východních Sudetech. Jiří Šlitr se tu narodil roku 1924. Bylo to o masopustu – bláznivém a mystickém svátku vyvěrajícím kdesi z hlubin dávnověku. O rok později se tu zbláznil starosta, když poprvé v životě spatřil automobil.

Kromě dětských dobrodružství a školy musel Šlitr zvládat ještě povinnosti spojené s malým hospodářstvím kolem domu. Poměrně rád vzpomínal na to, jak chodil pást a připouštět kozu. K nejpříjemnějším vzpomínkám ale rozhodně patřily hudební a kulturní dýchánky, které jeho rodiče občas pořádali pro známé. Hudební i výtvarný talent prý projevoval už od tří let. První zdědil po matce, druhý po otci, učiteli v široko daleko jediné české škole v Jilemnici. Tam nastoupil i on.

Rok 1938 se stal výrazným mezníkem pro všechny obyvatele českého pohraničí a ani Šlitrovi nebyli výjimkou. Vystěhovali se do Rychnova nad Kněžnou, kde pan Šlitr dostal učitelské místo. Jiří tu rovnou nastoupil na místní gymnázium. Rychnov ovšem také neměl k horám daleko. I když to byly jen o dost nižší hory Orlické, prostředí se tu od Podkrkonoší zase tak moc nelišilo. Avšak hořkost nuceného odchodu způsobila, že k Rychnovu si Jiří Šlitr nikdy tak důvěrný vztah jako ke Krkonoším nezískal, přestože zde strávil studentská léta.

Rok 1943 byl nejen rokem jeho maturity, ale i posledním školním rokem, kdy se na rychnovském gymnáziu s více než dvousetletou tradicí vyučovalo. Jeho zavření bylo spojeno se zatčením celého profesorského sboru, mnozí z jeho členů pak skončili svůj život v koncentračním táboře.

Po maturitě nastoupil Jiří Šlitr na místo jakéhosi úředníka, více než práci se ale věnoval Rychnovskému dixielandu, jehož se v té době stal spoluzakladatelem. Protektorát jazzové hudbě zrovna nepřál. Proto hlavní úspěchy slavil band až po válce: několikrát se zúčastnil jazzových dnů v Divadle E. F. Buriana. To už byl ale Jiří Šlitr v Praze nastálo.

Divadelní počátky

Spousta přátel Jiřího Šlitra strávila většinu času po jeho úmrtí mimo republiku, neboť Semafor byl zcela jednoznačným názorovým proudem, který by možná i samotného Jiřího Šlitra dovedl do emigrace stejně jako autora této vzpomínky, méně známého spoluzakladatele Semaforu Jiřího Plannera.

Jiří Suchý a Jiří Planner se poprvé potkali na faře pátera Bendy v Karlových Varech. V ponurých 50. letech minulého století se stala oázou pro partu mladých lidí, kteří se toužili svobodně nadechnout a měli ukrutnou chuť něco nového vytvořit. Jiří Planner neměl ambice stát se umělcem, leč prostředí, kde se pohyboval, ho odjakživa přitahovalo. Dodnes bije v jeho hrudi srdce bohéma. Ne náhodou se objevil u zrodu divadla Semafor, v němž se stal záhy provozním ředitelem. „Myslím, že partaj (KSČ – pozn. aut.) Semafor podcenila. Suchého se Šlitrem považovali za kluky, kteří si píšou písničky, a netušili, co z toho vzejde. Naším prvním sídlem bylo divadlo ve Smečkách, kde je nyní Činoherní klub. Nejdříve jsem tam byl nucen zavést nějaký řád. Do té doby jsme to praktikovali tak, že jsme se obvolali: ‚Zkouší se ve tři,‘ a sešli se v pět.“

Přestože byli Suchý a Šlitr povahově odlišní, měli i mnoho společného. Hudební vkus, lásku k výtvarnému umění a neuvěřitelnou pracovitost. „Vzpomínám si, jak jsem se později (v roce 1967 – pozn. aut.) pravidelně potkával se Šlitrem na Expu v Montrealu, kam jsem byl vyslán už jako zaměstnanec Rádia Svobodná Evropa (RFE). Zatímco se ostatní šli po vystoupení bavit, Jirka psal písničky nebo maloval. Většinou Prahu. Vyjednal jsem mu v jedné galerii výstavu. Všech jeho sto padesát kreseb se prodalo. Domluvil jsem mu také schůzku s Leonardem Bernsteinem. Jiří mu přehrál nějaké svoje hudební nápady a slavnému skladateli West Side Story se velice líbily. Dokonce se uvažovalo, že by se na Broadwayi uvedl Šlitrův a Suchého muzikál.“ Šlitr byl ale přece jen jiný než Suchý. „Jednou jsem se ho ptal, proč se chová k ostatním tak odtažitě. Odpověděl, že nikomu nevěří. Byl velice plachý, antikomunista, proto stál raději stranou.“

Jiří šlitr nikdy nezemřel

Svérázný český hudebník Martin Koubek (neplést s harmonikářem Václavem Koubkem) si všímá ve svých úvahách osudu mnohých hudebníků, včetně Jiřího Šlitra, a tím co rozdali, a jak se zachovali, zůstali navždy mezi živými.

V roce 1969 zemřel skvělý hudebník, skladatel, komik, bavič, kreslíř a právník, jeden z pilířů divadla Semafor, dr. Jiří Šlitr. Jeho smrt snad dodnes nebyla zcela objasněna a pořád ještě existují dohady o tom, kdo tenkrát pustil ten plyn nebo jak to vlastně všechno bylo… Nešťastná náhoda? Anebo uměle vyvolaná? Jiří Suchý – tedy hlavní parťák Jiřího Šlitra – napsal v jedné ze svých knih: „Vrahem Jiřího Šlitra byl svítiplyn…“. Takhle to myslím přesně bylo a odpověď na otázku, kterou takováto věta vyvolá, si může každý zodpovědět sám – bude-li chtít. Podle textu kdysi indexové písně „100 let“ se tedy můžeme ptát: byla to všechno jenom náhoda? Vzhledem k údobí, kdy se tato tragédie stala, a hlavně vzhledem k politickému klimatu, které tenkrát panovalo, se nabízí lecjaká úvaha.

Dodnes zůstaly nepotrestány mnohé zločiny, které byly spáchány během čtyřiceti let nazpět od roku 1989 a které byly prokázány v plném rozsahu. Můžeme se tudíž domnívat, že i nepřirozeným způsobem přervaný život dr. Jiřího Šlitra, a tedy náhlý a nečekaný odchod jedné z nejvýraznějších osobností poválečné československé kultury, mohl být součástí nějaké špinavé hry, kterých vždy a všude bylo, je a bude až dost. Ostatně nekalé praktiky v přístupu naší vrchnosti k umělcům byly železným zvykem, a tak zatímco génius českého herectví a umělecká osobnost světového formátu Vlasta Burian nesmyslně a protiprávně „bručel“ na Pankráci za „údajnou“, každopádně vykonstruovanou a předestřenou kolaboraci s nacisty za II. sv. války, tedy ve čtyřicátých letech, komunističtí šéfové drancovali skutečné hodnoty, brali si, co chtěli, a zacházeli s tím, jak chtěli, a přitom nic z toho jim de facto z hlediska morálního ani právního nepatřilo. Jen pro příklad stačí uvést, jak dopadl Oldřich Nový, jemuž bylo vyvlastněno divadlo, jež si sám svým přičiněním vybudoval, a který si v poválečné době už moc nezahrál. A samozřejmě vždy skvělý a originální Jan Werich – osobnost toho největšího kalibru – byl s vedoucími kul­turními bossy rovněž na kordy, a tak i záře jeho hvězdy byla potlačována po celou poválečnou éru až do jeho smrti v roce 1980. Obrovské divadlo – na jednu stranu na oko vynášený národní umělec, jehož vklad do české kultury byl tak velký, že nebylo možno jej vymazat z vědomí divácké a posluchačské obce, na druhou stranu – vzhledem ke svým schopnostem a svému potenciálu – byl vlastně lidově řečeno u ledu. Že by Jan Werich nechtěl více hrát? Nebo že by byl po celou tu dobu tak nemocný, že by prostě nemohl? V srpnu 1968 – tedy v době sovětské okupace naší republiky – Jan Werich kdesi prohlásil: „Zachovejte klid, rozvahu a neztraťte glanc…“ On ho zcela jistě nikdy neztratil.

Vynikající zpěvačka Marta Kubišová podepsala v roce 1968 manifest „Dva tisíce slov“ týkající se politické nesvobody a především sovětské okupace našeho území. Nikdy se nepokořila, nikdy neodvolala svá morální stanoviska a totalitní režim se jí odvděčil naprostým znemožněním umělecké činnosti, k němuž snad  chybělo už jen vězení, a bylo by to jako v době neblaze proslulých stranických a kádrových procesů na počátku padesátých let. Paní Kubišová byla a stále naštěstí je skvělou zpěvačkou, ale nikdo na světě jí už nikdy nevrátí těch dvacet let, které strávila sice v domácím, ale přesto nuceném vyhnanství mimo veškeré veřejné hudební dění.

PaedDr. Petr Junek

Zprávy Obecního úřadu

Předběžné upozornění

V letošním roce může (podle zájmu) rada obce vyhlásit další výběrové řízení na získání půjček z Fondu rozvoje bydlení. Jsou s úrokem 3 % a dobou splatnosti 3 až 7 let. Je možné půjčit na opravy domů a bytů, na malé domovní ČOV, rekonstrukci septiků a vytápění domu.

Pokud budete mít zájem, bude nutno:

• Předložit doklad o vlastnictví nemovitosti.
• Předložit projekt a stavební povolení nebo u menších úprav Ohlášení stavebních úprav na stavebním úřadě v Jilemnici.
• Získat ručitele.
• Vyplnit příslušné formuláře, které obdržíte na OÚ.

Protože zajištění příslušných dokladů vyžaduje čas, uvažujte o této možnosti už nyní.

Nabídka pozemků naproti Plasteku

Placení poplatku ze psů

Připomínáme majitelům psů, že poplatek na rok 2004 je splatný do konce března 2004. Dle změny zákona o místních poplatcích z června r. 2003 se poplatek ze psů platí ze psů starších 3 měsíců.

Příspěvek na individuální dopravu

Rada Obce Studenec uzavře (nebo již uzavřela) s Městem Jilemnicí Veřejno­právní smlouvu o výkonu přenesené působnosti na úseku agendy rozhodování o poskytování dávky sociální péče – jedná se o „Příspěvek na individuální dopravu“. Lze o něj žádat na Odboru sociálních věcí, zdravotnictví a obrany v Jilemnici.

Již od minulého roku

úspěšně připravuje Zpravodaj do tiskárny a umisťuje na internet Stanislav Horáček ml. Nedočkaví čtenáři si ho mohli přečíst už před jeho vydáním a prohlédnout si barevné fotografie, které v tištěném provedení ani všechny nebyly.

Za pravidelnou spolupráci při přípravě Zpravodaje patří poděkování paní Jaroslavě Vokřínkové.

Často se stává, že i po delší době od vydání Zpravodaje přijde někdo na obecní úřad a diví se, že tu máme výtisk, který se k němu nedostal.

Zpravodaj po přivezení z tiskárny roznášejí děti ze základní školy do jednotlivých domů a zbylé dáme druhý den do obchodů a do Texlenu, kde si je můžete koupit. Kdo chce mít jistotu, že se na něho Zpravodaj dostane, může si ho nechat posílat přímo domů – cena na jeden rok je 120 Kč – tj. Zpravodaj + poštovné + balné.

Ty nejhezčí snímky,

pořízené o Vánocích nebo i jiný den pěkné letošní zimy si nenechte jen v šuplíku, ale přihlaste je do fotosoutěže, ať se jimi potěší i ostatní. Vy se pak třeba budete radovat z některé pěkné ceny!

Podmínky fotosoutěže najdete ve Zpravodaji č. 6/2003 nebo na www.studenec.cz – Zpravodaj 6/2003.

Z povodňového plánu Studence a Zálesní Lhoty

vydaného radou obce dne 17. 12. 2003:

Z jednání zastupitelstva obce

Zastupitelé se sešli na svém posledním loňském zasedání ve středu 3. prosince 2003, kromě 14 zastupitelů bylo jednání přítomno 8 občanů.

Zastupitelstvo schválilo zhotovení projektové dokumentace a získání stavebního povolení na inženýrské sítě pro rodinné domky na Nouzově. Pozemky naproti Plasteku doporučilo prodávat za minimální cenu 150 Kč/m² zájemcům, kteří měli k 5. 11. 2003 trvalý pobyt ve Studenci nebo v Zálesní Lhotě (v případě manželů musí mít tento trvalý pobyt aspoň jeden z nich).

Obec bude žádat o dotaci z Programu obnovy venkova, a to na vybudování veřejného osvětlení u chodníků a na úpravu prostranství před zdravotním střediskem. Byl schválen nákup pozemku mezi zdravotním střediskem a silnicí a dokončení přípravy na výstavbu chodníků od Texlenu po Ulvrovy a od hasičské zbrojnice po zastávku ČSAD u Trojice.

ZO schválilo předložený návrh na stavbu nové mateřské školy a výstavbu ČOV pro tuto školku a ZŠ. Podle tohoto návrhu dá obec zhotovit projekt. Byla schválena směna pozemků mezi obcí a Orlem, která se provede, pokud bude orelský pozemek nutný jako zahrada u plánované školky.

Zastupitelstvo rozhodlo o pořízení 5 nových autobusových čekáren, a to na zastávky u Špice, Pod Tábor, ke Trojici, k Lípě a k Texlenu. Bylo dohodnuto, že pan Jan Krůfa sestaví komisi, která získá nabídky na tyto stavby od místních firem a předloží je radě obce k posouzení. Bylo schváleno také zhotovení a umístění 5 orientačních map Studence a 2 orientačních map Zálesní Lhoty.

Projednána a schválena byla smlouva o spolupráci při zajištění základní dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro rok 2004. Příspěvek obce činí 153 630 Kč, což představuje 90 Kč na obyvatele za rok.

Schválila se nová obecní vyhláška o poplatku za nakládání s odpady, kterou se zvyšuje současný poplatek na 30 Kč na osobu za měsíc.

Cena oběda od 1. 1. 2004 byla nově stanovena takto: důchodce, občan s plným invalidním důchodem, držitel průkazky ZTP/P nebo rodič pečující o dítě v předškolním věku, který bude odebírat oběd ze ZŠ Studenec, zaplatí 27 Kč za jeden oběd. Noví zájemci předloží buď potvrzení o pobírání starobního nebo invalidního důchodu, nebo průkazku ZTP/P. O dovoz oběda si mohou požádat i ostatní občané (těm bude dovážen podle možnosti) a zaplatí cenu v plné výši. Dovoz oběda bude každý hradit ve výši 10 Kč.

Zastupitelstvo uložilo radě obce upravit ceny za služby v Domě s pečovatelskou službou od 1. 1. 2004 tak, aby nájemníci zaplatili kromě nájemného příspěvek na pečovatelku, úklid, topení, ohřev TUV, světlo, telefon, vodné a stočné ve výši 2 500 Kč.

Byla schválena možnost uzavírání manželství před obcí v zasedací místnosti OÚ o sobotách, nejsou-li státem uznaným svátkem, a to v době od 10 do 12 hodin. Uzavření manželství mimo tuto dobu nebo na jiném místě bude zpoplatněno 1000 Kč.

Paní Lenka Mečířová byla jmenována novou knihovnicí pro Obecní knihovnu v Zálesní Lhotě, protože dosavadní knihovnice paní Procházková se odstěhovala ze Zálesní Lhoty.

Novým předsedou finančního výboru byl zvolen ing. Václav Urban (bývalý předseda ing. Kuřík odstoupil ze ZO) a členem finančního výboru ing. Jiří Havel.

Mimo jiné zastupitelé dále projednali rozpočtové provizorium na I. čtvrtletí roku 2004, výroční zprávu ZŠ Studenec za rok 2003/2004, sklony střech, prodeje některých pozemků a dohody s Českým Telecomem.

V diskusi seznámil místostarosta zastupitelstvo s dokončenými stavebními akcemi a také s akcemi, které ještě probíhají. Pan Z. Horáček se dotazoval, kdo má na starosti zesilovač televizního signálu na kostele v Zálesní Lhotě, protože na něm je zřejmě závada. Pan Korotvička měl připomínky ke zdražování obědů a poplatku za odvoz odpadů, informoval o ničení patníků mezi Studencem a Martinicemi (v době, kdy je diskotéka) a také chválil zastupitelstvo, že vychází vstříc Svazu diabetiků (příspěvky obce, podpora při jejich akcích).

Sčítání lidu 2001 ve Studenci – obyvatelstvo

Před necelými třemi roky se uskutečnilo sčítání lidu, domů a bytů, v druhé polovině loňského roku ukončil Český statistický úřad další etapu zpracovávání a zaslal obcím příslušné definitivní výsledky, s kterými v následujících číslech Zpravodaje seznámíme naše čtenáře.

Veškerá data byla zjišťována k datu sčítání, tj. k půlnoci z 28. února na 1. března 2001, a zahrnují celou Obec Studenec, tedy včetně Zálesní Lhoty.

Pokud jsou některé údaje srovnány s průměry, jsou tím myšleny výsledky za celou ČR, Liberecký kraj, bývalý okres Semily a za necelé dvě stovky obcí přibližně stejné velikosti jako Studenec.

V celkovém počtu 1704 obyvatel (835 mužů a 869 žen) byli zahrnuti všichni s trvalým nebo dlouhodobým pobytem. Z nich bylo 8 % v okamžik sčítání dočasně nepřítomno, 61 % se ve Studenci narodilo a 97 % ze sčítaných obyvatel bydlelo ve Studenci i předchozí rok. Všechny osoby bydlely v bytech.

Co se věkového rozložení obyvatelstva týče, oproti průměrným hodnotám zde byl vyšší podíl obyvatel mladších (0–4 a 15–19 let) a starších (od 60 let), naproti tomu menší podíl zabíralo věkové rozmezí od 30 do 40 let. Průměrný věk činil necelých 39 let, u žen byl o rok vyšší, u mužů o rok a půl nižší.

U každého obyvatele byl zjišťován právní rodinný stav, 51 % z nich bylo ženatých či vdaných, 38 % svobodných a zbytek tvoří obyvatelé rozvedení či ovdovělí. V porovnání s průměry zde bylo více obyvatel vdaných či ženatých a méně rozvedených.

Jako národnost uvedlo 97 % českou, zbytek představuje slovenská, německá, polská, moravská, popřípadě neuvedená. Kromě národnosti vyplňoval každý podle svého rozhodnutí údaj o náboženském vyznání, z nadprůměrného podílu 49 % věřících se většina přihlásila k římskokatolické církvi, 41 % bylo bez vyznání a zbytek svoje vyznání neuvedl.

Vzdělání vyplňovaly pouze osoby starší 15 let. Odchylkami od průměru jsou vyšší počet obyvatel se základním vzděláním a nižší s úplným středním s maturitou.

Ekonomicky aktivních byla necelá polovina obyvatel, více než pětinu představovali nepracující důchodci a necelou pětinu tvořili studující obyvatelé. Ve srovnání s průměrnými údaji zde bylo zaznamenáno více studujících a menší podíl nezaměstnaných (necelá 2 %). Nejvíce obyvatel pracovalo v průmyslových odvětvích, následovaly obchod a opravy, školství a zdravotnictví a zemědělství a lesnictví. Ze zaměstnaných patřilo 80 % mezi zaměstnance, 12 % zaměstnaných bylo samostatně činných a 3 % byla zaměstnavateli.

Dojížďku do zaměstnání nebo do školy uváděly osoby pracující a studující. Do zaměstnání dojíždělo 40 % ze všech obyvatel (17 % mělo pracoviště v ob­ci Studenec, 10 % dojíždělo v rámci okresu Semily a 13 % mělo pracoviště v jiném kraji). Necelých 5 % představovali žáci a studenti denně vyjíždějící mimo obec. Doba dojížďky se pohybovala nejčastěji mezi 15 a 30 minutami.

Tříkrálová sbírka 2004

V mrazivém počasí první neděle nového roku vyšly do studeneckých zákoutí opět skupinky koledníků. Řady dobrovolníků se oproti minulým letům rozrostly, koledníků letos chodilo 29. Celkem se vybralo 37 980,50 Kč, které byly odeslány na Sdružení České katolické charity do Prahy.

V Zálesní Lhotě sbírka proběhla 10. ledna a čtyři statečné kolednice obešly s písní celou obec. Výnos sbírky zde činil 6 092,50 Kč.

Farní charita Studenec chce tímto poděkovat koledníkům za ochotu a obětavost, všem dárcům pak za štědré dary a vlídné přijetí, kterého se „Třem králům“ většinou dostávalo.

S přáním Božího pokoje za FCH Studenec Heda Jiranová

MOBILIZACE DEBILIZACE

Tok věcí a události posledních dnů mě vrátil o několik let zpátky a přivedl mě k trochu mnou neprávem opomíjenému CD legendy české hudby Pražský Výběr s krátkým názvem Běr a ke skladbě, jež je obsažena v názvu tohoto minifejetonu. I za textem jsou ukryty samé legendy, hudební genius Michal Pavlíček, folkový bard Vlasta Třešňák a frontman kapely Michael Kocáb.

Text: Michal Pavlíček / Vlasta Třešňák / Michael Kocáb

Prolog – pokrytí
Probouzím se do teplého rána
Náš kafevar voní a páří
Hajá mé sluchátko i membrána
Po probdělé noci na polštáři
Jsem paf jeho krásou a leskem
Můj spojka, tišťák ještě chrní
Jemně ho probouzím stiskem
Ampéry mu rozespale vrní

Byl to jenom tvůj cín s pájkou, že mým srdcem živá fáze probíjí
Galvanickou něžnou láskou, monočlánkem vášně nás oba nabíjí

Mám rád svůj mobil
Prťavej mobil
Vždycky mě zdobil
Ten malej debil

Epilog – je tu mobilizace
Už jsem se spojil s nuláky z internetu
Svěrajda kazajda padne mi akorát
Štěnici si vmontuju do svých rtů
Taky chip a čípek a z hlavy mi čouhá drát
Fajnoví doktoři vyslechli mý stesky:
„Chtěl bych bejt mobil, jedno velké ucho
Z bakelitu mít tvářičku, abych byl hezký
A dejte mi napaječ, v ústech mám sucho“

Byl to jenom tvůj cín s pájkou, že mým srdcem živá fáze probíjí?
Galvanickou něžnou láskou, monočlánkem vášně nás oba nabíjí

Stal se z něj mobil, prťavej mobil
Ego mu rozbil ten malej debil
Stal se z něj mobil, prťavej mobil
Ego mu rozbil ten malej debil

Stal se z něj mobil, prťavej mobil
Stal se z něj mobil, prťavej mobil
Mobilizace – Debilizace

Ano, právě ten prťavej mobil je věcí nebezpečnou a v určitém případě nás právě může vést až k tomu samotnému konci – k debilizaci. Spočívá v úplně jednoduchém principu – ve ztrátě vlastní identity, vlastní odvahy a vlastního názoru.

Posíláme universální SMS, nahráváme si universální obrázky, palety, spořiče a skrýváme se za svůj mobilní telefon. Střední a starší generace ho ještě bere jako nutné zlo, které slouží k jejich práci či zábavě, ale pro ty mladší se stále více stává nebezpečnou zbraní. Při loňském výletě jsme sjížděli na běžkách zšeřelou cestou do Janských Lázních a naše nohy zemdlené z náročného sjezdu náhle donutil k poslednímu vzepětí srdcervoucí dívčí křik. Té dívce jde určitě o život. Opustili jsme charakteristický postoj nazývaný pluh a řítili jsme se zachránit nebohé děvče. Záhy jsme zjistili, že jde skutečně o život. Ta dívka totiž neartikulovaně vyřvávala do údolí: „Došel mi kredit, já se snad zabiju!“ V tu chvíli šlo o život, ale pro změnu nám.

Mobil nabijeme spoustou telefonních čísel a každé si po svém pojmenujeme, takže časem ani nevíme, komu uvedené pojmenování patří a dopouštíme se krásných trapasů. Kéž by volající slyšel a ještě lépe viděl reakci příjemce hovoru, který komentuje objevené jméno na displayi třeba následujícím způsobem (pochopitelně otráveným hlasem): „Co mi ta kráva zase chce?“ a po potvrzení hovoru jeho hlas náhle zesládne a ozve se: „Přeješ si, drahá?“

A parta chlapců (dívek) si najde objev a společně mu tvoří SMS s hlubokým sdělením a pak se krásně směje, jak toho druhého dostali a vůbec jim nevadí, že třeba úplně na dno.

Ne, mobil může být nebezpečnou zbraní, lze jím manipulovat s lidmi. A zbraně dětem do roky nepatří, jen se slepými náboji, tedy s přísným režimem a kontrolovatelným kreditem.

PaedDr. Petr Junek

Zprávy Základní školy

Ve srovnání se sisyfovským úsilím české vlády léčit zhoubný nádor na ekonomice a státní správě (šedá ekonomika, zneužívání sociálních dávek, skrytá zaměstnanost, rozpínající se byrokracie a korupce) a nikoliv ho odstranit je legislativní pohyb ve školství pouhou bouří ve sklenici vody. Přesto však tři „poryvy“ stojí za zaznamenání.

Tím prvním je přeřazení pracovníků státní správy a samosprávy do šestnáctitřídní tabulky, nikoliv tedy pouze učitelů, jak bývá s oblibou zdůrazňováno. Naopak učitelstvo je ve skupině platů na pěkném 3. místě, pokud bychom jedním dechem neřekli na předposledním. Před nimi je státní správa a samospráva (tarif + 25 %), zdravotnictví (tarif + 17 %), pak pedagogičtí pracovníci (tarif + 10 %) a základní tarifní skupina (provozní pracovníci).

Tím druhým je nový Pokyn MŠMT o udělování výjimek v počtu žáků škol, který by zcela důsledně omezil či zlikvidoval existenci škol v okolí (Čistá, Roztoky, Poniklá, Loukov). Úplná škola musí mít nejméně 153 žáků a pokud je další škola v dosahu 15 km, nemá tato škola dle výše uvedeného Pokynu šanci na přežití v úplném provozu. Již v současné době probíhají jednání vedení ZŠ Studenec se zástupci obce Čistá a Libereckým krajem o možnostech řešení tohoto problému v rámci regionu.

Tím třetím (to ale není poryv, ale řádně vyčichlý větřík) je diskuse o novém školském zákoně, který by nahradil spleť současné školské legislativy, v níž první platné normy pocházejí až z roku 1958. Namísto nového zákona však neuvěřitelně narůstá administrativa školy, a tak někdy nabývám dojmu, že se objevuji ve filmu Nekonečný příběh, kdy administrativní nicota likviduje svět nejen dětské fantazie.

Studenecké veřejnosti při jejím výrazném zájmu o jednání obecního zastupitelstva možná uniklo, že Obec Studenec se zavázala, že dofinancuje chybějící mzdové prostředky pro zaměstnance MŠ Zálesní Lhota (vzhledem k tomu, že se jedná o zařízení s povolenou výjimkou do 31. 8. 2004) a dle rozboru byl stanoven roční objem do výše 120 000 Kč. Zásluhou úsporných opatření a zodpovědného přístupu pracovnic MŠ v Zálesní Lhotě v čele s vedoucí učitelkou Jaroslavou Šormovou byl tento doplatek ze strany obci minimalizován a dosáhl částky 18 005 Kč včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Vedení školy tímto děkuje za velmi dobrou spolupráci.

Velká pozornost je počátkem kalendářního roku věnována zápisům do 1. ročníku. Studenecká škola zatím netrpí nedostatkem dětí, což je způsobeno i tím, že si cestu do studenecké školy našly i děti z Horek a Nedaříže. A tak pověření pedagogové společně s hosteskami z 8. ročníku přivítali u zápisu 26 dětí.

Další podstatnou událostí bylo skromné obnovení divadelní tradice ve studenecké škole zásluhou Mgr. Moniky Mečířové.

První divadelní hru v historii školy nacvičili žáci studenecké školy již v roce 1885 pod názvem Krasata, královna víl a lesních panen v lesích vodolovských a společné pro obě divadelní hry bylo to, že je nacvičili nově nastoupivší učitelé (v roce 1885 Josef Jezdinský). Další divadelní historie je spjata se třemi učiteli, kteří to neměli se svým politickým názorem ve společnosti jednoduché a divadlo bylo pro ně často jednou z možností „svobodného“ projevu. Byli to postupně Antonín Holec, jenž vedle režie divadelní her vedl pěvecký sbor, zakladatel dětského divadelního souboru Studeňáček Václav Vokřínek (největší úspěch přinesla hra Jak přišla basa do nebe) a posledním v řadě byl Štěpán Grof (shodou okolnosti také všichni tři byli politicky suspendovaní ředitelé základních škol).

V této souvislosti se jedná určitě o historický zápis, a tak všichni zúčastnění na tomto „činu“ si zaslouží být uvedeni:

A to možná Filip Jezdinský ani netuší, že je pokračovatelem divadelní tradice, kterou založil jeho prapradědeček.

S kulturou souvisí i další činnost v rámci školy. Vedle dobře pracujících hudebních a výtvarných  kroužků navštívili také žáci školy divadelní představení v Mladé Boleslavi a v Praze.

Další kroužek nabízí od února 2004 Mateřská škola v Zálesní Lhotě pod vedením Kateřiny Jandurové. Všichni zájemci o pěvecko-taneční kroužek, který se bude konat každé úterý od 15.00 se mohou přihlásit v MŠ v Zálesní Lhotě. Úhrada za 1 lekci činí 30 Kč.

Vzhledem k převažujícímu zájmu o výuku anglického jazyka bude od příštího školního roku nabídnut žákům kroužek německého jazyka.

PaedDr. Petr Junek

Několik slov o poetickém posezení s J. Prévertem

Večer 28. 1. přijeli se svým již čtvrtým pásmem ochotníci ze sdružení Montalban z Jilemnice, aby pod vedením pana Aubrise přednesli pásmo z poezie francouzského básníka s otevřenýma očima J. Prevérta. Pečlivě nastudované slovo v „řeči vázané“ bylo prokládáno jazzovými duety J. Rae a zpěvem. Ve vskutku komorní atmosféře tak proběhl další z výjimečných večerů.

Alespoň malá ukázka repertoáru:

Tím hůř
Otevřete dveře tomu zablácenému psovi
Tím hůř pro ty co nemají rádi psy
Otevřete tomu psu zaneřáděnému až za ušima
Tím hůř pro ty co nemají rádi bláto
co nechtějí rozumět
co nevědí co je to pes
co nevědí co je to bláto
Otevřete tomu psovi
ať se tu s chutí otřepá
Psa můžeš vydrhnout
bláto můžeš umýt
i vodu můžeš vyčistit
Ale nikdo nikdy neočistí
ty co říkají že mají rádi psy
ovšem s tou podmínkou že…
Špinavý pes je čistý
bláto je čisté
i voda bývá často čistá
Ale ti co říkají Ovšem s tou podmínkou že…
ti nejsou čistí
nikdy ne

Kočka a pták
Vesnice smutně poslouchá
zpěv umírajícího ptáka
Byl to jediný pták ve vesnici
a jediná kočka ve vsi
ho napůl sežrala
Pták přestává zpívat
kočka příst
a olizovat si čumák
A vesnice chystá ptáku
nádherný pohřeb
A kočka – je pozvána –
šlape za slaměnou rakvičkou
s mrtvým pěvcem
Nese ji dívenka
a usedavě pláče
Kdybych věděla že ti bude tak smutno
říká kočka
byla bych ho sežrala celého
A pak bych ti vyprávěla
jak jsem ho viděla vzlétnout
a letět až na kraj světa
tak daleko že se odsud
ještě nikdo nikdy nevrátil
Tvé hoře by se zmenšilo
cítila bys jenom lítost
Nic se nemá dělat polovičatě.

P. S.: Jestli jste se o představení dozvěděli až teď, zkuste prosím alespoň občas číst vývěsky po vsi. I když Vám možná nic neříkají jména a data, není na škodu objevovat a troufám si tvrdit, že pásma studentů jilemnického gymnázia stála za shlédnutí vždy. (Věřte, že to není příliš dobrý pocit přednášet nastudované pásmo hloučku, který svým počtem jen o málo převyšuje počet vás – účinkujících. A ani z pozice diváka, který se cítí trapně za všechny nepřítomné, není o co stát.)

Pavlína Jiranová

Výlet do hasičského muzea v Chrastavě

V sobotu 13. prosince se nás osm sešlo před hasičárnou a Jirka Vancl nás zavezl na vlakové nádraží na Horka. Odjížděli jsme do Turnova, kde jsme přesedali na vlak do Liberce a tam ještě na další vlak do Chrastavy.

V Chrastavě jsme se nejprve moc nevyznali a museli jsme se ptát na cestu. Ale místo toho, že chceme jít do hasičského muzea, jsme řekli jen do muzea, a to bylo na opačné straně města. Vrátili jsme se a před 11 hod. jsme konečně došli k našemu cíli, kde mohla začít prohlídka. Přidali se k nám ještě mladí manželé se dvěma malými dětmi.

Muzeum bylo rozděleno do tří částí. V té první jsme viděli staré dýchací přístroje, přilby, sekyrky, svítilny, berlovky, ruční hasicí přístroje atd. Druhá část byla věnována historické technice a hasičským uniformám. Ve třetí části byly umístěny staré stříkačky, proudnice, parní mašiny a dokonce i starý hasičský automobil a sanita. Překvapilo nás, že vše, co jsme viděli, je schopné provozu. A to i přesto, že některé kusy byly i více než 200 let staré.

Po této zajímavé prohlídce jsme šli do místní restaurace na oběd. Zvláštností bylo, že zde točili pivo přímo z hydrantu. Potom jsme se v dešti a větru vydali na nádraží, na zpáteční cestě jsme měli dvouhodinový rozchod v Liberci, většinu času jsme strávili v obchodních domech, kde jsme sháněli chybějící dárky na Vánoce. Kolem 16. hodiny jsme nastoupili do vlaku a jeli až na Horka, kde nás čekal Jirka s hasičským autem, který zavezl každého až před dům, abychom nemuseli jít ve tmě a dešti pěšky.

Zdeňka Grofová

Sportovní zprávy

Sokol Studenec

Několik lednových dnů přineslo vyznavačům běžeckých stop ve Studenci úplný běžecký ráj a běžecké stopy upravené rolbou umožnily příjemné výlety po okolí Studence a při troše dobré kondice i daleko mimo hranice naší obce. I tato služba, za kterou patří studeneckým lyžařům velké poděkování, prezentuje naši obec (možná zase trochu jinak).

Sportovní klub Studenec

V sobotu 17. ledna 2004 se konala valná hromada Sportovního klubu ve studenecké Orlovně a přítomní členové byli seznámeni se zhodnocením sportovní části roku roku 2003 a přípravami na rok 2004, se sportovními aktualitami, hospodařením klubu v roce 2003, se stavem výběru členských příspěvků pro rok 2003–2004, se zhodnocením oslavy 80. výročí klubu a 100 let fotbalu ve Studenci, s přípravou zimního soustředění a masopustních šibřinek a dalšími perspektivami klubu.

Ke dni 31. 12. 2003 má Sportovní klub Studenec 346 členů, z nichž někteří jsou členy více než jednoho oddílu, a tak je ve třech oddílech klubu zapojeno celkem 369 sportovců, z toho 212 mužů, 38 žen, 33 dorostenců, 5 dorostenek, 71 žáků a 10 žákyň. Nejpočetnější je zakládající oddíl SK Studenec, a to oddíl fotbalu, který má 328 členů, oddíl orientačního běhu má 32 členů a nejmladší oddíl alpského lyžování má 9 členů. Z uvedených členů má 191 členů závodní registraci v Českomoravském fotbalovém svazu, 32 v Českém svazu orientačního běhu a 9 v Českém svazu lyžařů.

Vzhledem k rozsahu činnosti klubu neustále narůstá i rozpočet klubu, jehož obrat dosáhl k poslednímu uzavřenému měsíci ke dni konání valné hromady (listopad 2003) výše 988 266 Kč, takže zcela určitě přesáhne v uplynulém roce 2003 obrat klubu částku 1 milionu korun.

V oblasti perspektiv klubu valná hromada schválila složení pracovní komise klubu, která bude připravovat podklady k případné výstavbě nového sportovního areálu klubu.

Fotbal

Fotbal jako stále nejpopulárnější sport v naší republice přináší moderní technologie i do okresního fotbalu. Dveře k nim dokořán otevřely i změny v okresním fotbale po odstoupení dlouholetého předsedy Zdeňka Macháčka. Novým předsedou Okresního fotbalového svazu se stal fotbalový rozhodčí Roman Maťátko (Semily), předsedou  Sportovně technické komise Petr Junek (Studenec), předsedou Disciplinární komise Karel Mazánek (Semily), předsedou komise rozhodčích Karel Mařatka (Semily), předsedou komise mládeže Michal Sucharda (Lomnice). Fotbal čeká především jednotný systém registrace výsledků mistrovských zápasů  pomocí internetových stránek jednotlivých okresních fotbalových svazů. Každý mistrovský zápas Gambrinus ligou počínaje a minižáky ve Studenci konče bude mít svůj kód a po odehrání zápasu bude výsledek pod tímto kódem zapsán do informačního systému a automaticky se doplní do tabulek v příslušné soutěži. Ke spuštění tohoto systému však bude třeba přečíslování všech klubů a tím i výměna registračních průkazů.

Na počátku dnešních zpráv o studeneckém fotbale se ještě vrátíme k podzimu 2003 a čtenářům nabídneme chybějící oficiální tabulky mládežnických soutěží, které byly vydány až v roce 2004.

Okresní přebor – dorost

V okresním přeboru dorostu bylo odehráno 45 zápasů. Podzimním vítězem se stala Jilemnice, která vyhrála všech devět zápasů, na poslední příčce figuruje Benecko bez bodového zisku. Dorostenci nastříleli 284 branek (6,3 gólů na jedno utkání) a obdrželi 53 žlutých a 6 červených karet. Utkáním přihlíželo 1 123 diváků (28 diváků/1 zápas).

Sportovně společenskou akcí je tradiční Vánoční turnaj v malé kopané, který se koná vždy v prostřední svátek vánoční na umělém povrchu sportovního areálu Penzionu Trautenberk. Letošního ročníku se zúčastnilo 8 mužstev, která byla rozdělena do dvou skupin. Symbolicky se v prvním i posledním zápase střetly celky Plasteka a Stráňa boys (ve Studenci hostující Lukáš Stránský a Roman Česánek si přivedli své spoluhráče z Vrchlabí). V prvním zápase skupiny byli úspěšnější hosté z Vrchlabí, ale ve finále svému soupeři podlehli, a tak se prvenství stěhovalo opět do firmy Plasteko.

Hráčské změny

Období zimní přípravy již dávno není obdobím klidu, a to platí i pro funkcionáře jednotlivých klubů. I vedení SK Studenec se snaží doplnit kádr áčka o další hráče a pokusit se ve Studenci zachránit oblastní soutěž. Tento cíl však mají i ostatní mužstva, a tak cesta k němu nebude jednoduchá. K 31. 12. 2003 ukončil ve Studenci hostování hráč FK Vrchlabí Roman Česánek, hostování bylo prodlouženo Lukáši Stránskému, s nímž přichází ještě útočník Petr Marčík. Po doléčení zranění přichází na hostování hráč Sokola Zálesní Lhota Marek Šedivý, z hostování v Horní Branné se vrací Jirka Ulvr a v přípravných zápasech bude zkoušen kanonýr okresní soutěže a hráč sousedního Sokola Horka Vasyl Kampov. Další jednání pochopitelně probíhala, probíhají a budou ještě probíhat, takže hovořit o nich je do termínu ukončení přestupů předčasné. Po zranění by se do přípravy měli zapojit Martin Kuřík a Vojtěch Korotvička, naopak obnovená zranění či operace z přípravy vyřadily Marka Salátka, Járu Kočárka, Lukáše Korotvičku a Luboše Brože.

Halové turnaje

Muži v Lázních Bělohrad (10. 1. 2004)

Skupina A: Milíčeves – Jičín 2:2, Lázně Bělohrad A – Staré Místo 5:1, Milíčeves – Studenec 4:1, Jičín – Lázně Bělohrad A 0:2, Staré Místo – Studenec 3:0, Milíčeves – Lázně Bělohrad A 0:2, Jičín – Staré Místo 4:1, Lázně Bělohrad A – Studenec 5:1, Milíčeves – Staré Místo 5:1 a Jičín – Studenec 3:4.

O 9. místo: Studenec – Lázně Bělohrad B 0:2

Konečné pořadí: 1. FC Avon Rudník, 2. RMSK Cidlina (starší dorost), 3. TJ Lázně Bělohrad A, 4. FC Milíčeves, 5. SK Jičín, 6. TJ Rosice n. L., 7. Slavoj Předměřice n. L., 8. Agro Staré Místo, 9. TJ Lázně Bělohrad B, 10. SK Studenec.

Výsledky SK Studenec na halovém turnaji v Lázních Bělohrad (pohledem Pavla Liptáka)

Milíčeves – Studenec 4:1 – Z naší strany patrně po herní stránce nejvydařenější utkání turnaje. Branka – Salátek

Staré Místo – Studenec 3:0 – Zasloužená porážka se slabým soupeřem.

L. Bělohrad „A“ – Studenec 5:1 – Neproměnili jsme neuvěřitelné šance. Domácí měli snad 100% úspěšnost v proměňování šancí. Branka – Brož

Jičín – Studenec 3:4 – Z 3:1 jsme otočili v oslabení na 3:3 a rozhodující branku dali v přesilové hře. Branky – Hermon 2, Urban, M. Šedivý

o 9. místo: L. Bělohrad „B“ – Studenec 2:0 – Velmi špatný výkon a zasloužená porážka.

Halový turnaj dorostu v Lázních Bělohrad (11. 1. 2004)

Skupina B: Jičín MD – Chomutice 3:1, Studenec – Č. Skalice MD 4:0, Jičín MD –Předměřice SD 2:1, Chomutice – Studenec 4:0, Č. Skalice MD – Předměřice SD 0:5, Jičín MD – Studenec 8:1, Chomutice – Č. Skalice MD 4:2, Studenec – Předměřice SD 1:3, Jičín MD – Č. Skalice MD 8:1, Chomutice – Předměřice SD 0:1

Pořadí: 1. SK Jičín MD 12 bodů, 2. Sj. Předměřice SD 9 bodů, 3. Sokol Chomutice 6 bodů, 4. SK Studenec 3 body, 5. Jiskra Č. Skalice MD 0 bodů

o 7.místo: Studenec – Žlunice 3:2

Halový zápas minižáků v Nové Pace

Trochu delší halový zápas si zahráli minižáci v nové hale v Nové Pace s tradičním soupeřem s Dolní Kalné. Při neúčasti některých hráčů a především Martina Kloučka v brance byl jejich protivník úspěšnější.

SK Studenec (1993) – TJ Sokol Dolní Kalná  3:8 (0:2, 1:3, 2:3)

Branky: Eva Bartoňová 3

Halový turnaj mladšího dorostu v Lomnici nad Popelkou

Nejlepšího výsledku na halových turnajích dosáhli mladší dorostenci, kteří v konkurenci 8 mužstev (Turnov, Lomnice, Mladá Boleslav, Jičín) obsadili 2. místo, když v rozhodujícím zápase podlehli vítězným Ruprechticím. Velmi dobře se uvedl především Tomáš Jiřička z Čisté, který by v případě dohody s Dolní Kalnou měl posílit studenecký dorost pro jarní část sezóny.

Halový turnaj mladšího dorostu v Semilech

Opačného výsledku dosáhli studenečtí hráči na turnaji v Semilech, který však kolidoval s lyžařskými výcviky, a tak dorostence zastoupili především žáci. V turnaji získali jediný bod a skončili na posledním místě z 8 mužstev.

Halový turnaj mladších žáků ve Vrchlabí

V konkurenci 8 mužstev se studeneckým žákům nevydařil vstup do turnaje, když prohráli s Jilemnicí, ale v dalších zápasech se jim již dařilo a obsadili nakonec 3. místo za staršími žáky Lánova a Jilemnicí. Za sebou nechali oba vrchlabské celky, žáky z Rudníku a Dolní Branné.

Halový turnaj minižáků v Lomnici nad Popelkou

Téměř celodenním maratónem byl turnaj v Lomnici, kterého se zúčastnilo 12 mužstev a studenečtí minižáci posíleni horeckým Kubou Šmídem obsadili v silné konkurenci městských klubů cenné 7. místo. V souboji o 7. místo remizovali s domácí Lomnici 1:1 (branku vstřelila Eva Bartoňová) a ve střelbě pokutových kopů byli úspěšnější (Eva Bartoňová a Kuba Pacholík).

Orientační běh

I v průběhu zimy probíhá vedle lyžařského orientačního běhu, kterého se zúčastňují členové SK Studenec v dresu OK Jilemnice či SOK Turnov, celá řada zajímavých soutěží a především Zimních lig. Nám nejbližší je Hradubická zimní liga v orientačním běhu a na jeden závod podél meandrů a ramen Labe v Pardubicích vyrazili i studenečtí závodníci. Nejlepší z nich byl při své premiéře v orientačním běhu Martin Kupec, který obsadil v celkovém pořadí hodnotné místo.

Zimní běžecká liga o Pohár Jestřebích hor

V rámci přípravy bojuje minivýprava SK Studenec o pohár nejlepšího běžce Jestřebích hor a po 7 kolech (Odolov, Havlovice, Rtyně, Havlovice, Malé Svatoňovice, Batňovice, Úpice) si vede nejlépe Martin Kupec, který je na čele starších žáků, mezi prvními třemi jsou i Eva Bartoňová, Jirka Povr a Honza Exner, o místo v první trojce bojuje i Tomáš Klouček. Výsledky můžete najít vždy v Krkonošských novinách. S celkovými výsledky seznámíme čtenáře po závěrečném závodě 7. března 2004.

Alpské lyžování

Oddíl alpského lyžování je spojen s trenérem a jeho předsedou v jedné osobě Filipem Markem, který kolem sebe shromáždil několik závodníků z okolních závodů v čele s Danou Markovou a nyní startují společně v dresu SK Studenec.

Nejvíce závodů zatím absolvovala Dana Marková, jež byla nominována do reprezentačního týmu juniorů České republiky. Po solidním začátku v norském Gelo, kde obsadila 7. místo, pomalu stoupala žebříčkem FIS a do současné doby si polepšila o více než 100 míst, patří jí teď ve světovém žebříčku 326. místo. 8. místem zopakovala umístění v první desítce i na závodu FIS ve Špindlerově Mlýně a zatím největšího úspěchu dosáhla vítězstvím ve slalomu v Albrechticích. Náročnost sezóny dokumentují další úspěšné starty v rakouském Hinterreitu, slovenské Tale a rakouském Zell am See.

Ještě významněji se do výsledkové listiny zapsala další závodnice v barvách SK Studenec, a to žákovská reprezentantka Alžběta Fryntová, která na prestižním mezinárodním Skiinterkritériu v Říčkách v Orlických horách vybojovala v silné mezinárodní konkurenci 2. místo ve slalomu.

PaedDr. Petr Junek

Školní sportovní klub

Po úspěšném místním kole uspořádal Školní sportovní klub i okrskové kolo v halové kopané ve sportovní hale v Lázních Bělohrad. Studenečtí fotbalisté se opět pokoušeli prorazit dvojblok jilemnických škol a postoupit do okresního kola. V sestavě citelně chyběl zraněný Ondra Tauchman, ale i tak chyběl k postupu malinký krůček. Mužstvo dokázalo porazit vítěznou jilemnickou jedničku, ale remízy ve třech dalších zápasech vzaly postupovou šanci.

V této souvislosti je třeba se zamyslet nad organizací školních postupových soutěží v Libereckém kraji. Na rozdíl od sousedních krajů (především Pardubického) lze o nějaké organizací stěží mluvit, jedná se spíše o organizovaný chaos, přestože KR ASŠK dostává na tuto organizaci od Libereckého kraje 150 000 Kč. Neexistuje plán postupových soutěží a v některých sportech se prostě reprezentant jednotlivých okresů určí. Jak pohodlné.

Koncem listopadu se zúčastnila skupinka studeneckých závodníků okresního finále v plavání v Jilemnici a nejlépe si vedli Štěpán a Tomáš Kučerovi, kteří ve své kategorii získali v jednotlivých plaveckých disciplínách 2 tituly okresního přeborníka a k tomu přidali 3 stříbrné a 1 bronzovou medaili.

Ve spolupráci s SK Studenec vyrazili studenečtí běžci na 58. ročník Mikulášského závodu Na Bradech a v početném startovním poli si nevedli vůbec špatně. Na stupně vítězů vystoupili Petr Plecháč (2. místo), Eliška Plecháčová (3. místo) a Lukáš Vancl (3. místo). V první desítce svých kategorií se ještě umístili David Grosman (4. místo), Eva Bartoňová (5. místo), Martin Kupec (5. místo), Jan Exner (6. místo) a Štěpán Kučera (8. místo). Za zmínku stojí především výkon Martina Kupce, který by se svým časem umístil hodně vysoko i v kategorii dospělých a veteránů.

Dalším sportem, který získal vydatného sponzora, je florbal. Ve školním kole zvítězili žáci 8.ročníku a na Vánočním turnaji ve Vrchlabí získali studenečtí florbalisté solidní 4. místo. Zároveň 2 družstva Školního sportovního klubu byla přihlášena do Orioncupu ve florbale, jež zaštiťuje právě výrobce čokolády Orion.

Dobré zimní podmínky umožnily uspořádat nejen školní přebory v běhu na lyžích, ale i pobyt většiny žáků na tratích a terénech kolem školy. Snad i z toho důvodu se školních závodů zúčastnilo 180 závodníků, takže konkurence ve všech kategoriích byla na úrovni.

Poděkování za bezproblémový průběh závodu patří jednak všem rozhodčím z řad pedagogického sboru, hlavnímu rozhodčímu Michalu Kučerovi a oddílu lyžování za zapůjčení startovních čísel a přípravu tratí. Mimořádné poděkování patří ing. Josefu Bourovi, pod jehož sponzorskou záštitou celé závody proběhly.

Pro závodníky 1.stupně uspořádala Základní škola na Benecku neoficiální přebor škol 1. stupně pod názvem O pohár benecké školy. V konkurence téměř stovky nejlepších se neztratili ani závodníci studenecké školy, a to pro nemoc chyběli vítězové některých kategorií školního přeboru (Šimáčková, Pekárková, Tauchman). Nejstarší věkové kategorie vyhráli Pavlína Bourová a Jirka Povr, stříbrnou příčku vybojoval Honza Boura a bronzový stupínek patřil Martinu Kloučkovi. Nevděčné 4. místo získali Vendula Kalenská a Martin Havlíček.

PaedDr. Petr Junek

Orel Studenec – volejbal

Od října hrají naše ženy 1. třídu krajského přeboru. Je to první rok v této soutěži, a tak děvčata zatím pouze sbírají zkušenosti. V podzimní části uhrála pouhé 2 sety. Po třech kolech jarní části už získaly naše hráčky 3 sety a v utkání se Startem Náchod nebyly daleko od prvního vítězství. V sestavě kvůli mateřským povinnostem chybí Martina Ulvrová a Lída Urbanová. Hra se tedy opírá především o výkony mladých hráček (Veronika Pešková startuje souběžně i v soutěži žákyň), což je znát zejména v rozhodujících fázích zápasů. Děvčata si však velmi dobře zahrají a některé zápasy mají i z naší strany velmi dobrou úroveň.

Současný kádr: Hamplová Lucka (hostování z Vrchlabí), Horáčková Eva, Horáčková Jana, Horáčková Klára, Jakubcová Blanka (hostování z Lánova), Mečířová Jarča, Pašková Andrea, Pešková Veronika, Šikolová Lenka, Šimková Markéta, Tauchmanová Jana

Velkou radost nám dělají stejně jako loni žákyně. Po loňském vítězství v okresním přeboru nastoupily letos do krajského přeboru, kde si v konkurenci dalších 14 týmů vedou na výbornou a drží skvělou 5. příčku.

Ing. Václav Urban

Sváteční sportování ve Studenci

Článek, který v Deníku Pojizeří nevyšel

Vánoční a novoroční doba není pro studenecké sportovce a sportovní občanská sdružení jen dobou odpočinku a volna. Již počtvrté se konal v areálu Pensionu Trautenberk Vánoční turnaj v malé kopané, tentokrát za účasti 8 mužstev, která jsou většinou tvořena studeneckými hráči a jejich přáteli z okolních týmů sdružených do firemních či zájmových družstev. Vítězství si odnesl celek Plasteka v čele s bývalým brankářem Semil Václavíkem, druzí skončili hráči vrchlabského áčka vedení ve Studenci hostujícím Stránským (Stráňa boys) a bronz zůstal další místní firmě Peleva Tools. Celý turnaj měl nejen dobrou fotbalovou úroveň, ale i slušnou diváckou kulisu ve formě „fan clubů“ jednotlivých celků.

Tenisový klub Studenec připravil ve studenecké sokolovně tradiční Vánoční turnaj dvojic v líném tenise, v dopoledním turnaji do 45 let si mezi 13 dvojicemi prvenství odnesla dvojice Jebavý, Kuřík před Ulvrem s Mejvaldem a Mečířem s Vanclem. Do odpoledního turnaje nad 45 let se zapojilo 6 dvojic a své několikaleté kralování potvrdila dvojice Plecháč, Kuřík.

Mezi sportovní aktivity tak trochu patří i mariáš, jehož 13.ročník pořádal SK Studenec v Pensionu Trautenberk. Na putovní pohár bylo zapsáno 12 různých vítězů a 10 z nich se opět pokoušelo o druhý historický záznam. V dramatickém posledním kole se to podařilo Josefu Jebavému, který zopakoval své vítězství z roku 2002, před Dušanem Plecháčem (vítěz 1993) a Josefem Horáčkem (vítěz 1996).

Za pozornost stojí i to, že členové oddílu lyžování TJ Sokol Studenec upravili nově pořízenou starší rolbou (za podpory OÚ Studenec) několik kilometrů běžeckých stop v okolí Studence, takže lze na běžkách vyrazit i na celodenní výlet i přímo v obci.

Jak přispět na sportovní činnost v obci?

Chtěl bych dospět ke vzoru v některých vyspělých státech, mimo jiné řadí se tam i Slovensko. Chtěl bych mít tu možnost rozdělit alespoň 10 % své daňové povinnosti na určený účel. Dal bych je rozhodně na podporu sportu a volného času dětí. Ale i v současné legislativě existuje jednoduchá cesta. Sportovní klub Studenec investuje nejvíce finančních prostředků do rozvoje sportu a vlastní sportovní činnosti v obci. Aby mohl tuto činnost zabezpečit, neobejde se bez svých sponzorů.

A jak to souvisí s vším, co zde bylo napsáno?

Mnozí z členů SK Studenec ale i ostatních občanů si neuvědomují základní souvislost. Jestliže bychom bez sponzorů měli zabezpečit veškerou činnost, museli bychom od každého člena SK Studenec vybírat téměř 3000 Kč ročně. Odečteme-li zákonitých 30 % přispívajících, částka se nám vyšplhá k 5000 Kč ročně. Ne, v žádném případě nebudeme chtít tyto finanční částky od členů a od rodičů. Stačí jediné a přitom ne příliš obětující. Nakupujte u sponzorů SK Studenec a pomůžete i samotnému klubu. Generální sponzory najdete na www stránkách klubu, ale přesto Vám všechny ještě raději připomeneme.

Samozřejmě děkujeme i ostatním drobným sponzorům a těšíme se na to, abychom je příště mohli uvést o stupínek výš.

Blahopřejeme

Opět se omlouváme všem, kteří slaví výročí zlaté svatby a nejsou zde uvedeni a ani jim nepřijdeme gratulovat. Důvodem je to, že neznáme datum jejich sňatku. Prosíme proto jubilanty nebo jejich příbuzné, aby nahlásili potřebné údaje na OÚ ve Studenci s dostatečným předstihem a mohli být zařazeni do evidence.