Zprávy obecního úřadu – různé, pozemky pro volný pohyb psů, poplatky za odpady, vypouštění odpadních vod
Zápis z výběrového řízení – opravy cest
Z jednání zastupitelstva obce – 6. června 2007
Návštěva pana MUDr. Přemysla Sobotky – předsedy Senátu PČR ve Studenci
Zprávy základní školy – ocenění ke Dni učitelů, programy pro „skoroškoláky“
Anglie 2007 – žáci ZŠ na jazykovém kurzu
Sokol Studenec – valná hromada, Běh vítězství
Sportovní klub Studenec – fotbal, orientační běh
Školní sportovní klub – o nejvšestrannější 4. třídu, McDonald cup, Coca Cola cup, orientační běh
Které byliny a čaje jsou pro léčbu cukrovky nejlepší? – rubrika Svazu diabetiků
Fotohádanka z minulého čísla – správné odpovědi
Výstava drahých kamenů – pozvánka
Fotografie na titulní straně – Jarní orba (snímek Terezy Fišerové)
Mezi příjemné zprávy od vydání předešlého zpravodaje lze určitě zařadit tuto:
„S potěšením Vám sděluji, že Váš projekt byl vybrán Libereckým krajem mezi pětici nejúspěšnějších ke zpracování studie proveditelnosti.“
Ve skutečnosti to znamená, že náš vypracovaný projekt na akci „Rekonstrukce a zřízení bezbariérového přístupu do budovy OÚ Studenec“, splnil veškeré požadavky a agentura pracující pro Liberecký kraj nám zdarma zpracuje studii, která je nutná k podání žádosti o dotaci ze strukturálních fondů EU a budeme tak mít možnost financovat tuto akci i z jiných peněz.
Touto prosbou chceme oslovit majitele, kteří vlastní větší pozemky. Obec by koupí zajistila inženýrské sítě potřebné k nové výstavbě RD a původním majitelům jistotu stavební parcely. Lze si třeba uvědomit, že současné náklady na přivedení inženýrských sítí do nově vznikající obytné zóny se pohybují v milionech korun a pro běžného občana není ve finančních možnostech (po zhotovení těchto sítí) ještě následná stavba RD. Zájem místních obyvatel pokryje blížící se prodej stavebních pozemků v lokalitě „Nouzov“ podle dosavadních dotazů tak ze 40 %. Neradi bychom se dočkali doby, kdy by místní lidé byli nuceni opouštět naše obce a tím by docházelo k vylidňování našich obcí. V těchto větách ani nezkoušíme odhadnout poptávku lidí ze sousedních, či vzdálenějších obcí a měst. Předem děkujeme každému dotčenému alespoň za zvážení této možnosti, jak danou situaci vyřešit.
Sice máme letní prázdniny a dovolené před sebou, ale už teď Vás všechny chceme oslovit s pomocí společně vytipovat rostoucí jehličnatý strom, který bychom chtěli v období vánočních svátků osvětlit.
Děkujeme žákům základní školy, kteří posbírali odpadky podél silnic a nejen jim, ale i všem ostatním – včetně žáčků mateřských škol, přejeme krásné, co možná nejméně „utíkající“ prázdniny. Rodičům do tohoto období hodně trpělivosti, včetně krásně strávené dovolené.
Článek 2
Pro volný pohyb psů jsou vymezeny následující pozemky:
ppč. 923/1 v k. ú. Studenec u Horek – místní název „U Mahonu“
ppč. 1592/2 v k. ú. Zálesní Lhota – 200 metrů za skladovákem za kostelem
Poplatek je splatný do 30. 6. 2007 do pokladny na OÚ Studenec, poštovní poukázkou nebo převodem z účtu, pokud si na obecním úřadu vyžádáte variabilní symbol. Poplatek za odpady činí 440 Kč na osobu.
Majitelé nemovitostí ve Studenci a Zálesní Lhotě, kteří mají zájem o rozbor vypouštěné vody ze své nemovitosti upozorňujeme na možnost využít společného odběru vzorků.
Odběr a odvoz vzorků provede pan Petr Hanuš, správce vodovodu. Náklady si hradí objednavatel. Objednat odběr vzorku je možné u pana Hanuše na mob. 605 155 390.
O prodloužení stávajícího povolení je nutné požádat vodoprávní úřad v Jilemnici do 1. července 2007. (Formulář žádosti získáte na OÚ Studenec, internetových stránkách obce Studenec: www.studenec.cz – formuláře ke stažení, případně na Odboru životního prostředí v Jilemnici.)
Postup při žádosti o povolení k vypouštění odpadních vod:
autorizovaný inženýr a technik:
Ing. Aleš Kreisl, Fügnerova 42, 543 01 Vrchlabí, mob. 604 418 606
Ing. Jan Kubát, Pod Parkem 740, 543 01 Vrchlabí
Ing. Josef Kalenský, Lánov 301, 543 41 Lánov
hydrogeolog:
RNDr. Jan Černý, T. G. Masaryka 710, 468 51 Smržovka
RNDr. Ferdinand Herčík, Na Bohdalci 360, 460 01 Liberec, tel. 485 101 645
Další kontakty je možné získat na OÚ Studenec.
Kontakt: Ing. Petra Mečířová, Roztoky u Jilemnice 91, 512 31 Roztoky, mob. 721 133 086
Složení výběrové komise: Jiří Ulvr, Ing. Pavel Jiran, Ing. Josef Boura, Ing. Martin Hamáček, Ing. Pavel Mečíř
Vyzvány byly firmy:
Na základě výzvy podalo nabídku pět firem:
Všechny ceny jsou uvedeny s DPH 19 %.
Komise posoudila předložené nabídky a vybrala nejvhodnější z nich, tj. nabídku firmy:
M-silnice, a. s., závod Trutnov, ul. Sportovní 508, 541 03 Trutnov 3.
Druhé letošní jednání zastupitelstva obce Studenec se uskutečnilo 6. června 2007, kromě zastupitelů bylo přítomno 10 občanů.
Zastupitelstvo schválilo hospodaření obce Studenec v roce 2006, které skončilo schodkem 3 857 779 Kč, plnění příjmů a výdajů je zveřejněno na webových stránkách obce. Během roku 2006 obec přijala dotace z Krajského úřadu Libereckého kraje na volby do poslanecké sněmovny a do zastupitelstva a senátu (celkem 100 tis. Kč, ale čerpáno bylo 54 tis. Kč), na aktualizaci územního plánu (100 tis. Kč), na udržení akceschopnosti hasičské zásahové jednotky, její výjezdy mimo obec a školení členů (celkem 62 tis. Kč). Další dotace směřovaly na opravu sochy sv. Františka a božích muk (37 tis. Kč) a na zalesnění zemědělské půdy (32 tis. Kč).
Při kontrole hospodaření za rok 2006 byla zjištěna nesprávná činnost kontrolního výboru, který kontroloval oblasti náležející do působnosti výboru finančního.
Schválena byla účast ve společném projektu Sdružení obcí Libereckého kraje „Veřejné osvětlení v obcích a městech Libereckého kraje“. Připraveno je stavební povolení na novou větev VO od Špice k Zálesní Lhotě v ceně 560 tis. Kč. Obce se zapojují do projektu, aby mohly společně získat dotaci, jejíž minimální výše je 1 milion Kč.
ZO schválilo půjčky z Fondu rozvoje bydlení v celkové výši 1 060 000 Kč. V loňském roce byly poskytnuty tyto půjčky ve výši 1 460 000 Kč, splátky činily 731 406 Kč.
Byla schválena smlouva s firmou A-Sangeo, která se zavazuje, že pro Obec a na její účet uskuteční jejím jménem výkon inženýrské činnosti vedoucí k sestavení žádosti adresované ministerstvu financí pro zařazení investičního záměru do výdajů státního rozpočtu na rok 2008 včetně činností k tomu vedoucích v akci „Stavební úpravy a přístavba Základní školy ve Studenci č. p. 367“. Jedná se o částku 120 tis. Kč (bez DPH).
Dále byly projednávány prodeje obecních pozemků, sklon střechy a byla ustanovena redakční rada Studeneckého zpravodaje ve složení starosta Jiří Ulvr, člen rady obce ing. Martin Hamáček a paní Zdena Chrtková.
V diskusi pan starosta vysvětlil organizační strukturu obecního úřadu. Neuvolněný místostarosta ing. Boura má v náplni práce jednání na katastrálním úřadě, životním prostředí, stavebním úřadě, dále účast na všech stavebních a územních řízeních, dohled na opravy cest atd. Pan Vancl má na starosti sledování stavu a odvozu odpadů, stav elektrické energie, topení, vodovod, opravy bytů a budov, vyplňování statistických výkazů, vyřizování dotací pro SDH Studenec, dotací na opravy soch a na aktualizaci územního plánu atd. Nerozhoduje ve věcech státní správy a samosprávy. Pokud chceme, aby obec byla i nadále kladně hodnocena oproti jiným, bylo potřeba toto opatření udělat. Už za bývalého starosty a místostarosty se uvažovalo o posílení na pozici administrativního zaměstnance z důvodu několikanásobně narůstající agendy. Celková výše platů p. Vancla a ing. Boury je stejná, jako kdyby obec měla jenom uvolněného místostarostu.
Pan Zdeněk Tauchman se ptal, jestli ve Studenci neplatí tiskový zákon, protože mu rada obce neumožnila uveřejnit jeho článek ve Zpravodaji. V něm se ohradil proti zápisu jeho příspěvku při ustavujícím zasedání ZO. Dotazoval se, proč máme v podstatě místostarosty dva a kolik nás daňové poplatníky bude tato zdvojená funkce stát.
Ing. Jiří Havel informoval zastupitelstvo, že četl dopis pana Pavla Zajíce, který chtěl také uveřejnit ve Zpravodaji, ale rada obce to zamítla, což pana Zajíce mrzelo.
Pan starosta Ulvr podal ZO informaci o jednání s ČEZ Obnovitelné zdroje o možnosti vybudování větrných elektráren. Toto zařízení se buduje asi 500 m od posledního objektu ve vesnici a do rozpočtu obce přinese zhruba 150 tis. Kč. Pro Obec Studenec by připadaly v úvahu 3–4 ks větrných elektráren. Ing. Havel k tomu dodal, že by si je každý měl prohlédnout zblízka a hlavně poslechnout, neboť dělají velký hluk. Pan František Tauchman ale prohlásil, že jemu se tato zařízení nezdají hlučná – měl možnost si je prohlédnout. Firma ČEZ Obnovitelné zdroje nás bude ještě kontaktovat.
Ing. Havlovi se nelíbí situace kolem povolení vypouštění odpadních vod. Obec by měla udělat více než pozvat na konzultaci ing. Petru Mečířovou, která tak vlastně získává zakázky. Mohli bychom zaplatit člověka, který by toto měl na starosti a prosazoval by zájmy občanů.
Ing. Ladislav Šulc se k uvedené problematice též vyjádřil – tato situace by se měla řešit nějak komplexně a ne každý sám. Vytypovat úseky po obci (i vodovod se dělal po úsecích), kde by bylo možné společné řešení a potom napojení na případnou kanalizaci. Také se ptal, proč je kanalizace jen na Kostelecku, proč se s jejím budováním nepokračovalo dále.
Pan František Tauchman souhlasil s tím, že vybudování kanalizace není složitější než vodovodu, ale ten se budoval ještě za socialismu, kdy nebyly pozemky v soukromém vlastnictví, dnes máme problémy třeba jen s vyhrnováním sněhu, protože nás tam majitelé pozemků nechtějí pustit. Potom podal obšírnou informaci o všech problémech, které s kanalizací a ČOV na Kostelecku byly.
Ing. Pavel Jiran uvedl, že zastupitelstvo se otázkou kanalizace v našich obcích již před lety zabývalo, ale vzhledem k velkému finančnímu zatížení od ní upustilo. Zadlužilo by to obec na dlouhou dobu.
Pan Václav Šedivý k tomu dodal, že vyřízení záležitostí kolem vypouštění odpadních vod bude pro každého časově i finančně velice náročné.
Tato diskuse pokračovala ještě delší dobu, zapojili se do ní i další občané a v závěru se zastupitelstvo shodlo na tom, že bude kontaktovat pana Holce na životním prostředí v Jilemnici, zda by k řešení těchto problémů pomohlo vyhotovení studie odkanalizování obcí Studenec a Zálesní Lhota.
Před časem mě požádal pan ing. Robert Erlebach, předseda regionální agrární rady Libereckého kraje, zda by náš podnik mohl navštívit pan MUDr. Přemysl Sobotka – předseda Senátu PČR. Účelem návštěvy mělo být seznámení se s provozem zemědělského podniku. Nebyl jsem proti, a tak byla návštěva naplánována na 21. května. Společně s panem Sobotkou přijeli i poslanci PS PČR pánové Zdeněk Mach a Ing. Libor Ježek, dále náměstek hejtmana Libereckého kraje pan Radim Zika a další hosté.
Program návštěvy byl připraven tak, aby návštěva byla seznámena se skutečným provozem firmy. Po oficiálním přivítání, kterého se zúčastnil i pan starosta Jiří Ulvr a hosté z okolních zemědělských podniků, jsme nejprve odjeli do Zálesní Lhoty, kde byla umožněna prohlídka kravína v době ranního dojení. Pan Sobotka a pan Zika odvážně sestoupili do dojírny a detailně se seznámili s průběhem dojení. Pan Zika si dokonce vyzkoušel nasazení dojícího stroje. Potom si všichni prohlédli celé středisko, pan předseda se vyptával na organizaci práce, proč jsou věci tak, jak jsou, jak se kravky ošetřují, čím se živí a jaké problémy jsou spojené s jejich chovem i se zemědělstvím vůbec. Zajímal se i o dopad vstupu ČR do EU, o systém dotací a podmínky jejich čerpání. V této souvislosti jsme mohli ukázat dvě stavby vybudované s podporou fondů EU – močůvkovou jímku a silážní žlab.
Ze Zálesní Lhoty jsme odjeli do Studence a navštívili lom. Pan Sobotka se zajímal o jeho přínos pro firmu, způsob těžby i o budoucnost celé lokality po vytěžení zásob kamene.
Závěrečnou etapou návštěvy byla tisková konference spojená s neformální besedou na Obecním úřadě. Hlavním tématem byla novela veterinárního zákona a snaha zemědělců do této novely prosadit určité principy umožňující zlevnit veterinární péči při zachování její kvality. Při besedě se dostalo nejen na další problémy zemědělství, ale také na problematiku života na venkově i na konkrétní problémy obce.
Pokud mohu návštěvu hodnotit, myslím, že splnila svůj účel a byla zajímavá pro všechny zúčastněné. Nic jsme nepřikrašlovali, vše bylo v podniku tak, jako každý jiný den. Pan Sobotka byl s návštěvou spokojen, líbila se mu firma i obec, u které ocenil její výstavnost i krásu okolní krajiny.
Závěrem bych chtěl poděkovat panu starostovi Jiřímu Ulvrovi za poskytnutí prostoru na obecním úřadě a dále všem, kdo se na přípravě a organizaci návštěvy podíleli.
Jako každoročně navrhlo ředitelství Základní školy a Mateřské školy Studenec k ocenění ke Dni učitelů pedagogy školy. V letošní roce navrhla oceněné pedagogy za dlouholetou pedagogickou činnost ve studenecké škole.
Eliška Plecháčová nastoupila jako učitelka 1. stupně v Základní škole Studenec v roce 1961 a působila zde až do roku 1998 do odchodu do starobního důchodu. V pedagogické činnosti pokračuje ve studenecké škole i nadále až do současnosti. Eliška Plecháčová během své pedagogické praxe naučila základním dovednostem a znalostem již tři generace studeneckých žáků. Vedle své pedagogické praxe se aktivně zapojila i do činnosti dramatického kroužku a ochotnického divadla v obci, pracovala jako cvičitelka nejmenších dětí v rámci místní tělovýchovné jednoty.
Ludmila Klingerová společně se svým manželem nastoupila v roce 1965 do Základní školy Studenec, kde působila až do svého odchodu do starobního důchodu v roce 2003 jako učitelka matematiky a technických prací. Vedle svého pedagogického působení v ZŠ Studenec aktivně pracovala v okresní metodické komisi matematiky, společně se svým manželem se podílela na přípravě letních putovních táborů a věnovala se dopravní výchově ZŠ Studenec a se žáky školy dosáhla řady významných úspěchů včetně postupu do krajských kol této soutěže. V letech 1977 až 1987 souběžně pracovala jako vedoucí školní jídelny.
Jáchym Klinger po ukončení základní vojenské služby nastoupil v roce 1965 se svou manželkou na místo učitele matematiky a fyziky do Základní školy Studenec, kde působil až do svého odchodu do starobního důchodu v roce 2003. V letech 1971 až 1991 zároveň vykonával funkci zástupce ředitele školy. V této funkci se významně podílel na rekonstrukci a přístavbě školy na počátku 80. let. Během své pedagogické praxe se aktivně zapojil především do volnočasových aktivit v rámci školy, tělovýchovy a požární ochrany. Ve škole založil v roce 1966 turistický kroužek, který společně s turistickým oddílem při TJ Studenec připravil řadu významných akcí včetně pravidelných letních cyklistických putovních táborů po Československu i sousedních zemích včetně Rumunska a Bulharska. Většina účastníků těchto táborů dodnes na své zážitky z těchto cest ráda vzpomíná. Aktivně se podílel i na výchově mladých hasičů, kde působil nejen jako cvičitel, ale i později jako organizátor a rozhodčí požárního sportu.
Milena Valentinová zahájila svou pedagogickou praxi v roce 1958 na tehdejší osmileté škole v Harrachově jako učitelka českého jazyka a tělesné výchovy. Tyto aprobace vyučovala od roku 1960 i na základní škole ve Studenci, odkud si odskočila na jeden rok do Jilemnice. Od roku 1970 byla jmenována zástupkyní ředitele ZŠ Studenec a rok později ředitelkou této školy. Tuto funkci zastávala až do roku 1991 a své působení v ZŠ Studenec ukončila jako zástupkyně ředitele. Po odchodu do starobního důchodu ještě vypomáhala na základních školách v Horní Branné a ve Studenci. V průběhu jejího působení v ZŠ Studenec byla realizována rozsáhlá přístavba stravovací části studenecké školy a ve svém pedagogickém působení se věnovala především své oblíbené lehké atletice a gymnastice.
Mezi oceněnými byl i Mgr. Pavel Zajíc, kterého navrhlo Gymnázium Jilemnice.
21. 2. 2007 se uskutečnil projektový den pro budoucí prvňáčky pod názvem „Z pohádky do pohádky“. Cílem tohoto projektu bylo seznámit předškoláky s budovou školy. Žáci sedmého ročníku si připravili šest stanovišť. Každé stanoviště bylo označeno postavou z Večerníčků a pohádek (např. Rumcajs, Medvídek Pú, Víla Amálka, Křemílek a Vochomůrka, Bob a Bobek, Krteček). Na startu děti dostaly nos klauna, čip orientačních běžců a kartičky, do kterých jim pohádkové postavy potvrdily razítkem splnění úkolů. První stanoviště bylo v jídelně. V této místnosti žáci sedmého ročníku učili děti ze školky, jak to v jídelně chodí, kde si natočit čaj atd. Poté následoval přechod do družiny, kde byly děti seznámeny s hračkami a vyzkoušely si kuželky a tvorbu večerníčkové čepice. Potom se přesunuly do výtvarného ateliéru, kde na ně čekaly princezny, které je naučily vytvářet obrazy barvami, které měly potřeny po rukou. Po splnění tohoto úkolu byly děti odvedeny do třídy sedmého ročníku, kde Červená Karkulka a Ježibaba předvedla předškoláčkům práci na interaktivní tabuli. Červená Karkulka odvedla děti na předposlední úkol, a to do vestibulu školy, kde děti trénovaly jednoduché hlavolamy, domino atd. Poslední a pro děti asi nejzajímavější část školy byla šatna, kde na ně číhala strašidla. Nebojácné děti s úsměvem na rtech zvládly i tento poslední úkol. Když doběhly do cíle s kartičkou splněných úkolů, byly jim rozdány malé ceny. Po svačince všem odvážným budoucím prvňáčkům byly dány diplomy a bylo jim přáno, aby ten důležitý krok, který je čeká, byl pro ně co nejhezčí.
Zápis do prvního ročníku již proběhl. Aby se budoucí školáci školy nebáli, připravili si pro ně sedmáci akci, kterou nazvali „Z pohádky do pohádky“. Odvážní malí předškoláci dostali startovní čísla, čipy, lístečky s obrázky z pohádek a už mohli vyrazit poznávat školu. Aby se nebáli a neztratili, startovali po dvojicích. Sedmáci převlečení za různé pohádkové postavy je při tom doprovázeli ze stanoviště na další zastávku. Celkem měli po škole umístěno šest kontrol, na kterých plnili jednoduché úkoly. Při cestě prošli pořádný kus cesty od půdy až po sklep. Protože jim při putování i vytrávilo, s chutí se pak v jídelně pustili do svačiny. Na závěr dostali diplomy. Pochvalu si zaslouží děti ze sedmé třídy a paní učitelka Cermanová za to, jak celou akci připravili a jak se dovedli o své malé budoucí spolužáky postarat.
To bylo tak. Když jsme se my, předškoláci ze školky, zapisovali do velké školy, abychom tam na podzim mohli začít chodit každý den, dostali jsme krásnou obrázkovou pozvánku a tam bylo napsáno, že prý tam na nás ve škole čekají na jaře dvě překvapení.
A tak jsme se jednou se školkou do velké školy vypravili. Prý budeme „putovat za pohádkou“. Vzali jsme si s sebou bačkůrky, pytel zvědavosti, pytlíček obav, co že nás tam čeká a batůžek odvahy. „Přece už nejsme žádná miminka.“
Do školy jsme vešli trochu nejistě, ale hned přiběhla milá a hezká paní učitelka, a že prý máme jít do jídelny. Tak jsme šli. „Ta jídelna ve škole je ale veliká.“ Když jsme si odložili čepice, bundy a boty, hned jsme měli co dělat. Každý jsme si vybrali omalovánku a už jsme zkoušeli, jak nám jde ve škole kreslení. Ani jsme nestačili domalovat první obrázek, kde se vzali, tu se vzali, najednou byly v jídelně pohádkové bytosti. Čarodějnice, vodník, Honza, rytíři, loupežníci, král, princezna, mušketýr i Červená Karkulka tam přišla. A že prý se nám ve škole schovají, my je budeme hledat, a když splníme úkoly, které nám dají, dostaneme odměnu. Najednou byli pryč. A protože jsme je chtěli ještě vidět (A taky co ta odměna?), tak jsme se rozhodli, že je půjdeme hledat.
Ale nebylo to jen tak. Museli jsme se rozdělit do dvojic, dostali jsme závodnické číslo a takový kroužek na prst, kterému říkali čip a kartičku s prázdnými okénky. A že prý máme jít podle šipek. „No, uvidíme, snad se neztratíme.“
Hned v jídelně jsme dostali první úkol. Přinést si tác s jídlem ke stolu, načepovat si čaj a ukázat, že umíme jíst příborem. To jsme zvládli hravě (jen ta sušenka byla na krájení přeci jenom tvrdá – v nejhorším pomohly ruce). A pak už jsme se vypravili z jídelny podle šipek. „To vám byla dlouhá cesta! Od sklepa až po půdu. A každou chvíli jsme objevili někoho z pohádky. A ty úkoly! Skládali jsme obrázky, zpívali, vyprávěli, hledali, co kam patří a co kam nepatří, počítali i malovali. Za každý splněný úkol jsme dostali razítko na tu kartičku s okénky. Když byla všechna okénka plná, zavedly nás šipky zase zpátky do jídelny.“ „To nám to ale pěkně vyšlo!“
A pak tam za námi zase přišli ty čarodějnice, vodník, princezna a úplně všichni „pohádkoví“ a moc nás chválili, že jsme šikovní.
Dostali jsme nádherný diplom a mlsání. A také jsme se dověděli, že ti z pohádek nebyli opravdoví. Byli to velcí kluci a holky ze 7. třídy a mušketýr byla dokonce paní učitelka Cermanová. „Móóóc pěkně si to pro nás vymysleli!“
Nejlepší to asi bylo v šatně „u čarodějnic“. Chtěly nás strašit, ale my se jich stejně nebáli. A už taky známe skoro celou školu! A určitě se tam neztratíme, až tam budeme chodit SAMI každý den!
Moc se nám ve velké škole líbilo, všem děkujeme za pěkné dopoledne a už se těšíme na druhé překvapení.
Vzpomeneme si na ten pocit asi všichni. Jak velikou radost jsme měli, když jsme dostali školní tašku. A jak moc jsme se do školy těšili. Jaké to tam asi bude? Co nás tam vlastně čeká? První „školní“ setkání jsou příjemná a krásná. Hoříme touhou, očekáváním a nedočkavostí. Je to nádherné kouzlo, během okamžiku jsou z nás „velcí školáci“.
V tomto roce jsme se ve škole rozhodli, že „předškolákům“ jejich čekání zpříjemníme programem, při kterém mohou do školy nakouknout a poznat ji. Připravili jsme dvě návštěvy. O prvním, sportovním, jste již četli. Naše druhé setkání bylo výtvarné.
Zasedli jsme do opravdových školních lavic, do opravdové školní třídy. Bylo před Velikonocemi, a tak se téma nabízelo samo… A my jsme s chutí (a s pomocí p. učitelek) vesele stříhali, malovali, zdobili, skládali barevné papíry, lepili a tvořili… Všem se nám to povedlo. A co vlastně? Krásný zajíček, tedy vlastně paní zajíčková ve skládané barevné sukýnce.
Smáli jsme se na sebe. My na zajíce a zajíčci na nás. A smály se i paní učitelky. A my teď víme, že ve škole na nás čeká nejen psaní, čtení a počítání, ale také tvoření a hlavně úsměv. A to je přece bezva.
Malí školáčci, už se těšíme na všechny vaše úsměvy…
Tohle pořekadlo se stalo pro studeneckou školu aktuální v době, kdy vrcholilo půlroční úsilí spojené se zařizováním všech náležitostí kolem jazykového kurzu ve Velké Británii, kterého se měli naši žáci zúčastnit.
Pár dní před plánovaným odjezdem se koleno paní učitelky Cermanové, hlavní organizátorky zájezdu, rozhodlo pro naprosto neplánovanou stávku. Nejen že odmítalo fungovat, ale původně nevinné zranění si vyžádalo i zásadní operační zákrok. Do posledního okamžiku paní učitelka věřila, že bude schopna cestu absolvovat, ale verdikt lékařů nepřipouštěl žádnou diskusi. Odjezd do Anglie vyloučen. Proto museli účastníci odjet bez svého hlavního „tahouna“.
Čekala je dlouhá cesta přes Německo, Belgii a Francii do Calais, kde se autobus nalodil na trajekt a během necelých dvou hodin se všichni ocitli na britské půdě.
Hned po příjezdu byla naplánována prohlídka hradu v Doveru a návštěva historického poutního místa Canterbury. Cílem cesty však nebyly jen pamětihodnosti, ale především město Woking v těsné blízkosti Londýna, kde měli žáci absolvovat jazykový kurz ve Woking College.
Konečně po dlouhém putování je před námi Woking, parkoviště, auta, neznámí lidé a spousta zavazadel. Všichni byli rozděleni do hostitelských rodin a nastává první opravdová konfrontace našich znalostí jazyka v anglickém prostředí.
Znamenalo to nejen jiný jazyk, ale i jiné zvyky, stravu, ubytování a hlavně vstup do prostředí cizí rodiny. Pro všechny zúčastněné mnoho pocitů najednou. Nejistota, očekávání, překvapení, radost nebo obavy.
Někdo se s novým prostředím vyrovnal během pár okamžiků, někdo nové zkušenosti těžce vstřebával. Ale nakonec se všichni ve výjimečné situaci zorientovali a postavili se k problémům čelem.
Během několika dní je čekal maraton dopoledního vyučování a odpoledních výletů. Ve škole měli možnost pracovat pod vedením anglicky hovořících učitelů z celého světa a na vlastní kůži si tak vyzkoušet, jak potřebná je znalost cizího jazyka.
Při výletech navštívili nejen nejslavnější a nejznámější památky Londýna – London Eye, Big Ben, St. James' Park, Buckingham Palace, Tower of London, White Hall, Downing Street, St. Paul´s Cathedral, National Gallery a další místa, ale i královské sídlo Windsor a starobylé městečko Guildford.
Čas studia a zábavy utekl jako voda a převzetím Certifikátu o absolvování jazykového kurzu skončil i tento pobyt.
Pak už jen nakoupit pár suvenýrů na památku a všechny čekala cesta zpět. Někteří odjížděli s pocitem ulehčení, jiní by si pobyt ještě o pár dnů nebo i týdnů prodloužili. Pro všechny studenty to však znamenalo nové zkušenosti a pootevření cesty do „ velkého světa“. Možná to pro někoho bude i impuls k intenzivnímu studiu angličtiny nebo jiného jazyka.
Kdo ví?
Za to všechno patří dík paní učitelce Cermanové, která vše pečlivě připravila a po celou dobu byla alespoň myšlenkami s námi.
…byla věta, která nás po několikahodinové cestě přivítala v Doveru ve Velké Británii. Už nevím, jestli nám ji řekla průvodkyně, paní učitelka, nebo jestli byla prostě někde napsaná, nebo si to každý jenom pomyslel. Podstatné bylo, že jsme tam konečně dojeli.
Bylo to šestého května. Vyjeli jsme už den předtím. Ale všechno to začalo ještě mnohem dřív…
Nevím, jak to probíhalo v ostatních třídách, ale do naší devítky jednoho dne vešla paní učitelka Cermanová se slovy:,,Tak jsem se včera rozhodla, že uspořádáme zájezd do Anglie.“ Rozdala nám předběžné přihlášky, které si několik odvážlivců vzalo a posléze vyplnilo. A několik dní potom vyplnilo i ty opravdové přihlášky. A pak rozbilo prasátka… A pak začalo balit kufry.
Ještě předtím, než jsme zvedli kotvy, se ale vyskytl problém. Paní učitelce Cermanové, o které jsem již mluvila a která vše organizovala a také měla jet s námi jako „vedoucí zájezdu“, se přihodil nemilý úraz s kolenem a doktoři jí zakázali odjet. Všichni byli mírně v šoku, protože když nepojede ona, tak kdo? Nakonec jako „vedoucí“ jela odvážná (já bych nás nechtěla hlídat) paní učitelka Jindrová a „skoroučitelka“ Jitka Pěničková. A pak s námi ještě jela průvodkyně Miluška Musilová. Nezbylo jim nic jiného než si s námi poradit. Po příjezdu sice všem říkaly, že jsme byli hodní, ale kdoví, co si myslely doopravdy… No, snad to nebylo tak hrozné.
Vyjeli jsme tedy, jak bylo určeno, pátého května, tuším že to bylo nějak kolem druhé odpoledne. Jeli jsme přes Německo a Belgii do Francie. Cesta byla dlooooouhá. Nakonec jsme se přece jen dostali do Francie, do městečka Calais, kde jsme se nalodili na „velkej parník“ čili na trajekt a mířili si to přes kanál La Manche do Doveru. Mnoho lidí z našeho asi třicetičlenného osazenstva na trajektu nikdy nejelo. Trochu se to houpalo a těm, co nejsou zrovna „mořští vlci“, bylo občas pěkně „šoufl“. Bohužel jsme pořádně neviděli břehy Doveru a známé křídové útesy, protože byla mlha. Po asi půldruhé hodině plavby jsme se vylodili v Doveru a mířili si to přímo na místní hrad. Hrad v Doveru se jmenuje Dover castle, já vím, kdo by to byl řekl. Měli jsme možnost si projít celý komplex a vidět například kamennou věž z doby, kdy byla Anglie osídlena Římany, spoustu vlajek a znaků králů a šlechticů a dokonce i trůn krále Jindřicha. Poté jsme se ještě v Doveru byli podívat v katakombách, ve kterých byla za druhé světové války nemocnice. Ještě ten den jsme se zastavili v poutním městečku Canterbury, které je slavné především pro svou katedrálu, kterou jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Poté jsme konečně dojeli na parkoviště, odkud si nás měli vyzvednout lidé, u kterých jsme měli strávit celý příští týden. Někdo to schytal líp, někdo hůř…
Druhý den jsme se vypravili do Londýna. Svezli jsme se na obrovském London Eye. Zavítali k světoznámému symbolu Londýna, věží se zvonem Big Ben, vážícím asi čtrnáct tun. Vedle Big Benu se nachází „Houses of Parliament“, budova parlamentu, kde byla původně rezidence králů, poté centrum soudnictví a od šestnáctého století je sídlem parlamentu. Viděli jsme také Downing Street, ve které se nachází dům britského ministerského předsedy Tonyho Blaira, Buckinghamský palác, což je od dob královny Viktorie rezidence panovníků, má tam tedy oficiální sídlo i nynější britská královna Alžběta II. Na kafíčko nás k ní ale nepustili… Dále jsme viděli Westminsterské opatství, místo, kde probíhají korunovace a kde je pohřbena spousta známých osobností a britských králů už od Viléma Dobyvatele. Dále jsme se pokochali pohledem na londýnské parky, například na Green Park nebo St. James' Park, kde londýnští obyvatelé obědvají své toasty, kterých jsme mimochodem už druhý den měli plné zuby. Obrazně i doslova. Viděli jsme také známou královskou gardu, nebo alespoň její velmi malou část, pár „vojáčků“ stojících nebo sedících (pochopitelně na koni) na stráži. Prošli jsme také Piccadily Circus a Covent Garden. Poté jsme se dostali až na náměstí Trafalgar Square, kde je pomník generála Nelsona, který vyhrál nad Napoleonem právě bitvu u Trafalgaru. Na tomto náměstí stojí také národní galerie se spoustou obrazů, i tam jsme měli možnost se podívat. A všichni se samozřejmě museli vyfotit s londýnskými dvoupatrovými červenými autobusy double-deckery, červenými poštovními schránkami, starými černými taxíky a červenými telefonními budkami.
Pak jsme se opět vrátili do rodin a nastala každodenní konverzace u večeře, někdo si poradil lépe, někdo hůře, ale snad každý se nějak domluvil.
Druhý den jsme šli poprvé do školy ve Wokingu, kde jsme i bydleli. Rozřadili nás do čtyřech a posléze do pěti skupinek. Každý den jsme měli jiné učitele a učitelky, a všichni byli moc milí a usměvaví (buď jsou od přírody optimisti, nebo jsou zvyklí na blbce). Snad všem se ve škole moc líbilo a nakonec jsme ,,vyfasovali“ ještě certifikáty.
Odpoledne po škole jsme jeli do městečka Guildford, kde se nachází moderní katedrála a zřícenina hradu. Obojí jsme „prošmejdili“ a zbyl ještě čas na rozchod po obchůdcích.
Ve středu po škole jsme opět zamířili do Londýna, abychom si doprohlédli to, co jsme v pondělí nestihli. A tak jsme viděli The Globe Theatre, obnovené Shakespearovo divadlo, divadlo, ve kterém hrál sám Mistr Shakespeare, a potom se tam hrály jeho hry, které se tam samosebou hrají dodneška (kdo by to byl řekl, když se to jmenuje Shakespearovo divadlo). Zajímavé je, že představení se hrají přesně jako se hrála v šestnáctém století, v době, kdy Shakespeare žil. Viděli jsme také válečný křižník. A nesměli jsme vynechat hrad Tower. V této pevnosti kdysi žili angličtí králové, Byla tam klenotnice, mincovna, observatoř… A něco z toho tam zbylo, viděli jsme opravdové korunovační klenoty. Tower je ale především známý jako vězení. Viděli jsme místa, kde byly popravovány různé známé osobnosti, jako například Thomas More. Poté jsme také nesměli zapomenout na další symbol Londýna, most Tower Bridge, dvě obrovské věže ve stylu viktoriánské gotiky. Měli jsme zrovna to štěstí, že se zvedal… Také jsme šli přes Milenium Bridge, most, který otevřela královna Alžběta II. na oslavu milénia, a došli jsme až ke Katedrále svatého Pavla, která byla několikrát přestavována a v níž bylo mnoho krásných obrazů a soch.
Ve čtvrtek jsme byli ve Windsoru, kde bydlí královna. Viděli jsme známý Dům panenek, galerii s kresbami známých malířů a s fotografiemi královny Alžběty II., a dokonce jsme se mohli podívat i dovnitř do Windsorského zámku.
A pátek? V pátek jsme, jak už jsem řekla, dostali ve škole certifikáty a poté jsme navštívili obchodní centrum Peacoks, abychom mohli nakoupit domů suvenýry. Snad každý přivezl domů „typical English tea“, čajíček…
A i přes drobnou nehodu s uraženým zrcátkem u autobusu jsme se živi a zdrávi dostali domů. Snad každému se tam líbilo, Každý má spoustu vlastních zážitků a zabralo by hodně převyprávět jen ty nejlepší. To už se musíte přeptat sami!
Bylo krásné letní odpoledne. Slunce svítilo, Lucia se procházela parkem. Celý svět se na ni usmíval. Čekala totiž na svého milého. Netrvalo dlouho a Lucia spatřila na konci cestičky, lemované tulipány, siluetu Josého. Rozběhla se k němu. Vášnivě se objali. Upřela na něj svoje pomněnkově modré oči a řekla:
„José, stýskalo se mi po Tobě!“
„Mně taky,“ zašeptal José. „Mám pro Tebe překvapení!“V tu chvíli José poklekl, vytáhl z kapsy svých ošuntělých a zašívaných kalhot sametovou krabičku prapodivně hnědé barvy, zlehounka ji otevřel a opatrně z ní vytáhl zlatý prstýnek s diamantem. Natáhl ruku se svým pokladem k Lucii a zeptal se:
„Vezmeš si mě…???“
Lucia ani nedýchala.
„Ano, ano,“ vyhrkla rázem a oči se jí zalily slzami. Byla neskonale dojata.
José natáhl Lucie prstýnek. Ruce se mu přitom třásly rozrušením. Zlatý kroužek padl jako ulitý. Lucia stále nemohla popadnout dech.
„Ten musel stát spoustu peněz,“ udiveně ze sebe vypravila a tvář jí zčervenala.
„Kde jsi na to vzal?“
José jen sklopil oči.
„Je po babičce.“
José uchopil něžně Luciu za ruku a společně se vydali směrem ke své oblíbené restauraci, aby láskyplně poobědvali a užili si svého právě nabytého šťastného rozhodnutí. Oba byli nadšení. Lucia z nečekané žádosti o ruku, José proto, že si přece jenom do poslední chvíle nebyl jist, zda-li Lucia odpoví „ANO“.
Jen pár metrů před vchodem do restaurace koupil José své lásce u stánku kytici rudých růží.
„Poplááách!“…„Poplááách!“
Všichni pobíhali po budově, zmatení, vystrašení a rozčílení. Nikdo však netušil, co se vlastně stalo. Jedinou skutečnost, kterou byli schopni plně vnímat, byl fakt, že zahoukal alarm. Teď je vyhlášen poplach.
„Proč se s tím vším tolik loudáte? Koukejte laskavě pohnout kostrama! Copak takhle se pracuje v domě ministra?“ řval značně otylý, zpocený, brýlatý, věčně nervózní a lehce arogantní Juan Ivanovič von Helmut, ministr zahraničních věcí. Když k němu konečně doběhli všichni ti, které před chvíli tak zoufale sháněl, začal v mžiku rozdílet úkoly a dobré rady. Dva z přítomných poslal na policii, na ostatní začal nehorázně a téměř bezmyšlenkovitě křičet, co tu vlastně vůbec otálejí a lelkují a ať si jdou laskavě každý po své práci, neboť právě tady je v tuhle chvíli vlastně vůbec nikdo nepotřebuje!
Poté zničeně usedl do kožešinového křesla, ruku si opřel o mramorovou desku pozlaceného stolu, povolil si kravatu s pestrými vzory od Versaceho a hlasitě funěl.
V protějším křesle, taktéž koženém, seděla starší zavalitá upocená dáma. Její obličej připomínal nepovedenou kresbu vodovými barvami, a to i navzdory tomu, že byla těsně před tím, než se rozplakala, nalíčená těmi nejdražšími a nejznačkovějšími líčidly.
Teď působila dojmem velké hromádky neštěstí. Občas se hlasitě vysmrkala do hedvábného kapesníčku, lemovaného krajkami, velkého jako plína, celého mokrého. Hedvábné šaty, na které byla spotřeba látky snad stovky metrů, jí těsně obepínaly její obtloustlé boky. Nožky, připomínající konve, měla obuté do značkových střevíců s vysokými jehlovými podpatky.
Chvíli jako by se místností linulo hrobové ticho. Pak dáma barokních tvarů hlasitě popotáhla do onoho ticha, podívala se na svého manžela, natáhla k němu své tlusté prsty ozdobené těmi nejdražšími šperky a vysokým pištivým hlasem spustila šílený povyk.
„Juane, jak jsi to mohl dopustit? Budu jako žebračka! Jako ta chamraď z předměstí, co si kupuje Diora namísto Chanelu a jenom malé usmolené milionové vilky! Můj milovaný…! Můj nejhezčí…! Můj nejmilejší…! Můj nejoblíbenější…! Můj nejskvělejší…! Můj úžasný…!
„Jacquelino!“ vykřikl pan ministr. Pak se na chvilku odmlčel. Kupodivu bylo ticho.
„Jacquelino, drahá! Mohla bys laskavě přestat mě opěvovat, ačkoliv je mi to velmi – velmi příjemné a raději přejít rovnou k věci?“
„Hlupáku! Snad si nemyslíš, že já mluvím o Tobě? Básním tady přece o tom klenotu! Jen se podívej! Vidíš? Hleď na moje nebohé ručičky, na smutňoučké prstíčky!“ A znovu před jeho zraky naservírovala svoje nechutně tlusté prsty.
Von Helmut se upřeně zadíval na ruce své ženy Jacqueliny a snad kromě opuchlých kloubů a několika nových vystouplých žil neviděl vůbec nic nového.
„No!?“ zachroptěla vztekle paní von Helmut.
Juan nechápavě zvedl obočí. Teprve po chvíli si toho všiml. Trojitá brada se mu roztřásla a při pohledu na tu šílenou katastrofu se třásla v nepravidelných intervalech čím dál víc a víc. Jeho milovaná doopravdy postrádala jeden drahocenný zlatý kroužek. Vyděšeně se na ni podíval, hlas se chvěl, kolena se roztřásla.
„Drahá, co budeme dělat?“
José se smutně zadíval na Luciu.
„Je mi to doopravdy moc líto, ale už musím jít.“
Nekonečně dlouhé objetí ukončilo jejich společně strávené příjemné chvíle, avšak zároveň otevřelo bránu na dalekou služební cestu.
Lucia zůstala sama. Cítila se opuštěná, bylo jí moc smutno.
Bylo pochmurné upršené odpoledne. Lucia bloumala ulicemi Paříže, její myšlenky se stále dokola stáčely k jedinému bodu, kterým byl José, nekonečně vzdálený.
Z jejího snění ji však náhle vytrhli čtyři policisté. Tři se na ni neomaleně vrhli, čtvrtý stál opodál a celou situaci mlčky sledoval. Ten nejvyšší a nejošklivější na ni promluvil hrubým a chraplavým hlasem:
„Slečno, jménem Juana Ivanoviče Jeana de la Monte sira Charlese Richardo von Helmut, ministra zahraničních věcí Francie, Vás zatýkám pro podezření z těžkého zločinu!“
Lucia nechápala absolutně vůbec nic.
„Ale…, co…, proč…, kdy…, jak…, já…, nic…!!!“ koktala vyplašeně.
„To nám všechno povíte později, slečinko!“ přerušil její zmatená slova strážník a na ruce ji bleskurychle nasadil pouta.
„Tak, slečno, odpovězte pravdivě, kde jste vzala onen vzácný prsten?“ zeptal se soudce. Vypadal velmi přísně.
„Vzala! Přesně tak! Bídně ukradla! Všivá zlodějka! Vražedkyně! Hrůza! Však oni Tě potrestají! Špíno!“ neurvale a bez jakýchkoliv známek studu ječela Jacquelina.
„Přísahám, že jsem ten prstýnek neukradla, ani ho nikomu nevzala,“ vzlykala naprosto vysílená a zoufalá Lucia.
Dříve než stačil vyšetřující soudce Pierre Fellien cokoliv říci, spustila opět velmi rozčileně, tentokrát i s notnou dávnou ironie v hlase paní Jacquelina von Helmut:
„Lhářka! Šejdířka! Ukradla můj nejmilovanější! Můj jediný! Můj nejoblíbenější! Můj dárek od mého Juana!“
Soud pokračoval dál. Vzduch v místnosti by se dal krájet. Lucia sklesle a pokorně odpovídala. A stále jen pravdu. Vyšetřující soudce byl unuděný a ospalý. Těšil se domů na večeři. Zdálo se, že paní Jacquelina von Helmut vede vyšetřování podle svého.
Ministr von Helmut byl nadmíru spokojen. Kdyby mohl, skákal by radostí. Přesto se svým nadšením z kvalitně provedené práce jen stěží vyrovnával své ženě, které opět na všech odporně tlustých prstech zářily drahé prsteny. Pracným přičiněním Jacqueliny von Helmut byl José dopaden!
Zmateně pobíhající strážníci křičeli na všechny strany:
„José přijel! Doveďte ho k soudu a zavřete ho na věky! Je to prašivý zloděj a lhář!“ pokřikovali přítomní nezasvěcení.
Paní Jacquelina von Helmut se díky obrovskému přátelskému svazku s ministrem spravedlnosti zasloužila o to, že nebohý José byl nakonec odsouzen k deseti letům odnětí svobody nepodmíněně.
José se několikrát pokusil o útěk. Pokaždé bezúspěšně. Potřetí to bylo naposledy. Poslední, co mu proletělo hlavou nebyla myšlenka na svobodu a milovanou Luciu, ale kulka strážného.
Lucia zůstala sama jen pár měsíců. Zamilovala se do zámožného klenotníka a společně se přestěhovali do Říma. Krátce po svatbě se jim narodil syn. Pojmenovali ho José.
Dne 20. 4. 2007 se konala ve studenecké sokolovně Valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol Studenec. Zahájil ji místostarosta Jaroslav Hák a přivítal přítomné členy a pozvané hosty. Pak byli všichni seznámeni s programem Valné hromady a se složením jednotlivých komisí.
Minutou ticha byla uctěna památka zesnulých členů T. J. Sokol Oldřicha Albrechta, Karla Hanzlíka, Marie Hybšové, Josefa Junka a Vlastimila Tauchmana.
Dále byli přítomní seznámeni se zprávou o činnosti J. Hákem, se zprávou o hospodaření M. Tauchmanovou, zprávou o činnosti odboru lyžování P. Plecháčem, o činnosti odboru všestrannosti M. Kuříkovou a zprávou kontrolní komise J. Kudrem. J. Hák poděkoval odstupujícímu výboru za jeho dosavadní činnost. Plaketou byla zvlášť oceněna dlouholetá aktivní činnost Evy Čechové a Jaroslava Čecha (starosta T. J. od jejího obnovení v roce 1990), kteří byli i dlouholetými cvičiteli. Jako nejúspěšnější sportovec z řad mládeže byl oceněn lyžař Petr Plecháč ml.
Valná hromada zvolila nový výbor, který bude pracovat ve složení: starosta Jaroslav Hák, vzdělavatel Dana Synková, náčelnice Martina Kuříková, předseda odboru sportu Josef Boura (místostarosta), členové Zdena Mačková, Petr Plecháč (hospodář), Marie Tauchmanová (jednatelka a účetní), Martina Ulvrová a Pavel Zajíc.
Poté byl přečten dopis od náčelnice ČOS Marie Provazníkové, která vyzývá k zachování sokolského hnutí a k výchově nových sokolských pracovníků. V následující diskusi vystoupili s poděkováním odstupujícímu výboru a přáním mnoha úspěchů starosta obce Jiří Ulvr a Ing. J. Čechová, starostka sokolské župy Krkonošské, ve vystoupení ředitele ZŠ a sekretáře SK Petra Junka zazněla slova o víře v dobrou vzájemnou spolupráci.
Po schválení předloženého usnesení poděkoval nově zvolený starosta Jaroslav Hák všem přítomným za účast a schůzi ukončil.
Nově zvolený výbor se schází pravidelně a nyní se zaměřuje především na některé adaptační práce v ubytovně (nákup nových židlí a stolů, oprava skříní, vymalování v některých prostorách) a okolí (úprava volejbalového hřiště u sokolovny). Bude také požádáno o grant ČOS na nové nářadí.
Odbor všestrannosti v novém cvičebním roce předpokládá rozšíření pravidelného cvičení o kategorii mladších žákyň, žáků, žen střední generace (skupina mezi aerobikem a věrnou gardou), uvažuje se i o cvičení mužů (zde však zatím chybí cvičitel).
Od 1. 6. 2007 nastoupila do funkce správce sokolovny a pokojské paní Lenka Trejbalová, na kterou je možno směřovat veškeré požadavky ohledně pronájmu sokolovny či ubytovny v následujících měsících (tel. 721 085 128, 481 596 170).
Již na 26. ročníku Běhu vítězství se sešli malí a mladí adepti přespolního běhu na závodě, který pro ně pořádá T. J. Sokol spolu se Školním sportovním klubem při ZŠ Studenec.
Letošní rychlý nástup jara způsobil, že na Pekáči pod Strážníkem nevítala účastníky, tak jako v minulých letech, rozkvetlá třešeň – to bychom museli závodit o dva týdny dříve.
Sváteční dopoledne 8. května si přišlo příjemně užít 61 závodníků, které většinou doprovázeli rodiče, prarodiče, sourozenci, a tak bylo v prostoru startu hezky živo. Nejlepší závodníci získali diplomy a všichni drobnou cenu. Nakonec byli spokojeni závodníci i pořadatelé.
Závod je pořádán především pro místní děti, ale jsme rádi, když si k nám cestu najdou i ostatní. Letos si u nás zaběhaly i děti z Jilemnice, Benecka a poprvé i z T. J. Orla ve Rtyni v Podkrkonoší.
Pro úplnost uvádíme vítěze jednotlivých kategorií od dětí předškolních až po mladší dorostenky: Bergerová Veronika (2003) – Studenec, Vondra Lukáš (2003) – Studenec, Svobodová Kateřina (2002) – Jilemnice, Šír Pavel (2001) – Studenec, Kábrtová Pavla (2000) – Rtyně, Schütz Michael (2000) – Benecko, Čerenková Petra (1999) – Rtyně, Kašpar Josef (1999) – Rtyně, Hanušová Dominika (1998) – Jilemnice, Schütz Filip (1997) – Benecko, Čerenková Petra (1999) – Rtyně, Pavel Jan (1995) – Rtyně, Romančáková Jitka (1991) – Rtyně.
Fotbalová sezóna 2006/2007 se pomalu blíží ke konci a pro SK Studenec je přinejmenším rozporuplná. Přinesla výrazné úspěchy v mladších mládežnických kategoriích, A tým dospělých naopak po 6 sezónách opouští krajské soutěže.
Mladší přípravka patřila k lepším týmům okresního přeboru a stále ještě bojuje o místo na stupních vítězů. Starší přípravka již získala titul okresního přeborníka a o stejný primát bojují i starší žáci. Na čele tabulky jsou i mladší žáci v okresní soutěži Trutnovska.
A dorost sice uhájil příslušnost k oblastním soutěžím, ale vzhledem ke změnám v kádru jej do oblastních soutěží přihlašovat nebudeme. B dorost na Trutnovsku svou soutěž nedohrál a v polovině sezóny byl pro nedostatek hráčů odhlášen.
A tým mužů přes veškerou snahu nedokázal vyhrát rozhodující zápasy na domácím hřišti, což přineslo předposlední sestupovou příčku v I. B třídě. Je to škoda především proto, že studenecký celek disponoval nejmladším kádrem z celé tabulky. B tým hrál v poklidu ve středu tabulky okresní soutěže.
Podrobnou bilanci včetně tabulek, výsledků a střelců branek přineseme v příštím čísle Studeneckého zpravodaje.
Oddíl orientačního běhu se rozrostl na více než 20 aktivních závodníků a zajištění jeho pravidelné činnosti je velice náročné. Každé úterý se konají v okolí mapové tréninky, ve středu závody Podkrkonošské ligy a o víkendech závody Východočeské oblasti a pro starší závodníky (držitele licencí) navíc B žebříčky a celostátní mistrovské závody. Někteří ze závodníků tak mají za sebou již více než 20 různě náročných závodů ve všech koutech České republiky (od Nové Bystřice po Zlaté Hory).
Ve Východočeské oblasti se konaly žebříčkové závody postupně v Oulišti u Hradce Králové, v Michnovce u Roudnice, ve Vápenném Podolu u Heřmanova Městce, Kostelecké Lhotě u Vamberka, v Kunvaldu a v Dobrušce. V soutěži družstev zatím držíme velice kvalitní 5. místo z více než 20 družstev. V žebříčku jednotlivců si nejlépe vedou Veronika Truxová a Marek Uvizl, Lucie Pacholíková a Martin Klouček byli nominováni do reprezentačního výběru Východočeské oblasti.
Mistrovství Východočeské oblasti jednotlivců se konalo v Petříkovicích u Trutnova a přineslo nám dva přebornické tituly, v nejmladší kategorii H10N zvítězil Aleš Kalenský a v H45 zvítězil Jiří Marek. O den později se v Trutnově na Paradráze konalo okresní mistrovství štafet, do něhož jsme postavili 4 štafety. Titul oblastního přeborníka vybojovali veteráni ve složení Uvizl, P. Junek, Marek, 3. místo zásluhou vynikajícího výkonu Štěpána Kučery (nejlepší čas ze všech závodníků) získali starší žáci ve složení Klouček, T. Kučera, Š. Kučera. Dále ještě startovala štafeta dorostenců (Hladík, M. Kučera, Uvizl) a mužů (Erlebach, M. Junek, Chrást).
Závodnici SK Studenec se zúčastnili rovněž již 6 mistrovských závodů B žebříčku (Kunějovské Samoty u Nové Bystřice, Luštěnice u Mladé Boleslavi, Jablonec nad Nisou, Mostek) a dvou mistrovství republiky (noční orientační běh v Nové Pace a krátká trať ve Zlatých Horách).
Studenec také navštívil jeden ze společníků německé společnosti AES GmbH Arnstadt Dieter Kundisch. Tato společnost je autorem a výrobcem systému Sportident (měření výsledků pomoci paměťových čipů). SK Studenec pro něj uspořádal minizávod na mapě Trautenberk a náš host vybojoval celkové 5. místo, když ho předstihli Marek Uvizl, Michal Kučera st., Štěpán Kučera a Martin Klouček. Celkem startovalo 27 závodníků. Náš host se poté zúčastnil závodu na Mostkách a našemu klubu předal novou verzi software pro zpracování výsledků.
V tradičním víceboji (dálka, míček, 50 m, šplh, štafeta) 14 škol z Jilemnicka se studenečtí čtvrťáci výrazně po podzimu zlepšili a obsadili hodnotné 2. místo za tradičním vítězem ZŠ Jilemnice Komenského. V pořadí jednotlivců ztráceli naši závodníci nejvíce bodů na nejlepší ve šplhu. Víceboje se zúčastnilo celkem 209 závodníků a v absolutním pořadí si nejlépe vedli Barbora Šimůnková (37.), Anna Soukupová (57.), Kristýna Šemberová (60.), Martin Kuřík (13.), Petr Horáček (28.) a Tomáš Šír (33.).
V letošním školním roce jsme vkládali velké naděje ve starší družstvo (4. až 5. třída), které je tvořeno většinou hráčů z přebornického týmu SK Studenec v soutěži starších přípravek. První krok však vždy spočívá v překonání okrskového soupeře ZŠ Jilemnice Komenského, neboť ostatní školy se tohoto turnaje nezúčastnily. Přestože mužstvo vyhrálo společný turnaj obou okrsků, o postupu rozhodoval jediný vzájemný zápas se ZŠ Jilemnice Komenského, který skončil po trvalé převaze našich hráčů bez branek, ve střelbě pokutových kopů však byli úspěšnější žáci z Jilemnice a vybojovali si tak postup do okresního finále.
Dobrý výkon podalo dosud nezkušené mladší družstvo, které skončilo v celkovém pořadí obou okrsků na 3. místě, když v přímém postupovém souboji podlehlo ZŠ Jilemnice Komenského 0:2.
Do pravidelné celorepublikové soutěže pro starší žáky v kopané se v letošním ročníku přihlásilo 1192 škol. Studenečtí žáci měli v 1. kole za soupeře sousedy z Roztok a po dramatickém boji postoupili do dalšího kola na penalty. V normální hrací době skončil zápas 1:1, studeneckou branku vstřelil David Bartoň, hosté v poslední minutě vyrovnali. V penaltách ukázali lepší nervy studenečtí a zásluhou proměněných penalt Milana Ježka, Evy Bartoňové, Patrika Vértešiho a Jirky Šíra jasně zvítězili na penalty 4:1.
Los v dalším kole poslal studenecké žáky do Lánova, kde na ně čekali soupeři ze ZŠ Vrchlabí (náměstí Míru), ZŠ Rudník a domácí ZŠ Lánov. Jako rozhodující se ukázal hned první zápas se ZŠ Rudník, s fyzicky i fotbalově vyspělým soupeřem. V úvodu druhého poločasu se nádherně hlavou po rohu trefil Jára Vrbík, který zařídil i druhý gól. Jeho průnik byl zastaven faulem a Eva Bartoňová penaltu s přehledem proměnila. Pro Járu Vrbíka však sezóna bohužel skončila, neboť zmiňovaný zákrok způsobil zlomeninu nártní kůstky. Eva Bartoňová přidala ještě třetí gól a nedisciplinovaný soupeř stačil pouze snížit na 3:1. Soupeř z Vrchlabí se k turnaji nakonec vůbec nedostavil a poslední zápas s domácí školou se stal nakonec exhibicí, při níž rozhodčí nestačil počítat góly ve druhém poločase a do zápisu byl zapsán výsledek 7:0 (ve skutečnosti 9:0) po dvou brankách Evy Bartoňové a Kuby Šmída a jedné brance Milana Ježka, Jirky Šíra, Tomáš Hampla, Martina Kloučka a Davida Bartoně.
Třetí kolo nás zavedlo do Železného Brodu na poměrně malé hřiště s umělou trávou. Soupeři nám byly dvě místní školy (ZŠ Školní a ZŠ Pelechovská) a ZŠ Libštát. Turnaj byl nesmírně vyrovnaný a největším handicapem našeho mužstva byl menší fyzická vyspělost oproti ostatním soupeřům. V prvním zápase dokázalo mužstvo otočit výsledek proti Libštátu a zvítězit 3:2 brankami Kuby Šmída, Tomáše Hampla a Davida Bartoně, poté podlehlo ZŠ Pelechovská 1:2 (Kuba Šmíd), když neproměnilo jasné příležitosti za bezbrankového stavu a v posledním zápase se ZŠ Školní o postup přišla porážka 0:2 v závěru při snaze vstřelit vítěznou branku a zajistit postup. Mužstvo však má perspektivu i v příštím školním roce, neboť v základní sestavě hráli pouze čtyři žáci 9. ročníku.
Velice silný tým postavili i Školní sportovní klub při ZŠ Studenec ze závodníků SK Studenec v orientačním běhu. Výrazným úspěchem bylo vítězství staršího družstva a zisk titulu krajského přeborníka Libereckého kraje před baštami orientačního běhu v Libereckém kraji, Novým Borem vedeným, bývalou reprezentantkou Olinou Lepšíkovou, Turnovem, libereckými a jabloneckými školami. Krajský přebor pořádal klub VŠ Slavie Liberec na mapě Žulák v Ruprechticích.
| Výsledky | |||
|---|---|---|---|
| D7: | D9: | ||
| 1. Tereza Korbelová | ZŠ Nový Bor | 1. Jana Valešová | ZŠ Liberec |
| 2. Veronika Truxová | ZŠ Studenec | 4. Vendula Kalenská | ZŠ Studenec |
| 12. Aneta Grofová | ZŠ Studenec | 5. Eva Bartoňová | ZŠ Studenec |
| H7: | H9: | ||
| 1. Ludvík Vojta | ZŠ Nový Bor | 1. Marek Uvizl | ZŠ Studenec |
| 3. Štěpán Kučera | ZŠ Studenec | 2. Michal Kučera | ZŠ Studenec |
| 4. Tomáš Kučera | ZŠ Studenec | 7. Martin Klouček | ZŠ Studenec |
| 6. Michael Kulhánek | ZŠ Studenec | ||
| Pořadí škol | |
|---|---|
| 1. ZŠ Studenec | 79 bodů |
| 2. ZŠ Nový Bor | 60 bodů |
| 3. ZŠ 5. května Liberec | 49 bodů |
Velice dobrých výsledků dosáhli studenečtí závodníci i v nepostupové kategorii žáků 1. stupně a Lucie Pacholíková vybojovala titul krajského přeborníka.
| Výsledky | |||
|---|---|---|---|
| D5: | H5: | ||
| 1. Lucie Pacholíková | ZŠ Studenec | 1. Pavel Dvořák | ZŠ Turnov |
| 2. Kristýna Šemberová | ZŠ Studenec | 5. Daniel Mejvald | ZŠ Studenec |
| 4. Olivie Běhounková | ZŠ Studenec | 8. David Postolka | ZŠ Studenec |
| 6. Denisa Kadavá | ZŠ Studenec | ||
| 8. Michaela Dubská | ZŠ Studenec | ||
| Pořadí škol | |
|---|---|
| 1. ZŠ Turnov II | 26 bodů |
| 2. ZŠ Studenec | 22 bodů |
| 3. ZŠ Turnov I | 17 bodů |
Jako vítězné družstvo reprezentoval Školní sportovní klub Studenec Liberecký kraj v Ostravě. Vlastní závod se konal v krásném areálu zoologické zahrady a měl vynikající úroveň včetně konkurence závodníků (dorostenečtí reprezentanti ČR) i oficiálních hostů závodů včetně zástupce hejtmana Moravskoslezského kraje. Studeneckým závodníkům chyběl malý krůček k medailovému umístění, Vendule Kalenské se obnovilo zranění na první kontrole, Anetu Grofovou musela nahradit Lucie Pacholíková a drobné chyby poznamenaly umístění Michala a Tomáše Kučerových. I tak je 5. místo vynikajícím umístěním a z individuálních výkonů je třeba vyzvednout Veroniku Truxovou za 6. místo v D7 a Evu Bartoňovou za 10. místo v D9 s minimálním odstupem na vítězku. Eva přitom vzhledem ke svým fotbalovým povinnostem absolvovala teprve druhý závod v sezóně.
| Výsledky | |||
|---|---|---|---|
| D7: | D9: | ||
| 1. Hnilicová Šárka | ZŠ Šumperk | 1. Panochová Anna | ZŠ Kamenice |
| 2. Vitková Lucie | ZŠ Ptení | 2. Petráčková Klára | Gy Jihlava |
| 3. Kolariková Lucie | Gy Lesní Zlín | 3. Mátlová Pavlína | ZŠ Šumperk |
| 6. Truxová Veronika | ZŠ Studenec | 10. Bartoňová Eva | ZŠ Studenec |
| 20. Pacholíková Lucie | ZŠ Studenec | 32. Kalenská Vendula | ZŠ Studenec |
| Startovalo 47 závodnic. | Startovalo 38 závodnic. | ||
| H7: | H9: | ||
| 1. Kos Oldřich | ZŠ Pardubice | 1. Hnilica Přemek | ZŠ Šumperk |
| 2. Hadač Filip | ZŠ Opava | 2. Procházka Tomáš | ZŠ Pardubice |
| 3. Rossmanith Vojtěch | ZŠ Opava | 3. Bělohlávek Jiří | Gy Jana Keplera |
| 9. Kučera Štěpán | ZŠ Studenec | 9. Uvízl Marek | ZŠ Studenec |
| 18. Kučera Tomáš | ZŠ Studenec | 15. Klouček Martin | ZŠ Studenec |
| 22. Kučera Michal | ZŠ Studenec | ||
| Startovalo 55 závodníků. | Startovalo 51 závodníků. | ||
| Základní a střední školy v kategoriích D7+H7+D9+H9 | |
|---|---|
| 1. Základní škola Benešovo náměstí Pardubice | 201 bodů |
| 2. Základní škola 8.května Šumperk | 188 bodů |
| 3. Gymnázium Jihlava | 179 bodů |
| 4. Základní škola Englišova, Opava | 169 bodů |
| 5. Základní škola Studenec | 159 bodů |
| 6. Gymnázium Lesní, Zlín | 147 bodů |
| 7. Základní škola Ptení | 140 bodů |
| 8. Základní škola Kamenice | 136 bodů |
| 9. Základní škola Smetanova, Chotěboř | 134 bodů |
| 10. Gymnázium Chotěboř | 131 bodů |
| 11. Základní škola Vizovice | 116 bodů |
| 12. Gymnázium Pardubice | 114 bodů |
| 13. Základní škola MUDr. Emílie Lukášové Ostrava | 79 bodů |
| 14. Gymnázium J. Keplera Praha | 77 bodů |
| 15. Základní škola Úprkova, Hradec Králové | 63 bodů |
| 16. Gymnázium Vsetín | 25 bodů |
V lékařství se od dávných dob užívalo látek obsažených v různých bylinách k léčení nemocí. Teprve s lepším rozeznáváním jednotlivých nemocí se začalo užívat léčivých bylin k léčbě cílevědomě. V současné době se používá jak bylin, tak látek z nich získaných v továrnách na výrobu léčiv. Dále se poznalo, že obměnou chemického složení látek přírodních lze získat léčiva účinnější. Zjistilo se, že řadu onemocnění nelze léčit ani bylinami, ani pomocí čajů. K těmto onemocněním patří také cukrovka (diabetes mellitus). Není známa žádná rostlina, jež by obsahovala inzulín či účinné látky, které známe jako perorální antidiabetika (tablety užívané při léčení cukrovky).
Účinky různých čajů (Diabetan) a nálevů z borůvkového, jahodového i březového listí, z fazolových lusků atd. nemají podstatný význam při léčení cukrovky.
Tyto čaje zajišťují příjem tekutin a nesvádějí proto pacienta k pití nápojů běžných na trhu, které valnou většinou obsahují značné množství cukru. Zdánlivý úspěch „čajů proti cukrovce“ spočívá v tom, že se zvýšením množství přijatých tekutin se zvyšuje i množství vylučované moči. Množství vyloučeného cukru (glukózy) v moči se čajem nemění. Zvětší-li se však množství moči dostatečným pitím vody („čaje“) klesá koncentrace cukru v moči. Někteří pacienti si to mylně vysvětlují jako „zlepšení cukrovky“. Příklad: pacient vymočil 2 l moči za 24 hodin. Ve vzorku z této moči zjištěna v laboratoři koncentrace cukru (glukózy) 165 mmol/l (odpovídá přibližně 3 %). Ztráta je 165 mmol/l × 2 l = 330 mmol (odpovídá přibližně 60 gramům). Tentýž pacient při stejné dietě vypil příští den navíc jeden litr čaje. Ten také navíc vymočil. Množství moči ze dvou litrů se zvětšilo na 3 litry za 24 hodin, moč se zředila a tím i koncentrace cukru v ní poklesla na 110 mmol/l. Ztráta cukru je 110 mmol × 3 l = 330 mmol, tedy se nezměnila.
60 g divoké rýže, 60 g obilných klíčků, 1 naťová cibulka, 1 avokádo, 50 g ředkviček, 10 g pikantní hořčice, sůl, pepř, umělé sladidlo, šťáva z 1 citronu.
Rýži uvaříme v osolené vodě a necháme zchladnout. Zeleninu a oloupané avokádo pokrájíme na drobné kousky a spolu s klíčky vmícháme do rýže. Přidáme zálivku z citronové šťávy, sladidla, pepře a pikantní hořčice. Vše smícháme a necháme v ledničce vychladit.
E: kJ 2522, kcal 600, B 6,8 g, T 40 g, S 51,4 g.
150 g čínského zelí, 100 g pomeranče, 60 g banánu, 100 g zakysané smetany, umělé sladidlo, lístky meduňky.
Čínské zelí nakrájíme na tenké proužky, pomeranč a banán na kostičky. Vše smícháme se zakysanou smetanou, dochutíme umělým sladidlem a ozdobíme lístky meduňky.
E: kJ 938, kcal 223, B 3,7 g, T 15,3 g, S 19,2 g.
Informace pro případné sponzory: Vojtěch Korotvička, předseda Svazu diabetiků ZO Jilemnice, GE Money Bank, a. s., číslo účtu 351107774/0600, 512 33 Studenec 123, telefon 481 596 112, IČ: 49295170
Výstava
Skrytá krása drahých kamenů
1. 7. – 30. 8. 2007
Denně od 9.00 do 17.00
Výstava minerálů nejen z Podkrkonoší
Studenec, obecní úřad
Studenecký zpravodaj 3/2007
Vydává Obecní úřad Studenec
Uzávěrka dalšího čísla: 3. srpna 2007
Příspěvky lze zasílat na e-mail obec@studenec.cz.
