Zpravodaj 2/2000

Motto : Zdvořilost je jako vzdušný polštář. Uvnitř nemusí být nic, ale příjemně zmírňuje rány života

Arthur Schopenhauer

Tato moudrá slova Arthura Schopenhauera mne vedou k zamyšlení nad tím, jak v naší zemi za posledních padesát let tato lidská vlastnost upadla. Není to totiž záležitost jen vrozená. Je to vlastnost, získaná v první řadě výchovou. A tu jsme v minulých letech trestuhodně zanedbali. Nemyslím tím líbání rukou na potkání a oslovování všemi možnými i nemožnými tituly. Ale to každodenní slušné chování a vystupování, ke kterému beze zbytku patří upravený zevnějšek a úsměv na rtech.

Proč je u nás normou, že když do tramvaje, nebo do autobusu nastoupí těhotná žena, nebo maminka s dítětem, vstane žena středních let s dvěma taškami a křečovými žilami.

Ze se lidé na ulicích na sebe tváří jako že se nevidí ( to v lepším případě), nebo do sebe bez omluvy narážejí. Že mladá děvčata v obchodech nezdraví příchozí, neděkují. Že státní úředník na ministerstvu nejen že nevstane od stolu, když vstoupí žena, ale dokonce se ani se na té židli nenarovná a dále se houpe s nohama téměř až na stole. A to má akademický titul !

Žije tu u nás již několikátá generace, vychovávaná v rovnostářském bludu, kdy si lidé bez jakýchkoli osobních vztahů tykali, nebyla vyžadována úprava zevnějšku, ti dokonale oblečení byli vždy trochu podezřelí, těžce byla zanedbána kultivovanost vyjadřování, o správné češtině nemluvě. Přidrzlost a neomalenost , vulgární vyjadřování, pavlačová kultura, to je deviza, kterou jsme si z éry komunizmu přinesli, kterou, bohužel, někteří z nás prostřednictvím výchovy svých potomků předává dál .

Úspěšně v tom napomáhají naše moderní masmédia v čele s televizí. Dryjáčnické a neomalené vystupování některých redaktorů a moderátorů , dokonce i žen a mladých dívek se pomalu stává pro mnohé mladé lidi normou. A náš předseda vlády se svým výrazivem zřejmě doufá v podporu širokých mas, kterým je, dle jeho názoru, tento způsob vyjadřování vlastní.Ten , kdo se chová k lidem slušně a s úctou je považován za slabocha , ne-li přímo za troubu.

Starosvětská zdvořilost, kterou jsme vídali ještě tak ve filmech pro pamětníky, nám v lepším případě byla jenom k smíchu, v horším pak byla považována za buržoazní přežitek. Teď se nám otevřely dveře do světa, a my zjišťujeme, že se neumíme chovat. Že jsme považováni za křupany a hotentoty. Ten nátěr západní civilizace netkví v rychlých autech, v luxusních domech a drahých dovolených. Ten se projevuje právě v chování a jednání lidí každý den, na každém kroku.

Jedna moje známá po návratu z Rakouska byla nadšena tím, jak na ni byli všichni hodní, jak se na ni v autobuse a ve všech obchodech usmívali , dokonce i před zavírací hodinou, jak ji celá ulice, kde u známých bydlela ráno pozdravila a mnozí s ní i zapředli hovor, ptali se jí jak se jí daří, jak se jí v jejich městě bydlí. To byla Vídeň, žádná osada. V Praze si potom, když se po půl roce vrátila, připadala jak prodaná.

Naštěstí na vesnicích jako je ta naše, jakási pospolitost stále ještě existuje. Lidé se starají o své okolí, mají zájem o své sousedy, postojí spolu, promluví, pozdraví se.

Ještě , aby si tu nutnou “ Kinderstube” osvojili i ti, kdo nám vládnou, ať už na jakékoliv úrovni a ti, kdo nám za naše peníze mají poskytovat služby.

Nic to nestojí a na ulicích našich měst a vesnic bude hned veseleji !!!!!

- ben-

Historie lhotecké školy :

Ukázka z připravované publikace:

Jak jsme se již mohli dočíst v historii lhotecké farnosti, byla škola v obci založena za Karla Markfurta, svobodného pána von der Weit, dědičným sezením na Lánově a Huttendorfu přičiněním rychtáře Michaela Runga v roce 1596.

Pozemek , na kterém byla postavena , byl u dobytčí cesty, nedaleko hřbitovní kaple

( ta stála nad schody do aleje ke kostelu). Byla postavena celá ze dřeva a měla jednu třídu a světnici pro učitele. V roce 1711 byla zbořena a na stejném místě postavena nová škola, také dřevěná, ale již poněkud větší. První léta její existence byla velmi těžká, učitelé byli často jen vysloužilí vojáci, kteří uměli číst a psát a za svou práci byli odměňováni jen zřídka. Učitel byl brán jako lepší žebrák a děti do školy chodily převážně jen v zimě.

Po tereziánských reformách se postavení učitele ve vsích výrazně změnilo, ale jeho příjmy byly stále odvislé od momentální finanční situace rodičů jeho žáků . A ta zpravidla nebývala u nás pod horami, kde byla nerodná půda, právě dobrá. Prvními školními knihami byly jen katechismus a evangeliář.

Až v roce 1791 uvádí školní kronika vyučování ručních prací . V naší vsi se toto vyučování soustředilo hlavně na zemědělské práce a pěstování a zpracování lnu. Škola té doby měla vesnické děti vybavit co nejdříve do praktického života tak, aby se mohly podílet na zajištění živobytí pro tehdy velmi početné rodiny. I během vyučování ručních prací si mohly děti ve škole nějaký ten krejcar vydělat. Právě výuka ručních prací byla jednou z hlavních součástí školní reformy Ferdinanda Kindermana v českých školách.

Učitelskou dynastií na naší škole byl v osmnáctém a na počátku 19. století rod Exnerů, kdy učitelování přecházelo až do roku 1814 z otce na syna. V tomto roce si místního učitele Aloise Exnera vzal majitel panství Berger z Bergenthálu do Fořtu a tamější učitel, Ignác Schorm přišel k nám. V roce 1855 se v průběhu vyučování zřítil školní komín a zbořil téměř celou střechu školy. V březnu následujícího roku byl komín postaven znovu z "cihel a hlíny".

Až do roku 1873 patřila škola pod školní úřad v Jilemnici. Protože ale byla jedinou německou školou v tomto školském okrese, byla z nařízení c.k. ministerstva převedena pod školský úřad ve Vrchlabí. V roce 1878 byla dřevěná škola zbořena a postavena nová zděná školní budova . Na její stavbu byl využit pozemek z majetku kostela v ceně 400 zlatých . Ještě v témže roce byla stavba dokončena a děti se od prosince 1878 učily již v novém. Náklad na stavbu činil 10.656 zlatých 12 krejcarů. Na stavbu školy přispěla církev , císař, obec, hrabě Johann z Harrachů, továrník Klazar z Kruhu, zemská školní rada a byly použity prostředky z dražby materiálu ze zbourané staré školy.

Škola byla do roku 1879 dvoutřídní, od tohoto roku do roku 1904 trojtřídní a do roku 1919 čtyřtřídní. V tomto roce musela jednu třídu uvolnit české škole a tak se čtvrtá třída přestěhovala do statku továrníka Müllera v čp. 36, který v této nouzi jednu místnost škole pronajal. Toto provizorium trvalo,až do roku 1930, kdy byla dostavěna nová budova české školy. Tu stavěla Národní jednota severočeská. Právě její stavba byla předmětem sváru, protože v německé škole byly děti namačkány do 4 tříd až po 50ti i více dětech a pátá třída nebyla obci ministerstvem školství a národní osvěty povolena .

V letech 1922-25 působil jako učitel na české menšinové škole otec skladatele, hudebníka a herce, zakladatele divadla Semafor, JUDr Jiřího Šlitra.Ten se v naší obci v roce 1924 narodil ( jeho pamětní deska označuje od 15.května roku 1997 jeho rodný dům - samoobsluhu Potraviny V. Stránský. Bronzovou desku vytvořil ak. sochař Karel Kryška z Prahy).

Koncem 30tých let získala Zálesní Lhota i českou školu měšťanskou, která ale měla sídlo ve Studenci . Do té docházelo i několik žáků z německé školy, jejichž rodiče dbali na to, aby jejich děti uměly dobře komunikovat oběma jazyky. To vše skončilo rokem 1938. Posledním řídícím učitelem německé školy byl Johann Hlavaty. Seznam všech učitelů, působících na německé škole, je v kronice.

Po válce a odsunu německých obyvatel z naší vesnice a jejím postupném dosídlení byla v německé škole zřízena škola mateřská a v české škola základní. Ta byla v prvních letech po válce, kdy bylo v obci hodně dětí, trojtřídní - jedna třída byla v prvním patře německé školy, kde byla také kuchyň a jídelna - potom v šedesátých letech byla jedna třída zrušena. Základní škola měla 1. - 5. ročník. Po zrušení 9tých tříd v sedmdesátých letech měla už jen 1 - 4. ročník v roce 1980 byla zrušena docela a děti od první třídy dojíždějí do Studence. Zde má škola velmi dobrou úroveň a děti mají tedy téměř stejné možnosti a podmínky, jako děti z městských škol.

První roky po válce se učitelé často střídali. V roce 1945 - 47 to byli L.Šírová, J. Šír a Thea Lachmanová. V roce 1948 byl J. Šír z politických důvodů přeložen do Martinic a jeho žena učila sama 57 žáků až do konce školního roku 1949. Po prázdninách zde nastoupili R. Martincová jako ředitelka a M. Šturmová. V roce 1952 zde rok učili manželé Škopánovi. Prvním řídícím učitelem, který zanechal nesmazatelnou stopu v paměti současných padesátníků, byl pan řídící Josef Drážný. Jeho žena Věra byla dlouhá léta ředitelkou místní mateřské školy. Přišli do naší obce s obavami, jejich předchůdci jim líčili hrůzy , jaké se zdejšími starousedlými Němci prožívali, že beze zbraně nemohli na ulici. Když nastoupili , přesvědčili se, že se zde žádné hrůzy nekonají a shodou okolností si své dobré přátele našli právě v rodinách starousedlíků .

V roce 1953, kdy Josef Drážný nastoupil na naší školu, měla tato 64 žáků. Hned následující rok byla zřízena třída třetí, protože počet žáků stoupl nad 70. Tento učitel byl typickým vesnickým kantorem, který v nově osídlené obci začal organizovat společenský a kulturní život. Založil ochotnické divadlo, které pod jeho vedením sehrálo každý rok jedno představení, organizoval i plesy rodičovského sdružení atd. Jeho náhlé a nečekané mrtí 6. srpna 1955 bylo pro obec nejen šokem, ale i nenahraditelnou ztrátou.

Nejdéle v poválečné historii na naší škole působil manželský pár Vrbatových. Pan řídící Zdeněk Vrbata učil vždy první třídu a děti jej velmi milovaly. Jeho žena byla družinářkou a jí vděčí mnoho žen z naší vsi za to, že umějí kdejakou ruční práci. Byla pro zdejší děvčata učitelkou k nezaplacení. Dalšími , kteří na naší škole postupně působily,byly učitelky A. Cihlářová, J. Žemličková, M.Míčová, V.Pochopová,M.Lízrová, H. Mülerová a L.Ryšavá.

Mateřská škola slouží těm nejmenším občánkům dodnes a doufáme, že i nadále sloužit bude, ač rok od roku zápasíme s naplněním minimálního stavu pro existenci jedné třídy dětí. Je výhodou pro děti už proto, že si osahají kolektiv před nástupem do školy a také proto, že se alespoň mezi sebou poznají, když už v šesti letech musí dojíždět do Studence. Její ředitelkou je nyní paní učitelka Šormová, která nám z dětí vychovává malé turisty, organizuje pro ně návštěvy divadelních představení atd. Budova je vytápěna elektricky a pro současný počet dětí představuje její prostornost opravdu luxusní podmínky.

Poznámka redakce :

Publikace o našich vesnicích je téměř dopsána a připravuje se její vydání tak, aby byla k dostání před vánoci t.r., jako památka na rok 2000. Bude mimo historie obou obcí obsahovat i rozsáhlou kapitolu o přírodě, floře a fauně, která se na katastrech našich obcí nachází. A kterou zpracoval pan Václav Stránský ze Studence.Bohužel, text o historii bude končit rokem 1948. Náhlá smrt pana PhDr Josefa Jecha nás zaskočila a není v našich silách dopsat zbytek. To bude už na našich následovnících, aby zhodnotili éru reálného socialismu a léta po- listopadová.

V prvním letošním čísle Posla z pod Žalého, což je zpravodaj Obce Benecko jsme objevili velmi zajímavé vzpomínání pana faráře Karla Exnera. Věříme , že i Vás bude zajímat a tak jej v roce jeho významného životního jubilea – bude mu letos 80 let – v plném znění se svolením redakce Posla otiskujeme :

Jirka Rychtrů z Holobouska měl nápad, rubriku Vzpomínání s jubilanty rozšířit i o pamětníky, zkrátka o lidi, kteří v minulosti v našich obcích působili a život je zavál do jiných koutů republiky nebo světa. A zrovna navrhl pana Karla Exnera, katolického faráře a probošta v Nové Pace.Téměř po měsíčním telefonickém dohadování termínu návštěvy, protože dát tři lidi dohromady, aby to všem vyhovovalo, je obtížné, jsme se nakonec sjednotili na úterý 11. ledna před devátou na packé faře.

Naložil jsem Jirku Rychtra na hrabačovské křižovatce, kam přišel rovnou z

noční směny v Cutisinu, v Pace v karmelitánském knihkupectví jsme koupili kalendáře a pak už nás čekalo vlídné přijetí ve farské kanceláři.

Pan farář souhlasil s natáčením rozhovoru, přinesl prodlužovací šňůru k magnetofonu a Jirka ze svých připravených otázek hned jednu položil: "Můžete si vzpomenout, jak jste působil v Horních Štěpanicích po válce, jaké to tam tenkrát bylo?

Já si pamatuju jako malej kluk, jak se kostel hojně navštěvoval, o plot zahrádky u fary byla kolem dokola opřená spousta lyží, to Benečáci se hlavně tenkrát tak do kostela dopravovali. Autem jezdil pouze Sůva a Faistavr, hoteliéři, občas malíř Hron. Teď tolik lidí zdaleka už nechodí."

Pan farář příjemně melodickým hlasem začal: "No víte, ono to je tak všude, ten úpadek návštěvnosti. To čtyřicetileté ateistické působení komunistického režimu, který hlásal, že náboženství je škodlivé, se na tom podepsalo. Mnoho lidí ze strachu přestalo praktikovat víru, samozřejmě odvykli si. U mládeže pak chybí ta kontinuita, jak v rodině, tak ve společnosti. Spousta farností je opuštěná, fary a kostely jsou zchátralé. Není ani dostatek mladých kněží na všechno. Bude se to řešit asi tak, že opravovat opuštěné a polorozpadlé fary se nevyplatí, že se budovy prodají. Spíše bude duchovní život soustředěn do měst a větších obcí, kde zájem o slovo Boží je.

Skupina kněží bydlící ve městě pak bude do venkovských kostelů na bohoslužby vyjíždět.

Organizace duchovní správy vycházela už od Marie Terezie z toho, že 85% obyvatelstva žilo na vesnici, teď to bude naopak. Chápu, že je nostalgicky škoda vžitou strukturu církve měnit, ale změnil se život, musíme se přizpůsobit okolnostem a poptávce. Samozřejmě, že živé farnosti se musíme snažit udržet, pomáhají nám kněží z Polska,kde je zájem, i laici. Podle církevního práva má být ve farnostech ustavena pastorační rada, v které budou zastoupeni farníci a tam by měli s knězem projednávat pastorační záležitosti, to jest věci týkající se předávání víry, svátostí, atd. Potom má být ekonomická rada, která by měla na starosti záležitosti oprav a údržby církevních objektů a zachování památek. Pan biskup na to dal sestavit dokonce i zvláštní stanovy, aby se dalo podle nich postupovat. Je však otázka, kde na to vzít ochotné a schopné lidi, kteří pro to chtějí něco vykonat, nést za to nějakou zodpovědnost.Ź

To není jen se sejít a hovořit, ale pak také něco dělat. Samozřejmě, kněz by tomu předsedal, nemůžeme zase všechno po lidech chtít a aby všichni měli stejné názory. Ale to spojení občanů s farností by mělo být co nejužší. No, je to zatím pole mnohde neorané a čeká nás mnoho práce."

Jirka se zase vrátil ke Štěpanicím: "Pamatuji, že padesátý rok byl pro Štěpanice úplně příšernej. Nejen, že se po okolí zavírali kněží jeden po druhým, ale došlo k úmrtím třech mladých lidí, Jiřinka Hanušová, asi dvacetiletá na infarkt, Vašek Hanušů z pily, toho zastřelili na vojně. Do třetice, ani ne za rok zastřelili Erlebacha, Křížek se mu říkalo." "Ano, to si vzpomínám, to byl smutný pohřeb. Taky bouřky ten rok byly velmi silné. Uhodilo u Ryplů do kovárny, vynášeli jsme

věci, dokonce se říkalo, že jsme odtamtud vynesli vysílačku, kterou jsme tam prý měli schovanou." Jirka: "Jo, takové fámy se vypouštěly, tenkrát byla návštěvnost kostela na očích, ČSM mělo tenkrát větší moc než MNV, tak se snažilo vliv církve omezit." "Ano, máte pravdu, nad farou u Honců měli mládežníci klubovnu, na ní tlampač a z reproduktoru se pořád opakovalo: Pokrok, pokrok, pokrok, jsme zas

o krok dál! To se tam pořád zpívalo."

Jirka zase navázal: "To si pamatuju, jak ve čtyřicátým devátým při Vzkříšení, šlo se po obci vzhůru k Portarturu a dál, Karel Fišerů to počítal a bylo tam přes čtyřistapadesát lidí. No a vás v padesátým zavřeli, pak byla fara prázdná, občas sloužil Petr Mejsnarů, no a asi po půl roce tam dali faráře Hanuše. Přišel z Kostelce nad Orlicí, kaplanoval tam. Tehdy tam taky děkana zavřeli, jeho šoupli sem do hor. Ani s trvalým pobytem tady nepočítal, taky čekal, že si pro něho přijdou, no a

vidíte, byl tady nakonec přes dvacet let. Taky tu sloužíval mše pan rada Šír, ale ten zemřel v devětapadesátým roce. Říkávalo se mu strejček prakovickej."

"No vidíte, na toho se taky pamatuju, to byl takový bodrý člověk, měl jsem ho rád. A tak vlastně to už je padesát let, co mě ze štěpanické fary odvedli. Když jsem v čtyřicátým šestým přišel do Štěpanic, tak tam ještě tenkrát nebyla elektrika. Svítilo se petrolejkou a svíčkama. Pamatuju, jak jsme na brigádě kopali díry pro sloupy, pak se rozvedla elektrika po kostele, nakonec jsme vymalovali. No a na svátek Krista Krále /26.11./ se v kostele poprvé rozsvítilo, takže to muselo být v čtyřicátým devátým."

Zase Jirka:

"Možná si vzpomenete, jak jste se k nám na Holobousko chodil dávat stříhat. Protože jsme měli elektriku z Dolních Štěpanic, to bylo o tři roky dřív, tak se k nám chodili lidi dívat, co to ta elektrika dovede."

"No už si na to nevzpomínám, to víte, je to už padesát let, ale mně se tam líbilo. Bylo ve Štěpanicích hezky. Takový horský terén, na ten jsem byl z domu trochu zvyklý, na lyžích jsem uměl.""A vy pocházíte odkud?" vmísil jsem se do hovoru."Já jsem ze Studence, takže tady v Pace jsem skoro jako doma. I když je Exnerů ve Studenci více, tak náš rod s nimi není příbuzný, my ani nejsme nějak rozvětvení, poněvadž nemáme potomky. Jedna větev je snad v Rakousku, ale za období totality se styky umrtvily, takže ani nevím, zda tam další vzdálení příbuzní žijí. Já měl tři sestry, dvě ještě žijí. Maminka mi umřela asi před dvaceti lety. Byla se

mnou ve Štěpanicích, po mém zavření se vrátila do Studence, pak zas se mnou byla ve Světlé nad Sázavou.

Základní školu jsem vychodil ve Studenci, pak v Jilemnici gymnázium,

a pak pět let semináře v Hradci Králové. Primici jsem měl ve studeneckém kostele. To bylo také zajímavé. Za války přece nebyly povolené nějaké slavnosti nebo průvody. Ale tenkrát delegace ze Studence šla do Jičína na Obrlandrát a tam to vymohli. Jestli jim dali nějaký úplatek, nevím, zkrátka to povolili, i průvod z našeho

domu do kostela. U nás byl nejprve takový zvláštní obřad a rodiče mě dali požehnání. Pak šel průvod do kostela, spousta lidí, mnoho družiček, slavobrány, i hasiči ve stejnokrojích šli. Mám z toho ještě snímky, byla to pro lidi tenkrát v těžké době událost.První moje místo po vysvěcení v 44 roce bylo kaplanské v Jaroměři. Z kaplanství jsem mě jít pak původně za kaplana do Sebranic u Litomyšle, těsně před stěhováním dekret zrušili a po jistém čase jsem se dostal do Štěpanic. Odtud odcházel Slovák, páter Galovič, nevím kam šel. Byl tu asi rok po válce. Před ním tu byl za války P. Jokel.

Já jsem tedy v roce šestačtyřicátém nastoupil do Horních Štěpanic, no a 24. července 1950 jsem zde byl zatčen. Pak jsem byl šest let mimo, k duchovní správě jsem pak byl vyzván v padesátém šestém roce a nastoupil jsem opět do služby.""Z čeho jste byl obviněn, když vás odsud odvezli?" "Já jsem nebyl vůbec obviněn, já jsem nevěděl, proč mě sebrali. To bylo v pondělí asi ve čtyři hodiny ráno, už svítalo. Maminka pro mne přišla, vzbudila mě a povídá: "Poslouchej, někdo zvoní, jsou tam nějací muži, já mám strach, jestli nejdou pro tebe." Honem jsem se oblékl a skutečně. Byl tam příslušník SNB, pak církevní tajemník z okresu, Kouřil se, myslím, jmenoval, pak člen STB. Otevřel jsem a on říká:"Jsme ze státní bezpečnosti a jdeme si pro vás. Vemte si pracovní šaty a boty a půjdete s námi." To bylo všechno.

Tak jsem se ustrojil, maminka se dala samozřejmě do pláče a za chvilku jsme jeli. Jeli jsme do Jilemnice, tam mě vysadili na četnické stanici a tam jsem sám v místnosti čekal. Nevěděl jsem, co bude. Asi za hodinu přišli, zase mě posadili do auta a tam už byl pan děkan Sedláček z Jilemnice, taky ho sebrali. Bylo to takové větší auto, byly v něm tři dvojsedadla za sebou, nás posadili dozadu, před námi byli dva četníci. Vyjeli jsme směrem na Semily a pak dál někam k Český Lípě. Takhle v polích na křižovatce už taky čekalo auto a z něho k nám

přivedli dalšího kněze: Jan Pohl se jmenoval. Pak jsme jeli směrem na jih a přejeli Kolín, Čáslav. Jeli s námi, jako když nás ukradnou. Pan děkan mě na půl úst zašeptal :"Želiv" a opravdu, Humpolec a za chvíli jsme tam byli. V Želivi byl zřízen koncentrační klášter. V jednom křídle byli soustředěni už asi rok řeholníci a museli připravit ubytování i pro kněze z duchovní správy. My tam byli takřka první, ještě před polednem jsme tam dorazili. Potom celé odpoledne a noc přiváželi další a další kněze. Potom byla další vlna v září. Nás tam bylo asi sto kněží, možná víc.

Klášter byl rozdělen na dvě části, přísně jsme byli od řeholníků odděleni, abychom se nemohli dorozumívat. I okna byla zašroubovaná. Ubytovali jsme se, do jídelny na jídlo nás vodili, vůbec se s námi nikdo nebavil, nevěděli jsme co bude. Potom asi třetí den nás zavezli do lesa, abychom tam čistili. Bylo nás hodně, práci jsme si sami museli najít. Já třeba se Standou Zemanem si udělali nosítka a nasbírané klestí jsme nosili na hromadu. Když jsme už byli hotoví, sednout jsme si nemohli, tak jsme zase tu hromadu přenášeli zpátky, abychom měli co dělat. Tak jsme si to šetřili, chodili pomalu, až na nás hlídač začal řvát: "Co vy tam líně chodíte, jste líný jak psi. To si nevyděláte ani na slanou vodu!" Tak jsme přidali do kroku. Ale tohle v lese bylo jen ze začátku, pak nás vzali na výkopy vodovodu, to byla práce opravdu těžká, v takové jílovačce, opravdu dřina. Pak jsme chodili na brambory, to už mrzlo a byla jinovatka, pořád jsme chodili vybírat. V zimě jsme pracovali přímo v klášteře. To nám vozili z Humpolce látky a my jsme je čistili od prachu, od tříšek, hledali kazy. To jsme dělali na tři směny.

Vzpomínám jednou v noci, to tam s námi byl na hlídání esenbák a poslouchal rádio, Svobodnou Evropu. A tam zrovna říkali, kdyby pracující lid viděl, jak si teď komunistický špičky žijou, jak si na slavnostech bužírujou. No a ten hlídač začal na rádio řvát: "Ty krávo jedna, my na to máme!" Potom jsme taky spravovali žoky. Byli jsme zavřeni v místnosti, a když jsme potřebovali na záchod, museli jsme tlouci na dveře, aby nám bachař otevřel a doprovodil na kloset. Na jaře jsme zase chodili vybírat brambory z krechtů a pak různé další polní práce. Tam to bylo skutečně jako ve vězení. Ráno nástupy, to nás počítali, pak přišel velitel, Alois Pokorný, Lojza jsme mu říkali. Ten vždycky hrozil: "Když bude někdo utíkat, tak mu dejte pár do kalhot!" To víte, hlídači měli samopaly sebou, asi by je neváhali použít. Doma také nevěděli kde jsme, nikomu nic neřekli, tak jsme taky hledali cesty, jak blízkým něco o nás oznámit. Samozřejmě i z druhé strany byla snaha se o nás dozvědět. Moje sestra Cilka taky pátrala kde jsem, snad od církevního tajemníka se dozvěděla, že v Želivi. Tak se tam vypravila, asi tak kolem osmé hodiny ráno už tam byla. Myslím, že doktor Hájek zrovna vykoukl z okna a povídá: "Poslouchej, není támhle tvoje sestra?" Podíval jsem se, samozřejmě byla to ona. Tak jsme jí zamávali a asi dva dopisy jsme jí hodili dolů. Spadly do trávy, sestra jeden sebrala, ale vtom už tam za rohem vycházel esenbák. Sestra dopis rychle zahodila a on už ji odváděl pryč. My trnuli hrůzou, co bude, protože tam dva dopisy ležely. Ale na štěstí šel za chvíli kolem místní člověk a dopisy sebral a odnesl. Za chvilku přišel esenbák a hledal tam.

Sestra mě pak vyprávěla, jak to bylo. Když jí vyslýchali, tak tvrdila, že nic nemá. Tak se tam šli podívat a nic nenašli. Tak ji šacovali, říkala, že tam byla do odpoledne. Vyslýchali, šacovali, co prý tam vytrpěla hrůzy. No a díky tomu člověku, co dopisy našel, byl to dobrý člověk, ty dopisy odeslal. Víte, to bylo řízení Boží, že to tak dobře dopadlo. A tak se nakonec vyzradilo, kde jsme. Po čase povolili návštěvy, kratičké a za přítomnosti bachaře. Taky se mohl i nějaký balíček poslat. Oni nás tam v té Želivi třídili. Občas se objevila na dvoře černá limuzína, přijelo StB a vždycky si pro někoho přišli a odvezli ho. Na výslechy, nebo je převezli jinam, k soudu nebo do věznice. Já že byl ještě mladý,tak mě nic takového nepotkalo, já nebyl zas tak důležitý. Mně bylo tenkrát třicet.V Želivi jsem pobyl asi rok. Pak nás určitou skupinu vybrali, odvedli do autobusu pod eskortou a odvezli do kláštera v Hájku u Prahy, kousek od Unhoště. Bývalý františkánský klášter, který byl o samotě v polích. Kolem asi dvouhektarová zahrada ohraničená vysokou zdí.

Tam to bylo lepší, protože tam jsme měli jaksi volný výběh do té zahrady. Na vrátnici byla samozřejmě bachařská služba. Byl tam takový zvláštní vedoucí, jmenoval se Ferus, ostrý. Ale zas mezi bachaři se našli někteří dobří, bývalí četníci z první republiky. Spíš nám šli na ruku, než aby nám chtěli škodit. Tam jsem pobyl dva roky. Pracovat jsme chodili na zahradu, jiné komando chodilo pracovat na státní statek, jiná skupina byla pro údržbu a službu v kuchyni, tak se to střídalo.

Tam nás však zas chtěli spíš školit. Vždycky přijel referent z Prahy, měl k nám přednášku. Taky si pamatuji, že říkal: "Co se nepodařilo křesťanství udělat za dva tisíce let, nám se to podařilo za dva roky, nám se podařilo z lidské společnosti odstranit vlky." Chtíval taky potom debatu a jednou se nějaký páter Boba přihlásil a řekl: "Tak vlky jste odstranili, ale udělali jste z lidí hyeny." To bylo silné slovo, načež pak bylo velké pozdvižení, bachař volal: "Ticho, ticho, ticho!" Hned to pak rozpustili. Boba měl samozřejmě vroubek, jeden z lepších bachařů mu sdělil, že na něho mají spadeno. No a tak jednou večer se Boba ztratil, spolubydlící to nahlásili až ráno. Samozřejmě poplach, nástup, Boba uprchl. "Ale my ho dostaneme! A vy budete sedět zavřený, dokud se Boba nevrátí." Tak my čekali, nic se nedělalo, až pak přišel odpoledne esenbák a že to nemá smysl nás takhle držet, ať jdeme něco dělat. Bobu chytli až po dvou letech někde na Moravě, tak dlouho se skrýval. V Hájku byly také povolené návštěvy, někdy dokonce i bez dohledu.

Asi po dvou letech měla o ten klášter zájem vojenská správa. Tak to produmali s vedením, a že nás přesídlí a objekt přeberou vojáci.Zase třídili a nás, co jsme neměli ještě vojenskou službu za sebou, předali vojenské správě. Ti co nešli na vojnu, šli před trestní komisi ONV, kde jim nějakou psí hlavu hodili a dostali nějaký trest, který museli jít odsedět. My jsme pak byli dáni k útvarům PTP. Narukovali jsme do Komárna na Slovensko, tam čtrnáctidenní výcvik, vlevo, vpravo v bok, pochodem v chod. Pak jsme pracovali u zedníků na výstavbě paneláků pro důstojníky. Jiné útvary PTP byly v dolech nebo jiných důležitých stavbách. To byla taková akce, hodně lidí v těch útvarech bylo, dnes jsme organizovaní ve Svazu PTP. Nás kněze nechávali při sobě, asi abychom nemohli působit na jiné vojáky, byli jsme v izolaci. V neděli jsme mohli mít i vycházky, pokud jsme neměli nějaký trest či omezení. Jeden z nás taky pracoval v útvaru v kanceláři. To jsme zas už byli v Pezinoku, tak poprosil velitele, že jsme už po tři roky nebyli mezi svými nejbližšími, zda bychom se nemohli na Vánoce podívat domů. A vidíte, pustil nás, na vojně jsme už byli trochu svobodnější. Pak jsme přešli do Trenčína, do Bánské Bystrice, no a pak na tlaky z vnějšku byly útvary PTP zrušeny.Po vojně jsem byl nějakou dobu doma, do duchovní správy jsem nemohl, do Štěpanic se vrátit nešlo, tam byl jiný kněz. Po čase jsem chodil do továrny Sport v Zálesní Lhotě, tam se vyráběly lyže. Vedoucí tam byl spolužák z gymnázia Mirek Jebavý, taky ze Studence, ten mě tam vzal.

Jinak se těžko dostávala práce, to nebylo tak jednoduché. Dělal jsem tam skladníka a v expedici. Tam to bylo celkem dobré. Byl jsem tam asi rok, do padesátého šestého roku. Jednou pak přišel za mnou předseda závodního KSČ, lakýrník, ale byl to dobrej člověk, dalo se s ním mluvit a povídá : "Vy půjdete do duchovní správy." Já: "Jak to víte?" "No půjdete." Víc neřekl. Vidíte, odkud to vlastně všechno šlo, kdo tahal za nitky. Za čtrnáct dní jsem dostal dopis z konzistoře z Hradce, že tam mám přijít. Než jsem šel k biskupovi, musel jsem nejdřív k vládnímu zástupci, který mě poučil,jak se mám chovat, abych zase nepřišel do konfliktu s režimem. Pan biskup mě pak určil, že nejdříve půjdu na malou farnost, Chřenovice, mezi Ledčí a Zručí nad Sázavou. Tam jsem se na podzim v 56 roce odstěhoval. Tam se mi velmi líbilo.

Hezký kraj, hodně věřících, ve vesnických školách se všude učilo náboženství. Tam jsem pobyl asi půldruhého roku a potom mě zas pozvali do Hradce, že prý se zase budu stěhovat a to do Světlé nad Sázavou. Já se bránil, já tam nechtěl jít, to víte, to už bylo město, ale kapitulní vikář měl pro mne už i státní souhlas, to byla nejdůležitější věc. Ve Světlé jsem pobyl osmnáct roků a taky se mně tam líbilo. To byla ucelená farnost, přifařených asi šestnáct obcí, paprskovitě rozložených a všechny měly vztah k té Světlé. Bylo tam dost vesnických škol, zkrátka hodně práce. Učil jsem náboženství, mnoho dětí bylo přihlášených, sotva se to dalo zvládnout, ale zvedlo se tam sebevědomí. Náboženství jsme učili od první do deváté třídy. Ale pak zase přišel tlak na omezení po šedesátém devátém roce a tak dětí ubývalo. Pak přišel rok sedmdesátý šestý, a to už z toho množství zbylo jen 50 dětí. A přišla tam pak nová ředitelka, mladá komunistka a té se i tohle zdálo moc. Udělala proto akci. V té době se přihlášky na náboženství podávaly jen od 15. do 20. června. Ona svolala rodičovské sdružení na 14. června, kde jako hlavní téma měla být ateistická přednáška. Jedna maminka mně tuhle pozvánku přinesla, a že by bylo dobré, abych tam asi taky šel.

Já jsem tenkrát nevěděl, moc se mi nechtělo, abych pravdu řekl. Ale tak jsem se dlouho modlil, co mám jako dělat, až jsem tam nakonec šel. Ve dveřích jsem potkal ředitelku, ptal jsem se jí, že když jsem vlastně také učitel že bych tam měl být. Souhlasila a tak jsem přednášku vyslechl. Seděl sem mezi učiteli a přednášela jejich kolegyně, která to neměla v náplni práce, dostala to asi přikázáno. Nepřednášela dobře, většinou to četla a přeříkávala se. Náplň byla ostrá, závěr byl, že je náboženství škodlivé, a proto ať rodiče nepřihlašují děti na náboženství.

Jeden tatínek se tam pak ozval, měl tam s nimi nějakou debatu, ale já tam mlčel, nic jsem neříkal. Pak byly nějaké organizační věci a schůze skončila. Ale asi za 14 dní si mě zavolal církevní tajemník a vytkl mě mou provokaci na rodičovském sdružení. Jen tím, že jsem tam přišel. Funkce státního církevního tajemníka byla komunisty zřízena pro dozor nad církvemi. Musel o všem vědět, když by se udělalo něco bez jeho vědomí, tak to bylo maření státního dozoru. Vůbec tam, kde bylo ve farnosti živo, tak se buď odebral knězi státní souhlas, nebo se poslal na jinou farnost, a když to byl v jejich očích závažný přestupek, tak farář dostal trest za "Mařenku"- maření státního dozoru.

Asi třetí den po tom volal pan kapitulní z Hradce: "Přijď honem sem. Hoří to s tebou." Tak jsem tam jel a on povídá: "Vezmou ti státní souhlas, ale já bych tě chtěl zachránit. Musíš však projevit vstřícnost, změň místo." S tím jsem nakonec souhlasil, ale chtěl jsem někam blíž k domovu. To se hodilo, páter Röhrich z Hostinného chtěl někam do teplejších krajin, tak že si to vyčenžujeme. Ale dřív jsem musel do Trutnova za církevní tajemnicí prosit, jestli mě tam vezmou.

Ta nasadila úřední tón, ale to že prý musí rozhodnout místopředseda ONV. Tak se smluvil den, přijel jsem já, pan kapitulní vikář, pan krajský církevní tajemník, okresní tajemnice ale místopředseda nepřišel. Byl zaneprázdněn předvolebním shromážděním, tak jsme po půldni čekání jeli domů. Pak se smluvil další termín, krajský tajemník pak s místopředsedou dlouho sami jednali, my seděli na chodbě jako žebráčkové, čekali jsme dlouhou dobu. Pak nás pozvali dovnitř a začal mluvit místopředseda, takový šaramantní pán, který učíval v Hostinném, že to tam zná, a že je třeba, aby tam kněz reprezentoval současnou dobu. Pak mluvil pan kapitulní, pak krajský církevní tajemník znovu mi vyčetl moji provokaci a na mé protestování o nevině jen řekl: "Mlčte, my máme pravdu!" Ale že mám polehčující okolnost, že jsem se v osmašedesátém politicky neangažoval, že to se mnou zkusí, že mě na rok vezmou. Kapitulní smlouval aspoň na dva roky. "Ne jen na rok, pak uvidíme". Tak jsem se do Hostinného dostal a zůstal jsem tam šest roků. Pak pan kapitulní rozhodl, ne už na státní nátlak, že půjdu do Paky. Pan děkan chtěl do důchodu, no a já souhlasil, je to z Paky do Studence také blízko. A jsem tady taky už osmnáct roků. A asi to snad bude moje poslední místo, jakési místo pracovního důchodu.

Tak jsem na tom jako papež, jsme stejně staří, taky po mně stříleli, jsem na tom však líp zdravotně. Svatý otec je po tělesné stránce zchátralý, ale duševně je na tom dobře, stále mu to myslí, to jsem viděl, když jsem byl na svatořečení Anežky České v Římě.

No tak to je asi celá ta moje historie. Byl jsem součástí akce, která měla rozdělit kněze od věřících a kněze od biskupů. Snad, že chodilo hodně lidí do kostela, tak chtěli i ve Štěpanicích omezit vliv církve, nevím. Vím jen, že jsem nikomu neublížil, a že to byla životní zkušenost, potkání se se zlem. Kdo byl málo vstřícný režimu, tak byl překládán, ti horší byli umístěni v koncentračních klášterech, a v jejich očích ti nejhorší byli přímo zavřeni, ba i umučeni. Nevíme podle jakého měřítka to brali, zda i místní lidé tomu pomohli, nevím a není to už důležité. Pan biskup po nás chce, abychom své vzpomínky na internaci zapsali, že by se vydal sborník, aby pokolení po nás vědělo, jak to tenkrát bylo. Nevím, kdy se k tomu dostanu. Ale kolega P. Zíbal napsal brožurku " Šéfe znáte Želiv?". Tam je popsané, jak jsme tam žili.

Ale když se vrátím k mému působení u vás, tak vzpomínám, jak jsem jezdil na lyžích vyučovat do škol. Na Benecku, na Rychlově byla expozitura, v Mrklově, samozřejmě v Dolních a Horních Štěpanicích a taky Vítkovice. Jednou, to už bylo k jaru, potřeboval jsem se dostat do Vítkovic. Nahoře na Vrších silný vítr, nálepky na lyžích, raději jsem lyže sundal a šel pěšky. Těšil jsem se, že se z kopce svezu, ale zase se mi rozbilo vázání, lyže ulítla, tak jsem zase musel pěšky, brouzdat se a hledat lyži. Tenkrát jsem se velmi zdržel, takže cestou do Vítkovic jsem už potkával děti, jak šly domů, už se nemohly dočkat. Jednou zas byla taková metelice a vichr, že ani nešlo dýchat, tak jsem se musel vrátit.

Když byl čas, pročítal jsem farní kroniku. Je psána švabachem, místy německy, ale když si člověk ty jiné znaky zapamatuje, tak se to dá přečíst. Taky mě tam zaujala stížnost nějakého kaplana, dříve bylo na faře i kaplanské místo, jak se mu tuze ve Štěpanicích nelíbilo, byl na horách prostě nešťastný. Každému se tady nemusí líbit, zvlášť když je někde z nížin. Chyba je, že kronika není psána chronologicky, zasloužila by podrobné studium, jistě by tam byly pro obec zajímavé věci. Třeba si zas farář naříkal, že výrobce limonád Knobloch z Jilemnice, když jezdil pro vodu, dělá u kapličky nepořádek, i když zas poskytl do kapličky vybavení, možná to bylo za to. Také je zajímavé, že za Německa se matriky musely psát dvojjazyčně, ale ve Štěpanicích je psali jenom česky. Ale jsou zase místa, kde se psalo jenom německy a nebylo to nutné. Asi to bylo podle národnosti kněze. Ale dříve to tak nevadilo, než nás a Němce rozeštval proti sobě Hitler, takže to soužití bylo obstojné. Všichni jsme si navzájem museli rozumět, chodilo se "na handl", aby lidé obou národností poznali tu druhou řeč a mohli mezi sebou komunikovat. Teď se to pracně dává dohromady a bude to ještě chvíli trvat, než se zase najdeme, ale Němci jsou na vině, málo platné. Ona ta němčina nebyla ani Němcům srozumitelná. V různých oblastech byla odlišná, někdy se nedorozuměli z různých koutů mezi sebou.""Jak se dodržovaly tenkrát lidové zvyky! Mikuláš, koledy, Jesličkáři, Tři králové? V Horních Štěpanicích teď po čtyři roky chodí, co vyberou dají na opravu kostela, nebo humanitární účely. Letos jsem je vozil a opravdu se vybralo hodně, při těch všech stížnostech lidí na poměry."

"Vzpomínám si snad na tříkrálovou koledu, ostatní nemohu jistě potvrdit. Jak s výtěžkem tenkrát naložili, ani nevím. Ale taky teď chodí Tři králové i v Hradci Králové, studenti, vykoledované dávají na potřebné věci. Je pravda, že dneska lidé naříkají, ale přitom si žijí docela dobře. Krámy jsou pořád plné kupujících lidí, hospody jsou také plné, silnice sotva stačí provozu. Horší je, že zas někde lidem nedají plat, kdoví jestli taky jejich vedoucí jsou bez platu. Tady je nějaká chyba v tom systému zákonů, že se to všechno nechalo bez povšimnutí. Podniky si navzájem neplatí, krachují, to je vše na pováženou."

"Je to pravda, ale základní rozdíl mezi tímto a minulým režimem je prý ušní.

Komunisti moc naslouchali, tihle jsou hluší, obojí je špatné.Ale co to bylo hnutí "Pacem in terris?"""Ze začátku, když komunisti chtěli církev ovládnout, tak hledali kněze, kteří by jim šli na ruku. To byl ten nešťastný ministr zdravotnictví Plojhar a pak Beneš, který se k nim přidal. Hledali povolné kněze a snažili se vytvořit organizaci, z počátku se tomu říkalo "Mírové sdružení katolického duchovenstva". Na schůzích se mluvilo o míru, baštou míru že je Sovětský svaz, že mu musíme být věrni, protože nás chrání atd. Beneš se pak stal vedoucím tohoto sdružení. Režim se právě o toto sdružení opíral, aby mohl říkat před světem, jaká je u nás náboženská svoboda, souhlasí s námi, všechno tu je v pořádku. Stát převzal na sebe platy kněží, slíbil opravy, zabral téměř všechny pozemky. Na opravy pak moc nedával. Nu a ti kněží, kteří opravdu s nimi spolupracovali, kolaborovali, tak ti byli z církve exkomunikováni. Mnoho kněží tam bylo ze strachu, no musí se brát případ od případu. Ale myslím, že jich tam byla asi tak sotva čtvrtina. Potom, když přišel šedesátý osmý rok, tak to samozřejmě skončilo, když pak přišla nová vlna tlaku, tak se to samozřejmě obnovilo a dal se tomu název papežské encykliky. To je papežský dokument o míru a podmínkách míru a první slova jsou Pacem in terris t.j. Mír na zemi. Pak to bylo trochu volnější, někteří v tom viděli jakousi odborovou organizaci.

Určitá výhoda byla v tom, že se někteří kněží mohli podívat do ciziny

Domnívám se, že nelze všechny odsoudit, každý měl nějaké důvody ke svému počínání. Myslím, že jsme teď v situaci, v níž bychom měli dát základy nové společnosti. Bude záležet na nás, zda tuhle nesmírnou příležitost využijeme, nebo ji zase promarníme. Základy svobodné společnosti jsou položené, někdy až moc svobodné. Teď jen je nutné začít pracovat na obnově mravnosti. Ta nám chybí a bez ní nám nebudou stačit, a vlastně už nestačí, kapacity věznic. Nelze vše vyřešit jen s pomocí zákonů, je nutná převýchova celé generace, je třeba se opět napojit na staré, zdravé křesťanské kořeny”.

Besedovali jsme o spoustě dalších věcí, například o historii Exnerů ve Studenci, jak mládež nic neví o stěžejních představitelích křesťanství, o historii Bible, o kultuře přinášené v historii církví, o Husovi, který byl významným rektorem pražské univerzity, vyhledávaným kazatelem usilujícím o reformu církve, který se bohužel dostal pro určité naukové odchylky do konfliktu s církví a byl podle tehdejšího světského zákona, pocházejícího od císaře Fridricha II., na hranici upálen, a nad jehož krutou smrtí projevil nedávno veřejnou lítost papež Pavel Jan II.,že současná nízká porodnost není důsledkem režimu, ale dostupností antikoncepce, která za komunistů nebyla, ale také důsledkem pohodlnosti, o rozdílu v přístupu státu k církvi u nás nebo v Polsku, o úpadku zájmu o slovo Boží a na druhé straně se zase stavějí kostely, nebo třeba o bývalém zájmu komunistů o Husa, i když to byl vlastně katolický kněz, jak se celé Benecko za padesát let změnilo, co bude s farností Horní Štěpanice, až pan děkan Erlebach odejde do důchodu, zda bude obec první, která faru koupí, aby nakonec neskončila jako Bílá vila, zda v tom pomůže diecéze, nebo vše necháme osudu?

Rozhovor s člověkem, kterému je láska k bližnímu to nejpřednější, je opravdu jiný, než na jaký jsme běžně zvyklí. Připadáte si, že jste v jiném světě, že to světské je vedlejší, sice potřebné, ale ne nejdůležitější. Na tom jsme se s Jirkou Rychtrem na zpáteční cestě shodli.

Zapsal: starosta

Autorizováno MVDr Miloš Gerstner

 

Poznámka redakce : ve Lhotě máme ještě pamětníky, kteří s panem farářem pracovali v n.p. SPORT. A pan farář Erlebach náhle zemřel počátkem března.

 

 

Vzpomínání na studenecká závodění:

Krakonošův okruh

Severovýchodní Čechy byly v minulosti oblastí, kde se už v počátcích motoristickému sportu dařilo. Mezi závody, které zde vznikly, byl i Krakonošův okruh, rychlostní závod automobilů a motocyklů, který se jezdil v oblasti Novopacka a Jilemnicka ve třicátých letech.

Více jak půl století je dlouhá doba v životě člověka, tím spíše ve sportovním dění a ve vývoji motorových vozidel. Dnes se pousmějeme nad snímky z tehdejší doby, nad provedením závodních strojů, nad výstrojí jezdců a technikou jízdy. Přesto musíme uznat jejich kvality i nadšení.

Duchovním otcem Krakonošova okruhu byl tehdejší hraničářský ředitel J. M. Vlček z Jilemnice, který přišel s nápadem uspořádat automobilovou soutěž spolehlivosti na okruhu pro vozy zn. AERO. Toho se chytili motorističtí nadšenci ze Staré a Nové Paky v čele s A. Vitvarem a PhMr J. Smetanou. A tak 23. července 1933 vyjely na traf soutěže první vozy. První tři ročníky se jely na 34 km dlouhém okruhu vedoucím ze Staré Paky, kde byl start a cíl, do Nové Paky,Vidochova, Horek u St. Paky, Studence, Martinic a přes Jilemnici, Roztoky a Karlov zpět do St. Paky. Soutěž to nebyla lehká, jelo se 10 kol, tedy 340 km. IV. ročník v roce 1936 byl ve vývoji celého závodu předělem. Nejenže byl okruh zkrácen na 22 km, ale závod byl rozšířen o kategorii motocyklů, která celý závod oživila a ještě více zpopularizovala. Trasa zkráceného okruhu ve Studenci odbočovala na obec Žd'ár a Karlov, kde navazovala na původní trasu. Také délka závodu byla zkrácena. Auta jela 7 kol, to je 154 km, a motocykly 5 kol, to je 110 km. I tak to byl na svou dobu dlouhý závod. Krakonošův okruh se zařadil mezi nejvýznamnější motoristické podniky v předválečném Československu. Oblíbili si ho diváci i jezdci, kteří sem rádi jezdili. A scházela se tu tehdy opravdu elita našich jezdců. Z motocyklových závodníků to byli Rosák, Juhan, Lucák, Dusil, Kostlivec, Stanislav, Löfelmann, Simandl a mnoho dalších. Z významných automobilových závodníků zde jezdili Kubiček, Vojtěchovský, ing. Hausmann, Bruno Sojka, Formánek, Uher, Pohl, Hodač a jiní.

Největší zásluhu na pořádání tohoto závodu měl Antonín Vitvar. Nejenže byl hlavním organizátorem, ale i hlavním aktérem na závodní trati. Mimo I. ročník se účastnil všech ostatních jak v kategorii automobilů, tak i motocyklů, a to většinou velmi úspěšně.

Při posledním závodě který se jel 31. července 1938 došlo k smrtelné havárii jezdce Franty Haupta. Byla to jediná vážná nehoda na tomto okruhu. Tuto událost připomíná dodnes památník s deskou na místě nehody v Nové Pace.

Dočasným zánikem naší samostatnosti v roce 1939 zanikl i Krakonošův okruh. Nebyl už nikdy obnoven. Pačtí pořadatelé však pokračovali dál pořádáním různých motoristických podniků v poválečné době, např. autokrosu. Dnes po 55 letech vzpomínáme na ty, kteří se stali průkopníky našeho motoristického sportu v Podkrkonoší.

1939 - 1945

ADOLF BERTHOLD 44* NOSSEK RAlNER 28

BORUFKA FRANZ 67 PRACHATSCHEK FRANZ 130

BORUFKA ERWIN 96 REINISCH ERNI 201

BORUFKA LUDWIG 77* SCHARF POLDI 62

BRÄTH HUGO 66 SCHORM ALFRED 119

BRÄTH WALTER 66 SCHORM FRANZ 5 7

ETTEL WALTER 113 SCHORM FRANZ 89

FEJKL FRANZ 17* SCHORM FRANZ 150

FLEGEL RUDI 163 SCHORM FRANZ 132

FLÖGEL JOSEF 141 SCHORM FRANZ 116

FREIWALD FRANZ 166 SCHORM FRIEDEL 13

GERNT FRANZ 20 SCHORM JOHANN 81

HAMATSCEK ERNST 107 SCHORM JOHANN 129

HAMATSCEK FRANZ 48 SCHORM LUDWIG 27

HAMATSCEK REINHOLD 32 SCHORM OSWALD 56

HAMATSCEK THEO 10 SCHORM RUDOLF 150

HARTMAN ENGELBERT 9 STEUER JOSEF 180*

HARTMAN RUDI 9 STRANSKY HUGO 205

HARTMAN WERNER 9 TAUCHMANN FRANZ 90*

HAWEL JOSEF 73 TAUCHMANN JOSEF 157

HONSU JULIUS 190 TAUCHMANN LllDWIG 127

HORAK JOSEF 78 ULLMANN JOSEF 139*

]IRSCHITSCHKA LEO 31 ULLWER JOSEF 138

JIRSCHlTSCHKA WERNER 214 ULLWER PHlLIP 155

KALENSKI ]OSEF 82* ULLWER REINHOLD 169

KLIMENTA ALBERT 7 ULLWER RICHARD 169

KLIMENTA FRANZ 7 ULLWER RUDI 124

LEEDER KARL 45 Wanzel EduaRD 147

LORENZ ALFRED 87* WOTOTSCHEK BERTHOLD 177

LORENZ RUDI 132

1945

ERBAN RUDOLF 68 HAMATSCHEK JOHANN 106

HONSU ENGELBERT 212 KLIMENTA MAGDI 122

MÜLLER RUDOLF 195 SCHARF ALBINE 62

SCHORM JOHANN 158 SCHORM WENDELIN 101

SCHORM JOSEF 200 SCHWANDA GUSTAV 170 *

STEUER JOSEF 85 ULWER FRANZ 199

UNBEKANTER SOLDAT

Odpočívejte v pokoji

Ruhet in Frieden

* označení těch , kdo zde ještě stále mají přímé příbuzné.

Slavnost smíření v Zálesní Lhotě

V letošním roce uplynulo 55 let od konce 2. světové války a od odsunu německého obyvatelstva z českých zemí. Také Zálesní Lhota byla, jako jediná z obcí současného okresu Semily, téměř kompletně vysídlena. Zůstalo zde pouze několik rodin smíšených a rodiny Čechů, které zde žily i po celou válku a mnoho generací před ní. Jako v mnoha podobných obcích v pohraničí, rozhodli jsme se i my umístit na pomník padlých z 1. sv. války desku se jmény padlých z 2. sv. války a těch, kteří nepřežili excesy jara a léta roku 1945, kterou si nechají vyrobit ve Vrchlabí u firmy Lukeš bývalí obyvatelé obce. Jak bude deska vypadat vidíte na této stránce. Mnohé ze jmen, která se na ní nacházejí , patří příbuzným lidí, kteří dosud ve Lhotě nebo ve Studenci žijí. V sobotu 23. září v 10.00 bude v kostele Slavnost smíření, na kterou někteří z těch mladších a zdravějších rodáků jistě přijedou. Mši sv. slíbil odsloužit hrálovéhradecký sídelní biskup, monsignor Dominik Duka. S projevem vystoupí některý z našich ústavních činitelů.

Spolu s umístěním desky bude opraven celý pomník, který byl v roce 1945 povalen a potom v roce 1968 znovu postaven a bude upraveno jeho okolí – parčík a trávníky, čímž bude zkulturněn střed obce, kde byla doposud jen džungle a nepořádek.

 

Náš rozhovor

K 1.11.1993 vznikla ve Studenci Charitní ošetřovatelská služba (CHOS). Jedná se o nestátní zdravotnické zařízení, jehož službu a péči hradí jednotlivé zdravotní pojišťovny. Postupem času sem tato organizace zapadla a mám za to, že její činnost není o nic měně důležitá. Proč ? Posuďte sami. Přinášíme totiž rozhovor s vrchní sestrou CHOS Studenec, paní Hedvikou Jiranovou.

Pracujete jako zdravotní sestra, ale vaše práce je v mnoha ohledech odlišná. Mohla byste, prosím, přiblížit svou činnost a tím i činnost celé ošetřovatelské služby ?

Činnost CHOS spočívá v těchto formách: Formou domácí péče (tj. přímo v domácnostech pacientů) ošetřujeme osoby staré, nepohyblivé, invalidní, zkrátka všechny, kteří nejsou plně soběstační. Těmto lidem se poskytují služby ze zdravotnické oblasti – odborné úkony jako například aplikace injekcí, převazy bércových vředů a dekubitů, odběry krve apod.

Zdravotní sestry, které tuto péči poskytují na profesionální úrovni, se rovněž starají o morální podporu nemocných a dle přání klienta mohou zprostředkovat i duchovní pomoc. Indikace ošetřovatelské péče v domácnostech se řídí aktuálním stavem klienta a ordinací této péče jeho ošetřujícím (případně odborným) lékařem v Jilemnici a okolních obcích.

Kolik lidí nyní zaměstnává CHOS Studenec ?

V současné době tu pracují 3 zdravotní sestry a několik dobrovolníků.

Máte přehled, kolik lidí teď navštěvujete ?

Za měsíc navštívíme asi tak kolem 70 pacientů.

Co vás přimělo dát se právě touto cestou ?

Těší mě práce s lidmi a to, že mohu těm, kteří jsou zdravotně handicapováni, pomoci ve svízelných životních situacích.

A co vidíte na své práci jako největší problémy ?

Trápí mě hlavně lidská lhostejnost. Moje práce je také občas velmi časově náročná. Tíží mě přílišné množství administrativní činnosti a také problémy spojené s opravou počítačových programů, které jsou nezbytnou součástí vykazování ošetřovatelské práce.

Přejeme Vám, aby se v blízké budoucnosti objevila řešení Vašich problémů a samozřejmě přejeme i hodně spokojenosti, trpělivosti a úspěchů do všech dalších let.

 

Zprávy Obecního úřadu :

 

!!!! POZOR !!!!!

VZHLEDEM K TOMU, ŽE DO KONCE BŘEZNA NIKDO NEPROJEVIL ZÁJEM O PŮJČKU Z FONDU ROZVOJE BYDLENÍ, BUDE VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ ODLOŽENO DO 30.6.2000. Potřebné formuláře jsou k dispozici u paní Marcely Šírové na OÚ.

 

Sčítání lidu v únoru 2001 :

V únoru příštího roku proběhne celostátní sčítání lidu , domů a bytů. Statistický úřad začíná tuto velikou, komplikovanou a náročnou akci připravovat s předstihem. Mnoho povinností v této akci bude mít i obecní úřad. Tím nejdůležitějším předpokladem je dostatek kvalitních sčítacích komisařů a revizorů. Počítáme jak se schopnými důchodci, tak i s vysokoškoláky nebo středoškoláky, nebo nezaměstnanými, kteří si potřebují přivydělat. Kolik bude činit odměna, to zatím nevíme.

Zájemci se do konce června t.r. mohou přihlásit u paní Marcely Šírové na OÚ.

 

INFORMACE PRO BUDOUCÍ STAVEBNÍKY

Kdo hodlá v budoucích 3 letech v obci stavět dům, nebo cokoliv jiného, třeba i na vlastním pozemku, měl by se do konce října tohoto roku na obecním úřadě informovat, leží-li jeho pozemek v zastavěné části obce. Protože 30.10. t.r. uzavíráme na 3 roky územní plán. Pokud by potom někdo požadoval jeho změnu, uhradí sám veškeré ( a to nemalé ) náklady na provedení změny.

OZNÁMENÍ O CHYSTANÉ ZMĚNĚ CENY VODNÉHO

VZHLEDEM K NÁRŮSTU NÁKLADŮ NA OPRAVY VODOVODNÍCH ŘADŮ V OBOU ČÁSTECH OBCE, NAVRHUJE OBECNÍ ZASTUPITELSTVO NA ZÁKLADĚ PROPOČTU NÁKLADŮ DLE STANOVENÉHO VZORCE CENU VODNÉHO PRO ROK 2000 VE VÝŠI 15,-Kč / m3.

Kalkulace ceny bude nově provedena každý následující rok. Pokud se podaří snížit počet oprav a ztrát , může být cena i snížena.

Náhradní výsadby za pokácené stromy, rostoucí mimo les :

Obec, která v přenesené působnosti referátu životního prostředí OkÚ povoluje kácení dřevin, rostoucích mimo les , ukládá většině žadatelů náhradní výsadbu stromů a následnou péči o ně. Nejde o stromy ovocné !!!

Pracovníci OkÚ, kteří kontrolovali povolování kácení stromů, nám vytkli, že dostatečně nekontrolujeme plnění tohoto ustanovení. Rozhodli jsme se proto provést v prázdninových měsících kontrolu náhradních výsadeb. Máte tedy ještě čas si tuto svoji povinnost splnit. Sankce ( finanční ) , které za nedodržení této povinnosti hrozí jsou citelné. Pokud jste tuto svoji povinnost nesplnili, máte ještě možnost.

Město Semily

Stromy roku 2000

Semilská výzva

Mnohé z nich stojí osamoceny v krajině a jsou tichými svědky minulosti, svědkv mnohdy pohnutých osudů země, místa, lidí. Jsou připomínkou významných, a jindy zcela intimních událostí.

V poklidu venkovských sídel i v ruchu měst či metropolí jsou němými svědky našeho počínání, aniž bychom dnes mohli s určitostí stanovit jejich stáří.

Právě nám, kterým bylo dáno prožít rok s magickou číslovkou 2000, se naskýtá možnost vysadit stromy, o jejichž stáří nebude pochybnosti. Stanou se trvalou vzpomínkou na zlom tisíciletí, a vhodně označeny či zadokumentovány v kronikách, výrazem našeho zeleného poselství budoucím generacím.

Věříme ve společnou vůli adresátů této výzvy, věříme ve šťastnou volbu míst, volbu druhu, věříme ve volbu po symboly roku 2000.

Věříme též, že vyhovíte naší žádosti a zašlete nám zprávu, popř. dokumentaci (foto) o Vámi vysazených stromech, která se stane součástí naší databanky.

Ing. František Mojžíš starosta města

Vydalo Město Semily k Mezinárodnímu dni země 22. dubna 2000

Spojení: Vladimír Kubík

Městský úřad Semily

Husova 82 513 Ol Semily

Ing. Jiří Lukeš Městské informační středisko ~

Riegrovo náměstí 68, 513 01 Semily

Tel.: 0431/ 621 341-3 Tel.: 0431/ 624 721 Fax: 0431/ 622 341 Fax: 0431/ 624 721

e-mail: musm@mikroservis.cz e-mail: info@semily.cz

 

Pravidla pro zajištění přístupu k informacím

Rada Obce Studenec vydává v souladu s § 45 písm. p) zákona č.367/1990 Sb. o obcích v platném znění jako vnitřní předpis Obce Studenec(dále jen "obec") jako povinného subjektu ve smyslu § 2 odst. 1) zákona č. 106/99 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen "zákon") tato Pravidla pro zajištění přístupu k informacím (dále jen "pravidla"):

1. Úvod

Tato pravidla upravují organizační a procedurální otázky pro realizaci zákona. Jejich cílem není duplicitní citace vybraných u stanovení zákona, ale sjednocení postupu orgánů obce a zaměstnanců obce při jejich aplikaci.

2. Zveřejnění základních informací

Zveřejnění základních informací o v rozsahu § 5 odst.. (1) zákona je zajištěno formou vyvěšení na úřední desce. Kopii těchto informací lze za úplatu ve smyslu bodu 7 těchto pravidel obdržet i na Obecním úřadě.

3. Rozsah zveřejněných informací

V zásadě by měly být zveřejňovány všechny žádané informace, na které se nevztahuje ochrana údajů (bod 4 pravidel). V pochybnostech je konzultantem pro zaměstnance obce starosta.

4. Ochrana údajů

Zveřejňování a poskytování některých údajů může být vyloučeno, případně omezeno. Děje se tak jen za dodržení podmínek stanovených zákonem. Vedle dále uvedené ochrany dat se ochrana obecně vztahuje na údaje získané ve správním řízení (zákon č. 71/1967 S b. o správním řízení) a v řízení ve věcech správy daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků v platném znění). Výjimkou je postup správního orgánu podle § 21 odst. 3 .zákona č. 71/1967 Sb.

4. 1.Ochrana osobních údajů

Osobní údaje, které se nezveřejňují, ani neposkytují, jsou zejména osobní data fyzických osob vedená dle zákona č. 256/1992 Sb . o ochraně osobních údajů v informačních systémech v platném znění, informace vypovídající o soukromí občanů dle § 8 zákona a další údaje, které by mohly narušit právo na ochranu osobnosti, přičemž není podstatné, zda se jedná o údaje sdělené žadatele m, jinou osobou nebo získané v rámci správního řízení.

4.2. Ochrana obchodního tajemství

Údaje sdělené uchazeči o veřejné zakázky při podávání nabídek rámci všech způsobů zadávání dle zákona č. 199/1994 Sb. v platném znění jsou považovány za obchodní tajemství pouze v tom případě, že je za obchodní tajemství uchazeči v nabídkách výslovně označí.

4.3. Ochrana údajů o majetkových poměrech

Nezveřejňují se údaje uvedené žadateli o přidělení bytu, žadateli o poskytnutí půjčky z fondu rozvoje bydlení ani jiné údaje o majetkových poměrech podobného charakteru.

5. Povinnosti a postup při vyřizování žádostí o poskytnutí informací

Žádosti vyřizují příslušné orgány obce a její zaměstnanci v rámci své působnosti

5.1. Ústně podané žádosti :Ústně podané žádosti se vyřizují pokud možno bezodkladně. Tyto žádosti nejsou evidovány.

5.2. Písemně podané žádosti : Písemně podané žádosti (tj. osobně, poštou nebo faxem) jsou v souladu s § 14 zákona evidovány u starosty. Pokud pracovnice úřadu nevyřídí žádost sama, postoupí ji starostovi, nebo místostarostovi obce. Vyřízení žádosti je možné těmito způsoby:

a) poskytnutím informace - písemnou odpovědí nebo nahlédnutím do spisu (o tom učiní zaměstnanec záznam),

b) odložením žádosti - je-li žádost neúplná nebo ji žadatel přes výzvu nedoplnil (o tom vyhotoví zaměstnanec protokol),

c) odmítnutím žádosti - pokud se žádosti nevyhoví nebo se jí vyhoví pouze z části (pouze formou rozhodnutí s náležitostmi dle § 15 odst. 2 zákona, které vydá starosta). Je-li proti rozhodnutí podáno ve smyslu § 16 zákona odvolání rozhoduje o něm v samostatné působnosti rada obce, v přenesené působnosti příslušný referát Okresního úřadu v Semilech.

Lhůta pro odpovědi na písemně podané žádosti je ze zákona v roce 2000 30 dnů, v roce 2001 22 dny a od roku 2002 15 dnů od data kdy je žádost podána.

6. Odkázání na zveřejněnou informaci

Žádost o poskytnutí informace lze vyřídit ve smyslu § 6 zákona odkázáním na zveřejněnou informaci (na úřední desce OÚ , ve Zpravodaji apod.) nejpozději však do sedmi dnů ode dne podání žádosti.

7. Sazebník úhrad

Pro poskytování informací se stanovuje tento sazebník úhrad:

a) Materiálové náklady: Za každý list pořizované fotokopie formátu A4 2,- Kč,formátu A3 4,- Kč.b) Doručovací náklady: Hodnota poštovného dle platného ceníku.

c) Mzdové náklady: V případě pořizování fotokopií žádné, jinak za prvních započatých 15 minut práce zaměstnance spojené s vyhledáním a vyhotovením informace 30,- Kč, dále pak 40,- Kč za každých dalších započatých 15 minut práce.

Překročí-li kalkulovaná výše úhrady částku 100,-Kč, je její výše před poskytnutím informace sdělena žadateli a informace je poskytnuta pouze s jeho výslovným souhlasem s výší úhrady.

Úhradu za poskytnutí informace provede žadatel na obecním úřadě v hotovosti .

Žádaná informace se vždy poskytne až po uhrazení požadovaného poplatku.

Tento sazebník se nevztahuje na poskytování těch informací členům obecního zastupitelstva, které jsou jim poskytovány v rozsahu daném § 34, písm. c) zákona č. 367/90 Sb. o obcích v platném znění.Tento sazebník se nevztahuje ani na informace poskytované v souladu se zákonem č. 368/92 Sb. o správních poplatcích v platném znění.

8. Zpracování výroční zprávy

Zpracování výroční zprávy o činnosti v oblasti poskytování informací za uplynulý kalendářní rok v rozsahu dle § 18 zákona zpracuje na základě údajů z evidence starosta tak, aby mohla být zveřejněna v zákonné lhůtě, tj. do l. března běžného roku.

9. Přístup k nejdůležitějším předpisům

Přístup k nejdůležitějším předpisům podle nichž obec jedná a rozhoduje je umožněn na obecním úřadě.Jedná se o předpisy zveřejněné dle bodu 2 těchto pravidel a o obecně závazné vyhlášky.

10. Závěrečná ustanovení

Koordinaci postupu dle pravidel zajišťuje starosta. Při řešení otázek neupravených těmito pravidly se postupuje dle zákona a obecně platných předpisů.

Tato pravidla byla schválena na jednání rady Obce Studenec 23.2. 2000 a nabývají účinnosti dnem 24.2. 2000.František Tauchman Irena Benešovázástupce starostky starostka obce

 

 

Z Á P I S

z veřejného jednání OZ Obce Studenec ze dne 27. 3. 2000, které se konalo ve velké zasedací místnosti OÚ Studenec. Zasedání začalo v 17,30 a skončilo ve 20,15 hod. Bylo

přítomno 15 členů OZ a 16 občanů.

PROGRAM:

  1. Volba řídícího jednání, návrhové komise, ověřovatelů a zapisovatele.
  2. Kontrola usnesení z minulého jednání, schválení programu.
  3. Výsledek hospodaření obce za rok 1999 a jeho převod na účet 933.
  4. Protokol o vyřazení hmotného majetku obce.
  5. Návrh rozpočtu na rok 2000.
  6. Prodej obecních pozemků.
  7. Schválení pasportizace cest.
  8. Způsob přidělování stavebních parcel na Nouzově.
  9. Výkup akcií České spořitelny.
  10. Půjčky pro pracovníky s nevyplacenými mzdami.
  11. Schválení zadání změn územního plánu.
  12. Nabídka pozemků.
  13. Diskuse.
  14. Usnesení.

K bodu l. – Jednání zahájila starostka obce, byl zvolen řídící jednání: ing. Jiran, návrhová

komise ve složení: ing. Boura, M. Nyklíčková, J. Krůfa, dále ověřovatelé zápisu:

F. Horáček, V. Beneš a zapisovatelka: L. Mečířová – schváleno jednohlasně.

K bodu 2. – Všechny úkoly z minulého jednání byly splněny. OZ odsouhlasilo všemi

hlasy program zasedání.

K bodu 3. – OZ schválilo výsledek hospodaření obce za rok 1999 přebytek Kč 359.184,48,

což je rozdíl mezi příjmy a výdaji roku 1999, a jeho převod na účet 933 –

14 hlasů pro, l se zdržel..

K bodu 4. – Ke konci roku 1999 byly provedeny fyzické inventury ve všech zařízeních

Obce Studenec – OZ odsouhlasilo souhrnný protokol o vyřazení nepotřebného a

opotřebeného majetku k 31. 12. 1999 – schváleno jednohlasně.

K bodu 5. - Návrh rozpočtu obce Studenec na rok 2000 – starostka podala vysvětlení k někte-

rým položkám a odpověděla na dotazy členů OZ, neboť všichni měli rozpočet

k prostudování předem. K návrhu rozpočtu nebylo připomínek a byl schválen

všemi hlasy tak, jak byl předložen.

K bodu 6. - Byly schváleny prodeje těchto pozemků:

    • ppč. 284/1 ve výměře 316 m2 k. ú. Studenec(louka mezi silnicí a potokem

před Plecháčovými) panu J. Kuříkovi za cenu Kč 10,-/m2 – odsouhlaseno

11 hlasy, 4 členové OZ se zdrželi hlasování

    • ppč. 226 ve výměře 812 m2 (louka) k. ú. Zálesní Lhota za cenu Kč 10,-/m2

panu I. Richtrovi a znění smlouvy o smlouvě budoucí –odsouhlaseno 14 hla-

sy, l se zdržel

    • ppč. 125/1 ve výměře 1000 m2 (louka) k. ú. Zálesní Lhota (nad cestou ke

Sládkovým) na stavbu rod. domku za cenu Kč 35,-/m2 panu Procházkovi –

schváleno jednohlasně

    • ppč. 335, 334, 333 a 331 v celkové výměře 986 m2 – louka (částečně

vymletá potokem) k. ú. Zálesní Lhota panu V. Mečířovi za Kč 5,-/m2

- schváleno 14 hlasy, l se zdržel.

K bodu 7. – Byl zpracován pasport cest – přihlédli jsme k připomínkám občanů, kteří se

na mapy přišli podívat – schváleno jednohlasně.

K bodu 8. – Zpracovává se zastavovací plán pro výstavbu rodinných domků na Nouzově.

Je třeba rozhodnout, jakým způsobem se budou jednotlivé parcely přidělovat.

Rada navrhuje prozatím sepsat pořadník zájemců – schváleno všemi hlasy.

K bodu 9. – Starostka informovala OZ o nabídce několika statutárních měst vytvořit sdružení

k hromadnému odprodeji akcií České spořitelny. OZ ji zmocnilo vystavit

smlouvu o sdružení a jednat o nabídce – schváleno jednohlasně.

K bodu 10.- OZ odsouhlasilo všemi hlasy poskytnutí půjček z prostředků obce zaměstnancům

těch firem, které několik měsíců nevyplácely výplaty. Jedná se o 3 občany –

celková částka Kč 30 tis.

K bodu 11.- OZ jednohlasně schválilo zadání změny č. 4 ÚPSÚ Studenec a zároveň odsouhla-

silo poslední termín k podání žádosti o jeho další změny do 31. 10. 2000. Po

tomto termínu se 3 roky nebude územní plán měnit, pokud někdo bude na změně

trvat, uhradí veškeré náklady.

K bodu 12. –Paní Iva Štefanová s bratrem nabídli obci ke koupi pozemky ke stavbě rodinných

domků- je to louka od Tauchmanových směrem k Ariesu – rada dává tuto nabíd-

ku členům OZ ke zvážení do příštího zasedání.

    • OZ jednohlasně schválilo nákup pozemku pod cestou k ZŠ od Jednoty Orla.

K bodu 13. –Diskuse: p. J. Hák – informoval o připomínkách občanů o snížení hladiny rybní-

ků před jarem, což by podle nich mělo pomoci při velké vodě , ale podle jeho

vysvětlení by to vylití potoka ze břehů nezabránilo.

    • P. Z. Tauchman žádal o upřesnění některých termínů v pasportu cest a dále

se ptal, kdy OZ odsouhlasilo kácení jasanů kolem silnice – odpověď starostky-

o této záležitosti nerozhoduje OZ - OÚ je v tomto případě pověřen OkÚ Semily

referátem živ. prostředí k vydání rozhodnutí a kácení se projednává v radě obce.

    • Pan P. Vancl – za jejich garáží je mostek, který už není bezpečný – OZ na-

vrhuje, aby jej vlastními silami odstranil.

-Ing. Jiran – informoval o úpravě ceny vody – původně stanovených Kč 10,-/m2

je málo , neodpovídá vynaloženým nákladům na vodovod, museli jsme sestavit

novou kalkulaci podle stanoveného vzorce. Pro rok 2000 se bude tato cena měnit

na Kč 15,-/m2.

    • Zástupce starosty p. Tauchman informoval o připravované opravě cesty na

Kubikovsku. Vzhledem k tomu, že někteří z majitelů pozemků nesouhlasí

s prodejem parcel pod cestou, padá plánovaná varianta a bude se jednat o další.

    • Dotaz p. Žantovského – jestli je pravda, že obec nepovolila stavbu dalšího

převaděče pro Radiomobil – odpověď starostky – stavbu další věže jsme

nepovolili a firma se rozhodla oslovit Texlen, aby mohli umístit antény na starý

tovární komín.

K bodu 14.- Usnesení – přiloženo na zvláštním listě – schváleno všemi 15 hlasy.

 

 

 

 

 

Starostka: I. Benešová Ověřovatelé zápisu:

Zástupce: F. Tauchman František Horáček

Zapsala: L. Mečířová Václav Beneš

 

 

 

 

Studenec 31. 3. 2000

USNESENÍ č. 9/2000

Ze zasedání Obecního zastupitelstva Obce Studenec, konaného dne 27.3.2000 v 17.30

na obecním úřadě ve Studenci

Obecní zastupitelstvo schvaluje :

  • Výsledek hospodaření obce za rok 1999 a jeho převod na účet č. 933
  • Vyřazení a odprodej majetku po inventurách dle přiloženého seznamu
  • Návrh rozpočtu obce na rok 2000
  • Smlouvu o smlouvě budoucí o prodeji pozemku pro pana Ivo Richtra ze Zálesní Lhoty
  • Prodeje obecních pozemků :
  • Ppč. 226 v k.ú. Zálesní Lhota panu Ivo Richtrovi za 10,-Kč/m2
  • Část ve výměře 1000m2 ppč 125/1 v k.ú. Zálesní Lhota panu Karlu Procházkovi
  • Ppč. :335,334,333,332 a 331 v k.ú. Zálesní Lhota Vítu Mečířovi ml. Za 5,-Kč/m2
  • Ppč. 284/1 v k.ú. Studenec u Horek panu Jiřímu Kuříkovi za 10,-Kč/m2
  • Pasportizaci obecních cest
  • Poskytnutí 3 desetitisícových půjček pro pracovníky s nevyplacenými mzdami z prostředků obce
  • Zadání změny č. 4 ÚPSÚ a termín podání dalších změn do 30.10.2000.
  • Další změny , mimo veřejně prospěšné akce minimálně po další 3 roky neprovádět. A pokud ano, tak s plnou úhradou nákladů z prostředků žadatele.
  • Nákup pozemku ppč. 1738/51 v k.ú. Studenec pod cestou ke škole od Jednoty Čs. Orla.

 

Obecní zastupitelstvo pověřuje :

  • Radu jednat o prodeji akcií ČS v rámci společnosti statutárních měst a starostku k podepsání smlouvy o vstupu do sdružení .
  • Starostku oznámit ve Zpravodaji připravovanou změnu ceny vodného pro rok 2000 na jednotnou cenu 15,-Kč/m3

 

Obecní zastupitelstvo vyslechlo :

  • Informaci o stavu příprav investičních akcí na tento rok
  • O stavu příprav převodu pozemku z PF ČR – Nouzov

František Tauchman Irena Benešovázástupce starostky starostka obce

Rozpočet Obce Studenec na rok 2000

Příjmy

skutečnost 99

rozpočet 2000

z toho investice

Daň z příjmu FO ze závislé činnosti

1914

1900

daň z příjmu FO z podnikání

2864

2500

Daň z příjmu právnických osob

2261

2042,2

Daň z příjmu - obec

133

200

Poplatky

92

92

Daň z nemovitosti

636

600

Příjmy z prodeje akcií

4544

800

Neinv. Dotace na školy

283

133

Dotace OkÚ

394

394,6

Poskyt. služby, výroba , dřevo

503

200

voda

692

700

Kanalizace 11 20

Mateřské školy

42

42

Školní jídelny

154

150

Družina

10

10

Pronájmy : škola Zál.Lhota

4

4

ZS

93

90

Byty

243

200

Hřbitovy

2

5

Zasklívací služba

128

100

Prodeje pozemků

89

50

známky na popelnice

125

120

Pečovatelská služba

68

60

Činnost místní správy

37

30

Prodej inv. majetku-počítač, auto-1.spl.

40

50

Úroky

311

250

Využití finančních rezerv

0

569,2

C e l k e m :

15673

11312

Výdaje

z toho investice

Lesy

118

116

Komunikace

401

2505

2000

Dopravní obslužnost

168

186

Vodovod

1161

1087

320

ČOV+ kanalizace

495

40

Mat. školy

439,6

420

Základní škola

3480

1618

400

Neinv. náklady ZŠ

14

14

Šk. Jídelny MtŠ

236

212

Knihovny

18

36

Býv. škola Z.L.

20

50

střecha+oblož.

Záležitosti kultury,církví

51

330

přísp. na fasádu kost.

Památky

28

176

Těl. činnost

180

203

Volný čas - děti a mládež

8

15

Byty

76

68

Zdravotní středisko

19

19

Hřbitovy

14

62

Veřejné osvětlení

443

385

Zasklívací služba

142

133

Komunální služby ,územní rozvoj,GP

54

442

nákup pozemků

Ekologické dotace

126

180

Odvoz komunálního odpadu

293

330

Veřejná zeleň

19

80

Sociální dávky

36

70

Pečovatelská služba

79

75

Požární ochrana

218

198

Mzdy a odvody - zastup. orgány

664

675

Správa obce

1489

1329

Propagace + turismus

208

Mezinárodní spolupráce

26

30

Dotace nezisk. organizacím

25

20

Výdaje celkem

10540,6

11312

Mimorozpočtové prostředky :

Fond rozvoje bydlení :

poskytnuté půjčky:

1120000

splaceno k 29.2

64735,17

zůstatek na účtu :

64142,1

V případě zájmu o půjčky v tomto roce bude fond doplněn o prostředky z prodeje majetku

 

Poznámka redakce :

Publikace o našich vesnicích je téměř dopsána a připravuje se její vydání tak, aby byla k dostání před vánoci t.r., jako památka na rok 2000. Bude mimo historie obou obcí obsahovat i rozsáhlou kapitolu o přírodě, floře a fauně, která se na katastrech našich obcí nachází. A kterou zpracoval pan Václav Stránský ze Studence.Bohužel, text o historii bude končit rokem 1948. Náhlá smrt pana PhDr Josefa Jecha nás zaskočila a není v našich silách dopsat zbytek. To bude už na našich následovnících, aby zhodnotili éru reálného socialismu a léta po- listopadová.

Zpráva o stavu veřejného pořádku v obci Studenec a Zálesní Lhota za rok 1999.

Podle § 3 Nařízení vlády České republiky ze dne 10.6.1992 podávám informaci o stavu veřejného pořádku v obcích Studenec a Zálesní Lhota, okr. Semily za období od 1.1.1999 do 31.12.1999.

V tomto období došlo na území obcí ke spáchání celkem 13 trestných činů. Jednalo se převážně o majetkovou trestnou činnost - vloupání do rekr. objektů; odcizení jízdních kol, vloupání do prodejny potravin, odcizení sošek ze hřbitova. Z tohoto bylo objasněno 6 trestných činů.

Dále v obcích Studenec a Z'álesní Lhota došlo ke spáchání

12 přestupků, kdy se jednalo o 9 přestupků majetkového charakteru a 3 přestupky proti občanskému soužití. Místně příslušné Obvodní oddělení PČR v Jilemnici zde řešilo 11 dopravních nehod.

Vzhledem k tomu, že obecní policie nebyla zřízena, nelze její spolupráci hodnotit.

Je třeba i nadále na zdejší oddělení Policie ČR s předstihem podávat písemné informace o pořádání tanečních zábav, kulturních podniků a dalších akcí konaných v teritoriu obcí, po nebo při kterých často dochází k narušení veřejného pořádku.

Uvedená informace je podána jako stručný přehled o stavu veřejného pořádku na území obcí Studenec a Zálesní Lhota.

Vedoucí OOP ČR Jilemnice

kpt . Jaroslav Brož

 

Zprávy Základní školy Studenec

Obdobně jako proběhla v loňském školním roce na středních školách srovnávací sonda Maturant 99, proběhly koncem března 2000 na základních školách srovnávací testy Scio pro žáky 5. a 9.ročníku. Cílem těchto testů bylo posouzení úrovně vědomostí jednotlivých výstupních tříd a stanovení úspěšnosti jednotlivých žáků i škol. Žáci 5.ročníku absolvovali písemné testy z českého jazyka, matematiky a obecných studijních předpokladů, žáci 9.ročníku prošli náročnější zkouškou z českého a cizího jazyka, matematiky, fyziky, chemie, přírodopisu a obecných studijních předpokladů.

Vyhodnocení testů prováděla společnost Scio a podrobné několikastránkové rozbory byly do týdne zaslány zpět na jednotlivé školy. Výsledky našich žáků jsou ve srovnání s celorepublikovým průměrem potěšující:

5.ročník Průměr ČR Průměr ZŠ Studenec

ČJ 58 % 64 %

M 61 % 67 %

OSP 68 % 69 %

9.ročník

AJ 51 % 53 %

ČJ 68 % 84 %

Fy 56 % 83 %

Ch 57 % 70 %

M 58 % 69 %

NJ 57 % 60 %

Př 63 % 65 %

OSP 72 % 82 %

Žáci naší školy se rovněž zúčastnili řady olympiád, v nichž si nejlépe vedl Lukáš Jiran, který zvítězil v okresní olympiádě z českého jazyka a reprezentoval semilský okres v krajském kole. Další úspěch zaznamenal Tomáš Pánek, který získal 4.místo v olympiádě ze zeměpisu.

V půdním ateliéru byla otevřena velmi zdařilá výstava výtvarných prací a drobných uměleckých děl žáků školy, členů výtvarných kroužků (pod vedením PaedDr.Miloslavy Jindrové, Mgr.Ivy Exnerové a Libuše Spanilé). Výstava měla velký ohlas a rozhodně potvrdila, že nejen počítači a technikou žije tento svět.

Pozvánka

Zveme všechny pamětníky a milovníky našeho kraje na komponovaný pořad Bejvávalo, se kterým vystoupí soubory ze Špindlerova Mlýna 5.5.2000 v sále restaurace u Višňáků od 16.00.