Po delší přestávce přichází další číslo Studeneckého zpravodaje. Ať ho již někteří čtenáři nazývají Kostelními novinami či Studeneckým sportem, je to jen nepravidelný občasník, který by měl být tvořen členy spolků a lidmi, kteří mají zájem představit sami sebe, svou činnost, informovat občany a veřejnost o dění v našich obcích. V převažující míře většina občanů nemá zájem, případně většina spolků nevyvíjí prakticky žádnou činnost. Nechci-li k něčemu přispět, sypu si pak do vlastního hnízda kritikou toho, co mohu sám zlepšit. Ale tak je to se vším, s veřejným míněním, kulturou, sportem a koneckonců i státní správou a místní samosprávou.

PaedDr.Petr Junek

Evropská unie je ekonomicko-politickým společenstvím 15 suverénních, demokratických a vzájemně spolupracujících států, které k integraci přistoupily dobrovolně. Členství v tomto uskupení představuje přitom výhody pro všechny zúčastněné země.

Historie

Ze snahy vyhnout se dalšímu ničivému konfliktu, jakým byla druhá světová válka, vzniká ve světě v poválečném období řada mezinárodních organizací (NATO, Rada Evropy, OECD…). Myšlenky politického sjednocování Evropy, které by mohlo dalším válkám zabránit, však stále zůstávají pouze v teoretické rovině.

Francouzský ministr zahraničí Robert Schuman (inspirován Jeanem Monnetem) udělal roku 1950 první krok k budoucí integraci, když navrhl vytvoření společného trhu uhlí a oceli – tedy tradičních strategických surovin. Tento trh by podléhal nadnárodní správě a odpadla by tak nezdravá rivalita hospodářsky silných států. 18. dubna 1951 tak podpisem Pařížské smlouvy vzniká Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), do kterého vstupují Francie, SRN, Itálie, Nizozemí, Belgie a Lucembursko.

Volný pohyb uhlí a oceli a společné řízení obchodu s nimi se natolik osvědčily, že roku 1957 přistoupila šestice států k prohloubení spolupráce a rozšířila režim platný pro uhlí a ocel na všechno zboží včetně zemědělské produkce. 25. března 1957 vzniká podpisem Římských smluv Evropské hospodářské společenství (EHS). Vzniká tak společný trh založení na celní unii ( do praxe uvedena roku 1968) a volném pohybu zboží, služeb, kapitálu a osob. Toto vnitřní odstranění bariér je kompenzováno ochrannými opatřeními vůči třetím státům.

(Souběžně s EHS vzniklo i společenství pro atomovou energii Euroatom, které stejně jako ESUO stále oficiálně existuje, ale jejich význam je ve srovnání s nástupnickým EHS mizivý.)

Od roku 1967 se začalo pro EHS, ESUO a Euroatom používat souhrnné označení Evropské společenství (ES).

První rozšíření ES se uskutečnilo roku 1973, kdy došlo k připojení Dánska, Irska a po nesmírně komplikovaných vstupních rozhovorech i Spojeného království. (Občané Norska rozhodli tohoto roku v referendu záporně.)

Vstup Velké Británie se stal podnětem pro sérii vyjednávání mezi ES a ESVO (Evropské sdružení volného obchodu), s jehož členy stojícími samostatně mimo ES – nyní (rok 2003) se jedná o Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko - byl vytvořen Evropský hospodářský prostor.

Roku 1981 přistupuje ke členství v ES Řecko. V době svého vstupu ani zdaleka nepatří k těm zemím, které by mohly významněji přispívat ke společnému rozvoji. Až po dvaceti letech členství se jeho hospodaření stabilizuje.

Příznivý obrat ve svém vnitřním vývoji zaznamenaly po svém vstupu roku 1986 i Španělsko a Portugalsko, které se na členství připravovaly osm let.

V 70. a začátku 80. let se v návaznosti na světovou finanční a ropnou krizi projevila hospodářská stagnace doprovázená inflací a vzrůstem nezaměstnanosti ve státech ES. Je proto vypracován Jednotný evropský akt (podepsán v únoru 1986), v němž se členské státy zavazují do konce roku 1992 vybudovat jednotný vnitřní trh EHS.

JEA dále zahrnoval:

1) závazek k péči o nové sféry zájmu : ochrana životního prostředí, podpora rozvoje vědy a výzkumu, budování předpokladů pro ekonomickou a sociální integraci
2) udělení rozhodovací pravomoci Evropskému parlamentu
3) právní zakotvení idey evropské politické spolupráce
4) úprava hierarchie vnitřních orgánů společenství tak, aby bylo schopno rychlejšího rozhodování.

Po rozpadu komunistického bloku v letech 1989/1990 dochází k postupnému navázání kontaktů mezi ES a zeměmi střední a východní Evropy. 1. listopadu 1990 vstupuje v platnost smlouva o spolupráci ES a Československa. 16. prosince 1991 jsou podepsány asociační smlouvy mezi ES a Polskem, Maďarskem a Československem.

Roku 1991 je zahájen maraton diplomatických jednání v Maastrichtu. K tomuto přelomovému setkání dala podnět právě prudce se měnící geopolitická situace v Evropě. Smlouvy vzešlé z těchto jednání se staly základem dnešní podoby ES.

Maastrichtská smlouva (nabývá účinnosti k 1. lednu 1993) zavedla poprvé pojem Evropská unie, který nejen zastřešuje EHS, ESUO a Euroatom, ale představuje i novou epochu mezivládní spolupráce.

Smlouvy o Evropské unii v Maastrichtu obsahují :

1) posílení pravomocí Evropského parlamentu,
2) zavázání členů k realizaci projektu společné měny tak, aby mohla platit od 1.ledna 1999
3) definování pojmu občanství Unie (výkon povolání, sociální nároky, právo zúčastnit se voleb v jiném státě Unie…)
4) detailní popis "tří pilířů EU"- první je představován dosavadními organizacemi, druhý společnou bezpečnostní a zahraniční politikou a třetí spoluprácí v oblasti justice a vnitra.

K 1. lednu 1993 vstupuje v platnost i Jednotný vnitřní trh – zrušení hranic uvnitř EU.

Roku 1995 se členy Unie stávají Rakousko, Finsko a Švédsko. Norsko opět rozhodlo záporně.

17. ledna 1996 žádá o členství v EU Česká republika. V březnu 1998 jsou zahájena přímá jednání o našem vstupu do EU. Hlavním vyjednavačem je JUDr. Pavel Telička. Přímý kontakt s orgány EU je náplní práce stálé mise ČR v Bruselu.

Rok 1997 je svědkem dalších důležitých jednání. Amsterdamská smlouva, podepsaná ještě téhož roku a nabývající účinnosti rokem 1999, reaguje především na nutnost zahrnout do programu evropské integrace i otázku bezpečnosti jak v samotné Unii, tak v celé Evropě. Důraz je kladen i na bdění nad dodržováním lidských práv ve všech členských státech. Po přijetí Ams. smluv se prohlubuje spolupráce v oblastech zaměstnanosti, sociální politiky a životního prostředí.

1. ledna 1999 členské země přijaly jednotnou měnu EURO (výjimkou jsou UK, Dánsko a Švédsko, které měnu odmítly, a Řecko, které k jejímu přijetí nebylo připraveno), která se využívá k bankovním transakcím. K 1. lednu 2002 se zavádí do oběhu a 1. července 2002 přestávají ve většině zemí platit národní měny.

Instituce EU

Základem rozhodování EU je dohoda všech zúčastněných stran. Konečné řešení tak bere vždy v úvahu názory všech členských států.

O politických záležitostech a prioritách dalšího vývoje EU rozhoduje Evropská rada. Schází se dvakrát ročně na půdě předsednického státu a je složena z hlav států a předsedů vlád členských zemí, účastníky jednání jsou i ministři zahraničních věcí.

Hlavními orgány rozhodovacího procesu jsou :

1) Evropská komise
2) Evropský parlament
3) Rada Evropské unie

Evropská komise je složená ze zástupců jednotlivých států (Francie, Itálie, Německo, Španělsko a UK zde mají dva zástupce, ostatní členové po jednom.) 20 komisařů je do funkce nominováno vládami svých domovských států dle svých schopností. Schází se jednou týdně a jsou nezávislí na postojích svých vlád. Evropská komise sídlí v Bruselu a má rozsáhlé pravomoci. Navrhuje akty práva EU, bdí nad dodržováním smluv a může postihovat jejich nedodržování. Představuje hlavní hnací sílu legislativního procesu. Jejím předsedou je v letech 1999-2004 Romano Prodi.

Evropský parlament se v současnosti skládá z  626 poslanců volených na pět let v přímých volbách. EP sídlí ve Štrasburku a jeho pravomoci postupem času narůstají. Dnes schvaluje většinu směrnic EU a je postaven na roveň s Radou EU ve schvalování návrhů Evropské komise. Jestliže s návrhem EK souhlasí jak EP, tak i Rada EU je návrh přijat. EP schvaluje rozpočet EU a bdí i nad hospodařením EK. Součástí EP je také Evropský ombudsman, který se zabývá stížnostmi občanů na instituce EU.

Řízení Rady Evropské unie se každého půl roku ujímá jeden ze členských států. ( v 1.pol. roku 2003 je to Řecko). Rada zasedá nejčastěji v Bruselu, v některých měsících roku i v Lucemburku. Skládá se vždy z ministerských zástupců jednotlivých zemí. Nejčastěji se schází ministři zahraničí, ministři hospodářství a financí a ministři zemědělství. Rada EU představuje skutečný mocenský orgán EU. Projednává a podepisuje smlouvy s třetími zeměmi, rozhoduje o společném postupu EU, vydává závazné akty práva. V současnosti se o moc výkonnou dělí s Evropskou komisí a o moc zákonodárnou a rozpočtovou s Evropským parlamentem.

Rada EU i Evropská komise jsou povinny některé návrhy konzultovat s Hospodářským a sociálním výborem ( 222 členů, státy zastoupeny podle počtu obyvatel, představitelé různých sektorů – zemědělství, doprava, ochrana spotřebitele…) a s Výborem regionů (222 členů, zástupci orgánů správy i samosprávy členských států).

Samostatnou institucí EU je dále Evropský účetní dvůr, který zastupuje zájmy daňových poplatníků a dohlíží na výdaje EU. Zaručuje se za to, že hospodaření bude průhledné a prostředky budou využity co nejekonomičtěji. Má 15 členů a sídlí v Lucemburku.

Nad dodržováním práva v EU bdí Evropský soudní dvůr sídlící v Lucemburku. Představuje nejvyšší autoritu ve výkladu práva EU. Tvoří jej 15 soudců a osm generálních advokátů, kteří mají veřejně poskytovat odborné, nezávislé a nestranné stanovisko k projednávaným případům. Pro stížnosti občanů i právnických osob na rozhodnutí institucí EU a k řešení sporů mezi institucemi samými byl zřízen Evropský soud první instance, sídlící též v Lucemburku.

Finanční institucí celého Společenství je Evropská investiční banka poskytující dlouhodobé půjčky a záruky na investice jednotlivým členským zemím.

Udržovat stabilní cenovou hladinu ve Společenství má za úkol Evropská centrální banka sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem.

Oblasti činnosti EU

Jednotný vnitřní trh představuje hlavní náplň existence EU. Od něho se pak odvíjí vše ostatní. Je založen na již zmíněných čtyřech svobodách :

1) volný pohyb osob – možnost cestovat, studovat, pracovat i žít v kterémkoli státě EU
2) volný pohyb zboží – členské státy si navzájem uznávají své výrobky a povolují jejich vstup na trh (nesmí ohrožovat bezpečnost, zdraví, morálku)
3) volný pohyb služeb – právo poskytovat služby přes hranice domovského státu
4) volný pohyb kapitálu – platby a investice probíhají bez omezení

Sociální politika, zaměstnanost

– za jednu z priorit je považován boj s nezaměstnaností
– kvalifikace a praxe v určitém oboru jsou až na několik výjimek považovány za dostatečné na celém území Unie
– není zapotřebí pracovních povolení
– žádá se o povolení k pobytu v jiné členské zemi, toto povolení je automaticky vystavováno na dobu pěti let a může být prodlouženo
– daně a sociální pojištění se platí podle zákonodárství členské země, v které občan pracuje

Školství

- Unie nezasahuje do organizace školství ani do učebních programů
- podporuje mobilitu studentů i učitelů
- uznává akademické diplomy, započítává se doba studia na různých školách
- k podpoře vzdělávání slouží programy jako Sokrates, Leonardo da Vinci nebo Erasmus

Kultura

-členské země se zavázaly respektovat svou národní a regionální rozmanitost
- na kulturní projekty přispívají jednotlivé státy na základě vzájemné spolupráce

Zemědělství

- výrazná podpora zemědělství a venkova prostřednictvím společné zemědělské politiky
- společný trh zem. produktů při společných cenách
- zvýhodnění zem. produkce členských států

Regionální rozvoj

- podpora zaostávajících regionů

Životní prostředí

- je nedílnou součástí všech politik EU – zemědělství, energetiky, průmyslu, turistiky…

Vnitřní bezpečnost a justice

- charakteristickou snahou je tendence sbližovat právní normy jednotlivých členských zemí
- jsou přijímány společné minimální normy v oblasti org. zločinu, terorismu a obchodu s drogami

Zahraniční politika, vnější vztahy

- za jednotu, soudržnost a účinnost vystupování EU navenek odpovídá Evropská rada
- koordinátorem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Unie je Javier Solana
- od konce 90.let směřuje i ke společné obranné politice
- důležitým programem podpory třetích zemí je PHARE ( původně zaměřený jen na podporu hospodářské restrukturalizace v Polsku a Maďarsku) – finanční prostředky v současnosti pomáhají všem kandidátským zemím s přípravou na členství
- kandidátské země : Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko, Malta, Kypr
- statut pozorovatele je přisouzen Turecku

Pro Studenecký zpravodaj Pavlína Jiranová

Evropská unie rozhodně přinese i další možnosti cestování a poznávání dalších zemí, i když řada našich spoluobčanů již procestovala pořádný kus světa včetně zemí vzdálených a zcela exotických. Před blížícím se létem to může být návnadou na to správně těšení se na dovolenou.

Australská fauna

Každého, kdo přijede na nejmenší kontinent pochopitelně zajímají typická australská zvířata. I já jsem byl natěšený, až uvidim klokany, wombaty a koaly a další zajímavé zástupce místní fauny v jejich domácím prostředí. Ovšem pro člověka, který studuje v Sydney a nevytáhne paty z města, jsou takové zážitky poměrně nedostupné."Vytáhnout paty" tady totiž znamená cestovat několik hodin vlakem nebo i autem, než se překodrcáte přes rozlehlé předměstské aglomerace a dokonce spousta domácích „Sydneywalkers" nikdy v outbacku nebyla. Lze tedy využít alternativy pro shlédnutí vačnatců i nevačnatců v místní ZOO a všelicos z vodního živlu v Sydneys’ Aquarium. Přestože to pro středoevropské studenty nejsou zrovna nejlacinější atrakce, absolvoval jsem obojí. Aquarium bylo po mě skvělé, přestože mi spousta lidí tvrdí, že je malé. Ale dvoumetroví žraloci a majestátní rejnoci velikosti rogala musí uchvátit každého, kdo je pozoruje na distanc několika desítek centimetrů. Osobně mě nejvíce překvapil kanic, kterého jsem občas viděl v dokumentech BBC - dravá ryba vzhledem trochu připomíná kapra, až na to, že má na výšku asi metr a na délku dva. Toto stvoření opravdu vzbuzuje respekt. V akváriu mají i ptakopysky, ale jsou to stvoření velmi plachá. Viděl jsem ho asi patnáct vteřin, když se odvážil opustit svůj úkryt v kořenech stromu a proplaval se napříč teráriem. I tak sklidil veliký potlesk před vitrínou trpělivě čekajících malých i velkých návštěvníků. Překvapilo mě, jak je malý, běžně kolem 20-30 cm. Vycpanina v pražském Národním muzeu je zřejmě extremně velký exemplář, a tak jsem měl zkreslenou představu.

Návštěva místní Tarongy ZOO musí být nutně zklamáním pro každého, kdo žije v blízkosti Dvora Králové – ostatně řekl bych, že všechny české ZOO jsou lepší než ta v Sydney. Ta by se měla jmenovat spíše botanická. Je postavena na svahu a její úzké uličky jsou zarostlé tropickými i subtropickými rostlinami. Zvířat zoufale málo, o to víc ale stánků se suvenýry a občerstvením. Nevadí, říkal jsem si, chci vidět alespoň typické australské obyvatele. V pavilonu koal měli napsáno - dobře se dívejte, jsou maskované, ale můžete jich tu najít osm. Tech pět šest mladých eukalyptů, na nichž se měli nacházet, nemělo nijak rozložité a nepřehledné koruny. První jsem spatřil velice brzo. Nebyla moc maskovaná , spala schoulena v rozsedlině stromu, ale byla z ní vidět pouze záda a jedno ucho . Hledal jsem tedy dal. „Díváš se blbě, debile z Evropy," říkal jsem si po 15 minutách neúspěchu. Začal jsem tedy místo hledání koal pozorovat ostatní návštěvníky, když se budu dívat tam, co oni, určitě je spatřím, byla má rafinovaná idea. Nicméně ostatní na tom byli stejně jako já. Malinko zmatení chodili tam a zpět a moc nemluvili. Možná byli jen o něco méně rozladěni než já, Australané jsou vesměs pohodáři a z ničeho nedělají vědu. Uspokojilo je i to jedno ucho. Tak alespoň na klokany! Z asi 60 druhu těchto australských skákavců bylo možno spatřit tři - šedého, skalního a ještě jeden menší druh. Skalního jsem ve výběhu nezpozoroval vůbec a zástupci dvou ostatních leželi ve stínu a nejevili známky života. Ohradu s krokodýly jsem minul v rychlosti, osm párů nehybných očí na hladině jezírka nedávalo naději na nějakou akci.

"Vombat je velmi mírumilovný vačnatec, hrabe si nory, živí se hmyzem, larvami a menšími živočichy a je aktivní převážně v noci," přečetl jsem si na ceduli umístěné vedle psí body, z jejíhož příšeří nesměle vykukovala zadní tlapka. No ještě štěstí, že ZOO je v noci zavřena, taky ho mohli na tu nástěnku aspoň namalovat! Ježury tušené kdesi v tmavých dírách mezi kameny a pštrosi znehybnělí v meditativnim sedu už mě ani nepřekvapili. Jediný, kdo mi trochu zvednul náladu, byl lachtan, ale ten se hýbat musel, protože jsem zrovinka trefil jeden ze dvou denních časů, kdy předváděl svou skákací show a na povely cvičitele roztomile tleskal ploutvemi. Co si o své produkci myslel, nevím, ale zřejmě ho to bavilo. Aby taky ne, když za každé zapanáčkování dostal delikátní rybí odměnu!

Na příležitost setkat se s australskou divočinou tedy teprve čekám, ale můžu zmínit něco, co mi připadá zajímavější než výše popsané zklamání. Příroda, kterou obyvatelé Sydney ani nevnímají - zvířata ve městě. Největší a nejrozmanitější skupinou, které si po příjezdu sem všimnete, jsou ptáci. Město je plné parků a stromů, a tak maji plno životního prostoru. Lide je krmí,,a tak jsou úžasně krotcí. S výjimkou nám dobře známých holubů - u nich krotkost přerůstá v nebetyčnou drzost. Mnohokrát mě ráno vzbudili svym hudrováním přímo v mém pokoji - otevřené okno je pro ně prostě výzva a jim jedno, jestli tam jste, spíte nebo bdíte nebo si děláte snídani. Ale o nich jsem psát nechtěl. Jeden z prvních, s kým se potkáte, bude určitě ibis - bílé tělo velikosti slepice na dvaceticentimetrových brodivých nohách, delší hubený krk přechází v černou holou hlavu a dominanta - uzounký srpovitě zahnutý zobák. Prochází se parky, vypadají směšně a rozkošně zároveň, lide je maji radi a krmi je houskami, které ti chudáci nemohou dost dobře svým nástrojem uchopit. Běžné jsou volavky různých zabarveni a v zátoce blízko „Fishmarketu", největšího místního
tržiště, plachtí obrovští pelikáni brýloví. Pochoduji si klidně na molech mezi lidmi a čekají na zbytky plodů moře, které thajští a čínští rybáři vyhazuji. Nejpřitažlivější jsou ale papoušci, které místní lidé vnímají asi jako my slepice. Bílá korela chocholatá se klidně pase v parku a nechá vás přijít na půlmetrovou distanc. Pestrobarevní kakadu několika druhu létají všude s volnosti našich špačků a při svém hašteření dělají příšerný rámus. V obchodech se prodává speciální krmení, kterým je můžete snadno nalákat a naučit pravidelně létat na váš balkon. Spatřit kukabaru, drobnějšího šedobílého ptáčka, jenž je jednim ze symbolu Austrálie už není tak jednoduché, zato je každé ráno velice dobře slyšet, když vítá slunce, stejně jako podivný druh havranů, jejichž jitřní „zpěv" evokuje představu Herodota vraždícího neviňátka. Navečer se obloha zaplní spoustou tmavých siluet. Létají v hejnech i jednotlivě,nízko i hodně vysoko, potichu i s doprovodem podivných zvuků, které připomínají vzdálenou nepřetržitě řezající cirkulárku. Netopýři. Ale ne jako ti naši, tihle maji rozpětí blanitých křídel až 70 cm a my jim důvěrně říkáme Batmani. Abych se opravil, nejsou to vlastně netopýři, ale kaloni. Přes den spí zavěšeni na větvích - v botanické zahradě jsou některé stromy obsypány doslova stovkami jedinců, jeden vedle druhého jako prádlo na sušáku. V noci vylétají za potravou, živí se plody stromu. Zdaleka nejdiskutovanější místní živý tvor je ale cocroach (kokrouč). Je to zpravidla první otázka, na kterou se ptáte při shánění bytu nebo pronájmu. Majitele a realitni agenti svorně kroutí hlavami. Ne,ne, v tomhle čistém bytě určitě nejsou. Všichni lžou. Řeč je o švábech. Jsou všude, Austrálie je jimi zamořena. Žádná domácnost si před nimi nemůže být jista a firmy vyrábějící prostředky na jejich hubeni maji dobrý kšeft. Asi jako funebráci, tyhle práce prostě nikdy neskončí. V kuchyních je třeba všecko jídlo, které se nevejde do ledničky, ukládat do skleněných nebo plastových pevně uzavíratelných nádob a dbát na čistotu v okolí odpadu. Možná, že se někdo švábů neděsíte, takový malý tvoreček, že? Ale pozor, zde je všecko vetší sedmicentimetroví kousci jsou obvyklí a slabším povahám může dělat problémy nejen jejich zabití či vyhozeni z okna, ale už i jen jejich samotná přítomnost.

Ještě bych se měl zmínit o pavoucích. Sám jsem jich mnoho neviděl, jen takové ty normální, ale prý tu běžně žije snovačka „černá vdova", kterou jistě znáte z Pevnosti Boyard. Ta je ale jenom hnusná a velká a chlupatá, jinak nic nedělá. Horší je, ze v příměstských oblastech Sydney se vyskytuje Atrax Robustus nazývaný Red Back podle červené proužky na zadečku. Je malý a nenápadný. Je to nejjedovatější pavouk světa a jeho kousnuti vás může poslat do věčných lovišť. Nevim, co
přesně znamená termín „příměstská oblast Sydney", já si myslim, že bydlím v centru, a tak jsem byl celkem v klidu. Až do minulého týdne, když jsem potkal spoluobyvatele našeho domu z přizemí. Tvrdý chlapík z Birminghamu, jindy výřečný a plný energie, byl tentokrát tichý a bledý jako stěna a vynášel věci ze svého bytu, že musí udělat generální úklid. Prý před chvílí zabil Red Backa. Tak nevím... Žiju ve 4.patře a tento pavouk obvykle žije v zemi, utěšuji se. Ale jistotu člověk nemá nikdy. Ovšem mám ještě druhý argument pro své uklidnění. Tvrdý chlapík z Birminghamu bývá totiž dost často pod parou a tak kdoví, s čím to vlastně nebojoval...

Zatraceně, co mě tady ještě čeká...?

Jak se cestuje v Číně

Zrovna dneska jsem frčel (lépe řečeno snažil jsem se frčet) autobusem K7 z parku a měl jsem problémy se do něj narvat. (K znamená klimatizovaný a platí se za něj 2 yuany místo obvyklého 1 yuanu). Čiňané jsou totiž naprosto zmatení při plnění autobusu. Do autobusu se nalézá předními dveřmi a do kasičky se házejí u řidiče přislušné mince. Všichni nějak zůstavají u těch předních dveří, takže autobus je v podstatě prázdnej, ale lidi se do něj nemůžou dostat. Takže dneska jsem využil své fyzické převahy a pěkně sem je naštosoval dozadu a hnedka se do autobusu vešlo dalších 30 o 30 cm menších Číňanů. Nejnarvanější autobusy jezděj z Dejvic na Strahov, tam by se celej svět měl učit, jak se dá naplnit autobus. No, jinak opět překvapí, že polovina řidičů autobusů jsou ženy - oblíknou si blůzičku, sukni, sednou za volant a jezděj. A není to žádná sranda. No, v Číně se jezdí víceméně vpravo a hlavní pravidlo na silnici je:

Všichni maj brzdu a volant. Tudíž, jezdí se na červenou, troubí se, pokud jedete z vedlejší, tak přednost nedáváte, ale prostě vjedete na hlavní a ti, co jedou na hlavní, zastavěj. Samozřejmostí je jízda v protisměru, takže při přecházení je nejlépe koukat každou sekundu na jinou stranu, protože nevíte, odkud co přiletí. Pokud je plno na silnici, jede se po chodníku...

Na to vše zcela v pohodě koukaj policajti, pro ně to není žádnej problém. Kupodivu jsem neviděl jedinou bouračku. No, i když je pravda, že se jezdí dost pomalu - zácpy, semafory...a řidiči jsou většinou profíci - normální lidi auta nemaj.

Z emailových zpráv Romana Háka a ing.Petra Junka

V současné době otvírání hranic a rostoucího významu volného času by se i naše obec měla zajímat o to, jaké jsou možnosti obce a mikroregionu právě k využití volného času.

Sportovní pobyt ve Studenci je možný hlavně v sokolovně, která nabízí kapacitu 60 v turistické ubytovně. Toto zařízení navíc nabízí nejen malý a velký sál, ale i kuchyň s jídelnou, případně společenskou místnost. V okolí sokolovny jsou dvě hřiště na odbíjenou, hřiště na kopanou a dva tenisové kurty. V srovnatelné obci Horní Branné má obdobné ubytování v sokolovně a ubytovacím pavilonu kapacitu 70 lůžek, sokolovna kromě vlastního sálu má přistavěný sportovní minihalu, v okolí je hřiště na odbíjenou, dva tenisové kurty, dvě hřiště na kopanou a jedno víceúčelové hřiště s umělou trávou. Pro zimní sporty je zde hokejový stadion s osvětlením. Pro nastříkání ledové plochy a pro kropení hřišť používají vodu ze zámeckého rybníku. Zájmu o ubytování ve studenecké sokolovně by prospěla pestřejší nabídka sportovišť, včetně vybudování druhého fotbalového hřiště, případně přírodní ledové plochy využit by byl jistě i třetí tenisový kurt.

Restaurace Trautenberk má kromě restaurace i pivnici. Ubytovací kapacita umožňuje pojmout v moderních pokojích celý autobusová zájezd, odpovídající je i sportovní vybavení. Kurt s umělým povrchem umožňuje hrát tenis, házenou, košíkovou nebo malou kopanou. Vynikající je i venkovní plavecký bazén s možností zakrytí průsvitnými obloukovitými plochami. V parku je altánek, skalka a sochy, k dispozici je půjčovna horských kol, existuje i nabídka tréninkových map pro orientační běh na mapě Pension Trautenberk. Atraktivitu zařízení by do budoucna měla zvýšit školící místnost pro moderně koncipované kursy a odborné semináře.

Penzion Pohoda je ubytovací zařízení v klidné dolní části Studence s kapacitou 10 lůžek. Jedná se o vkusně přebudovanou chalupu s upraveným okolím pro venkovní posezení s oblíbeným grilováním. Má své zájemce, kteří docení jedinečnost zařízení, ale třeba i velice pěkně upravené staré domky v okolí.

Ubytování poskytují i někteří spoluobčané v rodinných domech. Jde penziony Lumiro a Danel bratrů Jezdinských a Penzion U Synků. Je velmi hezké, jak tito "páni domácí" získávají sympatie pro Studenec. Jejich hosté k nim opakovaně přijíždějí a Studenec a jeho okolí si již zamilovali. V Zálesní Lhotě poskytují ubytování Pacholikovi. Ubytovací kapacita těchto domů je asi 20 míst.

Studenecký zámecký hotel je jediným zařízením, které není nyní provozováno. Jeho ubytovací kapacita je veliká (120 míst), což odpovídá kapacitě tří autobusů hostů. Před začátkem obnovy byla budova zámku v kritickém havarijním stavu. Střechou teklo, zdivo se rozpadávalo a vše spělo k likvidaci. Postupně se objevilo několik zájemců, ale ti s opravami nezačali. Opravdu významný obrat nastal přes celostátně významný chemický závod Chemopetrol Litvínov. Ten upravil byt pro majitelku zámku Irenu Nejedlou v domě čp. 100 a vybudoval i dvě veliké kovové kolny v Kruhovce. Samotný zámek byl citlivě rekonstruován, včetně křišťálových lustrů a kazetových dveří a doplněn o upravené podkroví se dvěma klubovnami pro zájmovou činnost. Došlo k velkolepé přístavbě spojovací části a další budovy, která je objemem větší než původní zámek, nachází se zde restaurace, kuchyň a bar, vnitřní plavecký bazén a saunu. U zámku jsou vybudovány dva velké dřevěné sruby. Na každém je napsáno, že jde o typ Detvan s kapacitou 40 míst a že byly vybudovány v roce 1984. K tomuto komplexu patří park, dva rybníky a přírodní les. Celkově jde o vynikající zařízení. Jeho vybudování stálo desítky milionů. Zařízení sloužilo k rekreaci v pravidelných turnusech pro zaměstnance chemických továren Litvínova, Mostu, Ostravy a Bratislavy, ale i pro děti s astmatickými chorobami nebo pro ozdravné pobyty hokejistů a fotbalistů z Litvínova.

Přijíždějící hosté si vážili tohoto luxusního zařízení a rádi se do Studence vraceli. K tomu příspíval i obětavý a vynikající personál z řad studeneckých občanů, kteří zde na druhé straně nacházeli výhodné pracovní uplatnění. Přes nadějné či beznadějné pokusy je toto zařízení stále uzavřeno a je třeba řešit jeho další budoucnost. Při pracích na renovaci studeneckého kostela jsem zaslechl hezký názor: "Když naši předkové dokázali zámek postavit, bylo by v současné době smutné, kdybychom ho nedokázali opravit a ke skutečnému prospěchu užívat." Zámku je třeba pomoci, ale jak ? Pro pomoc si sám nedojde, musí přijít zájem lidí, spolků, institucí, obcí. Má sice svého majitele, ale od "sametové revoluce", kdy skončilo období socialistických rekreací, je jeho existence pro tyto účely nereálná. A tak po éře zvelebování a budování nastala doba chátrání a devastace zařízení.

Nápomocná by měla být taktním a vstřícným přístupem především Obec Studenec, obrátit se i na zástupkyni hejtmana Libereckého kraje Irenu Benešovou, jež byla oslovena Asociací herců s cílem přeměnit toto zařízena na seniorský dům pro starší umělce. I tento záměr je vzhledem k velikosti objektu a stávající nabídkově ceně ve stadiu přání a úvah. Je třeba působit i na nejvyšší představitele kraje, neboť samotný hejtman Pavel Pavlík projevil o tento region zájem, když "hasil" snahy Čisté, Horek a Bukoviny od odtržení od Libereckého kraje. Navíc samotný Liberec se chlubí Euroregionem Nisa, ale nebuďme bláhoví, jsme až příliš daleko od Liberce, a tak kulturní či společenské středisko pro české, německé a polské zájemce z EuroregionuNisa je také jen v oblasti utopie. A tak možná poslední záchranou může být pro některé tak trochu nepřijatelný zahraniční investor.

Mgr. Pavel Zajíc

V neděli 30. 3. 2003 v odpoledních hodinách proběhlo milé setkání v Orlovně, kde strana KDU ČSL pozvala kaplana nadporučíka Ivana Havlíčka a kaplana kapitána Pavla Kuchaře. Vyprávěli nejprve o tom, jak se dostali k armádní službě. Lehké to nebylo rozhodnout se a jít, tak trochu jinou cestou, ale vůle Boží jim to usnadnila. Jejich přítomnost mezi vojáky, působí jako pilíř, kteří hledají a žádají rozhovor, radu, sdělují radost i starost jak vojáci, kteří vykonávají základní vojenskou službu, také vojáci, kteří mají hodnost a velí těmto klukům. Mají také možnost využít psychologa, aby jim pomohl v těžkých situacích, ale oni raději přijdou za kaplanem ve vojenské službě.

Kaplan Ivan Havlíček byl v Afghánistánu s českými vojáky.
Přivezl fotografie a vyprávěl mnoho zážitků z této země.

Zúčastnilo se asi 45 lidí. Rozloučení bylo s úsměvem na rtech a stisknutím rukou.
Ještě jednou jim děkujeme a přejeme: "Ať Slunce svítí, kde jsi Ty"

Bohuslava Vanclová

Smlouvy na odběr pitné vody

Prosíme odběratele vody, aby smlouvy, které dostali se složenkou na placení vodného, doplnili, podepsali a doručili na obecní úřad. Smlouvy podepíšeme a jednu Vám vrátíme.

Obec i Vy budete mít splněno nařízení zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích. Případné nejasnosti vysvětlí pan Petr Hanuš na telefonu 605 155 390. Neuzavřením smlouvy do konce roku 2003 je považován odběr vody za neoprávněný s možností jeho ukončení.

Věříme, že taková situace nenastane a těšíme se na další spolupráci.

Jarní část fotbalové sezóny 2002/2003 utekla ve velkém shonu a ke jejímu zakončení chybí jen několik zápasů. Studenecký klub patří v rámci semilského okresu k mužstvům s nějkvětším počtem mužstev a registrovaných hráčů, což přináší nejen značné organizátorské úsilí, ale i dostatek finančních prostředků na vlastní činnost.

Stále zůstává nedořešena otázka fotbalového hřiště, neboť SK Studenec využívá prostory patřící Sokolu Studenec a dle poslední návštěvy funkcionářů Libereckého krajského fotbalového svazu toto hřiště nevyhovuje stanoveným podmínkám pro krajské soutěže a možnost zde hrát soutěžní zápasy bude časově omezeno. Proto klub nadále pokračuje v jednání o novém fotbalovém hřišti v naší obci. V souvislosti s blížícími oslavami klubu je jistě aktuální připomenout, že by se již jednalo o páté fotbalové hřiště na území obce. Tím prvním bylo hřiště a cvičiště na Janouškově louce nedaleko Suchých luk (1903), tím druhým hřiště Na hromadách (1923), třetím na Smitech (1936), čtvrtým hřiště SK Fejfar Mládek v Rovnáčově (1936) a tím pátým stávající hřiště u sokolovny (1956).

Právě oslavy 80. výročí SK Studenec a 100 let od prvního fotbalového zápasu ve Studenci ukončí o posledním červnovém víkendu letošní fotbalovou sezónu.

Jarní měsíce jsou pro Školní sportovní klub při ZŠ Studenec vždy nejnáročnějším obdobím, neboť většina sportovních akcí probíhá právě v této době. Navíc zcela ideálně nefunguje ani koordinace jednotlivých sportů a postupových kol, a tak se někdy termíny překrývají a komplikují účast v jednotlivých závodech.

Coca cola cup

První postupovou soutěží byl Coca cola cup v kopané starších žáků, který se hraje obdobně jako pohárové soutěže vyřazovacím způsobem. V 1. kole přívítali žáci na našem hřišti ŠSK při ZŠ Čistá a zvítězili rekordním rozdílem 15:0 (6:0), když se o branky podělili Martin Kupec 6, Jirka Povr, Kuba Tauchman Tomáš Chrtek po 2, Tomáš Povr, Zdenda Hanzlík a Ondra Tauchman po 1. I ve druhém kole se studenečtí střelci činili a porazili ŠSK při ZŠ Poniklá 8:1 (6:0), když opět nejlepším střelcem byl Martin Kupec se 3 góly, další přidali Ondra Tauchman, Kuba Tauchman, Honza Synek, Tomáš Chrtek a Eva Bartoňová, která se určitě stala nejmladší střelkyní turnaje. Ve 3.kole na větrné hoře v Tanvaldu studenecký celek prohrál 0:2 a z dalších bojů byl vyřazen. Po větru hrající domácí ujali do 6.minuty dvoubrankového vedení. Přestože se hra poté vyrovnala a ve druhém poločase měli studenečtí více ze hry, skore se již nezměnilo, a to i zásluhou výborného domácího brankáře, který si poradil i s dalekonosnou bombou Tomáše Chrtka.

McDonald cup

Pro mladší žáky je určena další školní soutěž, která se hraje turnajovým způsobem. Do školního kola se přihlásilo 11 mužstev, takže se do této soutěže zapojila téměř stovka žáků včetně děvčat, z nichž některé patřily k oporám a zapsaly se i do střeleckých tabulek (Eva Bartoňová, Vendula Kalenská).

V mladší kategorii žáků 1. – 3. třídy suverénně zvítězili chlapci ze 3.ročníku, ve starší kategorii žáků 4. – 5. třídy si stejně počínali chlapci ze 4.ročníku.

V okrskovém kole v Jilemnici se čekalo především vítězství starší kategorie, nakonec se na postup do okresního kola hodně nadřeli a v rozhodujícím zápase porazili Jilemnici 2:0, v dalších zápasech remizovali s Horní Brannou 0:0, porazili Čistou 4:1 a Roztoky 3:0. Překvapivě však postoupili i mladší, kteří dvakrát porazili Horní Brannou 2:0 a 2:1 a úspěšnější byli i v souboji s Jilemnicí 1:0 a 0:0.

Mladší neudělali "ostudu" ani v okresním kole v Semilech, když jen horším skóre obsadili 3.místo, prohráli s postupujícím Libštátem 0:2, remizovali s Turnovem 1:1 (Palivoda) a porazili Jilemnici II 1:0 (Stránský).

Starší chtěli postoupit do krajského kola do Liberce, ale tentokrát jim k tomu chybělo trochu fotbalového štěstí. V zápasech s Rokytnicí a Turnovem vždy záhy inkasovali, ale přesto dokázali zápasy otočit brankami Kuby Šmída (2x), Jirky Povra a Evy Bartoňové. V posledním zápase proti domácím Semilům tak museli zvítězit. Přestože měli více ze hry, nedokázali vstřelit rozhodující branku a skončili tak těsně druzí.

Volejbal

Starší dívky se úspěšně prokousaly okrskovým a okresním kolem až do krajského kola v Tanvaldu, kde vybojovaly cenné 2. místo, když porazily Nový Bor a domácí Tanvald a těsně podlehly jen vítězkám krajského kola Liberci. Úspěšný tým tvořily Veronika Pešková, Aneta Hájková, Saša Brožová, Tereza Kuříková, Lenka Nosková, Anna Hylmarová, Adéla Klázarová a Karolína Kupcová.

Starší chlapci sice vyhráli okrskové kolo v Jilemnici, ale v okresním kole byli bez nahrávače Kuby Tauchmana bezzubí v útoku a obsadili až 6. místo.

Dívky si vedly úspěšně i na turnaji smíšených družstev v Loukově, odkud si odvezly prvenství před volejbalisty z Rokytnice.

Královna sportu lehká atletika je i královnou mezi školními sporty a v silné konkurenci atleticky nejsilnějšího okresu Libereckého kraje se studenečtí závodníci neztratili.

V okresním kole lehkoatletického čtyřboje (20 škol) skončili mladší žáci na 6. místě a Martin Kupec dosáhl 5. nejlepšího výkonu ze stovky závodníků, mladší žákyně skončili na 11. místě, starší žáci na 7. místě a Tomáš Chrtek dosáhl rovněž 5. nejlepšího výkonu. Nejlépe si vedlo družstvo starších žákyň, které zásluhou vyrovnaných výkonů celého družstva obsadilo vynikající 4. místo za lomnickou školou a oběma jilemnickými, za nimi skončily všechny turnovské i semilské školy.

V soutěži O nejvšestrannější 4.třídu Jilemnicka v atletickém pětiboji chyběly některé opory včetně Jirky Povra, a tak mezi 9 školami z toho bylo 5. místo. Ze 281 závodníků si ze studeneckých nejlépe vedli mezi chlapci Martin Havlíček (25), Jirka Šír (52) a Karel Geršl (87) a mezi děvčaty Eva Bartoňová (47), Vendula Kalenská (125) a Eliška Kuříková (155).

Vyvrcholením týmových soutěží je Pohár Rozhlasu, v němž jsou družstva rozdělena do kategorií sportovních, městských a vesnických škol. Zásluhou výborných výkonů některých jednotlivců se všechna družstva probojovala do krajského kola a mladší i starší žákyně získali titul krajského přeborníka, navíc starší žákyně jsou ve hře do celostátního finále. Na pomyslné stupně vítězů mezi jednotlivci by vstoupila Romana Synková ve skoku vysokém (146 cm), Aneta Hájková ve skoku dalekém (495 cm), Martin Kupec v běhu na 60 m (8,2). Hodnotné výkony předvedli i Tomáš Chrtek ve vrhu koulí, Tomáš Povr ve skoku do dálky, Veronika Pešková a Aneta Hájková v běhu na 60 m. Jedinou výraznější slabinou byly běhy na dlouhé tratě, kde nám v některých kategoriích utíkaly body.

Orientační běh

Dalšího výrazného úspěchu dosáhli členové Školního sportovního klubu v krajském finále orientačního běhu v Liberci. Získali dvě prvenství v soutěži družstev, a to v kategorii žáků 1.stupně před ZŠ Chrastava a ZŠ Liberec (Náměstí Míru) a v kategorii žáků II.stupně před ZŠ Liberec (5. května) a ZŠ Chrastava. V jednotlivcích získali titul krajského přeborníka Eva Bartoňová, Martin Klouček, Kristýna Vydrováa Honza Exner, druhá místa vybojovali Andrea Čechová, Zdenda Hanzlík a Veronika Pešková, třetí místa Vendula Kalenská a Lenka Jechová. O vítězství v kategorii žáků 2. stupně rozhodlo 23 bodů dvojice děvčat Veroniky Peškové a Adély Klázarové, které na trať vyběhly přímo z taxíku, který je dovezl z krajského finále ve volejbale.

O to víc mrzí, že jsme se nemohli zúčastnit celostátního finále v Ostravě, neboť tento termín kolidoval s krajským finále Poháru Rozhlasu.